τ" 7
Tre dra
PRG) Yad.
a “
ra
tam. -- ᾿ δ
- # a v = - ἘΞ £ -
Ξ ra A pt ST IG Sr a cite) 7,
- v n E] τ DE CIO c Dx. È 5: i
= ‘ SET Ae Re È CRI
Ù e. ον ἊΣ PR. SII ©) e pe "Rega : i
e ΝΣ “ CRI FAO = = $ τς o |
= .. 5... e n È. “è ἥ τα. ὯΝ 8 ᾿ ι Ξ β
» I, - 485; È CEN È " “ | I
rt su. ᾿ UÈ nia ne pa vai» go - = O
= i) 0 (πόθ è 5. > Ὁ τὰ hi % 5 προ - .
A è PS οὗ “-ὰ. ea Ἵ fi τ i A ᾿ Ὁ « SPY “" ci
an; dl , Rea on. ‘ o = 4 RES nt VEE < μὰ se co egg ας I: ®
7 x sti. , % 2 ant ea È ® ᾿. δ
ra pie : RIO Ao o =. si ” P fire “᾿ς
5 “Ὁ Ὁ -Γ Εἰ o i i
-Ὁ τὶ ® he? i x
£ A Ò de
VOLUME QUARTO.
FILOLOGIA CLASSICA
le
pi
nn
sanno
NITRO Nas
ROTA nanna
on
nn n on
Ho Ὁ δ
Ha an
ZA dns
n" ΔΑΒ
asnnn 2
na n
FIRENZE-ROMA
TIPOGRAFIA DEI FRATELLI BENCINI
1896.
- BANCALARI (Francesco) — Voces animalium . . . . . p. 224 ἜΣ
Festa (Niccola) — Nuove osservazioni: sopra l’opuscolo di i
e Palefato Περὶ ἀπίστων . . nt Et SR AE i
| —»—»—‘— Un altro manoscritto di Palefato: Da visa AR A So Mi
| — Mutus (Horat. Epist.1 6,22) . . . . : 191 x
|‘ FrancHI DE’ CAVALIERI (Pio) e Muccio (iosa — a d:
Da ; codicum graecorum bibliothecae ae Praefatus 1
TI est AENFAS PICCOLOMINI . . . εν 7-184 ce
A . Jorio (Giuseppe) — L’epistolario di Dénistrio "idoneo! . +. 257-286 ARE
a __ LaArtES (Elia) — I tre primi fascicoli del Corpus inscriptionum A
πος Etruscarum . . . τ gi ARA) STEM E ΤΟΝ ἢ RA:
SE Levi (Lionello) — eni οἶος . 359-364 FW
«Mancini (Augusto) — Sull’ son della Sibilla Eritrea . 537-540 i:
_ —— Due codici greci a Livorno. . . . 541-542 ti;
«Nencini (Flaminio) — Osservazioni agito: Ἢ Sesto a è
ἌΜΕ τε Θυον θη 16. Marziale! ww (pelata νον 28/(=308 ἔν
Pars (Ettore) — Rettifica a proposito di una iscrizione greca. 192 τ
ς΄ ΡΙΒΕΙΒΟΝΙ (Gino) -- Cod. Palatini Gre 375 folia i b6
Sexstin'cod. Urb. graeco 92... .é. ς ii RR Se ἢ ἬΝ
PuntoNI (Vittorio) — Indicis codicum tun Bononien- ne.
sium ab Alexandro Oliverio compositi supplementum . 365-378 nei
— Indice de’ codici greci della biblioteca Estense di Modena. 379-536 TR
. Tocco (Felice) — Della materia in Platone. . . . . . . 1-5 da
— Heraclit. fr. XXV (p. 11 Byw.) . . . ἜΝ 5-6
VrreLLi (Girolamo) — Cass. Dion. XXXVI 20, Ἢ 34, 3 lc 200
fi Burip.vIphig, Aulid. v. 1011... . . . Rel ae 864
ZurettI (Carlo Oreste) — Indice de’ mss. greci ci non
contenuti nel Catalogo del Pasini . . . . ... . 201-223
SEP 27 1902
nd
Ἢ
È NIIL fin 1
CRE TIRI o rh
ὅλ ἃ è; ἷ ha
DELLA MATERIA IN PLATONE
È noto che nel Timeo di Platone la materia è deter-
minata in due modi. Talvolta par che sia ciò che v’ha
d’invisibile, d’immobile, il puro spazio, il quale è il pre-
supposto di ogni sensibile; perchè ogni sensibile è una
grandezza, ed ogni grandezza è nello spazio. Talvolta pare
invece che la materia (ben s'intende la primitiva, che non
è nè aria nè acqua nè fuoco nè terra, ma tutte queste e
nessuna di esse in particolare) sia come il caos degli an-
tichi, visibile quindi almeno come una nebulosa, e in mo-
vimento disordinato. Zeller ammette che per Platone il
solo primo modo d’intendere la materia sia giusto, e 5᾽ ap-
pella all'autorità di Aristotele, il quale afferma essere per
Platone materia e spazio la medesima cosa. L’altro modo
d’ intenderla sarebbe affatto mitico. Veramente non si ca-
pisce in questa spiegazione perchè mai nello stesso dialogo
e a poche righe di distanza si debba ora parlare il lin-
guaggio scientifico ed ora il mitico. Ben s’ intende che
quando o non si voglia o non si possa dare la schietta dot-
trina scientifica, la si ravvolga in miti; ma non s’ intende
che quando si è in grado di adoperar la forma scientifica,
ci sia ancor bisogno della mitica. Del resto Platone me-
desimo esplicitamente ammette le due materie, vale a dire
la materia spazio e la materia caos, nel famoso luogo
Tim. 52 B: dv τε καὶ χώραν καὶ γένεσιν εἶναι τρία τριχῇ, καὶ
σρὶν οὐρανὸν γενέσϑαι. Dunque avanti che nascesse il cielo
o il mondo c'erano queste tre cose: l'ente o l’idea, lo
Studi ital. di filol, class. IV. 1
2 (Ero
ἮΝ ia bu . .
ΤῈ ni RARA ΤΣ
Ἢ e Sea τς. oa
spazio, e la {nutrice o madre di ogni) BacrRRene Che
la γένεσις si debba qui intendere nel senso di εἰϑήνη πάσης
γενέσεως, come dice a p. 49 A, non è dubbio; perchè sa-
rebbe una contradictio in adiecto se si dovesse prendere alla
parola γένεσις πρὶν γενέσϑαι. Che poi il πρὶν si debba in-
tendere nel senso cronologico lo vedremo di qui a poco.
Ma come mai Platone ammette due materie l’una accanto
all'altra e per giunta con predicati contraddittorii? Non
dobbiamo intendere la cosa così grossolanamente come se
la materia χώρα fosse un’altra cosa dalla materia γένεσις.
No, secondo una migliore interpretazione sono due determi-
nazioni di una stessa cosa, che solo mentalmente si consi-
derano come separate. La materia primitiva, che preesiste
a qualunque formazione concreta, si deve concepire come
qualcosa di identico e di diverso dalle cose che si formano
dopo. Identico, perchè se non avessero comunità di natura
non si potrebbe capire come l’ uno venga dall’ altro; diverso
perchè l’ uno non è una semplice ripetizione dell’ altro.
Quello che οὐ è di comune tra le cose particolari e la ma-
teria onde emersero, è appunto lo spazio, perchè l’una e
l’altra sono cose estese; quello che c’è di diverso, è che
l’una è confusa e le altre sono distinte, l’ una è disordi-
nata e le altre ordinate, l’una non ha vestigio delle idee
e le altre sì. Del resto anche l’interpretazione dello Zeller
e del Siebeck ha bisogno di una rettificazione come quella |
che propongo io; perchè sarebbe troppo assurdo concepire
“
la materia spazio come un’ entità vera e propria, dalla
3
quale nel corso del tempo sieno nate da prima le forme
geometriche dei quattro elementi e poi tutto il resto del
mondo sensibile. Secondo lo Zeller codesta esposizione co-
smologica è fatta da Platone solo per comodo dell’ inse-
gnamento; ma in verità Platone avrebbe ammessa, ‘come
più tardi Aristotele, l’ eternità del cosmo. Se la cosa stesse
così, non solo la γένεσις sarebbe eterna, ma tutte le cose
particolari puranche, e in tal caso la materia nel senso di
χώρα non potrebbe essere altro se non ciò che ν᾽ ha di
comune nelle cose tutte, che solo mentalmente si può con-
siderare come staccato da esse. Io non credo che la dottrina.
᾿ Re υ
è ie Sea
‘
RN
εν
͵ dia , è
ἐν e
E? «TA
led]
[κ΄
vee?
È fe MOD, dpr iran DEL
LA MATERIA IN PLATONE. 3
. dell’ eternità cosmica sia stata insegnata da Platone, ma in
‘ogni modo data questa, si deve ammettere la materia χώρα
come un’astrazione nello stesso modo come ho detto quassù.
La sola differenza adunque tra l’ interpretazione mia e
quella dello Zeller sta in questo, che egli nega addirittura
l’esistenza della materia caotica che io ammetto; perchè
sono d’ avviso che Platone crede sul serio nella cosmogonia.
Il passo del Timeo 28 B, è molto chiaro. Tutto quello che
è sensibile è in continuo mutamento, e ciò che si muta
presuppone un’origine. Qui Platone non parla miticamente,
ma dà ragioni positive e sarei per dire metafisiche della
sua opinione. D’ altra parte sappiamo già da Aristotele,
che egli nella sua fisica s’ ispirava ad Eraclito, un deciso
cosmogonista. Ammessa la cosmogonia, l’ esistenza della
materia caotica è un presupposto necessario; perchè prima
di assumere le forme distinte e ordinate che oggi hanno
le cose, doveano trovarsi al principio nelle condizioni
opposte.
Le stesse osservazioni dobbiamo fare per la doppia de-
duzione, che dà il Timeo dei quattro elementi. La prima
deduzione a'p. 31 B è principalmente teleologica, ma in
gran parte attinta ai caratteri fisici degli elementi. Il
mondo consta nè più nè meno di quattro elementi; perchè
senza uno di essi (fuoco) non sarebbe visibile e senza l’ altro
(terra) non sarebbe nè solido nè tangibile. Inoltre questi
due elementi debbono essere uniti così da formare un tutto
unico. Ora il rapporto più intimo che possa stabilirsi tra
due grandezze è il proporzionale, mediante il quale le due
grandezze sono legate fra loro da un medio, che serba la
stessa ragione verso gli estremi. E poichè già si tratta di
grandezze non superficiali ma cubiche, s° ha da intercalare
non un medio solo ma due, perchè si abbia la proporzione
a’: a’b:; ab° : ο΄. Onde tra il fuoco e la terra s'interpor-
ranno altri due elementi; l’aria e l’acqua. La seconda
deduzione a p. 56 D è esclusivamente matematica. Platone
parte dal presupposto che il triangolo rettangolo è la figura
generatrice di tutte le altre; perchè tutte le figure si pos-
sono risolvere in triangoli, e tutti i triangoli nascono dal
Ani en
o gigi
Kr A
DEL TOCCO
triangolo rettangolo. Questo, er Score da TIA “elemen-
tare dell’ universo, è di due sorta: isoscele e scaleno. Dal
triangolo rettangolo isoscele nasce il quadrato, dallo sca-
leno il triangolo rettangolo equilatero; poichè due trian-
goli che abbiano per ipotenusa la diagonale formano il
quadrato, e sei scaleni la cui ipotenusa sia doppia del lato
minore formano il rettangolo equilatero. Da questi ele-
menti nascono i quattro corpi fondamentali; perchè il trian-
golo rettangolo isoscele genera il quadrato, e il quadrato
il solido cubico; il triangolo rettangolo equilatero genera
quattro solidi regolari: il tetraedro, l’ottaedro, il dodecaedro
e l’icosaedro. Trascurando il dodecaedro, che serve solo a
conformare tutta la mole cosmica, non restano se non
quattro forme. La cubica spetta alla terra, che è il più
solido degli elementi, e l’icosaedrica all'acqua, che dovendo
essere più solida dell’ aria e del fuoco deve avere il mag-
gior numero di basi. Le due forme restanti spettano al-
l’aria e al fuoco. Quest’ ultimo, che penetra da per tutto,
ha la forma più semplice, la tetraedrica; e all’ aria quindi
non può spettare se non la forma ottoedrica.
Quale che sia il valore di questa deduzione matematica,
che non ne ha alcuno, è fuor di dubbio che non è in con-
traddizione con la precedente. Sarebbe in contraddizione,
se gli elementi non si dovessero tenere se non come sem-
plici grandezze geometriche e non altro; ma l'essere geo-
metrico si riferisce soltanto alla loro forma, non al loro |
contenuto. La terra e il fuoco non perchè abbiano una:
figura cubica o prismatica non per questo si riducono a
solidi semplicemente geometrici, e se si riducessero, non
sarebbero nè tangibile l'una πὸ visibile 1’ altro. Oltre alla
forma c'è dunque qualche cosa negli elementi, che la de-
duzione matematica trascura e deve trascurare, e quest'altra
cosa appunto è messa in evidenza dalla deduzione teleo-
logica. Così le due deduzioni si compiono a vicenda; poichè
non sono se non due modi di considerare la stessa cosa.
Concludiamo. A quel modo che lo spazio non è se non
un aspetto particolare di quella materia, che per un altro.
aspetto è un che di visibile e di mosso continuamente
SRO AL Ripe iii al Lai e ta
ei È a Pg
᾽
ο΄ ῬΕΙ͂Α MATERIA IN PLATONE. 5
e disordinatamente, così le forme geometriche non sono
se non un aspetto onde possono essere ricostruiti gli ele-
menti, i quali in sè medesimi sono senza dubbio alcuno
meno astratti e si toccano e si vedono e si gustano anche
se vuolsi, qualità certo che la costruzione matematica è
SE impotente a spiegare, ma non per questo è venuto mai in
di mente a Platone di trascurarle o di negarle addirittura.
«ἮΝ Firenze, Maggio 1895.
ti F. Tocco.
τὴ. HeraeLm. fr. XXV (p. 11 Byw.).
TR
Re : Questo frammento, tolto da Massimo Tirio (41. 4), suona così:
τι , ζῇ πῦρ τὸν γῆς ϑάνατον, καὶ ἀὴρ ζῇ τὸν πυρὸς ϑάνατον "
sio ὕδωρ ζῇ τὸν ἀέρος ϑάνατον, yi τὸν ὕδατος.
Secondo lo stesso Massimo, ‘il frammento dovea dare prova della
4 duplice via o trasformazione degli elementi: μεταβολὴν σωμάτων χαὶ
μὰ γενέσεως ἀλλαγήν, ὁδὸν ἄνω καὶ κάτω. Ma invece non si ha dal fram-
“Si mento se non un processo solo, che muove dalla terra e per fuoco aria e
ui acqua alla terra ritorna. La prima difficoltà dunque che ci si presenta,
Di è che il frammento non risponde all’intendimento suo; invece di due
| ‘processi, ascensivo l’uno e discensivo l’altro, ci dà un processo solo,
IA che per quanto sia circolare non cessa di essere unico. È vero che
fi: Antonino (6, 17) identifica il movimento circolare con la doppia via
ὟΝ (ἄνω κάτω, κύκλῳ, φοραὶ τῶν στοιχείων), ma non bisogna intenderlo
fo a parola. Perchè per Eraclito le due vie non sono se non una sola,
come è detto esplicitamente nel frammento LXIX ὁδὸς ἄνω χαὶ κάτω
se pia χαὶ ωὑτή; il che ci porta a questa rappresentazione, che la stessa
ἧ linea sia corsa due volte, nell’andata da nord a sud e nel ritorno
da sud a nord. Antonino stesso ce lo dice esplicitamente in un luogo
anche per altri riguardi importante (4, 46): γῆς ϑάνατος ὕδωρ γενέσϑαι
χαὶ ὕδατος ϑάνατος ἀέρα γενέσϑαι χαὶ ἀέρος nio καὶ ἔμπαλιν, ed una
miglior conferma abbiamo nel frammento LXVIII, che col nostro ha
molta analogia: ψυχῇσι y@o ϑάνατος ὕδωρ γενέσϑαι, ὕδατι δὲ ϑάνατος
γῆν γενέσϑαι, ἐκ γῆς δὲ ὕϑωρ γίνεται, ἐξ ὕϑατος δὲ ψυχή. Qui abbiamo
la vera rappresentazione della doppia via, l’ascensiva dell’aria per
l’acqua alla terra e la discensiva dalla terra per l’acqua all’ aria.
‘Questi due frammenti dunque, identici nelle immagini della vita
.e della morte, sono ben discordi nel punto di partenza e nella rap-
presentazione del processo trasformativo; discordia che non giova di
certo al frammento XXV.
6 F. TOCCO, HERACLIT. FR. XXYV.
Un'altra difficoltà è questa, che in tutte le altre fonti, all'infuori
di Massimo, il primo inciso, che cioè il fuoco viva della morte della.
terra, manca affatto. Plutarco (de Ei 18 p. 392) comincia dalla morte
del fuoco πυρὸς ϑάνατος ἀέρι γένεσις, (De primo frig. 10 p. 949) Πυρὸς
ϑάνατος ἀέρος γένεσις, Nel frammento LXVIII, che già esaminammo,
il punto di partenza e di arrivo non è la terra, bensì l’aria; e l’aria
è altresì nel luogo parallelo di Aristotele De An. (4 2. 4052 25) χαὶ
“Hodzhewros dè τὴν ἀρχὴν εἶναί φησι ψυχήν, εἴπερ τὴν ἀναϑυμίασιν. Solo
nel luogo di Antonino (4, 46) si muove dalla terra, ma per derivarne
non il fuoco bensì l’acqua, cosa già accennata nel frammento XXIII,
dove è detto che l’acqua si espande e si misura nella stessa pro-
porzione che teneva prima di trasformarsi in terra.
Una terza e più grave difficoltà è che dalla terra si trapassa al fuoco,
in contraddizione col frammento XXI dove e l’una e l’altro si fanno
derivare dal mare, che per metà si solidificò nella terra e per metà
si evaporò nel fuoco. Lo stesso luogo di Diogene Laerzio (IX, 9), che
si potrebbe invocare in appoggio dell’origine tellurica del fuoco,
meglio considerato vi contraddice. Il luogo è: γίνεσθαι dè ἀναϑυμιά-
σεις ἀπό τε γῆς καὶ ϑαλάττης ἃς μὲν λαμπρὲς καὶ χαϑαράς, ἃς dè σχο-
tewdis: αὔξεσϑαι δὲ τὸ μὲν πῦρ ὑπὸ τῶν λαμπρῶν, τὸ δὲ ὑγρὸν ὑπὸ τῶν
ἑτέρων. In questo luogo è detto chiaramente che secondo Eraclito
dalla terra emanano esalazioni più lucide e più pure di quelle che
emanano dalle acque. Le quali esalazioni terrestri formano e rifor-
mano continuamente i fuochi, quali appariscono nei corpi celesti.
Onde s'ha da conchiudere che non la terra, ma le sue evaporazioni,
o l’aria che dalla terra si sprigiona, è l’origine del fuoco, o per
meglio dire di quel fuoco che si accoglie e risplende nel cielo.
Raccogliendo tutte queste ragioni, che cioè nel frammento non è
rappresentato come dovrebbe il doppio processo, che inoltre si parte
dalla terra non dal fuoco e neanche dall’aria nella formazione co-
smica, che infine dalla terra si trapassa al fuoco in contraddizione
con tutto quel che sappiamo da altri frammenti, dobbiamo conchiu-
dere che il frammento è corrotto. Si potrebbe sanare invertendo il
posto dei due genitivi γῆς ed «έρος, con che tutte le difficoltà si elimi-
nerebbero: ζῇ πῦρ τὸν ἀέρος ϑάνατον, χαὶ ἀὴρ ζῇ τὸν πυρὸς Idvaerov®
ὕδωρ ζῇ τὸν γῆς ϑάνατον, γῆ τὸν ὕδατος. Eraclito, servendosi dell’ anti-
tesi, sua forma prediletta, tanto nel primo che nel secondo inciso, dice
che la morte di un elemento è la vita dell’altro e viceversa, come si
riscontra tanto nel fuoco e nell’aria quanto nella terra e nell'acqua.
Questa è la duplice via, che avendo comuni gli stessi estremi sì può
dire unica, benchè sia percorsa in due sensi diversi, Così si conferma
quello che in un senso più generale e nella stessa forma concettosa
è detto nel celebre frammento LXVIl: ἀϑάνατοι ϑνητοί, ϑνητοὶ ἀϑό
vato, ζῶντες τὸν ἐκείνων ϑάώνατον τὸν dè ἐκείνων βίον τεϑνεῶτες.
Firenze. F. Tocco.
INDEX CODICVM GRAECORVM
PEIBECOTEECA E ANGELICAE
Ἶ PRAEFATIO
Munus praefandi huic codicum graecorum Bibliothecae
Angelicae Indici a GrorcGio Mvccio et Pio FRANCHI DE
CavaLieRrI olim discipulis, nunc amicis studiorumque sociis
digesto, invitus suscepi, cum fundamenta earum rerum quas
haec mea praefatio continet, omnia fere ipsi suis investi-
gationibus invenerint. Ideo tamen suscepi, quod laudabile
modestiae certamen inter illos exstitit, cum alter prae al-
tero hoc munere fungi nollet. Sciant igitur qui hoc libello
usuri sunt, iuvenes strenuos totum operis onus suis humeris
sustinuisse, non minus in codicibus recensendis quam in
colligendis testimoniis ad Bibliothecae Angelicae memoriam,
quatenus ad codices graecos spectat, investigandam; quae
ego tantum composui et pro viribus exploravi.
a. In coenobio eremitarum Augustinianorum ad S. Augu-
— —1stini Romae saeculo XV exeunte bibliothecam exstitisse
i ex Vita colligitur Maphei Vegii Mediolani anno 1491 im-
pressa 1). Ea utrum iam tum graecos codices possederit
5
De
4
vu INI
bn
SA
1) Maphei Vegii Laudensis vita, in libello qui inscribitur Mafei Vegi
Laudensis de educatione liberorum ete.: ἡ Sepultus {Vegius) in templo
divi Augustini et in sacello quod in honorem dive monice Aug.
Ἶ ο΄ matris dum viveret ornatissime erexit ubi ossa ipsius monice ab
ostia in urbem Mafei impensa translata sunt et opulento sarcophago
condita cum illius tetrasticho (a) quo et divinum officium in hono-
«rem monicae quod in urbe celebratur compositum sicut et divi Ni-
colai tolentinatis hec eius scripta et alia quam pluria in divi Augu-
—’1‘stimi biblioteca dicati rome visuntur et lectitantur ’. Narduccius
È δος δ.
Bibliotheca eremi-
tarum Augustinia-
norum Romae saec. ὁ
XV exeunte. κῇ
, + 5 ” E LI *
τὰν» κι È atei; a, “ l
8 σοῦ». GR: BIEL: SNGIDI N ORE ΤῸ
necne, ignoramus. Augustinianorum Bibliotheca magis inno-
iabiblietteca sla tuit postquam Angelus Rocca Camers, sodalis Augustinianus,
| rumab Angelo Re- cuius e nomine Angelica dicta est, eam auxit et anno 1604
Meg TOIX.BOYAOMENOIX: VOLENTIBVS.1) patefecit. Si
libello post statim quattuor annos edito 3) fidem adhibeas,
in quo huius Bibliothecae supellex universa, nulla singu-
lorum voluminum ratione habita, per rerum capita recen-
ἜΜ setur, ingentem codicum manu scriptorum copiam iam tum
in Bibliotheca Angelica adservatam esse credas. Sed libelli
auctorem rem exaggerasse suadet testis gravissimus Monte-
falconius, qui inde a die 16 septembris anni 1698 per annos
duos et dimidium Romae commoratus Bibliothecam Angeli-
cam inspexit eamque ‘ codicibus tum cusis tum manuseriptis
Roi. μετρίως instructam ’ esse adfirmavit 8), Maioris etiam mo-
CHAD menti est ad numerum graecorum codicum statuendum quod
Mu idem ita pergit: ‘ in manuscriptis, Graeci modico numero
τ sunt, et ad plurimum recentes ’. Montefalconii testimo-
nium amplissime comprobat Index manuscriptorum Biblio- SE
ve thecae Angelicae inter annos 1704 et 1184 digestus a Ba- ἐμ È
Index Rasseguieri. silio Rasseguiero 5), qui codices graecos recenset nonnisi
odicum notae an- ; icinti. iis si i =
feta geai- quinque et viginti, iis signatos notis 5) quae tum cum An
(Cat. codd. mss. praeter graec. et orient. in Bibl. Angel, Romae 1893,
in Monitu) hoc testimonium rettulit ad coenobium Augustinianorum
S. Mariae de Populo, nescio qua de causa.
1) Ita legebatur, teste libello intra laudato, litteris marmore in-
sculptis supra interiorem Bibliothecae Angelicae portam. Hodie in-
be scriptio latina tantum superest.
Ἢ Ἂς 2) Bibliotheca Angelica litteratorum litterarumque amatorum commodi-
bo! tati dicata Romae în aedibus Augustiniunis, Romae M. DO. VIII, p. 89.
μὲν 3) Diarium Italicum, Parisiis 1702, p. 108.
δ 4) Biblioth. Angel. cod. lat. 1078: ‘ Index Manuscriptorum Biblio-.
dA thecae Angelicae auctorum et materiarum ordine alphabetico dispo-
ὟΝ situs (deinde, al. manu) a P. Basilio Rassegvier, patria Tholosano in
n hac Bibliotheca per 30 ferme annos substituto et die 14 Martii
A anni 1734 = aetatis annorum 77. in hac Alma Vrbe defuncto. ut ex
a prima pagina Indicis magni huius Angelicae antiqui, clare apparet,
È i facta characteris collatione ᾿.
γι. 5) Antiquiores notas illas voco quae sunt in Indice Rasseguierij
È antiquas, quae post accessionem Passioneam usque ad annum 1895
usitatae fuerunt; novas, quae anno 1895 codicibus adscriptae sunt. —
gelus Rocca Bibliothecam illam instauravit, libris appo-
sitae esse videntur. Horum quinque et viginti codicum
graecorum sunt aetate nostra superstites duodeviginti, quo-
rum satis erit antiquiores notas cum novissimis componere:
Dici - L= 109. T-D®-5-20= 49.
Ὄπ 99% Τ-Φ-6-- 4-Ξ- 2.
5- Θ- τ - 3=101. pe Bite
S-D-7- 4= 103. DD = 80:
Die ind, = 197 X-D®-5-24= 118.
S-D<7- 6= 85. X-D®-6-34= 9."
S-D-7-10= 98." Y-®-5- 1= 104.
bibi L= ‘95. Y-®-b5- 2="10b.
T-D-3-16= 77? Y-®-6-35= DI.
Reliquorum septem codicum hodie deperditorum operae
pretium est integros referre titulos, quos Rasseguieri Index
suppeditat :
Pag. 9) Aristotelis Ethica 1) Graece. 4. Y-©D-2-T.
Pag. 54) Hieronis (510) Mathematica, Didymi prognostica,
Astrologia, Agricultura, et alia. Graece. —fol.S-®-3- 6.
Pag. 55) in Homeri Odysseam Scholia Graeca Ano-
nymi. fol. S-D-7- 7.
Pag. 94) «Platonis) Opera 3) grace. fol. T-©®-7-1.
Pag. 99) Procli Diadochi Lycii in Platonis Parmenidem,
et Alcibiadem Comment. graece. fol. S-®-7-8.
Pag. 120) Simplicii philosophi Exegesis in Epictetum,
graece. 4. Τ' - Θ -- ὃ -- 9. (del. et s. v. corr. A-4-1.)
Pag. 136) Ursini Fulvii Collatio textus graeci, et notulae
manuscriptae ad prophetas maiores et minores Graeco — latinos
editionis Basileae. © 12.Α -Φ -1--1.
Asterisco distinxi in tabella, quae sequitur, numeros novissimos co-
dicum in quibus illae antiquiores notae adhuc supersunt. In ceteris
ideo deperditae esse videntur quod iterum compacti sunt.
1) Codex 47, Aristotelis Ethica Nicom. continens, fuit olim Pas-
sioneus.
2) Sunt hodie in Bibl. Angelica Platonis codices duo, quorum
unus (107) fuit olim Passioneus, alter (101) continet etiam Albini
introductionem, ut cod. S- @- 7-53 Rasseguiero teste.
I ie
ἜΡΓ PE
(RE i οἰ."
τ ; Ni ica
è > ù À et »
ΡΣ SRI, lt RESA LIT Ὺ
vw
Codd. graeci Ae-
gidii Viterbiensis.
Codd. graeci Bi-
blioth. Passioneae.
10 CODD. GR. BIBL. ANGEL.
Horum viginti quinque codicum graecorum, quos ante
emptionem Bibliothecae Passioneae Angelicam Bibliothe-
cam possedisse ad liquidum perduximus, tres certe (codd.
scil. 80, 97, 103) ex libris fuerunt Aegidii Canisii Viter-
biensis (1470-1532) eremitae Augustiniani et Cardinalis,
cuius viri Bibliothecae 1) anno 1527, cum Vrbem Impera-
toris milites depopularentur, direptae quidquid supererat
ad sodales eius Augustinianos devenisse videtur. Ex hoc
numero fuisse etiam codices 102, 77, 85 ideo verisimile
est quod codex 102 ab Iohanne Puccino exaratus est, qui
codices 80 et 97 Aegidii iussu 2) scripsit; codex 77 eiusdem
Puccini manu exaratus videtur; codex denique 85 videtur
exaratus manu Valeriani, qui scripsit codicem Aegidia-
num 103. Ceteri unde provenerint neque scimus neque sì
sciremus (sunt enim recentiores parvique, ut videtur, pretii)
multum lucraremur.
Plurimos contra eosque praestantissimos codices esse quos
olim Passioneus possederat, inter omnes constat.
Dominicus Passioneus domo nobili Foro Sempronii a. ἃ. Iv.
non. dec. anno 1682 natus, 3) opes rei familiaris quibus
abundabat, ' nulla ’, ut ipse ait, ‘ sumptuum ratione ha-
bita ἡ +), in libros comparandos impendit tum impressos
tum manu scriptos. Quam prospere ei matureque cesserit id
quod sibi proposuerat, luculentis testimoniis, quod ad grae-
cos codices attinet, demonstratur. Scilicet iam anno 1706,
cum annos ageret quattuor et viginti, eum codices graecos
1) Codicum Aegidii latinorum et hebraicorum index exstat in cod.
gr. Bibliothecae Nationalis Paris. 3074, teste Delisle, Le cabinet des
Mss. etc. I 210; cf. Omont, Invent. sommaire des Mss. grecs de la Biblio-
thèque nationale, III 104: “ 3074.... Libri diversarum annotationum
quondam R. Cardinalis Aegidii ’ (f.° T4"-79").
3) Similis adnotatio, codicem Aegidii iussu scriptum esse, legitur
in cod. Ang. lat. 1.
3) Petri Aloysii Galletti Cassinensis Memorze per servire alla storia
della vita del Cardinale Domenico Passionei, Segretario dei Brevi e
Bibliotecario della S. Sede Apostolica. Roma 1762.
4) Ex Passionei epistula in edit. Gellii a Gronoviis curata, Lugd.
Batav. 1706.
SIE ri a ili
Di
DS
PRAEFATIO.
ducentos possedisse tradidit Carolus Le Beau 4), extra du-
bium autem positum est anno 1708 penes eum fuisse octo
illos codices antiquissimos et praestantissimos, quorum spe-
cimina a Passioneo sibi transmissa edidit Montefalconius
in Palacographia graeca pp. 291, 510. Silet omnino de Bi-
bliotheca Passionea in Diario Italico Montefalconius, sed
idem in Palaeographia graeca (p. 291) tradit Passioneum
‘ Bibliothecam numerosam Manuscriptorum editorumque
exemplarium comparasse librorum delectu cum paucis nu-
merandam ᾿. Iure igitur admiratur Gallettius in Commen-
tariis de vita Passionei (p. 29) hunc ita exiguo temporis
spatio tot insignes codices adipisci potuisse. Quae res, fateor,
non tantum admirationem sed etiam dubitationem meam
movebat, etsìi eam quodammodo Montefalconii auctoritate
confirmatam videbam. Quid? Muccii sollertia effectum est
ut et admiratio simul et dubitatio omnis omnino evane-
sceret. Incidit nempe Muccius in verba Mingarellii 3), quibus
Didymi codicem tunc Passioneum, olim Sfortianum fuisse
testimonio Catalogi demonstratur librorum mss. graecorum
bibliothecae Sfortianae ex codice Chisiano 1555 a Monte-
falconio in lucem prolati *). Statim suspicatus est Muccius
non hunc nnum codicum Passioneorum originis esse Sfor-
tianae. Adiit Catalogum codd. graecorum Bibliothecae Sfor-
tianae Chisianum, cuius alterum exemplum repperit in
cod. Vat. lat. 3958, adiit Indicem eiusdem Bibliothecae
editum a Possevino *); profligata fere est quaestio de ori-
1) ‘Il avait dès lors recueilli deux cents manuscrits Grecs, il en
communiqua au P. Montfaucon sept du XI° siècle.’ Ita Passionei elo-
gium (in Mémoires de l’ Acadéemie des Inscript. et belles lettres; Hist.
Vol. XXXI, p. 331, 1762), cuius scriptorem esse Carolum Le Beau
ostendit versio italica Romae 1713 edita,
2) Didymi Alexandrini de Trinitate libri tres nunc primum ex Pas-
stoneiano codice graece editi, Bononiae 1769, p. 498 n. CI.
3) Bibliotheca bibliothecarum mss., p. 693.
4) Catalogi Δ. δ΄. Graecorum et aliorum etiam codicum etc. in Vol. III
Apparatus sacri ad scriptores vet. et novi testam. etc. (Venetiis MDCOVI).
Pag. 20-24, ' Sfortianae Bibliothecae in Vrbe, apud Illustriss. et Reve-
rendiss. Card. Sfortiam, Libri manuscripti Graeci ad res sacras et eccle-
siasticas. ᾿ — Recensentur codices 128 in quinque classes distributi.
Codd. graeci Sfor--
+
να
δ ὩΣ...
eda BT i
ως. TA PR ALTE
a,
; ; Foà ᾿ ὴ ὅπ
gine codicum graecorum ΠΑ τ Ύλως quae et Alle 0 ΤΣ A
PCR torserat et nos torquebat: eorum pars magna ex Bibliotheca Ὁ
Sfortiana in Passionei manus devenit.
Bibliotheca Sfortiana a Guidone Ascanio Sfortia Car-
dinali (1518-1564) condita, ab eius fratre Cardinali Ale-
xandro aucta ?), codicibus graecis sacris locupletissima *),
usque florebat anno 1698, teste Bartholomaeo Piazza *).
Sed huius Bibliothecae, cui Possevinus secundas partes Ro- E:
mae dederat post Bibliothecam Vaticanam, nullam men-
tionem fecit in Diario Italico Montefalconius, qui inde
ab eo ipso anno 1698, ut supra diximus (p. 8), Romanas
bibliothecas perlustravit et Diarium suum tantum post
quattuor annos edidit, anno scilicet 1702. Contra codices
aliquot Sfortiani iam tum cum Montefalconius P’alaeogra-
phiam graecam elucubravit, penes Passioneum erant 5). Inde
colligitur bibliothecae Sfortianae extrema fata de: quibus
1) ‘I have not been able to find any precise information of the
sources from which his Library was collected.’ Notes on Greek Ma-
‘a nuscripts in Italian Libraries by Thomas William Allen, London 1890,
VA p. 37.
c'e 2) Cf. Nicolaum Rattium, Della famiglia Sforza, I pp. 236, 245, 246;
: II p. 376.
3) Bibliothecam Sfortianam codicum profanorum fere expertem
fuisse tenendum est, si Index Vaticano-Chisianus universas illius
Bibliothecae copias complexus est. Fieri tamen potuit ut in eo Indice
codices tantum sacri recenserentur, profanis omissis; quod profecto
magis magisque suspiceris si ad titulum indicis Posseviniani animum
attendas.
4) ‘ Famosa parimente ella è appresso diversi Scrittori, tra i quali
le dà gran nome il Card. Baronio ne’ suoi Annali, il Gallonio, il ὟΣ
Bellorio, et altri, ella è la Libreria detta dalla gran Famiglia, e
Palazzo dei Signori Sforza, Sforziana, insigne, e ben ordinata in ogni
disciplina; con rari Codici, e Manoscritti, Greci, e latini antichi, e
di varie lingue, degno compimento delle altre magnificenze e splen-
dore di così celebre Famiglia ἡ ete. — Bart. Piazza, Eusevologio Ro-
mano, in Roma, 1698, ‘ Trattato XIII Delle Librerie Romane ᾿
p. CLXXVII.
da 5) Of. Montefale., Palaeogr. gr. p. 291 et Append. p. 511. Hoc certum
DI Mi est de duobus codicibus nune deperditis, Zonarae epitomen et Acta
σι Concilii Chalcedonensis continentibus, verisimile de ceteris quattuor.
τ V. infra p. 15.
PRAEFATIO. 13
queritur Nicolaus Rattius 1), inter annos 1698-1708 repo-
nenda esse, atque hac ipsa aetate codices graecos Sfor-
tianos permultos in Bibliothecam Passioneam transiisse 3).
Conlatis enim Indicibus Sfortianis Vaticano 3), Chisiano,
Posseviniano cum Passioneis codicibus qui adhuc in Bi-
bliotheca Angelica supersunt, horum complures cum Sfor-
tianis convenire et eosdem ac Sfortianos esse persuasum
habebis +).
1) In op. 1. I p. 246: ‘ In seguito subì la sorte di tante altre non
meno famose, che ora più non esistono, o che attualmente si vanno
dissipando ’ etc.
2) Atqui Card. Guido Ascanius Sfortia per codicillum caverat (cf.
Rattium, I, p. 1° p. 245) ne libri alienarentur vel divenderentur,
immo ne amoverentur quidem, successores qui praecepto obtempe-
raturi non essent, exheredans. Quomodo, nisi iure emptionis, codices
illos Sfortianos comparare sibi potuerit Passioneus equidem non
video. Tamen in publico tabulario capitolino (Archivio Comunale No-
tarile e storico)neque inter publicas, neque inter privatas apochas, ulla
huius rei invenitur memoria; quod etiam de domus Sfortianae pri-
vato tabulario Henricus Celanus eius custos asseverat. Putes, si co-
dices venumdati sunt, venditorem, quisquis ille fuerit, consulto rem
occuluisse.
3) In Indice Bibliothecae Sfortianae Chisiano apud Montefalconium
et in ipso codice, quem inspeximus, codices tantum 1-21 distinguuntur
et suis numeris praediti sunt. Melior est ‘ Index librorum Graecorum
bibliothecae R.®i Car.lis Sphortiae ᾿ in Cod. Vat. Lat. 3958 f. 103-127,
quem si novisset Montefalconius, Chisiano praetulisset. Hoc exem-
plum Vaticanum Indicis Sfortiani confectum est ut mitteretur Fabio
Benevolentio Senensi (floruit hic per annos 1542-1579, cf. Mazzucchelli
Scrittori Italiani II p. 2* p. 894); nam legitur in fol. 103" ‘ Indice
della libreria Sforzesca ’, et inferius ‘ a m. Fabio Benvoglienti ’. Fere
eadem continet quae Index Chisianus, ordine interdum diverso; co-
dices, praeter duos sine numero, suis numeris distinguuntur centum
et triginta (numerus 57 desideratur), quibus numeris in tabula quae
sequitur usi sumus.
Ὁ Cum Angelicis composui codices Sfortianos quos potui, tum
Indicis Vaticani tum Posseviniani. Tamen certum est alios etiam
codices Angelicos originis esse Sfortianae, praesertim inter opera
Basilii, Iohannis Chrysostomi, Gregorii Nazianzeni etc., de quibus
diiudicari nequit. Quod saepius contingit in indice Possevini propter
titulorum exilitatem.
ì
ANGELICORVM
Index noviss.
18
21
22
23
28
32
36
39
40 pars altera
41
45
40
50
52
56
DI
58
62
65
66
T1
76
19
81
82
84
86
89
90
91
92
94
pars altera
CopIicvm.
SFORTIANORVM
Index Vat.
31-39
28
112
98
19
103
25?
69
114?
111.
104
99
Ἐν
115
97
95
110
dre
107
34?
80
15
Index Poss.
4) 29 mo
{V) 92 m. 4.° Ἂν 1
{V) 83 m. 4.5
‘V) 32 4.
(V) 104 4. «0
(V) 63 4.9 DR
<V) τὸ 4. ec
(V) 68 4.
(VY' 180 mè
(V) 86 fo
{V) Dim τὸ
(V) 106 f°
5)
A
μ΄:
“"
|. /PRAEFATIO. 15
MEI AO ὡ
ἜΤ : :
noviss. Index Vat. Index Poss.
» ᾿
κἀκ de
e »
SASA
tt Index
96 14 V) 99 fo
100 72
110 9 (V) 45 τὰ. [Ὁ
113 67 Vy 24 f°
115 125
116 118
120 127?
121 1 {V) 100 m. f°
125 11
Sfortianorum codicum inter codices Passioneos numerum
‘ .augent nonnulli, quos hodie quidem frustra in pluteis Ange-
licis quaeras, sed quos tamen Sfortianos fuisse vel certum
est vel almodum verisimile. De duobus codicibus hoc cer-
tum est, quorum ut apud Passioneum exstantium meminit
Montefalconius in Palacographia graeca p. 512. Hi sunt:
Codex continens Zonarae historiarum epitomen, scriptus
per Antonium Abramum anno 1520; cf. Bibl. Sfortianae
Catalogum Vaticanum sub n.° 64.
Codex continens Acta Concilii Chalcedonensis, scriptus
a Michaele Damasceno a. 1525; fuit olim Sfortianus in
Catal. Vat. 51, apud Possev. <V) 9 fol. Exstabat adhuc in
Bibl. Angelica anno 1788, signatus B - 1 - 13, teste Mar-
colino 1).
Ceteros quattuor codices Passioneos a Montefalconio pp. 290
et 513 laudatos, nunc autem deperditos, Sfortianos fuisse
verisimillimum duco. Hi sunt:
Codex homiliarum Io. Chrysostomi in Matthaeum, s. XI;
cf. Indicem Bibl. Sfortianae Vat. sub n. 8, 23, 24; Indicem
Possev. <V) 47-50.
Codex homil. Io. Chrys., s. XI; cf. Ind. Bibl. Sfort. Vat.
sub n. 10, 26, 54, 109; Ind. Possev. (V) 45, 46, 51, 52, 53, 56.
1) In Indice Bibl. Angelicae quem edidit Blumius, 570. mss. Italica,
Gottingae 1854, p. 135 sqq.
sot
Codd. Marci Ma-
munae,
Michaelis et Ar-
senii Apostolii,
Georgii comitis
Corinthi,
To. Matthaei Gi-
berti,
Biblioth, S. Syl-
vestri.
MINER RE DT VI] ETRO NEI N EN ST I
pai È "
16 CODD. GR. BIBL. ANGEL.
Codex commentariorum Io. Chrys. in epist. ad Romanos,
scriptus a Basilio calligrapho, quo de egit etiam Philippus
Vitalis apud Blanchinium, Evangel. quadruplex p. 563; cf.
Ind. Bibl. Sfort. Vat. n. 31, Poss. {ὟΣ 62 membr. fol.
Codex continens Anonymum ‘in Psalmos, scriptus ἃ
Demetrio Zeno; cf. Ind. Bibl. Sfort. Vat. n. 119.
Praeter Sfortianos, codices suos unde sibi comparaverit;
Passioneus penitus ignoratur; ex antiquioribus eorum pos-
sessoribus nonnullos novimus. Ut de singulis singulorum
librorum possessoribus taceam, de quibus in Indicibus huius
Catalogi relatum est, septem codices Passioneos (14. 30.
45. 47. 56. 66. 116) Marcum Mamunam Cretensem, quat-
tuor (27. 48. 61. 82) Michaelem Apostolium et Arsenium
eius filiam, Monembasiae episcopum, octo (14. 25. 29. 45.
47. 48. 82. 106 IV) Georgium patria Monembasiensem et
Corinthi comitem, duos (120 et cod. B-1-13 1) ap. Mar-
colinum, nune deperditum) Iohannem Matthaeum Giber-
tum ?) episcopum Veronensem (7 1543) possedisse, vel ex
subscriptionibus vel ex aliis indiciis colligitur 3). Septem
codices (3. 15. 33. 34. 53. 59. 63) fuisse ex Bibliotheca
S. Sylvestri in colle Quirinali huius Bibliothecae sigillum
testatur. In codicibus denique 76, 110, 121 adnotatio legitur,
ex qua eos Bartholomaeum Bardellam, hominem, quantum
scio, tantum ex huiusmodi adnotationibus notum, s. XV
inspexisse adparet *). Tres ex codicibus Mamunae (14. 45. 47)
post Mamunam possedit Georgius Corinthi comes. Huic,
praeter Mamunae codices, codices quinque fuerunt, quorum
1) Hos duos codices post Matthaeum Gibertum possedit Card. Guido
Ascanius Sfortia; cf. Tabulam p. 14-15 sub num. 120, et p. 15 de cod.
Actorum Cone. Chalcedonensis.
2) De eo cf. Ughelli, Italia Sacra V 958 sqq.; Tiraboschi, St. della
lett. ital. (ed. Mutin. anni 1777) VII p. 1* p. 252; Moroni, Dizionario
di erudiz. eccles., vol. 95 p. 32 sqq.
3) Subscriptione carent codd. 27, 61, 52, quorum tamen primus collec-
tanea continet manu Michaelis Apostolii, et fuit postea Arsenii; alter
ff. 100-105 libellum continet Michaelis Apostolii autographum, tertius.
quaternionem habet Arsenii manu suppletum.
4) Similem adnotationem habet codex Vat. Reg. 2.
12.4.96
PRAFFATIO. 17
duos (48. 82) Arsenius antea possederat; Arsenii scilicet,
archiepiscopi Monembasiae, Georgius patria Monembasiensis,
Corinthi comes, nepos fuit et discipulus 1). Quapropter
certum est Mamunae codices tres, Arsenii duos ex Georgii
Bibliotheca fluxisse; verisimile, tum Mamunae reliquos quat-
tuor codices tum reliquos Arsenii duos, etsi Georgii sub-
seriptionem non habent, fuisse olim in Bibliotheca Georgii ?).
Monasterium S. Sylvestri in Quirinali ab Iulio II ponti-
fice Dominicanos ex conventu S. Marci florentino obtinuisse
compertum est 3), deinde a Paulo IV Theatinos *). In eo
monasterio Bibliothecam ab hoc pontifice esse inchoatam,
postea autem auctam esse libris Michaelis Ghislerii, narrat
Bartholomaeus Piazza 5). Codices graecos ex Bibliotheca
1) Cf, Georgii subscriptionem in cod. 48.
2) Mamunae codices in Georgii Corinthi comitis Bibliothecam tran-
siisse viderat Montefalconius (Pal. Gr. p. 99). Muccii de Mamunae,
Arsenii, Georgii Bibliothecis collectanea referre placet. Codices MARCI
, MAMvVNAE: Lambecius-Kollar, Bibl. Caes. Vindob. III p. 341, cod.
GXATX*; IMI p. 314, cod. LXV; III p. 469, cod. LXXXIV; IV p. 53,
cod. CXV; V p. 113, cod. CCKXV*; V p. 17, cod. CCVI; V p. 384,
cod. CCLXI; VII p. 43, cod. XI*; VII p. 199, cod. XLIX*; VIII
p. 151, cod. XI. — Baroce. cod. 155. — Palat. Vat. gr. 201 et 208. — Co-
dices ArSENII: Bibl. Caes. Vind. VIII p. 1051, cod. LXI; III p. 126,
cod. XXXIV; III p. 491, cod. XCIII; Suppl. p. 623, cod. XXII*. — Pal.
Vat. gr. 356 (nunc Heidelb.) et 358. — Codices GEORGI, CORINTHI co-
MITIS: Bibl. Caes. Vind. VII p. 383, cod. XCVI. — Baroce. 4 et 231. —
Vat. gr. 219. — Pal. Vat. gr. 362 et 369. — Zusatz zu Neap. II A. 11
(Gardthausen, Griech. Pal. p. 322). Praeterea Georgii fuerunt codices
Mamunae et Arsenii quos asterisco signavi. — De Georgio Corinthi
comite cf. Legrand, 701]. hellen. I p. 252.
3) Cf. Hergenroether, Regesta Leonis X, Friburgi Brisgoviae, 1884-91,
p. 535 (13 maggio 1514): ‘ Mariano Feto... licet a Congregatione
S. Marci de Florentia Ord. Praed. ad Cisterc. Ord. sit translatus, et
officium bullatoris ei sit commissum, concedit ut ab ecclesia et domo
S. Silvestri in Esquiliis de Urbe, praefatae Congregationi a Iulio II
concessae, amoveri nequeat ’ etc. De quo testimonio me docuit Do-
minicus Gnolius, Bibliothecae Nationalis Praefectus.
») Armellini, Le Chiese di Roma dal sec. IV° al sec. XIX° (Roma 1891,
2 ed.) p. 263.
5) In Eusevologio, cap. XXV: ‘ Accrebbe poi la medesima Libreria
Michele Ghislerio Ebbreo........ versatissimo nella lingua Ebbrea,
Studi ital. di filol. class. IV. 2
Bibliotheoae Pas-
sioneae sedes.
Codicum compa-
ctiones, tegumenta,
fibulae.
Bibliothecae Pas-
sioneae sigillum,
De numero codi-
cum graecorum Pas-
sioneorum.
18 CODD. GR. BIBL. ANGEL.
S. Sylvestri quos possedit Passioneus, et quorum fortasse
unus vel alter a Dominicanis florentinis sedulo litteras co-
lentibus originem ducit, Theatinis demum monasterium
occupantibus e S. Sylvestri Bibliotheca migrasse suspicor;
sigillum enim Bibliothecae S. Sylvestri 1) quo isti codices
signati sunt, saeculo XVII vetustius esse minime videtur.
Passioneum Parisiis degentem, Hollandiam peragrantem,
apud Helvetios Vindobonaeque Nuntii apostolici munus su-
stinentem in libris coemendis perseverasse et consentaneum
est et ab eius biographo adfirmatur 3). Idem narrat Pas-
sioneum anno 1738 Romam reversum et in Cardinalium
collegium adscitum, Bibliothecae suae in aedibus quae vo-
cantur della Consulta, splendidam sedem adornasse, eamque
in cubiculis Quirinalis plateam prospicientibus conlocasse 3).
Hac eadem aetate codices plurimos compactos, tabulis pel-
libusque tectos, fibulis metallicis cum imagine arboris vitta
ornati instructos fuisse ex eo arguas quod Philippi Vitalis
de quo propediem agemus, adnotationes quaedam ad com-
pactionis opus adludunt *). Passionei sigillum codicibus im-
pressum arboris imaginem praebet cuius trunco vitta prae-
tensa est; scutum circumdat inscriptio BIBLIOTHECAE .
PASSIONEAE #. Utrum hoc sigillum post annum de-
mum 1738 codicibus impressum sit an antea, non liquet;
pileum enim scuto superimpositum incertum est utrum
Cardinalis sit an Episcopi.
De codicum graecorum Passioneorum numero universo
quid cogitandum sit, dubius haereo. Traditum esse vidimus
Caldea, Greca e Latina ’, qui Pio V pontifice suadente Christianorum
fidem amplexus est.
1) Sigillum Bibl. S. Sylvestri in Quirinali prae se ferunt codices
ex privata Pii II Bibliotheca Vaticani 1-18, 28, 50, 54; scilicet ex
illa Bibliotheca Pii Il codices in Bibliothecam Vaticanam devenerunt
Clementis XI iussu. Eodem sigillo signatus est cod. Vat. Ottobon. 1,
ex quo eruitur non tantum septem illos codices olim Passioneos,
nunc Angelicos, ex Bibl. S. Sylvestri abiisse.
3) Galletti, Memorie etc. p. 134 seqq.
3) In op. l. p. 170.
+) Vide in Indice nostro codd. ὃ et 58.
| || _'o'_0_roTr ann" tree
fi Veni cui numero Monisialodni verba non adver-
santur. Fac sodes Passioneum iam tum codices graecos
Sfortianos ad unum omnes sibi comparasse, quod quidem
de non paucis certum est. Hi fuerunt, Indicibus Vaticano
et Posseviniano testibus, circiter centum triginta; sed fieri
posse concedo ut Bibliotheca Sfortiana codicum scriptorum
profanorum, quorum in indicibus quos novimus nulla est
memoria, expers non esset. Tamen verisimilior non fit nu-
merus ille ducentorum codicum. Servantur enim ad hunc
diem in Bibliotheca Angelica codices graeci centum et duo
Passionei sigillum prae se ferentes 1), quibus addendi sunt
codices septem (8. 41. 46. 54. 69. 72. 82) quos, etsi illius
sigillo carent, Passioneos fuisse tum Vitalis notae tum
compactionis genus coarguunt *). De sex codicibus Pas-
sioneis nunc deperditis a Montefalconio, de uno item de-
perdito a Philippo Vitali, qui eum descripsit 3), certiores
facti sumus. Summa est codicum graecorum Passioneorum
quotquot vel ipsi supersunt vel eorum superest memoria,
centum sexdecim. Quid de ceteris factum est? Iam tot
Passioneos codices graecos ab Angelica Bibliotheca eva-
| nuisse a verisimilitudine alienum videtur, ut taceam, si
hoc verum esset, fore ut plures etiam codices desidera-
rentur; mirum enim esset Passioneum morientem tot co-
dices graecos reliquisse quot adulescens possedisse fertur.
— Ilum igitur numerum ducentorum graecorum codicum vel
| exaggeratum crediderim vel ut summatim comprehensum
adhibitum.
1) Cf. Indicem E, ad verba Sigillum Bibliothecae Passioneae.
2) Codex 54 adnotationem habet Vitalis manu exaratam; foliis
usque ad 118 eiusdem Vitalis manu numeri adscripti sunt; in Ras-
_seguieri Indice non recensetur. Compactionis tamen genus commune
habet cum codicibus 9, 102, qui antiquitus, scilicet ante accessionem
| Passioneam, in Bibliotheca Angelica fuerunt. Sequitur hune codicem
di Passioneum fuisse, sed tum cum iam in Bibliothecam Angelicam
| devenisset compactum esse.
È χ' 3) Cf. adnotationem 1 ad pag. 22.
Passioneus de co-
dicibus Vatio. usur-
patis aceusatus.
20 CODD. GR. BIBL. ANGEL. N
Fama fuit, de qua primus, quantum scio, Blumius refert 1),
quaeque nondum exstincta est, Passioneum inde abanno 1754
Vaticani bibliothecarii munere functum, bibliothecam suam
Vaticanis exnviis locupletasse. Quam famam ego, quod ad
graecos codices attinet 5), re diligenter investigata, falsam
esse contendo. Codicum enim graecorum deperditorum Bi-
bliothecae Vaticanae nullus profecto est, ut Indices docent
Vaticani, quem suspicari possimus inter codices Passioneos
quos novimus, vel exstare vel unquam exstitisse. In censum
tantum veniunt ii Bibliothecae Vaticanae codices qui iam
anno 1798 desiderabantur *), cum Caietanus Marinus codices
universos Bibliothecae illius tune sibi creditae recognovit
et quotquot deerant indicavit. Hi autem sunt: Vat. gr. 25
1) Iter Italicum III T4 ‘ Viel glaubhafter ist umgekehrt die allge-
mein verbreitete Sage, dass der damalige Bibliothekar, Kard. Passionei,
seine eigene Sammlung auf Kosten der Vatikana bereichert habe;
denn bald nach seinem Tode wurlen die Sicherheitsmaassregeln auf
der Bibliothek bedeutend geschirft. ’ Et iterum p. 123: ‘ Uebrigens
sollen sich bei dieser Gelegenheit <cum scil. Bibliotheca Passionea
in Angelicam devenit) sogar einige Vatikanische Handschriften mit
hieher verloren haben. *
3) De latinis codicibus non inquisivi; hoc tamen proferam quod
ad rem spectat. Codices Vat. Capponianos 4-7, epistulas continentes
Octavii Myrti Frangipanis et variorum ad eundem ab anno 1590
usque ad annum 1605, a Passioneo sumptos esse sed non restitutos,
admonuit Antonius Nebbia, scriptor Vaticanus, in Indice per litte-
rarum ordinem digesto Bibliothecae Capponianae (pp. 15, 35, 36)
anno 1854 confecto (Cf. Salvo Cozzo, Cata/ogo dei codici Capponiani
p. 8; cui et Iosepho Iorio haec debeo). Harum Frangipanis et ad
Frangipanem epistularum in Narduccii Catalogo codd. Angelicorum
nec vola nec vestigium.
8) Fieri potest ut unus vel alter codicum Passioneorum nune An-
gelicorum 3, 15, 33, 34, 53, 59, 63, qui fuerunt olim in Bibliotheca
S. Sylvestri in Quirinali, ex privata Pii II Bibliotheca fortasse ma-
naverit; sed de nullo eorum unquam fuisse in Bibliotheca Vaticana
demonstrare possis, cum codicum Pii II (praeter recentiores Duchesnii
et Stevensonii Indices) ‘ nullus omnino catalogus ne manu quidem
seriptus in Vaticana exstet ᾿ (Duchesne, De codd. mss. Pii II, Lut.
Paris. 1850, p. 3). Ceteraum ex codicibus Pii II, qui sunt in Vat.
Bibl. suis numeris instructi quattuor et quinquaginta, unus tantum
(scil. cod. 52) hodie desideratur.
τὺ =
"ὧν Σὰ εἰ del ᾿
A sà ἐγ δὶ ω : Le A a” = ἵν:
PE ; AIA SI LO
tacca εν ον. ἡ νὰ Σου ΡΨ : o
ap » Li 14 È Ὶ
τ Ig SC) PRABPATIO. 21
—_ Isodoyixà διάφορα. — Vat. gr. 31 Γαληνοῦ εἰς τοὺς ἀφορισμοὺς
ο΄ Ἵπποχράτους ἐξήγησις. --- Vat. gr. STT ἐξήγησις δωμαικὴ τῶν
ἑλληνικῶν ὀνομάτων. --- Urb. gr. 63, bombye., fol. 199, 8°,
continens A/cinoum de Platone, Xenophontis Memorab., Laer-
tiù Diogenis Vitas Xenophontis et Socratis, ex Diogene Laertio
excerpta de origine philosophiae, Gregorii Nazianz. carmina
de virtute. — Urb. gr. 163, fol. 37, in 4°, continens Hippocratis
Aphorismos. — Ottob. gr. 318 Μανουὴλ τοῦ Μοσχοπούλου
μετ᾿ ἐρωτημάτων — Ἡ ἀρχή --- Ti ἐστὶ προσωδία ποιὰ τάξις.
Chart. — Consule quaeso Indicem nostrum Bibliothecae An-
gelicae quaeque de deperditis codicibus Passioneis supra inve-
stigavimus; videbis agi posse tantum de duobus codicibus,
Vat. gr. 25, Ottobon. 318. Sunt sane in supellectile Pas-
sionea Bibliothecae Angelicae codices ϑεολογικὰ διάφορα et
᾿Μοσχοπούλου ἐρωτήματα continentes 1); sed ubinam non
sunt? Praeterea nonne risum movebit si quis dixerit eius-
modi codicum adeptione bibliothecam ditiorem fieri? i
Catalogum codicum orientalium, scilicet, pro aevi illius — Philippi Vitalis
more, codicum Graecorum cum Hebraicis, Arabicis etc., a ΤΣ ὰ Νὴ
Philippo Vitali 3) monacho Cryptensi esse inchoatum igno- ἔς È
rare videtur Gallettius, Passionei biographus, qui tamen ἊΝ
alia de codicibus graecis Passioneis a Vitale exploratis di- Cai
serte narrat. Constat tamen non modo ex Vitalis verbis -
in eius Mantissa apud Blanchinium 3) Passioneum de cata- “ἢ
1) Titulus ille ϑεολογιχὰ διάφορα incertior quam ut de codicibus DI s
Angelicis qui talia continent aliquid statui possit. Grammaticam Mo- δ᾿
schopuli duo habent codices Angelici: 10 membraneus (Ottobon. 318 Ni
chartaceus erat), 16 chartaceus, qui initio habet zo τάσις (Otto- i
bon. 318 ποιὰ τάξις). 1
3) De eo cf. Rocchium, La Badia di δ. Maria di Grottaferrata, A
Roma 1884, p. 150 seqq.
3) Evangeliarium quadruplex (Romae 1749) I 563: ‘ Adnotationes
fusiores meas in codicem hunc [homilias continentem Io. Chrysostomi ΟΝ
in epist. ad Romanos, qui codex nunc est deperditus] sicuti et in
alios plures iam elaboravi, quae una cum ceteris in alios Mss. typis
edentur ab eodem Emo. Card. Dom. Passioneo ’. Ad hoc adludit
etiam Blanchinius in epist. ad Vitalem, Evang. quadr. p. 69: ‘ Audio
eundem Doctissimum Cardinalem quamprimum editurum integram &
Ἃ
i
suam Bibliothecam Manuscriptam Passioneam, pro qua conficienda
aliquot annos saxum hoc volvit non sine opera tua
δὴ
copp. ‘GR. 1
i
logo per Vitalem parando et ΠΕ Ἢ ola seà an
Dir ex scheda manu ipsius Vitalis exarata 1) Vitalem hoc opus.
adgressum esse. Ut autem hunc catalogum elaboraret eum
complures codices Passioneos per annos 1748-49 excussisse
cum adnotationes produnt quibus eos conspersit 3, tum
romani numeri 3) quibus subicitur ‘ Codex ᾿, in duodevi-
ginti codicum foliis praeviis, a Vitale scilicet adscripti ut
certum voluminum ordinem statueret, ordini iuxta quem
in catalogo recenserentur respondentem. Exstant numeri
TI in cod. 18, III in cod. 15, IV in cod. 14, V in cod. 16,
VII in cod. 17, VIII (corr. VII?) in cod. 19, IX in cod. 18,
X in cod. 20, XI in cod. 10, XII in cod. 8, XIIF in cod. 5,
XIV in cod. 34, XV in cod. 55, XVI in cod. 6, XVII in cod. 3,
XVIII in cod. 1, XIX in cod 29, LXI (I del.) in cod. 11*).
1) Adsuta est codici Ottobon. latino 3187, f. 223: ' Catalogus Mss.
Ta Graecorum, | aliarumque Lingvarum Orientalium cele | berrimae Biblio-
ΩΣ thecae Emi et Rmi Dni Cardin. | (hoc verbum deletum est) Dominici
"È Passionei S. R. E. Cardinalis ’ (in marg. — Corsivo —, quod pertinet ad
ὌΝ verba in autographo lineolis signata, quae nos inclinatis litteris im-
ἘΣ primenda curavimus). Sequitur: ‘ Codex I. | Pervetustus, praeclarus-
vi que Codex in Quarto parvo ab Anonymo Palaeocalligrapho in charta
di pergamena microcallistis, concisis, castigatisque characteribus ad
ὟΝ Palacographorum normam diligentissime conseriptus continet quae se-
ἔς cuntur S. Gregori Nazianzeni. Huic codici adnotato Num. I. princi-
δὶ pium, et finis, paginaeque a me suis adnotatae numeris. 211. Pag.
τ᾿ itaque 1. incipit Codex, cui tit. hic concisis efformatus characteribus:
ta ᾿Απολογητιχὺσ to εἰσ τὸν Πόντον φυγῆσ ἕνεχεν ᾿, et quae sequuntur
δι : in titulo huiusce orationis, versione latina subiecta. Codicis descriptio
Ἢ : ultra non progreditur. Codex nunc deperditus.
si 2) Vide passim Indicem nostrum in singulorum codicum descriptione
+ minutis litterarum formis impressa; ex. causa, codd. 13, 15, 116, 121.
3) Praeter numeros romanos quos crassiore ductu exaravit Vitalis
ἣ manus, 8 1105 romanos numeros alia manu subtiliore ductu exaratos
n invenimus, scil.: xii (alterum i del.) in cod. 7, xi (i del.) in cod. 11,
» x in cod. 14, xi in cod. 82, LIX in cod. 69.
Ù 4) Numerum I codex Gregorii Nazianzeni prae se ferebat nunc
i deperditus, quem descripsit Vitalis (cf. eius schedam in adnotatione 1*
; supra adlatam). Numerum autem LVIII habuisse codicem item nune
n; deperditum homiliarum Io. Chrysost. in Epist. ad Rom. (de quo
i Montefale. in Pal. gr. p. 290, 515) tradit Vitalis ipse in Mantissa apud.
i Blanchinium p. 63. o
Va
Ἢ
tt | PRABPATTO.
Ex qua numerorum serie lacunis laborante 1) argui posse
videtur Vitalem codicum ordinem antea statuisse, deinde
singulis codicibus quos vel genio indulgens vel alia qua-
libet de causa describendos susciperet, numeros quos antea
statuisset adscripsisse. Vitalis vero etsi, ut Rocchius tra-
dit 3), usque ad annum 1771 vitam produxit, qui erat illi
aetatis centesimus secundus, inde tamen ab anno 1756 ae-
tatis suae octogesimo paraplectus vixit. Quare certum
fit Vitalem valetudine impeditum opus susceptum dese-
ruisse. i
Maioris etiam detrimenti est quod Catalogi graecorum
et latinorum codicum Passioneorum ab Aloysio Mingarellio
digesti nihil, quantum scio, nisi memoria restat. Minga-
rellius ipse non semel disertam huius laboris sui memo-
riam reliquit 3). Gallettius autem, domus Passioneae fami-
liaris, quanam de causa Mingarellii Catalogus in lucem non
prodierit sese ignorare fatetur, sibique illius exemplum,
quo libenter suos de Passionei vita commentarios locupleta-
turus esset, ut assequeretur non evenisse queritur 4). Eadem
fere narrat Cavalierius, Mingarellii biographus, qui tamen
refert Mingarellium anno 1760 Roma abeuntem ut iterum
1) Fieri potest ut etiam alii nonnulli horum codicum sint deper-
diti, quod constat de codicibus I et LVIII. Codices tamen quos Vitalem
numeris XX-LIX signasse consentaneum est, omnes esse deperditos
non putaverim.
3) La Badia di Grottaferrata, p. 151.
3) Didymi Alexandrini de Trinitate, Bononiae 1769, Ὁ. x: ‘... cum
veteres Passioneianae Bibliothecae membranas, librosve calamo exa-
ratos seu graecos seu latinos humaniter mihi a praeclarissimo Car-
dinali Dominico Passioneio traditos, imo domum ad me paulatim
missos recensuissem, ac recensionem ipsam, indicemque a me
elaboratum evolverem, plura quidem in iis reperiri luce digna
opuscula deprehendi ’ etc. — Idem scripsit Steigenbergero (accolta
d’opuscoli scientifici e filologici, T. XXXIII Venetiis 1779, p. 8): ‘ Equi-
dem olim eam <Basilii epistulam, cf. cod. 18) exscripsi, dum vetu-
stos, manuque exaratos Passioneianae Bibliothecae libros omnes
quum graecos tum latinos, in Romanam postea Eremitarum 5, Augu-
stini translatos, accurate recenserem ’
4) Memorie della vita del Card. Passionei, p. 183.
logus.
Mingarellii Cata-
i ad i : ù
CODD. GR. D 3 . Lg * ΓΝ —
ME VU
ILE
Ρ de, ΠΑ ὙΠ TASONCIO
Bononiam se conferret, Passioneo pollicitum esse sese cu--
raturum ut Catalogus ille Bononiae imprimeretur 1). Quid?
Mingarellium in Vitalis partes ad codices recensendos ἃ
Passioneo esse vocatum ipsae temporum rationes plane
comprobant. Aegrotavit Vitalis inde ab anno 1756, quo
ipso anno Mingarellius Romam se contulit, in Passionei
familiaritem venit et, Cavalierio teste, Catalogi concin-
nandi munus ab eo suscepit. De Catalogi impressione prop-
ter Passionei mortem (obiit ille anno 1761) nihil actum
esse autumat Cavalierius. Nos quidem doctissimi viri, qui
pari mentis acie oculorumque et Pindarum emendabat et
codicum graecorum elementa, apices rimabatur, opus desi-
deratissimum Bononiae per Puntonium, Foro Sempronii
per Vernareccium Forosemproniensem Bibliothecarium,
i ipsi Romae frustra quaesivimus.
Li siibliotheca Pe Cum Domiricus Passioneus anno 1761 πὶ non. iul. vita
| Augustin. empta. discessisset, ab eius nepotibus et heredibus Paulo, Bene-
dicto, Ludovico Passioneis aliquid agitatum esse suspiceris
i
DA, ut Bibliothecam a patruo comparatam extra Romam di-
pe venderent. Clemens enim XIII cum sodalibus Augusti-
di nianis auctor esset ut Bibliothecam Passioneam redime-
ki rent 9), hoc aperte significavit, nolle se omnino eam extra
n;
è 1) Memorie sulle vite ed opere de’ PP. abati Gian-Luigi Mingarelli
ὑ e Michel-Angelo Monsagrati.... raccolte da D. Prospero Cavalieri...
: Ferrara 1817, p. 15 et 16 adnot. b.
; 3) Sodalium Augustinianorum decretum de Bibliotheca Passionea
î emenda descripsimus ex volumine cui titulus Proposte dal 1701 al 1797,
H. 7. (p. 282) in publico tabulario (R.° Archivio di Stato, carte del
Convento di S. Agostino) adservato:
A dì 8 Decembre 1762.
Fu proposto da me qui sottos.° Priore di questo Ven. Convento
di 5. Agostino di Roma alli M.'* RR. PP. del Capitolo ad sonum
ἢ Campanulae trina pulsat.° praeced.' radunati ut moris est: Qualm.!®
; Avendo il Regn.'* Pont. Clemente XIII assolutam.'* voluto, che la
i Celebre Biblioteca della Ch. M.* dell’Emo Sig." Card.° Passionei re-
À stasse in Roma, e non andasse fuora ἃ Egli perciò colla Sovrana
i Sua Clemenza insinuato al Nostro Rvmo Pre Generale Maestro Fran-
»
* ILS
Z
(da
<e
ἭΝ
<A
PRAEFATIO. 25
Vrbem comportari. Quare factum est ut sodalibus Augu-
stinianis annuentibus Bibliotheca Passionea universa cum
cesco Saverio Vasquez di Comprarla, per Unirla alla Nostra nel
Nuovo Magnifico Vaso, che si stà lavorando, e così fare una Celebre
e singolare Biblioteca con farne lo scarto di tutti i Libri doppj, ed
Esitarli in beneficio di d.* Biblioteca. Esaminato dunque l’ affare dal
d.° Pre Rvmo Genele, e PP. Cospicui della di lui Congreg.*, e ve-
dendo il gran lustro, e decoro, che ridonda alla Religione, non es-
sendole altro, che questo accuore, è Condisceso ad una sola Compra,
ed ἃ contrattato e stabilito del prezzo, il tutto con l’intelligenza, ed
approvazione, e pienissima sodisfazione di Sua Santità, per 11 Valore
di Scudi trentamila, essendo stata d.* Biblioteca apprezzata assai di
più da esperti Librari, com’è noto, e della quale se π᾿ ὁ di già fatto
il Riscontro di tutti libri passati uno per uno per mano mia, a tenore
del Catalogo, osia Indice della Med.* fatto fare dagli Illmi Eredi subbito
doppo la Morte del sud.° Emo Porporato, dal Sigr. Cesare Latilla Li-
braro al Corso, ch’ò ritrovato esattissimam.'* Corrispondente e tut-
t’affatto Uniforme senza veruna mancanza. E perchè il Convento
non si ritrova ἃ." somma di Scudi trentamila, ἃ perciò la Santità di
N. S. accordata la facoltà all’arbitrio di d. Pre Rvmo Generale di
prenderla a censo, a quell’annuo interesse che si può avere più meno
che sia possibile, ed andare di poi all’arbitrio del med.° rimettendo
qualche cosa annua da parte per il pagam.*° della somma principale;
Confidando pertanto tutto alla Divina Provvidenza, trattandosi d’af-
fare di tanto Lustro e decoro alla Religione, il Rvmo Pre Generale
sud.° m’à ordinato di proporre alle PP. Loro Μ. RR; come faccio
con la presente Proposta =
Primo, se si Contentano, che si proceda ad una tale Compra =
Secondo, se si Contentano che si prendano a Censo li sud. scudi
trentamila, ed obbligare li beni stabili e rendite di questo Convento
con farne deposito in testa di d.° Pre Rvmo Gnele perchè Egli vi
apponga le necessarie Cautele e Condizioni al pagamento.
Terzo, se si Contentano di Costituire me istesso Priore per Pro-
curatore, non solo a potere stipulare 4." Compra, con quelle Condi-
zioni e Cautele, che apporrà nell’atto dell’Istromento.il D.° Pre Rmo
Generale, ma ancora per poter prendere a Censo li sud. scudi tren-
tamila in più, e varie partite, o più una, o due in più e vari pagam.*'
della sorte principale, come potrà aversi anche per l’annuo interesse
più o meno che sarà possibile ad aversi, ed unico contesto (?) far de-
posito del denaro nel S. Monte della Pietà, o Banco di S. Spirito in
Testa di ἃ. Pre Rvmo Generale Maestro Franc®° Saverio Vasquez,
per impiegarlo a beneficio della Nuova Libraria di questo Convento
in Compra di Libri, ed altro appartanente immediatam.'* a ἃ." Li-
ων. p pd ra Ὡς Φ τὰ
"ἡ δὴν Δ n mi h TRA ΓΟ Ἥ ΡΝ
ipsis armariis triginta millium scutorum p etio coemere-
tur 1), ut in nova aula quae tune in S. Augustini coenobio
τ
τ
braria a tenore della facoltà datale da Sua Santità. Sù de quali trè
Si punti si sono tutti Contentati, come apparisce dalle loro sottos.i
i Fr. Ignazio Jommelli Priore Proposi, e sono Contento.
1 F. Agh. ant. Georgi mi contentai.
τι, Fr. Gius® de Lemoz mi contentai.
Si Fr. Giacomo Peccari Ag.®° mi contentai.
À F. Giambata Gori mi contentai.
AG F. Gius. Sacchi mi contentai.
πῶ. F. Cesare Michelang. Marcelli mi contento.
M Frà Daniele Marcolini mi contento.
Θ᾿). Ἐτ᾿ Alessandro Pico mi contentai.
F. Gius. Gattani mi contentai.
pg F. Mic. Mazzuati mi contentai.
F. Paolo M.* Niccoli mi contentai.
DAS 1) Emptionis instrumentum, quatenus operae pretium erat, de-
> pe scripsimus ex actis ipsis adhuc exstantibus apud Thomam Monti
tabellionem (Via degli uffici del Vicario, 32):
‘ Die vigesima nona Decembris 1763.
Essendo che la Santità di Nostro Signore Clemente Papa XIII...
col suo solito paterno zelo sempre intento al beneficio pubblico abbia
stabilito che la celebre Biblioteca della ch. mem. del Card. Dome-
nico Passionei resti perpetuamente fissata qui in Roma, senza che
la medesima venga trasportata fuori d’essa, abbia perciò insinuato
al Rvmo Pre Maestro Francesco Saverio Vasquez Generale di tutto
l’Ordine Agostiniano a fare un simile acquisto per unirla alla sua
tanto antica quanto rinomata Biblioteca Angelica, e perchè il dett.
Ven. Convento di S. Agostino a cagione della dispendiosa fabrica
ritrovasi presentemente sprovvisto di denaro, la Santità Sua pensasse
ancora di concedere tutte le facoltà necessarie ed opportune allo
stesso Rvmo Generale, acciò in nome d’esso Ven. Convento potesse
prendere scudi trentamila a censo per erogarli nell’acquisto d’essa
Biblioteca Passionei come dal rescritto fatto per mezzo della Sag.
Congregazione dei Vescovi e Regolari ete.... si vendono tutti li
libri, e le scanzie che compongono il Corpo di detta Biblioteca, escluse
però sempre le tavole da scrivere, sedie, ed ogni altro mobile esi-
stente nella med. Biblioteca... anche presentemente posti ed esistenti
nelle stanze del Palazzo della Segreteria dei Brevi a Monte Cavallo,
dei quali libri ne è di già stato fatto trà detti Illmi e Rvmi Mon-
sig." Passionei, ed il Pre Priore di d.° V. Convento di S. Agostino
PRAEFATIO. : οἵ
DI si t
parabatur, cum perfecta esset, conlocaretur. Angelica autem
Bibliotheca iam inde ab anno 1748, cum Augustinianorum
coenobium ex integro aedificaretur, clausa mansit usque ad
annum 1786 1). Bibliothecae libris Passioneis auctae ordi-
nandae operam navavit, teste Martino Gerberto *), Augu-
stinus Georgius sodalis Augustinianus. Indices confecerunt
unitamente col Sig. Cesare Latilla Libraro esatto, e diligente con-
fronto, in cui se bene siansi trovati mancanti tre soli Libri ad ogni
modo avendo li suddetti Illmi e Rvmi Sig. Venditori surrogato in
luogo di detti Libri mancanti un Corpo intiero dell’Istoria Eccle-
siastica di Fleuorii sc. Fleury) in Francese dell'edizione in quarto,
qual Corpo per esser proprio di detto Mons. Illmo Benedetto egl’ è
condisceso cederlo, conforme lo cede, qual’ Indice, o sia confronto
resta approvato, e sottoscritto tra detti Contraenti, ed è stato di già
consegnato al P. Priore sud.°, e respettivamente le Chiavi di dette
Stanze, ove ritrovasi come sopra detta Biblioteca..... i
Bibliotheca Passionea venumdata est ‘ per il prezzo e nome di
prezzo così amichevolmente, e concordemente stabilito colla media-
zione di Sua Santità di scudi Trentamila moneta Romana da Paoli X.
per scudo ’. - Nomina tabellionum: ‘ Bernardino Monti Notaro del-
l’Em. Vicario, e Parchetti Notaro Capitolino in solidum stipolanti ’. -
Venditorum nomina: ‘i Monsig.ri Paolo, Benedetto, ed illmo Sig.
Co. Ludovico fratelli Passionei... nepoti e Coeredi ab intestato del-
l’Em. Card. Domenico Passionei ’. - Sodalium Augustinianorum partes
egerunt ‘ Francesco Saverio Vasquez’ Augustin. Procurator gene-
ralis, ‘ fra Ignazio Jommelli ’ Prior. - Summa tribus pensionibus so-
luta est: tertia pars, illico; pro reliqua parte Bibliothecam ipsam
emptores venditoribus pigneraverunt. De altera tertiaque pensione
memoria superest in volumine cui titulus ‘ Inventario delle Scrit-
ture e Pertinenze dell’ Archivio del Ven. Convento di S. Agostino ’
(servatur hoc volumen apud sodales Augustinianos): ' A di 17
Marzo 1763 il Convento paga ai fratelli Passionei Scudi diecimila
per la seconda rata loro dovuta per la Libreria Passionei. - Notaro
Monti detto.’ - ‘ A dì 9 Maggio 1763 il Convento paga ai fratelli
Passionei la terza ed ultima rata, cioè Scudi diecimila per il final
pagamento della Libreria del fu Card. Passionei. - Notaro Monti
detto. ᾿
1) Ita Lanterius, Postrema saecula sex religionis augustinianae III
p. 233.
2) Martini Gerberti Iter alemannicum, accedit italicum et gallicum
etc. (Typis San-Blasianis, 1765) p. 469. Invisit Gerbertus Bibliothecam
Angelicam ‘ necdum in ordinem redactam ’ anno 1761 vel 1762.
— Oodicum Angeli-
corum notae anti-
τὰ Νὰ ἘΠῚ pi
00DD» ἴα BIB
librorum impressorum Richard goto Coni Het fa
fius; manu scriptorum, ut videtur, Daniel Marcolinus et.
ipsi Augustiniani sodales 1).
Hac aetate dum indices novi concinnantur, libri tum
impressi tum manu exarati notis ab antiquioribus illis di-
versis quibus Rasseguierus in suo codicum manu scripto-
rum Indice usus est, instructi sunt 3). Has quidem notas
codices iam tum habebant anno 1788, cum Marcolinus In-
dicem illum a Blumio multos post annos editum 8) digessit,
qui codices graecos complectitur non plures quam tri-
ginta. Ex quo Indice, quamvis exilissimo, aliquid tamen
discimus. Adfert enim codices nonnullos, qui neque in
Rasseguieri Indice recensentur, neque hodie inter Ange-
licos servantur:
Pag. 135) Acta concili Chalcedonensis graece. Cod. Bom-
byc. fol. B. 1: 43
Pag. 139) Canonum sacrorum expositio, graece. Chart. fol.
B. Loi
Pag. 141) Dionysius Halicarnassensis. Chart. fol. B. 1.11.
Ib.) in Euripidem scholia. Graec. Chart. 4°. C. 3. 19.
Pag. 143) 10. Stombaei s. Stobbaei apophtegmata seu
eclogae *), graece. Chart. pulcher. fol. B. 6.85
Pag. 144) Maximus Planudes de arithmetica. Bombyc. fol.
C. 2. 4
1) Cf. Lanterii Op. 1. III p. 233, 236.
2) Cf. Prodromum ad op. omnia S. Bonaventurae Fr. Benedicti
Bonelli) a Cavalesio (Bassani 1767) p. 457: ‘ Heic autem monendi
lectores quod sicut in praesentiarum haec Bibliotheca (Angelica) re-
stauratur, et augetur, novusque Index texitur, ita et signa, quibus
libri subsunt immutantur ’
3) In Bibliotheca librorum mss. or (Gottingae 1834) p. 135: * Bi-
bliotheca Angelica (S. Agostino).. . Daniel Marcolini hune con-
fecit indicem A. Dom. 1788’ TEA index hodie in Bibl. Ancora
non exstat.
4) Idem non est ac codex 27, in quo quidem sunt excerpta multa
ex Io. Stobaeo manu Michaelis Apostolii, sed neque formae est quae
dicitur in folio, neque pulcher.
PRAEFATIO. 29
Horum codicum certe hodie desiderantur quinque; nam
de codice apud Marcolinum B. 1. 6 Canonum expositionem
continente fieri potest ut notas permutaverit cum codice
signato B. 1. 2 (hodie 115). Contra, codici ap. Mare. B. 1. 13
Actorum conciliù Chalcedonensis substitutus est Epiphanii
codex (nune 94); codici Dionysii Halicarnassensis, ap. Marc.
B. 1. 11, substitutus est codex Homiliarum Iohannis Chry-
sostomi in Matthaeum (nunc 124). Reliquae autem tres Mar-
colini notae ©. 3. 19., B. 6. 8., C. 2. 4. inter notas grae-
corum quidem codicum hodie non occurrunt.
Anno 1847 consarcinatus est a Guilelmo Bartholomaeo
sodali Augustiniano Index codicum mss. Angelicorum per
scriptorum et operum nomina digestus 1), in quo neque
scriptorum nomina neque operum tituli ad amussim recen-
sentur. Commata ad graecos et latinos codices spectantia
tantum non omnia ex eo excerpsit Gustavus Partheyus et
edidit in Serapei vol. XXX (1869).
Codices graecos Angelicos sexaginta tres, ad rem palaeo-
graphicam potissimum animum attendens, breviter de-
seripsit Allenius in libello cui titulus Notes on Greek Ma-
nuscripts in Italian Libraries, London, 1890, p. 36 seqq.
Catalogo codicum graecorum Angelicorum instruendo
multos labores et non indiligentes sex vel septem ante
hos circiter annos impendit Constantinus Maesius, tune
temporis Bibliothecario adiunctus. Qui vir in rebus anti-
quariis, praesertim urbanis, exquisitiore praeditus doctrina,
sed in codicibus graecis mediocriter versatus et litteraram
graecarum provinciam ὡς ἐν παρέργῳ, ut videtur, peragrans,
utrum nomini suo caute providerit operis quod paene ab-
solverat ᾿ Specimen ’ 3) edens, alii iudicent qui detrectandi
cupidinis insimulari nequeant.
1) Inscribitur: ‘ Frater Guilelmus Bartolomei Bibliothecae Ange-
licae Theologus hune Indicem confecit et scripsit anno Nativitatis
Dominicae MDCCCXLVII ?.
2) Saggio dell’intero catalogo di centosei codici greci della Biblioteca
Angelica in Roma totalmente descritti ed illustrati da Costantino Maes.
Fascicolo primo. Roma, Tipogr. Cuggiani, 1894.
Bartholomaei Index.
Allenii Index,
Maesii Index.
vado:
ì
ΔῈΝ
ἐν PI È
Vie "i ΕΝ
i n
o Lat
* LA ha Σ
: Η
| Codicum Angeli-
| corum notae novae,
. 4.1}
Ψ
κ LENTA
I]
è Ἂ
da
Post antiquiores notas, quibus ante accessionem Passio- |
neam codices Angelici instructi sunt, quibusque in Indice
suo usus est Rasseguierus, et post notas antiquas deinceps
cum Bibliotheca Passionea empta est, iis adscriptas, quibus
tum Marcolinus tum Bartholomaeus usi sunt, novum anno
superiore ordinem experti sunt codices Angelici universi
novasque notas, consilio et auctoritate Hectoris Novelli
Bibliothecarii, qui codices Angelicos manu scriptos latinos,
graecos, italicos, orientales antea permixtos et confusos, in
totidem classes, quarum unaquaeque suis numeris progre-
ditur, secernendos et componendos curavit.
Restat ut aliquid dicam de huius nostri Indicis ratione.
Ea fere eadem est ac ratio habita in ceteris codicum
graecorum Indicibus, qui in voluminibus exstant quae
inscribuntur Studi italiani di filologia classica. AA haec
praecipue velim animum attendas: librariorum scripturam
in hoc Indice nostro non emendari, sed ipsam accurate
exscribi, perraro adiecta vocula illa sic, cum scilicet hoc
opportunum videretur; scripturae compendia non enu-
cleari, nisi solemniora; nomina scriptorum operis unius-
cuiusque, ut facilius oculis arripiantur, litteris diductis
impressa esse.
Ut schedas singulas, quas amici mei summa cum dili-
gentia paraverant, coniunctis viribus ad singulos codices
exigeremus, din consedimus; et fuit aliquid quod unus
quisque nostrum ab altero quotidie disceret, in quo ex
iucunda studiorum communione proficeret. In aetate co-
dicum statuenda sententias nostras cum Cosma Stornajolo
viro humanissimo, Bibliothecae Vaticanae scriptore, com-
municavimus. Sociorum uterque de opere suo spondere
profitetur; ideo vel uniuscuiusque codicis recensioni no-
men adiicitur litteris initialibus indicatum, eius qui re-
censionem confecit. Codices spinis magis obsiti obtigerunt
Muccio; Franchius enim iam pridem codices graecos Bi-
bliothecae Nationalis describendos susceperat, et tune aliis
curis distinebatur. Item indices litterarum ordine digessit
Muccius, quem nunc Messanae degere valde doleo, ubi
coDD. GR. εἰ ἽΕΙ; :
᾿ Τ᾽
i SASA e ΣΉΝ, PRAEFATIO. 31
pueris grammaticam dictat et a codicibus S. Salvatoris re-
| censendis detinetur librorum editorum subsidio destitutus.
Quod quidem et aliis contingit adulescentibus, ut studia
in quibus desudaverunt iis deserenda sint. Aliis contra
docere concessum est in urbibus libris tum manu scriptis
tum impressis abundantibus, qui non graece, non latine
satis callent, neque codices unquam viderunt. Quid? verbis
sesquipedalibus affirmant, non demonstrant (demonstrare
enim est intellegentis) rem sane novam: scriptores veteres
pulchros esse. Iam cum discipuli antiquas linguas neque
calleant neque eos callere oporteat (praecipua enim res est
pulchritudinis admiratio), ne magistros quidem eas penitus
callere opus est. Profecto scriptorem vel scriptoris locum
pulchrum esse is tantum demonstrare potest qui penitus
eum intellexit. Quid refert? Non intellegentibus magistris
adfirmatio sola, discipulis minus etiam intellegentibus ‘ sola
fides sufficit °?. Sed de hoc satis, satisque inutiliter; aselli
ruditus ad caelum non ascendere, tritum adaginm. Sit tamen
mihi venia meae in dicendo libertatis, qui magisterii annos
quinque et viginti emensus nunquam assequutus sum ut
quemquam ex discipulis meis penes me haberem. — Ut
autem ad rem revertar, sodales mei qui hunc Indicem di-
gesserunt, ut socii et consortes: laboris saepe invicem se
adiuverunt, alienis subsidiis uti noluerunt; non quod ea
aspernarentur, sed primum quia a fructibus laboris alieni
carpendis abhorruerunt, deinde quod non lucri, non gloriae
cupiditate ducti hoc opus susceperunt, quippe qui scireni
in his studiis apud nostrates neque gloriae neque lucri
spem inesse, sed discendi proficiendique amore incensi. Nisi
autem suis oculis omnia inspexissent, quid didicissent, quid
profecissent? Idcirco ipsis rogantibus cautum est ne co-
gitari quidem posset eos codicum graecorum Angelicorum
Catalogo manuscripto a Maesio digesto usos esse; Catalo-
gum illum, quatenus est ineditus, eos nunquam oculis
usurpasse ipse spondeo. Si quis aliter censuit vel censet,
in malignos inventum esse scito egregium illud: pudeat
quisquis maligne cogitat.
Y
A
Li
RISO pie
ΠῚ | cODD, GR. BIBL.
A viris doctis qui hunc Indicem ἘΝ omnium.
non vidimus vel male vidimus vel in quibus is a
cumque peccavimus, quae permulta esse nemini sane magis
persuasum est quam nobis, eorum nisi iusta excusatio sit,
veniam tamen et petimus et impetrare non desperamus.
Gratiae denique a me sociisque meis agendae sunt tum
Hectori Novello Bibliothecario, qui operis nostri humanis-
simus fautor exstitit, tum Bibliothecae Nationalis praefectis
et ministris omnibus, qui et codices Angelicos hospitio,
a donec recenserentur, exceperunt, et librorum impressorum
subsidiis omnimodis recensionis opus sedulo liberaliterque
promoverunt.
Scribebam Romae mense Ianuario anni MDCCCLXXXXVI.
AEFNEAS PICCOLOMINI.
AppENDA. — P. 18 sq. Numerum codicum graecorum ducentorum, quot Passioneum
SA Carolus Le Beau possedisse perhibet, Montefalconii auctoritate (Pal gr. p. xx11) cor-
Di i roborari serius video quam oportebat: ° Bibliothecam IIlustrissimi Abbatis Dominici
fe mero Passionei.... ducentos circiter Graecos codices continet ?. Quare magis magisque am-
( dì; bigo utrum lacunae illae numerorum a Vitale codicibus inseriptorum (cf. p. 22) codicum
TE ipsorum iacturae, an causae de qua prius cogitaveram, tribuendae sint. — P. 20 sq.
Codices graecos Vaticanos deperditos ad fidem schedarum descripsi, quas ut inspicerem “i
benigne concessit Franciscus Ehrle Bibl. Vaticanae Praefectus. — P. 28. Fortasse codex
Scholiorum in Euripidem in indice Marcolini C. 3. 19 notarum expertus est mutationem DA
è a et idem est ac codex nuper signatus B. 3. 15 (supra aliae exstabant notae, nunc erasae), κα ἡ
TAP qui etsi paucas tantum continet adnotationes in Eurip. Hippolytum, habet tamen f. 1Y_
Mu Vitalis manu titulum * Scholia in Euripidem *. — P. 28 adn. 4. Ad Mich. Apostolii co-
ἐμ dicem 27, non ad Io. Stobaei codicem deperditum, spectare videntur Heerenii verba
ΓΝ (Fabric.-Harl., Bibl. gr. IX 591) commemorantis © codiceem Romanum bibl. Angel., qui
ν᾽ variarum rerum, etiam ex Stobaei Sermon., continet collectionem ’.
τῷ
uv
Ὕ Pi
Ta
n,
Ε f
Ἧ
Ἂ
λ
# |
ΤΩΣ |
(0 13.4.95
GI Xi
ΤῊΝ LA ἀν:
(8 1 (C. 3. 18) ;
. Iohannis Philoponi scholia in primum (1) et alterum “9 70
de (34) librum Nicomachi Geraseni arithmeticae introductionis τς.
È (ed. Ricardus Hoche, Berol. 1864-67). Titulus libri primi RAR
| est: Νικομάχου Γερασηνοῦ ἀριϑμητικῆς εἰσαγωγῆς τῶν εἰς δύο 30 »
| χὸ πρῶτον σχόλαια Ἰωάννου τοῦ Φιλοπόνου; alterius libri ΧΟ; δ᾿:
titulus deest. Post verba (48) ποιοῦσι κύβον © πάλιν [II 21, DRS
1. 7 Hoch.] desunt v. ἐφεξῆς περιττοὶ γ΄: praeterea duobus (5508
minimum locis {Nicephori Gregorae [cfr. cod. Maglia- PR
bech. 16 ap. Vitelli in Studi ital. di filol. class. ΤΙ 553]) ΟΝ
scholia exstant ([9"] ad Nicom. I 7,3 post schol. νε΄: Οἷον τε > Ν᾽
τέμνεται εἰς va ὀχτὼ — sis ὃ αὔξοντα: itemque [9] ad Nic. λιν:
I 7,5 post schol. ξα΄: 4° ἀλλήλων ὅρος εἴρηται, διότι cr δ:
ἀλλήλων γνωρίζονται τὰ δριζόμενα — τοῦ μὲν β, ἐπὶ τὸ μεῖζον"
τοῦ δὲ d, ἐπὶ τὸ ξἕλαττον:) 10" ἐσαάκ a (= μοναχοῦ) τοῦ SS
ἀργυροῦ: (Καὶ οὐ μόνον δ᾽ εἰς ἑαυτὴν τοῦτο ποιεῖ ἡ μονὰς — τ."
ὥσπερ καὶ επ᾽ αὐτῆς τῆς μονάδος : + ap. Hoch. I p. iv, 1. 7 ab Ma
peu — v; 1) 33" [in marg. σχόλζονΣ δημητρίου in ed. vi:
Θεοδώρου) πρωτοχένσωρος) Ἐπὶ πασῶν δὲ τῶν διαζευχϑει- εὐνῇ
σῶν (ad Nic. I 23, 15): x (Ἔσχατον ἐνταῦϑα τετράγωνον — a
οὕτως εὑρήσεις: x) ap. Hoch. I p. xrv, 5 ab imo — xv, T. pe
Passim in textu schemata, et in marginibus schemata, ΘᾺ:
additamenta etc. e
È ΗΣ
Chartac. cm. 21,6 X 14,5; ff. 60 (60 vacuum) - 1x; 5. XV. F. 1v” ΓΝ
XVIII Codex x In quo Ioannes cognomento Philoponus in Arithme- fr
᾿ς ticam. Et pag. 10 Isaac Argyrus Monachus Graecus in Eamdem’, manu st
| Philippi Vitalis, qui eadem fere exaravit in parte infer. folii 1”.
. Summo marg. f. 1” ‘ 1508 Venetiis. | Andreae Conerj’; imo marg. "i
stemma Conerii (scutum conum continens) et sigill. Biblioth. Pas- È
| sioneae. e EM.
γ᾽
A 5
τ΄ Studi ital. di filol. class. IV. 3 È
> ζ
34 CODICES GRAECI
2 (C. 4. 28)
2 Aristotelis rhetorica (tit. rec.) 118 περὶ ἐπαγωγῆς ex
Diog. Laertii vita Platonis (53-55) paucis verbis mutatis
119 τί διαφέρει ἡ ῥητορικὴ τῆς διαλεχτικῆς (ex Suida s. v.
διεξοδικούς, verbis in principio paullum mutatis) [195 «Ari-
stotelis rhetorica ad Alexandrum) 177" Theophrasti
characteres I-X (in indice praefixo sunt etiam rubricae
capitum XIII. XI. XIV. XII. XV) cum prooemio.
Chartac. cm. 21,4 X 14,7; ff. 188 (1. 119". 120-122. 185". 186-188
vacua); 5. XV. F. 177" rubris litteris ᾿Ιωἄννου ἐστὶ τὸ κτῆμα καὶ ὃ x6-
πος: x» Exstant haud rarae verborum interpretationes latinae mar-
ginales et interlineares. PE
3 (C. 4. 17)
Harpocrationis lexicon in decem oratores.
Chartac. cm. 21 X 14; ff. 103 (99-103 vacua) + xiv; 5. XV. Εἰ. 1*
minutissimis litteris See. γὰρ «i φιλοφροσύναι παντὸς ὄγχου περιγε-
γέσϑαι" καὶ δυσφύλαχτον ἐν συνηϑεία, τὸ πρὸς δόξας σεμνὸν ἐπὶ τῆς ἀλη-
ϑινῆς δ᾽ ἀρετῆς, κάλλιστα φαίνεται τὰ μάλιστα φαινόμενα" χαὶ τοῖς ἀγα-
ϑοῖς ἀνδράσιν (2) οὐδὲν οὕτω ϑαυμάσιον τῆς ἐχτός, ὡς 6 209 ἡμέραν βίος
τοῖς συνούσιν: — | Τῇ γὰρ ὑπερβολῇ ἐν πᾶσι. ῥαδίως 1) οησις ἐπακολουθεῖν
πέφυχειν " εἰς ἣν ἡ πλάνη διαδέχεται: x | ἐγχρατεια " σιωπή " αὐτομέμ-
ψια" (sic) ἀμφισβήτησις" οἵ ἕξω φασὶν" ἡ ἀἀφισβήτησις κρίσει ἀναρτάσϑω"
ἡ δὲ χρίσις τοὺς ἐλέγχους βασανιζέσϑω" ἡ δὲ βασώνος, τὸ δέον δριζέτω" ὃ dè
ὅρος γεγράφϑω: τὰ δὲ γεγραμμένα χυρούσϑω:" τὰ δὲ κυρωϑέντα βεβαιούσϑω"
τοῖς ἔργοις" καὶ πᾶσα ἀψιμαχία οἰχέσϑω" καὶ πάλιν φιλία χορευέτω " καὶ
οὐ δεῖ ἀπερισχέπτως ποιεῖσϑαι τὰς χρίσεις: --- F. vi" manu Philippi
Vitalis ‘ Questo Codice non fù fatto rilegare, perche è ben conservato,
ed acciò apparisca il modo, come si legavano anticamente li Libri.’;
deinde ‘ XVII Codex.’ vir" ind. gr. et lat. recent. 17 <sigilla Biblioth.
S. Silvestri et Passioneae. — Codicem descripsit Dindorf I p. mm.
G. M.
4 (C. 4. 16)
2 Iustiniani Imper. leges (= Iustelli H., ‘ Biblioth. Iuris
Canon. Veteris’, II 1223-1361) 148 Heraclii Aug. no-
vellae (ib. p. 1361-1376); tituli latini graecis litteris plerum-
que expressi Maximi Planudae (167) carmen de uri-
nis (Ideler, ‘ Physici et medici graeci minores’, II 318-322),
(170°) de sanguine phebotomiae (7άϑε χαὶ τὰ αἴματα ho
πὸν — τοῦτο ἐχτυχὸν προμηνύει ἔλκος) cfr. Hardt I 447
171 ἱππὸκράτου (sic) περὶ τῶν ὃ στειχοίων καὶ χυμοῦ di
into
TR AN I CANGRLIO. 2-5. 35
ta dan) συνίσταται ὃ ἄνϑρωπος (Ἰστέον ἔστιν è ἄνϑρωπος ἐπί-
ο σταται — ὅσα δὲ γένηται ἐν χειμών ἀτταλλάσονται) cfr. Hardt
I 447; Lambec. Kollar VI 359 172" ἐχ τῶν τοῦ inzo-
κράτους περὶ τεσσάρων στοιχίων (Συνέστιχεν ὃ χύσμος ἐκ στοι-
. giov ὃ — εἷς τὴν κύστιν τὸ ὕδωρ) et (114) περὶ αἰσϑήσεων
(Δισϑητήρια de ἐστὶν ἐν τῶ ἀνϑρώπω πέντε --- καὶ ξηράς κρά-
σεως εἰσὶν); latine tantum ap. Phoesium, ᾿ Hippocrat. opera ’
᾿- II 1359 usque ad finem cap. VII; ceterum cfr. Acker-
mannum in ἡ Hippocrat. Op. ’ ed. Kiihn I p. cuxxIn
174" περὶ ἡλιακῶν (1. ἡλικιῶν») (Ἰστέον ὡς ἱπποκράτης ἐπτᾶ
τ΄] ἡλικίας ἐπ᾿ ἀνϑρώπου τίϑησιν --- εἰς τὰς δεκατέσσαρας εὐδὸο-
È ᾿ uadas) cfr. Hardt I 448 175 παύλῴουΣ vixatov <liber
de cognitione et curatione variorum morborum, in capita
CXXX divisus, cuius prooemium inc.) Πολλῶν tè, καὶ ποι-
κίλλων ᾿ γενομένων νοσημάτων — sx τῆσδε τῆς πεύσεως καὶ
ἀποκρίσεως. Primum caput περὶ #ricxéWews inc. Πῶς ἐπι-
τ΄] σχέψη τὸν νοσοῦντα, et ultimum περὶ παρονυχίας des. 7ταν-
Ἢ ταχόϑεν ἀπὸ του ὄνυχος :. (cfr. Lambec. Koll. VI 314 sq.
τ΄] οὐ 359; Hardt I 448). Huius operis indicem capitum exhi-
bent ff. 165-166" 210 (ἄλλλος τροχίσκος © è δια φυσαλί-
dv ᾿ εἰς νεφρικοὺς καὶ λιϑιῶντὰς (sic) διουριτικὴ et alia mor-
_ borum remedia 277" Sxsvacia ἀλατίου λουκᾶ τοῦ ἅγιου
τ΄ ἀἀποστόλζουΣ: etc. etc. 200 χαὶ ἡ τρίτη σκευασία ᾿ τοῦ
| ξσδρακος τοῦ σοφοῦ καὶ μεγάλου σεροφήτου ᾿ εἰς ὑδεριχοὺς καὶ
| εἰς πάντα τὰ ψυχρὰ νοσήματα ete.; deinde ocxsvacia τῆς ἱερὰς
λογαδίου ᾿ εἰς ξανϑολιχοὺς, μελαγχολικοὺς * φλεγματικοὺς ete.:
in fine (294) ἐρμηνία ᾿ ἱατροῦ τοῦ πηρῶ πουλου: τελος.
Chartac. cm. 21 X 14,7; ff. 296 (1. 162-164. 295". 296 vacua) + VI;
s. XVI ineuntis. F. 2" summo marg. ‘ Synagoge, seu Compendium
eorum, quae in Cod. Iustiniani ’, manu Philippi Vitalis; imo marg.
sigill. Biblioth. Passioneae. G. M.
5 (Ὁ. 4. 12)
1-51" γραμματικὴ δονάδου γραμματικοῦ {in graecum ser-
monem conversa per Maximum Planudem) (Πύλη εἰμὶ
τοῖς ἀςφμλαϑῴξ)σι — πόσοι εἰσὶ σύνδεσμοι προτιϑεμένης 0vv-
τάξεως ᾿ πεντεκαίδεκα! + τέλος σὺν ϑεῷ ἁγίῳ τοῦ δονάδου τοῦ
μεγάλου γραμματικοῦ κατὰ λατίνους :) cfr. cod. Baroce. 72
RS
na
edi da i
$
d
MA
Prestiti
— ee
“
ΤᾺ È
Mia Ὡς
ὧν "
οδθιοκα Por CIO
in Studi ital. I 153 52 ἀρχὴ τῆς κλίσεως τῶν ΔΌΟΈΡΙΣΩΝ
χανόνων ᾿ κανὼν @° (ἡ ὀρϑὴ καὶ εὐϑεῖα τῶν ἑνικῶν, ὃ αἴας —
τὸ τετυϊψόμενον © τοῦ τετυψομένου: τέλος σὺν ϑεῶ ἁγίω " ἀμὴν)
‘sce Manuelis Moschopuli, grammaticae artis graecae
methodus pp. 120-155, 1. 12 edit. Basil. 1540) 66 ἀρχὴ σὺν
ϑεῶ &yio, τῆς πρώτης κλίσεως τῶν βαρυτόνων ϑεμάτων: éve-
στὼς. (λείβω * λείβεις etc. — τὸ κεχρυσωσόμενον © τοῦ χεχρυ-
σωσομένου:) 122 ἀρχὴ τῆς κλίσεως τῆς πρώτης συζυγίας
τῶν εἰς με ἐνεστὼς (Τίϑημι" τίϑης ete. — τὸ ζευγνύμενον "
τοῦ ζευγνυμένου: ν τέλος σὺν ϑεῶ ἁγίω, τῶν κλίσεων πασῶν
τῆς γραμματικῆς) cfr. cod. Ang. 16 ff. 120-170 134 Symbo-
lum Apostolorum 134" Salutatio angelica 135 Oratio
dominicalis, Gloria in excelsis Deo (Christ et Paranikas,
‘ Anth. Carm. Christ.’ p. 38-39, 1. 17) 135" “Ἅγιος᾿ ἅγιος"
ἅγιος ᾿ κύριος σαβαὼϑ' etc. 186 Theodori Gazae gram-
maticae institutionis liber primus usque ad v. ὁ dè σύνϑετος,
οἷον ἐπειδή: τέλος (p. 93, 1. 4 ab imo edit. Basil. 1540).
Chartac. cm. 21 X 14,3; ff. 153 (1. 2. 152. 153 a tineis pessum-
data; folium excidit post 51) + vi; scripserunt duo librarii: a s. XV
vel XVI ff. 1-133 exaravit; δ᾽ s. XV ff. 134-153. F. v" ‘ XIII Codex ’.
1" manu Philippi Vitalis ‘ XIII ’ et indiculus latinus, sed non in-
teger; sigill. Biblioth. Passioneae. G. M.
6 (C. 4. 18)
Lexicon in fine mutilum (Ἄαπτος ὃ ἀπροσπέλαστος © παρὰ
τὸ ἅπτω. &ntos καὶ ἄαπτος, οἷον τὸ ἄγαν ἁπτόμενον. ἢ οὐχ
ἄν τις ἅψαιτο. ἵν᾿ ἦ ἀπρόσιτος — ὠχυρομένος.. μέγα . ὀχυρού-
μενος δὲ μικρὸν: cf. cod. 158 Vat. Urb., quocum cod. Angel.
consentire videtur, ap. Stornaiolo p. 304-305).
Ohartac. cm. 20,5 X 14; ff. 241 (f. excidit post 241) 4 vi;
5. XV-XVI. F. v" perperam, ‘ Dizionario Greco di Zonaras *. v" ἡ XVI.
Codex ᾿. 1" imo marg. ‘ Anonymi Lexicon seu Dietionarium ’ manu
Philippi Vitalis; sigillum Biblioth. Passioneae. ἘΣ:
7 (BD
1°-37 de E nominibus prophetarum aliorumque
veteris Testamenti virorum inscripta, quorum primum est:
σοφονίου | χαῖρε προεῖπον ἡ σιὼν σφόδρα πα... | καλῶν σὲ
ff. 266 sqq. ap. Coxeum p. 125, et tons Conv. SUN”. 106. ἜΝ
'
»Ὡ γι
Lera A ὼ ΡΩΝ
URLO SE x ka
ANGELIC. 6-8. 51
σιὼν τὴν vootimov κόρην (2) inter VIII et IX epigr. versus
aliquot exstant in dormitionem B. V.: μακαρίζωμέν σε ϑεο-
τόκε xTÀ.) 3' ἐγκώμια ψαλλόμενα τῶ ἁγίω καὶ μεγάλω
σαββάτω εἰς τὸν ἐπιτάφιον. ποίημα χυροῦ μιχ τοῦ φίλη
{de Michaele Phile cf. Fabricius. Harl. VIII 618) (Η ζωὴ
ἐν τάφω κατεϑέτης χριστὲ " καὶ ἀγγέλων — “Ex τῶν ἐναν-
τίων. σῶτερ τἀναντία πιανσόφως ϑεραπτεεύεις) 5 Theodori
Prodromi enarratio in canones divinarum et dominica-
rum magnarum sollemnitatum (cf. Migne 133, 1229 sqq.;
desinit τῆ φωτοφύόρω σου καὶ ϑεία χάριτι πᾶσι βραβεύουσα)
247° Σείχοι | εἰς τὴν κοίμησιν ϑεοτόχου (Σαῖς ἠγκαλίζου ---
σιρὸς τρυφῆς τὸ χωρίονῚ 248 Σείχοι ἕτεροι (Κοίμησις ἡδὺς
ὕπνος xti.), Στίχοι ἕτεροι: (Ὡς μὲν τεκοῦσα τὸν διτελοῦν), Σετίχοι
o εἰς τὴν πεντηκοστὴν: (CE?)c ῥήτορας δέδειχας) et alia eiusmodi
249 λέξεις καὶ ἑρμηνεῖαι τῶν ἰαμβικῶν κανόνων (Ageyyîfs:
d μὴ ἔχοντας φέγγος ἢ φῶς — ὡς ἄχμα ὡς πνεῦμα. ἄκμα γὰρ
: τὸ πνέον παρὰ τῶ dioyeriarò) 251" Orationis dominicae
| interpretatio (Ὅρα ϑεοῦ φιλανϑρωπίαν --- ἐν αὐτῶ ἁγιασϑ εῖσι)
; 251" Μίνουσι sic) τοῖς ἀποστόλοις --- ποππίζειν ἐστὶ τὸ
7 mv λέγειν sequitur μεγάλη ἕτερα ἀπὸ τὴν ἀρχὴν τῆς Bi
i βλου (μεγαλύνομέν σε ζωοδότα χριστέ. dv ἡμᾶς τὸν χϑὲς
i: σφαγὴν ὑπομείναντα κτλ. 252" non legitur).
Ε Membran. cm. 20,8 X 18; ff. 252; 5. XIV (1-4. 251. 252 aliis
4 manib. eiusdem saeculi). F. 1" nota numeralis xii (alterum i dele-
tum). 1" exstant duae notulae ex quibus vix unum vel alterum
\ verbum agnoscas. Folia 1-4. 251 palimpsesta sunt saec., ut videtur,
XII. Speciminis gratia haec adfero € ὁ φωτίσας 17) ἐλλάμψει. 2" sigill.
: Biblioth. Passioneae. 5" ‘ Philosophi Cyri Theodori Expositiones in
: Canones ’, manu Philippi Vitalis. PioP
È
. 8 (C. 4. 19)
e Grammatica graeca in principio et in fine mutila (τοῖς
χρύσαις | τοὺς χρύσας | ὦ χρύσαι. | ὃ καὶ ἡ ληστής ete. Sequitur
Fo caput περὶ τῆς δευτέρας κλίσεως. Μοῦσα, ποίας κλίσεως ᾿ δευ-
""- τέρας etc. — ἐν τοῖς κατὰ μικρὸν κανύσιν ὑποττε(ί)τττει τούτων
Ἢ ὑποκειμένων, ἀμεταποιήτων λοιττύν).
Ù Chartac. cm. 19,7 X 14,3; ff. 68; s. XVI. In folio custodiae
È praevio manu Philippi Vitalis ‘ XII. Codex ’. l" summo marg. manu
bi eiusdem ‘ Grammatica Graeca ’. PE.
<
PISANA RA
CODICES GR ARCI
9 (Q. 5. 36)
Calendarium neograece cum figuris pictis.
Chartac. cm. 19,8X 14,6; fi 16%(1Y.2Y° 37. d°. b" 9.55 ΟΣ E
vacua); s. XVI exeuntis. In folii tegumento adglutinati imo mar-
gine "X —-@—-6— 34.1" ‘ee i 36’; 1" ' Kalendarium Graecum,
sed vulgari Graecorum lingua conscriptum ’. ἔ ἜΗΝ
10 (V. 8. 24)
Manuelis Cretensis <sc. Moschopuli) ‘ Grammaticae
Artis Graecae methodus ’ usque ad v. ὁ τυπτόμενος. τοῦ
τυπτομένου * ἡ τυπτομένη (p. 154, 1. 8 edit. Basil. 1540).
Membranac. palimpsest., cm. 19,8 X 14; ff. 83 (f. 81 chartac.,
s. XVI) + vi; 5. XIII ineunt. F. v" manu Philippi Vitalis ‘ Codex XI |
Tres primae lineae pag. 1 non parum ob vetustatem deletae & ἀρχῇ
σὺν Id ἁγίῳ .... vio τω...... SÈ | καὶ λογιωτάτου χυρου μανουὴλ
τοῦ χρήτου: ᾿ 1" summo marg. ‘ Grammatica Graeca’ manu eiusdem
Vitalis; imo marg. sigill. Biblioth. Passioneae. 65” ἐγὼ νικολὸς τοῦ
ζουμάτου Exa "2" ὅρα πάτερ μου κύριε ματϑαῖε, td τε πνεύματα καὶ τοὺς
τόνους " οἵ τόνοι" ὀξεῖα etc. 78 symbolum Apostolorum; passim in
marginibus exstant notulae evanidae vel nullius momenti. — Vestigia
scripturae uncialis, noni, ut videtur, saeculi, adparent ff. 4”. 6"; scrip-
turae minusculae s. XI, ff. 10". 17". 21. 23". 33. 34. 48. 67". 75". 79. 80;
speciminis causa haec describam (48) τεύϑεν dè δείχνυσιν ὅτι μέλλει
τελευτᾶν" διὸ καὶ διαϑήχης μέμνηται" ἀναμιμνήσκει dè xa. τῆς προτέρας "
χαὶ γὼρ καὶ ἐκείνη dl ἄσματος Eyxa....... χαὶ πάλιν λέγει τοῦ ϑανάτου
τὴν αἰτίαν. τὸ ὑπὲρ πολλῶν ἐχχυνόμενον εἰς ἄφεσιν ἁμαρτιῶν καὶ φησὶν"
τοῦτο ποιεῖτε εἰς τὴν ἐμὴν ἀνάμνησιν ete. G. M.
Quattuor Evita praem. (- -4") Eusebii tabula cano-
num. Singulis Evang. praefixi sunt indices (ff. 5. 67. 104“.
175) 220 Iohannis et Lucae Evangelia quibus diebus
legantur (κατὰ ἰωάνης ᾿" dot τελεῖαι svayy? ὅλου τοῦ ἐνιαυτοῦ)
238" Menologium 249 ai εβδωμάδες τοῦ dhov χρόνου:
δήλωσις ἀκριβῆς τῶν καϑεχκάστην ἡμέραν κεφαλαίων τοῦ ὅλου
χρόνου, τοῦ ἁγίου " ἀρχόμενα ἀπὸ τῆς μεγάλης κυριακῆς.
Membran. cm. 19,7 X 16; ff. 249 (4. 219. 248" vacua); 5. XII
(ff. 20. 30 chartac. saec. XVII; 214-218 [Ioh. XVIII 26 usque ad finem]
saec. XV; 220 sqq. usque ad fin. chart. saec. XV vel XVI). Codex
initio mutilus est, ante enim canonum tabulam (17) extrema verba
A ame © ep a cosdem canones au ος εὐαγγελίων ἀριϑμοῖς
Mir εὑρήσεις ἔρρωσο ἐν κυρίω (22, 1277 B, 13 M. N Singulorum Evang.
_ —’tituli litteris aureis scripti sunt ac picturis ornati: tituli minores, ca-
it k° τ nones, harmoniae in marg. inf. colore rubro. F. 1" nota numeralis ‘xi’
(i delet.). v" manu Phil. Vitalis ‘ Codex LXI ’ (I delet.). 1’ sigill.
Biblioth. Passioneae et manu Phil. Vitalis ‘ Quatuor Evangelistae ’.
175” leguntur verba Iohannis (IV 6-9) wo ἔχτι [i. e. ὡσεὶ ἕχτη]) —
λέγει αὐτῶ, quae, ut iam Philippus Vitalis summo marg. adnotavit,
denuo suo loco (f. 183") occurrunt. 248’ quaedam parvi momenti
ὁ χαϑήμενος ἐν δόξη ἐπὶ ϑρόνου οἷο. Ct. Tischendorf-Gregory ' Nov.
Test. graece ᾿ III 11 proleg. p. 505, n. 119. ΓΑ ΕΓ ΕΣ
12 (S. 4. 40)
Manuelis Chrysolorae synopsis erotematum) usque ad
v. μέλλων Ὃ ἐσόμενος © τοῦ ἐσομένου * ἡ ἠσομένη . τῆς £00-
Ἢ μένης © τὸ ἐσόμενον © τοῦ ἐσομένου (pp. 313-409, lin. 15 edit.
Ε-. Ald., Venet. 1517). Titulus in cod. est: (Mé)9odos περὶ τῶν
τ΄ χλίσεων ᾿ (καὶ τῶν ἄλλων τοῦ λόγου (μερῶν κα λλίστη καὶ
ἐν- σύντομος: x Cfr. cod. Miscellan. 112 Biblioth. Bodl. ap.
εἶ"
Mil Coxeum p. 694.
E 4 Membran. cm. 18 X 12; ff. 42 (1°. 27. 40"-421 vacua)-+- ff. char-
tac. 11; s. XV. F. 1" summo marg. ‘ Ioannis francisci pauli Guidi
Urbinatis ’, quae iterantur f. 42". 2" tabula litterarum graecarum
cum proferendi ratione Ὁ stemma gentilicium auro et coloribus
ornatum, nunc pessumdatum; sigill. Biblioth. Passioneae. 40” litte-
rae apud Graecos. 42° 'jpsa dies quandoque parens quandoque
| nouerca | <Hesiod. “E. x. Ἢ. 825) Gellius autor ᾿ {XVII 12, 4).
IA G. M.
13 (C. 4. 14)
1 Libanii et Basilii Magni epistulae, scil. Liban. 341
(M. 32, 1085 D). Basil. 335. Lib. 349. Bas. 350. 351. Lib. 352.
Bas. 353. Lib. 354. Bas. 356. Lib. 355. 336. Bas. 337. Lib. 338.
be | Bas. 339. Lib. 340. Bas. 342. Lib. 343. 347. Bas. 348. 344. Lib.
A 345. 346 11 Basilii epist. 161. 176 usque ad v. ἐδῥω-
μένος καὶ εὔϑυμος : + (M. 32, 653, C 2). 150. 223 inde a v. (17)
__ (εὐγ)ϑὺς ταῖς βλασφημίαις βάλλοντες (ib. 829, D 4). 1. 58. 267
le 281. 163. 4. 12. 259. 26. 18. 82. 80. 61. 69. 66. 67. 133. 100.
i : 130. 98. 63. 258 usque ad v. τὸ μέρος ἀσφαλισάμενος (ib. 952
1) Hoc siglo indicamus Mignei Patrologiam Graecam.
νος"
ΠΣ πεν, τ."
PCI τ ϑ »
> \
È ì è Ù dt
ATTRA pit
} τιν
(i 40 Β 4 nia i presi 55 GRARCI asi È "Aeg cia ἐν οὶ r9
PEER
Ὁ 12). 50. 81. 185. 181. 79. δ΄. 197 usque ad v. ἘΠ ma
πάμπληϑες ἀπωκίσμεϑα (ib. 111, 7). 84 usque ad v. πέρι τὸ
ἄρχειν σου ἀρετῆς : + (ib. 464, 16). 15. 329. 152 inde a v. (49)
κατὰ τὴν οἰχουμένην τῷ ὕψει (ib. 608 C δ). 321 <= epist. 57
Gregorii Nazianzeni, M. 37, 112 B). 93. 330. 332. 16. 140.
(53) ἀπολιναρίω περὶ τῆς Isias οὐσίας : x (ἐδεξάμην τὸ γνώ-
ρισμα τῆς πίστεως ete.; ex hoc codice ediderunt Mingarelli in
Nuova Raccolta di Opuscoli Scientifici e Filologici XXXIII,
Venet. 1779, pp. 13-21, et Sebastiani L., ‘ Epistola ad Apol-
linarem ’ etc., Romae 1796, pp. 23-29). 307. 60. 59. 56. 323
(deest CO 164. 306. 215. 317. 37.83. 106. 194. 290. 123.
64. 209. 227. 178. 196. 118 73 Photii CP. quaestion.
172. 173. Di (M. 101, 869-873. 932). epist. III 7 (M. 102,
825 D). II 74. 75. III 10. 11. 19. 20. quaest. 201 (M. 101,
945 B). epist. III 21. 22. 30. II 57. 80. III 32. II 58. 82.
III 35. II 63. III 37. 38. 41. 44. 42. II 49. 62. 14.14. 5.7.
II 1.117.IIIT 1.16.III3.II 71. 76. quaest. 206 (M. 101, 952).
II 10. III 24-26. 31. 40. 39 98 Gregorii Theologi <se.
Nazianzeni) epist. 52. 54. 53 (M. 37,108 sqq.) 98" Ba-
silii M. epist. 14 (M. 32, 276 B-277,C 9)
Nazianz. epist. 4-6. 60. 1. 2. 46. 8. 19. 45. 58. 109
109 Basilii M. epist. 71 (M. 32, 436 C-439, 5) 110" Gre-
gorii Naz. 59. 48-50. 47 (post v. καὶ φιλοσοφήσων desunt
in cod. v. τὸ συνυβρίζεσϑαι ap. M. 37, 97 1. 12). 40. 73. 76.
182. 103. 170. 127. 172. 91. 186. 185. 151. 216. 217. 215.
213. 99 (in cod. τῶ αὐτῶ scil. σακερδῶτι). 214. 121 (in cod.
ϑεοδζώρ)ω ἐπισκότπζωΣ τυάνων). 123. 157. 115. 152. 169. 210.
93 (in cod. σωφρονίω uayictow). 135. 191. 174. 187. 32. 87. 92.
34. 35. 31. 30. 80 (in cod. τῶ αὐτῶι, scil. φιλαγρίω). 237. 148.
150. 181. 70. 55. 97. 25. 26. 67. 146 (in cod. ὁλυμπίω ἂρ-
χοντι). 143. 154. 20. 196. 130. 16-18. 44. 242. 164. 188. 222
(ϑέκλη maganvi aria): +). 64 (φλαβιανῶ ἐπισκότιζω) in
cod.), (146) τῶ αὐτῶι (sc. φλαβιανῶ): est Gregorii Nysseni
epist. I (M. 46, 999-1009) ut animadverterunt Sebastiani l. c.
p. x1 et Cumont in Revue de philologie XV (1891) p. 167
154 ἐπιστολαὶ ϑεοδώρου untgomolitov) νικαίας *
τὸ Ζαχαρία κουβουκλεισίω (Alviyuara πυϑαγόρεια ἧκες ἡμῖν
φέρων), β βασιλείω ἀρχιεπισκοήτζωὶ χορινϑῴουΣ (Ἢ μαχρά σου
100" Gregorii
nia
ων
᾿ς
È e n o Re A ANGELIC. 13. 41
σιγῆ. μη δεξιῶς πρὸς ἡμᾶς ἔχειν δίδωσιν ἐννοεῖν), (155) 7 ϑεο-
guidato πατριάρχ(ην (Ζριμύ με καὶ κρόνιον ἡ τύχη ἐμβλέψασα),
δ ϑεοδζώρλω μητροπῴολίτη» (Τὴ συνέσει τερυσεπιιγενομένη 7ται-
Osta), (155) è πολυεύκτω πατριάρχ(ηΣ : (Καὶ τῶν ἄλλων ἐστε-
ρημένω μοι τῶν ὅσα ζωῆς), (156) ς τῶ αὐτ(ῶ» (Τὸ πολύ μου
τῶν συμφορῶν ὑποτέμνει τὸ τῶν ἐλπίδων χρηστόν), È χωνσταντ
βασιλεῖ: (157 ἀπείρηκα déorrorid) μου καὶ βασιλεῦ ταῖς κα-
κώσεσι), (157) ἢ vixniSa) Gora* <= πρωτοσπαϑαρίωΣ καὶ
κοιτωνίτην: (Εἴ τις ἐδωρεῖτό μοι τάλαντα χρυσίου τόσα καὶ
τόσα) cfr. Fabr. Harl. X 427; Miller, Catalogue des mss.
grecs de l’ Escurial Ὁ. 115 158 Symeonis Magistri et
logoth. (sc. Metaphrastae) epist. I-IX (ΝΜ. 114, 228-236, 7)
163° ἐπιστολαὶ νικολάου ττατριάρχζουΣ κωνσταντίζινου)-
σπόλεζωςΣ (α Ψυχὴ προς ϑεὸν ἀνανεύουσα ἀνϑρώπων τὰ χείρονα
ψϑηφιζομένων, β Κάμνομεν τὰς ἡμέρας ἀπαριϑμούμενοι. [164]
γ Ἣν" ποτὲ καιρὸς ὅτε τὸ πάσχειν ὑπερ φίλων, [164] d Ὁ
za ἡμῶν ἀγὼν ἢνυσταί σοι. ε Σαλεύουσι τὴν ὑγιαίνουσαν ἔξιν,
[100] ς Οὔπω τὸν κοσμικὸν ὁρῶμεν τροχὸν, È Εὐχαριστοῦμεν
τῷ ϑεῶ καϑῶς ὀφειλόμενόν ἐστ) [106 Synesii epist. 59.
34. 33. 70. 77. 81 (ἄλλωι cod., τῷ ἀδελφῷ M). 53. 84 (verbis
ἂν διηγησαιτο subic. ὃν ἐἂν tons nisws εἴδες ὡς ἐγὼ βούλο-
μαι: ““. 85-88. 64 et 63 in unam confusae. 65 (ed. Mign.
tom. 66) 169 Isidori Pelusiotae epist. I 3. IV 195.
I 6. 11. 14 (πρίμω μονάζοντι cod.). 22. 81 (διοφάνη ἄρχοντι
cod.). 46. 49. 58 (πρίμω .cod.). 61. 70. 77. 93. 111. 134. 140.
1142. 152 (σίμωνι μοναχῶ cod.; Zvuudy@ M.). 156. 161. 175.
190. 202. 216. 224. 231. 294. 295. 304. 310. 370. 311 usque
ad v. (176°) αὔτη γὰρ ἐρήςφρεισται (M. 78, 364 1. 7). II 42
inde a v. {(δόνδτα πατέρα καὶ τοὺς λαβόντας υἱεῖς (ib. 484 Ο 6).
84. 86. 102. 104. 105. III 38. II 152. 160. 181. 232. 248. 262.
268. 275. 280. III 8.
Membran. em. 18 X 13; ff. 180 (ff. exciderunt post 16. 48. 176,
ut animadvertit Vitalis; f. 1" alia manus retractavit; primi versus
epistulae 248 Isidori Pel. erasi; scriptura f. 180" magna ex parte
evanida) -|- ff. chartac. νι; 5, XI. F. τ΄. codex Il' et iv” ‘ secun-
. dus Codex — II — ’; deinde ‘ Collatae sc. epistulae) cum editione
Parisiensi operum 5. Basilii M. Tom. III edit. ap. Maurinos 1730.
Numeri marginales recenter a me adnotati, denotant numeros pagina-
rum dicti Tomi — 3 —, in quibus inveniuntur Epistolae. ’ manu Phi-
DI
ἘΠῚ Vitalis, qui praeterea haec NR 910: " Pa dio Baliohi
Patris nti Gregorii Theologi Epistolae collatae fuerunt cum editione -
Iacobi Billii x Lutetiae Parisiorum x M. DC. IX x die 31 Iulii 1749 et
V Hebdomadis x a me P. D. Philippo Vitali Romano Hieromonacho
Cryptaeferratae ord. divi Basilii Magni in praeclarissima Bibliotheca
emi Card. Dominici Passionei. x Variae lectiones nondum fuerunt col-
latae. n’ 2'sigill. Biblioth. Passioneae. 97" Ἡνησϑητε χε τῆς dovAys
τοῦ ϑεοῦ μαργάρητας καὶ ἡ ἀναγηνώσχωτες εὐϊϊ᾽ χεσϑε αὐτὴν διὰ τὸν κύριον
manu serioris aevi. 97” post quattuor versus evanidos notula er-
roribus referta τὰ meg. τον ἀχριβαλόγία καὶ φϑέγματα καὶ ρητορικᾶ ete.
158" et margines 154 manus serior conscribillavit, seriptura autem ma-
gna ex parte erasa. 168" iteratur manu 5. XIV titulus qui in fo-
lio 169"; cetera, quae serioris aevi manus conscribillavit, evanida.
180" in marg. externo legebatur fortasse possessoris nomen, quod,
charta rescissa, periit (| zov....|,swo# [= post Chr. 1271) dd. 10").
Cfr. Mingarelli 1. c. p. 8, Sebastiani 1. c. pp. x-x11, O. Maes ‘ Saggio
dell'intero catalogo di 106 codici greci della Bibliot. Angelica’ [fa-
scicolo primo] pag. 20 sqq. G. M.
14 (C. 5. 1)
1 Ἐπιτομὴ τῶν 9 μέτρων... ἐκ τοῦ ἐγχειριδίου ἡφαιστίωνος
(τὸ ἰαμβικὸν δέχεται — ἐπίληπτά εἶσι μὴ οὕτως ἔχοντα; de
hoc excerpto cf. Studemund in Jahrbich. fiir Phil. XCV
(1867) p. 610, ubi tamen de codice Angel. nulla est mentio)
Demetrii Triclinii (2°) metrica (ed. Dilbnerus ante
schol. in Aristoph. p. xxx), (8) περὶ σημείων τῆς κοινῆς συλ-
λαβῆς τῶν ἐντὸς κειμένων τῆς βίβλου (ed. Diibn. 1. c.)
Manuelis Moschopuli (4) Euripidis vita (III West.),
(4%) περὶ τοῦ εἰδώλου (‘ Scholia graeca in Eurip.’ ed. Din-
dorf I 204-205) 5 Thomae Magistri Euripidis vita
(II West.) Euripidis (6°) Hecuba, praem. (5°) argu-
mento I et personarum indice, (48) Orestes praevia (46°)
Thomae M. hypothesi et indice person., (106) Phoenissae
cum (104) Aristophanis argumento inde a v. ἁρπασϑείσης
(cod. &orraysions) εὐρώπης (Eurip. ed. Nauck® II, p. 392, 28)
et (105) indice person. Exstant in mg. scholia.
Chartac. cm. 18 X 13; ff. 168 (inter 47 et 48 charta absque nu-
mero eademque vacua et lacera); 8. XIV ineuntis. F. τὸ ' X° dele-
tum; inferius ‘ IV *. 1" manu Ph. Vitalis ‘ IV’. In custodiae folio
membr. 1" ‘ + Non voler far vendeta per offexa | Lasala a dio che
zusto pessa ’ (iidem vv. leguntur etiam ter in f. sq. recto). ΣΌΣ
43
italice duo somnia breviter enarrantur, additis notis ‘adi 22 fe-
vrer 1482 ’. Sequitur in f. 1" ‘ | adi. 5. Zener 1482 fo fato capitanjo
zenerale misser Iacomo martello et Re gpu misser marchio Iu-
stinià et ”....; .5 praeterea {Eurip. Or. 542 sq.) ζηλωτὸς ὃς τις εὐτύχησεν εἰς
τέχνη καὶ un ἐπισήμους συμφορὰς ἐχτήσατο (supra ἐξ αὐτῶν dyiCovoti)): Av
Eodem f. verso pago ucuov®, 1” sigill. Biblioth. Passioneae. 168"
βίβλος μαμούνα ἣν εὐτε τάδ᾽ ἐγράφετο" ὅτε δὲ καὶ τάδ᾽ ἐγράφετο yewoyiov
χόμητος κορίνϑῴου). i ἘΣ ΝΣ
ANGELIC. 14-1 5.
15 (C. 4. 15)
1 ἡ ϑεία λειτουργία τοῦ ὁσίου πατρὸς ἡμῶν ἰωάννου τοῦ yov-
σοστόμου (εὐχὴ τῆς προϑέσεως: Ὃ ϑεὸς ὃ ϑεὸς ἡμῶν. ὃ τὸν
οὐράνιον ἄρτον. τὴν τροφὴν τοῦ παντὸς κύσμου — πλήρωσον
χαρᾶς καὶ εὐφροσύνης τὰς καρδίας ἡμῶν πάντοτε νῦν καὶ
ἀεὶ ‘etc.) 91" (alia manu) Pauli epistulae ad Hebr. frag-
mentum (0 zrodv τοὺς ἀγγέλους αὐτοῦ πνεύματα καὶ τοὺς
λειτουρ(γούς» (I 7) ᾿4δελφοὶ" εἰ γὰρ (II 2) etc. Quae (82)
sequuntur verba τελειώσαι etc. (II 10) propter litteras
evanidas legi nequeunt) 33 Ἢ ϑεία λειτουργία τῶν προη-
γιασμένων ἐχτεϑεῖσα παρὰ τοῦ ὁσίου τπτιατρὸς ἡμῶν γερμανοῦ
(Μετὰ τὸ σιροκείμενον καὶ τὰ ἀναγνώσματα καὶ τὸ κατευϑύν-
τέτω 4° 07 Εἴπωμεν πάντες. ἜΣ ὅλης ψυχῆς καὶ sE ὅλης τῆς
διανοίας --- καὶ σοὶ τὴν εὐχαριστίαν ἀναπέμινψιομεν σὺν τῶ
ἀνάρχω καὶ ἀϑανάτω σου πατρὶ etc.) DI ἡ ϑεία λειτουργία
τοῦ μεγάλου βασιλίου (εὐχὴ λεγομένη εν τῷ σκευοφυλακίω ἄττο-
τιϑεμένου τοῦ ἱερέως τοὺς ἄρτους τῆς ττροϑέσεως ἐν τῶ δίσκω.
‘O ϑεὸς ὃ ϑεὸς ἡμῶν ὁ τὸν οὐράνιον ἄρτον — - ζωῆς ἧς καὶ
ἐν τῷ μέλλοντι αἰῶνι. πάντας ἡμᾶς τυχεῖν κατεξίωσον ᾿ χάριτι
τοῦ ἀχράντου σου πατρὸς etc.) 101 (alia manu) Evan-
gelium Iohannis usque ad v. ἐν τῇ σχοτήα φαίνει καὶ εἰ
σκοτήα (I 5) et alia quaedam liturgica pessime scripta.
Membran. cm. 17,8 X 12,5; ff. 103 + x chartac. (50". 103" vacua:
ff. nonnulla exciderunt post 22, ut animadvertit Phil. Vitalis); a. 1165.
Fol. v" manu Vitalis ‘ Codex tertius. III ’. 1" sigilla Biblioth. 5. Silve-
stri et Passioneae; manu Vitalis ‘ Liturgiae S. Io. Xmì, et S. Basilii
Magni ’, et iterum ‘ codex III”. 50” σύγγνωτε πάντες τῶ γράψαντι
πρες ὅπως λάβοιμι λύσιν ἁμαρτημάτων: “κ, ἐγράζφην ἔτει ςχογ' vd. γ':
χελεύσει τοῦ πανοσιωτάτου χαϑηγουμένου μονῆς τῆς ὑπεραγίας ϑχου τοῦ
μίλη, κυροῦ ἀντωνίου <|. 101” 1100. ταῦτ. χέ σῶσον τὸν δοῦλον σου βαρ-
ϑολομαῖον. μοναχὸν ἐλάχιστον: “κ, Éyod(pn) ,5X0y
Ἐπ > ΡΣ . i
ἔτει è vd. y' |; nigris
"sal Δ, )," . 8... Σὰ πῆ Ἂν
pi τ
de
be 3: of ) pa PAR TR SE, ta
4: CODICES GRAROI Τα
#
ἢ elisa Co” I 3
x E là , N μά
< af " 3 PI” A e Se
manus nobis ignota, (a. 1636) scripsit; alteram ‘ Philippus Vitalis
Romanus Hieromonachus Cryptaterratae Ord. Divi Basilii Magni
Mense Augusti — 1749 — ’. PIF:
16 (C. 5. 2)
4 Manuelis Moschopuli ‘ grammaticae artis graecae me-
thodus ’ usque ad v. (117°) τὸ τετυψόμενον . τοῦ τετυψομένου
(p. 155, 1. 12 edit. Basil. 1540) 120 ἀρχὴ τῆς κλίσεως τῆς
n συζυγίας τῶν βαρυτόνων ῥημάτων: ἐνεστώς: (“είβω " het
βεις etc. — τὸ ζευγνύμενον " τοῦ ζευγνυμένου : +) cfr. cod. Ang. 5
ff. 606-199) 171" ὑπαρχτικὰ ῥήματα: — - ἐνεστὼς: + (Εἰμὶ:
εἶ" — τὸ ἐσόμενον. τοῦ ἐσομένου: +) 172 «Gregorii
Corinthii) περὶ τῶν διαλέκτων ἰδιότητας (sic) usque ad v.
(197°) μέσον δύο φωνηέντων τιϑέασι. τὸ V. τὸ γὰρ ἀὴρ, αὐὴρ
λέγουσι * καὶ ἕως * Evos * ὅτε δὲ σύμφωνον ἔστι μεταξύ, οὐκ
ἔστι: “᾿ τέλος * τῶν διαλέκτων : (p. 612 edit. Schàfer, cfr. ib.
adnot. 36) 197" ᾿Εχρήσατο dè τῇ ἰάδι ὅμηρος * ἡσίοδος..
ἀνακρέων etc. — τῇ δὲ αἰολίδι, ἀλκαῖος © σαπφὼ: “
Chartac. cm. 16,7 X 11,3; ff. 197 (3". 118. 119 vacua) + 11 mem-
bran. + vi; s. XVI ineuntis. F. 1" nota numeralis ‘ IV’ deleta,
deinde ‘V’. Summo marg. folii membran. ante f. 1 positi ‘ Moscho-
puli’ et inferius alia mann ‘ Grammatica Anonymi”. 1''Gramma-
tica Graeca Dùi Manuelis Moschopuli. | V'’ manu Philippi Vitalis.
Librarii ipsius manu habetur (1-3") initium erotematum usque ad
v. καὶ τὸ νοῦς * ἐχονόη " καὶ xatà (= p. 3, 1. 12 edit. laud.). Imo marg.
folii 1" sigill. Biblioth. Passioneae. Parte super. folii membran. post
197 positi Νικοχλῆς τοὺς èergoùs «tig. (sce. initium sententiae, quam
habes ap. Walz ‘ Arsenii Viol.’, p. 507 1. 3 ab imo). G. M.
17 (C. 5. 4)
1 Abyor (510) καὶ ποίημα îmarvov) ἀρχίατροῦ᾽ περιέχων συ-
γνωτιτικὸς παντίων παϑῶν ἀδήλων" καὶ φανερῶν τὴν ϑεραπίαν"
πρὸς πόνων κεφαλὴς (in marg. ἃ] Κισσὸν ξήρανον εἰς ἥλιον.
εἶτα κοπάνισον καλὼς καὶ ποίησον αὐτὸν οἷον τὸ ἀλεύρην ete.)
cfr. Hardt III 212 9 Γαλινοῦ med. ἀνεντάτων ([in marg.
λα] ‘Avévrarov ποιῆσαι ᾿ καὶ συνουσίας etc.) 48° ἀρχὴ τῶν
ἰχϑύων τῆς ϑαλάσσης: (ἀετὸς ἰχϑὺς ἐστὶν ἀλέπιδος etc.)
DI" zov σοφωτάτου γαληνοῦ "κατὰ αβοὺ dl. ἀλφάβητον):
100. Μνησϑητι χε ὁ ὃς τὸν doi. Folia 103. vi” explicationes exhibent —
latinas notae temporis in ff. 50". 101" exaratae; priorem explicationem
“{.
ANGELIC. 16-17. 45
(fin marg. στε] αλφοῦς μελαίνας ἀποκαϑαίρει — [91 olim 94)
στέαρ Goxov σὺν βλίχω ἐψόμενον * χαὶ καταχρηόμενον iv)
91 βίβλος ὀριβασίου ᾿ περιέχουσα περι ἀτιλῶν φαρμάκων κρά-
cv καὶ μίξεων ὑγειηνῶν ᾿ νοσυύντων ᾿ καὶ κτηνῶν ὅμοῦ καὶ
τῶν πτηνῶν τῆς ἄγρας" καὶ τέχνης ἄλλης τῆς yeurovias® ἀλλὰ
καὶ περὶ ἀπείρων * ἃ φιλοπόνος (]. -νως) κατὰ ἀλφαβήτον
εἰσήξεν: in marg. υλγ (ἀπείρου σχευασία ξυροῦ" καὶ ὑγροῦ.
τούτω ἐχρήσατω ὅταν τὴν σικέλειαν πολυορκουμένην etc.)
104 (ol. 107) ἀρχ(ὴΣ τῶν συλλογῶν. ἃ συλέγξαι (41. συλλέξαι»
φιλοπόνος (1. ws) καὶ ἀκριβὸς dl. -@c) ἐν σιντόμω . φρασι καὶ
πληρεστάτη ἔν αἴκαστον Bov/: in marg. νῃβ (Ta τῆς γῆς
ἔντερα τὰ d0dvra ᾿ ὀφελούσιν ὠταλγίας etc. usque ad v. [198]
ποιητέων "ἢ ταύτην ἐγχάραττεὶ) 139 (ol. 171) πρὸς ge
qousvov ᾿ τὸν φάρυγγα λεένουσιν ᾿ καὶ εὐεξίαν τοῦ σῶμα-
τος ἐργάζονται: περὶ φάβα. Os οὐ μόνον μεταλαμβανόμε-
γον ete. -- τὴν ἐν τὴ ὀδοντοφορία ὀδύνη καταπάβει: --
141 (ol. 173) erso@ περὶ τροφῶν δυνάμαιων ἐκβληϑέντα.
ἔκ τῆς βίβλζουΣ τοῦ μοναχοῦ κυρίου μελετίου " ἐκ τὸν μικρὸν
κόσμων. (141°) περὶ ἄρτου κατὰ ἀλφαβήτου. Inc. Τῶν ἄρτων
ὅσοι ῥυπιαροὶ καὶ κυβαροὶ δνομάζονται --- πρὸς ανϑοωπίνου
σῶματος ὁμοιωτῖ: deinde (236 ol. 274) τέλος τῆς μελετίου
βίβλου " ἀρχὴ dè παύλζ(ουΣ του αἰγεννήτου: Περὶ σπληνὸς
0
(Του μὲν σπληνὸς φλεγμένον " φλεβοτομηταίων αὐτοὺς -- ἣ
μεληκράτου:““ cfr. ο. 49 lib. ITI ed. Aldinae) 238 (ol. 276)
ἀρχὴ τῆς συλλογῆς mavàiov) αἰγενήτου του φιλοσόφου
238" ἐρμη" περι τῆς τῶν βοτανῶν, ἰδιῶμασιν: (Τὸ κάπνιον "
ἰδίωμα ἔχει τοῦ ὠφελεῖν — ὁ δὲ ϑέλων ποιεῖν αὐτῶ cun” | σι
καὶ μέλαιον: n) 424] (ol. 219) ἀρχὴ σὺν ϑεῶ dyKiw) ἡ τοῦ
σφιμηκαρίου (τῶν ἀρτηριῶν ἡ κίνησης ᾿ τῶν μὲν, οὐχ υττοττίστει "
τῶν δὲ, ὑττοπίστει ete.; deinde ἐρωτ᾽ : διὰ πόσας αἰτίας ἐφατπ-
τόμεϑα τοῦ καρποῦ τῆς χειρὸς: οἷο. -- ἐν δὲ τοῖς αἰσχάτοις
μυρμικήζωντες: “) 246 (ο]. 284). 260 (ο]. 298) περὶ βοτν'
ἐδιώματῴοςΣ (τὸ βασιλ} σττόρος ὡφελεῖ πινόμενος — χοιράδας
ἑἱάται) 247 (ol. 285) αρχ(ὴΣ σὺν ϑεῶ τῶν οὕρων ἄπο φωνῆς
ϑεοφίλῴζουΣ usque ad v. (260 ol. 298) εἰ δηλοῖ το πιαχὺ οἶνο-
πόν: τὸ τοιοῦτον (Ideler I 270, 25) et ἃ ν. (261 ol. 299) ζοὗρον»
ἄριστον ἐστὶν ὅταν λευκῆται <l. λευχή ve) ἡ ὑπόστασις (ib.
sio (ib. p. 279 lin. 21), praemissis (261) fa περὶ θὰ οὶ
ἀρίστης ὑπὸστάσεως * ρήσης (80. ρήσεις) ἱπποκχράτους : in ο0-
dice post prooemium pergit Theophili tractatus per inter-
rogationes et responsiones 269 (ol. 307) lin. 8 περὶ
διαγνώσεως κλοκκίων (Τοῦ μὲν στομάχου ἡ ἀσϑένια * ὡς γάλα
φένεται etc.); folium alia, ut videtur, manu exaratum
270 (ol. 308) βοτανῶν συλλογ(ὴν καὶ ἐρμην τῆς αὐτῶν δυνάμεως:
παύλῴουΣ (Aeginetae?) (χαλκὸς χεκαυμένος γίνεται ἐκ κυ-
πρίων ὑλῶν --- ἐκ τυφλοϑέντων᾽ τοὺς ὀρϑαλμοὺς ϑεραττεύει: “«)
274 (ol. 812) παῦλου αἰγυτετίου (sic) ἰατροῦ ᾿ σοφι-
στοῦ ἐκ τοῦ βιβλίου τοῦ ἐπιγραφομένου * τοῦ γαλινοῦ: περὶ
ἀντιβαλλομένον: (ἀντὶ ἀκανϑήνου σπέρματος ᾿ λυχνίδα ete.;
est c. 25 lib. VII ed. ΑἸά. p. 137,4 — 158; verba ἀντι ὠκίμου "
συσίμβριον folii 280" [ol. 317°] ad hoc caput pertinent et
in 1. ed. leguntur ante v. ἀντὶ ὠκιμοειδοῦς ete.) 280" ἐρμην'
διάφοραι. " περὶ χρυσογραμμίας: (I βάλε χρυσάφην εἰς χόνιν
χρυσοχοῦ, ixdv ete.; [281] II ersoov. λαβὸν κομιδ' ἀλεξανδορι-
γῶν ᾿ λύσσον ete.; III ἔτερον * βάλε μόνον χρυσάφην εἰς χου-
νῆν etc.) 281 περὶ σκευασία τοῦ λαχὰν ἐρμη" : (Τρίψον
βαρζεῖν καλὸν etc.) ib. ἔτερον © κατὰ tiv σύρων παράδωσιν "
χιερὶ τοῦ λαχὰ: σχευασία: (Aafs ὕδωρ γλυκῆ ὡς duro. y etc.)
282 ἐτέρα χρυσογραφία: (ΡῬίνησον χρησάφην ete.) 2825
σιρος ρέῦμα " ὀφϑαλμὸν otn° : (σιδήρου δίνισμα ete.) ib. ἄλ-
λον (᾿Εάν τις ϑέλζη) μὴ δευματίζεσθϑῴαι τοὺς ὀφϑαλμοῦ etc.)
Sequuntur morborum variorum remedia varia: 282 περὶ
τῶν ἐνουρώντων: (Χαλασάσης τοῦ κατὰ τὸν τράχειλον etc.),
285 πρὸς τοὺς un κατέχωντας ᾿ τὴν τροφὴν aliaque remedia
paucis verbis expressa, 289) ἄλλον * χάπνισμζα) (χαρίδια
χλορὰ ete.), ib. ἄλλον (Σπόγιον ἄϑικτον ete.), 284 περὶ τοῖς ἐν-
πυρετοῖς ἀγρυπνοία: (Τῶν δὲ εἰς ὑπερβολὴν ἀγρυπνοῦντων ete.),
284. ϑεραπία ἐν τὴ sepadalyia, ib. περὶ ἰδροτοπρῖα, ib. περὶ
ὑδρύότας ἀκαίρους παῦσαι, 285 πρὸς τᾶς τῶν μασχαλῶν δυσω-
δίας καὶ σὺνιδρώσις, ib. περὶ τῶν κατὰ τὸν στόμαχον * καὶ γα-
στέρζα) καὶ ὑποχόνδρια παϑῶν " καὶ περι ἀνορεξίας etc. ete. ete.
usque ad f. 315" (ol. 868) Σχευασοία τὴς ϑηριακῆς (σκευά-
ζεται δὲ obros* Aorioxov σκιλλιτικῶν οὐ77 d) 316 (ol. 359)
iterum σχευάζεται dè ἡ ϑηριακὴ οὗτος: βαλῶν εἰς ὅλμον, sed
_ 318 (ol. 361) τῳ νῶν ex Rn | ου τ-- τὸ λαγοχίμινον: —
ΞἜ ον βάλσαμω - ἀγριοβάλσαμως εἴο. 10. σχεβασία ἡ οὐσία
᾿ς μέλαι" ἤγουν ἡ οὐσία σπληνικῆ: ἔμπραστρον: ib. ἀντίδοτος
PA, τοῦ φίλονος: Τοῖς υσακολητικοῖς © πλευριτικοῖς καὶ πρὸς
ο΄ πᾶσαν ὀδύνην τὴν ἐντός ete.; abrumpitur διάκλυξε καὶ στύο-
ο΄ ονται σχευάζεται de | 319 (ol. 362) tabula mensium ini-
. tio mutila (unum enim folium vel plura exciderunt): quat-
| tuor primi huius paginae versus ad mensem Ianuarium
n | pertinent: sequitur μὴν geo
u9 (2) —
a [ Sty Td :
ud =
mi stY ελὃ:
i ui
Ρ̓ ι StY ce etc. etc.
notae mensis decembris des. (325” ol. 368%)
μϑ Li
ty tO,
δόξα σοι D - ἀμὴν:
deinde remedia quaedam εἰς σφαγὴν ἀπὸ χκριοτῖ ἄλλον *
᾿ εἰς κριοτῖ στομάχου etc. 326 (ol. 369) σκευασία τοῦ &yiov)
᾿ ἀποστόλου λουκᾶ (cfr. Ideler I 297, 7) 10. περὶ τὸν χουσα-
τῶν ληφΊ " ἣν καὶ χουσοττέτζην κοινῶς λέγουσιν 326" tabula
. mensium Romanorum, Aegyptiorum, Graecorum, Hebraeo-
: rum 327 titulus periit exciso margine superiore) wnj-
_ $7oov to ὄνομα τοῦ ἀπὸ δήμου " καὶ τὸ ὄνομα τῆς μητρὸς
Ε. αὐτοῦ — ἐν τῆ ἀποδιμία: x μέϑοδος ἄριστος (sic) πέρι ζωὴς
| χαὶ ϑαγνάτου ib. (rubr. atram) ἔτερον ᾿ Ζιάγνωσης περι ζωὴς
᾿ χαὶ ϑανάτου (ψήφησον τὴν ἡμέρί(αν) ἐνὶ κατεκλήϑ(η)
| ἄρρωστος ete.)_ 328 (ol. 371) ζωὴ μεγζάλλ(η) στιχ΄ @ ζωὴ
| μέσῃ (3) cv β. Idvaros* cu 7, sequitur tabula; deinde
ξ- εἰ δὲ ϑέλης γνώνζαι) ποίαν ἡμέρίαν) ἀποϑνίσκη ὃ ἀσϑενῶν"
ψΨψήφησον οἴο. 528" ψνήφος πιϑορικ(ὴ) (sic), sequitur tabula
᾿ς ᾧ καὶ α΄ τὸ & νικ(ᾶ) οἷο. 329 (ol. 372) ποίημα τῶν
ἀρχαίων φιλοσόφων ᾿ περὶ τῶν ἀστέρων οἵτοινες πλανήται κα-
αὶ ᾽
Pd
de Μὰ LA
r e ἵν 3,
SCR PA δὰ rità MERO y
Le ΣΎ «ILL, Sede
DE pot Ἐπ AI i : γὴν RICO,
480 CODIOES GRAEC LR de ἄκων ΡΣ ATE
λοῦνται [rubro μερικεῖ dop] (Ered) oi Enea tesi rag ita
ἐχ τούτων τῶν προφάσεων ἀποτελούσι τὰς γενέσης τῶν ἂν-
ζϑρώπλων — κατὰ τὴν εὐδόμζην χιλιάδα): post quae minoribus :
litteris sequuntur (331 ol. 374) ἐν δὲ τῆ (δ περιόδω * οὔπω
᾿ συντελεσϑήσης " ἔσονται συχνάκης ϑανατικὰ καὶ λιμοὶ πτολλοὶ οἴ.
pera 9917 περὶ τῆς ἐμπείρου ἀστρονομίας τῶν χαλδαίων καὶ di
αἰγυπτίων (mera ταύτα λαβόντες πρόφασιν τῶν προηρημένων SE
καϑολικὸν ὑποδιγμάτων etc.) 999 περὶ κλημαντήρος καὶ
σόσζαν ἔτη τίς ζήσεται lei τοῦ καιροῦ τῆς γενήσεως etc.)
at; 334" ἄλλον περι τὸν εἰ ἀστέρων * πώς ἐ μάννα τῆ {7 EN
(σκοπεῖν dè (3) κακήνω etc.) 335 ἤληος ἐὰν γένηται [1] τοῦ N.
Ἔν κλήρου τῶν τεκνῶν etc. 335" πέρι γάμου 10. περὶ δι-
᾿ δαχῆς τέχνης καὶ λόγου et περὶ τοῦ ἐνικηάσαι Y κακὸν etc.
336 περὶ ἡμερινὸν ζωδίων: deinde ἰστέον δὲ ὅτι ὃ R' χρό-
ἐν "ἢ vos etc. 336" περὶ φωνηέντων ᾿ (φωνήεντα λέγονται» © τὰ
A toda) etc.) et alia eiusmodi usque ad f. 339" 339" lin. 3
e. Hermetis Trismegisti liber ad Ammonem usque ad v.
3) n καὶ δωνύντα (Ideler I 388,8), post quae habentur ἐμερίς-
ΜΝ σαντω Δ διὸς καὶ P ἀφροδητ᾽ " ἡ γὰρ 9 ἀφροδίτη καὶ Y διὸς "
AT εὔχρατον ἔχη τὸ ποιητικὸν τῆς δύσεως 340 (ol. 383) ερμῃ "
τ πέρι τὰ σημαδιακὰ γράμματα τοῦ ἱατροσόφου: (ἰστέον ὅτι
ἣν. a” μὲν οὖν τὸ 7 στοιχίον ἐὶ ἔχει ἐπικείμενον αὐτὸ τὸ @ *
χαλχοῦν σημένει ete., sequuntur aliae mensurarum notae
(cfr. Hultsch, ‘ Metrologic. Script. reliquiae ? I 169 sqq.)
340" ἡ μνὰ ἡ ἀττικὴ καὶ αἰγυπτία ἔχει 00” is ete.
. WI
LTT
PSE,
p (ib. p. 221, n.° 58) ib. περὶ ta μεῖρ του olkvov) ὕδατος
γῳ xaè ὄξους (ib. p. 240, 9-18) 941 περὶ τοῦ μέλιτος
pe (ib. p. 241, 30-39) ib. remedia ((T)ò μελισοβότανον
pi ϑερμον ὀφελεὶ τὴν καρδίαν etc.) 341"-348 index mor-
sea
è
borum et remedioram, quae occurrunt a f. 1 ad f. 138°
(numeri ad capita pertinent in marginibus adiecta; sordes
ff. 341-348 ostendunt multum pervoluta fuisse) interiecta
(541) Eourn” τῶν νοσιμάτων: (ἰσχίον λέγεται καὶ ἰσχίαδον ete.)
348 (ol. 391) λέξις τῶν βοτάνων <per alphabetum) usque
ad f. 355 (ol. 398). Inc. ἄκανϑα . ἀγριοκάρδαμον, des. @iuo-
βόρος α ta αἵματα τρόγων: deinde, alio certo atramento,
λάϑος εἰς τὸ v στοίχον (]. στοιχεῖον) : (δάκινϑος * ἀνεμό-
ναι. ete. — ὑπήνη " τὸ yemov " ὕες " χοίροι:), quae pertinent
αν ΣᾺ ΝΟΥ
x
5 6.95
ae tinieràg ero
7 Pat
. ce τ Σ FARI χά v Lola
av È χά τὶ Sat
I ὲ ΣΝ
ἘΝ mb i in ἘΣ legitur ARS εἰς τὸ v: post χοίροι,
ap “Fey ξήτῴει» καὶ ἄλλον φυλίλονδ τπε. τξε etc. etc.
355” εἰς dr(9Fomr)ov ὅπου (Ὁ) ἀσϑενεῖ: x ta dia πείρας βό-
tava: κορνοπτοϑ' diovor'|' εἰς ἄκρον ξερὼ etc. ib. τὸ αγριον
κλημίαὺ οφελεῖ ib. εἰς φαρμακευϑόντας ἀπὸ κυάμους, deinde
ἡ πτέρι ὅπου εἶναι" εἰς τὸ δένδρον © γίνεται ὀφέλιμος ete.
356 περὶ κασιδ' χαὶ ψῶρας: > ... ἀπὸ πεῖρας * εἰς τὴν κασιδ'
τῆς κεφαλῆς © Ἔπαρε πρῶτον γλήνζηνΣ ἀνάλατην ete.; ib. δεῖ (?)
madior (sic) μορῶν τῶν μὴ δυναμένων στεξαι τὴν κάυσιν τῆς
È ἀλοιφής ete.; 356" εἰς ὁματόπονον.. δοκιμότατον * ἀπὸ πείρας
Ἔπαρε τζίν © τζίβρον * καῤόφηλ. rave etc., aliaque mor-
. borum remedia.
Chartac. cm. 15,2 X 10; ff. 356 (folium vel folia exciderunt post a μ΄
62. 71. 84. 125. 138. 162. 179. 191. 301. 313. 317, ut eruitur ex notis
marginalibus; folii 79 exstat tantum lacinia) + vu; 5. XIV (246.
i pars 260”. 260". 356 alia manu suppleta). F. vit” et 1" ‘ VII ’; marg.
nu inf. folii 1" ‘ Ioannis Archiatri de Philosophia naturali, et Medicina
A Practica ’ manu Philippi Vitalis, qui et ‘ Paginae multae deside-
-2 08 rantur ᾿ ad marg. f. 138", nec non ‘ Nonnullae desiderantur paginae ’
scripsit ad marg. ff. 301". 317". Summo marg. folii 39” 0 ϑζεὸ)ς ἡμών
ze etc. 139" marg. inf. sigill. Biblioth. Passioneae. G. M.
18 (C. 5. 3)
2 Georgii Scholarii de octo partibus orationis, praem.
(1) προϑεωρία πρὸς τὸν σεβαστόπουλον (Ἰδοὺ πέρας ἔχει εὐ-
ο΄ λαβών. — τὴν τούτων εἴδησιν ἔχοντας) 80 περὶ τοῦ εἰ τῆς
ϑείας ἐλλάμιψεως ἔτυχεν ὃ διάβολος ᾿ τοῦ ἀογύρου (libellus
in VI capita divisus inc. Εἰσὶν οἱ ἔωσφόρον οἴονται πρότερον
: γενέσϑαι φαῦλον --- ὁ λόγος. καὶ ἀϑηναᾷ) 88" Marci Eu-
si genici epistula ad Iohannem Palaeologum (δῶρόν tor τοῦτο
_ μικρὸν — οὔτω καλὰ, ποταπά τὰ ἀόρατα. Cf. M. 160, 1103).
Chartac. cm. 14,5 X 11; fi. 91 + vii; s. XV. F.1" * VIII’.
γ΄. 1" ‘IX’ manu Philippi Vitalis. 1" marg. ext. manu eiusdem
‘ Georgii Scholarii Constantinopolit. de octo partibus Orat.’; imo
marg. sigill. Biblioth. Passioneae. P..F.
19 (A. 5. 10)
2 Psalm. CXVIII 13 Pater noster 13" Ave Maria
‘Psalm. (14) L. (15°) CXVI. (16) XC.
Studi ital. di filo!. class. IV. 4 st
VENSI
Chartao. cm! 152 10,5; fi, ΕἼΤ 1 χ dt Costi Ἢ RON Sar tà
‘ VIII’ corr. ‘ VII” (2). 1x‘indicem continet latinum. 1"’ o e,
Βαπτιστουὺ Modiov Σιβερηνουῦ > deinde ‘ Orationes | seu Psalmi quidam |
VIII. | — Scriptus a Joanne Baptista | Modio Sibereno x | — Siberinus,
aut Siberenus 5. Severina | cioè di S. Severina ’. (Cf. Allen, Notes on
greek manuscripts in italian libraries Ὁ. 38, qui eum ex primis 5. Phi-
lippi Nerii discipulis fuisse animadvertit). 1‘. 12". 13". 13". 17" versi-
culos habent nonnullos ex symbolo Apostolorum et ex Iohannis
Evangelio vario artificio dispositos. 2" imo marg. sigill. Biblioth.
Passioneae. E.
20 (C. 5. 7)
Lexicon graecum (@ . παρ᾽ ἀριστοφάνει, ἐπίρρημα μετ᾽ ἐκττλή-
ἕξεως καὶ παρακελεύσεως © ἃ ἃ" τὴν dada, μή μοι πρόσφερε "
[efr. cod. Laur. 50 pl. 57 ap. Band. II 431] τὸ ἃ ἃ, κατὰ
Ru, διαίρεσιν ἀναγνωστέον ἦν, καὶ κατὰ cbvenv aveywoozero ete.
$ [97] ἄβισαρ * σκύϑης σεύϑου υἱὸς * συνεγράψατο dè χρησμοὺς |
ia τοὺς καλουμένους σκυϑίνους ete.: ἄβας * σοφιστὴς ἱστορικὰ
ει τὶ ὑπομνήματα καὶ τέχνην δητορικὴν χαταλιπών: ἀβάσκανος"
3008 ἀψευδὴς ἀνεπίφϑονος ete. — Wuyî ᾿ πνεῦμα νοερόν ete. usque
je ad v. οὔτε ϑυμῶ γεναίω χρωμένη ᾿ οἷον σῶμα).
08 Chartac. cm. 12,7 X 11,5; ff. 199 (inter 2 et 3 invenies ff. 4 re-
pos centiora absque numero; 2". 199" vacua; 1-2”. 198. 199” SUPDIGIA, τ: ἢ
TAGS manus s. XVI) + ff. σι; s. XIV. F. 1" ‘IX’ delet., deinde ‘ X }; με.
mie v' et 3" exstat num. ‘ X. 1" summo marg. ‘ Vocabilatazi sine ὌΝ
Sa | nomine auctoris ’, manu 5. XV. 3” sigill. Biblioth. Passioneae.
ur "UO
i 199% e Pelle G. M.
pe
e 21 (Ὁ. 3. 8)
i Theophylacti in Lucae Evang. enarratio usque ad v.
SATO ταῦτα vos μοι σὺ ἐν πολλαῖς ἡμέραις (Δ. 123, 1125 B 10),
γον" praem. (1-2) indice, (3) hypothesi (M. 685 B) et (3'-5')
τ: prooemio (Μ. 692).
bi Membran. cm. 24,3 X 16,6; ff. 442; s. XII. Fol. 1" summo marg.
τὴν ‘3° οὐ infer. ‘ 8’, deinde βιβλίον μονῆς τῶν κελιβάρων; marg. inf. sigill.
"ἄν Biblioth. Passioneae; in marg. exter.: ‘ Theophylacti Comment. in
di S. Lucam * manu Phil. Vitalis, qui folio chartac. extremo adnotavit
in fine codicis nonnulla desiderari. Of. Tischendorf-Gregory, ‘ Novum
ω Test. gr.’ 1Π πὶ proleg. p. 587 n. 848. Pe. -
"
ve“ ΝΕ ς τ Σ Π
; papa N
| ANGELIC. 20-23.
δ1
soa ppt i E
dani 0: 5: 10)
1 Constantini Μ. et Helenae vita, in principio mutila
(τῆς ὑπεκεῖνον ἀρχῆς καὶ τῶν δωμαίων ἡ γερουσία — ἐν ὑπα-
τεία φιλικιανοῦ καὶ τατιανοῦ * βασιλεύοντος τοῦ χυρίου ἡμῶν
χριστοῦ © ἡ δόξα κιλ.) Gregorii Nysseni (64) de ora-
tione dominica (M. 44, 1120-1193), (119) de beatitudinibus
orationes I-VIII, usque ad v. τὰς πολυτρόπων τῶν χολά
(otnoiov) (M. 1297 D 11) 197-99 fragmenta auctoris
christiani, fortasse eiusdem Gregorii (197 inc. .... ϑηλύνειν
στερρότητα καί μοι, des. καὶ ἐχπορεύσονται οἱ τὰ ἀγα-; 198
_T.. v.. diauev τὴν αὐγὴν (?) τῆς ὑπομονῆς — οὗτος ἑαυτὸν
πάσης: 199... χονται (ἢ) ἐν σφόδρα κατηγορία — dl ἀκριβείας
ἐχτίϑεσϑαι ὥσττιερ).
Membran. cm. 23,5 X 19; ff. 199 (154. 168-180. 189. 196 chartac.
manu saec. XVI; 156. 157 post 159 invenies; 197-199 in parte sup.
mutila; post 8 folium vel plura, post 196 complura folia exciderunt);
saec. XI. Tituli et litterae initiales aureae. F. 1" marg. inf. sigill.
Biblioth. Passioneae; in marg. exter. ‘ S. Greg. Nyss. Homiliae ᾿ manu
Phil. Vitalis. 195" monocondylion. 198" imo marg. manu 5. XV + ἐστιν
τὸ βιβλίον τοῦ ἁγίου σάτου (?) λαύρας καὶ... καὶ ἢ ἡμέρον καὶ ἢ μηνὶ χῆ (9)
ὀχτόβρου.... EF.
23 (D. 3. 9)
3° Index graecus recentior 5: Cyrilli Alexandr. (4) in
Amos (M. 71, 408-581), (106) in Michaeam (ib. 640-776). In-
terpretationibus subiciuntur 105" et 188" ‘Auodv τὸ χρησμώ-
δημα diacagite © ἄριστα ὡς ἔνεστιν καϑιστορίαν * κύριλλος
ὃ πρόεδρος ἀλεξανδρείας * εἰϑ οὕτως αὔὖϑις εἰς ϑεωρίαν ἄγει"
καὶ διατρανοῖ μυστικῶς καὶ πτανσόφως " τὸν χεχρυμμένον ἐν τῶ
(corr. ex τὸ) γράμματι νόμον, et 187° μιχαίου τὰ δυσλητιτα
εὔληπτα φαίνει: κύριλλος ὃ πρόεδρος ἀλεξανδρέων : οὗττερ τὸ
κῦδος πᾶσα μὲν γῆ κατέχει: διὰ τὴν εἰς ἅχρον dè ἁγιαστίαν: +,
sc. versus senarii decem.
Membran. cm. 23,8 X 19; ff. 191 + 11-+ vi chartac.; 5. XII. Codex
binis columnis exaratus. F. 1-2" χαταστροφὴ ὁμοίως — χαὶ νόμους
τοὺς (sc. S. Cyrilli in Michaeam ap. M. 71, 725 D 7 — 732, 21); 189
et 3" (5. Cyrilli in Amos usque ad v.) ὑπὲρ τῆς ἱηρουσαλὴμ (M. ib.,
409 Ὁ 10), 190 (ἐκλελλαμπρύσϑαι τιμαῖς — γρῆναι παϑεῖν " ὅτι (ib. 564, 19
— 565, 9), quae omnia suis locis (sc. ff. 159 — 161. 4. 5". 96) occur-
14
»
ἌΣ ua AT » N
ΟΣ
a Re
a << ii È =
Ἂν
Ἂ
ali ata ». *
δὴ Κῶν
i
tai
»
e ns ων È
52
runt. F. 1" manu Philippi Vitalis ‘ S. Cyrilli Archpi Alexandriae |
Comment. in Amos Prophetam’. —l’summo marg. ' X ᾿; imo marg.
sigill. Biblioth. Passioneae. 1887 notula, quam nobis explicare non
contigit. (191" habet tantum ‘ hune <librum) petrus de crescentiis
de bononia de materia agriculture et de ruralibus commodis emi
ego.... die Veneris. ΧΧῚ februarii... vitale... in contrata sancte
Lucie padue ’: 191" fragmentum libri, binis columnis exarat., de quo
supra, manu 5. XIV : in fine ‘ Explicit lib. .10*. ruralium comodorum'].
G. M.
24 (B. 3. 15)
1. 2. 233. 234" Scholia in Euripidis Hippolytum (Ὅσοι τὲ
πόντον, ἐπὶ μέγιστον — τοὺς ἐμοὺς ἐχϑροὺς * ἐν ὑστέρω,
Dindorf I 73, 1. 11 — 82, 1. 20) 4" legitur tantum ua-
ξίμου τοῦ πλανούδη sis τὰ τοῦ ὀβιδίου μεταγλώττισις : —
(5) {Heroidum epistulae per Planudem translatae) I-III
usque ad v. (f. 16", 1. Ὁ καὶ ἡ φίλη αἱτοῦμαι " οὗς δ᾽ ἂν: sine
distinctione subic. ἵπποι τοὺς τραχήλους πρὸς τὴν ϑάλασσαν
ἔστρειψαν ete., 5011. Metamorph. XV 515 usque ad finem
(28) <Heroid. epist.* 1715 inde a v.) ἔχοις διαφϑείρειν ete.,
IV-VI. XII-XVITI. VII. XVII. XVIII. VII-XI. XIX. XX
{duas postremas epist. edidit graece Dilthey, ‘ de Calli-
machi Cydippa ’ pp. 157-162) (123) «Metamorphoseon,
in marg. alia manu ὑπαλλαγὴν 1]. I-V usque ad v. χαὶ τὰς
χεῖρας ἐχτινάττουσα τε καὶ δίπτουσα, (sc. usque ad vers. 596
libri V).
Chartac. cm. 23,7 X 16,4; ff. 234 (3. 4". 4" partim. 27. 82" partim.
82°. 119‘-122". 228" partim. 228"-232 vacua); 5. XVI. F. 1" manu
Philippi Vitalis ‘ Scholia in Euripidem ’ (sic); sigill. Biblioth. Pas-
sioneae. 16" ad v. epistulae tertiae οὖς δ᾽ ἂν alia manus adiecit
in marg. verba ἔχοις διαφϑείρειν cum hac adnotatione ὑπέρβαζλλες
puilla) ιβ καὶ svorj(cers). Cfr. cod. Marc. 487 ap. Zanetti p. 256;
Miller, Catalog. de V’Escurial p. 254 et cod. Laur. Conv. Soppr. 105
in Studi ital. di filol. class. I 153. Codicem descripsit Maes, Saggio
dell’ intiero Catalogo ete. pag. 30 sq. Gi, I
25 (C. 4. 3)
2 Maximi Tyrii dissertationes XLI 199 Dionysii de
aucupio libri III) (‘Oppiani poetae cilicis de venatione ’ etc.
ed. Ioh. Gottlob Schneider, Argentorati 1776, p. 173-200)
dette oi RAT
n°
-
Ab at e Riti iti.
ANGELIC. 24-26. 53
219 περὶ ποιητῶν (τὸ ποιητὴς ἀπροσδιορίστως λεγόμενον "
γενικόν ἐστιν ὁμώνυμον ὄνομα διαιρεῖται γὰρ εἰς τὸ κατεξοχὴν
ποιητὴν — καὶ οἵ μονοττρωσώπως ὅλην ὑπόϑεσιν ἀφηγούμενοι "
ὡς ὃ λυχόφρων ἐν τῆ ἀλεξανδὸ ποιησ: “) 233 Demetrii
Cydonii epistulae XIII, ut in cod. 261 n. 4 bibl. Caesareae
(cf. Fabricius XI 398) 235 Iustiniani imperatoris,
Belisarii, Iohannis, Totylae aliorumque epistulae
{ex Procopii hist. excerptae) (prima est: Ἰουστινιανὸς ϑευ-
δάτω: Πάλαι μὲν Evveròv εἶναι xt. Bell. Goth. I 6 [p. 322 d];
ultima: μιρράνης βελισαρίω: Οὐδὲ ἡμεῖς ἄνευ ϑεῶν κτλ. Bell.
Pers. I 14 [p. 39 ο]). 240" eiusdem Procopii Bell. Goth.
lib. IIT 1 fr. av. πᾶσι μέντοι ἐν διηγήματι ad v. τρόπω ἐρῶν
ἔρχομαι (p. 466 b-468 a).
Chartac. cm. 23,3 X 16,3; ff. 244 +4 vi (197". 198. 220-222. 231".
232-234. 243. 244 vacua); 5. XVI. F. ν᾿ σωχράτης πλάτωνα εἰχοστὸν καὶ
δεύτερον ἔτος ἄγοντα καταλέλοιπε ὡς πρόχλος ἐν παρμενίδη λέγει. 1" * Ma-
ximi Tyrii Orationes’ manu Phil. Vitalis. 1” index graecus. Sequitur
χτῆμα γεωργίου κόμητος τοῦ κορινϑίου, χτημαρ (deletum) ἢ». εἴτε τάδ᾽
ἐγράφετο. 2" imo marg. sigill. Biblioth. Passioneae. 2427 fabulae,
fragmentum λέοντά ποτε τράγω ἕφασχεν ἐντυχεῖν — λέοντι ποδοστράβην
ἡσόμενον. ἘΣ ΠῚ
26 (B. 4. 10)
1 Michaelis Syncelli de constructione libellus (titulus
est in cod. μιχαὴλ πρεσβυτέρου καὶ συγγέλου τοῦ ἀποστολικοῦ
ϑρόνου τῶν ἱεροσολύμων " μέϑοδος περὶ τῆς τοῦ λόγου συντά-
ξεως. σχεδιασϑεῖσα ἐν αἰδέσση τῆς μεσοποταμίας . αἰτήσει λα-
ζάρου διακόνου καὶ φιλολόγου καὶ λογοϑέτου) usque ad v.
(497) τῆς ἡμῶν πνευματικῆς μεμνημένον σχέσεως: τέλος ϑεῶ
χάρις (p. 218", 10 ed. Ald. 1525 vel p. D ii", 1. 1 ab imo edit.
Tuntin. a. 1526 sub Georgii Lecapeni nom.) 49° περὶ
σολοικισμοῦ et (50%) περὶ βαρβαρισμοῦ (Boisson., ‘ Anecd.
Gr.’ II 458 1. 9-459 1. 10) δ0 περὶ προϑέσεων ἀναστρεφομέ-
γων (πόσαι τῶν δισυλλάβων προϑέσεων ἀναστρέφονται — ἀλλὰ
ϑέσει μακρᾶ:) 50" Ἴσϑι ἀντὶ τοῦ γίνωσκε. καὶ ἀντὶ τοῦ
ὕπαρχε — τὸ δὲ ἔστω τὸ ὕπαρχε: 10. Συνήϑης αὕτη σύν-
ταξις. τὸ λέγειν ἑτέραν πτῶσιν, εἶτα ἀποδιδόναι οὐδέτερον
χαϑ' εὐθεῖαν, προσὺὐττακουομένου — ἁρμόζει ἐπάγεσϑαι:
ib. ἔστι δὲ τὸ εἱμαρμένη ὄνομα μετοχικὸν, οὐ μετοχὴ — οὐ
5a CODICES GRAECI
FÀ τῷ È
AE SA ν κὰ ui
x Valla: tr
è dala pi:
DE fra
Pi “
ἌΡΤΙ ph
ra E.
ἡ ΝΗ
μεταβαίνει: 51 σχήματα τοῦ φυσικοῦ λόγου εἰσὶ ne (τίς ‘0 PIO
λέγων. τόνδ᾽ ἀπαμειβόμενος * a' [cfr. cod. Baroce. 68 f. 75°
ap. Cox. p. 103] — ἀπαγόρευσις. μὴ νύ tor οὐ χραίσμη σκῆπ-
τρον (Hom. 428)) δῶ Ὅτι κατὰ τὸν φυσικὸν λόγον ἀπόλλων
ὁ ἥλιος ὧν. ἀναπίνει τὰ ὑγρὰ στοιχεῖα — ἥφαιστος dè ξάνϑω.
ἤγουν τὸ ὅλον πῦρ. τῶ μέρει τοῦ ὕδατος: 52° ἐκ τῶν τοῦ
τρύφωνος περὶ τοῦ ws, καὶ ἄλλων τινῶν (Ἰστέον ὅτι τὸ ὡς
τριάκοντα σημαίνει παρὰ τρύφωνι" παραβολὴν ete.; cfr. Band.
II 263); deinde sequuntur (53°) περὶ τοῦ ἦν. περὶ τοῦ α΄.
(54) περὶ τοῦ di ἄν. é é et alia grammatica 56 voces
animalium (Studi ital. di filol. class. I 75 sqq. et 384. III
496) ib. μέλη καὶ μέρη τοῦ ἀνθρώπου ὅπως λέγονται:
(Εἰς τέσσαρα διαιρεῖται τὸ σῶμα, εἰς κεφαλὴν --- τὸ ἄνω τοῦ
πέλματος, σεῆϑος ποδός :) 59 ‘Zomvaiov περὶ σχημάτων
τῶν κατὰ λόγον» (Ἴσϑι ὅτι τῶν τοῦ λόγου σχημάτων --- καὶ πάλιν
σὺ τὸν βασιλέα, κἀγώ τοὺς ἐμοὺς ᾿ σὺ τὸν ἀχαὰβ, κἀγώ τὸν
ἰωσίαν : Walz VIII 673-680; cfr. adnot. 86) 61 <eiusdem
περὶ σχημάτων τῶν xatà λέξιν) (W. ib. 681-690), quibus su-
bicitur (f. 64" 1. 3) πόσας ἀναφορὰς ἔχει ἡ συνεχδοχή. τὰ —
εὐλογήσατε τὸν Κύριον: sc. Anonymi de Synecdoche (ib.
691-693) 64° περὶ σχημάτων λόγου φυσικοῦ (Πόσα σχήματα
λόγου τῶν ἑξαμέτρων εἰσί. τεσσαράκοντα τίς ὃ λέγων. πρὸς
tiva . πεῦσις — πρόγνωσις ᾿ ἀπαγόρευσις : deinde a' Τίς ὁ. λέ-
yov. ὡς τὸ. τόνδ᾽ ἀπαμειβόμενος ete. CA 84) -- καὶ ἀπαγό-
ρευσις. μή σε γέρον etc. (Hom. 44 26)); cfr. f. 51 66 <Ano-
nymi) de figuris (W. VIII 694-697) 68 <Tryphonis)
de tropis (ib. 728-760): verbis Φράσις ἐστὶ λόγος ἐγκατά-
σκευος praemittuntur haec: Φράσις τρόπων ποιητικῶν . οὗτοι
μὲν ὃς (οὖν codd. Βαγοοο. 57 f. 170" et 115 f. 8") οὗ τρόποι
τῆς γραμματικῆς, τὴν κοινὴν συνήϑειαν raoafaivovot.
Chartac. cm. 29,4 X 15,5; ff. 80 (51 partim. 58. 115-80 vacua)
+ vi; 5. XV exeuntis. F. 1" summo marg. ‘ Michaelis Presbyteri ᾿
manu Philippi Vitalisj imo marg. sigill. Biblioth. Passioneae.
G. M.
27. (ΟΣ 5. 17)
Michaelis Apostolii (1) proverbia et alia collectanea
ad Violarium componendum. Inc. (2°) fragm. quod tantum
Patt >
è pro dimidia Vo ia εν OVUEVOV τὸ περινοστεῖν τὰς
: RED a "+
| ANGELIC. 27-28. na
ayviàs " καὶ φλυαρίας συνείρ... ᾿ (81) dè τὰς τῶν πυρῶν στε-
γούσας καὶ περιαμπεχούσας ϑυλακίδας etc. (256) λύγος ἐπι-
στολιμαῖος ἢ περὶ δικαιοσύνης. πρὸς τὴν ἐρίτιμον καὶ ϑεόσω-
στον καὶ πολυύμνητον ἀρχὴν τῶν ἐνετῶν (ἀρχὴ τῶν ἐνετῶν
ὑψηλοτάτη καὶ πτολυύμνητε.. φήμη μὲν τις ὑμῶν ἀγαϑή ete. —
ἐπεί τοι γε ὑμῖν) 204" fragm. cuius tantum dimidia pars
legitur.... εἰς δελφοὺς ἱέναι, καὶ τὸ τέμενος ἐμπρῆσαι.....
οἱ μὲν πεμφϑέντες παραδόξων ὄμβρων γενομένων ete.; in fine
epigramma: (Mvaua t) ἀλεξάνδροιο πολέμου καὶ μάρτυρα
νίκας ete. (utramque ex Diodoro Sicul. XI 14).
Chartac. cm. 22 X 15 (passim chartae minores); ff. 264 (immo 263,
deest enim num. 22) quorum 1“. 2”. 48". 90. 99”. 100". 109°. 118°.
IDA ΟῚ 150Y.152%.1 1535. 165°. 167. 1817. 182. 2007 208.
204. 2157. 218”. 230. 231". 2337. 234". 253". 255". 264" vacua. Integrum
codicem ipse Michael Apostolius exaravit. F. 1" περὶ τοῦ τίνες εἰσὶν
αἱ dio πόλεις ai... ono... oi pp... ἀγαλλίας ὃ χερχυραῖος, ἀριστοφάνει....
τὸν ἄρειον δὲ πάγον, ἑρμηνεύει ὃ ἱερὸς κύχλος. oi δὲ δικασταὶ ἀϑηνῶν; imo
marg. manu Philippi Vitalis ‘ Selecta Ex variis Philosophis aliisve,
justa Ordinem Alphabeticum disposita ’. 3” sigillum Biblioth. Pas-
sioneae. Usus est hoc codice Arsenius (Aristobulus) Michaelis filius;
cf. Diels, ‘ Doxograph.’ p. 32 n.1(Studi ital. I 243 n. 1; 337 sq. n. 3).
et Piccolomini in Rendiconti dell’ Accademia de’ Lincei V τν p. 79 n.
PERE:
28 (B. 5. 6)
vi-vi' Index graecus recentior 1S. Anastasii Sinaitae
in psalmum VI (M. 89, 1078-1116) 20 Germani Pa-
triarchae CP. encomium in S. Deiparam (M. 98, 309-320)
27 {Μὴ κατὰκρίνης ἀνεξετάστως ἄνδρα: μὴ dè ταχέως.
καὶ αὐτοῦ ἀποφαίνου: πολλάκις γὰρ σου ἢ ἀκοὴ σφαλῆσα,
ἄδικον ἐξήνεγκεν νοὸς τὴν χρίσιν ete. Ultimi versus sunt:
Κτήμα τίμιον ἀνὴρ ἀγνεύων σῶμα: κρείσσων δ᾽ ὃ τυχὼν μιᾶς
ἀνὴρ συζύγου: ὃ γὰρ συμτελεκόμενος πολλαῖς ἀγκάλαις, σύιι-
uoogos ἐγένετο συῶν ἀγρίων: + 27. 29-32. 37-57" (haec
enim restituenda foliorum series) S. Athanasii ad An-
tiochum ducem quaestiones sed in brevius contractae)
(M. inter spuria 28, 597-700) 3D. 36. 33. 34... 28
(S. Anastasii Sinaitae viae dux inde a v. c. II) ξιρηται
μὲν πατὴρ usque ad v. τὸ &yUor) αὐτοῦ σῶμα. ἀλλὰ φύσιν:
Ai,
UE IL
7° “Ὁ ὴ ; ni È
CODICES GRAECI
ϑους τοῦ χριστοῦ etce., sc. viae dux [c. XII] usque ad v.
μετὰ τὰς χρήσεις διαγράψομεν (Δ. ib. 196, 2-34) 28) Τοῦ
εν ἁγίοις πατρὸς ἡμῶν γρηγορίου τοῦ ϑεολόγου: στίχοι ἐκ
τῶν γνωμῶν: Πιστὸν οἰχέτα, καϑ' ἑαυτὸν ἐπιαι" ἀμείβων αὐτὸν
μετρίως κατὰ κόπας: ῥήμα δὲ χρυπτὸν μὴ δ᾽ ὡς αὐτῶ χατέ-
χειν. φύσει γὰρ ἐχϑρὸν τὸ δοῦλον τοῖς δεσπόταις etc. Des.
folium: βάδισμα καὶ στόλισμα, σύμμειρον φέρε: μέτριον dè
φρόνημα καὶ λόγου φράσιν: οἶδε γὰρ φαινόμενον λαμπρὸν
τῶ πλούτω: βάδισμα κινεῖν πρὸς λοιδορίαν... . (folium vel
folia exciderunt) DI ἐλλήνων σοφωτάτων προρρήσεις περὶ
τῆς ἐνσάρκχζουΣ οἰχονομίας τοῦ ϑεοῦ λόγου: πλούταρχῴος) ἔφη:
Ὁψέ ποτὲ ἐπὶ τὴν πολλυσχεδ(ῆ) ταύτην ὃ ϑεὸς (cfr. M. 97, 724
n.° XII) — πράως δέξεται: ib. Πλάτων: Ὁ παλαιὸς νέος —
καὶ ὃ γόνος, πτατὴρ : quibus subic. ὁ τὸ ἕν τρία." καὶ τὰ τρία ἕν.
ἄσαρκος ὦν, σαρκοῦται ἐπὶ γῆς ταχϑήσεται: Ὁ. τοῦ αὐτ(οῦν
(αἴτιον τὸν ϑεὸν τῶν xaxòv μὴ ὑπολάμβανζε) μήτε χωρὶς
αὐτοῦ δυστυχεῖν νόμιζε:) 10. τοῦ αὐτοῦ (Ἡ νέα γονῆ ἐκ τῶν
οὐρανῶν καταβαίνει) 58" S. Gregorii ‘Thaumaturgi)
expositio fidei (M. 10, 984-988, 5) ib. S. Gregorii Nys-
seni de Trinitate (Ὅτι ὁμοούσιος © καὶ ὅτι ἐν τρισὶν ὑποστά-
σεσι μία ϑεότης -- καὶ λόγον καὶ πνεῦμα: x cfr. cod. Ang. 110
f. 288") 58° Ἔχϑεσις πίστεως (ἐν ἐπιτομῆ: (Πιστεύω
καὶ πιροσκυνῶ, πατέρα καὶ υἱὸν καὶ ἅγιον πνεῦμα -- εἰς τοὺς
ἀπεράντους καὶ ἀτελευτήτους αἰῶνας τῶν αἰώνων ἀμήν) cfr.
cod. Baroce. 76 f. 164” ap. Cox. p. 133 ib. Τοῦ ὁσίου
ἰωζάνν)ου πρεσβυτέρζουΣ τοὺ δαμασκηνζοῦς περὶ τῶν ἁγίων
εἰχόνων : (Ἐπειδὴ τινὲς ἡμῖν καταμέμφονται --- καὶ καϑῶς πα-
ρέδωκα ὑμῖν τὰς παραδώσεις κατέχετε: ap. M. 130, 1172-
1173, 27) excerpta (59°) Iohann. Chrysost. εἰς τζὸ ἐν
ἀρχῆ ἦν ὃ AdyXos) καὶ ὃ λόγζος) ἦν πρὸς τὸν ϑεὸν ete. (Ὁ ἐνυ-
πόστατος λόγος — Ἁϑ,ραύματῴα) χαριζόμενος: “), (60) 5. Au-.
gustini ἐχ τῆς δογματικῆς αὐτοῦ δέλτου πρὸς φιλικιανὸν " ὅτι
τρεῖς ὑποστάσεις ἀσυγχύτως εἷς ϑεός: (Ποία τοῦ πυρὸς ἡ δύ-
γαμις σκοπήσωμεν -- καὶ διακρίνεται ἀδιαιρέτως : cfr. cod.
Palat. Vat. 361 Ε 171 ap. Stevens. p. 218), Iohann. Da-
masceni (᾿Ιστέον ὅτι ϑεὸν σαρκὶ παϑόντζα) φαμὲν — ὃ σί-
δηρος : ap. M. 94, 1098 C 10-1096, 8) et Gregorii Nysseni (Οὐ-
(M. 89,53 D-81, 14) 28 τοῦ αὐτοῦ περὶ τοῦ σωτηρίου nd
=]
h
©
Ἂν
ANGELIC. 28. 51
χοῦν ἐν τίνι ἣν τῶ ἀδὰμ ἡ πρὸς ϑεὸν ὁμοιότης — εἰ μὴ ὃ
γοῦς: “) 60° περὶ ψυχῆς (Ψζυχὴ οὐσίδα ἐστὶν ᾿ οὐσία ζῶσα"
αὐτοκχίνητος etc.) 60° Ἐρώτζησις) καχοδόξου πρὸς τὸν μέ-
γαν διονύσιον: (Ἐπαύσατο γεννῶν ὁ πατὴρ, ἢ ἔτι γεννᾶ ete.,
eimwceod Pali Μαὺ. 901 £. 171°) 10. ἐρωτζήσεις) εὐνομίου
πρὸς τὸν usy(av) βασίλῴειονΣ : ( Ti ἔστι ϑεὸς τὸ πᾶσι περι-
σπούδαστον ete., cfr. cod. Cromwell. 7 p. 579 ap. Cox. p. 426)
ib. ἐρωτήσεις) ἀπολιναρίου (Εἰ νοῦν ἀνϑρώποιυ' εἶχεν
ὁ χριστὸς, καὶ λήϑῴηνΣ καὶ ἄγνοιαν εἴχε etc.) ib. τοῦ &yKlov)
νείλζου): (ΤριάδζαΣ μὴ περιεργάζου — ἔτη ζωῆς: + cfr. cod.
PaliiVat. 961. £ 171°) 61 Τίνος χάριν τὸ ἅγζιονΣ Ivora-
στήριον τῆς ἐκκλησίας, ἱερουργούμενον ἅπαξ ...]} οὐ λειτουργεῖται
δεύτερον καὶ τρίτον τῆς ἡμέρας : (Τὸ ϑυσιαστζήριονΣ τὸ &yKov)
τύπον ἔχει τοῦ ϑείου, cfr. cod. Pal. Vat. 361 f. 168)
10. διατὶ ἐν TM) ἁγία τεσσαρακοστῆ οὐ τελεῖται. καϑεκάσϑην
τελεία λειτζουλρ(γία) (Ἐπειδὴ μετανοίας καὶ ἐγκρατείας καιρός
ἔστιν): sequuntur sententiae variae (ἀπαγορεύεται διόλου 1
μνησικακία πάντη ᾿ καὶ ἄποϑεν τῶν πιστῶν διορίζεται" τοῦτο
δὲ, ὅτι {quae sequitur, sententia est Martini Anachore-
tae in Antonii Melissa, M. 136 p. 1137 D 5) ὃ δαιμοσι
μνησικακῶν etc. etc.) 61° ἐἰσοχράτζῴης) * πρίονα τῆς ψυχῆς
λέγει τὸν φϑόνον (quae sententia Menandri est, cfr. ᾿ Flo-
rilegium Monacense ? ap. Meineke ‘ I. Stobaei Flor. ° IV
284 n.° 215); deinde ἱερέα φρόνησις" καὶ Bios καὶ εὐγένεια
χοσμεῖ etc. 61" excerptum ex Iohanne Chrysostomo
62° Adyor ἁγίων γερόντων πάνυ bpéhiutor) (ἐρώζτησιςΣ
καλὸν ἐστὶν ἄρα τὸ ἐξομολογεῖσϑαι τὰ ἴδια ἁμαρτήματα καὶ
τοὺς πονηροὺς λογισμούς etc.) 63 τοῦ δὁσῴζίουΣ πατρὸς ἡμῶν
μαξίμζουΣ : ΠάντῴαΣ τὰ ἐπερχόμενα τῶ èv(Iowr)o, τῶν τριῶν
τούτων ἕνεκα ἐπέρχονται -- ἐὰν μὴ νήψωμενν S.Ana-
stasii Sinaitae (68. quaestiones @-9', sc. I-V. VII-XVII
(Δ. 89, 329-497 D; responsio ad quaest. primam inc. Πίστις
ὀρϑὴ καὶ ἔργα εὐσεβῆ" χριστιανός ἐστιν ἀληϑιν(ὸς) οἶκος χῴρι-
octo)ò etc.; nonnullae PP. sententiae omittuntur, quarum
loco aliae reponuntur), (85") sermo in defunctos (M. 89,
1192-1201) 88"-119" excerpta ex Iohannis Chrysost.
operibus 119" S. Nili de octo cogitationibus <in ed. de
octo spiritibus malitiae) (M. 79, 1145-1164) 127 S. Ana-
chaelis Syncelli Ue de orthodoxa fide) ed. Montfau-
con, ‘ Biblioth. Coislin. ° p. 90-93 143 <E)ioèv αἱ ἡλικίαι
τοῦ avi owrov, ὃ: πρώτη βρέφος ἀπὸ γεννήσεως ἕως ἐτῶν CES
καὶ ἔχτοτε περεσβύτερος, ἕως τέλους ζωῆς αὐτοῦ: cf. Boissonade,
‘ Anecdota Graeca” II 454 @' 148" Περὶ γεννήσεως ἀν ϑρώ-
που ᾿ καὶ r6hKev) 7 καὶ I καὶ Di ἐπιτελοῦμεν ᾿ καὶ ποίω τρόπῳ
χωρίζεται ἡ ψυχὴ ἐκ τοῦ σώματος: (ed. Krumbacher, Sitzungs-
ber. der bayer. Akad. 1892, II 345-47; cf. Studi ital. III 422,
13 sqq. ab imo); sed post v. περὶ ἀναστοιχιώσεως (Krumbacher
p. 347, 16) sequuntur ἐκ τεσσάρων στοιχείων πιστεύομεν ὅτι
συνίσταται τὸ σῶμα τοῦ ἀνϑρώπου — καὶ φλέγμα καὶ ὑγρὸν
(χυμὸν ed.), αἷμα δὲ οὐδαμῶς {quae occurrunt inter spuria
S. Athanasii ap. M. 28, 608 C 4-D Ὁ 144 δέον δὲ γινώσκειν
ὅτι διὰ ιε΄ στοιχείων συνίσταται ὃ @v(Igwrr)os® λέγω δὴ, νεύρων"
φλεβῶν ᾿ ὁστῶν etc. ib. ἐρώζτησις) : 'A)g@ οἱ λοιδορούμενοι
ἡμᾶς καὶ καταρώμενοι εἰσακούονται πτταρὰ ϑεοῦ; ἀπζόχρισις : Et
μὲν δικαίως, πάντως, εἰς κόλττον ἐπέρχονται τοῖς ἀδίκοις ete.
144" Ἐρώτῴησις) Πόσαι ζωτικαὶ τῆς ψυχῆς δυνάμεις; 145) Περὶ
τῆς αὐτεξουσιότζηγτζοςΣ τῶν ἀνζϑρώπγ)ων (Ὁ ϑεὸς τὸν ἄνζϑρω-
1)ov ἔπλασεν αὐτεξούσιον — τὴν αὐτεξουσίαν ἐλάβομεν inter
spuria S. Athanasii) M. 28, 1401, 21-41) 146 Ὡσαύτως
καὶ ἐντολὰς παρὰ τοῦ ϑεοῦ ἡμῶν ἐδεξάμεν, τὰς ἀπεντεῦϑεν
ϑεουργούσας --- καὶ τοῖς ἀγγέλοις αὐτοῦ: x (M. ib. 1405, 17
ab imo — 1408, 1). 146“ [in marg.] {διάκρισις τῆς φύ-
σέως τῶν πραγμάτων (Τῶν πραγμάτων "τὰ μὲν εἰσὶ κυρίως
χαλά — Ῥκαὶ φιληδονίας καὶ τῆς τοῦ ϑεοῦ καὶ τῶν ἐντολῶν
αὐτοῦ καταφρονήσεως) M. ib. 1408, 14 usque ad finem
147° Πέντε εἰσὶν ἐργασίαι δι᾿ ὧν ϑεραπεύεται ὃ eds * πρώτη
ἡ καϑαρὰ προσευχὴ ete., cfr. cod. Laud. 26, ap. Cox. p. 508
ib. Πέντε εἰσὶ τῆς ψυχῆς ai δυνάμεις * νοῦς ᾿ διάνοια ete.
(cfr. cod. Pal. Vat. 361 f. 179 ap. Stevenson p. 213) Iohan-
nis Chrysost. ad Olympiadem epistulae ‘15’, sc. (148) I.
(157) II. (171) III. (181°) V. (183) IV inde a v. Eî #8 &9w-
μίας φὴς τετέχϑαί cor τὰ νοσήματα (M. 52, 591, 9). (186) XV
usque ad v. τῶν ἐντεῦϑέν σοι ταμιευομένων: (M. 52, 620, 2).
(ib.) XIII. (1810) XIV. (192) VIII. (192‘) IX. (193) X. (198)
in |
stasii Sinaitae oratio de S. a ol (M. τὸ oso Da di,
des. ut in Combef. edit., cfr. M. ib. p. 849, adn. 2) 140 (Mi- —
dd
È
Ἃ
ETTI ANGELIC. 28. 89
XI. (194) XII. (194%) XVI. (195 XVII. (197) VII 203
Κλαυϑμοὶ καὶ ϑρήνοι μοναχοῦ ἁμαρτωλοῦ καὶ ξένου * di ὧν
ἐναπελέγετο πρὸς ψυχὴν τὴν ἰδίαν: στίχζοι) τριακόσιοι ἑβδομή-
xovta: ὦ (Πῶς κάϑη (SIC) πῶς ἀμεριμνεῖς πῶς. ἀμελεῖς ψυχή
μου --- ἀμὴν ἀμὴν καὶ γένοιτο γένοιτο γένοιτό μοι: +); in cod.
Bavarico 509 tribuuntur Philippo solitario οἷν. Hardt V
244 210 Michaelis) Pselli de synodis (Tivmoxs καὶ
τὸν ἀριϑμὸν τῶν ἱερῶν συνόδων — ἄλλους dè πλείστους τὰς
σεπτὰς εἰχόνας μὴ τιμῶντας : + ap. M. 122, 816, 1. 20 --- 817)
211" στίχοι εἰς τὴν ἔνσαρχον οἰχονομίαν, κατ΄ ἐρώτησιν
δῆϑεν καὶ ἀπόκρισιν: (Ti σζῶτ)ερ εἰς γῆν οὐζρα)νοὺς κλίνας ἔβης
— ἅπαντα δοξάζων σὲ τὸν σώσαντά με:Ὲ} {Michaelis)
Pselli (212) de fide (“ἔχον καὶ τὸν ϑεμέλιον — ἀλλ᾽ ἀσυγχύ-
σεως (ἀσυγχύτως ed.) ap. M. 122, 812 — 818, 23), (218) περὶ
ϑεολογίας (Ἤνωνται καϑ' ὑπόστασιν — τυγχάνει βασιλείας : +
ap. M. ib. p. 819, 24 — 816, 19, qui versus et praecedentes
Pselli continenter leguntur in Mignei editione sub titulo
‘ de dogmate ’) 213" στίχοι τοῦ μεταφραστοῦ κατὰ
στοιχεῖον (πὸ χειλέων λόγον σοι ποῖον τιροσοίσω λόγε — et
σπλάχνα σου κατέφυγον μή με ἀποβδελύξη: +) cfr. Fabr. Harl.
X 182 sqq. 215 Leonis Imperat. canticum compun-
ctionis (in cod. ἀνακρεόντιοι στίχοι κατὰ στοιχεῖον εἰς τὴν
κρίσιν) ap. M. 107, 309-314 217 στίχοι εἰς τοὺς δώδεκα
ἀποστόλους (ῥώμη ξίφει ϑνήσκοντα τὸν παῦλον βλέττει — “τρο-
βάτων κατὰ τὴν στάσιν λόγε:) ib. στίχῴ(οιΣ εἰς τὰ 18" ζώδια:
TswoyKiov) τοῦ κεκαυμένου (Κριὸς προηγός ἔστιν, ἀρχὴ τοῦ
χρόνζουΣ --- Οἱ δ᾽ ἰχϑύες δήλωσις ἰχϑύων γένους : Boissonade,
‘ Anecd. Gr.’ 11 477 x) 217" Ἰστέον ὅτι πέντε εἰσὶν ai τῆς
ψυχῆς αἰσϑήσεις " νοῦς ᾿ διάνοια * δόξα ete., cfr. cod. Pal. Vat.
961. f. 179" ap. Stevenson p. 219 218 ἀπὸ τῶν ἄσκη-
τικῶν τοῦ ἁγζίουΣ πατρὸς ἡμῶν βασιλείου (sc. de ascetica
disciplina) M. 31, 648-652 219 ἡ ψυχὴ διαιρεῖται, εἰς τὸ
λογικὸν © τὸ ϑυμικὸν © καὶ τὸ ἐπιϑυμητικόν — ἡ τῆς viode-
σίας ἐπιϑυμία: (M. inter spuria 5. Athanasii, 28, 1397,
C 1-D 6) 219" Ζεῖ τὸν προεστῶτα, εὐστελάγχνως καὶ μακρο-
Puos ἀνέχεσϑαι τῶν νηπιαζόντων ᾿ καὶ τὰς ἰατρείας αὐτοῖς
ἐν πάση εὐσπλαγχνία καὶ συμμετρία προσάγοντα — γέγραπται
γὰρ πᾶσα φυτεία ἣν οὐκ ἐφύτευσιν ὁ πιζατ)ήρ μου ὃ οὐζράδνιος
ri Fa RATE FICO |
II RI TORTA:
Pri” fe
n'e δ"
sila
PAT: δ ἌΤΙ,
4 ν ,
2 te Me ε»
FIT x ἥχῃ È x CT, «i
pic RT: PI Vai i ᾿ Ρ hà
y RE w i gi rita) ἘΠῚ x ᾿ bo dui a
{τ τ τς ᾽ς CALI ἐν...
COMICS ΟΕ ΘΕ > ΤΡ
bt
ἐκριζωϑήσεται: x ib. Κελεύειν ἀδελφοῖς λαχὼν, φύλαττε | (e
τὴν τάξιν σοῦ — ἄφετε καὶ ἀφεϑήσεται ὑζμῖν) (deficit folium)
Iohann. Chrysost. (220) de pseudoprophetis (M. inter
spuria 59, 553-568), (236) de diabolo tentatore (M. 49,
257-264), (243) de instituenda secundum Deum vita etc.
(M. 51, 41-48), (250") quod solo quadragesimali ieiunio ete.
(M. 49, 197-212) 264-277". 288" S. Andreae Cretensis
de humana vita et de defunctis (M. 97, 1268-1301)
988r-324" S. Maximi de charitate cent. I-IV (M. 90, 960-
1073 1. 8); subic. (8241) capita 20 et 22 centuriae primae
capitum ad theologiam et oeconomiam spectantium (M. ib.
p. 1188) et cap. 79. 80. 84. 82 centuriae quartae capitum
de charitate (M. ib. p. 1068) 278 Iohann. Chrysost.
de patientia etc. (M. inter spuria 60, 723-730).
Chartac. cm. 21,7 X 15; ff. 324 (post f. 26 invenies ff. 13 recen-
tiora absque numero; 126‘ partim. 324" vacua; ordo foliorum tur-
batus sic restituendus 1-26. 27. 29-32. 37-57". 35. 36. 33. 34 [folia
exciderunt]. 28 [folium vel folia excid.]). 58-148. 153. 151. 163. 164.
152. 154. 157. 167. 158. 149. 150. 155, 156. 159-162. 168-171. 165. 166.
172-221. 223-226. 222. 227-277. 288324. 278-287) + xI1; diversis ma-
nibus 5. XIV-XV exaratus. F. 11" ‘ Anastasii Monachi in psalmum ’
deleta. vi” summo marg. ‘ Anastasii Monachi aliorumque inter-
pretationes’ manu Philippi Vitalis. Imo marg. folii 1" sigill. Bi-
blioth. Passioneae. 126" pauca quaedam exstant metrologica: ἢ
Antoa eger sE ayna ὃ foxzas ιβ etc. 217" γράψαντι προστάξαντι
χῴριστδ)έ μου c@oov: v G. M.
29 (C. 4. 8)
1 ἐπιστολζὴ» ἐκδοϑεῖσα τπταρὰ τοῦ ἀοιδίμου καὶ ἁγζίου βασιλέως
τοῦ πορφυρογεννήτου κυροῦ μανουὴλ τοῦ χομνηνοῦ ᾿ γέμουσα
σολλῶν καὶ ὑψηλῶν καὶ ἀναγκαίων ϑεωρημάτων * ἀπολογητικὴ
πρὸς γραφὴν τινὸς μοναχοῦ παλατίνου τῆς μονῆς τοῦ παντο-
χράτορος" τὰ τῆς ἀστρονομικῆς τέχνης κακίζουσαν, καὶ ἀσέβειαν
ἀποκαλοῦσαν τὸ μάϑημα: π ((Τλιμιώτατε πί(άτγ)ερ.. τὸ ἐγχει-
ρισϑὲν τῆ βασιλ' μου γράμμα σου --- τὰ ὑπ᾽ αὐτῶν σημαινό-
μενα ἐν βουλῆ χρυπτόντων καὶ ἐν μυστηρίω: x) cfr. codd.
Marc. 324 [Zanetti p. 149) et Monac. 243 [Hardt III 17 564]
9" ἐν τῶ Y Y τῆς {΄ οὔσης, xalòv αἰτεῖν οὐ καλὸν δὲ
γῆμαι ete., quae iterantur imo margine f. 335" ib. alia
a
ANGELIC. 29.
astronomica compendiis referta: Fivmwoxe ὅτι ὃ ἥλιος ἐστὶ
μέγας καὶ ὃ κακὸς ἀστὴρ ὃ λεγόμενος — χατάβροχος ib. ἡ
ἶρις τυποῦται ὑπὸ ἡλίου --- μεγάλα νέφη καὶ τεταραγμένα, et
alia notula ταύτας τῆς σελήνης ἡμέρας παρατήρει etc.
10 τάδε ἔνεστιν ἐν τῆδε τῆ ἀποτελεσματικῆ βίβλω, τῶν μυ-
στηρίων τοῦ ἀπομάσαρ, (39°) τάδε ἔνεστιν ἐν τῶ pe βιβλίω,
τῶν μυστηρίων τῆς ἐπιστήμζης)Σ τοῦ ἀπομάσαρ, (08) τάδε ἔνε-
στιν ἕν τῷ Y βιβλίω, τῆς εἰσαγωγῆς τοῦ ἀποσάμαρ (supra
ἀπομάσαρ al. m.) [91 τέλος τῶν ἀποτελεσματιχῶν μυστηρίων
τῆς ἐπιστήμης τοῦ ἀπομάσαρ: x et in marg. ‘ finis ᾽]
91 τάδε ἔνέστιν ἐν τῆδε τῆ ἀποτελεσματικῆ βίβλω, τοῦ
πάλχου + [in fine (152) Τῶ συντελεστῆ τῶν καλῶν ϑεῶ,
yes 11; inde a f. 10 ad f. 152" omnia ut in cod. Laur. 33
pl. 28 ap. Band. II 58 152-209". 213-279" A potele-
smaticorum collectio amplissima, ex variis auctoribus con-
sarcinata: constat capitibus CCCXII, quorum index habetur
ff. 3391-342%; praeter titulos priorum capitum, excerpendas
duxi rubricas quae vel auctorum nomina vel operum titulos
exhibent: αὐ» περὶ τοῦ ποίω μηνὶ vis τελευτήσει: (πὸ ἡλίου
ἐπὶ τὸν ὡρόσκχοπον ζήτζει πόσα ζώδῴ(ιαρ διίστανται etc.),
pr: ἀποτελέσματα T μετὰ τοὺς συνδέσμους, γον' περὶ ἊΣ
γναιχζὸς) φυγούσης Ex τοῦ ἰδίου οἴχου καὶ τοῦ ἀνδρὸς αὐτῆς εἰ
στραφήσεται ἢ οὔ, δ᾽ περὶ κοινωνίας καὶ συντροφίας, (153) sor
περὶ ἀποδημίας, co εἰς τὸ γνῶναι φιλίαν ἢ ἔχϑραν τινῶν, (109)
i” περὶ διαγνώσεως ἑκάστου ζωῆς ὁπόση ἐσεὶν, (154) n χεερὶ
ῥόγας καὶ δωρεὰς βασιλικῆς, (154) 9g περὶ εὑρέσεως κεκρυμ-
μένων πραγμάτων 7ταλαιῶν τε καὶ νέων, ἤτζοι» περὶ ϑησαυροῦ,
(ib.) τον χεερὶ δὲ τοῦ ἰδεῖν τὸ ποιὸν αὐτοῦ, (155) ἐαον' εἰ εὑρίσκει
τὸν ϑησαυρὸν ὁ ζητῶν, ipo χερὶ τοῦ εὑρεῖν τὸν τόπον, (165)
ty σεερὶ τοῦ γνῶναι (εἶδ εἰς βάϑος γῆς ἔστιν ἢ εἰς τοῖχον, 10°”
σεερὶ ἀξίας etc. etc. (158) νς΄ ἐκ τῶν ἱππάρχου περὶ τῶν dots
ρων ποσοῦ (Aoxtos μεγάλη, ἀστέρες xd), (164) πζ' περσῶν καὶ
ἀράβων περὶ τῆς τῶν χωρῶν πρὸς τὰ τρίγωνα τῆς τῶν ζωδίων
συνοικειώσεως καὶ ἑκάστω τῶν ζωδίων τῆς τῶν χωρῶν ὡσαύτως
συνοιχειώσεως (Τὸ τρίγωνον τὸ πυρῶδες ἐστὶ), (165) 19 περσῶν
σπεερὶ κλήρων οἱ καὶ ὅροι λέγονται: (Εἴ τις σὲ ἐρωτᾶ τί εστι
κλῆρος), (167) “η΄ περὶ διαγνώσεως πολέμου ἐκ τοῦ λόγου τοῦ
ἑρμοῦ: (Ὁπόταν εἰς πόλεμον βου ἀπελϑεῖν), (179°) ον προοί-
i
CODICES ‘Gain CI x: DE gie
ἼΩΝ βιβλίου τῶν περσῶν περὶ καταρχῆς (Χρὴ, γινώσκειν ὅτι È, i
ai καταρχαὶ τῶν πράξεων cfr. cod. Pal. Vat. 312 f. 176 ap.
Stevenson p. 178), (181) ovd' παραγγέλματα σοφῶν (χρήσιμα
in marg.) (Ὁ πτολεμαῖος φησὶν, ἐν τοῖς togorrixoîs ζωδίοις ἢ
τετραπόδοις), (181°) ove εἰσαγωγὴ καὶ ϑεμέλιον εἰς τὴν ἀστρο-
λογίαν " ποίημα ἀχμάτου τοῦ πέρσου (Ἢ ποίησις τοῦ βιβλίου,
ἐχ τῶν βίβλων τῶν περσῶν cfr. codd. Pal. Vat. 312 f. 86 et
Mare. 324), (ib.) ovs προοίμιον εἰς τὴν ἀστρολογίαν ᾿ ἐκ τοῦ
πρώτου λόγου τῶν περσῶν (Ἰστέον ὅτι ἡ τέχνη καὶ σύγκρισις
τῶν ἀστρονόμων cfr. cod. Marc. 324), (184) or) ἀποτελέσματα
ὁρίων χριτοδάμους <Sic) (Y &rrò ans μοίρας ἕως 57°, ὅρια U),
(197) 0y περσῶν περὶ τῶν ὃ τροπῶν τοῦ ἐνιαυτοῦ. ὁττηνίκα
βούλ(ειΣ γνῶναι τὰ μέλλοντα γίνεσϑαι ete. (ποιήσας ἐκβολὴν ἀπτὸ
τῆς μεγάλης συντάξεως), (214) σλ βιβλίον σὺν ϑεῶ τῆς ἀστρο-
γομικῆς τέχνης τῶν περσῶν ᾿ χρησιμεῦον εἰς πᾶν ζήτημα καὶ
ἅπαν ἐρώτημα ᾿ δι᾿ ἀστρολάβου ἢ ὡρολογζίουΣ εὑρίσκοντες τὴν
ὥραν ὅττηνίκα ἐρωτηϑῶμεν ᾿ ἔχοντες πρότερον καὶ τὴν ὅλην sica-
γωγὴν καὶ ἐπιστήμην τοῦ μαϑήματος: (᾿Επειδήττερ ἡ οὐράνιος
ἡμᾶς περιέχουσα σφαῖρα εἰς ιβ΄ μόρια τέμνεται), (224) cu de
μάτιον ἐγχαραχϑὲν παρὰ τοῦ φιλοσόφου ἐλευϑερίου τοῦ ζε-
βεληνζοῦδ χρήσιμον εἰς πολλὰ ete. (᾿Επεὶ ἐν ταῖς καϑολικαῖς
ἐρωτήσεσιν ὃ περὶ χρόνων ζωῆς προηγεῖται λόγος cfr. codd.
Marc. 324 et Pal. Vat. 312 f. 161), (226) ϑεμάτιον τοῦ αὐτοῦ
φιλοσόφου ἐλευϑερίου τοῦ ζεβεληνοῦ: in marg. schema,
(230) σξ περὶ καταρχῶν διάφορα τινῶν σοφῶν (Ἐπὶ πάσης
καταρχζῆς) ἀναγκαῖον ἐστὶ φυλάττειν etce.), (290) σὸγ στε-
φάνου ἀλεξανδρέως (οἵ. Usener in Ind. schol. Bonn.
aestiv. 1879) περὶ τῆς δηλώσεως τῶν ἀστέρων ἑνώσεων τοῦ τε h'
2, ἐν τοῖς τριγώνοις: (Χρὴ γινώσχειν ὅτε μεταβαινούσης
τῆς ἑνώσεως ἀπὸ 7 8 εἰς 7 0), (237) σοὺ ἐκ τῶν μυστηρίων
τοῦ ἀπομάσαρ περὶ h' καὶ 2, συνόδων © δηλώσεων μυστης
giov μεγάλων: (Ai σύνοδοι τοῦ N' καὶ 2, ἔχουσι μυστήρια με-
γάλα), (2095) σῶς χρίσις ἀλεὶμ υἱοῦ ἰσαὰκ " ἔχουσα χρήσιμόν
τι καὶ ἀποδεικνύουσα πῶς ἐπὶ τοῦ αὐτοῦ πράγματος ἐρωτηϑεὶς,
ἄλλο καὶ ἄλλο συνέβη καϑὼς εἶπε" καὶ ἕτερα αὐτοῦ χρήσιμα:
(Καταϑημένου τοῦ ἀπομάσαρ καὶ ὁμιλοῦντος υἱῶ μωσέως μου-
χούμη, καὶ ἀλεὶ υἱῶ ἰχιὲ ἀστρολόγοις cfr. cod. Pal. Vat. 312
f. 1007), (260) σῴη περὶ σχηματισμῶν πάντων τῶν ἀστέρων
Sal
δ»
DI
ds cine μασήφης 3 Do. καὶ μουχαμάτης ὃ παλχιώτης᾽
; DE, δ᾽ ἐκ τῆς τῶν περσῶν διαλέχτου: + περὶ N' καὶ 2{΄:
(Ὁπηνίκα ὃ RD! συνόδζοςΣ μετὰ τοῦ 24}, (2647) τὰ ἐκ τῶν
περσῶν περὶ τῆς δηλώσεως τῶν ἐκλείψεων ἡλίου καὶ 4: (Ἰστέον
ὅτι τὴν τῆς ἐκλῴ(είψ)εως ὑπόϑεσιν cfr. cod. Pal. Vat. 312 f. 134),
(266°) 78 περσῶν περὶ τῶν ἀπλανῶν καὶ στερεῶν ἀστέρων *
ἔτι τὲ περὶ μήκους καὶ πλάτους ᾿ καὶ κράσεως καὶ μεγέϑους aù-
τῶν: (Ἰστέον ὅτι οἵ ἀπελανεῖς ἀστέρες πτολλοί εἰσι), (268) ἕρ μοῦ
meoù τύχης ᾿ εἰμαρμένης . νεμέσεως καὶ ἀνάγκης (ai καλούμεναι
È σφαῖραι, ἔχουσιν ἀρχὴν τὴν καλουμένην τύχην ἢ εἱμαρμέ-
γη»), (270) τε Mercurii Trismegisti de terrae motibus
(Append. Anth. Palat. IV 47 ap. Cougny p. 400-403, 11),
(270%) ες΄ Ιωάννου λαυρεντίου φιλαδελφέως περὶ σεισμῶν:
(Ταῦτα μὲν ἄν τις πρὸς τὰς φυσικὰς ἐννοίας ἀφορῶν cfr. cod.
Pal. Vat. 312, f. 190%; cod. Mare. 324), (271°) τζ'΄ Πῶς def
σκέπτεσθαι τὰς μεταφορὰς τῶν χρόνων καὶ τὰ συμβαίνοντα
ἐν αὐτῴ(οῖς) κατὰ τὰς ὃ τροπὰς τοῦ ἐνιαυτ(οῦΣ: (Ἐπειδήπερ ἡ
ἀρχ(ὴ» τοῦ χρόνου γίνεται τοῦ ἡλίου ὄντος ἐν τῆ ἀρχ(ῆν τοῦ Si
cfr. Band. II 29 n.° 8), (275) τῇ ϑεοφίλου περὶ καταρχῶν:
(Τὴν τοῦ ἔτους ἀρχὴν oi παλαιότατοι τῶν αἰγυπτίων cfr. cod.
- Marc. 336; Band. II 59 n.° 7), (276) τϑ' περὶ βασιλέως κλήρου
(Ὁ μὲν κλῆρος τοῦ βασιλέως, λαμβάνεται), (276°) τῇ περὶ τοῦ
ἐνιαυσιαίου δεσπότου (Τὰ μὲν οὖν κατὰ τὸν βασιλζέα), οὕτω
δεῖ σκέπτεσθαι (Theophilo haec duo capita tribuuntur ap.
Band. II 29 n.° 9)), (278°) τια' περὶ ἀρχῆς μηνός (Οὐ μόνον
dè περὶ ὅλου τοῦ ἔτους), (279) τιβπερὶ μηνὸς κατὰ τὸν ve-
χεψώ: A (“Ζεῖ ἀριϑμεῖν ἀπὸ τοῦ παροδικοῦ ἡλίου ἐπὶ τὸν σο΄
— χαὶ ἡ δυστυχία αὐτῶν οὐκ εἰσακχουσϑήσεται: +) Claudii
Ptolemaei (219) τῆς πρὸς σύρον συμπερασματικῆς τετραβί-
βλου, τὸ πρῶτον, (290) βιβλίον δεύτερον, (300%) βιβλίον) γον"
[314 post Τέλος τοῦ yo βίβλίου sequuntur notulae duae
Περὶ τοῦ ἐχϑρᾶς ἐπιτίϑεσϑαι et πρὸς τὸ πολιορκῆσαι), (315) βι-
βλίον τέταρτον (= pp. 1-55" edit. Norimberg. ἃ. 1535) prae-
misso singulis libris indice capitum, (326, lin. 9) βιβλίον ὃ
καρπὸς, ἐν κεζφαλδλ(αίοιςΣ o' (ib. p. 55-59"); post v. (329°)
ἔσται ὃ ἐχϑρὸς : + τέλος τῶν καρττῶν: habetur al. m. et rubr.
atr. πάσης πόλεως ἐχούσης ete., ut in 1. ed., (330) περὶ ὑπο-
ϑέσεων τῶν πλανωμένων (= pp. 1-46 edit. Bainbridge, Lon-
%
4
:
è
᾿
Re
3
è
“>
ti n
e e, e
d
ΤῸΝ
πάσαις καταρχαῖς καὶ ἐρωτήσεσιν: (Ὃ στάχυς τοῦ ' μοι Bus)
209” ἀποτελέσματα τῶν ἡλιακῶν ἐκλείψεων (ἥλιος ἐκ-
λείπων ἐν τῆ N δεκαμοιρία τοῦ Y) 210 ἀποτελέσματα τῶν
σεληνιακῶν ἐκλείψεων ( (€ ἐκλείπουσα ἐν τῶ #O dexa” τοῦ Y)
210" rrsoì xaragy (5?) 212 περὶ φαρμακίας: n ib. περὶ
if τημορίων: περὶ δαιμονιζομένων καὶ ἐπιλητττικῶν: ττερὶ λη-
στῶν: “ περὶ ϑανάτου 212" περὶ συναφῶν καὶ ἀπορροιῶν
ene (= 335" ἐάν τις τῶν πολεμούντων καὶ πολεμου-
μένων ἐπικηρυκεύσηται τιρὸς τὸν ἕτερον ζητῶν χάριν ἢ σπονδάς
ib. περὶ τυραννίδος : “π᾿ 336 ἐν ποίω tomo) γίνεται ὃ
πόλεμος 336" πότε γίνεται πόλεμος ib. εἰ πολὺς ὃ στρα-
τὸς ἢ ὀλίγος 331 περὶ τῶν πολιορχουμένων πόλεων
10. πρὸς τὸ πολιορκῆσαι πόλιν et περὶ πολιορχουμένων πόλεων
337° περὶ πολέμου ib. καταρχὴ πολεμική (imo marg.
f. 8985 CijrKei) ἔμπροσθεν φύλλ(α) d) 944" περὶ συναφῆς
καὶ ἀπορροίας 545 περὶ τριγώνων 345" περὶ τετραγώνων
940 περὶ διαμέτρων 346” sequuntur alia eiusmodi;
initium evanidum, post duos versus sequitur περὶ ἑξαγώνων :
περὶ φαρμακίας ete. In fine codicis notula σηζμείωσαι ὡς
μέχρι τοῦ soy ἔτους, εἰσὶν ἔτη ἀπὸ τῆς ἀρχῆς κηρύγματος
τοῦ μωάμεϑ' ἔτη yWra etc.
Chartac. cm. 22 X 14,5; ff. 846 (33" vacuum; 187. 188 parte su-
periore lacera, f. 208 tantum lacinia superest; ff. exciderunt post
173. 207) + νι. Codicem scripserunt tres librarii: α΄ fere totum cod.
exaravit a. 1388 (152" ᾽Ἐγράφη ἐν μιτυλήνη ἔτους τῶμξ èvd. a μηνὶ tovà-
Aiw) κα χειρὶ ἐλευϑῴερίου» ἠλείου); β' s. XV ff. seripsit 209-212".
335-346"; γ' s. XV supplevit ff. 137-148‘. F. νὴ ‘ XIX Codex
Summo margine folii 1" χτῆμα ΓεωργζίουΣ κόμητος τοῦ χορινϑίου; ea-
dem et ‘ Astrologia’ manu Philippi Vitalis. 10" summo marg.
παναγία τῥιὰς βοήϑει μοι τῶ σῶ λάτρει ἐλευϑερίω |; imo marg. sigill.
Biblioth. Passioneae. G. M.
30 (C. 3. 16)
1 Oratio vel narratio, initio mutila, de aliquo qui (cf. f. 3,
lin. 18) τὸν τοῦ μαρτυρίου δέχεται στέφανον εἰχάδι YM τοῦ
μαρτίου μηνὸς. Post tres versus qui continenter non legun-
tur, inc. ἦν γὰρ μήκοϑεν τῆς αὐτων ἐπαρχίας, ὡσεὶ διάστημα
12.6.95
dini 1620) 335 siena ἐν pe Yy! τῆς Co Sta DE supra Sa τὴ
209 ᾿ποτελέσματα τῶν vi κρβ ον ὅ ἀστέρων ἐν τὰ
μὰ
“- > ; ri
FAY ANA
a) SII
!ANGEFLIC. 30. E 65
Ù
Det AAA
ο΄ ἡμερῶν dio’ τοῦτο μαϑόντες οἱ τούτου ἐχϑροὶ, ἐπιβουλήν τινὰ ἢ
| μετὰ τῶν ἐκεῖσε οἰκούντων ἀγροίκων ποιεῖ ete., des. χαὶ ἀμ- ι
φότεροι τὴν ὠδὴν κζυρίδω προσίσωμεν " αὐτῶ γὰρ πρέπει πᾶσα 3
δόξα τιμὴ καὶ προσχύνησις, τῶ ἀγεννητω πατρὶ, σὺν τῶ συ-
τ γάρχω καὶ γενητῶ αὐτοῦ via, καὶ τῶ mao αὐτοῦ πατρὸς μόνου +00
ἣ ἐκττορευομένω, ὁμοουσίω καὶ ζωοττοιῶ τενεύματι νῦν καὶ ἀεὶ etc. “yi
ἣ 3° λογος ἕτερος ὅποταν ὃ μ(ητ)ροπολίτζης) ἄνϑιμος τῆς ἢ
i φρουρᾶς ἐξῆλθε ((X)ogos ἐστὶ τοῖς ὑπὸχειρα πᾶσι κοινὸν, τοῦ si
σιροσφέρειν ἕχαστον tO οἰκείω δεσπότη, ἐξ ὧν οἶδεν ἐργάζε-
i σϑαι᾿ ὃ μὲν ἀγρὸν ἐργαζόμενος. ἐν τῶ καλοῦντι καιρῶ, τὰς
Ἢ ὀπώρας τούτω προσφέρει" τὸ μέντοι ἕχρ χρίνον συλλέξας ἢ δόδα, n
rtoòs τὸν οἰχεῖον δεστιτότην πορεύεται — ἀλλὰ τὸ ϑεῖον ὑττὲρ 1
È ἡμῶν ἐξευμένιζε " ὅπως σὺν σοὶ τῶν μελλόντων ἀγαϑῶν ἀπο- ‘7 FRE
λαύσωμεν ᾿ dv ἀξιωϑῆναι γένοιτο στάντας ἡμᾶς, χάριτι καὶ φι- (al
λανϑρωπία, τῆς ζωαρχικῆς καὶ ἀδιαιρέτου τριάδος * τοῦ &yev- P;
γήτου καὶ ἀνάρχου πατρὸς ᾿ καὶ τοῦ γεννητοῦ χαὶ ὁμοουσίου gi
: αὐτοῦ υἱοῦ * σὺν τῶ παρὰ πατρὸς ἐχττορευομένω ζωοττοιῶ i
È. σινεύματι νῦν καὶ ἀεὶ etc.) 5" epistula testimonialis de
monacho qui in monasterio χωδωμὰ nuncupato educatus by
Bi erat; de eo dicitur fidem facturum esse Demetrium (?) i
" quemdam cappadocem 7 «Pseudophocylidea) inde a Ρ
o: versu 147 cum glossis interlin.; in fine οἱ πάντες στίχοι;
ore * καὶ γὰρ Elurrev εἷς: + τέλος φωκυλίδους (sic) [in cod. su-
: persunt versus 81] I égunrsia) εἰς τὴν εἰσαγωγὴν πτορ-
᾿ φυρίου " ἀπὸ φωνῆς ἀμωνίου ἑρμείου φιλοσόφ(ουΣ usque ad
Ρ' ν. (227) ὡς ἐν ἑτέροις δείξομεν: τέλος (1-23 Busse): conti-
᾿ nuatur f. 39°. Summo margine folii 9" (O). οὖν δρισμοὶ
λαμβάνονται, ἢ ἐκ τοῦ ὑποκειμένου
συναμφοτέρου — τέλος δὲ τοῦ γνῶναι τὰς κινήσεις αὐτῶν:
ΡῈ: - de] ὩΣ Ea) sino
ἢ ἕκ τοῦ τέλους ἢ EX τοῦ
Si 22 ᾿Ιστέον ὅτι τεσσάρων ὄντων στοιχείων, ττέντε ἔχομεν αἰσϑή-
| σεις — οἷον ϑερμὸν ψυχρὸν 22" Οργανικὰ λέγονται οἷς
ὀργάνοις χρῆται ἡ ψυχὴ — dl ὧν ἀποτελεῖ τὰς οἰχείας ἐνερ-
γείας ib. Χρὴ γινώσκειν, ὅτι ὃ ἑκτιχὸς πυρετὸς, οὐ τὸ σῶμα
φϑείρει --- εἰ μὴ κατὰ συμβεβηκὸς: + 23 diagramma im-
perfectum; 23" diagramma ἡ φιλοσοφία εἰς ϑεωρητικὸν καὶ
πρακτικὸν ete.; in marg. Θεωρητικὸν μέν ἐστι τὸ κατανοεῖν τὰ
ἀσώματα καὶ ἄυλα ete.; sammo marg. Τὸ δὲ πρακτικὸν ἦϑος rd
το
χοσμεῖ᾽ χαὶ to πῶς ἐπιπολιτεύεσϑαι διδάσκει etc. 24 Τῶν si
Studi ital. di filol. class. IV. 5 d
î
ai
Ni
i
bra
"
e ΡΨ Ακανυνι ἐὶἱ
τ ον Nes CEE FICTIORE ἂν
φωνῶν ζ΄ ὄντων ὃ πορφύζριος) περὶ τῶν E τὴν διδασκαλζίαν |
ΡΝ
ὃ to ποιεῖται — κατηγορεῖται γὰρ καὶ αὐτὸ κατὰ λευκοῦ καὶ μέλανος «|
Rift. Ἤ καὶ φαιοῦ καὶ τῶν λοιπῶν ἅπάντων χρωμάτων: ἡ διαιρεσις ΤῊΝ
ἣν τ τῶν εἰ gor(dr): sequitur schema. In marg. externo folii 24" (
<< 0 ἰωσὴφ ὅλον, et haec quidem xorydév exarata 24" αἱ - ὃ
ΑΝ μηγνείαι πασῶν τῶν φωνῶν, καὶ τῶν κατηγοριῶν, καὶ τοῦ πὶ ὃ
A ἑρμηνείας, εἰσὶν ἰωσὴφ μοναχοῦ τοῦ φιλάγρη. ai τινες εἰσὶν ἐν »»-
᾿ Ù È τοῖς μετζώγ)ποις τοῦ βιβλίου : sequitur Τὸ dv οὐκ ἔστι γένος ᾿ ἀλλ᾽ Va
DI ὁμώνυμος φωνὴ — τοῦτ᾽ ἔστιν εἰς τ(ὰς) τοῦ ἀριστοτέλους κα- ν».",
“ὦ τηγορίζας) καὶ εἰς πᾶσαν μέϑοδον τῆς φιλοσοφίας : sequitur ἊΣ
notula Σημαίνει dè δύο" τό τε ἀπαραίτητον ete.; deinde ζή-", :
τησζον) εἰς tiv) διδασκαλίαν τοῦ εἴδους <?, ovs incertum) 4
"Aa αὐτοῦ (Ὁ) γενεαλογία (sic), καὶ εὕρισες καὶ ἑτέραν ἑρμηγ(είαν), MU
Dip. περὶ τοῦ μὴ εἶναι γένος τὸ ὃν ᾿ καὶ αὖϑις ἔμπροσϑεν ἐκει (sic) i
ἀν φυλλ' δύο, εἰς τὸ ὅλον γάρ τι τὸ ζῶον, ἐν τ(ῶν τέλει τοῦ σχ.
ῬΑ λζίουΣ : ad marg. extern. χιονηδόν legitur ἰωσὴφ μοναχοῦ Aa
ΟΜ τοῦ φιλάγρη ὅλζον) τὰ ὡς παραπληρώματα. Sammo marg.. A
Roi folii 25", post versum qui non legitur, Ἴστέον ὅτι τὰ νέα «A
ΩΝ σχόλια ἅτινά εἰσιν ὡς παραπληρώματα, εἰσὶν ἰωσὴφ μοναχοῦ LOR
aa τοῦ φιλάγρη ᾿ τοῦ γράψαντος τὸ βιβλίον " καὶ εἰ καλῶς πρὸς τὴν
᾿ ξγγοιαν ἔχουσι, λαμβανέτωσαν οἱ ἀναγινώσκοντες * sì δ᾽ οὔ κα-
ἜΝ ταλειπτέτωζσαν᾽ ὡς ἄχρηστα 20 Porphyrii Isagoge usque i
| ad v. (25) εἴτε ὑφέστηκεν (p. 1 lin. 9 Busse), et a v. (267) "ἡ
ἀν, ὥσπερ ἕν ταῖς κατηγορίαις τὰ πρῶτα δέκα γένη (ib., p. 6 lin. Ὁ) s
Do usque ad finem (p. 22 edit.) cum scholiis marginalibus uber- Ne
ppi i rimis, quorum primum pertinet ad v. ὄντως et inc. ἀποροῦσι ἀνῇ
τινὲς ἀπορίαν κενὴν, διὰ τί τὸ ὃν τοῦ ἀναγκαίου προέταξε ete. ; ‘> Call
si Philagrii scholia inc. προέταξεν ἐνταῦϑα τὴν διαφορὰν τοῦ
; I <
ir. εἴδους etc. ; in marg. c_ (sc. ἰωσήφ) 995 Ammonii) in rt
Porphyrii Isagogen (titulus in cod. est ἑρμηνεία τῶν πέντε d
φωγῶν πορφυρίου εἰς τὸ ᾿ ὄντος ἀναγκαίου .) inde a v. Πάντα
Bia τὰ ὄντα, αὐτοφυῶς ἐφίεται τοῦ ἀγαϑοῦ usque ad finem ᾿
(pp. 24-128 Busse); post v. (45) σαῦτα δὲ πάντα παραι- se.
ghia
a
ss
.»
ct Δ τῶν τὸ νῶν.
;
=
τῆται λέγειν (p. 42, lin. 22 Busse) legitur σχόλιον ἐχ τῆς
ἐξηγήσεως τοῦ φιλοσόφου david εἰ τὰ γένη καὶ τὰ εἴδη πρὸ
τῶν πολλῶν εἰσὶ (Πρὸ τῶν πολλῶν μέν ἐστι, τὸ ἐν τῆ γνώσει
(01
DIARI i τος Se ANGELIC.
Mia
τοῦ ϑεοῦ ὑπάρχον -- [497] ὃ ἔστι τὸ εἷς γνῶσιν τῆς ἡμετέρας
διανοίας ἐρχόμενον. τέζλος» τῆς ἑρμηνείας τοῦ κυρίου δαυϊδ:)
ut in cod. Baroce. 114 cfr. Busse, ‘ Ammonius ” p. x-xI
94° Aristotelis vita (II Westerm., pp. 398-401): subie.
(96) ᾿Επειδὴ δὲ λογικῆς πραγματείας, τὸ προκείμενον βιβλίον
— ὄργανον ἐστὶ τῆς φιλοσοφίας ᾿ συμβηβαζομένη δὲ μέρος ταύ-
της ἐστὶν: {est Ammonii prooemium in Aristotelis Praedi-
camenta, pp. 4-5", lin. 11 edit. Ald. 1546); deinde fest dè
ἡμᾶς εἰπεῖν, καὶ τὰ πρὸς τῶν φιλοσόφων, οὕτω προσαγορευό-
μενα προλεγόμενα — ὁ διδασκαλικὸς τρόπος ° καὶ ἡ ὑπό τι
μέρος ἀναφορὰ : sequuntur diagrammata tria, quorum I est
τῶν πραγμάτων τὰ μὲν χοινωνοῦσι et III (98°) τῶν ὄντων τὰ
μὲν xa ὑποκειμένου λέγεται ete. 99 (mo) μοναχοῦ τοῦ
φιλαγρίου δικαίου (5) καὶ διδασκάλζουΣ κρήτης ]..... σύντομος
τῶν τοῦ ἀριστοτέλους L κατηγοριῶν αὐτοσχέδιος (O νοῦς τῆς
παρούσης διδασκαλίας ἐστὶν, ὅτι ὥσττερ ἐπὶ τῆς γραμματικῆς
πάντα ξπτὶ τὰ ὀχτὼ μέρη τοῦ λόγου ἀνήγαγον --- [117%] εἰ dè
εἰωϑότες λέγεσϑαι, ἴσως. ἅπαντες κατηρίϑμηνται: --- τέλος
τῶν κατηγοριῶν : +). Deinde habetur subscriptio: Ζιερ-
μηνεύϑησαν δὲ ἐν τῶ) κωφηνίω ὅρει. ἐν TG) mov) τῶν
τριῶν μεγάλων ἱεραρχῶν, παρὰ ἰωσὴφ τοῦ φιλαγρίου τοῦ
τῆς αὐτῆς μονῆς χτήτορος.. εν ἔτει < 7 a (= p. Ch. n. 1398)
vd. ans, unirì) gpePoova)gKiw) εϑ' ἡμέζρα) d' τῆς an ἑβδζο-
uados) τῆς &ykias) τεσσαρακοστῆς. καὶ ἡ σύνοιψις μὲν αὕτη,
ἔχει μιᾶς ἑκάστης διδασκαλίας τὴν ἔννοιαν ᾿ ὡς οἴιιαι κατὰ τὴν
τοῦ ποιητοῦ γνώμην, καὶ ἡμετέραν γνῶσιν, καὶ μάϑησιν " τὸν
γὰρ μῴέ)γζανΣ ὠκεανὸν τῶν L κατηγοριῶν, κατὰ τὴν ἡμετέραν
ἰσχὺν, ἐγχειρησάμην mao ποιῆσαι βατὸν. εἰσὶ δὲ καὶ σχόλια ἐν
τῶ κχειμένω τταραττλήσια τούτων ᾿ διό μοι εὔχεσϑαι. τῶν πολ-
λῶν μου σφαλμάτων ἕνεκα 117” rubro τοῦ αὐτῴοῦν εἰς
τζὸ περὶ ἑρμηνείας, κατὰ ἀκουλουϑζίανΣ τῆς πρώτης ἐξηγή-
σεως τῶν τ κατηγοριῶν: deinde nigro atramento Τοῦ αὐτ(οῦ»
ἰωσὴφ μοναχοῦ, ἑρμηνία sùovvorttos εἰς τὸ σπιερὶ ἑρμηνίας τοῦ
ἀριστοτέλους: (Τῆς προχειμένης ἔτι διδασκαλίας ὃ νοῦς, ἔστιν
οὗτος ᾿ περὶ τοῦ ἀποφαντιχοῦ ὡς οἴμαι διδάξειν βούλεται λό-
γου --- [198] καὶ οὐδεὶς, οὐκ ἐνδέχεται ἅμα ὑπάρχειν ποτὲ ἐπὶ
τῷ αὐτῶ καὶ ἑνὶ πράγματι: + ἀμὴν [et rubro] δόξα τῶ ϑεῶ
ἀμὴν: | τέλος τῆς ἐξηγήσεως τῶν 1 κατηγοριῶν, καὶ τοῦ περὶ
n) È da MY ᾿ ἔγῃ ᾿ Y τ
68: ἐν do: Fu ΡΤ, phi
δ
È 59 fù
summo atei Ἐ. 1587 ἐτελειώϑ(η) μη (νὶΣ μαρτί(ίω) xd', ἡμέζραΣ
δ' Γῆς ξῆης' ἑβδίομάδος» ἐν τῆ ἐρημοποῖ". . πλῆσιον, τοῦ γαληνίου
χυ : ἐν ἔτει 578 (1394 p. Ch.) îvd. è 189 (Ammonii)
(in cod. {ζΦιδλοττόνου) commentarius in Aristotelis praedica-
menta usque ad v. (147 καὶ οὐ συγκεχυμένως, τὰ ἀδιαρϑρώτως.
ταῦτα δεξόμεϑα : (pp. δ᾽ lin. 14 — 14” lin. 21 edit. Ald. 1546);
in marginibus folii 147" exstant Philagrii scholia: Τὰ
ὀφείλοντα προληφϑῆναι κεζφάλαιδα: κεφ. α' Ποίας αἱρέσεως ὁ
φιλόσοφός ἐστι δῆλον περιπτατητικὸς λέγεται ὡς ἀπὸ τοῦ τιλά-
τωῶγος ete. Aristotelis (148) categoriae usque ad v.
(148°) καὶ ἀπὸ τῆς ἀνδρείας, ὃ ἀνδρεῖος (Bekk. I 1° 15) et a
v. (149) (ἀναγκα)σϑῶμεν, ox οὐσίας (ib. 85 30) usque ad v.
(168°) καὶ 7) πρὸς τὸν ἐναντίον) (ib. 15° 1. 4); infra textum
σχόλια inc. Σχοπὸς ἐστὶ τῶ ἀριστοτέλει διαλαβεῖν περὶ &rrhòv
deg σημαινουσῶν &rÀa πράγματα etc.; ; Philagrii scholia
inc. ‘Exars00v λόγον ἀποδούς, οὔτε ὅρον εἶπεν, οὔτε ὑπὸγρα-
φὴν ete. (109) «46 interpretatione inde ἃ v.) ἢ μὴ, ἀλλ᾽
αὐτὸν προαιρούμενον (ib., 105 19) usque ad v. (112) πρότερον
ὅτι ἔσται λευκὸν (18" 10), ἃ ν. (118) ἐπὶ τὸ πολὺ ϑάτερον
(195 21) usque ad v. (1167) ἔσται ἀπόφασις, ἤτοι τὸ οὐκ ἔστιν
(20° 7) οὐ ἃ v. (177) πρῶτον μὲν, ἐπὶ τῶν μὴ κατὰ λόγον
δυνατῶν (22° 38) ad ν. (1197) ἢ οὐδαμοῦ, ὅσοις δὲ μὴ ἔστιν
(23° 29) cum scholiis infra textum, glossis interlinearibus,
et scholiis marginal. Philagrii; (180) Analytic. prior. lib. I
usque ad v. (185) ὅταν μὲν τὸ καϑόλου προς (ib., 26* 18) et a
ν. (186) (οὐ δαμῶς γίνεται" δῆλον dè καὶ ὅτι (26° 28) ad v. (1947)
εἰς τοὺς ἐν τῶ πρώτω σχήματι καϑόλου συλλογισμοὺς (29° 19):
scholia infra textum inc. Ἰστέον ὅτι, ἄλλο ἀπόδειξις, καὶ ἄλλο
ἀποδεικτικὴ etc. 197 {τοῦδ .... πατρὸς ἡμῶν νεΐίλου ἀρ-
χιζεπισχόπου ϑεσσαλονλίκης σύνοψις περὶ συλλογισμῶν ....
ἀναλύειν αὐτούς, sc. Nili Cabasilae libellus de syllogismis
cfr. Fabr.-Harl. X 29: inc. Σχοπός ἐστι τῶ συντάγματι, di-
δάξαι περὶ τοῦ εἴδους τοῦ συλλογισμοῦ — καὶ οὕτω τοὺς κατὰ
τὸ εἶδος τοῦ συλλογισμοῦ τταραλογιζομένους. φωράσομεν: x
202" περὶ τῶν ὑπ(οϑετικῶν) (Ἐπεὶ δὲ καϑὼς εἴρηται ὁ ἄπτο-
φαντιχὸς λόγος, εἰς τὸν κατηγορικὸν διαιρεῖται καὶ τὸν ὑποϑε-
τικὸν — [209] εἰς τοὺς εἰρημένους τέσσαρας ἀνάγονται τρό-
IN ᾿ Ls
ἑρμηνείας: n ἰωσὴφ εὐτελὴς μόν καὶ grani 5 ἐν Are Ἂ i
πους: Ὁ
νὴ da
5
4 Ὶ
: ͵ n
ὃ n Di L
Ria Rita 3
asi
Mt ANGELIC. 90: 69
) 204 <Magentini Commentaria) in Priora Ana-
lytica Aristotelis usque ad v. (243%) ζμδέλλοντες γὰρ δεῖξαι,
ὡς ἡ ἡδονὴ ἀγαϑὸν, λαμβάνομεν, ἡ ἡδονὴ ἐφετὸν (pp. τ- χντπῦ,
1. 21 edit. Trincavell. Venet. 1536 post Ioh. Gram. Phi-
loponi commentaria etc.) 244 <S. Gregorii Thauma-
turgi expositio fidei) (M. 10, 984 — 988, 6) ib. γρη-
yogiov τοῦ Iso,0yX0v) κατὰ πεῦσιν καὶ ἀπόκρισιν, ἀπορίαι
καὶ λύσεις: (ἐρώ(τησις) Ti ἔστι ϑεὸς * χαὶ κατὰ τί ϑεὸς * καὶ
ὁσαχῶς εἴρηται eds . ἀπόζκρισιςΣ Θεός ἐστιν, ἀΐδιος οὐσία καὶ
ἀπαράλακτος ete.; cfr. Biblioth. Bodl. cod. Miscell. 7 p. 61
ap. Cox. p. 624); ultima interrogatio (246) est: χινητὸς
e
ἐστὶν ὁ οὐρανὸς, ἢ ἀκίνητος: ἀπόςζκρισις): Ὃ οὐρανὸς ἀεὶ κι-
νητός ἔστι — ποτὲ δὲ ἑσπέριον γινόμενον: x quaestio autem
(245) περὶ ψυχῆς usque ad v. εἰς πᾶν διατρέχουσα est eadem
quae ap. S. Anastasium Sinaitam, M. 89, 72-73, 1
246 μαρτυρίαι γραφικαὶ περὶ τῆς ἐχκπορεύσεως τοῦ ἁγίου πινεύ-
ματος: x ἐν τῶ κατὰ ἰωζάννην» εὐα(γγελίωΣ: Ὅταν δὲ ἔλϑη
ὃ παράκλητος ete.; des. in verbis Ioh. Damasceni: φῶτα
λέγων, τὸν υἱὸν καὶ τὸ πνεῦμα ᾿ καὶ δειχνύων ὅτι ἀμφότερα
ἕκ τοῦ πατρὸς ᾿ ὃ μὲν υἱὸς γεννητὸς, τὸ δὲ πνεῦμα ἐχπορευ-
τὸν: κ᾿ 254" Ἕτεραι μαρτυρίαι γραφικαὶ περὶ τοῦ ἁγ(ίου)
πνεύματος © τοῖς πολλοῖς ἐναντίαι δοκοῦσαι τοῖς ἄνωϑεν: x
Inc. Τοῦ μεγάλου ἀϑανασίου, πρὸς σερατπίονα ἐπτίσκοττον: “ἡ
Μίαν <Oiav ed.) γὰρ φησὶν ἔγνωμεν ἰδιότητα τοῦ υἱοῦ ete.
(ΔΙ. 26, 625, 15); des. in verbis Zigabeni ὃ οὖν ἐστιν ἐν-
ταῦϑα μιμητικῶς 1 εἰκὼν, τοῦτο ἐχκεὶ φυσικῶς ὃ υἱὸς
262 «Σ)υλλογὴ δογματικῶν κεφαλαίων ἀναγκαιοτάτων ἐκ δια-
φόρων πατέρων συλλεγεῖσα, παρὰ ζυγαβηνοῦ, τοῦ πανσό-
φου μοναχοῦ: | Περὶ τῆς ἁγίας καὶ ὁμοουσίου τριάδος, ὅτι
καὶ ἥνωται παραδόξως τῆ φύσει, καὶ τοῖς προσώποις διήρη-
ται ᾿ καὶ ὃ τῶν τριῶν τὸ ἕν ἐννοήσας, τὰ τρία ϑαυμασίως
συνήλειφεν: > Inc. (Ἐπὶ τῆς ἁγίας τριάδος, ὃ τὸν πατέρα
γοήσας --- καταλήψεως: « (M. 180, 57 D 4 — 60 C 9), (2625)
(I)soì τοῦ πῶς ϑεὸν λέγοντες τὸν πατέρα, ϑεὸν τὸν υἱὸν ᾿ ϑεὸν
τὸ πνεῦμα, οὐ λέγομεν τρεῖς ϑεοὺς, ἀλλ᾽ ἕνα ᾿ καὶ ὅτι τὸ ϑεὸς
ὄνομα, οὐ φύσεως, ἀλλ᾽ ἐνεργείας ἐστὶ δηλωτικὸν: “« (Ὁμολο-
γοῦντες ϑεὸν τὸν πατέρα --- καὶ εἴ τι κοινὸν τῶν ὑποστάσεων:
Μ. 130, 85 C — 88, 5), (ib.) ὍὍτι ἡ κλήσις τῆς ἁγζίας) τριάδος,
(SPA ai LÀ
ch nl
peg
οὐ φύσεων διαφοδὰν, ἀλλ᾽ CIPRO DO Adell ονται. αἱ i
ὑποστάσεις M. ib., 117, 26) etc. ete. 273 τοῦ ἁγιωτάτου Pia:
φιλοσοφωτάτου μητροττολίτζου) νικαίας ᾿ κυροῦ edotgattiov):
([273"] “έγομεν ὅτι ἀδύνατον τῶ πνεύματι συνυττάρχειν τὸ
γράμμα — ὡς τὸ ἀπὸ ϑεοῦ, καὶ διὰ ϑεοῦ, πρὸς τὸ ϑεῶσαι
τοῖς ἀνϑρώποις κεχαρισμένα) 214) Τοῦ αὐτοῦ κατασκευὴ "
ἐκ τοῦ πατρὸς διὰ τοῦ υἱοῦ μόνου, οὐχὶ δὲ χαὶ ἐκ τοῦ υἱοῦ
(Ἐπεὶ τοίνυν διττὸν εἶναι τὸν λόγον, ἐν ταῖς ζητήσεσι μεμα-
ϑήκαμεν -- ὅτι μόνον εἴη τῆς τριάδος ὁμοφυοῦς ἀναίτιον ὕπο-
στάσεως: “Ἱ 281 τοῦ βουλγαρίας κυροῦ ϑεοφυλάκτον
(Ori πᾶσι τοῖς εὐσεβῶς φρονεῖν ἐθέλουσιν, ὡμολόγηται, ὅτι τὰ
κοινὰ τῆς κτίσεως, ἀκοινώνητα τῶ ἁγίω πνεύματι --- οὐκ ἄρα
ἐκ τοῦ υἱοῦ τὸ πνεῦμα: x); sunt de processione Spiritus
Sancti argumenta XIII, cfr. cod. Ang. 48 286 «sine no-
mine auctoris) περὶ τοῦ ἁγ(ίουΣ πνεύματος: (Πρόβλημα ἡμῖν
οἱ τιμιότατοι ἀποκρισιάριοι, τοῦ ἁγιωτάτου rara, ὑμεῖς ττροε-
βάλλεσϑε, ἔχον οὕτως ἐπὶ τῶν λέξεων --- παντὶ τὲ καὶ παν-
ταχοῦ, τὸ παραφύσιν ὡσαύτως κακὸν: “), sequitur rubris
litteris ἀφ᾽ οὐ χρεία bu”: deinde ζἀὐπὸ τοῦ ὅρου τῶν φρου-
" τὸ
πνεῦμα τὸ ἅγιον, ἀπὸ τοῦ πατρὸς καὶ τοῦ υἱοῦ, οὐ ποιητὸν
μενουρίων, ὅτι τὸ πνεῦμα ἐχπορεύεται — ἀλλὰ γεννητὸς
288" ἐκ τῶν πραχτικῶν τῆς πρώτης συνόδου: (Εἶπον οἱ
ἅγιοι πτατέρες διὰ τοῦ ἐπισκοτου λεοντίου πρὸς τὸν φιλόσοφον"
πηγὴν νοήσωμεν γεννῶσαν ποταμὸν ὕδατος — ἀρχὴν καὶ πτὴ-
γὴν τὸν πτατέρα μόνον φασὶ: +) 289 .... (ἀκατάληπτον (9)
εἶναι τὸν ϑεὸν: ((Μ)έγα κακὸν τὸ μὴ μένειν εἴσω τῶν ὅρων,
ὧν ἡμῖν ἔταξεν ὁ ϑεὸς ---καϑήμεϑα πολυτεραγμονοῦντες αὖ-
τοῦ τὴν φύσιν:) 291” ἐχ τῶν πρακτικῶν τῆς ἐβό' συ-
νόδου: (Οἱ ἐν τῆ ἑβδόμω συνόδω, ἀνδοιανὸς πάπας ῥώμης,
καὶ μετ᾽ ἐχεῖνον λέων, στέφανος — γέγονε πατριάρχης ὃ κη-
ρουλᾶς:) 293 (τοῦ ἁγιωτάτου πατριάρχου Ἱεροσολύμων
κυρίου Ἰωάννου λόγος περὶ τῶν ἀζύμων, ὃν) πρός τινα λα-
τῖνον (ἐποιήσατο ἐν ἱε)ροσολύμοις: (<(T)òv πολύπουν φασὶ, τὸ
παράπαν, μὴ χαίρειν τῶ πόντω -- ἵνα σὺν ἡμῖν ἑνωϑῆτε τῶ
σώματι τοῦ yu * εἰς δόξαν πατρὸς, καὶ αὐτοῦ τοῦ μονογενοῦς
υἱοῦ, καὶ τοῦ ἁγίου πνεύματος, ἀμὴν) cfr. cod. Laur. 36
pl. 5 p. 123 ap. Band. I 62 sqq. 300 {τοῦ ἁγιωτάτου
Συμεῶνος ἀρχιδεπισχύπου ἱεροσολύμων περὶ τῶν ἀζύμων:
ΝΣ He
PAL
ἐν ᾧ φιλοσχριστότατοι λατῖνοι, τὸ συστατικὸν γραμ-
᾿ματεῖον, τῆς ἀζύμου ϑυσίας ὑμῶν --- πολὺ γὰρ δεινὸν ἡ μοιχεία
&uiv: ©) cfr. cod. Canon. 21 f. 137 ap. Cox. p. 80
306 Leonis <Achridani Bulgariae) Archiepisc. epistula
{de azymis et sabbatis) usque ad v. (308) ὡς ἄφρονες * καὶ
ἀσύνετοι (M. 120, 844, lin. 14) 308 xepalkara) τῆς τῶν
ἀρμενίων αἱρέσεως τριάκοντα: (Agyovorv ἐν πρώτοις οἱ rran-
πόνηροι ἀρμένιοι, ὅτι © υἱὸς τοῦ ϑεοῦ καὶ μετὰ τὴν σάρκωσιν,
ke μίαν φύσιν καὶ μίαν ϑέλησιν καὶ μίαν ἐνέργειαν ἔχει συντε-
Ἢ ϑειμένην — ὅταν ποιῶσι λειτουργίαν τινὸς τῶν πρὸ ἀπελϑόν-
των, οὐ γίνεται ἀνάπαυσις τῆς ψυχῆς αὐτοῦ") 911 {περὶ
τῆς σατανιχῆς καὶ βδελυκτῆς νηστείας τοῦ ἀρτζιβούρτζη © (ὃν)
μάλιστα οἵ ἀρμένιοι ὡς ϑεὸν τιμῶσιν: (Εἴπατε ἡμῖν ὦ rau-
> σπεόνηροι ἀρμένιοι © τίς ἔστιν οὗτος ὁ ἀρτζιβούρτζης, καὶ ti τὸ
ὄνομα αὐτοῦ — ἐν ἀπολαύσει δὲ γενέσϑαι τῶν μελλόντων ἀγα-
Iv ἐν χριστῶ ete.) 5195 διήγησις περὶ τοῦ δειλαίου πτέτρου
JM τοῦ κναφέως (Πέτρος ὃ δείλαιος αἰρετικὸς ὧν, ἐλάνϑανε τοὺς
ὯΝ ὀρϑοδόξους --- δοξάζοντες ὁμοούσιον ἁγίαν τριάδα, ἀτεαϑῆ καὶ
e, ἀϑάνατον, εἰς τοὺς αἰῶνας τῶν αἰώνων ἀμὴν: +) 515 περὶ
ὃ τοῦ τρισαγίου: (Τὴν πρώτην καὶ δευτέραν, ὦ σοφοὶ, τῶν ἄλλων
ΤᾺ ὑπερκαϑεζόμενοι ἀρμενίων usque ad v. [910] δοξάζεται τὴν
"ve ϑεότητα: pergit vero f. 322" ὅπερ καὶ ἐννοούμενον — ἔνϑα οἵ
ἘΝῚ δίκαιοι ἀνατταύονται ᾿ χάριτι καὶ φιλανϑρωπία ete.) 322 ἔκ-
Ἢ ϑεσις κατ᾽ ἐπιτομὴν τοῦ τῶν ἰαχωβητῶν δόγματος καὶ τῶν
ο΄] ἄλλων, ὧν ποιοῦσι παρὰ τὴν ἐχκλησιαστικὴν καὶ ὀρϑόδοξον
σίστιν τὲ καὶ τταράδοσιν συγγραφεῖσα τεταρὰ δημιτρίου μητρο-
πολίτου κχιζίκου, ἐκ προτροπῆς κωνσταντίνου τοῦ φιλοχρίστου
"δεσπότου, καὶ αὐτοχράτορος τοῦ πτορφυρογεννήτζουΣ ᾿ ἕν ἧ καὶ
᾿". περὶ τῶν χατζιτζαρίων: (Ἐπειδή σου τῆ ὑπερφυεῖ, καὶ τὸ ὄντι
ο΄ βασιλικωτάτη φύσει — καὶ τὰ περὶ τῶν χατζιτζαρίων, ὥσττερ
ἐκέλευσας * ἔχει δὲ τὰ τῶν ἰακωβιτῶν οὕτως: continuatur
[322 Ὁ. 316. 8111] Ὁ ἰάκωβος οὗτος — τὴν ἀποστολικὴν, καὶ πα-
τρικὴν παράδοσιν ἐνθέσμως φυλάττουσα (Δ. 127, 880 Α΄ 1 --
884, C 8, sub nomine Philippi Solitarii); subic. καὶ ταῦτα
μὲν κατὰ τὸ πρόχειρον © ὅσον ἐπιστομισϑῆναι τοὺς ἀναισχύν-
τους ἰακωβίτας --- καὶ ταύτας σοῦ κελεύσαντος, ἐχϑησόμεϑα)
511 περὶ τῶν ἁγίων καὶ οἰχουμενικῶν ζ΄ συνόδων: (‘H ἁγία καὶ
οἴχουμενικὴ πρώτη σύνοδος τῶν τριακοσίων δέκα καὶ ὀκτὼ ϑεο-
n ‘|. “ANGELIO. 30. 71
, 3: δ À ἐ re ἀλκὴ a ΝΣ ΤΩΝ
φόρων ἁγίων πατέρων, γέγονεν ἐπὶ τῆς βασιλείας x
τοῦ μεγάλου --- τὰς τῶν ἁγίων εἰκόνων ἀναστηλώσεις καὶ προσ- =
κυγήσεις, ἐτράνωσε καὶ ἐβεβαίωσεν) 919 περὶ τῶν ἁγίων
εἰχόνων κατ᾽ ἐπιτομὴν ἐρανισϑὲν ἀπό τε τῆς ζ΄ συνόδου καὶ
γερμανοῦ καὶ γικηφόρου τῶν ἁγίων πατριαρχῶν καὶ τοῦ ὁσίου
ϑεοδώρου τοῦ στουδίτου (ἀρχέτυπον ἐστὶν, ἀρχὴ καὶ παρά-
δειγμα ὑφεστηκὸς -- τὴν τιμὴν ἀναφέροντες), est titulus
XXII Panopl. dogmat. Euthymii Zigabeni ap. Μ. 130,
1164, 4 ab imo — 1169, 1 ab imo) 921 Gegyallara) και-
ριώτατα κατὰ ἑβραίων ἔχ τε τῶν τοῦ χρυσοστόμζου) λύγων"
καὶ λοιπτῶν πατέρων: (1 Εἰ tiva εἶδες ἄνϑρωττον αἰδέσιμον usque
ad v. [9217] ἀλλὰ ταῖς ἀσϑενείαις τῶν ἰουδαίων, ὡς νηπίων
ἔτι [Μ. 180, 276 1. 21 ab imo — 280, 2], et a v. [323] ἐἰώσηπος
[ἰώ al. man.] ὁ ἑβραῖος ad v. (324, 1. 1) τῶ μυστηρίω τούτω
χεροωδοττοίει. [ib. 285, 19 — 292, 3]; II [924] Εἰ πλάσμα τοῦ
ϑεοῦ τὸ κάλλιστον ὃ ἄνϑρωπος — χαὶ ἁγιωτέραν εἰργάσατο
Μ. ib. 296, 13-30, et alia excerpta) 325" (Adversus
Hebraeos Leontii Cyprii pontif. excerpta) ((Meîtor μοι
φησὶ τὰ σημεῖα — καὶ ὁμοιώϑη αὐτοῖς M. ib. 292, B 7 — 296, 8)
326" Περὶ τῆς καινῆς διαϑήκης τοῦ εὐαγγελίου — καὶ ζή-
σονται ἐν αὐταῖς (Δ. 100. 218 Ὁ 6 — 276, 15); sunt 501]. excerpta
ex titulo VIII Panopliae Dogm. Zigabeni 327 τοῦ yov-
σοστόμου περὶ τῶν συναναστρεφομένων ἑτεροδόξοις. ἔτι dè
καὶ συνεσϑιομένων: subiciuntur excerpta ex Basilio M. et
Studita 329 ἐνάγκης * (quae sequitur sententia est
Solonis in Antonii Melissa, cfr. M. 136, 1044 C 12) viò
καὶ ϑυγατρὶ, μὴ προσμειδιάσης ete. — ϑεὸν εἶναι πάντων
εὔφορον, πίστευε. οὕτω γὰρ οὐδέ ποτὲ χατεργάση καχὸν: “'
(sc. sententiarum admonitoriar. fragmentum, cfr. cod. Laur.
4 pl. 58 ap. Band. II 441) 329 Γνῶμαι σοφῶν κατ᾽ ἐκλογὴν
κατὰ στίχων (sic) (‘Agora μαϑήματα ἐν ἀνϑρώποις, τὸ ἄπτο-
μαϑεῖν τὰ κακὰ --- τοῖς ἐπαίνοις τοὺς λογισμοὺς διαφϑείρουσιε:)
cfr. Band. ib. sub n.° VI 330" sententiae e Democrito,
Epicteto et aliis philosophis selectae {in cod. incip. ἄνα-
γεούσϑω σοι ὃ περὶ ϑεοῦ λόγος, ut in cod. Laur. 4 pl. 58
cfr. Band. II 442) usque ad v. ἢ εἰκῆ μεταμελεῖσϑαι (p. 500,
lin. 18 ed. Walz ad calce. Arsenii; cfr. ‘ Florilegium Mona-
cense ’ in ‘ Ioh. Stobaei Flor. ᾿ ed. Meineke IV 275 n.° 101)
WVOTAVTIVOU
ἃ Ν 2) Rs ΜΗ
ὙΠ RE RAI ξεν ἢ i Li
44
O IR ANGRDIO: SO
μὴ È
©.
‘ SAMIRERI Ν iP
i co EIA ΠΥ ΕΣ A ; A
| ‘533’ ExZoyî) ὑπὸ ὁσίων πατέρων ἐκ τῆς ϑεοπνεύστου γρα-
| φῆς᾽ συλεχϑεῖσα τῆς τε παλαιᾶς καὶ νέας διαϑήκης © πάνυ
σύντομος, καὶ ὠφέλημος (Ἢ ὀρϑόδοξος πίστις τῶν ἀληϑῶς
χριστιανῶν, δίχα ἔργων ἀγαϑῶν, νεκρά ἔστι — ἐκ γῆς * καϑάπερ
ἀκριβῶς ἠρευνήσαμεν); deinde (8960) Γρηγορίου τοῦ ϑεο-
λόγου. περὶ βλέψεως ἐμπαϑοὺς. Φωτισϑῶμεν ὀφϑαλμὸν, ἵνα,
ὀρϑῶς βλέπωμεν ete.; ultima sententia est: βασιλείου: Τὰ
ἐν ἅδου κακὰ, οὐ ϑεὸν ἔχει τὸν αἴτιον, ἀλλ: ἡμᾶς αὐτοὺς *
ἀρχὴ γὰρ καὶ ῥίζα τῆς ἁμαρτίας, τὸ ἐξ ἡμῶν, καὶ τὸ αὐτεξού-
σίον 9997 Georgii Choerobosci de tropis poeticis
usque ad v. ἐκ dè ποδοῖν (Walz VIII 803, 13) et a v. (340)
σημαίνουσα 0 ἀργυροὺς (ib. 813, DI) ad v. (5411) ὅμως διὰ
τὸ σωθῆναι τὸ μέτρον ἐλήφϑησαν (ib. 818, 20): deinde Ἔτι
σεερὶ μεεωνυμίας (μετωνιμία ἐστὶ, λέξις διὰ τῆς ὁμονυμίας ---
δαιμόνων ὑπέρτατος [ib. 811, 21 — 812, 9] καὶ ὅσα τοιαῦτα)
941 περὶ μέτρων: (Εἰ μέλλοιμεν ἐμμελῶς καὶ εὐρίϑμως *
τὸν τοῦ νοὸς ἄγγελον [cfr. codd. Laur. 7 pl. 55 ap. Band. II
264 et Barocc. 72 f. 44 ap. Cox. p. 118, in quib. Hephae-
stioni Alexandr. hic tractatus adscribitur] — ἔστι δὲ καὶ
ἑτέρα βουκολικὴ © î τὰ βουχολικὰ cvveyodgi;oar), sequitur (9467)
φράσις ᾿ ἔκφρασις © ἀντίφρασις © μετάφρασις, πταράφρασις ᾿ καὶ
περίφρασις, διαφέρει ete.; des. καὶ βίη ἡρακλείη, ἀντὶ τοῦ ἧρα-
κλῆς. Inde ἃ f. 244 fere eadem exstant in Cod. Pal. Vat.
356, qui nunc est Heidelbergae, cfr. Stevens. p. 205 sqq.
346 τοῦ ἁγ(ίου a Favaciov περὶ κράσεως ἀνϑρώπων:
(Πάνυ πολυζήτητόν ἔστι παρὰ τεᾶσι, πτόϑεν ἐξ αὐτῆς τῆς γεν-
γήσεως καὶ νεαρᾶς ἡλικίας ---καϑάπερ ἀκριβῶς ἠρευνήσαμεν: ““)
346" τοῦ γράψαντος τὴν βίβλον et in marg. c n
ω
(sc. Philagrii) (Ταυτὰ μὲν ὃ ϑεολογικώτατος ἀϑανάσιος φυ-
σιολογεῖ © ἔδοξε δέ μοι πρὸς τούτοις ἴσως ἀντιφϑέγξασϑαί τι
μικρὸν --- ὡς καὶ τοῦτο παρέρχονται); in marg. externo ζήτει
ς« κε ani — . ;
ἕτερον, et summo marg. v” gi? λ καὶ εὑρήσῴεις»Σ ἕτερον κε-
, - 3 n x s 7 73. - ,
φάλαιον τοῦ αὐτοῦ ἰωσὴφ περὶ τούτου 347 Ev τῆ πρώτη
ζώνη τοῦ οὐρανοῦ, κρόνος ἐστὶν Ὦ -- ἐν τῆ ἑβδόμη, 4:
ib. Μηνὶ μαρτ(ίω) κα΄, δέχεται τὸν ἥλιον, κριὸς YO — μηνὶ
φεβροουαρίω ιϑ', δέχεται τὸν ἥλιον, ἰχϑύες (- +) ib. (Pselli.
ad Michaelem Ducam solutiones breves quaestionum na-
Ni DOORS RESISTE ἐπ τ ΩΣ ΤΟ ΣΎΝ
turalium) (in cod. titulus est: Se, καὶ ἀπάνϑισμα φυ-
σικῶν τὲ καὶ φιλοσόφων δογμάτων, τοῦ σοφωτάτου κυροῦ
συμεὼν βέστου τοῦ σῆϑ) usque ad v. (347°) δῆλον καὶ ἐκ
τούτου * ὅτε γὰρ (M. 122, 784 --- 785 C 9), et ἃ v. (348)
(ἡ σελλήνη, ὑπὸ τὸν ἰσημερινὸν ζϑερινὸν M.), κεῖται τροπικὸν
ad finem (M. ib. 805 B 1 — 809) 349 A6y0s d' περὶ ὕλης.
περὶ εἴδους " περὶ φύσεως " ἐν ὦ περὶ torrtov) " καὶ χρόνζουΣ περὶ
ψυχῆς " ἐν ὦ καὶ περὶ αἰσϑήσεων * καὶ περὶ ὕλης: (Ἐπὶ τὴν
τῆς ὕλης ἔννοιαν, ἦλθον οἱ παλαιοὶ τρόπω τοιῶδε --- μήτε τῆς
ἑνώσεως ἑκάστης τὸ εἶδος συγχεούσης. μήτε τῆς διαιρέσεως,
τὴν ἕνοσιν κωλυούσης: “ΟἹ 350" λόγος ε΄ περὶ τῆς «NS αἰτίας
τῶν ὄντων, καὶ τῆς ἐπ᾿ αὐτοῦ διηκούσης προνοίας: (Τοῦ μὲν
εἶναι ϑεὸν, ποιητὴν ὁμοῦ πάντων καὶ προνοητὴν, αἱ αὐτοφυεῖς
τῶν ἀνϑρώπων μαρτυροῦσιν ἔννοιαι — 7 τρισυπόστατος οὐσία,
ἡ «v μονάδι, ὁμοῦ καὶ τριάδι: + ) 352" ,“όγος τοῦ ἁγιω-
τάτου πατρὸς ἡμῶν ἀνϑίμου, ἀρχιεττισκότεζουΣ ἀϑηγνῶν, ὑπερ-
τίμζουΣ καὶ ἐξάρχζουΣ πάσης ἑλλάδος, καὶ προέδρου χρήτῴηςΣ,
τοῦ νέου ὁμολογητ(οῦ», πρός τινα ἰωσὴφ μοναχὸν éxdodeìc, ἐκ
λάκκου ᾿ ἑταῖρον καὶ συμπολίτζηνΣ αὐτοῦ * περὶ τῶν τοῦ &yKiov)
σινεύματος προύδων * καὶ ὡς mao ἑαυτοῦ ὃ υἱὸς οὐχ ἔχει τὸ
- x x = Ale Pepi > SAM
mvedua, ἀλλὰ παρὰ τοῦ πατρὸς ᾿ ὃ δ᾽ ἐπίλογος uer εὐχῆς
br εἰρήνης καὶ ἑνώσεως τῶν ἐκκλησιῶν: (Καλῶς ἐρευνᾶν τὰς
γραφὰς, ὃ κύριος ἐνετείλατο, καὶ μὴ παροδικῶς ἀναγινώσκειν αὖ-
τὰς --- [358] σχίζεσϑαι. καὶ μερίζεσϑαι, καταλίποι: deinde Κύριε
“σὸν εἶναι
ἴυ χε © ὃ τὸν μόνον ἀγέννητον ϑεὸν, καὶ αἴτιον
πατέρα κατὰ φύσιν — χαὶ σοὶ τὴν δόξαν ἀναπέμπομεν, σὺν
τῷ ἀνάρχω σου πατρὶ, καὶ τῶ mavayio, καὶ ἀγαϑῶ, καὶ ζωο-
ποιῶ σου πνεύματι © νῦν καὶ ἀεὶ etc.) 358" rod αὐτοῦ
πρὸς τὸν αὐτὸν ἰωσὴφ ἐπιστολὴ: ἐκ τοῦ λάχκου (Τίς μοι dan
τοῖς σοῖς ὦ μακάριε, κἂν μικρὸν ἐφησϑῆναι λόγοις ete.; abrum-
pitur ἐν ἅδου μοιχοῖς (1. μυχοῖς) ϑρηνεῖ" ὅτι τὸν ἥλιον)
359 .... ἀληϑεύει λέγων ὃ σωτήρ ete.; agitur de Spiritu S.
360 Τοῦ αὐτοῦ ἰωσὴφ ἐπιστολὴ, περὶ πράξεως καὶ ϑεω-
ρίας * διὰ τῶν τριῶν μερῶν τῆς δητορηκῆς © ἐν ἧ ἐν τῶ τῆς
ϑεωρίας ϑεολογιχῶ μέρη, περὶ τῆς ἐχπορεύσεως τοῦ ἁγίου πνεύ-
ματος περί τε τῆς ἐνανζϑρωτεδήσεως, τοῦ ἑνὸς τῆς τριάδος ᾿ καὶ
"περὶ τῆς παραδόσεως τῶν ἁγίων καὶ ζωοποιῶν μυστηρίων " ἐν ©
καὶ περὶ τῶν ἀζύμων (Ἐπειδὴ πολλάκις τινὲς, ἐκ ῥημάτων ψιλῶν,
de
- Au
13%;
ραμμάτων, ἑαυτοῖς ἑταίρους εἰσάγουσι - καὶ εἶπεν" εὐλογητὸς
TRA χύριος ὁ ϑεὸς è ὕψιστος, αὐτῶ ἡ δόξα sis τοὺς «αἰῶνας ἀμὴν: x)
ἊΝ 964" τοῦ αὐτοῦ ἰωσὴφ κεφάλαια rregì κράσεων ἔξεών τε
καὶ ποιοτήτων ἀνθρώπων: (Ἐμοὶ μὲν, οὐκ ἔδει, τοῖς ἡμετέροις
Ν᾿ ἀνταίρειν τετατράσε καὶ διδασκάλοις, περὶ τῆς τῶν ἀνϑρώτπων δια-
φορὰς --- ὑμεῖς δὲ κατὰ τὴν ὑμῶν γνῶσιν, ταῦτα χἀκείνων εἰ-
IRC
+
δότες, τὰ κρείττονα διαχρίνατε: +) 365" Τοῦ αὐτοῦ περὶ
τῶν γινομένων ἁμαρτιῶν ἐν ἀνϑρώποις, ποῖον (sic) τὴν αἰτίαν
AZ ἐπὶ τελείω φέρει τῆς ἁμαρτίας, ἡ ψυχὴ ἢ τὸ σῶμα: ([366] Ηρετό
Ἕ με τίς ποτὲ τῶν λίαν κρατίστων λέγων
εἰ ὃ ἄνϑρωπος σύν-
» ϑετός ἔστιν, ἐκ ψυχῆς φημὶ καὶ τοῦ σώματος --- καὶ ὅταν αὖϑις,
i; αὐτὴ καϑεαυτὴν ὕπο συνειδήσεως τρίχεται: +) 966" Σείχζοιν
τοῦ αὐτοῦ Ἰωσὴφ, οὗς ἐποίησεν ἐξελϑὼν τῆς φάραγγος, τῆς
λεγομένης ἑβραίου, ἐν ὦ καιρῶ ὃ μέγας ἀντώνιος ἐκτίξετο ἐν
αὐτῆ: (Εἰσῆλθον εἰς φάραγγος κευϑμῶνα μέδων ete.); versus
i iterantur in parte inf. folii 366°. Sequitur ἑρμηνία τοῦ
αὐτοῦ, τῶν στίχων, ἵνα μή τινες πλανηϑῶσι περὶ τὸν νοῦν:
Inc. Εἰσῆλϑον ete. Τοῦτ᾽ ἔστιν ἑχουσίως εἰσῆλθον, καὶ οὐκ ἄλ-
fel dos κατήγαγέ me etc.; des. καὶ τότε τὸν "τερὶ αὐτῆς μάϑει (sic)
dA λόγον 369 Τοῦ αὐτοῦ ἰωσὴφ τοῦ φιλάγρη; ἐπιστολὴ 1006
- ς - 2 € , > ΄ ΄ > ΄,
τίνα τῶν ἑαυτοῦ φίλων, δρμώμενον ἐκ γένους λατίνων ἐνδόξων,
΄ 3 pas ΞΖ >r
αἱτησαμένου mao αὐτοῦ, λόγον περὶ Isohoyias: ( Ἡτησάς ue
bi: λίαν ἠγαττημένε, τὰ ὑπὲρ δύναμιν " ἐγὼ δὲ νόμω — καὶ οὕτω
᾿Ξ σαυτὸν, καὶ ἐμὲ, καὶ τὸ ϑεῖον εὐφράνεις τὰ μέγιστα: +)
ib. Ἰωσὴφ εὐτελοῦς μοναχοῦ τοῦ φιλάγρη, λόγος ϑεολογικὸς,
διὰ πράξεως καὶ ϑεωρίας, μερικὴν ἐξήγησιν ἔχων, Τοῦ ἐν ἀαρχῆ
ἦν ὃ λόγος " ἐν © καὶ περὶ τῆς ἐκπορεύσεως τοῦ ἁγζίουΣ πνεύ-
ματος. βαπτίσματός τε καὶ ϑείων κανόνων χαὶ νόμων ᾿ καὶ
De ἱερέων, καὶ περὶ τῶν ἀζύμων, διὰ μαρτυριῶν γραφικῶν * ὁ dè
È ἐπίλογος, dv ἐπαναλήψεως, καὶ πίστεως ὁμολογίας: (‘O περὶ
' ϑεοῦ ἀκούειν ἐπιϑυμῶν, μεγάλου καὶ ὑψηλοῦ, καὶ ὑττερενδόξου
δ ἐφίεται πράγματος --- καὶ συνδοξαζόμενον
ποιῶ, καὶ ὁμοουσίω τριάδι, τῶ πατρὶ καὶ τῶ υἱῶ, καὶ τῶ ἁγίω
αὐτῆ γὰρ τῆ ζωο-
πνεύματι, ττρέττει δόξα etc.) 914" τοῦ αὐτοῦ ἰωσὴφ ἐπι-
στολ(ὴ» πρός τινα ἰωσὴφ φιλόσοφον, ἑαυτοῦ ὑπάρχοντα φίλον:
(Ἔλαϑεν ἡμῖν τὸ ἄν ἀντὶ τοῦ δυνατὸν, ἐν τῆ τοῦ ψ' ὁμήρου
ῥαψωϑδία --- τὰ ἀντικείμενα: x ὃ ἰωσὴφ, τῷ ἰωσὴφ χαίρειν: x)
ib. Τοῦ αὐτοῦ ἰωσὴφ κεφάλαια ἀντιρρητικὰ τοῦ κηδώνους "
ἐπ ΤῊΝ νὰ A ΠΕ
«τ
«
ri
=
et.
* den
Laz
».
Ù
%
“e
ii £
MRO RO
de 1
—é
PACS
-
VR n κ᾿ ΣῪ
i ΕἸΣ Δ {πη}, ἢ ἀλλ»
- o | CODICES GRABCIO 6
a r°
Μ
᾿ ir —
veri E DE O,
4 an
® È 7
%
na
TETTO 4
pi: ET MCT ui s ti,
μὴ ἐσφάλϑαι τοὺς harivovs λέγοντας ἐκπορεύεσϑαι τὸ πνεῦμα
χαὶ ἐκ τοῦ υἱοῦ, διὰ τὸ μὴ λέγειν ἐν εὐαγγελίοις: τὸ πνεῦμα
τὸ ἅγιον, ὃ παρὰ τοῦ πατρὸς μόνον ἐχπορεύεται ᾿ καὶ τοῦτο
φησὶ παρεισάγει, τὸ νοεῖσϑαι καὶ éx τοῦ υἱοῦ: πρὸς ον κοινῶς
ὡς ἐν παραδείγματι πρῶτον λέγομεν: (Επεμφϑην ΟΣ ἰσως ἐγὼ
παρὰ τοῦ ἡμετέρου πατρὸς πρός τινὰ etc.) 918 (Ἰδλωσὴφ
εὐτελοῦς μοναχοῦ τοῦ φιλάγρη, λόγος εἰς τοὺς κορυφαίους τῶν
ἀποστόλων πέτρον καὶ παῦλον, εὐζλ)όζγησονν : ((K)aì πάντας
μὲν τοὺς ἁγίους ἐπαινεῖν ϑέμις © τοὺς μὲν, ὡς τὰς ἑαυτῶν
αἰσϑήσεις οἷαι γεγόνασι τηρήσαντας ἐξ ἀρχῆς ete.; abrumpitur
(8197) τὸν χν κηρύξαντα, ἐξ οὗ καὶ τὸ μακάριος εἶ, σίμων
ἤκουσεν).
Chartac. cm. 22 X 14,8; ff. 379 (4°. 5”. 6. 194". 195. 196. 203"
partim. 243". 328. 356" vacua; 322 post 315 collocandum; 356" dele-
tum, continet eadem quae 352; 379 a tineis corrosum) + vi; a. 1393-94
manu Iosephi monachi Philagrii, praeter ff. 197-203. Codex in prin-
cipio et fine mutilus est; praeterea nonnulla folia exciderunt, ex. gr.
excidit quaternio μγ΄, exstant chartae 6 quaternionum “x x'. xa et ua';
ch. 4 quatern. δ΄. ue'; ch. 3 quatern. ἐζ΄; 2 quatern. γ' et una tantum
quaternionis «d'. F. 1" sigill. Biblioth. Passioneae; manu Philippi
Vitalis ‘ Logica Aristotelis ’ 9 ὦ otevoè Border μοι τῶ cò δούλζω)
ἐωσὴφ μοναχῶ τῶ φιλαγρίω:π, 595. 56. 94. 138". 3297 μάρχου τοῦ μα-
μουνᾶ, 243” μάρκζ(ου) τοῦ μαμουνᾶ χαὶ τῶν φίλων. 99" et 117" ὦ χε
Border μοι τῶ σῶ ἀχρείω δούλω manu Philagrii ; post haec verba le-
guntur f. 117" ΤῊ pe τῆς 7NS' EBIC0)uados καὶ unSvi) ppitasa va'
129” + ἐτελειώϑζη» ἔτους «να èvd. @NS μηνὶ angihhkiw) n' ἡμέρα γη' τῆς
διαχαινησί: κι, 1807 ἐτελειώϑζηΣ untri) μαρτζίωΣ δ'" χαὶ εἴ τῆς
Be £8(douddos). G. M.
31 (B. 5. 4)
(5. Gregorii Nazianzeni) (1) orat. II inde a v. ἡ τιμωρία.
Ἐγὼ γὰρ ἔπαϑον (M. 35, 409, 12) ad v. (31°) ἐν ἀρχῆ τῆς vo-
μοϑεσίας (ib. 496 1. 10) et ἃ v. ὠτίον μὴ βαρέως (ib. 497 B 10)
ad finem, (38) III. (41) VII. (55‘) VIII. (667) VI. (78°) XXIII.
(867) IX. (88") X. (90°) XI usque ad v. φίλος πιστὸς, ϑη-
(M. 35, 832, A' 4). (91) XII. (94) XVI usque ad v. τῶ xe-
φαλαίω τὸν γεωργὸν (M. 35, 936, 11). (95) XVIII. (111) XXII.
(127”) XXV usque ad v. (1867) ἐκ τοῦ πατρὸς τὸν υἱὸν εἰς
αὐτὸν (M. 35, 1221 1. 3) et ἃ v. ò(uoim)s ὁ πάντα πλούσιος
περὶ τῆς ἜΣ ΤΟΝ, τοῦ Ex) πνεύματος leg γὰρ sp
τ tie ae A NGIILIO: (31-82.
DA 15 sqq.) ad finem, (138) XXXIV. (143) XXXII
‘usque dr Vv. λῦσον τὴν (ἀκοήν * Cusheéta) μὲν ἐν τοῖς (M.
36, 197 Ὁ).
Chartac. cm. 21,7 X 14; ff. 152 (947 vacuum; 150-152 a tineis
corrosa) + vi; 5. XIV. Codex in principio et fine mutilus; series
foliorum turbata sic restituenda 1-11. 13-31 (folium excidit). 32-90
(duae desiderantur chartae). 91-110. 119-126. 111-118. 127-136 (folium
excidit). 137. 138. 12. 139-152. Hic illic codex lacunosus est; ex. gr.
f. 2" lacuna est inter v. nodo λαλοῦν et ὁρώμενα (M. 35, 418 σ 3 Sq.)
et v. desiderantur -r@, za) τῷ ϑεῷ, ζῇν ὑπὲρ te, 3" post χαὶ εἰσὶ σχε-
dov τι πλείους (Δ. ib. 416 H' 13) verba desunt xer ἀριϑμὸν, 3" lacuna
est Ross ποιουμένοις τὸν λόγον (M. ib. 417 B 1) et v. desunt οὐκ ῴμην
σον εἶναι, οὐδὲ νῦν, etc. etc. F. 1" summo marg., manu Philippi
Vitalis ‘ S. Greg. Nazianzenus ’; imo marg. sigill. Biblioth. Passio-
neae. 907 | ἐγράφη ἐαννουαρίω ι' — 137" ,swés' (= p. Chr. 1357)
u?' χειρὶ γέγονεν ΟΣ ἀναξίου ϑύτου, ἐν νήσω χρήτη πόλεως χάντακος ἔνδον
καὶ εἰς ναῦν ἐωζάννγ)ου τοῦ χρυσοστόμου, ivo. ι΄. 6. M.
32 (B. 5. 15)
1-24 Liturgica 25 Parasceves virginis martyrium (Ἐν
τοῖς κεροῖς ἐχεινοις " τοῦ ἑληνησμοῦ ete. Cf. Fabr.-Harl. X 304;
cod. Bonon. bibl. Univ. 2702 f. 57 sqq. [Studi ital. III 418])
99 B. Mariae Virginis vita ab Epiphanio monacho et
presbytero scripta (M. 120, 186-216) 52 Τ Kavòv παρα-
κλητικὸς * εἰς τὴν ὑπεραγίαν ϑεοτόκον © κατὰ ἀλφαβύτου: x
(Ἄχραντέ μου ",. πανάγια ϑεοτόκε © τῶν ἀγγέλων χαὶ βροτῶν
ἡ δέσποινα — Ὡς τὸν ἕνα τῆς τριάδος συλλαβοῦσα ᾿ καὶ τεκοῦσα
παρϑένε Ttavaumue . αὐτὸν δυσώτπει σῶσε τὰς ψυχὰς ἡμῶν)
57 historiarum sacrarum epitome (περὶ πάντων καὶ
συμττᾶσι dia πάντων χρὴ τὸν ἀληϑῆ yonotiavor, ἐπίστασϑαι,
ti ϑεὸς etc.) 171Iohannis Apocalypsis (cf. Tischendorf-
Gregory ‘ Nov. Test. gr.’ III p. τὶ proleg. pag. 684 n.° 150)
206 Iohannis Damasceni in laudem B. Mariae Vir-
ginis homilia (M. 96, 651-680) 226”. 227. 228 liturgica.
Chartac. cm. 20,8 X 14,7; ff. 236 (7°. 12-14. 20". 32". 54-56. 170.
2057. 221-225. 226". 229-236 vacua) + v; s. XV. F. 1" ‘ XI'. l" manu
Ph. Vitalis ‘ Homiliae, Apocalypsis et alia quaedam ’. 15" imo marg.
sigill. Biblioth. Passioneae. PE
ue vis Ni dit:
33 (B. 4. 19) ; ἀν ἢ οὐ TON là.
1S. Athanasii de vita οὐ Regina S. Vigor (MG 126; τς
837-976) 52 5. Gregorii Theologi (sc. Nazianzeni)
exemplum testamenti (M. 37, 389-396); desinit vero: Me-
teyoayn <sic) ἐκ τοῦ ἀρχετύπου συγκειμένου ἐν τῇ ἐκκλησίᾳ
γναζιανζοῦ: απ
Chartac. cm. 20 X 13; ff. 56 (50 partim. 51. 55". 56 vacua)-+ VIII;
5. XV-XVI. F. vi” alia manu indiculus vocum et dictionum aliquot,
quae in S. Antonii vita occurrunt. vi" index lat. recens. 1" summo
marg. ‘ S. Antonii Vita a 5. Athanasio descripta’ manu Ph. Vi-
talis; sigilla Biblioth. S. Silvestri et Passioneae. G. M.
34 (A. 4. 3)
Georgii Scholarii grammatica (Τῶν στοιχείων ἃ καὶ yodu-
ματα — οἱ δηλοῦντες τὸ ἐναντίον τῆ δυνάμει τοῦ πράγματος.
οἷον ᾿ ἔμπης. ὅμως α = Sequitur | ἐνταῦϑ᾽ εἴλειφε σχολαρίου
ἐρωτημάτων, τέλος).
Chartac. cm. 20 X 14,3; ff. 53 + ΧΙ (vi. vII membr. instrumen-
tum continent latinum); 5. XVI. F. vi” ‘ XIV. codex ’. 1" summo
marg. ‘ Georgii Scholarii Grammatica ’ manu Ph. Vitalis; marg. inf.
sigilla Biblioth. S. Silvestri et Passioneae. Meminit huius codicis Ban-
dinius II 470. Poi
Sa: (0.2. 6)
Archimedis (1) de sphaera et cylindro libri II (Heiberg Ἕ
I 2-254), (46) de dimensione circuli (ib. 258-270), (48) de
conoidibus et sphaeroidibus (ib. 274-498), (89°) de lineis
spiralibus (II 2-138) 116-117" <o)yodiov εἰς τὸ ει ϑεώ-
ρημα (III 376-379) Archimedis (117°) de planorum
aequilibriis etc. (II 142-238), (134) arenarius (ib. 242-290),
(144) quadratura parabolae (ib. 294-352) Eutocii com-
ment. (154) in lib. I et (1647) II de sphaera et cylin-
dro (Heiberg III 2-260), (202°) in dimensionem circuli
(ib. 264-302), (209°) in libros de planorum aequilibriis
(ib. 306-370) 222” tabula compendiorum tachygraphi-
corum 224-247" Ἡριστοξένου πρὸ τῶν ἁρμονικῶν στοι-
χείων ({(Τ)ῆς περὶ μέλους --- ῥάδιον συνιδεῖν. τέλος) Aristo-
xeni Elem. Harm. p. 1-74 Meibom.
ἫΝ
È Ernie | Lise Ascalonita. | ata . 1" summo marg.
manu rec. Aoytundovs τοῦ περὶ σφαίρας καὶ κυλίνδρου τὸ προοίμιον λείπει,
in marg. exter. ἡ πρώτη σελὶς τοῦ ἀντιγράφου ἀφανὴς ἣν ὡς ὁρᾶς (haec
omnia fere evanida) et inferius ἐν τοῖς ἐσχάτοις χωρίοις τούτοις οὐδὲν
ἐλλείπει: imo marg. sigill. Biblioth. Passioneae. 44" marg. SUP.
οὐδεμία cells τοῦ ἀντιγρώφου οὕτω συγχεχυμένη χαὶ τεταραγμένη οὖσα
ἐτύγχανεν ὡς αὕτη. In foliis 153" et 202" exstant subscriptiones quae
leguntur in Archimedis codice Laurent. 4 pl. 23 apud Band. II 14 sqq.;
cfr. Heiberg. 222" Ταῦτα ἐξεγράφη ἀπὸ τοῦ ἀντιγράφου ἐκείνου τοῦ
παλαιοτάτου ὃ πρότερον χτῆμα ὃν (sic) τοῦ γεωργίου τοῦ βάλλα ὕστερον
τοῦ ἐπιφανεστάτου ἄρχοντος ᾿Αλβέρτου πίου καρπαίου ἐγένετο" ὃ μὲν ἀντί-
γραφον ὡς εἰρήχαμεν παλαιότατον ἣν πλείστην δὲ καὶ ἀμέτρητον ἔχον
ἀσάφειαν ἐκ τῶν πταισμάτων " ὥστε ἀναρίϑμητα χωρία μὴ δὲ σαφηνίσασϑαι
μηδαμῶς" περὶ δὲ τὰς καταγραφὰς πολλῶν ὄντων χαὶ ἄλλων ἁμαρτημάτων
ταῦτα ἣν ARIE TA ὑπογεγρωμμένα" στοιχεῖα δηλαδιη ἀντὶ στοιχείων. |
X ἀντὶ τοῦ .κ. καὶ ἀνάπαλιν | ϑ' ἀντὶ τοῦ. β. καὶ ἀνάπαλιν ete. (cfr. Allen,
Notes. on Greek mss. p. 42) ἣν δὲ ἐν τῶ αὐτῷ ἀντιγράφῳ καί τινα ida
χαραχτηρίσματα συντομίας χάριν τῆς ἐν τῷ γράφειν " τάδε. sequitur ta-
bula compendiorum tachygraphicorum. Exstant passim in margini-
bus librarii manu notulae latinae de archetypo interdum suboscuro.
G. M.
36 (B. 1. 5)
1 Catena in Matthaei Evangelium (Ουτε πλείονα τὸν ἀριϑ-
μὸν. οὔτε ἐλάττονα ἐνδέχεται εἶναι τὰ εὐαγγέλια etc.). Prae-
mittuntur (τ΄. 11") capita, (117) τὰ σαββατοχύριακα τοῦ κατὰ
ματϑαῖον εὐαγγελίου, (11°) τὰ σαββατοκύριακα τοῦ κατὰ μάρ-
zov ἁγίου εὐαγγελίου, quibus subicitur nota + τὰ λοιπὰ οὐκ
εἰσὶ χατὰ μάρκον.. διὰ τοῦτο οὐκ ἐγράφησαν παρὰ τῶ μηδὲ
εἶναι ἐν τούτω τῶ βιβλίωι. In fine (2167) legitur litt. rubr.
εὐαγγέλιον κατὰ uatdatov . στίχων β eds τὸ χαξὰ pet
ϑαῖον εὐαγγέλιον ᾿ ἐξεδόϑη ὑπ᾽ αὐτοῦ ᾿ ἐν ἱερουσαλὴμ ᾿ μετὰ
χρόνους ὀχτὼ τῆς χριστοῦ ἀναλήψεως: x 218 Catena in
Marci Evang., praem. (217) indice capitum (Πολλῶν εἴς
τὸ κατὰ Mar3aîov καὶ εἰς τὸ κατὰ ἰωάννην ete. [Cramer
‘ Caten. in N. Τ'. ᾽1 268] --- ἐφοβοῦντο γάρ᾽ διὸ δόξαν ἀνα-
πέμψωμεν τῶ ἀναστάντι ἐκ νεχρῶν ᾿ χριστῶ τῶ ϑεῶ ἡμῶν,
ἅμα τῶι ἀνάρχωι Hanoi etc.). In fine (280) litt. rubr. εὐαγ-
γέλιον κατὰ μάρκον ᾿ στίχων ὦ χ <i> ἐξεδόϑη μετὰ χρόνους L
τῆς χριστοῦ i: Cf. A Nov.
“ "
pa ι
PAIA
Υ
ì
LS
Testam. gr.’ II τὶ proleg. p. 587, n. 847.
Membran. cm. 29,5 X 22,3; ff. 280 (immo 282, post enim 33. 270
invenies 998. 2108) + III; s. XI (fol. 279 manus recentior supplevit).
F. αὐ “ΜΗΔ᾿. 1" summo marg. ‘ Interpretatio in Evang. S..Matthaei
et S. Marci’ manu Philippi Vitalis. 1” marg. inf. sigill. Biblioth.
Passioneae; summo marg., manu 5. XV, βίβλος ἱερὰ τοῦ γαλησίου αὕτη.
Codici praemittuntur v folia chartac., quorum n” adnotationem An-
geli Mai praebet de fragmento Papiae hieropolitani partim inedito, ;
quod catena in Matthaeum exhibet. Codicem descripsit Maes, Pl
Saggio ete. pp. 38 sqq. Sen,
37 (B. 2. 8) xd
S. Dionysii Areopagitae (1) de divinis nominibus (M. 3, ;
585-984; titulum primi capitis in rasura manus s. XIV "i
litteris rubris retractavit), (81°) de caelesti hierarchia (ib.,
120-340), (117°) de ecclesiastica hierarchia (ib., 369-569),
(161°) de mystica theologia (ib., 997-1048), (166) epistulae ἊΝ
T-X usque ad ν. 77) μνήμη καὶ ἀνανεώσει τῆς σῆς (ib., 1120, 2) #
Singulis operibus, praeter primum, praemitt. index
capitum et epigramma; in marginibus scholia S. Maximi
in S. Dionysii opera.
Membran. cm. 28,3 X 29,2; ff. 184 + ft. vin chartac. in prince.
(quorum 1-v indicem lat. manu Ph. Vitalis continent) + mi in fine
(quorum primum membran. manu 5. XIII palimpsestum est [prior
scriptura minuscula, saeculi, ut videtur, χα] et fragm. evangelior.
{[Matth. VIII 28-34, IX 1. 18-26. 1-7) continet); 5. XII. Mutilus est
codex in principio (mature excidit quaternio α΄) et fine; tituli ca-
pitum et litterae maiores inaurata. F. 3" imo margine sigill.
Biblioth. Passioneae. G. M.
38 (C. 3. 7)
{Georgii Pachymeris μαϑηματική * ἀριϑμητική inde a v.)
(1) χαὶ διορίζεται ποταττὸν χρὴ τὸν ὄντως φιλόσοφον εἶναι <?)
ἀνακεφαλαιούμενος τὰ διὰ πλειόνων προδιαλεχϑέντα. Quae in
cod. desunt edidit ex cod. Marciano VI 6 (= Naniano 255
ap. Mingarelli p. 448) H. Narducci in Rendic. della R. Accad.
dei Lincei, 1892, p. 155 sqq. (45) ἁρμονικὴ: μουσική (Vincent
in Notices et extr. des mss. de la Biblioth. du Roi XVI 401-553)»
E, 22. 6.95
sid ᾿ dl.
d,
A GELIC. 31.39.
Deco: ἀλλ: γε δὴ καὶ τῆς σφαιρικῆς ἡ a (151)
door σφαιρικῆς εἴτ᾽ οὖν ἀστρονομίας (Κύκλος ἐστὶ, σχῆμα ἐπί-
medov ὑπὸ μιᾶς γραμμῆς περιεχόμενον).
ἐν. i Chartac. cm. 27 X 18,8; ff. 2144 vi; 5. XIV. Codex initio mu-
“i tilus. F. 1 et II indices graeci recentiores: indici folii τὶ praemittitur
manu s. XVI περὶ τῶν τεσσάρων μαϑημάτων " παχυμεθ' μεγάλου dida-
σχάλου.; manu Philippi Vitalis ‘ Pachimeres ᾿. 1” sigill. Biblioth.
E, Passioneae. Codicem descripsit MSI ‘ Saggio dell’ intero cata-
Dr logo ’ etc. p. 32 sqq. Ὁ: ΝΜ.
με.
LR IRA a
, ar) n fx Ri a ἃς
Ci ela ° ;
De
cei
eta
τ
Ri: e A00)
di 39 (A. 2. 15) τ:
pe 1 {Acta apostolorum inde a verbis cap. VIII 10 dsve) ws pi
9 τοῦ ϑεοῦ ἡ μεγάλη usque ad finem epistulae: (43) ca- fi.
’tholica Iacobi, (49) prior et (55) altera Petri, (60-67) Pa
I-III Iohannis, (68) Iudae, Pauli Apostoli (71) ad Ro-
manos, (92) prior et (113) altera ad Corinthios, (127) ad ΒΓΕ).
Galatas, (194) ad Ephesios, (142°) ad Philippenses, (147) «Sa
ad Colossenses, (153) prior et (158) altera ad Thessaloni- 1-6 IZ
‘’censes, (161) I et (166°) II ad Timotheum, (171) ad Titum, i.
(173) ad Philemonem, (175) ad Hebraeos usque ad v. ἔχω- fer
μὲν ϑυσια(σ)ϑήριον ἐξ οὗ (gay)ev) (= c. XIII 10) . ΩΝ
_ Singulis epistulis praemittitur <Euthalii) argumentum Mit
(ΜΝ. 85, 664 sqq.). “A
cp Membran. cm. 27X 22; ff. 189-+ vi chartac.; s. IX. Codex “SA
binis columnis et litteris uncialibus exaratus (characteris specimen Ἧς
exhibent Montefalconius in ‘ Palaeogr. Graec. ’ p. 514 sub n.° II et
Blanchinus in ‘ Evangeliar. Quadrupl.’ [Romae 1749] I tab. I post NU
p. 560 sub n.° IV, ex columna 2? folii 42” desumptum) in principio
Si et fine mutilus. Litterae maximae coloribus ornatae; argumentis
superimponitur πύλη variis coloribus. Singulae epistulae stichome-
triam in fine subiectam habent; praeterea ad Pauli epistulas adno- n:
tatur ubi et ad quos scriptae sint (haec omnia ap. Tischendorf, A
‘ Nov. Testament. Graece ’ Lipsiae 1872, invenies, ubi codex noster
phi
siglo L. designatur); denique summo foliorum margine pericopae in- Ti
dicantur. F.1" nonnulla manu Philippi Vitalis et sigill. Biblioth. [
Passioneae. Codicem descripserunt Philippus Vitalis in ‘ Man- dio
tissa ’ ap. Blanchinum |]. c. p. 564, Tischendorf-Gregory ‘ Prolego- δὶ
mena ’ III 1 416 sqq. et Maes ‘ Saggio dell'intero Catalogo ’ ete. δ᾿.
p. 35 sqq., apud quos invenies virorum doctorum nomina, qui hunc «ha
codicem contulerunt. G. M. a
Studi ital. di filol. class. IV. 6 “ $
4.
1 μαρτύριον τοῦ ἁγίου ἱερομάρτυρος editi! (BAdoros ὃ μάρ-
τυς ᾿ ἄξιον τοῦ τοιοῦδε τέλους τῆς μαρτυρίας --- ἐν τῷ μέλλοντι
δὲ καὶ ζωὴν τὴν ἐν yo, dr αὐτοῦ δίδωσι τοῦ μεγάλου ϑεοῦ
καὶ σωτῆρος πάντων © ὦ πρέπει πᾶσα δόξα etc.) 8° βίος
τοῦ ὁσίου ττατρὸς ἡμῶν μαρτινιανοῦ: (Ὃν τρόπον αἱ τῶν προ-
λαβόντων νόσοι σωματικαὶ καὶ ττηρώσεις --- οὐχ ἡδονὴ τὰ μέλη
χραινούσας ᾿ ἀλλὰ yo καϑιερούσας ἁγνῶς τῶ πάντων δεσπότη ©
ὅτι αὐτῶ πρέπει πᾶσα δόξα etc.) 25 μαρτύριον τοῦ ἁγίου
μεγαλομάρτυρος ϑεοδώρου τοῦ τήρωνος: (αξιμιανῶ καὶ μαξι-
μίνω τοῖς βασιλεῦσι πολλή τις καὶ ἄσχετος ἡ ὁρμὴ κατὰ τῆς
τῶν χριστιανῶν κεκίνητο πίστεως — εὐχαριστήρια ἑορτάζοντας "
εἰς δόξαν τοῦ τοῖς αὐτοῦ μέλεσιν ἐνδοξασϑέντος χῦ τοῦ ϑεοῦ
ἡμῶν ᾿ ὦ πρέπει etc.) 35" Euodii, martyrium SS. XLII
martyrum (Act. SS., Mart. I 887-893) DI μαρτύριων (Sic)
τῶν ἀγίων τεσσαράκοντα χῦ μαρτύρων: (Εἶχε μὲν τὰ ῥωμαίων
σχῆπερα λικίννιος ὃ βασιλέων τῶν πάλαι παρανομώτατός τὲ
— ϑησαυρὸν ἀναφαίρετον, ἀγαϑῶν σωρὸν χριστιανοῖς ἐδωρή-
σαντο εἰς δόξαν πατρὸς υἱοῦ etc.) 60" de festo εῆς ἀχα-
ϑίστου (M. 106, 1336-1358) 69 vita S. Alexii (Massmann,
St. Alexius Leben, in Bibliothek der gesammten deutschen Na-
tionallitteratur, IX [1848] pp. 192-200; cfr. ‘ Biblioth. Ha-
giogr. Gr.’ p. 4; in cod. autem post σχοίημεν dé continuatur
[T9"] σε πρὸς τούτοις. καὶ βίου προασπιστὴν καὶ διορϑωτὴν..
καὶ γενναῖον ἀλείπτην πρὸς ἀρετὴν καὶ χειραγωγὸν --- [801] ὡς
ἂν εἴημεν διὰ σοῦ δοξάζοντες ἐν παντὶ καιρῶ τὸν ἀληϑινὸν
ϑεὸν ἡμῶν σὺν τῶ ἀνάρχω πατρὶ καὶ υἱῶ καὶ ἁγίω πνζ(εύματλ)ε"
νῦν καὶ ἀεὶ etc.) 80 {Symeonis Metaphrastae) vita
S. Theophanis (M. 115, 10-29) 89 Sophronii Hiero-
solym. vita Mariae Aegyptiacae (M. 87°, 3697-3725)
109 martyrium S. Georgii (Act. SS., April. III rx-xv)
124 encomium S. Basilii Amaseni (ib. p. LVI-LX).
Membran. cem. 26,8 X 20,2; ff. 133 (133 parte super. lacerum;
initio desunt ff. 88, ut eruitur ex notis numeralibus, quorum vestigia
exstant usque ad ἢ 109 [olim 197)) + ff. chartac. vi; 5. XII. Codex
binis columnis exaratus. F. 1" summo marg. ‘ 5 181 ᾿; manu Philippi
Vitalis ' Martyrologium, et Vitae SS.'; sigill. Biblioth. Passioneae.
G. M.
40 (B. 3. 6) | ISCR δ ἐν OTTAVI TAI
οἷς
τῷ $i eo: ΔΥΣῚ ΡΑ
| ANGELIC. 40-41.
PORCI NO)
| 1-2" Εἰς τὸ ὄνομα τοῦ πατρὸς xaì τοῦ υἱοῦ καὶ τοῦ ἁγίου
πνεύματος. βουλαὶ α' Μάρτυρα ἐπικαλοῦμαι τὸν κύριον
μου ἰησοῦν χριστὸν καὶ ϑεὸν ἡμῶν ἐπὶ τὴν ἐμὴν ψυχὴν ὅτι
πιστὸς δοῦλος ἦλθα τῆ ἁγία αὐτοῦ ἐκκλησία ᾿ ἥτις ἐστὶ νύμφη
αὑτοῦ ἠγαπημένη καὶ πάντων τῶν χριστιανῶν μήτηρ ᾿ καὶ διὰ
τοῦτο ἦλϑα ἵνα τὰ δίκαια αὐτῆς ἐκδικήσω ἃ ijorracev πολλῶν
πονηρῶν ἀνϑρώπων πλεονεχτικὴ γνώμη x. τ. λ. 27° in-
dex graecus, qui, praeter Theodoreti quaestiones in codice
exstantes, quaestiones recenset Εἰς τὸν ζησοῦν τοῦ vevi, Εἷς
τοὺς κριτάς, Eîs τὴν ῥούϑ Theodoreti quaestiones (8)
in Genesim usque ad v. οὐκοῦν οὐδὲ τὸν (M. 80, 177, 1. 27),
(24) {in Exodum inde ἃ v. 0d)x &r10ev δίκας (ib. 268, 1. 29),
(29) in Leviticum (ib. 297-349), (37) in Numeros (ib. 349-
400), (467) in Deuteronomium usque ad v. (55°) παρὰ τοῦ
σωτῆρος ἡμῶν εἴ- (ib. 456, 1. 41), (56) ecclesiasticae histo-
riae lib. I usque ad v. (77°) τῆς βασιλείας ἔτος (M. 82, 988,
1. 1 ab imo), (78) II inde a v. ἐν τῆ περὶ τῆς ἰδίας φυγῆς
(ib. 997, 1. 21), (96”-140°) III-V (ib. 1085-1277) 141" βουλαὶ |
Παρακαλῶ τοὺς εὐσεβεῖς dmuavovs iva δώσωσιν ἡμῖν μετὰ σο-
φοὺς καὶ φοβουμένους τὸν ϑεὸν τρεῖς κἂν ἡμέρας συνλαλῆσαι
καὶ ἀκούσαι μου τοὺς λόγους — - καὶ ὅτι οἱ μὲν τοῦ χριστοῦ. οἱ δὲ
τοῦ διαβόλου 141" ἘΞ ὑμῶν αὐτῶν γινώσκετε ἀγαττητοὶ ὅτι
εἰ μὴ ἐστὶν ὁ στρατιώτης κατὰ πάντα ἑἐνόπλησμένος — καὶ
ἡμεῖς ϑεοῦ βοηϑοῦντος ἐϑέλωμεν ἀνιστάμεϑα sic).
Membran. cm. 26 X 19,5; ff. 141 (folia exciderunt post 23. 55 ut
animadvertit Philippus Vitalis, et post 77) {- vi chartac. Codex binis
columnis exaratus, duobus constat codicibus, quorum prior manu
s. X exeuntis (‘ Bold minuscules, full of tachygraphie abbreviations:
unsigned, but in the hand of the London Nonnus, Add. Ms. 18, 231
[a. 972]. See a facsimile <sc. f. 227.) Palaeographical Society, series 2,
part V. plate 85’ Allen, Notes on Greck Mss. Ὁ. 40) complectitur ff, 2-55"
et alter manu s. XII, caetera, praeter folia 1"-2" et 141 quae manus
recentior scripsit. F. 11" ‘ Theodoreti | Cyri episcopi | Quaestiones
in Octateuchum. | et | historiae ecclesiasticae libri quinque | membra-
naceus Sec. XIII. 1” in marg. externo manu Ph. Vitalis ‘ Theo-
doretus x in ant. Testam. x Et de hist. Ecclesiast. 1’. 140” ἔτος
EX)oaoazooto | ἔχτο * μηνηφευρου | ἀρηο" ἡςασ B* eyeveto | σησμοσφο-
βερὸς © οραευ δομιτηςημερας cfr. Allen p. 40 Codicem descripsit
Maes ‘ Saggio dell'intero catalogo ’ etc. p. 16 sqq. G. M.
NRE,
; aos
copioRs Gr
ES Eu.
A 42 (C. 3. 18) ;
"8 2 Ammonii in Porphyrii Isagogen prooemium (p. 123 ΝΙΝ τ
ΟΕ Busse) 8°" Aristotelis vita (II Westerm.) 9 <Ammonii pe
< 0 prooemium in Aristotelis praedicamenta) ut in cod. 30 f. 96.
brc Sequitur notula ζήτει ὄπισϑεν.. ἐκεῖσε γὰρ πάντα ἐγράφησαν ε΄.
- LI 10 Porphyrii Isagoge Aristotelis (25) Catego- ᾿
feto riae, (56) De interpretatione, cum commentario (Πρὸ τῆς Ὁ
fan ἀχριβοῦς ἐκϑέσεως τῶν προτάσεων τῶν TE καταφατιχῶν — τοῦ ἐπ
eo ἀνδρὸς οὐδὲν ἀπεχρυψάμην), (94) Analytica priora et poste- 44
ΩΝ riora, (259) Topicorum libri VIII (VIII cum Alexandri Es
pù Aphrod. commentario in marg.); desunt in fine verba εὖχε- ἢ
ΠΝ ρῶς πρὸς τοὺς τυχόντας --- ἐκ τῶν παρὰ πόδας [p. 160" 12-19] ᾿
κ᾿ da: 416 σύνοψις τῶν σοφιστιχῶν ἐλέγχων (Ἴστέον ὅτι καὶ ἕξ ΕΣ
᾿-- τρύπους γίνονται ττερὶ τῆς λέξεως σοφίσματα ete.) 419 To- È
Me ἢ picor. IV 5 fr. (λέγειν " καὶ ὑπερβολὴν ὑπερβάλλουσαν — συγ- τ
a. Ἶ χωρῆσαι ὅτι [p. 120" 28-12 05 9]: quae etiam suo loco f. 313" ἔ
ΟΥ̓ invenies) Exstant in marg. scholia, schemata et inter-
dum imagines pictae.
Chartac. cm. 25,9 X 16,5; ff. 420 (149. 158. 169. 171. 183. 189. 190.
193. 224. 259. 281. 397.412 habent marg. exteriorem resectum; 379 parte
inferiore caret; 379". 4207 vacua; complurium ff. margo superior
a tineis pessumdatus); s. XIV. 1" quaedam conscribillata sunt parvi
momenti, quae referre non expedit. 1" imagines Aristotelis et
Alexandri rudi penicillo depictae. 270" Aristoteles’ manu Ph. Vi-
talis; imo marg. sigill. Biblioth. Passioneae. 93" tres praebet ima-
gines rudi calamo pictas, nonnulla rubris litteris quae legi nequeunt,
et Alexandri epist. ad Aristotelem (ap. Hercher, ‘ Epistologr.” p. 98).
418" post schema quod ad synopsin soph. elench. pertinet, exhibet;
subscriptionem librarii Manuelis Chrysocephali, qualem delineandam
curavit Allen, Notes on Greek Mss. etc. p. 42. 418" imago signorum
Zodiaci. 419". 420" multa parvi momenti conscribillata sunt, inter
quae enumeratio Aristotelis interpretum. Pi
43 (B. 3. 8)
1” Post nonnulla evanida, excerptum ex S. Antonii vita,
auctore ὃ. Athanasio (M. 26, 276, 11-19); sequitur } μὴ
Ai ἐγγίζειν dè μελιτινοῖς τοῖς σχισματικοῖς " οἴδατε γὰρ αὐτῶν τὴν
πονηρὰν καὶ βέβηλον προαίρεσιν ete.; denique epigramma
601 cap. ΤΙ Antholog. graecae appendicis (Cougny p. 189)
2° τοῦ ἁγίου μαξίμου ἐκ τῆς πρὸς μαρῖνον κύπρου ττρεσ-
Mint Vigor use Va It LÒ |
__Biregov ἐπιστολῆς © ἧς ἡ ox), viuo ϑείω κατὰ ϑεὸν etc.
(Τῶν τοῦ νῦν ἁγιωτάτου πάπα — καὶ ἡμεῖς ἐν τῆ καϑημᾶς
᾿
ANGELIC. 42-43. 85
Me
DEMI
τὸν ἡμέτερον ap. Μ. 91, 133, 2 ab imo; 186, 37): deinde τὸ
σ ροεπινοεῖσϑαι ἐπὶ τῆς μακαρίας τριάδος etc. 3' S. Ba-
silii Magni de fide usque ad v. χάριτι χριστοῦ ἐν πνεύματι
ἁγίῳ (M. 31, 676-689, 2 ab imo) 5" S. Anastasii Si-
naitae Νόμος ϑεῖος παλαιός τε καὶ νέὸς — διεστάξαντο ᾿ αὐτῶ
ἡ δόξα etc. (M. 89, 309, 15-38): sequuntur excerpta ex
Theodoreto, Basilio M., Gregorio Nazianz., Iohanne
Chrysostomo, Athanasio T° τοῦ μεγάλου μαξίμου
περὶ τῆς ἁγίας τριάδος (scil. excerpta ex S. Maximi operibus;
cfr. M. 130, 97, 22 — 50; 91, 549, 13 ab imo — 552, 5 etc. etc.)
8" μαξίμου ἐκ τοῦ περὶ πῶς ἐνώκισεν ὃ ϑεὸς λόγος καὶ
τί ἐνοίκησις (Ἢ ἐνοίκησις κατά tiva ἰδιάζοντα λόγον, ὀφείλει
γοεῖσϑαι -- [2] καὶ ἔστιν ἡμῖν ὁμοούσιος χωρὶς ἁμαρτίας, τὸ
πάϑος ὑπέμεινεν) 9° sententiae e Democrito, Epicteto
aliisque philosophis etc. selectae usque ad v. (12°) οἱ dè
διδάσκαλοι τοῦ καλῶς ζῆν αἴτιοι (ex sti COTrT.) γεγόνασιν (p. 511,
1. 16 edit. Walzii ad ο810. Arsenii; cfr. cod. Ang. 80 f. 890);
deinde (Sophoclis Ai. 646) yv@un) | ἅπανϑ᾽ ὃ μακρὸς (χρό-
vos delet.) χἀναρίϑμητος χρόνος, φύει τ᾽ ἄδηλα καὶ φανέντα
χρύπτεται: (al. manu) ὦ τίς συνὼν ἥδεται, τοιοῦτος ἄρα καὶ
εἶναι πιστεύεται 13 τὸ ἴσον τῆς πρὸς τὸν μακαριώτζαγτζον)
πατριάρχην κωνσταντινουπόλεως χυρὸν μιχαὴλ γραφῆς © τοῦ
ἁγιωτάτου πατριάρχου ϑεουπόλεως μεγάλης ἀντιοχείας κυ-
god πέτρου, in margine λόγος ιγ΄ (Μ. 120, 796-816, 5)
16" sx τῆς ἐπιστολῆς τοῦ μεγάλου βασιλείου τῆς πρὸς τοὺς
ἐν ταρσῶ πρεσβυτέρους (Ὁ καιρὸς δὲ πολλὴν ἔχει ῥοπὴν τιρὸς
καταστροφὴν τῶν ἐκχλησιῶν — δώσει ὁ κύριος ὃ πάντα συν-
εργῶν εἰς ἀγαϑὸν τοῖς ἀγαπῶσιν αὐτόν ap. Μ. 32, 525 C-
528, 15) 17 ex «Theodoreti) oratione de divina et
sancta charitate excerptum (προσήκει dè ἡμᾶς — γνωστῶς
ἥδω σε ap. M. 82, 1497 B 6-1501, 5 ab imo) 18” <‘rubro)
πασχάλιον εὑρεϑὲν ἐν daxtvdidio (corr. ex δακτυλίω) ἡλεκχ-
τρίνῳ ὅτε τὰ ϑεμέλζια) ἐτίϑεντο τοῦ κιόνος τοῦ φιλοχρίστου
βασιλέως κωζ(νσταντίνλου τοῦ μεγάλου: (χρὴ εἰδέναι ὅτι δεῖ emi
τηρεῖν τὸν ὀχτώβριον μῆνα — μέλλει ἔσεσϑαι τὸ πάσχα cir.
cod. Vat. Reg. 44 f. 251" ap. Stevenson p. 34): deinde nigro
“ει ἄς pit
ἘΠῚ a RETTE ) Lera
ΔΝ ἜΝ “Ὁ
, e ᾿ A “ἢ νου ἦν $
CODICES GRA δ' GROSIO, MEP
a
pigmento versiculi τῶν τοῦ μεγίστου διονυσίου λόγων | οὐκ ἂν
τις εὕροι βίβλον ἀκριβεστέραν οὐκοῦν δικαίως οὐδὲ κομττωδε-
στέραν | εἰ ταῦτα κόμπος, ἄργυρος καὶ πορφύρα | qui iteran-
tur rubro atram. in summo margine [0111] 19" 19 index
operum S. Dionysii Areopagitae: deinde Ἐπισκεπτέον ὅτι καὶ
ἑτέρων αὐτοῦ πραγματειῶν μνήμην ποιεῖται — ἐπὶ τὰ ϑεῖα με-
τωνυμίαι cfr. cod. 56 f. 3" 195 (5. Maximi in 5. Dionysii
opera) prologus (M. 4, 16-21) 21 ἀπὸ σχολίων τινὸς φιλο-
πόνου (corr. ex φιλοσόφου) ἀνδρός (Ἰστέον ὥς τινες τῶν ἔξω
φιλοσόφων ---τὰ ἡμέτερα κλέτττειν [M. 4, 21 sqq.]): subiciuntur:
Ἐπειδὴ δέ τινες φασὶ --- ὡς ἐφικτόν ϑεῶ (M. 4, 21 11. 12-37) cfr.
cod. 56 f.7 211 ἐν τῶ ἐχτελεῖν σε τὰς ἱλαρίους sic) ἡμέρας
τῆς τεσσαρακοστῆς, ἱλάσϑητι καὶ ἡμῖν τοῖς ὀρφανοῖς καὶ &rrgo-
στατεύτοις., δέσποτα ἅγιε βασιλεῦ καὶ κατάπεμινον καὶ εἰς
ἡμᾶς τὴν σύνοικόν σου ἐλεημοσύνην * μὴ μόνοι ἡμεῖς ἀπόβλητοι
δόξοιμεν, ἐν τοῖς συναπορφανησϑεῖσιν ἡμῖν: + 22" index
capitum de caelesti hierarchia: deinde (22°) scholia nonnulla
23 epistula Dominici Archiep. Venetiarum ad Petrum
Antiochiae Patriarcham (M. 120, 752-756, 6) 23" imo
marg. εὐστρατίου νικαίας ἐκ τοῦ λόγου, τοῦ, πρὸς τοὺς λέ-
yovtas, ὅτι ἐκ τοῦ πατρὸς καὶ τοῦ υἱοῦ τὸ πνεῦμα τὸ ἅγιον
ἐχτορεύεται κατασκευὴ ὅτι ἐκ τοῦ πατρὸς διὰ τοῦ υἱοῦ μόνον,
οὐχὶ δὲ καὶ ἐκ τοῦ υἱοῦ! - οὗ ἡ ἀρχὴ © οὐ πρὸς ἔριν ὃ λόγος
ἀλλ᾽ εἰς ἀληϑείαν ἔξεται (οἷν. Fabric.-Harl. XI 622 sqq.)
(Νοῦς εἴρηται ὃ πατὴρ ᾿ λόγος ὁ υἱὸς * πνεῦμα ᾿ τὸ πνεῦμα
τὸ ἅγιον — οὗ τὶ γένοιτ᾽ ἂν γελλοιότερον) 24" τοῦ αὐτοῦ.
ἑτέρου λόγου ((Π)ερὶ μὲν δὴ τοῦ ἁγίου πνεύματος --- διὰ πλει-
όνων δέδεικται) S. Dionysii Areopag. (25) de caelesti
hierarchia (M. 3, 120-340), (08) de divinis nominibus (ib.
585-984), (129) de ecclesiastica hierarchia (ib. 369-569),
(162°) de mystica theologia (ib. 997-1048), (166) epistulae
I-X (ib. 1065-1120). Singulis operibus praemitt. index ca-
pitum et epigramma; in marginibus scholia S. Maximi in
S. Dionysii opera 180" (al. man.) ὥσπερ τὸ ὑπερμάχεσϑαι
ὑπὸ τῆς ϑείας ἐκφαντορίας ὁ ἱεράρχζης) σπτλουτεῖ — ἀλλ᾽ ὑπὸ τοῦ
ϑεοῦ μυηϑεὶς ταύτην τεϑεολόγηκεν praemissa notula τὸ παρὸν
σχόλζιόνΣ ἔστι τοῦ ῥητοῦ τοῦ ἁγίου τὸ λέγον οὕτω καὶ τὰς ἀφο-
ριστικὰς ἔχουσιν οἱ ἱεράρχαι δυνάμεις, (M. 3, 564, 1, 21) ὅπερ
φησὶν ἐν τῶ
Kxexounuevov): scholium pertinet ad f. 160", ubi in mar-
e gut Ai δ κι νωνι ;
Sa To. ANGELIO 49; 87
λόγω, ds ἐπιγέγρατεται " μυστήριον περὶ τῶν ἱερῶν
gine externo legitur: ζήτῴει τὸ σχόλζιονΣ τοῦ παρόντῴος
ῥητοῦ, εἰς τὸ τέλος τῶν ἐπιστολῶν τοῦ ἁγίου», ἔνϑα σημεῖον,
τόδε n 181 S. Nili epistula III 243 (Μ. 79, 496-501)
182" de Bulgarorum baptismate, de SS. Cyrillo et Me-
thodio qui litteras invenerunt etc.; in marg. ϑεοφυλάκτου
βουλγαρίας ἀπὸ τοῦ βίου τοῦ ἁγίου κλημεντος: sequitur excer-
pium de Trinitate ex Photio 183 ἀλλ᾽ è μὲν οὕτω τῆς
ἐπισκοπῆς παρανόμως --- ὑποφϑεγγόμενοι πνεύματι <'Theo-
phylacti caput VIII vitae S. Clementis Bulgariae Archiep.
M. 126, 1208 H'-1212, 6) 133 φωτίου ἀπὸ τοῦ λόγου
τοῦ sis τὸν πάπαν νικολάον (καὶ γάρ ἐστιν ὄντως κοινὰ πτῶσιν —
ἀποκλείομεν M. 102, 604, 859-606, 11) 10. πῶς νοητέον
τὸν ἀριϑμὸν τῶν ἡμερῶν σου ἀναττληρώσω. Inc. Τὴν ὡρισμένην
φησὶ τοῖς ἀνϑρώποις ζωὴν ᾿ τοὔτέστιν εἰς γῆρας μακρὰν ἐλϑεῖν
σε πτχρασκευάσω ete. 184 ἀπὸ τοῦ λόγου τοῦ δαμασκηνοῦ,
τοῦ, εἰς τὴν ϑεόσωμον ταφὴν τοῦ xvoiov ἡμῶν ete. οὗ ἡ ἀρχὴ.
τίς λαλήσει τὰς δυναστείας τοῦ κυρίου * καὶ μετὰ πολλὰ. λέγει
ταῦτα: πάντων μὲν αἴτιος ὃ ϑεὸς * αὐτὸς δὲ οὐκ ἔκ τινος ---
οὐσία ἄπειρος (M. 96, 604 d'-608, 5): deinde in marg. καὶ
μετολίγον sic) (184°) ἔσχατον dè πάντων ᾿ ὥσπερ tiva βασιλέα
τὸ πολυϑρύλλητον ζῶνο (510 1. ζῶον» τὸν (Δ. ib. 608 c')
185 χρονογραφία ἐν ἐπιτόμῳ ἀπὸ ἀδὰμ μέχρι τῶν καϑ' ἡμᾶς
χρόνων: (4δάμ σήϑ'᾽ ἐνώς ᾿ καινῶν ᾿ μαλελεήλ᾽ ἰάρεδ᾽᾽ ἐνώχ —
μανουὴλ πορφυρογέννητος ὃ κομνηγὸς, ἔτη λζ΄ * μῆνας ς᾽
186“ περὶ τῶν εὐαγγελιστῶν (Τὸ κατὰ ματϑαῖον εὐαγγέλιον
τῆ ἑβραΐδι διαλέχτῳ γραφὲν --- Τὸ κατὰ ἰωζάννην» εὐαγγέλιον.
ἐν τοῖς χρόνοις τραιανοῦ ὑπηγορεύϑη καὶ ὑπ᾽ αὐτοῦ τῷ ἰωζάνγνη»
ἐξεδόϑη) ib. ἀναγραφὴ τῶν ἀπὸ τοῦ σωτῆρος ἐπισκοπτη-
σάντων ἐν κωνσταντινουτόλει πρὸ τῆς βασιλείας κωνσταντίνου
τοῦ μεγάλου καὶ μετὰ τὴν βασιλείαν αὐτοῦ πατριαρχῶν .".
(ἀνδρέας ὃ ἁγιώτατος ἀπόστολος παραγενόμενος ἐν βυζαντίω
καὶ κήρυξας τὸν σωτήριον λόγον --- μιχαὴλ μοναχὸς καὶ ἡγού-
μενος τῆς ὀξείας, ἔτη κοσμᾶς ῥδαιφεῤθενδάριος τῆς μεγάλης
ἐχχλησίας ἔτη) cum additamentis marginalibus alia manu.
Consentit plerumque cum Nicephori Callisti enarratione
de episcopis Cp." ap. M. 147, 449 sqq.; editionis lacunae
LI
ς La
E
| CODICES GRAE
I at PRE
a * di Aeg ὑμὴν at Ù
. οἱ Ὁ . 5 ᾿ v'era Δ ee a -
; huius codicis ope expleri Doo) 188“ περὶ τῆς ἁγίας |
DI τριάδος καὶ τοῦ χριστοῦ χρησμοὶ ἑλληνικοὶ διάφοροι εἰς ἔλεγχον Me:
pre: ἐπισυνηγμένοι τῶν ἰουδαίων: (μὴ ὄφελες πύματόν pe καὶ ὕστα- VI
ero τον ἐξερέεσθϑαι [cfr. cod. Barocc. 68 f. 83] — ἐπεὶ βροτός
ue βιάζεται οὐράνιος pos καὶ è παϑὼν ϑεός ἔστι καὶ οὐ ϑεύνη. © ©
i j È seta ie
Mi Si
ΟΝ
πάϑεν αὐτή) 10. περὶ τῆς ἁγίας τριάδος (ϑεὸν νοῆσαι μὲν
ΝΣ χαλεπόν * φράσαι δὲ ἀδύνατον {est Herm. Trismegisti, cfr. 0
Ἷ ‘ Stobaei Anthol. ᾿ II 9, 4 Wachsmuth) ἔστι γὰρ τρισυπόστα- ‘ali
<a τος ᾿" Gveouivevros ᾿ οὐσία καὶ φύσις ete. — πολὺ τὸ μυϑῶδες
Ss καὶ σφαλερὸν ἑαυτοῖς ἐττεσπιάσαντο) ib. ἐκ τοῦ βιβλίου τῆς ἣ
ἘΣ ϑεογονίας ὀρφέως περὶ τῆς ἀνϑρωπίνης ἀγνοίας καὶ ματαιό-͵
δας τητος ([189] οὔτε κακοῖς προσερχόμενοι νοῆσαι φῶτες, οὔτε ποῖ
Ἦν μάλα προτρέψαι κακότητος ἔχουσι οἷν. M. 97, 721, 1. 9 ab imo)
ΤῊΝ 189 σοφοκλέους περὶ τῆς ἁγζίας) τριάδος ἤτοι ττερὶ ϑεότητος
Bi xatà ἑλλήνων (Ἔστι ϑεὸς ds οὐρανὸν ἔτευξε καὶ yaiav μαχρᾶν SM
da — εἶναι νομίζομεν [Sophocl.] fr. 1025 ap. Nauck F TG? p. 358) Wi;
SM ib. τῆς σιβύλλης περὶ τῆς ἐνσάρχου οἰκονομίας (ψέ ποτί(ε) 3
gi ἐπὶ τὴν πολυσχεδῆ ταύτην ἐλάσεις γῆν — ὡς Favarov κατά-
dixos πάντα πείσεται {Platonis est ap. Μ. ib., 724 n.° xI1))
Dr; ib. (al. manu) χρησμὸς τοῦ ἀπόλλωνος (Εἷς μὲ φησὶ βιάζηται
di οὐράνιος © ὅς ἐστι φῶς — ὃς ἐκ ταφῆς εἰς πόλον ὦρτο ap. M.
; ib. n.° XIII) ib. ἡ σιβύλλα ἡ παρ᾽ ἕλλησι ϑαυμαζομένη ἐν Ἃ
τοῖς tao αὐτῆ τόμοις πιερὶ τῆς κατὰ σάρκα χριστοῦ οἰχονομίας i
ME xo τῆς ἐκ παρϑένου γεννήσεως διαρρήδην οὕτω προαγορεύει
(Ὁπόταν ἡ δάμαλις ϑεοῦ λόγον ὑψίστοιο ete. καὶ τότε μεγάλη
ϑεοῦ παῖς ἀνϑρώποισιν ἥξει --- ὁμοιούμενος ἐν γῆ (Rzach,
Ù ‘ Oracula Sibyll. ° I 324-25 p. 24) τούτω προσκυνήσουσι
ἢ μάγοι --- τάδε ϑελήσει {ποιήσει ed., ib. I 884-85 p. 24 sq.))
ib. "ἡ αὐτὴ σιβύλλα περὶ τοῦ σταυροῦ ("2 ξύλον è μα-
καριστόν — οἶχον ἐσόψει [Rzach VI 26-27 p. 192]) ib. Et
βούλει dè καί τινων χρησμῶν ὑττακοῦσαι τοῦ ἐν πειϑοῖ τὲ
ἀπόλλωνος καὶ ἄμμωνος τοῦ ev λιβύη ᾿ καὶ αὖ πάλιν τοῦ ἐν
a δωδώνη ᾿ καὶ ἐν περγάμω πάντων δηλούντων καὶ τερολεγόντων
τὴν ἀλήϑειαν, bra δοτέον, ὡς χρὴ καὶ εἴση χριστὸν υἱὸν ὑψί-
i στου ϑεὸν προκηρυττόμενον tao αὐτῶν ἐπὶ σωτηρία καὶ èva-
καινίσει τοῦ ἀνϑρωπίνου γένους ἐλεύσεσϑαι προδηλούμενον: ἦν
σπιερὶ τοῦ ἱεροῦ :
>; - ΄ - ᾿ -
ἸΙάσωνος ἀρχηγοῦ λεγομένου τῶν ἀργοναυτῶν
τοῦ ἐν ἀϑήναις πρώτου κατασχευασϑέντος ἐν τῆ ἀκροπόλζει)
SE 0A
, “= 3 - - ° 2 ΕΣ , Ψ
| φεξύσον ἡμῖν πρροφήτα φοῖβε ἄπολλον " τίνος ἔσται δόμος οὗτος
: ᾿ » ἥν δ i ;
| ANGELIC. 43,
γῆς IRAN;
ἐν δελφοῖς ἀπόλλωνος πυϑομένου © εἰπόντος τὲ ζεροφή-
εἰς τί δ᾽ ἔσται τὸ μετὰ ταῦτα ἀπεχρίνατο οὕτως: (Oca μὲν
πρὸς ἀρετὴν — μαρία δὲ τὸ ὄνομα αὐτῆς ap. M. ib., p. 157 Ο 8-
τ
160, 2) 189" βλὰ δὲ πάλιν ἐρομένου ἀπόλλωνα περὶ
ϑεοῦ τάδε ἀπεχρίνατο x Εἷς us βιάζεται οὐράνιος φὼς. ὃ dè
παϑὼν ϑεός ἐστι " καὶ οὐ ϑεότης πάϑεν αὐτή (Μ. ib4 p. 124 Ὁ
3-4) ib. @orotot#) AKovs), (ἀκάματος φύσις ϑεοῦ — ὃ
πανσϑενὴς οὐσιώτατος λόγος ap. M. ib., p. 722 n.° Iv)
ib. σολόνος (Sic) @INvaiov: (Οὐκ ἐφικτόν μοι ἐστι ταῦτα —
ἀπάτωρ τρισόλβιος ap. M. ib., n.° v) ib. Fovxvdidos sic)
(Τὸ ἕν τρία — οὐρανῶν γεννήτορα ap. M. ib., p. 723 n.° vi)
ib. Ex τῶν σιβυλλείων περὶ τῆς δευτέρας παρουσίας
τοῦ κυρίου ἡμῶν καὶ ϑεοῦ iMood χριστοῦ * ἔχει δὲ ὃ χργσμὸς
ἀκροστιχίδα " Ἰησοῦς χριστὸς ϑεοῦ υἱός * σωτήρ" σταυρός. Ἰστέον
ὅτι τριάκοντα καὶ τέσσαρα εἰσὶ τὰ τῆς παρούσης ἀκροστιχίδος
γοάμματα ᾿ ὅσοι δηλαδὴ καὶ οἱ στίχοι ete. (Ιδρώσει μὲν χϑὼν
— ἕνεχ: ἡμῶν: x [VIII 217-250 p. 168-156, 9 Rzach])
ib. λόγος τοῦ εὐλαβεστάτου διακόνου τῆς τοῦ ϑεοῦ μεγάλης
A Α È Ἢ γνου
ἐχχλησίας καὶ φιλοσόφου κυροῦ σωτηρίχου τοῦ παντεὺύ
γενόμενος ἐκ συζητήσεως τοῦ ἁγιωτάτου πατριάρχου κυροῦ μι-
χαὴλ τοῦ ὀξείτου, περὶ τοῦ γεννηϑῆναι ἀνάρχως καὶ ἀχρόνως
τὸν ϑεὸν λόγον ἐκ τοῦ ϑεοῦ καὶ πατρὸς καὶ ἀεὶ γεννᾶσϑαι ",
χαὶ μήτε τὸν πατέρα στῆναί ποτε τοῦ γεννᾶν, μήτε τὸν υἱὸν
τοῦ γεννᾶσϑαι © καὶ περὶ τοῦ μὴ ἀπόβλητον εἶναι τοῖς ἐπιεικῶς
χαὶ εὐεπτηβόλως προσφερομένοις τὴν παρὰ τοῦ μεγάλου βασι-
λείου π᾿ιαραληφϑεῖσαν λέξιν τὴν λέγουσαν τὴν κυριακὴν σάρκα,
ϑεοφόρον: (Ἔστι μέν σου καὶ ἄλλως ἡ ἔντευξις περιπόϑητος
— ὡς ἡμεῖς τοῖς ἄλλοις, αὐτὸς ἡμῖν ἐπιεικῶς προσφερόμενος)
cfr. Fabric.-Harl. XI 715 192 τοῦ βουλγαρίας κυροῦ ϑεο-
φυλάκτου περὶ τῆς ἁγίας τριάδος: (Ἔτι γε μὴν πηγὴν καὶ
αἰτίαν εἶναι υἱοῦ καὶ τενεύματος — ᾿ἀνέκαϑεν καὶ σήμερον ὀρϑῶς
δοξάζει: “ΑἹ: deinde (192-199) Ἔτι πᾶσι τοῖς εὐσεβῶς φρο-
γεῖν ἐθέλουσιν [cfr. cod. 30 ff. 281" sqq.] --- ἀλλὰ μετὰ τῆς
ἀληϑείας καὶ τοῦ ὀρϑοὺ δόγματος τῆς ἐχκλησίας αὐτοῦ, οἶχο-
γομοῦντι ὅμοφρονεῖν κατὰ πάντα καὶ πιστεύειν 199“ ex-
cerpta ex Leontii Caesariensis episc. responsionibus πρὸς
ì Ridi e RA ἘΠ ᾿ x
È ΤῈ Toni ΔῊΝ Mpa ἀν ΕΊΣ ai x
τὸν φιλόσοφον (I ἀπεδείξαμεν διὰ πλειόνων τῶν ἐκ τῶν ϑείων
Ti
3
τι boe γραφῶν μαρτυριῶν — προσίεσθαι M. 85, 1289, 19-42; II πλὴν πὸ
Rio τὸ ἐμπεσὸν ὑπόδειγμα — καὶ τοῦ υἱοῦ καὶ τοῦ ἁγίου πνεύματος te,
Vic M. 85, 1292, 4 ab imo — 1298, 27) 200 excerptum ex ᾿ἧς
“IG Protogenis Episc. Sardicens. responsione (ἐν βίβλω dè ΤᾺ
Re i ἀναλήψεως μωσέως --- δεξιὰν dè, τὸν υἱὸν αὐτοῦ M. 85, 1284, 2 I
le ab imo — 1285, 22): sequuntur quaedam de sacrificiis et ΜΝ
i; de signis quae comitantur eos qui Christo obedientes vitam Εν
po agunt —201Gregorii Papae <IX) ad <Germanum II) G
tg patriarcham epistula (Γρήγοριος ἐπίσκοπος δοῦλος τῶν δού- i
it, λων τοῦ ϑεοῦ etc. ὡς ἐγγὺς τὸ μαρτύριον τῆς ἀληϑείας [cfr.
IU codd. Marc. 575 ap. Zanetti p. 303, et Laud. 73 ap. Cox. ἢ
Ἢ - p. 560] — ἑβδόμω ἔτει τῆς ἡμετέρας ἀρχιεροσύνης: “) ἢ
ἊΝ 202 ὅρος τῶν φραιμενουρίων sc. confessio fidei Lati- Ἂ
So norum scripta missaque a Gregorio pontif. ad Germanum D
To Patriarch. CP.) M. 91, 1017-1024 203" ἀπάντησις τοῦ di
Mei πατριάρχου κυροῦ Γερμανοῦ καὶ τῆς σὺν αὐτῶ ἱεράς συνόδου mM
"i πρὸς τοὺς ἀπὸ τοῦ πάπα σταλέντας φραιμενουρίους καὶ τοὺς Ἅ
di λοιττούς <efr. Fabric.-Harl. VIII 78. XI 168): (Εἴπατε ἡμῖν
« ὦ τιμιώτατοι τοῦ ἁγιωτάτου πάπα ἀποχρισιάριοι — [2127] o"
ἔν καὶ τῆς οὐρανῶν βασιλείας κληρονόμοι ἐσόμεϑα © χάριτι τῆς
N ἀκτίστου καὶ ὁμοουσίου ἁγίας τριάδος, εἰς τοὺς αἰῶνας ἀμήν: x È
in append. ad χρονικὸν Tewoyiov Φραντζὴ του πρωτοβεστια-,
Ἵ ρίου etc. νυν πρωτὸν ἐχδοϑὲν ermiusdetg Φραγκισκ. Καρολου
i Alrs9 etc. [Ἐν Βιέννῃ τῆς ᾿Δουστρίας 1796] p. 140-149)
i 212" Theodoreti Cyr., haereticarum fabularum compen- i.
x dium usque ad v. βορβοριανοὶ γὰρ tovt(ov) χάριν ἐπωνομά- :
σϑησαν (Μ. 83, 336-364, 96) 217 excerpta ex S. Epi-
΄: phanii anacephalaeosi (α΄ βαρβαρισμὸς ete., β' σκυϑισμὸς ete.,
ΔῈ Μ. 42, 840, 42-841, 4) ib. S. Iohannis Chrysost. hi
n homilia VI in epist. I ad Timoth. usque ad v. πρὸς αὐτὸν »
διακεῖσθαι (M. 62, 531, 37), quibus subic. (217) χαὶ μεϑ'
È ἕτερα: ἴστε dè οἱ πιστοὶ tiva δεῖ εὔχεσϑαι — ὑπέρευξαι τοῦ
᾿ ἐχϑροῦ (ib. 533, 16-534, 2): deinde τοῦτο γὰρ καλὸν καὶ ἀπο-
pi δεχτὸν — τὴν φιλοστοργίαν τὴν πρὸς ἀλλήλους ex hom. VII, ii
a M. ib., 536, 7-31), post quae (218) χαὶ è μὲν χριστὸς ὑπὲρ |
ἑλλήνων ἀπέϑανε — ἧς καὶ ἀπαλλαγέντες ἀξιωϑείημεν τυχεῖν
i ζωῆς αἰωνίου 219-222 Theodoreti de Principio, de Fi-
& i | ANGELIC. 43. 91
Dio
+
lio, de Spiritu S. sc. excerpta ex libro V haereticar. fa- a:
«_—’—bularum) M. 83, 441 A'-460, 16 S. Maximi (222) de ὙΦ
i duabus Christi naturis (M. 91, 145-149, 18), (222) capita ni
19 XV theologica et oeconomica usque ad v. ὑπὸ τῆς φυ- è
ἊΝ σικῆς περιγραφῆς ζημιωϑησόμεϑα (M. 90, 1177-1185 με΄ 18) SM
BR 224 S. Cyrilli περὶ ὀρϑοδοξίας κεφάλαια ιβ' κατὰ ve- ῬΗ͂
i ν στορίου {anathematismi tantum sine explicationibus et re- Ch
; prehensionibus, M. 76, 392-449) 2294” ἐκ τῆς 4 ὠϑδῆς id
uedodiov κωνσταντινουπόλεως κεζφάλαιον) πρὸς τὴν τιμιω-
ἥτε τέραν: (Ἄρειον τὸν πρῶτον αἱρετικὸν * καὶ τοῦ μυστηρίου ἀλ-
λότριον τοῦ ϑεικοῦ --- ἡμᾶς τοὺς ἀσιγήτως σὲ μεγαλύνοντας: +)
225” σὺν ϑεῶ προϑεωρῖα τῆς ὑποϑέσεως τῶν ὅρων τῆς
βίβλου ἧς ἐπωνυμία λέγεται δδηγός: (Τῆς xa ἡμᾶς ἅπαντας
βοοτοὺς --- περιφρονεῖ τῶν σολοίκων καὶ τῆς λέξεως (στίξεως M.))
È sc. ex S. Anastasii Sinaitae ‘ viae duce’ M. 89, 48 C — *
᾿ 88, 1 ab imo; post quae sequuntur (233) Ταῦτα πάντα τὰ -
γεγραμμένα, μὴ ἁπλῶς καὶ ὡς ἔτυχεν ἀναγινωσκέσϑωσαν -- i
ἀτελεύτητον ᾿ ἧς γένοιτο πάντας ἡμᾶς ἐπιτυχεῖν ἀμὴν: hi;
233" Ἰστέον ὅτι ἀριστοτέλης τὴν ψυχὴν ἐντελέχειαν εἰρηκὼς ete. Ν
È ib. frustulum ex S. Symeonis Stylitae epistula ad :
Ò Tustinum iuniorem (M. 86°, 3216) 234 Nicetas David ϑ
ἣν in carmina arcana S. Gregorii Nazianz. inde a v. Ζρηγο- &
giov πόνος εἰμὶ etc. Ἐβουλόμην μακροτέρας (M. 38, 788, 39-
841,13) 249" excerpta ex S. Epiphanii libro I adversus
È: haereses (I inc. ‘Adau τῆ ἕχτη ἡμέρα πλασϑεὶς ἀπὸ τῆς γῆς I
[M. 41, 177 Ὁ]; ultimum «in marg. περὶ 700dtaror) inc. ἡρώ- "9
dns υἱὸς ἦν ἀντιπτάτρου et des. ὦ ἀπόκειται [M. 41, 269 C 8- Ò
272, 19]) 253 ἐξαποστελεῖς φησὶ τὸ πνεῖμά σου καὶ κτι- ἘΝ
σϑήσονται ᾿ καὶ ἀνακαινιεῖς τὸ πρόσωπον τῆς γῆς ᾿ τούτεστι ἣν
" τὸν &v(Iowr)ov * ἡ γὰρ εὐπρέπεια τῆς γῆς, ὁ ἄνζϑρωπλος
ἐστὶν * ὥστπτερ ευπρεϊτεία τοῦ ἀνζϑρώπγου τὸ πρόσωπον — οὐχ τὴς
ὡς τὰ λειτουγικὰ τινεύματα τὰ εἰς διακονίας ἀποστελλόμενα i
2553" ἐκ τοῦ αὐτοῦ: πολὺ γὰρ ἀπάδει μεῖζον καὶ ἔλαττον
ἐπὶ τῆς ἁγίας τριάδος strreiv — ξξ αὐτοῦ προελϑοῦσι διαφό- VAI
ρως: + (254) διονυσίου ἀλεξανδρέως καὶ μάρτυρος, eadem manu Ἢ
qua sequentia (204 σοφίαν γὰρ (ex δὲ, ut videtur, corr.) sh
φησὶ λαλοῦμεν ἐν τοῖς τελείοις ᾿ σοφίαν dè, οὐ τοῦ αἰῶνος τού-
του, οὐ δὲ τῶν ἀρχόντων τοῦ αἰῶνος τούτου τῶν καταργου-
SA De
ΠΝ
i ᾽ vii aa da Pi
a; ΤῊ Ὁ ΡΞ ν
x . το ὦ νῶν ΤᾺ ων ὃν,
᾿ χνοῦν τὺ dI NITRO RA YEAR dm ari
x è Ὁ à, a * 4 QUE ALLAPSO À ἐν i sal ᾽ "ir, ἵν
IX adr "POTE ψ % GRANO è na PEER
e de 2 CODICES RERAGIORO I vt der, Pete ai.
SET, SET
4
; 5 PAURE et Ὁ i RIA Ra CE
μένων — καὶ τὰς ἐπιϑυμίας τοῦ πατρὸς ἡμῶν ϑέλετε ποιεῖν: ὦ
ἀν 7 A {excerptum est passim lacunosum) 900 παραίνεσις: towd- 6
9 Di: τος τοίνυν εὐσεβὴς μὲν περὶ τὴν πίστιν ᾿ δίκαιος dè περὶ τὰς pat
ἔν σιράξεις ὑπάρχων, ὥσπερ ϑεμελίω ἀγαϑῶ — καὶ μέχρι ϑανάτου a Ἢ τῇ
Ret. ἐν τοῖς κινδύνοις πταρασκευάζει 255" εἰσὶ δὲ τὰ μέγιστα = Ca
P; a ὅρη. καύκασος, ταῦρος --- ὄλυμπος ὃ ἔτερος ὃ λυκίας: ib. συνα- : È
17 20000 ξάριον (in marg. δεκεμβρίω ιζ΄): μνήμη τοῦ ὁσίου δοναλὲ (510) :
ΠΙᾺ οὗτος μεγέϑει δόξης καὶ πλούτου βάρος περιβεβλημένος σπτολὺ — i
ἘΠ προμηνυϑείσης αὐτῶ ϑεόϑεν τῆς τελειώσεως 256" ζΌ)σαι 9
τ Re τῶν πόλεων ὑστέροις χρόνοις ἐπονομάσϑησαν (ἐπίδαμνος τὸ "A
«νὴ νῦν δυρράχιον [cfr. cod. Pal. Vat. 209 f. 285 ap. Stevens. "
eno p. 108] — δρόστῷ, ἡ νῦν ερήστρα. Ἶστρος ποταμὸς, è νῦν da- î Ἢ
κυ: γούβιος {quae pertinent ad sequens caput)) ib. περὶ τῶν '
A μεγίστων ποταμῶν oitives εἰσιν: ((Et)oèv oi μέγιστοι ποταμῶν, ν
pei ΕἾ ὠκεανὸς ᾿ νεῖλος αἰγύτττιος etc.) ib. Κυρίως ποταμοὺς ods si
fi. (ἡ Pelia γραφὴ d(voud)îer (Εἴ sic) τινες ἐκ τῆς ἐδὲμ ἔχουσι È
Mu τὴν ἀρχὴν * τέσσαρες — ἔξω dè τούτων ὃ μέγας ὠκεανός). 4
μεν Chartac. cm. 25,5 X 16,8; ff. 256 (1°. 256" partim vacua; 1” or-
DA dine inverso legendum) + ff. xrv; 5. XIV. Codicem diversae manus
a eiusdem fere aevi scripserunt. F. 1" ‘40 *; deinde manu Philippi Vi- i
È talis ‘ Maximus in | Dionysium | Areopagitam Ὁ. 2”imo marg, sigill. ᾿
> Biblioth. Passioneae. 25” summo marg. ἡγοῦ ww. G. M. ‘A
44 (C. 3. 11) A
: 2 index graecus Aristidis orationes (3) XVI. (10) X. i
(14) LI. (18) XX. 90) XLI. (22) XXI. (25) XXII. (27) XV.
(81) XIX. (95 L. (42) XL. (46) XVIII. (63) XLIV. ἢ
(78) LII. (80) II. (81) VII. (88) V. (ΘΟὉ IV. (99) XIV. ‘i
(108) IX. (113‘) VI. (116) I. (119') XVII. (122) VIII. gi
(126) III. (181°) XI. (133) XII. (188") XLIIL (147%)
| RE LIU CENT SO EEE
4 «A + P
a XLVIII. (165) XXIII-XXVIII Dindorf Aeschinis,
e praevia (213) duplici ipsius vita, sc. anonymi et A pollonii, |
i (217) orationes cum (214"-217") argumentis et scholiis mar-
i ginalibus (post initium Timarcheae scholia deficiunt), @
Ì (309°) epistulae I-XII. a
ὍΝ 1 i
᾿- Chartac. cm. 25 X 15,5; ff. 818 (1°. 9". 2405. 277" vacua, 1-3. 4.
n 317. 318 a tineis pessumdata); s. XIV. F. 1” et 2" ‘ Aristides’ manu Ù
a Ph. Vitalis. 3’imo marg. sigill. Biblioth. Passioneae. 1° inter alia È
=} 4 È
’ εἰ «.
΄ : Ἐ
᾿ δὴ
Rae Ῥο ΠΡ ΑἹ WA, | ἐν x ΄ KG .
᾿ς Evangelii summarium (εὐαγγελισμὸς + γέννα " κλήσεις — ἅρσις πνεύματος
παρουσία |) et duodecim gemmae [sc. Rationalis summi sacerdotis
e Τῷ
i
INI ARI
PU; Pi 47: (2)
VI A i
PT e MAMDEITE,
pica Saba } WIRE]
Serina Logi Di è
45. ᾿ ; 93
“
> ad
»
" se a a hi ἢ ΠΣ cast -
DARE TANGERI
Hebraeorum] (οὗ 18 Aidor * c@odior . τόπαζος — ὄνυξ. βήρυλλος χρυσόλιϑος).
2". 317". 318 quaedam parvi momenti. Usi sunt hoc codice Bekkerus
(‘ Oratt. att.’ III) et F. Schultz (‘ Aesch. orat. ’). ἘΝ E
. 45 (B. 3. 9)
(S. Cyrilli Alexandrini ad reginas de recta fide oratio II
inde a v.) (3) τὴν τοῦ δούλου λαβόντι μορφὴν ad v. ἀνακομί-
ζοντος (M. 76, 1360 C 12-1365, 16), a v. (57) καὶ ἀρέσκον
ϑεῶ ad v. καὶ διαιρεῖν εἰωϑότων (1368 C-1373, 8), a v. (Ὁ
ὃ σαρκὶ τελειούμενος ad v. εὐωδία τῶ ϑεῶ (1376, 23-1385 B τ),
a Vv. (117) καὶ ἐκ γυναικὸς ἀνθρωπίνως ad ν. ἑτοιμοτάτην πτα-
ρατιϑεὶς (1388 C 15-1392, 6) et a v. (12) Τοῦτο γὰρ ἐποίη-
σεν ad v. (21°) ἀλλὰ περὶ βλασφημίας (1393, 27-1417, 15 ab
imo) (22) adversus nolentes confiteri SS. Virginem esse
Deiparam usque ad v. (29°) νῦν dè ζητεῖτε μὲ ἀποχτεῖναι
(M. 76, 276 1 4), a v. (2) ἄνϑρωπον ᾿ ὃς τὴν ἀλήϑειαν ὑμῖν ad
v. (2 υἱὸν ἀνθρώπου ἀκούων (ib., 280 1. 9) et a v. (30) καὶ
αἰτησάντων αὐτῶν (ib. 281 1. 24) ad finem (33) epistula I
usque ad v. τληπαϑεῖν, εἵλεσϑε γενικῶς (M. 77,9 A 11; in marg.
λείπει) et a v. (34) τῶν ϑεωρημάτων ἰσχζνδότερα (ib., 13, 4)
ad finem, (45) apologeticus pro 12 capitibus adversus orien-
tales episcopos (M. 76, 316-317 Ο 4), (45°) Τοῦ αὐτοῦ brèe
τῶν i8' κεφαλαίων " ἤτοι ἀναϑεματισμῶν " μετὰ ἑρμηνείας " καὶ
ϑεοδωρήτου καὶ τῶν τῆς ἀνατολῆς ἐπισκόπων. ἀντιρρήσεις * καὶ
πρὸς αὐτὰς ἐπιλύσεις: + (ff. 457-46" = M. 76, 296 Ο 5-297, 28;
ff. 46", 1. 4-48" — pp. 317 C 10-324 C 6; ff. 48" l. 7 ab
imo et 49: — pp. 297 C-300 B 4; ff. 49”, 1. 3 ab imo
usque ad f. 51” 1. 12 = pp. 325 Ο 6-332 C 3; ff. 51" 1 13-
blog Spp.+300 Bi‘7-301, 10; ff. 527 1. 19-57, b =
pp. 332 D-344, 11; f. 57" 1. 6 et 57" 1. 3 ab imo = pp. 801 B-
304, 7; ff. 57" penult. lin. usque ad f. 61"= pp. 409 B 6-
417 C 12; ff. 61”, 2 ab imo — 62" = pp. 304A49-D 10;
Bio] 142-64° ppi 417. D 7421 ΟἿΌΣ ἘΞ 64° 1.8. =<p.
305 A-B 6; ff. 64" et 65" — pp. 421 D-425, 18; f. 65"
= 805 B 7-308, 2; ff. 65”, 1 ab imo et 66° = pp. 425 B 9-
4928 C 6; ff. 66”, 4 ab imo et 67 = pp. 308, 4-0 T; ΠῚ
67%, 5 ab imo et 69” — pp. 348 C-353 C 2; f. 69" 1. 12
su
ALIONE,
MEA, ratto
Dl
tata dei n
SV pi
Ἷ
43 ͵Ἶ ΜΙ L) W n fra
04 ' TRA A
Kite e
94 | | CODICES LICATA SO GIOVRIILA TO. CLIC
sio = pp. 308 C 9-309, 9; ff. 707, 1. 5-72 = pp. 353 C 192-360,
pe 22; in marginibus folii 70" alia manu μέμψις ϑεοδωρίτου τ ἐν
ἔν." εἰς τὸν ϑ' ἀναϑεματισμόν usque ad v. καὶ ὃ ἰωζάννη © ὁ
STAI ἀποζστείλας) M. 76,432 1.25; ff. 721. 10-72" = 309, 11. 10-48;
to e ff. 72", 17-76" = pp. 860 C 6-367 D 6; ἘΞ 76" = pp.309D7- σὰν
ἢ È 311 B 8; ff. 76", 5 ab imo usque ad f. 80 = pp. 369, 6- ἃ
Au 377,83; f. 807, 7 ab imo-.et 80” — 812 B 9-D 9; #. 805 “i
ΠΡ 14-84" = pp. 377, 10-385, 11) 84" Χρήσεις veorogiov
ἢ ἐπιλήψιμοι (SS. Concil. III, 1064, 80-1018, 4 edit. Labb. I
a [ Venet. 1728]) δύ Χρήσεις τῶν ἁγίων πατέρων * προ- i
i - σενεχϑεῖσαι παρὰ τοῦ μακαρίου κυρίλλου ἐν τῆ συνόδω κατὰ a
veotogiov (Concil. Ephesin. III 1052 B-1061 A); sc. sunt
excerpta (87°) ex Petri Alexandr. libro de Deitate (M. 18,
509), S. Athanasii (88) ex oratione III contra Arianos
(M. 26, 393, 10) et ex epistula ad Epictetum (M. 26,
1053, 21 et 1061, 8), Iulii Papae I (88°) ex epist. ad Pros-
docium (M. Patr. Lat. 8, 958), Felicis Papae (89) ex
“epist. ad Maximum (ib. 5, 144 D), Theophili Alex. ex
epist. Paschalibus V et VI (M., ‘ Patr. Gr.’ 65, 60 sub n.° vi
et vi), S. Cypriani M. (89°) ex tractatu de eleemosyna,
S. Ambrosii Mediol. <ex lib. I et II de fide), S. Gregorii -
Nazianz. (90) <ex epist. I ad Cledonium) (M. 37, 177, 19),
S. Basilii M. (91) <ex lib. de Spiritu S.) (M. 32, 100; 5)
et S. Gregorii Nysseni ex orat. I de Beatitud.) (M. 44,
1201, 21) 91" Theodosii imperat. epistula ad Cyrillum
(Labb. III 980) 93 Iohannis Antiocheni epistula ad
S. Cyrillum (M. 77, 169-173 B 14; inter S. Cyrilli epistulas
sub n.° xxxvVII) 94 libellus quem Paulus Emesenus ;
obtulit Cyrillo, a Iohanne Antioch. missus (M. 77, 165 B- τῷ
168 Β 9; inter Cyrilli epist. sub n.° xxxvi) Pauli Eme- A
) seni homiliae (95) I et (96) II de Domini nativitate etc.
(M. 77, 1433-1444 C) S. Cyrilli Alex. (98‘) homilia III
(M. 77, 989-992, 3), (99) epistulaeo XXXIX et (102) XL (M. F
ib. 173 C-201 B) 108" Theodoreti epistula CLXXI 4
usque ad v. εἰς ἠχὴν ἰδίαν μεταρυϑμίζοντα: x (M. 83,
1484 C 10) {S. Cyrilli) (109) epist. LXIII (M. 77, 328;
pic in cod. Κυρίλλω ἰωζάνν)ης ἐπίσκοπος ἀντιοχείας, κατὰ
ϑεοδωρίτου). (1097) XLIV-XLVI usque ad v. (116°) ἀλλὰ
| pero 0 Sn ov καὶ κακουργίας: 04. 77, 245 Ο 10). (117) L
ga | usque ad v. (128) ἀλλ᾽ ἐνοικήσας ἀνϑρώπω νοεῖται (M. ib.
i 273 C 11). (124) LXVII inde a v. λόγον αὐτοῦ καὶ ἐκ τῆς
π΄ οὐσίας (ib. 333 C 4). (126 LXIX. (126) LXX. (126) LVI.
"ἢ (127) LXXII. (128%) XLII. XLIII. LXKXXII usque ad v.
“i (429) τὰ φίλα τῆ σῆ ϑεοσεβεία, καὶ ὅσα (ib. 376 A 5)
γι Theodoreti de Providentia orationes (130) I. (1417) II
l usque ad v. (144°) τῆ τῶν οἰχοδόμων τέχνη τὰς ὕλας (M. 83,
580 C 13) et a v. (145) αὐτὸς τέμνειν μὲν οὐκ ἀνεχόμενος
Ν (ib. 581 Ο 1) ad finem. (148Y-221‘) ITI-IX usque ad v. δέξαι
᾿ πανταχόϑεν (ib. 737 C 8). (222) X inde ἃ v. μετὰ πολλῆς
δυσκληρίας τὸν βίον δὰ ν. AUTO "τὴν τοῦ adam περικεί-
μενον φύσιν " καὶ φησι (ib. 744, 3-752, 13 ab imo).
Chartac. cm. 25 X 17; ff. 225 (1". 186 partim [sed nihil deest]
vacua; 1-2. 129. 130. 224. 225 lacera et a tineis pessumdata; f. 2 post
f. 29 collocandum) + νι. Codex duobus constat codicibus, quorum
pi prior manu s. XV complectitur ff. 2-129, et alter manu s. XIV, ce-
tera; in principio et fine mutilus est; praeterea folium vel folia exci-
i derunt post 4. 6. 10. 11. 33. 123. 129. 144. 221 et ante f. 30. ES
“i quod erat olim custodiae loco, ‘ «° 91 ᾿, deinde μώρχου ueuovr(&), |
È ἣν μὲν πάλαι μάρκου τοῦ μαμουνᾶ - νῦν δὲ yewoyciov) κόμῴφητοςΣ τοῦ
χορίνϑῴουΣ | ἔσται δὲ καὶ μετὰ ταῦτα ἄλλώω τινι ᾧ ἡ τύχζη) ϑωρήσεται.
οὕτως δὲ | τἀνϑρώπιν ἄστατα καὶ μεταβολικά ἐστι: x | inferius ‘ S. Cy-
Re rilli’ manu Ph. Vitalis. 3" udozov ucuovr(a) κτῆμα τόδε. © si-
S) gill. Biblioth. Passioneae. 11” summo marg. ‘.... agelo sagrego
ἮΝ io gabriel fio de....° manu 5. XV.
og
È 46 (C. 4. 1)
(Symeonis Metaphrastae) (1) martyrium S. Barbarae
usque ad v. αὐτὸς καὶ νῦν ἐμοῦ δαιόμένης εἱσακουσον * καὶ
i ὃς, ἂν οἷδε © καὶ (M. 116, 316, 4), (6) vita S. Nicolai My-
rensis (M. 116, 317-356; folia duo exciderunt inter f. 6,
“i quod des. in v. ἄπο xarévi τελείω et 7 quod incip. (gid0do)-
Elias © ἐπεὶ καὶ μᾶλλον ap. M. ib. 320 1. 22-324 1. 37, et
inter 10 quod des. in v. γνικόλαος ἁμαρτωλὸς δέσποτα ἔφη"
τῆς ἁγιώτιτος δούλος τῆς σῆς et 11-quod inc. αλλα δεσμὰ καὶ
φρουρὰ ap. Μ. ib. 332 1. 6 ab imo-333 D) 25" 5. Gre-
gorii Nazianzeni oratio XXXVIII (M. 36, 312-333)
34" S. Amphilochii Iconiensis {sed cfr. Fabric.-Harl. VIII
379) in vitam et miracula S. Basilii Magni (Combefis,
ΩΝ
vo
È
*
MIRI AO SRI
e ἧς Agi de 3
TRATTO
Pa
aut
st STR
‘S. Amphilochii SppL? Riot 1644] ῬΡ. 155-185, na: ESP ff.
34-49", lin. 2; in cod. post v. πρὸσήἥνεγκεν © χῶ sequuntur
τὼ αληϑινῶ ϑεώ ἡμῶν" ὦ πρέπη δόξα κράτος" νῦν καὶ ἀεὶ etc.)
+ 188 B-197 Ο 4 <= 49: lin. 5-53; in cod. post v. ἀσιγίτω
στόματι δοξάζοντες καὶ αἰνοῦντας χριστὸν τὸν ϑεόν sequitur
ἡμῶν ᾿ ὦ πρέπει δόξα etc.) + 206-211, 10 ‘= δ8-δδ᾽, 10;
titulus in cod. περὶ τῆς ἐν νικαία αἱρέσεως τῶν agraròr)
+ 197, 10 ab imo — 202, 4 <= ὅδ᾽ lin. 12-57, lin. 18) +
220-225 <= 57”, 9 ab imo — 63, ubi S. Basilii vita des.
mods χύριον ἐξεδήμισεν * μινὶ -Ἰουναρίω πρῶ εἰς δόξαν καὶ
αἵπενον τοῦ χυρίου ἡμῶν d' χῦ ὦ πρέπει δόξα etce.))
63 5. Gregorii Nazianz. oratio XXXIX (M. 36, 336-360)
73 S. Iohannis Chrysostomi in parabolam de filio
prodigo (M. int. sp., 59, 515-522) 80 S. Ephraemi de
charitate {(Asseman II 208-222) 91 narratio de festo
Orthodoxiae. (Combefis, '" Nov. Auctar.’ II 716-743)
99” 5. Iohannis Chrysost. in SS. A postolos (Δ. int. sp.,
50, 815-820) 105 (5. Anastasii Sinaitae) in psal-
mum VI (M. 89, 1077-1116) 1187 in psalmum VI (M.
int. sp. Ioh. Chrysost., 61, 689-698) S. Iohann. Chrysost.
(130°) in illud: ‘ Verumtamen frustra conturbatur omnis
homo vivens ’ usque ad v. (1947) ἐμοὶ ἐποιΐἥσατε (Δ. int. sp.,
55, 561,9 ab imo), post quae seq. «rev ὁ χριστὸς ᾿ ταῦτα
ds πάντα καὶ εἴὼν (Sic) καὶ λέγων * καὶ λέγων οὐ παύσομαι * τῆς
ὑμῶν κηδόμενος σωτηρίας --- κληρονομήσατε τὴν ἡτοιμασμένην
ὑμῖν βασιλείαν ἅπο καταβολῆς κόσμου. ἐν χώ D' τῶ κώ ἡμῶν ©
ὦ πρέπει δόξα ete., (194) in Annuntiationem B. V. Mariae
(M. int. sp., 50, 791-796), (138) in salutationem Deiparae
(M. int. sp., 60, 755-760) 142 <S. Andreae Cretensis)
in Lazarum <quatriduanum) usque ad v. ὡς καὶ ὅρει (]. don)
δύνασϑαι μεϑῆσταν (-ιστᾷν M. 97, 968, B 12) 147 S. Epi-
phanii in divini corporis sepulturam etc. (M. 43, 440-464)
157° 5. Gregorii Nazianzeni oratio XLV (M. 836,
624-664) 170 Martyrium S. Georgii inde a v.) Ὁ ἅγιος
γεώργιος εἶπεν © ἐμοὶ τὸ μὲν πρῶτον καὶ τιμιώτατον ὄνομα,
χριστιανὸς ete.; des. τῆ μητρώα δηλονότι τούτου σατρίδι © βασι-
λεύοντος καϑ᾽ fuac τοῦ χυρίου ἡμῶν ἰησοῦ MURE © πρέπει
τιμὴ καὶ κράτος, σὺν τῶ ἀνάρχω αὐτοῦ πατρὶ " καὶ τῶ παναγίω
6.7.95
; 185 S. ἀῶ miraculum (do bobus Lia, =
(ἀκούσατε ἀδελφοὶ παράδοξον ϑαύμα γενόμενον ὑπὸ τοῦ ἁγίου
μεγαλομάρτυρος γεωργίου " ἐν τοῖς καὶροὶς τοῦ εὐσεβεστάτου βα-
σιλέως ϑεδδοσίου * ἢν τίς ἄνος ἐν καππαδόκοις ὀνόματι ϑεύτσει-
στος — καὶ ἑκοιμήϑη καὶ αὑτῇ ἐν ἡρήνη © δοξάζουσα ττατέρα
υἱὸν ᾿ καὶ ἅγιον πνεῦμα ᾿ καὶ τὸν ἁγίων μεγαλομάρτυραν Sic)
γεώργιον ᾿ ἐν χῶ iv τῶ 2x0 ἡμῶν © ἡ δόξα etc.) cfr. Acta
SS., April. III pp. xxxIx-xLI 189 ϑαῦμα τοῦ ἁγίου μεγα-
λομάρτυρος γεωργίου . περὶ τοῦ δράκοντος " δέσποτα εὐλζόγησον»
(Ἐκ τῶν ϑαυμάτων εἰς ϑαῦμα ἀκούσαντες " τοῦ μεγαλομάρτυρος
καὶ ϑαυματουργοῦ γεωργίου ᾿" δόμεν δόξαν τῶ ϑεῶ * τὸν μεγα-
λύναντα αὐτὸν ᾿ καὶ δόντι τοιἁύτην χάριν τῶ πανενδόξω μάρ-᾿
τυρι γεωργίω ᾿ τίς ἥκουσεν ἐξ e@vos (Sic) ἡ τίς ἑώρακεν πώποτε
τὸ τοιοῦτον ϑαῦμα * ὦ ὃ παμμακάριστος ξπτοίησεν κατὰ τοὺς
καιροὺς ἐκείνους ἐγένετο πόλις etc. usque ad v. ἐμὲ οἱ λεγεῶνες
τὸν (Sic) ἀγγέλων δεδοίκζα)σιν ᾿ καὶ ἅρτι διὰ τὴν ὑπεριφανίαν
μου " πατοῦσιν oi πόδες μοῦ.
Membran. cm. 24,6 X 18,2; ff. 191 (1. 2. 5. 191 lacera; 6-10. 163-169
alia manu suppleta; inde a f. 170 codex binis columnis exaratus;
ff. exciderunt post 5. 6. 10. 174. 191) + ff. chartac. XV; 5. XII Ἐν νυ’
‘ Homiliarium Gregorii constantinopolitani. Et Ioannis Chrysostomi”.
IX index graecus recentior. 1” summo marg. ‘ Homiliae SS. Greg.
Naz. et Io: Xii’ manu Philippi Vitalis. 184" memoriae duae
rerum acceptarum a Michaele ὁ μαλλὰς et a Leone ὁ χαλιχὰς, Mar-
gines sunt passim notulis conspersi, quae vel non leguntur, vel
nullius sunt momenti. Codicem descripsit Maes, ‘ Saggio ’ etc.
pil sqg. 6: Μ-
47 (C. 4. 4)
Aristotelis, praem. {στα 110. I-IV indice, (1) Ethic. Ni-
comach., (127) Eth. Nicomach. fragmentum a v. τοὺς μὲν
λυπεῖ τοὺς dè τέρπει (p. 1176% 11 Bekk.) ad v. τοῖς dè τοιού-
τοις ἱκανῶς (1177* 30) quod ad f. 120" pertinet, ut ostendit
notula in marg. adiecta (ζήτει ὄπισϑεν © καὶ ἄρχου ἐκεῖϑεν..
ὅπου ἐστὶ τουτὶ τὸ σημεῖον (}.
Chartac. cm. 23 X 15,8; ff. 128 + 1x (1-v. vI”. vIT. IX [in fine cod.).
126” vacua); 5. xv exeuntis. Manu, ut videtur, possessoris Marci Ma-
munae legitur vin” index, vi" verba nonnulla Platonis, vin”. vi"
eiusdem possessoris nomen, 128” βίβλος μαμουνᾶ ἣν, ste τάδ᾽ ἐγρά-
7
Studi ital. di filol. class, IV.
Ri Ὑ ἡ ταὶ ia is Ἂν
pero νῦν δὲ yewoyiov χόμητος τοῦ (delet.) χορινϑίου τοῦ ἐχ ἘΜῈ 138%
val σίας. x Capita I-III habent quasdam verborum interpretationes la- || °°
dA i tinas marginal. et interlin., nec non scholia, quorum nonnulla ab ipso. |
Pad Mamuna exarata. In marg. f. 1" sigill. Biblioth. Passioneae. P.F. fé
A 48 (C. 3. 12) δι
0 1 Catonis sententiae, interpr. Maximo Planude (pp. 297-310 i
e - edit. Ald., Venet. 1517, ad calcem Chrysolorae), cum scholiis.
υς marginalibus et glossis interlin. 10 ἀννιτίου μαλλίου σ-
τὴ βηρίνου βοη ϑίου " ἀπὸ ὑπάτων τέλους τῶν πατρικίου βίβλος A
σεερὶ παραμυϑίας τῆς φιλοσοφίας " ἣν μετήνεγκεν Ex τῆς λατί-
vov φωγῆς εἰς τὴν ἑλλάδα διάλεκτον μάξιμος μοναχὸς ὃ τι λα-
“πῇ vovdys. Liber I inc. Ὃς πάρος ἐσπούδαζον ἐπῶν περὶ σύν- ᾿
ἫΝ ϑεσιν ἡδέων, des. lib. V (88) ὁπότε r0ò ὀρϑαλμῶν ἀναστρέ- ἊΝ
a peods χριτοῦ τὰ πάντα ἐπισκοποῦντος:“ν τέλος τῆς βίβλου | de.
cum scholiis uberrimis. Praemittitur (9°) Boethii vita (Bor
de, tuos ὃ σοφὸς — εἰς βιβλία πέντε) 88" φϑάνει μὲν ἡ xd
γι ἡμᾶς ἁγία τοῦ ϑεοῦ ἐχκλησία εὐδοκοῦντος καὶ ἀντιλαμβανο-
"ἊΣ μένου τοῦ παναγάϑου ϑεοῦ, τὰ ϑεῖα καὶ πατριχὰ δόγματα
τ κρατυναμένη καὶ ἀνακηρύξασα — διὰ τῆς τοῦ ἜΡΟΝ φιλανϑρω-
πίας καὶ χάριτος τ᾿ εἶχε τὸ μηνὶ σεπτεβρίω ἐνδ. 9' dr ἐρυϑρῶν
Mr.) γραμμάτων διὰ τῆς βασιλικῆς καὶ ϑείας χειρὸς | 89 Νίφων
di éléw ϑεοῦ ἀρχιεπίσκοττος κωνσταντιγουπολεως νέας ῥώμης κί(αὶ
μ᾽: olx)ovuevixds πτατριάρχης etc. πρέπον οἶμαι καὶ νῦν τὴν τοῦ μα-
καρίου ττροφήτου φωνὴν --- πρεσβείαις τῆς ὑπεράγνου καὶ ϑεο-
ia μήτορος * τῶν ϑεοειδῶν ἀγγέλων καὶ mavto)v τῶν ἁγίων ‘è
hi ἀμὴν: cv εἶχε τὸ μηνὶ σεπτεβρίω vd. ϑ' διὰ μέλανος " διὰ (τῆς)
e” σεβασμίας πατριαρχικῆς χειρὸς : τι 91 ὁ ἁγιώτατος ἐκεῖνος È
καὶ ἀοίδιμος ἐν πατριάρχαις κύριος ἀρσέγιος — τῶν ἁγίων καὶ È
ἐνδόξων πανευφήμων ἀποστόλων καὶ πάντων (ἀπ) αἰῶνος σοι E
i εὐαρεστησάντων ἁγίων ἀμὴν |
Ù Chartac. cm. 25,6 X 17; ff. 91 (8". 9" vacua; 89-91 a tineis pes- ΐ
sv sumdata) + 1 custodiae loco 4 vi; 5. XIV. F. 1 ‘ Theologica varia ’ x
δὴ deleta; deinde ‘ Severinus’ manu Ph. Vitalis, et inf. alia manu Ad
: ‘ Boetius de consolatione Philosophica graece ᾿. 1} summo marg. "|
n: τὸ παρὸν βιβλίον χτῆμά ἐστιν ἀρσενίου τοῦ μονεμβασίας | τὸ νῦν δ᾽ sivat
È yewoyiov xiuntos τοῦ zopurdiov . ἀνεψιάδου χαὶ φοιτητοῦ αὐτοῦ: imo
vid marg. sigill. Biblioth. Passioneae. 917 + ἐντελέχεια ἐστὶν 7) τοῦ
{τ)ελ(είγ)ου..... τελεία ἐνέργεια * τῶν γὰρ τελείων, καὶ αἱ ἐνέργειαι
τέλειαι etc. G. Μ.
Mi Sa
Boss: Coplistic De Daphnide et Chloe.
Chartac. cm. 24 X 17,5; ff. 61 (56. 57-61 vacua); s. XVI. F. 1"
‘ Longi Sophistae poemenicwn, seu pastoralia, seu de Castis amoribus
Daphnidis et Chloes libri 4.0 Graece ’. Fol. custodiae in fine codicis
quaedam nullius momenti conscribillata sunt. Pad
50 (Ὁ. 4. 5)
1 Apollinarii psalm. metaphrasis (M. 33, 1313-1537. Inc.
Ὄλβιος ὅστις ἀνὴρ ἀγορὴνδ᾽ où νίσσετ᾽ ἀλιτροῖς. ΟΥ̓, M. 1631).
118" Iohannis Geometrae canticorum metaphrases
novem, ut in cod. Laur. V 37 ap. Bandin. I 65* n.° 4.
Chartac. cm. 21,2 X 16; ff. 127; s. XVI. F. 1" summo marg. ‘ A pol-
linarius, 28 Io. Geometrae in Psalm.’; marg. inf. sigill. Biblioth.
Passioneae. ῬΣ
51 (B. 5. 1)
VIII-IX πίναξ ἀχριβῆς τῆς παρούσης πηκτίδος Isidori Thes-
sal. XX homilias index recenset, quarum in cod. exstant
tantum I-VII) τοῦ ἁγιωτάτου ἀρχιεπισκόπου ϑεσσα-
λονίκης ἰσιδώρου homiliae (1) in illud (Luc. VIII 27):
Eunti Iesu in. regionem Gadarenorum <l. Gerasenorum)
(Ἰατρῶ μὲν εἴποι τις ὑπήντισεν Cin marg. τῇ) ἐρχομένῳ
τὴν νόσον), (27) in illud Lucae (VIII 41): Venit vir cui
. > ᾿ " - 3 Ἐ
nomen Iairus ( ἄριστον μὲν οὖν καὶ πάνυ τῶν ἀναγκαίων
πᾶσιν ἀεὶ τρόποις ἐπιχειρεῖν), (52) in illud (Luc. X 25): Qui-
dam legis peritus surrexit tentans illum etc. (Ζωὴν μὲν
, Εἴ No IE - , ,
τὴν λυομένην, iva τις ἀεὶ tao ἑαυτῶ μένουσαν συντηρήση);
(78) in illud (Luc. XII 16): Hominis cuiusdam divitis ube-
| res fructus ager attulit (Νὺξ ἀτεχνῶς καὶ σκιὰ τὰ παρόντα"
καὶ ὀνείρατος μικρὸν διαφέροντα), (95°) in illud (Luc. XIII
10-11): Erat Iesus docens in synagoga etc. (Καϑάπερ Era
γετὸν, καὶ καρτῶν πρόξενον πνευματικῶν), (117°) in illud
(Luc. XIV 16): Homo quidam fecit coenam magnam etc.
(Μέγισται μὲν αἱ τοῦ ϑεοῦ περὶ ἡμᾶς δωρεαὶ), (143°) εἰς τὴν
σωτήριον καὶ κατὰ σάρκα γένησιν τοῦ κυρίου καὶ ϑεοῦ etc.
(Ὥρρητα τῆς τοῦ ϑεοῦ φιλανϑρωπίας ὑπὲρ ἡμῶν τὰ γνωρί-
σματαὶ, (169) epist. ad Metropolitam Serronium Matth.
é y n
ον I FE Ag;
pet
θὰ
τ χααυ πο δεν ον ἮΝ
Phacrasem (Πανιερώτατε ΠΕ νδο: σερρῶν (OTT. ex σερνῶν᾽
καὶ ὑπέρτιμε), (177) ad Philotheum Neamoniten ( Ἄνϑρωπε
τοῦ ϑεοῦ ἠγαπτημένε μοι ἐν χριστῶ ete. τὸ συμβὰν ἤδη τῆ σῆ
ἀγάπη), (184) ad eundem (’4r9gwre τοῦ ϑεοῦ etc. ἔγραψα
πρὸ μικροῦ ὅπερ οἶδας), (193) ad eundem (Ἄνϑρωπε τοῦ
ϑεοῦ etc. ἐδεξάμην σου τὰ γράμματα), (203) εἰς τὸν παλαιῶν
πατρῶν (Πανιερώτατε μητροπολῖτα παλαιῶν ττατρῶν ὑπέρτιμε),;
(201) ad Dositheum Carantinum (‘Ocrere ᾿ σεβασμιώ-
tate τιμιώτατε ἐν ἱερομονάχοις), (212) ad Thessalonicenses
(Οἱ ἐν τὴ ϑεοσώστω καὶ περιφανεῖ πόλει ϑεσσαλονίκη etc.
προέγραψα τῇ ὑμετέρα ἀγάπη), (219) ad eosdem (Οἱ ἐν τῆ
ϑεοσώστω ete. πεπληροφόρημαι ὅτι ποϑεῖτε περι πολλοῦ).
Codex Vatic. gr. 651 et epistulas continet et omnes homi-
lias quae in indice cod. Angel. recensentur.
nn
Chartac. cm. 22,6 X 16,7; ff. 236 (168. 225-236" vacua) + x;
5. XVII. F. 1" ‘ Hisidorus ᾽ς. Codicem descripsit Maes, ‘ Saggio ’ etc.
p. 28 sqq. GAL
52 (B. 5. 7)
1 τοῦ ἐν ἁγίοις πατρὸς ἡμῶν ἰσαὰκ τοῦ ἀσκητοῦ ᾿ καὶ
ἀναχωρητοῦ τοῦ σύρου sermones I-XLII, quorum I-XXXVI
ut in cod. Marc. CXXVII ap. Zanetti, pp. 71-74
173" λόγοι ἕτεροι ἀσκητικοὶ, τοῦ ἀββὰ ἰσαάκ (in marg. λζ)
Ἀρχὴ τῆς ἀρετῆς" ὁ φόβος τοῦ ϑεοῦ ete.; ctr. cod. Taur. 351
ap. Pasinum p. 474), (175) λόγος δεύτερος (<in marg. λη΄)
Ἡ εὐχαριστία τοῦ λαμβάνοντος etce.), (176) τοῦ αὐτοῦ ἔκ τῶν
διηγήσεων τῶν ἁγίων πατέρων μαρτυρίαι: ((ἴῃ marg. 49)
Εἴπε τίς τῶν γερόντων * ἐγὼ ϑαυμάζω ἐκ τῶν ταρασσόντων
ἑαυτοὺς ete.) 180" τοῦ ἀββὰ ἰσκχὰκ λόγος ἕτερος: ({in m. μ΄)
Εὐλογημένη ἡ τιμὴ τοῦ κυρίου τοῦ ἀνοίγοντος ϑύραν ete.), (188)
περι ὠφελείας: (in m. μα) Ἰσχυρός ἐστιν ἀλη ϑῶς καὶ δυσχερὴς
καὶ δύσκολος ὃ ἀγὼν ete.), (184°) περι φυλακῆς καὶ τηρήσεως τῆς
Ex τῶν χαύνων καὶ ἀμελῶν: (Ὁ κωλύων τὸ στόμα αὐτοῦ ete.)
190 Χριστιανός ἐστιν ὃ τὸ σῶμα διὰ χριστὸν σταυρώσας etc.
Χριστιανοῦ ἴδιον ἐστὶν. τὸ ἐφ᾽ ἑκάστης ἡμέρας καὶ ὥρας γρη-
γορεῖν ete. Ψυχή ἐστιν πνεῦμα αὐτοκίνητον ete. “Ὑπερίφανος
ἐστὶν ὃ ἐπὶ τοῖς μὴ προσοῦσιν αὐτῶ κομπάζων ete. Σωφρο-
'σύνη ἐστὶν ᾿ ἀνδρείας στήλη ete. 10. “ιαίρεσις ἀρετῶν καὶ
pito) NERO,
San Ego esa εἰσὶ γενικαὶ ἀρεταί * φρόνησις * ἀνδρεία * σω-
ο΄ φροσύνη ᾿ δικαιοσύνη: + 190° Τέσσαρες εἰσὶ γενικαὶ κακίαι È
ο΄ ἀφροσύνη ᾿ δειλία * ἀκολασία " ἀδικία: Τέσσαρα dè εἰσὶ στοι- Meo
χεῖα " ἔχει dè ἕκαστον αὐτῶν ποιότητα" do * καὶ τὸ μὲν dg ete. τ χα
Ὅτι τὰ γινόμενις γίνεται "τὰ μὲν κατ᾽ εὐδοκίαν ete. Τρισσὸν ΜῊΝ
ἐστὶ τὸ παϑητικὸν τῆς ψυχῆς μέρος οἷο. αἰσϑήσεις εἰσὶν ἐν τ
ο΄, ἡμῖν, πέντε: Ὅρασις " ἀκοή etc. τῆς ψυχῆς εἰσὶ δυνάμεις
tal στέντε: Νοῦς * διάνοια etc. τρισσὸς ὁ νόμος: Φυσιχός " 1 PO
Na γρατττός * καὶ ὃ ἕν χάριτι πνευματικὸς: 191 τοῦ μακαρίου
Ta ἀντωνίου κεφάλαια 008: περὶ ἀγενήτων καὶ γενητῶν * φυ- ἊΝ
> σικῶν τὲ καὶ ἡϑικῶν " τὰ λεγόμενα ἡ μέλισσα * συλλεγέντα ἐκ
be πάντων τῶν τῆς ἁγίας γραφῆς ἀνϑέων " ἐν οἷς πολλὴ τίς γνῶ-
σις καὶ ὠφέλεια προσγίνεσϑαι πέφυκεν τοῖς φιλοπόνως ἐγκύτι- {Ὁ
tovow ἐν πνεύματι ἁγίωι: (Οἱ ἄνϑρωτστοι λογικοὶ καταχρηστικῶς Oh;
ς΄ ΔδΔέγονται οὐχ εἰσὶ dè λογικοὶ [cod. Baroce. 128 f. 219] — ἡ δ
εὐχαριστία καὶ μόνη ὑπὲρ πᾶσαν πολυτελὴ ϑυσίαν ἀρέσκει τῶι 4
᾿ς ϑεῶι᾽ αὐτῶι ἡ δόξα ete., cfr. cod. Vat. gr. 653 ff. 219-231") a
211 ἀϑανασίου τετραστίχων τριπλὴ δεκάς: “« (Ἄκουσον πάντων i
μι
τῶν καλῶν καλὸν usya — νεχρόν μεδεικνοῖς τῶι βίωι καὶ τοῖς βίωι)
Ce 212" εἰς τοὺς λόγους τῶν ἁγίων ττατέρων: (Κρηπὶς ἀρίστη
| τοῦ μοναστικοῦ βίου --- ἀντωνίου μοι πιρόσϑες, ὡς κορωνίδα: ap.
Amadutium, ‘ Anecdota litter. ex Mss. codd. eruta’, II 23-31)
Lo 214 sdaygiov περὶ διαφόρων λογισμῶν ᾿ γαστριμαργίας ᾿ UR.
καὶ φιλαργυρίας ᾿ καὶ κενοδοξίας * εὑρέϑη δὲ ἐν ἄλλωι " ἐν τῶι +“
ἀπὸ ivdias ἐνεχϑέντι " ἔχουσα τὰ dio ταῦτα πρῶτα κεφάλαια: “ν 19
_ (Τῶν ἀντιχειμένων δαιμόνων τῆι τερακτικὴῆι τρεῖς εἰσὶν ἄρχοντες ς
: προστᾶται᾽ οἷς ἔπεται πασᾶ (sic) ἡ παρεμβολὴ τῶν ἀλλοφύ- ΟΝ
λων οἷο.
τῇ ἀνϑρώπων ἐγκαλοῦνται πρὸς τὴν κακίαν:), deinde Τῶν ἀντιίκει-
καὶ διὰ τῶν ἀκαϑάρτων λογισμῶν τὰς Wuyds τῶν Υ
μένων δαιμόνων τῆι πρακτικὴν" τπιρῶτοι κατὰ τὸν πόλεμον ἴσταν-
ται -- μὴ τῶν τριῶν τούτων καταφρονήσαντα λογισμῶν: κι i
ἫΝ {est caput I S. Nili de diversis malignis cogitationibus ap. E
| M. 79, 1200 D-1201 B 8) 214" Iohannis Carpathii ἜΝ
«capita centum (M. 85, 1837-1860), 237 τοῦ αὐτοῦ πρὸς τοὺς n
καὶ ἀγαϑῶν ΩΝ
__ αὐτοὺς χεφάλαια περὶ ἀγεννήτων καὶ γεννητῶν
χαὶ χαλῶν φυσιολόγα ἀσκητικὰ 06): primum incip. Καλὰ Ba
ἐξ ἀγαϑοῦ τὰ πάντα γεγόνασι ete.; ultimum Χριστιανισμός κυ,
ἔστιν δόγμα τοῦ σωτῆρος ἡμῶν ϑεοῦ ete.; cfr. codd. Laur. X 3 n.
TR.
"dose GR cia: - uni È
ap. Bandin. I 472, 18 et Ra 128 f. 250" da ὍΔΕ; p.208; pra
τ
por i Hardt V 191 252" ἀναστασίου μοναχοῦ τοῦ ἁγίου σινᾶ «GE
ΜᾺ. κεφάλαια περὶ βλασφημίας: (Πόϑεν ἡ ψυχὴ τοῦ ἀνϑρώπου ποτ k
i, λάκις λαλεῖ τινὰς ἔνδοϑεν λογισμοὺς αἰσχροὺς [cod. Baroce. 196
E f. 2” ap. Cox. p. 336] — ἀντέχεσϑαι καὶ ἀντιλαμβάνεσθαι È
9 ni Mi τῶν ἀναφυομένων ἐκκλησιαστικῶν τραγμάτων) 255 Cas- Mo
(i: siani Abbatis de octo malitiae cogitationibus (M. int. spuria |
do S. Athanasii, 28, 872-905) 268 <S. Dorothei Abbatis E
Re? doctrina XII) usque ad v. οὕτως ἐστὶ καὶ ἐπὶ τῆς ψυχῆς * ἣν
ia ὅτ᾽ ἂν γὰρ κοπιάση (M. 88, 1748-1760, B δ). ει
Membran. cm. 22 X 17,6; ff. 273 vel potius 275 (invenies enim di
211. 2262) + ff. chart. vi; s. XI-XII. F. 1" summo marg. ἡ 5. Isaac ᾿-
Ascetae Sermones — Et B. Antonii capita’ manu Philippi Vitalis;
imo marg. sigill. Biblioth. Passioneae; deinde verba nonnulla evanida.
In marg. inf. folii 188" (imo marg. f. 189" alia manus iteravit quae
continet margo inf. folii 188"] et in marginibus ff. 190". 191" non- γ:
nulla περὶ ἡμερῶν δυσκόλων cuiusque mensis. G. M. Ἢ
53 (B. 4. 14) dI
Octoechus (inc. ὥδὴ γ' ὃ stouos | Ὁ μόνος εἰδὼς ete., des. È
iva σώση τὰ σύμπαντα). |
Chartac. cm. 22 X 14,5; ff. 201 (immo 200, deest enim f. 77); a
s. XV. F. 1” sigilla Biblioth. 5. Silvestri et Passioneae; manu Phil.
Vitalis ‘ Octoechus ’. Cfr. Maes, ‘ Saggio ’ etc. p. 27. ἜΣ È E
54 (D. 5. 8)
“τ 1 <Cornuti de natura Deorum inde ἃ v. c. XVII dure)
στεύεται ἐντεῦϑεν τάχα (p. 30, 15 Lang) 16 Palaephati
de incredibilibus usque ad v. (27") ἐκ τούτων ὁ μῦϑος: x
(sce. c. XLVI ap. Westermann, ' Scriptores Poeticae Histo-
riae Gr. ’, p. 307, 17): deest c. XXX 91 παράφρασις -::
ἐχ τοῦ Αριστείδου (sc. Paraphrases Homer. ex Aristidis
Rbhetorica IX 407, 21-409, 22 Walz) 32 περὶ ἀντιπιττόν-
Ἢ erge
i των: ἐκ (sic) &@yivov (Ἔπεται τούτω ἑξῆς ὁλοκλήρως — εἰ καὶ
? tao εἰωϑὼς ὃ λόγος εἴη) et (35) περὶ τῆς τῶν κεφαλαίων χα
δ τασκευῆς (Περὶ μὲν τῶν στάσεων — συνίσταται ἀληϑὲς ὃν) sc. “I
+ Apsinis ce. II et XI apud Walz. IX 473, 25-483, 14 οὐ
δ 527, 5-531, 19 39 Aphthonii progymnasmata (W. I
59-120); post cioe τῶν αὐ ϑυνίος προγυμνασμάτων habetur
Ὅπερ ἔστι δῆλον etc. cum epigrammate, cfr. Walzii appar.
crit. Dionysii Halicarnass. (63) τέχνη περὶ τῶν πα-
γηγυρικῶν sc. ars rhetorica, V 109-221 ed. Tauchn.) et
(101°) περὶ τῶν ϑουκυδίδου ἰδιωμάτων (ib. VI 47-60)
105 ἀλεξάνδρου περὶ τῶν τῆς διανοίας σχημάτων, καὶ περὶ
τῶν τῆς λέξεως σχημάτων (Ἔστι μὲν οὐχ ἡ τυχοῦσα δυσκο-
λία --- ἀλλὰ τύραννος) Walz VIII 421-486 114 {ζοιβάμ-
uovos σοφιστοῦ» σχόλια περὶ σχημάτων δητορικῶν (Ὅτι χρή-
σιμός ἔστιν ἡ ττερὶ τούτων γνῶσις --- καὶ ἀπόκρισιν σχῆμα :
τέλος) W. VIII 492-519 133 uera)vdoov ῥήτορος yeve-
ϑλίων διαίρεσις τῶν ἐπιδεικτικῶν (ib. IX 127-212) 140 sine
distinctione subiciuntur 6 ἀλέξανδρος φησὶν — ὡς ἀπόλλων
μετὰ τῶν μουσῶν (sc. Alexander ap. Walz. IX 331-339, 11)
143 μενάνδρου δήτορος περὶ ἐπιδεικτικῶν (Ὁ βασιλικὸς
λόγος — βούλομαι δὲ τῶν ἀρετῶν ἀρχόμενος αὐτοῦ + τέλος)
W. IX 213-325, 8 174 «Atoyeviavod περὶ magouòv)
τοῦ να nc ὠφελείας μεταλαμβάνειν (Schneidewin et
Leutsch, ‘ Paroemiographi Graeci ’, I 177, 4-180, 15)
174° παροιμίαι δημώδεις κατὰ στοιχεῖον (sc. collectio pro-
verbiorum, quae adamussim neque Diogeniani est, neque, ut
autumat Vitelli in St. it. di fil. class. I 250, Apostolii, neque
caeterorum paroemiographorum qui exstant in 1. ed.).
Chartac. cm. 22 X 17; ff. 206 (155. 27‘-30. 36" partim. 37. 38. 61. 62.
173". 206" vacua; 96-105 ndiadii inverso legenda; inde a f. 107 pars su-
perior foliorum ia nova charta refecta ὉΠ) Ἔπ; 5. XV-XVI.
Codicem scripserunt duo librarii; ff. 89-118, 163-206 exaravit Bartho-
lomaeus Comparini (206” αὕτη ἡ βίβλος ἐγράφη παρ᾽ ἐμοῦ βαρτολωμαίου
τοῦ χομπαρίνου τοῦ ἐκ τοῦ πράτου ἐν τῷ παταβίῳ τῷ ἀπὸ τῆς κυρίου
γεννήσεως αὐυμη' (= 1495]). Turbatam foliorum seriem si restitueris,
habebis: 118. 138. 132-137". 131. 119-130". 139. 140. etc. et 197. 200.
199. 198. 201 etc. De Palaephateis cfr. Vitelli 1. c. p. 249.
G. M.
55 (A. 3. 24)
Lexicon (Ἄγαυρος παρὰ τὸ ἀπὸ τῆς γῆς αἵρεσϑαι. ἢ παρὰ τὸ
σταίω τὸ γαυρῶ ὡς ὅμηρος. καϑέζετο κύδεια γαίων — ὠρίων "
ἐπεὶ χαὶ ὃ ἀρίων ἐν συστολῆ καὶ πίνδαρος, καὶ εὐριπίδης "
ἀλλόχω alterum 4 del.) ποτὲ ϑεωραχϑεὶς ἔπεχ᾽ ἀλλότρια.
»
ΕΣ
[Eurip. Cycl. 2121). Cfr. Ritschl, ‘ Opusc. phil.® I 674-692.
Chartac. cm. 22 X 16; ff. 29- x11; 5. XVI. F. 1" perperam ‘ Glos-
sarium hoc est Photii, Patriarchae. cf. Voc. Κρονος ’; imo marg. Steinii
manu ‘ Descripsit Henricus Stein. 1863’. vir’ XV. Codex’. 1"'Vo-
cabularium’ manu Phil. Vitalis; sigill. Biblioth. Passioneae. P. F.
56 (T. 5. 7)
1 <S. Maximi) prologus in S. Dionysium Areopag. (M. 4,
16-21) 3" scholia nonnulla in S. Dionys. (Ἐπισκεπτέον
ὅτι καὶ ἑτέρων αὐτοῦ πραγματειῶν μνήμην ποιεῖται ἕν τῆδε
τῆ βίβλω οὕτως * ἐκ τοῦ περὶ ϑείων ὀνομάτων ete., cfr. cod.
Angel. 43 f. 19") 4° Eounrsia λέξεων etc. (M. 4, 23-27)
7 σχόλια. ᾿Ιστέον ὡς τινὲς τῶν ἔξω φιλοσόφων — κλέπτειν
(ib., 21 sqq.): subic. ἐπειδὴ δέ τινες φασὶ μὴ εἶναι τοῦ μακα-
giov (sup. διονυσίου al. m.) τὸ σύγγραμμα — ἐφιχτὸν tO ϑεῶ:
(ib., 21, 12-37) cfr. codd. Ang. 48 f. 21" et Laur. S. Marc. 686 in
Studi it. di fil. class. I 190 5. Dionysii Areopag. (8) de
caelesti hierarchia (M. 3, 120-340), (37) de ecclesiast. hierar-
chia (ib., 369-569), (78) de divinis nominibus (ib., 585-984),
(128) de mystica theologia (ib., 997-1048); singulis operibus
praemittitur capitum index, interdum et epigramma, (131°)
epist. I-IX usque ad v. ἢ βαρβαρικὰς ὁπλο- (M. 3, 1105, 13).
Chartac. cm. 21,7 X 14,5; ff. 143 (126. 127 lacera) + vi; s. XV.
F. 1" summo marg. ‘2’ deletum; deinde ‘ 17’; et xr7ue μάρχου
μαμουνῷ τοῦ χρητὸς. Manu Philippi Vitalis ‘ Capita diversa ’. Sigill.
Biblioth. Passioneae. G. M.
57 (A. 4. 1)
Iohannis Apocalypsis cum Andreae Caes. commentario
(Δ. 106, 216-457. Cf. Tischendorf-Gregory ἡ N. T.’ III n
proleg. p. 684 n. 149) 88 Nicolai Cabasilae sacrae
liturgiae interpretatio inde a c. II (M. 150, 376-492),
praem. (87) indice 153 Nili epistula ad Maximum cum
scholiis marginalibus rubro colore (ἀνέγνων σου τὴν ἐπι-
στολὴν © πέρ, καὶ εὗρον — ἐχὼν σιωπήσομαι, αἰδοῖ τοῦ ττρὸ
> - pa >» , a αν, - - ’ - ν ΄
ἐμοῦ τοῦτο εἰπόντος ἰὼ" τῆς τοῦ λόγου φωνῆς) 180° ἰστέον
ὅτι μετὰ ϑάνατον οὐκ ἐστι μετάνοια οὐδὲ κάϑαρσις * οὐδὲ
διόρϑωσις ᾿ καὶ οἱ μάρτυρες ἐγγύς (Ὡς βέλτιον εἶναι παιδευϑῆς
vd
i Aa SEAL Ea sd É X
| ANGBLIC. 56-57. "
RUE FAME: i ᾽
RIT a ΄
ἢ τῆ ἐκεῖθεν --- τῶν ἐδεσμάτων τὰς ποικίλας) 1959 λόγος
χατὰ λατίνων δικανικὸς ᾿ καὶ ἀποδεικτικὸς πάσας αὐτῶν ἔχων
}- 3 = x pe be ΄
ο΄] ἀφ ἡμῶν ἀντιρρήσεις.. πτερὶ τῆς ἐκττορεύσεως τοῦ ἁγίου πινεύμα-
È τος etc. συγγραφεὶς ὑπὸ ἰωσὴφ εὐτελοῦς καὶ ἁμαρτωλοῦ μοναχοῦ
τς Τοῦ φιλάγρη ete. (prooem inc. Παράκλητε κύριε τὸ πνεῦμα
᾿ τῆς ἀληϑείας, des. τιμὴ κράτος αἰώνιον ἀμήν: prolog. Τοὺς
ἐπὶ τῶν ἀδυνάτων βαίνειν --- διὰ τὸν χόρον : or. inc. Θεὸς ἦν
"a x 5 "αἱ.
ει μὲν ἀεὶ, expl. καὶ ἐν ὦ τὰ πάντα. νῦν καὶ ἀεὶ καὶ εἰς τοὺς
αἰῶνας τῶν αἰώνων ἀμήν) 192 Περὶ αἵματος καὶ πνιχτοῦ
(Aiuara δὲ ὑπὸ ψυχὴν ἐσϑίει, χκαϑὼς καὶ ἐν τῶ παλαιῶ νόμω
È συντέτακται — τῆς ἁγίας μεταλήψεως, ἡμέρας ov) ib. Ed-
σεβίου τοῦ παμφίλου (Γνωρίζων ὑμῖν ὡς μετὰ — ἤρξαντο
χρηματίζειν ἁρμήναις τῶν δωμαίωνἨ,͵Ήἡ 195 Marci Ephesini
È epist. ad Georgium Scholarium (᾿Εντιμώτατε τερεσβύτερε.. καὶ
Ex ἡμῖν ἐν χριστῶ ποϑεινώτατε — - ταῦτα σοι ἐκ πολλῶν ὀλίγα mods
n ἀποτροττὴν, τῆς ἐκείνων ἀναισχυντίας ἔγραψα, τῶ ϑεῶ χάρις,
ἀμὴν:) 195" τοῦ αὐτοῦ συλλογικὰ κεφάλαια κατὰ λατίνων (υἱῶ
0 σύνάττως, πατὴρ, καὶ υἱὸς. τούτω διίσταται — τὸ τῆς τριάδος
: συμτεληρωτικόν : ἀμήν) [917 Matthaei Cantacuzeni in
-". canticum canticor. (M. 152, 997-1084) 228-48 de nuptiis
varia (228 περὶ τῶν βαϑμῶν τοῦ γάμου, 236 περὶ υἱοϑεσίας "
χεχωλυμένα, 238 περὶ τῶν κωλυομένων γάμων καὶ χορὶς συγ-
γενείας, 240 [titulus perevanidus] “H συγγένεια γενικὸν ἐστὶν
È; ὄνομα ete., 242 [titulus evan.] ᾿Επὶ τῶν ἡμερῶν τοῦ ἁγιωτάτου
i sxsivov ete., 246 ἐκ τοῦ γ᾽ otiy . περὶ τριγάμων καὶ πολυγάμων,
Ἢ 248 γρηγορίου πατριάρχου κωνσταντίνου πόλεως [in marg.
φ περὶ τετραγαμίας]}; pleraque in Matth. mon. quaestionibus
È et causis matrimonialibus leguntur (M. 119, 1225 sqq.)
249 + μητροπολυῖ στροὺ πόλεως, καὶ προέδρου χρήτης 190-
; χόρου (Τιμιώτατε ἐν ἱερομονάχοις, xvoè νεῖλε etc. ἡ γραφὴ
ἐδίδαξε ἡμᾶς, τὴν ἐνοῦσαν σοι -- οἶμαι δ᾽ οὐκ ἀγνοεῖν σὲ τὸ
δέον, καὶ ὡς τὰ τοῦ.πνεύματος ἐργάζου, διαπττύων τὰ πονηρά:
ΝῈ ἐν ἔτει 5° 2 τη (="p. Ch. 1410) ἐνδ. εγ΄ ᾿ ἀπελύϑη paio 97
250 περὶ ἀργίας τῆς κυρ(ιακῆς ὕ). τοῦ ἁγίου νίκονος (Φι-
i λόχριστος τίς τῶν κατὰ κόσμου ἡρώτησε — κατὰ πάσας τὰς
Ἶ γραφάς :. κ᾿ λη τοῦ x στίχ. Φησὶ δὲ ὃ νόμος ᾿ ἀπαρέτητον ---
6: χαὶ τοὺς γεωργοὺς διορίζεται) 252 Petri Apost. constitu-
tiones canonicae 254-59 quaedam italice nullius mo-
mi
menti 260 ΥΥ ΔΕ δος (ἐρῶ + πόϑεν γίνονται ᾿ϑανατιχὰ ἕ
χαὶ διὰ τί ἐν ταῖς χώραις ἑρημικαῖς --- ἰσως ἐκφεύγην ταυΐ εἰς
ἑτέραν χώραν μεταβάς :).
Chartac. cm. 21,6 X 13,5; ff. 260 (152°. 227". 237". 239". 241".
251 vacua; 260 a tineis pessumdatum); s. XV diversae manus scrip-
serunt. F. 1" ‘ Matthaei Cantacuzeni Imperatoris Constantinopolitani
egregii in Canticum Canticorum commentarii, quae inter alia antiqu.
Ecclesiae Monumenta hoc in codice conservantur, ed. sunt cum notis
Graece et Latine, Romae 1624 studio Vincentii Riccardi.’ 1" marg.
sup. ‘ Andreae SSmi Archpi Caesareae Cappad. Aliorumque Inter-
pretationes in Apocalypsin S. Apost. et Evang. Io: Theologi” manu
Phil. Vitalis; imo marg. sigill. Biblioth. Passioneae. DE
58 (B. 4. 18)
5. Gregorii Nazianz. (1) γνωμικὰ δίστιχα (M. 37, 916-
927, 7), (8) Εἰς τὸν βίον (ib., 787, 14-788, 8), (4) Εἰς φιλό-
χρυσον (ib., 967, 11-968, 3); sequitur (in marg. τοῦ αὐτοῦ
ἁγίου) Μὴ χκάμψωμεν γόνυ τῆ. βάαλ sic) διὰ τὴν χρείαν *
μὴ δὲ διὰ φόβον, τῆ εἰχόνι τῆ χρυσῆ προσκυνήσωμεν: x qui
bus subicitur “Eouyvsie: ‘O τὴν κοιλίαν ἕνεκεν φιληδονίας
ϑεοποιήσας — μετὰ τὸν χρυσὸν, οὐκ εἰδώς: deinde ἄλλο:
τοῦ αὐτοὺ (Οὐδεὶς ἐκεῖ τῶν ὑπεροπτικῶν καὶ ῥαϑύμων © οὐδὲ
τῶν ῥυπαρῶς ᾿ ἀλλ᾽ οὐ νυμφικῶς ἐσταλμένων — κεναῖς ἐλπίσιν
ἐξαττατώμενος): subicitur “Eouyrsia (Οὐ γάρ ἔσται εἰσιτητὸς
ὃ νυμφὼν ἐχεῖνος -- τοῖς λαμπροφοροῦσιν: +) 4) Τοῦ μιε-
γάλου βασιλείου: + Οὐκ ἄλλως ἐστὶ δυνατὸν τοῖς ἀνϑρώποις,
ἀρετὴν κατορϑοῦν -- τῆς φιλοκάλλου (5810) χαὶ σπουδαίας ζωῆς
8” Callisti et Ignatii Xanthopulorum methodus
et regula etc. (M. 147, 636-812), praemisso (ff. 5'-8") indice
capitum. Caput vero V des. in v. (f. 10") καὶ μακάριον, δι᾿ ὃ καὶ
γεγένηται (M. 147, 641,31) 79'excerpta ex SS. Ephraemo
et Nilo 80 S. Iohann. Chrysost. de compunctione
lib. I ad Demetrium (M. 47, 393-410) et (94°) II ad Stele-
chium (M. ib., 411-422); folio autem 96° post v. τῆς ὕπο-
ϑέσεως ἐπελϑών spatio relicto omittuntur v. Οὕτω δεῖ φιλεῖν
τὸν Χριστὸν, οὕτω τῶν παρόντων ἀφεστάναι πραγμάτων
(M. ib., 413, 1. 50) 105 τοῦ ὁσίου καὶ ϑεοφόρου πατρὸς
ἡμῶν χαρίτωνος τοῦ ὁμολογητοῦ διδασκαλία πρὸς τοὺς ἑαυ-
τοῦ μαϑητάς: πὶ (Τὴν τῆς ἐχδημίας τοῦ σώματος --- τιμωρίας
da Ci RT,
| χρείττων); occurrit in S. Charitonis vita, a Symeone Me-
._taph. conscripta (M. 115, 913 y-917,14) 106° τοῦ &yKiov)
_ronyogiov τοῦ διαλόγου (ὃ. Gregorii Magni) ἐρώτησις).
ῖ Πέτρος © ἀξιῶ μαϑεῖν τὴν τῶν δακρύων δύναμιν τηλαυγῶς —
καὶ ὃν ὑστέρω τῆς κάτωϑεν (Μ. Patr. Lat. 77, 299, 8-302, 12)
ἪΝ 5. Basilii M. (107°) epistula II (M. 32, 224-233; desinit
o. ut in cod. Vindobon. LXXVI cfr. Lamb.-Koll. III 372 et
εν Mig. ib. p. 233 adn. 6), (112) quod precatio omnibus re-
to * bus est anteponenda sc. constitutionum monasticar. caput
DI I ap. M. 31, 1325, 12-1337) 117 τοῦ ἐν ἁγίοις πατρὸς ἡμῶν
᾿ to(avvov) ἀρχιεπισκόπου κωνσταντινουπόλεως τοῦ χρυσο-
στόμου, ἐπιστολὴ πρός τινα ἡγούμενον αἰτήσαντα, τταρ᾽ αὐτοῦ
È i σπεμφϑῆναι αὐτῷ κανόνα πνευματικῆς διδασκαλίας, εἰς ὠφέλειαν
αὐτοῦ τέ καὶ τῶν μετ᾽ αὐτοῦ ἀδελφῶν: + ([ξπειδὴ ἔγραψάς
μοι ποϑεινότατέ μου ἀδελφὲ ἵνα κανόνα σοι παραδώσω ἀσκη-
τικὸν — φυλάξει τὰς ψυχὰς ὑμῶν ᾿ ὃ κύριος τῆς δόξης, ἔσται
us? ὑμῶν ὃ βασιλεύων πρὸ τῶν αἰώνων ᾿ καὶ νῦν etc.)
‘124 Evagrii «Pontici) rerum monachalium rationes (M. 40,
κοῦ: (Εἰπέ τις τῶν ἁγίων ττατέρων © “0 κύριος ἐν τῶ εὐαγγελίω
φησὶ, τὸν ἐν ὀλίγω ἄπιστον --- καὶ τοῖς αὐτοῦ λόγοις ἐν ἀληϑεία
mao πεπιστευκότων: “«) 1805 τοῦ ἁγίου διαδόχου: +
(Ἰατροὺς μετακαλεῖσϑαι ἐν τῶ καιρῶ τῶν νόσων - διατοῦτο
γὰρ καὶ κύριος κατοικίζει μονοτρόπους ἐν οἴχω) 151 τοῦ
ἁγζίουΣ ἐφραίμ (Αδελφοί ὃ ἀγὼν ἡμῶν, πρόσκαιρός ἐστιν —
ὥσπτερ νυχτικόραξ ἐν οἰχοττέδω:) 131° τοῦ αὐτοῦ: (4δελφὲ,
γῆφε ἀεὶ καὶ πρόσεχε σεαυτῶ — καὶ ἀπολαύσης τῆς δόξης τῶν
ἁγίων τῶν εὐαρεστησάντων αὐτῶ: +) 132 (Nicolai) Ca-
basilae de. vita in Christo lib. I-IV (M. 150, 493-625) et
(187°) VI (ib., 631-684; in cod. λόγος 8°) 205" Διηγή-
σαντό τινες περὶ τοῦ μεγάλου λέοντος πάπα ῥώμης, ὅτι ὅτε
τὴν ἐπιστολὴν ἔγραψε πρὸς τὸν ἅγζιον) φλαβιανὸν ἀρχιεστί-
σχοπον κωγσταντινουπόλεως κατὰ τοῦ εὐτυχοῦς, τέϑεικεν αὖ-
τὴν ἐν τῶ τάφω τοῦ ἁγ(ίουΣ ἀποστόλζου» πέτρου -- ταῦτα
ἀκούσας καὶ περίλυττος γενόμενος, δι᾿ ὀλίγων ἡμερῶν πρὸς κύριον
ἐξεδήμησεν | cfr. Iohannis Moschi pratum spirituale ad
cap. 147 (M. 87°, 3012, B 2 sqq.) Ex τῶν ἀσκητικῶν τοῦ
μεγάλου βασιλείου: (206) ἐρώτῴησις). Ποταποὺς βούλεται εἶναι
1252 D-1264) Sequuntur excerpta: 120“ ex τοῦ γεροντι-
pete
SISI A
Detai
AIA
mena: deine Md
ale a ᾿
ro ἃ, Ἐὰν
pen SE Σ
ΓΞ oe CA
΄ "i ξ
“ ME
SA
ica nd ΚΣ pr ἔτει, ΡΤ LAINO PSV VB).
108 __CODICES RAECI 1° PARTO PINO i il
3 4 κυ i γ Δ ran ©
ὃ λόγος τοὺς χριστιανούς — εἰς ἡμέραν χριστοῦ
χριστιανοῦ --- ὃ κύριος ἔρχεται (50. ᾿ Moralium ᾽ ce. 1-11 et 22
regulae LXXX ap. M. 31, 860 C-864, 20. 868 C 4-869 C 10),
(207‘) regularum brevius tractatarum interrogationes et
responsiones 237. 234. 306. 232. 229, sequitur (209%) £?-
δέναι χρὴ "ὅτι τὰ ἐλαττώματα τῶν εὐλαβῶν — γεγενημένον
(M..31; 1140 D), 296. 298. 299. 301. 276. 309. 297. 252. 177.
178. 222. 56. 247. 218. 248. 204. 16. 45. 201. 10. 40. 198.
36. 115. 116. 21. 22. 163. 23-25. 29. 191.126: 50. 192. 193.
88. 32. 33. 35. 287, (219) regularum fusius tractatarum
interrogationes et resp. 5-7. 4, (225) regularum brevius
tractat. interrog. et respons. 195. 196. 34. 48. 280. 213. 54,
(225) regul. fusius tractat. interrog. et resp. 37. 38. 42, (229)
regul. brevius tractat. interrog. et resp. 272. 206. 207. 127.
202. 279 231 S. Iohann. Damasceni de corpore et
sanguine Christi (M. 95, 401,9 ab imo — 404, 21 et 405-412)
233" x τοῦ γεροντικοῦ μαρτυρία ἀναντίρρητος δειχνῦσα
τὸν λόγον: (Αδελφὸς τίς ἀμφέβαλε περὶ τῶν ἁγιασμάτων |
λέγων --- ἀπῆλθον εὐχαριστοῦντες καὶ δοξάζοντες αὐτόν: x)
234"-250" excerpta de fide, beatitudine, felicitate, ὑσὶ- "Ὁ
nitate etc. ex SS. Basilio M., Anastasio Antioch., Ma-
ximo, Iustino, Gregorio Nazianz., Greg. Nysseno
250" “Eounvzia ὀνομάτων: + (δὰμ, γῆ: Εὔα, Lan etc.)
251 ἀπὸ τῶν ἀσκητικῶν τοῦ μεγάλζουΣ βασιλείου: (re-
gularum brevius tractatarum quaestiones 1. 85. 161)
S. Maximi epistulae (252) IV et (254 IX (M. 91, 413-420.
445-449, 4) 255-263" excerpta ex Iohanne Chrysost.,
ἐκ τοῦ γεροντικοῦ, ἐκ τῶν ἀποστολικῶν διατάξεων, ex
SS. Macario, Isidoro, Evagrio, Basilio M., Isaaco,
Nilo, Gregorio Sinaita etc. 263" Gregorii Na-
zianz. yvmuxà τετράστιχα (M. 37, 928-945) 266" γνῶ-
μαι λίαν ὠφέλιμοι τῶν ἁγίων τριῶν πατέρων καὶ isouoyòv,
βασιλείου τοῦ μεγάλου" γρηγορίου τοῦ ϑεολόγου " καὶ tmar-
γου τοῦ χρυσοστόμου χαὶ χρουσορρήμονος: (γρηγόρζιος) Où τὸ
ζηλοῦν μόνον κακίας — ἰωάννης. “O μὴ τῶν προσόντων με-
ταδιδοὺς " ἀλλὰ καὶ τῶν ἀλλοτρίων ἐρῶν, οὗτος πάντων ἐστέ-
ρηται: “) 268" διάλεξις κατὰ πεῦσιν καὶ ἀπόκρισιν τῶν
ἐν ἁγίοις πατέρων ἡμῶν, γρηγορίου τοῦ ϑεολόγου καὶ βασι-
et (206%) τί ἤδιον δ
λείου τοῦ ΝΟ a Tio. (Ende). Ti ἐστιν ἀρχή . ἀπό-
“Ὁ υἱ
᾿ aglio) " Τὸ α΄" αἴτιον τοῦ 8° αἰτίου ete. usque ad v. ἐγώ
ἐν Le εἶμι γαβριὴλ ὃ παρεστηκὼς ἐνώπιον κυρίου. καὶ πῶς τούτων
τ΄ λεγομένων ἀ-) cfr. codd. Laur. IV 6 ap. Bandin. I 524 et Si.
Ba Barocc. 206 f. 122” ap. Cox. p. 366, deinde imo margine vr
— £. 269" ἄνωϑεν ἀρχόμενος ἀφ᾽ ἑχάστου μηνὸς, ἴσωσον αὐτὸν μετὰ ἥν:
fa ᾿ς τοῦ νῦν τρέχοντος ἡλιακοῦ κύκλου * καὶ εὑρήσεις τὴν ζητουμένην δ
: ἡμέραν : » sequitur (270) tabula, in qua χιονηδόν seriptum ΑΝ
ΗΝ οϑὺ »»τὸ τοιοῦτον σχῆμα δηλοῖ ἑκάστου μηνὸς τὴν ἀρχήν. ἀπὸ 1. ROR
Ἧ τοῦ ὀκτωβρίου καὶ καϑεξῆς ἕως τοῦ δεκεμβροίου ete. — 270% σπο- νι
τ΄ σάκις καὶ πότε ἐπορϑήϑησαν οἱ ἐξ ἰσραήλ (@' ἐπὶ δοβοάμ * ἘΝ
È, σουσακεὶμν ὃ αἰγυτττίων βασιλεὺς — ἐν ἐσχάτη ἁλώσει (sc. Io- DE ἊΝ
| ‘seppi cap. CXXIV Libelli Memor. ap. M. 106 p. 128); inde — (6
3 a Vv. © Ἐπὶ οὐεσπασιανοῦ manu Philippi Vitalis). ἌΝ
! κυ. Chartac, cm. 22 X 14,3; ff. 270 (104". 167" [sed nihil deest] vacua) Ἴ e: È
x” + x; 5. XV. F. vir” Οὕτω χαλεπωτάτην oide τιμωρίαν ὑπὸ νεανίσκων or,
_._ ἄρχεσϑαι χαὶ διοικεῖσθαι πόλιν | κοῦφον γὰρ 1) νεότης καὶ εὐχίνητος πρὸς AA
di: τὸ Peel ἄνοια dè ἄγει εἰς ὄλεθρον | ἐρωτῴησις) : Τίς ὃ καλῶς ἄρξας: «ὭΣ
| ἀποχρ. ὃ Fvuov χρείττων γενόμενος: ioni: ‘ Trascritta dalla Coperta fe
: ; antica di q.'° Cod. nel Lunedì - 6 - Maggio - 1748’. Haec omnia << SN
wo manu Philippi Vitalis, qui et in 1.9 vir” transcripsit quae in altero ΔΩ
| ‘codicis tegumento exstabant cohaerentia cum iis quae f.° 270" le- ΝΑ
ο΄ guntur, 5011. e' Ἐπὶ οὐεσπασιανοῦ etc. Idem addidit: ‘ Trascritta dal- ΠΕ:
τ΄] l’altra parte della Coperta Antica’ etc. 17 imo marg. sigill. Biblioth. Se
Me Passioneae, et ‘ Selecta diversorum PP. Graecorum ’ manu Ph. Vi- a
fo talis. δ᾽ ἑησοῦ βοήϑει μοι τῶ ἀναξίω. 8 ὠσοῦ μου σῶσον us et ho
sic vel similiter passim. G. M. Ro,
A | Rf
So 59 (B. 5. 14) "ἘΦ
1 Triodion usque ad v. (365°) λέγει ὃ ϑεός ὁ λυτρούμενός σε ν Se
Γ΄ ὁ ἅγιος τοῦ Ἰσραὴλ: ἢ 366-371" psalmi graduales CXIX- I
᾿ CXXXIII 911} | ἐρμινεία τὸν ϑεῖων καὶ lso@v yocuua- fit
x, τὸν σχειρωχαρδιῶν παῖδιον, ὁφιλεῖ γραφυ ᾿ τὸν ἀλλφαβύυτον ,
μετὰ κεναβαριν, εἰς δύσκον et alia vitiis referta: deinde SSL
εἰς to ἀγιον srotigiov ete. δφιλεῖ è διδάσκαλος, λέγει τὴν εὐχὴν ἊΝ
| ἐπανου τῆς χεφαλῆς τοῦ παιδιου © τοῦ κυρίου δεοΐϑωμεν: + be
Κύριε ὁ ϑεὸς Μῶν ὁ ενυκισάς τὰς καρδίας τῶν xd πραισβύτε- gi
ρον * ναβοκώκ * ἰωχὶ etc. «è30
Chartac., cm. 22,2 X 14,6; ff. 373 (21. 26. 27. 32. 33. 38. 39. 44. ὯΝ
45. 50. 51. 56. 61. 62. 67. 68. 73. 74. 79. 80 membranacea; 113". 114”. PUR
fo
A
I
ratus, quarum una ff. 88-371 scripsit a. 1423 (965 τ ᾿Επληρώϑῴην, τὸ πα-
ρὸν τετραδιον δία χειρὸς ἐμοῦ τοῦ ἁμαρτῶλοῦ. - χαὶ ταπεινοῦ ἰωζάννουν
ἱερέως οὐ τὸ Sardo» μου μέμνησθαι, καρϊάνητ᾽ χαὶ oi ἀναγινώσκοντες
αὐτὸ, εὔχεσθαι χαμοὶ δῖα τὸν κύριον, ὅτι ἄπειρος οἵμη (sic) τῆς τοιαὕτης
τέχνης " καὶ χωρικὸς τοῦ νοῆ: ἐπληρώϑ(ηΣ οὖν ὑπὸ τῶν εὐσεβῶν δεσποτῶν "
χαὶ αὐτὸχρατόρων " ῥωμαίων - τών πιαλαιωλόγων κυρίου Feodugov . καὶ κύρι
κωνσταντίνου " καὶ κυρίου Imud . ἐπὶ stovs τρέχοντος " (RO delet.) ἔτους
τῶ. φῶ. a [= p. Ch. 1423] èvd. ci | μηνὶ dexevoro . ce : | cfr. Allen
p. 40); sequitur monocondylion. —F. 1" summo marg. ‘ Antonii
Milesii Amicorumque ’; deinde xe‘ ww: χε ὃ ϑεὸς ὑμῶν φωτισὼν τὸν
γοῦν χαὶ (t)n)v χαρδίαν ποῦς ἀϑύ οι σου ἱερέως τωηνου | (a)unv: ἀμὴν
στωμὲεν χαλὸς στομὲν μετα φωβου. " Triodium’ manu Phil. Vitalis;
imo marg. sigilla Biblioth. 5, Silvestri et Passioneae. 365‘ post
subscriptionem, monocondylion; ante subscript. et post monocond.
ὥσπερ ξένη χέροντες ἰδεῖν πατρίδας etc. G. M.
60 (B. 5. 8)
Codex in principio mutilus {Philothei?) inde a v.
Texvov μωμητόν ᾿ ἐγὼ μόνος γέγωνα — τῆ πτταρϑένω TAV ἐγκώ-
μιον συνάγοντες: È 2 <rubro) “Ἕτερος καζνὼν» τοῦ αὐτοῦ εἰς
τοὺς ἁγίους μεγάλους πατέρας καὶ διδασκάλους γ' ἱερεῖς βασίλειον
τὸν μέγαν, γρηγόριον τὸν ϑεολόγον, ἰωάννην τὸν χρυσόστομον *
οὗ ἡ ἀκροστιχίς ᾿ Τριὰς ἐχλεχτὴ χαῖρε σεπτῶν πατέρων. Ἐν δὲ
τοῖς ττρώτοις τῶν ὠὡδῶν ϑχιόις. Φιλοϑέου (cfr. Fabr.-Harl. XI
517 n. 14) ὠδὴ ἃ ἦχος da ἀνοίξω τὸ στόμα μου " καὶ πληρωϑ':
i (Qovas τὰς τοῦ πνεύματος ᾿ ἀνευφημῆσαι προϑέμενος --- ἵνα
χαῖρε βοᾶ σοι τὰ τέκνα σου") Ὁ τοῦ αὐτοῦ τροπάρια εἴς τὴν
σεαναγίαν ϑεοτόκον ete. (Ἄχουσον παρϑένζε) νῦν τῆς ἐμῆς "
φωνῆς προϊούσης etc.) 6 τὴν τιμιωτέραν τῶν χερουβίμ,.
καὶ ἐνδοξοτέραν ἀσυγκρίτως τῶν σεραφίμ ete. (γι ψψωσον τὸν
γοῦν μου τὸν χαμερπῆ etc.) 6" “Ersoa τροπάρια ὅμοια *
or SSA . , . ΄ -
ἔχοντα ἄκρο. ἀλφαβτ' ἀντίστροφον. εἰσὶ δὲ ταῦτα διάλογος
- ,΄ x , 3
τῆς παναγίας ϑεοτόκου πρὸς τὸν δεσπότην χριστὸν ete. (92
δέσποτα κύριε καὶ υἱέ" λόγε καὶ σοφία etc.) T τοῦ αὐτοῦ
> x ΄ fi ΄ COLPE PA Pas DES - , δ
εἰς τὴν παναγίαν ϑεοτῦχον ὃπι τῶ γενεϑλίω τῆς πόλεως:
(Παρϑένε δέσποινα ϑεοτόχε * ἡ τὸν μονογενῆ τοῦ ϑεοῦ λό-
γον etc.) 9 τοῦ αὐτοῦ εὐχὴ ἐπιβατήριος * ἣν εἶπεν ὅτε
πρῶτον εἰσῆλϑε τὴν ἡράκλειαν μητροπολίτης ὧν: (“ἕσποτα
κύριε ἴησοῦ χριστὲ ὁ ϑεὸς ἡμῶν * ὃ πάσης ὁρατῆς te etc.)
10" εὐχζὴΣ εὐχαριστζήλρζιοςΣ ὁμοῦ καὶ ixst(i)oKos) γ'
158" partim. 167" vacua) | VI. Codex diversis At 5. ΧΥ Ra ra el
PRIA Ayciip: (60, 00 SLA 111
(Εὐχαριστοῦμεν σοι κύριε ὃ ϑεὸς ἡμῶν ἐπὶ meo τοῖς ἀπ αἰῶ-
γος γεγενημένοις ἐφ᾽ ἡμᾶς ϑαυμασίοις σου etc.) 11 εὐχαὶ
ἱκετήριοι συντεϑεῖσαι ἐπὶ τῆ φοβερᾶ καὶ παγκοσμίω πληγῆ τοῦ
ϑανάτου * καὶ ἀναγινωσκόμεναι ἐν ταῖς λιταῖς * εὐχὴ πρώτη:
(Ἡμάρτομεν * ἠνομήσαμεν ete., Goar, ‘ Rituale Graecorum ἢ
pp. 797, 10 ab imo — 779, 10) 12" sx) β' (Ζέσποτα κύριε
ὁ ϑεὸς ἡμῶν" ἡ τῶν οἰχτιρμῶν ete., ib., pp. 796, 21-797, 35)
14 six) d' μετὰ τὸ στῆναι τὴν τοῦ ϑανάτου τεληγὴν, λιτῆς
γενομένης ᾿ καὶ κοινοῦ μνημοσύνου ὑπὲρ πάντων τῶν κεχοιμημέ-
γῶν " ἥ τις ἀνεγνώ(σ)ϑη ἐν τῶ τέλει) τοῦ τοιούτου μνημοσύνου
εὐχ(ὴ» εὐχαριστζήγ)ο(ιος)Σ ὁμοῦ καὶ ixet(i)oKos): (4έσποτῴα)
κύριε ὁ ϑεὸς ἡμῶν" ὁ πάσης αἰσϑητῆς τε καὶ νοουμένης κτίσεως
δημιουργὸς etc.) 15 Κα(ζνὼνΣ παρακλητικὸς εἰς τὴν ὑπερ(α-
yiav) ϑεοτόχον * ὠδὴ α΄ ete. (Πῶς μου ϑρηνήσω τὸν βίον ete.,
cfr. Goar 1. c. p. 871,5 ab imo— 875) S. Gregorii Naz.
(19) orat. XXIV. (28) XIX. (37) XXXVIII inde a v. ἐντὸς
τούτων ὁριζομένης (M. 36, 320 B 9); (42°) eiusdem orationis
finis (φεύξῃ καὶ διὰ μέσου αὐτῶν ete., M. ib., 332, 33), (431-49".
54-95") XLIII cum <Nicetae Heracleensis) commentario,
qui inc. Παϑαινομένης καὶ ὀλοφυρομένης διαϑέσεως ete. (cfr.
Band. I 250 n. ix et cod. Ang. 85) — 95”-100 Nonni Abbatis
et Cosmae Hierosolym.) collectio et interpretatio graeca-
rum historiarum, quarum meminit S. Gregorius in S. Ba-
silii laudatione funebri; praeter capita e'-s' = in cod. α΄,
sep, =, = dd, Fey = ἐεί-χ΄, in codice habentur
post v. (97) μετὰ τοῦ σκορπίου: + (M. 36, 1061 C 12) Τρίτη
ἐστὶν ἱστορία, ἡ περὶ τῆς ἀντιδοϑείσης ἐλάφου ὑπὲρ τῆς παρ-
ϑένου ᾿ ἥτις κεῖται ἐν vi} ἑβδόμη ἱστορία ἐν τῶ πρώτω στης
λιτευτικῶ λόγω ἰουλιανοῦ ᾿ ὅτε ἀπὸ τῆς ἑλλάδος ἀπόπλους τῶν
ἑλλήνων ἐπὶ τροία ἐγίνετο --- τῆς ἀρτέμιδος (M. 38, 609 Il.
10-18); Τετάρτη ἐστὶν ἱστορία, ἡ περὶ τοῦ ϑεταλιχοῦ ἄντρου *
γεννηϑεὶς ὃ ἀχιλλεὺς καὶ παρεδόϑη ete. (Westermann, ‘Script.
Poet. Hist. Gr.’ p. 365 ll. 6-13); ceterum cfr. M. ib., 617,
8-31. 568, 10-23. 509, 22-34. 525, 25-32. 620 δ΄. 621 ε΄. ς΄ etc.
100 {Gregorii Nazianz.) in Basilium Magnum epi-
thaphium (M. 38, 72 A-75, 8); quibus subicitur (101) “ωδεκά-
τὴν ἐπιγραφὴν ἀνέϑηκε γρηγόριος βασιλείω τῶ μεγάλω φωστῆρι
— ἐν τῆ ἐμῆ ἔχειν καρδία: | 102-106 Gregorii Naz.
10
Ἢ
> VO
re
CES
PRE A
Ate:
e
oratio XXXIX usque Ἢ v. 0% δὲ vg τοῖς aa μόνον ὌΝ
προσχύνησιν (M. 36, 348 D 2) et ἃ v. (60) {τοσοῦτον χαίρει
ϑεὸς (ib. 360, 1) ad finem 50-53" Nonni Abbatis et
Cosmae Hierosolym.) collectio et interpretatio graecarum
historiarum, quarum meminit S. Gregorius in oratione de
sacris luminibus; praeter capita α΄. β΄ = y' in cod.,y = d',
diese == ea 0 ΝΜ; 86,400,
1069 extr. lin.), in codice habentur haec: post α᾽ (00) δευ-
τέρα ἱστορία. | Oùdè φρυγῶν ἐχτομαὶ καὶ αὐλοὶ καὶ κορύβαντες "
αὕτη ἡ ἱστορία κεῖται καὶ ἐν ταῖς τῶν στηλιτευτικῶν ἱστορίαις.
ἔστι δὲ αὕτη © ἐν τῆ φρυγία ἐσεβάσϑζη) ῥέα ἡ μήτηρ τῶν
ϑεῶν ᾿ διὸςς) καὶ ποσειδῶνος καὶ πελούτωγος ete. --- τῷ παλαιῶ
ἔϑει τούτω κρατούμενοι: (M. 88, 502 1]. 16-27); post # = ζ'
edit., (52) “Exrn ἐστὶν ἱστορία οὐδὲ φαλλοί τινες καὶ ἰϑύφα-
λοι ἔστι δὲ αὕτη "ἐν τῆ ἑορτῆ τοῦ διονύσου φαλλοὺς δερμα-
τίνους οἷο. — περιετίϑεσαν ἑαυτοῖς: (M. 88, 487, ll. 1-17);
ceterum cfr. M., ib. 508, 35-509, 15. 476, 14-28. 505, 24-31.
619 δὲ 107-112" fragmentum liturgicum (-w. * fo@ σοι
ὁ ζωδδώτης καὶ ϑεὸς * 6 πάντας ἐλθὼν λυτρώσασϑαι τῆς
ἀπλήστου σου γαστρὺς: x Σινδόνι σε εἰλίσας κατέϑετο χριστὲ *
ὃ ἰωσὴφ è ευσχήμων ἐν μνήματι" μυρίσας δὲ τὸν λυϑέντα σου
ναὸν ᾿ τοῦ σώματος πρὸσέκύλισε " λίϑον μέγα τῆ σορῶ: + etc.)
113 «Gregorii presbyteri vita S. Gregorii Naz.
inde a v.) ἀλλὰ τοῦ κοινοῦ προνοῶν (M. 35, 268, 10 ab imo;
huius vitae initium et quae hic desunt quaere in ff. 90"-99"
cod. 61) 127 ἀπολυτκ' τοῦ ἁγίου Toryogiov τοῦ ϑεολό-
yov) ᾿ ἦχος τέταρτος: (Christ et Paranikas, ‘ Anthologia
Graeca Carminum Christianorum ’ p. 89 sd’), sed post v. σω-
ϑῆναι τὰς ψυχὰς ἡμῶν (ib., 90, 4) sequuntur v. μήποτε ὑχενώ-
σωμεν εἰς ϑάνατον Eodem folio παραίνεσις παιδαγωγίας
sc. adhortationes christiani auctoris (ὥς βλάσφημος ὃ ἐγκα-
ταλιτὼν πατέρα αὐτοῦ, καὶ κεκατηραμένος (sic) ὑπὸ ϑεοῦ ὃ
σπιαροργίζων μητέρα αὐτοῦ " téxvov, τὰ ἔργα σου etc.) Ora-
tiones scholiis sunt adornatae.
Chartac. cm. 21,4 X 14; ff. 128 vel potius 130 (invenies enim
56%. 71°) | ff. 1v recentiora absque numero inter 112 et 113 + xv;
s. XV. F. l'sigill. Biblioth. S. Silvestri. Imo margine ff. 2 et 9 ‘ De
hoc Philotheo P. Const. apud Cave pag. 45 in Appendice. ᾿ manu Ph.
29.7.95
s lae ‘perverso Ἐπ Ὁ quibus cio iteran-
Δ ἢ ea quae ni LEO 18" οἱ ἐπίλοιπον λόγοιν τοῦ ϑεολόγου"
ἐγράφησαν ἐν τῷ μηνὶ τοῦ μαρτίου χαὶ τῶν (9) μαχχαβαίων ἐν τῷ αὐγύ-
στω μηνὶ; deinde alia manu iterum subscriptio et titulus insequentis
orationis. 101" ea ipsa manus, quae inferiorem f. 14” partem in-
quinavit, Salvatoris invocationem saepe scripsit, interiecto initio ora-
tionis quae habetur f.° 102". 110 imo marg. sigill. Biblioth. Pas-
sioneae. 128" ....70 παρὸν βιβλίον τοῦ ἐν ἱερώρχαις μεγάλου Hero:
giov τοῦ ϑεολόγου ΓΙ χεῖρ ἁμαρτωλοῦ συμεζῶνοςΣ μόναχου τοῦ i (Ὁ χαὶ ἱε-
den — 0 -
ρέως τοῦ παπαδοπούλου | ... σεπτεμβρίω 1d εν 7 β Di e dx] 4°
" ς!
, x r ͵ ΄
ESS v % % o PNR -
ἀποῖθ φεῖ γ᾽ vo Î peo sas [ (β Xi net aL γ νη τῶν ἀπο-
Cd "0 x ΘΥν ΄ ” x x , c' I PIANI) ’
στόλων λ" τριὰς ἁγία φύλλαξον τοὺς σοὺς ]... ὅλους. ὥσπερ ξέζνοι» χαί-
ρουσιν ἰδεῖν πατρίδα καὶ oi ϑαλατεύοντες εὑρεῖν λιμένα - οὕτως χαὶ οἱ
γράζφοντεςΣ ἐδεῖν βίβλου τέζλοςδ | καὶ oi ἀναγινώσκοντες εὔχεσϑε διὰ τὸν
; MOVE gi PR e
κύριον καὶ μὴ κί ο΄“ ὅτι χωριχὸς εἰμὶ τὴ 27 χαὶ 10 ἄσφα * οὔτε
ἄνθρωπος ἀϑάνατος - οὔτε βιβλ' ἀλάϑατος δὲ ὁ ϑεὸς ἀμὴν. Haec sub-
scriptio quae nunc mutila est folii parte excisa, rubro exarata erat:
deinde nigro atramento eam alia manus retractavit. Codicem
scripsit eadem manus quae ff. 1-99 codicis 61. G. M.
61 (B. 4. 15)
Codex in principio et fine mutilus continet {S. Gregorii
Nazianzeni) (1) orat. XL inde a v. ᾧ τὸ ἀρχέγονον ἠλάϑη
σχύτος (Μ- 36, 364 Ο 5). (25) XI. (28) XXI. (46) XLII.
(60) XIV cum scholiis. (80) XVI 90" Gregorii pre-
sbyteri vita S. Gregorii Nazianz. usque ad v. φίλωχαρι-
ζόμενος ἔπραττεν (M. 35, 268, 10 ab imo; imo marg. f. 90°
est scholium: λέγουσιν ὅτι ὁ τοιοῦτος συγγραφεὺς γρηγόριος ᾿"
μαϑητὴς ἣν τοῦ ϑεολόγζουΣ ᾿ ὃς τὸ ἐγκώμιον ἔγραψεν: +);
huius opusculi pars reliqua bibliopegi incuria nunc est in
cod. 60 [100 μιχαήλζ(ουΣ ἀποστόλζουΣ τοῦ βυζαντίου λόγος,
κατὰ ἐμανουήλοιν μιαρωτάτοιν αὐτοῦ φοιτοιταῖν τοῦ μὲν, χρητὸς
ἀτραμυττινοῦ, τοῦ dè, εἴλωτος etc. [titulum alia manus retra-
ctavit]; cfr. Legrand, Bibliogr. Hell. II 418; Noiret, Lettres
inédites de Michel Apostolis p. 154 sqq.
Chartac. cm. 21,4 X 14; ff. 105 (immo 107, invenies enim 79?. 808;
series foliorum post 100 turbata sic restituenda: 100. 105. 103. 104
[post 104 folium vel folia deperdita videntur]. 101. 102) + x; s. XV.
Codicem scripserunt duo librarii: a (qui et codicem 60 exaravit)
Studi ital. di filol. class. IV. 8
ff. 1-99"; 5. = Michael Apostoles (cfr. cod. Angel. 27) ff. 100-105.
Ἐς 1" summo marg., manu Philippi Vitalis ‘ Diversae Homiliae
SS. PP. ’; imo marg. sigill. Biblioth. Passioneae. G. M.
: Pa
62 (A. 4. 37) :
1 Iohannis Chrysostomi liturgia (Κὲ ὁ ϑεὸς ἡμῶν, ἐξα-
πόστειλόν μοι βοήϑει --- φυλάξοι κύριος ὃ ϑεὸς πάντας ἡμᾶς
διὰ τῆς ἑαυτοῦ ἀγαϑότητος) 21 Basilii Magni liturgia ς΄
(Ὁ ϑεὸς ὃ ϑεὸς ἡμῶν ᾿ ὃ τὸν οὐράνιον ἄρτον --- τὰ τῆς ἀφ- al
ϑαρσίας μυστήρια) 37 Κανονάριον εἰς τὴν τῶν ἁμαρτιῶ «|
λύσιν ( Εἴ τις μοναχὸς πορνεύσει, ἔλϑη dè εἰς μετάνοιαν —
χωρὶς τῶν σαββάτων καὶ τῶν κυριακῶν καὶ τῶν ἑορτῶν) ὴ
41 Ἢ ϑεία λειτουργία τῶν προηγιασμένων (Ἑσπέρας εἰς τὸ κξ
ἐκέκραξα — φυλάξει κύριος ὁ ϑεὸς πάντας ὑμᾶς διὰ τῆς αὐτοῦ
ἢ Ἵ ἀγαϑότητος). Ἢ
Se
«I Chartac. cm. 21,4 X 14,2; ff. 54 (36. 885-40. 50-54 vacua); s. XVI.
de F. 1" marg. inf. sigill. Biblioth. Passioneae. Puri ν
ΝΥ
εν 63 (C. 4. 13)
δι I 1 Plutarchi parallela minora et (4) aetia romana
usque ad v. ἃς χηρίωνας (Mor. p. 263 f).
II 16 Timaei Locri de anima mundi.
III 27 Hermetis Trismegisti Poemandri paraphraseos
fragmentum (ὅτε περὶ τῆς τῶν ὄντων φύσεως ἐσκεπ-
τόμην — Ex ταύτης δὴ τῆς τοῦ φωτὸς φωνῆς ῥῆμα
ϑεοῦ προήει).
IV 28 Pontici Virunii in Ioh. Gozadini laudem versus
hexametri, ipsius Virunii manu, nisi fallor, exarati
(’Eyx@uiov ἰωάννη γοζαδίνῳ κυβερνήτῃ γενικῷ hiyyo-
βαρδίας εὐδόξῳ ποντικοῦ τοῦ βιρουνίου. Inc. "Ortoroì
ἀέονας; σχαστήριον ὠτραλέως ἧ, des. εὐχωλὰς ποιῶν ;
αἰεὶ δὲ (deletum) προσέξομ᾽ ἐτι ζῶν. a, g 18 ἃς
γυχίωνος γαμηλιῶνος. Alii versus adduntur in marg.,
qui ad idem carmen, ut videtur, pertinent).
Υ 29 Xenophontis fabula Prodici (Mem. II 1, 20-34).
Gregorii Nysseni de anima (M. 45, 188-221).
VII 42 περὶ σώματος ὅτι Ex τεσσάρων στοιχείων συνέστηκε
(πᾶν σῶμα τῶν τεσσάρων στοιχείων ἐστὶ σύγκριμμα
f -
ΟΡ ΣΕ ΡΥ.
=
Ceti τον
e
ATI II
bj
I
—_.
dr:
»
N.
᾽ ὁ
9°
x :
ἊΝ NGI E)
n - = ΣῊ Σ ἐχ τούτων γέγονε — τὰ δὲ ἐν τῆ κοιλία © τὰ δὲ
᾿ ἐπὶ τοὺς μηροὺς © τὰ δὲ τέσσαρας © τὰ δὲ πλείους).
VIN 43" Demosthenis Phil. I usque ad v. τοῦτο ἤδη λέξω
($ 29), praem. (49:) argumento.
IX 53 Demetrii Moschi carmen in Helenam et Alexan-
drum (cf. Legrand Bibl. hell. I p. 67), interiecto
X 63-70 Ioh. Zonarae epitomae fragmento (Γρατιανὸς dè ὃ
υἱὸς οὐαλεντινιανοῦ — τὴν ἀρχιερωσύνην κατεσχηχώς.
XIII 17-22).
Chartac. cm. 21 X 16,5 (fasciculi quibus codex constat, etsi
nunc eiusdem fere mensurae sunt, olim tamen per se steterunt);
ff. τὸ (13. 14. 15". 27". 28". 52". 75 vacua; 4 post 12 collocandum); + x;
diversae manus 5. XVI scripserunt. F. 1" imo marg. sigilla S. Sil-
vestri et Biblioth. Passioneae. 15” figura tonorum currenti calamo
delineata. 26’ quaedam rhythmica graece, deinde alia latine.
Codicem descripsit Maes ‘' Saggio ᾿ etc. p. 13 sqq. P:;F.
64 (C. 3. 14)
Demosthenis orationes (8) II-X. (118) XV. (128‘) XVIII.
(216°) XIX usque ad v. ἐν τῷ πρόσϑεν χρόνῳ * τηλικούτων
μέντοι ($ 64). Orationibus, praeter II. XIX, praemittuntur
(15°. 24". 37. 45. 54. 65°. 82”. 100". 118. 127) hypotheses;
XVIII habet tantum Libanii argumentum.
Chartac. cm. 21,4 X 15; ff. 235 (vel potius 236; post enim 73
invenies 73; 1-7. 44". 252-85 vacua); 5. XVI; scripserunt tres libra-
rii, sc. a ff. 9"-223", ὁ £. 8, ὁ reliqua. F.. 5" ‘ Demosthenes’ manu
Ph. Vitalis. 85 sigill. Biblioth. Passioneae. Variae lectiones ex hoc
codice exstant in Voemelii ed. ESE.
65 (B. 4. 16)
1 5. Iohannis Chrysostomi in Acta Apostolorum hom.
I-XVIII usque ad v. (88) εἰ μὴ οὕτω διάκεισαι (M. 60, 149,
lin. 8) 17-24" (5. Iohannis Damasceni, de his qui
in fide dormierunt inde a v.) ὃ τῆς ϑεαρχικῆς δικαιώσεως
— ὑποφήτης (M. 95, 249 d' 10-277) 129-131" τε τὰ κατὰ τὸν
ἰωσὴφ. τιστεως μόνης ἐστὶν " ὅτε γὰρ ἐπηγγείλατο τῶ ἀβραὰμ
ὅτι ὑπέσχετο σοὶ δώσω καὶ τῶ σπέρματί σου τὴν γῆν ταύτην ---
διότι sidov ἀστεῖον τὸ τταιδίον ᾿ καὶ οὐκ ἐφοβήϑησαν τὸ διά-
ide ICE G ᾿ | ERI
ταγμα τοῦ Mise, 131° Photii ΟΡ. Sr SR VASI
vc
(M. 102, 793-821) 140 xalgalea μερικᾶ κατα λατίνουι. =
ἀπὸ διδασκάλων ἀγίων * καὶ otxovuerixòv συνόδον γραφῆσαν
ὑπο χιρὸς μάρκου ἱεῤομονάχου * ϑείοζύλο ἧς πολλὴν ὧφέ-
λισιν τὸν ὀρϑοδόξων χριστιανὸν ἀμὴν: x (οὐ χρὴ τὸν χριστια-
γᾶν συγκατὰτίϑεσθαι καὶ συγκοινωνεῖν ὅλως τὴ τῶν λατίων
ἐχκλησία etc.) 147-190". 235-293" (imo marg. [011 1905 τ
est notula: ὕρσταγε (Sie, 1. ὕπαγε) ἔμπροσθεν εἰς φύλλα ὲ
uy ἵνα εὕρης τὸ ἴσον) Εν ἀρχῆ ἐποίησεν ὁ ϑεὸς τὸν οὐρανὸν
καὶ τὴν γὴν: Παχυμερῶς εἰπῶν τὰ συνεχτιχὰ τῶν στειχείων, Ù)
μετα ταῦτα λεπτομερῶς ἐξηγεῖται τὴν ἀρχὴν τῆς κτίσεως ete. —
χαὶ ὀχήματα κόσμος τὲ πολὺς, καὶ ἄργυρος καὶ λίϑων ἐντίμων
ἐσυγκείμενος, ἐχιτώματα χρυσὰ, καὶ ἄλλα σύμπαντα, ἔργα βα-
σιλικὰ, καὶ ἢν δὲ κἂν ἕτερα πολλὰ: initium consentit cum
Georgii Cedreni historiarum compendio (I 6, 1. 18 Ἢ
Bekker) 191 S. Anastasii Sinaitae in psalmum VI τ
(M. 89, 1078-1116) Iohannis Chrysost. (199) in exi- ΠΣ
lium Adami ete. (M. int. sp., 56, 525-538), (207) in ti-
tulum psalmi L (M. int. sp., 55, 565-575) 216 S. An-
dreae Cretensis oratio IV in nativitatem Mariae (M. 97, τῇ
861-881) 219 S. Iohann. Damasceni in nativit. Ma- Ν
riae (M. 96, 661-680) 223"-234" martyrium SS. Eusta-
thii, Theopistes etc. (Analect. Boll. III 66-112, cfr. Biblioth.
Hagiogr. Gr. p. 45) 295 <«Iohannis CP. diaconi) de
Dei circa hominem oeconomia (cfr. M. 120, 1293-1296).
Ex codice Vaticano primum tantum libri primi caput edi-
dit A. Mai in ‘ Nova PP. Biblioth. ἡ VI 542. In cod. Ang.
des. opus: οὐ γὰρ τρυφῶντες κἂν λάχανα τύχωσιν ἴσως ἐσϑίειν,
μυρίαις ἀρωματι (Sic) χαὶ σμαγγανείαις * καὶ διαφόροις ἀρτύ-
μασιν * ἠδύνουσα ταῦτα * ἐν τούτοις καὶ ἡ δευτέρα ἀναγωγη: νι
τέλος: κ᾽ Sequuntur capita duo (9970) Πῶς παρεικχάσϑη τῶ
ὄφει ὃ διάβολος et (991) “Ori ἄλλος ὁ νοῦς καὶ ἄλλη ἡ ψυχή "
εἶ καὶ μὴ ἀλλοία. Deinde habetur librarii subscriptio: 2 πόσα
δραμῶν οὐδὲν εὔρειν τω βίω πλὴν τὴν λάρνακα τὴν λύσιν
εἰχόνος * | τάφος μαραίνει καὶ καλύπτει μὲ λίϑος * | ἡ γῆ
λαμβάνει τὸν ἐξ αὐτῆς τεχϑέντα " καλλίστω μέμνεσω τῶ
τὰἀπεινῶ καὶ ξένω | τὸν ἐκ πόϑου γράψαντα τὴν βίβλω ταῦτην"]
εὔχεσϑε τῶ ξένω τὸν τῆς ταρσήσεως | χρειμάτησανζτας sro
È μένα ᾿ τῶ ταπεινῶ | καὶ ἰδιώτε τὴν γνώσιν ἀλλ᾽ οὐδὲ τὴν
᾿ πίστιν: | ἐν χο 57439 (= 1431 p. Ch.) ἑμηνὶ αὐγούστω.
: Chartac. cm. 21,2 X 14; ff. 397 (1465. 293". 294. 307" vacua; 565
ries folioraum nunc turbata sic restituenda 1-16. 25-72. 105-112. 73-80.
113-128. 97-104. 89-96. 81-88. 17-24. 129 sqq.) + xI. Codicem scripse-
runt diversae manus 5. XIV-XV. F. vi indiculus lat. recent. et
È; sigilla Biblioth. Passioneae. IX‘ index graecus recentior. 290)
- ce [χὸ
; summo marg. --ΓΞ-Ξ. GM.
Ag vie | dv
sa 66 (B. 5. 13)
1 Palamae <opus theologicum, in quo agitur de proces-
sione Spiritus Sancti, contra Barlaam et Acindynum) (opus
in VII orationes dispertitum esse videtur: I (Ὁ) μὲν
ἤν. mao ὑμῶν ἠκηκόειν ὑμῖν ἐντυχῶν περὶ τοῦ xa P ἡμᾶς δόγμα-
tos — τοῖς ϑεοσόφοις καὶ νόμοις καὶ λόγοις καταφάσκεται,
II [24] <0)ce μὲν τῶ παρόντι λόγω εἰχὸς εἰρῆσϑαι νομίζω ---
ἐντεῦϑεν καρποῦσϑαι ὄνομα [47° sequuntur excerpta bre-
via ex Gregorio Nazianz.], III [48] {B)ovZousvovs ἡμᾶς σιω-
πᾶν " καὶ τὴν ἀπράγμονα — τίς δὲ συμφώγησις χριστῶ πρὸς
SÉ βελίας, IV [60] {°H)9os τοῦτο παλαιόν ἔστι τοῖς ἀνϑοώποις ---
τὰ φρυάγματα καὶ τὰ φυσήματα αὐτῶν, V [94] <'Q)unv τοὺς
λόγου καὶ παιδείας μετειληφότας --- ἀληϑείας ἐπαναγάγη 40794,
È VI [119] (ὋΣ παρὼν οὗτος " ὃς xa 9” ἡμῶν τρόπαιον ἐγεῖραι ---
; χαὶ πόρρω ϑεοῦ ἥκοντα, VII [180] ( Ὅδτι μὲν πολὺς ὄχλος
ς΄ πανταχόϑεν — τῆς βασιλείας τοῦ ϑεοῦ σὺν αὐτοῖς ἀξιωϑῆ "
Di ἐν χριστῶ ἰησοῦ τῶ κυρίω ἡμῶν) 157 (Εδἴης μοι τοῦ καλ-
Ἶ _ λίστου πράγματος καὶ ὀνόματος --- αὐτοῦ κακοδόξων πραγμά-
ΝΕ των (commemoratur Acindynus) 161 <O)ddèr ϑαυμαστὸν "
ο΄ οὐδὲ ξένον — - χαὶ πάνυ γ᾽ οἶμαι (commemorantur Barlaam
᾿ς οὗ Acindynus) 168" «I)as ὅστις οὖν --- οὕτω γὰρ τὸ εὖὔ-
λογον ἕξει (commemorantur Barlaam et Acindynus)
(173°) «π)άντα μὲν τὰ τῆς πνατοκινήτου καὶ ϑείας γραφῆς ---
χαὶ φυσήματος (in illud Gen. [II 2] κατέπαυσε (sc. ὃ ϑεὸς»
τῇ ἡμέρᾳ τῇ ἑβδόμη) = 178° CA) χϑὲς καὶ πρότριτα ἐπηγγει-
λάμην σοι διεξιέναι --- ὅπερ οἶδα καὶ ϑεῶ φίλον ἐστί (in illud
Evangelii Matth. [XVIII 7] ἀνάγκη γάρ ἐστιν ἐλϑεῖν τὰ
σκάνδαλα) 189" (ἋΣ μὲν ἤτησας παρ᾽ ἡμῶν, ταῦτα δὴ καὶ
"a
uti | Sag
é
ae
27 CR
+
ΣῪ
+%
ποιήσομεν - ἐν πόνοις Αὐ τ ο πριν νόξρος ἐν gui incon "ΟΝ
κυρίω ἡμῶν (de controversia Palamae, ut videtur, cum Bar-
laam et Acindyno) 197" <'Qunv τοὺς ἐπησκηκότας —
καχοδόξου ϑρησκχείας καὶ πλάνης (in Barlaam et Acindy-
num libellus; commemoratur passim Nicephorus Gregoras)
229" <A) οὐδὲν ἄλλο τοὺς Isiovs νόμους — σοφὸς εἶναι
διὰ βίου βουλόμενος (fragmentum epistulae vel orationis
moralis argumenti; commemoratur Acindynus) 231 <A)
πλοῦν μὲν εἶναι καὶ μονοειδῆ tiva τὸν ἀληϑῆ λόγον ὅ, te τῆς
ϑείας γραφῆς λόγος — καὶ τὸ εὐλητπτιτότερον αὐτῷ πρᾶγμα
{Philothei cnopolitani (232) de lumine dominico apolo-
geticus I) (Wai πάλαι μὲν ὃ τῆς ἀληϑείας λόγος, τὸν ὑπὲρ
αὐτοῦ λόγον ἡμᾶς ἀπήτει ete.; cf. Fabric.-Harl. XI 517), (278)
{de divinitate et divino lumine apol. II) (<I7)sgì μὲν δὴ
τούτων ἱκανῶς ἔχειν οἴμαι etc. cf. ib. 1. c.) cum (298) her-
meneia Maximi, (307°) confessio fidei ((I7)oresm εἰς ἕνα
ϑεὸν ete. Πιστεύω τοιγαροῦν εἰς πατέρα καὶ υἱὸν καὶ ἅγιον
πνεῦμα τὸν ἑνατρισυπόστατον ϑεὸν --- τῆ μιᾶ καὶ ἀδιαιρέτω
ϑεότητι. ἣ πρέπει ete.; cf. cod. 508 bibl. Bav. ap. Hardt V
239-40), (320) {ad Ignatium episc. in dictum Prov * Sa-
pientia aedificavit sibi domum ’ sermones tres) (I inc. (Σὺ I
μὲν ἱερὲ τοῦ ϑεοῦ ἄνϑρωπε, II [335] CA) μὲν οὖν ἀναγκαίως
εἰπεῖν ἔδει. III [968] «Miovsoros μὲν ὁ μέγας τῶν μεγάλων ᾿
τοῦ ϑεοῦ μυστηρίων ete.; οἵ, Fabric.-Harl. XI 517), (382)
(ad imperatricem Helenam Cantacuzenam de beatitudinibus
sermones tres) (I inc. Τοὺς βασιλικοὺς τῶν λόγων, II [391]
{K)aì τοῖς ἐπὶ γῆς βασιλεύουσι, 111 [409] Οἱ τοὺς στεφάνους
ὑμῖν; ef. Lambec. Kollar. V 406 sqq.).
Chartac. cm. 20,7 X 13,3; ff. 413 a tineis et madore pessumdata
(ff. exciderunt post 231); s. XV. F. 1" imo marg. sigill. Biblioth.
Passioneae; marg. sup. χτῆμα udozov μαμούνα, deinde al. m. παλαμᾷᾶ
τοῦ σοφωτάτου, et manu Phil. Vitalis ‘ Palamas in aliqua Evangelii
loca ’ 307" summo marg. τοῦ γε uauovva ἣν εὔτε τὰδ᾽ ἐγράφετο.
413° μάρχου μαμούνα χαὶ τῶν φίλων. P..&
67 (B. 1. 7)
1 in Matthaei Ev. comm. (βάλλει ἀγαϑά * καὶ ὃ πονηρὸς
ἄνϑρωπος [XII 35) — τῶν αἰωνίων ἀπολαῦσαι ἀγαϑῶν [Cra-
‘ Cat. in N. T.’ I 243, 9]. In marg. adferuntur locì ex
“4
! È
È
é
δ)
f
Ev., manu Phil.
Domini fr. (Πῶς παρὰ μὲν τῶ ματϑαίω ὀψὲ σαββάτων φαίνε-
ιν}
"ANGELIO. 67-68. è
; Li;
» ἊΝ < [᾿
Vitalis) 59 Eusebii de resurrectione
tar — παρὰ τοῖς πᾶσιν ἐμνημονεύϑη. M. 22, 940 C-944 Ὁ 4)
60 Isidori ad Theognostum presbyterum de sepu!-
tura Domini epistulae II 212. I 114 (M. 78, 652. 257)
61" Eusebii de resurr. Domini fr. alterum (πῶς παρὰ μὲν
τῷ uardcio . ἡ μαγδαληνὴ μαρία — οἱ εἴσω τοῦ μνήματος.
M. 22, 952 D-956 A 12) 63 comm. in Ev. Iohannis
(τίνος ἕνεκεν τῶν ἄλλων — ἐργασίας τελειωϑέντες * χάριτι καὶ
φιλανϑρωπία τοῦ κυρίου ἡμῶν etc. Cramer II 178, 22-213)
139" Titi Bostrensis comm. in Lucam cum prooemio
(inc. ᾿Ιστέον ὅτι τοὺς μὲν ἄλλους, ut in cod. Cromw. 15,
f. 112 ap. Cox. I p. 442, et alibi) 17" 5: Gregor
Nazianzeni orationis II de Filio fr. (δέκατον αὐτοῖς ἐστιν
— πρώτης φύσεως. M. 36, 124 A 7-C 12) 178 S. Basilii
Magni epistula CCXXXVI (M. 32, 876) 179 Victofis
Antioch. comm. in Marcum (Πολλῶν εἰς τὸ κατὰ Mar-
ϑαῖον — ὑπὸ πάντων κηρυττομένων. Cramer I 263-447, 10)
258 excerpta varia patrum (?) in Evangelia (‘Ore εἰς
ἀπορίαν λογισμῶν κατέστη ὃ ἰωσήφ © τότε ὃ ἅγγελος ἐπέστη etc.
Excerptorum auctores nusquam memorantur, nisi f. 278°
τοῦ ἁγίου χυρίλλου: σχόλιον: x ἅπερ σώματος χειμένου ve
χροῦ etc.) 284 ornatu interiecto, sequuntur alia excerpta
eiusdem generis (ἄναρχον φησὶν καταχρόνον " καὶ ὃ λόγος ἦν
πρὸς τὸν ϑεὸν etc.) item 290-295 post ornatum et
spatium vacuum interiectum (Tò προοίμιον τοῦ εὐαγγελιστοῦ.
δύο τινὰ κεφάλαια περιέχει etc.).
Membran., cm. 80,0 X 22,8; ff. 295 (9-16 post 24 invenies; 199
pars superior rescissa est; 139". 295" vacua; 295 quondam codicis
tegumento adglutinatum; post 294 folium excidit); s. XI. Codex mu-
tilus est in principio et in fine. In ff. 1-11 praeviis chartac. index la-
tinus recens; f. 11" al. m. nota numeralis ‘ LIX.’ In marg. rubricae li-
brarii manu exstant et scholia rariora saeculo X.V exarata. 11 si-
gill. Biblioth. Passioneae; summo marg. in schedula chart. adglutinata
‘ fragmentum rerum evangelicarum ἡ manu saec. XV, et in ipsa mem-
brana nota numeralis ‘ 72.’ PE
68 (C. 2. 7)
{Eprubag Zaphar Ebe Elzebar τὰ ἐφόδια τοῦ ἀποδημοῦντος
a Constantino Asyncrito Rhegino in graecam linguam
Pa
SA
è τὸ ὀμφακέλαιον
ἤγουν τὸ κικίδινον ἔλαιον ἢ τὰ στύφοντα. Cfr. Lambec. VI
126 sqq.; Stevenson ᾿ Codices Mss. Palatini Gr. ᾿ p. 166,
cod. Bonon. bibl. Univ. 3632 ap. Olivieri in Studi it. di
fil. cl. III 447, Martini, Catalogo di Mss. Gr. esist. nelle
Bibliot. Ital. I 116, etc. Ceterum codex Ang. continet
omnia quae cod. Laur. LXXV 4 ap. Bandin. III 142-145,
nisi quod «i ἱεραὶ ἀντίδοτοι des. in v. εἰς τὰς πέμψεις καὶ
τὸ ἄφυσον ᾿ δοκεῖ dé μοι.
Chartac. cm. 29,7 X 22; ff. 248 (9. 10. 12 vacua; 16-24 parte super.
lacera.) + vir; s. XV. Codicem in principio et fine mutilum duae ma-
nus exararunt; a ff, 1"-154"; ὃ ff. 154-241) (alia manus nonnulla
addidit ff. 122". 169"). F. vi" ‘ Achmeth filii Abraham medici liber
De Medicina Practica. ᾿ 1” (alia manu) et 1" (manu librarii ipsius)
morborum remedia. 2 pars indicis. 9) sigill. Biblioth. Passio-
neae. 248’ remedia nonnulla etc. 248‘ + τῇ ιβ τοῦ ιανουαρίου
μηνὸς, ἔϑοχα τὸν o pan εἰς vinnv τοῦ ἀργοιστιρου χατενώπιον τοῦ
- TUBO, = TRE 2 = È E
βλαστοῦ τοῦ τζιφου χαὶ τοῦ χριτὴ TOÙ.... τοῦ γαυροῦ τοῦ ...00t dov....
elsuvvo. (Di... δι G. M.
69 (B. 3. 3)
S. Basilii Magni (1) in Hexaemeron hom. I-IX (M. 29, 4-
208), (57) de hominis structura orat. I-II (M. 30, 9-61)
72 S. Gregorii Nysseni de hominis opificio (M. 44,
125-256); post v. (73') ἐπιχειρημάτων εἰδέναι τὴν δύναμιν
ζὑπόϑεσιν M. ib., p. 128 1. 27) habetur index capitum
S. Iohann. Damasceni (116) de fide orthodoxa lib. I-IV
(M. 94, 789-1228), (201) dialectica hoc ordine: epistula ad
Cosmam Maiumae episc. (sc. prologus M. 94, 521-525). ce.
4 (ib., 537 C 10-540, 17). 10 (ib., 568 B-573, 4). 11. 12 (ine.
διαφορὰ τριχῶς λέγεται ete., ib. p. 573 C 9; cfr. adn. 1).
13-17. 29. 30. 6 (ib., 549 B-552 B). 7. 8 usque ad v. od
γὰρ πᾶς ἄνϑρωπος γραμματικός ἐστι (ib., 556 B 4). 31 usque
ad v. ἡ ἐρώτησις γέγονε (ib., 596 C 5). 32-50 usque ad v.
(215) ἐν αὐτῶ σχέσιν: + (ib., 632 C 4). 67. 68. 66. 51-65.
Chartac. cm. 30 X 22; ff. 225 (1.2 nova charta refecta et manu
s. XVI redintegrata; folium excidit post 115; ordo foliorum sic re-
stituendus 1-16. 21-24. 17-20. 25 sqq.) -- vi; s. XIII. In schedula
x vi! tra
i adglutinata ‘ Basilius — Gregorius Nyssenus — Io: Damasce-
; — nus’ manu Phil. Vitalis. F. 115" imagines rudi manu delineatae.
165" manu 5. XIV τῶν εὐτυχούντων πάντες ἄνθρωποι φίλοι " τῶν
de δυστυχούντων οὐδ᾽ αὐτὸς ὃ γενήτωρ alter senarius fortasse corri-
gendus τῶν δυστυχούντων d οὐδ᾽ αὐτὸς ὃ γενήτωρ). 223‘-225‘ exstant
ἕν in marginibus quaedam, quae, marginibus resectis, continenter non
«A leguntur; occurrunt nomina Imperatorum Constantini Porphyrogen-
i: neti et Romani. G. M.
70 (B. 3. 5)
E; 1 S. Gregorii Nysseni vita a Gregorio Thaumaturgo
1 scripta (M. 46, 833-957) 41" S. Platonis martyrium
ἣ (Μ. 115, 404-425) 50" Georgii Nicomed. homilia II
19 in Deiparae praesentationem (M. 100, 1420-40) 61° vita
S. Amphilochii Iconiens. ep. (M. 116, 956-970) {1 vita
S. Gregorii ep. Agrigentini usque ad v. μακροϑυμίας μέτρα
_ ddd(oxovros) (M. 116, 269 Β 2) 121 Aecatharinae pas-
È sionis fr. a v. (ote@)ti@ras ποιεῖν (M. 116, 301 A 9) ad
si finem ib. Clementis I papae de gestis S. Petri epi-
ἢ tome (M. 2, 469-604) 190" 5. Petri ep. Alex. martyrium
_ —(Combefis ‘ Ilustrium Christi martyrum lecti triumphi ’,
SE Parisiis 1660, p. 189-221) 201 S. Mercurii martyrium
τς (Aszos ἡνίκα καὶ βαλεριανὸς ete.; cf. Fabric.-Harl. X 293)
8 212 S. Alypii vita (Καλοὶ μὲν χαὶ vi τῶν μαρτύρων
N; CFA ete.; cf. ib., X 192) 225" S. Iacobi Persae marty-
rium (‘Agxadiov τὰ ῥωμαίων διέποντος σχῆπτρα etc.; ΟΠ
Me Xx 336) 234 vita S. Stephani iunioris (Θεῖόν τι χρῆμα
a i) ἀρετὴ ete.; cf. ib.; X 328) 280 S. Andreae apostoli
N hypomnema (A. Du Saussay, ‘Andreas frater Simonis Petri
fol. 309-328) fragm. vitae S. Spyridonis (293) a v. ἐνϑεὶς
s καὶ τὸ ζῆν ad v. μέγα τι καὶ (M. 116, 445 B 14-448 B 12),
(294) ἃ v. (ἀλκριβέστερον ἐκζητῆσαι ad v. ἐχείνου τῆς γῆς
(460 B 7-461 B τ).
Membran. cm. 30,3 X 21,7; ff. 294 binis columnis (290. 291 in-
versa; ff. exciderunt post 120. 292. 293. 294); s. XII; scripturae spe-
cimen exhibet Montefalconius in ‘ Pal. Gr.’ p. 291 sub n.° vI, ex
columna 2? folii 11" desumptum. F.1' summo marg. βιβλίον μονῆς
τῶν χελιβάρων ; imo marg. sigill. Biblioth. Passioneae. PSE.
seu de gloria S. Andreae apostoli libri XII”, Parisits 1656,
n.
*
at la
È
de SRI Σ Ὁ
CIRO I.
pani
| CODICE
71 (B. 2.11) O ERRE
S. Basilii Magni hom. (1) in uh I or 99, o i
(8) in illud ‘ adtende tibi 1051 (81, 197-217), (16) in illud
Lucae ‘ destruam horrea mea ᾿ (261-277), (23) in divites
(277-304), (82) de ieiunio hom. I. II (164-197), (47) in
ebriosos (444-464), (54°) in sanctum baptisma (424-444),
(602) in principium Proverb. usque ad v. καὶ ἀφῆς εὐθύς
(412 C 9), (78) de invidia inde a v. <7r04)Zods μὲν λει-
uòvas (381 A 6), (75) de gratiarum actione (217-237),
(82) in mart. Iulittam (237-261), (92) ad iuvenes de le-
gendis libris gentil. (564-589), (103) quod Deus non est
causa malorum (329-358), (112) homilia dicta in Lacizis
(1437-1457), (120”) hom. ἃ. tempore famis etc. (304-328),
(130) de humilitate (525-540), (1857) quod rebus mundanis
adhaerendum non sit (540-564), (146) adversus eos qui ira-
scuntur (353-372), (153) de fide (464-472), (1667) in illud
Ioh. ‘ in principio erat Verbum ’ (472-481), (160°) de
Spiritu sancto usque ad v. χαὶ ὁμοιώσει (1436, 1), (162°)
adversus eos qui per calumniam dicunt etc. (1488-1496),
(166) in Barlaam mart. (484-489), (1085) in Gordium mart.
(489-508), (175°) in quadrag. i (508-525), epistu-
lae (182) XLVI. (187°) XLV (M. 32, 369-381. 365-369),
(189) ποτα. ἴῃ. ps. VII XIV. XXVIIYYIXRPA SO
XXXIII (29, 228-385), (255) in ps. XXXVII (30, 81-104),
(265) in ps. XLIV. XLV. XLVIII. LIX. χα CXIV
(29, 388-494), (311°) in ps. CXV usque ad v. κεχτημένος εἶτα
(30, 108, 2).
Membran. cm. 30,3 X 22, 8; ff. 312 binis columnis (post 72 qua-
ternio excidit; 126-132 a tineis pessumdata) + ff. chart. x; 5. XII.
F.1" manu Phil. Vitalis ‘ Inter Sanctos Pris Nri Basilii ete.... Ho-
miliae | Codex undecimi saeculi ’. 1" marg. inf. sigill. Biblioth.
Passioneae. In extremo codice non invenitur subscriptio Iohannis
Palaeologi Cantacuzeni, de qua Allen p. 39: sed haec subscriptio
est in folio 279 codicis 124. Perdia
72 (Β. 2.9)
S. Ioh. Chrysostomi homiliae I-XLV in Iohannem (M.
59, 23-258).
la A
MA
II b:
a Ce si Chit
ANGELIC. 71-74.
Membran. cm. 29,4 X 20,4; ff. 239 (12. 13 praecedunt 9, ut adno-
tavit f. v” Ph. Vitalis) -|-- vi chart.; s. XIII. F. 1" ‘ S. Io: Xmi in
S. Io: Evangelistam ’ manu Ph. Vitalis. 12" imo marg. | ὦ 78
βοήμη sic?) τοδούλον σου ϑόμα χαὶ τὸν τεχνο (sequitur vocabulum
erasum). 299) inter alia nullius momenti -| ἐγενόμην ἐερεὺς εἰς τᾶς
i τοῦ uatov. ἐν iuéga τοῦ ἁγίου rive ἔτους ς Ἵν Le ivd. te (= 1407 p. Ch.).
PIE.
73. 5 9. ἢ)
{S. Iohannis Chrysost. in Genesim hom. I inde ἃ v.
κατασκεγυάζοντα * ταῦτα δὴ πάντα (M. 53, 26 1. 9). II-XXX.
Chartac. cm. 30 X 21; ff. 244 + x (quorum ff. 1-v” indicem la-
tin. et codicis descriptionem manu Ph. Vitalis continent); a. 1342
(243” ἐπεὶ 0 toicuaxagitns ἐκεῖνος îw(advvns) ἀναγνώστης ὃ υἱὸς τοῦ χουρ-
τίχη διὼ πώϑου πολλοῦ ϑελήσας τοῦ νὰ γράψαι τὸ παρὸν βιβλίον τὸ λε-
γόμενον ἐξαήμερον, αὐτὸς δὲ τὸ τέρμα τῶ τοῦ ϑανάτου ποιῶν ἐπαφοίησεν
τῶ vio αὐτοῦ κωνσταντίνω τῶ dad . εἰς μνημόσυνον αὐτοῦ, ἔτει E ὦ 7 .
[= p. Ch. 1342] dvd «΄.; cfr. Allen, Notes on Greek Mss. p. 89). F. 1"
sigill. Biblioth. Passioneae. 79" imo marg. ὀχτοβο' <. 225” la-
cuna exstat post ὑπὸ τῆς μέϑης et desunt v. μὴ ἐχπομπεύηται (M. 53,
265, 17 ab imo). 242‘ iterantur quaedam quae in fine praecedentis
homiliae occurrunt. 243” summo marg. alia manu xvote, βοήϑει
τῶν δοῦλον σου. Hoc folio et f.° 244 inter alia nullius momenti pre-
catio ad B. Virginem. G. M.
74 (C. 2. 13)
VII index graecus 1-93" ᾿Εξηγητὴς ἀνώνυμος, εἰς τὴν
τετράβιβλον τοῦ Πτολεμαίου = ᾿ In Claudii Ptolem. Qua-
dripartitum Enarrator ignoti nominis, quem tamen Proclum
fuisse quidam existimant ’ etc. (Basileae 1559) pp. 1-180
94-99 Porphyrii philosophi introductio in Ptolemaei
Apotelesmatica (ib., pp. 181-192) 99-107 σχόλζιαΣ ἐκ τῶν
δημοφίλου (ib., pp. 193-204) 104 et 105 fragmenta
astronomica {ex Hephaestione, cfr. cod. Laur. XXVIII 14
ap. Bandin. II 29 sqq. n. x1) (Τῆς οὐρανίας διαϑέσεως κατὰ
τόδε τὸ ἐγχαραττόμενον σχῆμα — παρὰ τῶν παλαιῶν ἀνδρῶν,
περὶ ἀρχῶν εἰρημένα ᾿ καὶ πρω.... διαϑέ...... et Θεμάτιον
τοίνυν λέγεται ἣ ὅλη οὐρανοῦ δῥ(άϑεσις te) καὶ περιφορά --
ἔξαλμα τοίνυν ἐστὶν ἅμα καὶ λέγεται, ἡνίκα ὃ κατὰ περίπατον
ἥλιος ἢ <folia desiderantur)) 108" κανόνζιον) τοῦ ὅλου κύκλου
τῶν ιβ' ζωδίων καὶ πῶς μερίζεται εἰς τοὺς σχηματισμούς
. “ἧἦἕόν,
Line ari
108° alia tabula, cuius tri evanuit. Ὶ ὍΝ θα: Mer
gliabech. 7 ap. Vitelli in Studi ital. di filol. class. ΤΙ 548 et
Bonon. bibl. Univ. 2280 ap. Olivieri in Studi it. etc. III 398.
Chartac. cm. 29 X 21,5; ff. 108 (107" vacuum; ff. 106. 107 post 103
collocanda) + x; s. XV (Ε 1 manus 5. XVI supplevit; ff. 104. 105
alia manus s. XV exaravit; sunt autem lacera in marg. exteriore).
Codex madore corruptus. F. vir” ‘ XXI-*® capsae | N.° XXXVIII'
manu Matthaei Devaris, quod ostendit codicem fuisse olim Iohannis
Lascaris; cfr. De Nolhac, Inventaire des Mss. de Jean Lascaris in Mé-
langes d’Arch. et ad’ hist. VI (1886) p. 255, ubi tamen codici tribuitur
n. 37 et hunc numerum habet inventarium manu M. Devaris in cod.
Vat. gr. 1414. 1" sigill. Biblioth. Passioneae. 2" imo marg.
ΝΟ 88’. 107'Iste est liber ptholomei quem pactus sum ’ Xter).
Perperam Allen, Notes on Gr. Mss. etc. p. 42 ‘ f. 1 is restored by John
of Otranto ’. G. M.
75 (C. 2. 8)
1 ‘Suidae) lexicon initio mutilum (inc. {(χεν)τῆσαν αὐτὸν
τὸ παιδάριον, ex V. ᾿ΑβιμέλεχὶῚ 350" in fin. glossae ad
militiam pertinentes ex Suida excerptae (Καταλοχίσαι, τὸ
εἰς λόχους καταμερίσαι τὸ πλῆϑος τοῦ στρατοῦ — [901] ὑπερ-
χέρωσις dè, ὅτε ἐκ τοῦ ἑτέρου μέρους μόνον ὑπερέχομεν τῶν
πολεμίων). Sequitur τετραγωνισμὸς καλεῖται oi ἀριϑμοὶ οὗτοι
ἅπαντες: n τρις, τρὶς, ϑ'. δύναμις τετράγωνος γ΄, I, κζ κύβος ---
τὸν ψχϑ ποιεῖ * ὃν κυβόκυβον ὀνομάζει. τέλος τοῦ σουΐδα,
ἢ σούδα: 352" somniorum interpretationes, versibus
senariis Byzantinorum more compositis, in ord. alphabet.
digestae (prooem. inc. ἀρχὴ πρὸ πάντων ἀπέλου τῆς (Ὁ) κοι-
λίαν, expl. ἐκ τῶν ὀνείρων τὰς σκιώδους ἐμφάσεις: interpr.
inc. ᾿Δετὸν ἰδὼν, ἄγγελον ϑεοῦ νόει, des. mè δὲ φαγεῖν ἐφϑὰ
πρὸς πλοῦτον φέρει. Alia manus in fine [202] scripsit
TOEYELV xa ὕπνους ασϑενεῖς ποιεῖ τύχας).
Chartac. cm. 27,6 X 19; ff. 352; 5. XV. Exstant in marg. notulae
et additamenta, quorum pars, margine desecto, excidit. In charta
tegumento adglutinata ‘ Suidas’ manu Ph. Vitalis. F. 1" sigill.
Biblioth. Passioneae, Di
76 (A. 1. 19)
Theodoreti hypotheses et interpretationes in prophetas
(1) Ezechielem et (106°) Danielem (M. 81, 808-1545).
di | Membran. em. 61 295; ff. 196 (folium | excidit post f ba
ΡΥ ΤΥ: ἠϑέλησαν, die τῆς ti{uwgias) ad v. (1av)tes οἱ ἄγγελοι αὐτοῦ M. 81,
ὁ 824, 22-828, 5) + 1 + ff. vi chartac.; a. 1026 (196 ἐτελειώϑη ἢ
ϑεόπνευστος αὕτη βίβλος μηνὶ μαρτίω xd' ἡμέρα È vd. 9 ἔτους ,sphd').
mi In folio custodiae verso ‘ Theodoretus in Ezekielem et Danielem ’;
D; i sequitur versus scripturae abrasus; deinde ‘ Visto per mi Bartolo-
Do meo (Ὁ) Bardella a di 28 luio 1461’; cfr. codd. Ang. 110 et 121, et cod.
ὩΣ gr. Reginae Suecorum 2 f. 326" ap. Stevens. p. 3. F. 1" summo
marg. ‘ 37 ’; deinde ‘ Theodoretus in Ezecielem et Danielem ’ manu
Ph. Vitalis; sigilla Biblioth. Passioneae. 188" summo margine | sé
της εἰστεχὴ ὃν τὴ ἐχχλησια etc. 190) + ὃς οὖν ἐραστὴς τῶν καλῶν
LAI δεινὸς πιέλει "] πρὸς γνῶσιν ἐλϑὼν τῶν προφητικῶν λόγων "} ἣν δέλτος
ἥδε γνησιωτάτην φέρει, | ψυχὴν μὲν οὗτος ἐχδοτον ϑήσει λόγοις " | Ger
ρῆνι τερφϑεὶς τῶν προφητῶν ἐνθέων" | τιώσης δὲ τὸν νοῦν ἐχκαϑαρϑεὶς
ἀχλύος, | ἐδεῖν δυνηϑῆ καὶ τὰς ἐχπλκχητους sic,l. ἐχπλήκτους) ϑέας ὥς
Ε΄ τοὺς προφήτας ἠξίου ϑεὸς βλέπειν "} καὶ προσφόρως φϑέγξοιτο καὶ λύσεις
i λόγων" | χρυπτὴν ἐχόντων τὴν νόησιν ἐν βάϑει" | καὶ δρασμὸν εὕροι τῶν
te) - - ᾿ x - ΄ = = ΄ I
ἀπειλῶν τῆς δίκης, παντὸς καλοῦ μέλημα τῆν ψυχὴν φέρων ὁ G. M.
È AI 16)
È: i Iamblichi de Pyth. secta lib. I-III. Singulis libris capita
È praemittuntur pp. 1. 109. 199; sed indicem libri I index
_ quattuor librorum praecedit.
sp Chartac. cm. 28 X 21; ff. 136 (p. 272 vacua); s. XV. Exstant in
e marg. notulae et inter lineas verborum interpretationes latinae.
È Scripsit, ut videtur, Iohannes Puccini. Cf. Pistelli in Studi ital.
9 I 26. 31. 39. PL.
4
po 78 (C. 2. 5)
5 Aristotelis Problematum sect. I-XXXVIII (IV 108-290
lò. Heitz).
Chartac. cm. 28,2 X 19,8; ff. 166 (164 partim. 164"-166” vacua)
+ vii; 5. XV exeunt. F. 1" summo marg. ‘ Aristotelis Physica ’
manu Philippi Vitalis; imo marg. sigill. Biblioth. Passioneae. G. M.
79 (C.3.5)
«5. Antiochi monachi) homiliae (1) XXIX inde a v.
Kravta δόλον καὶ ὑποκρίσεις (M. 89, 1532, C 13). XXX usque
ad v. xgivov aùtovs ὃ ϑεὸς, ὅτι ἰὸς ἀσπή- (ἀσπίδων M. ib.,
1533 C). (2) XXXI inde a v. (usuyiuorgo " κατα tas ἔπι-
μίας (ib., 1537, 10). XXXII-XXXVI usque ad v. (97)
ὧν sua
>
Agro ΤΑΣ ΤῊΝ | coDICE ps GRAG 201 BEL Tar de LOGIA sot)
᾿ἡποβάλωμεν <-Ballimueda ἘΠ δ» ἀϑδελφοι ἘΝ 1049, 14).
XXXVII inde a v. {προσαπειλη) ϑήσεται " τι γὰρ κοινωνήσει
(ib., 1552, 2). XXXVIII usque δᾶ ν. (11°) ὑπήκοος πατρὶ
(ib., 1553, B 12). XL inde a v. (12) ἡ ζωὴ, παρακελεύεται
(ib., 1557 C 4). XLI [μ' in cod.])-LVII usque ad v. (42°)
καλῶς ποιῆται {ποιεῖτε ed.) τοῖς μι(σοῦσιν) (ib., 1608, Ο 4).
LVIII inde ἃ v. (ἐξεκλάσγλϑησαν * συ δὲ ἀγριἔλεος (5810) (ib.,
1609, Β 9). (45 LIX [νη΄ in cod.] usque ad ν. (44°) γέ-
γραπται γὰρ᾽ καὶ ἐν to κατὰ λουχαν εὖ- (ib., 1612, D 8).
LX inde a v. πορευόμενος (πορνευόμενος ed.) καὶ ταῦτα ποιῶν
(ib., 1613, C 9). (45) LXI [in cod. #]-LXIII [in cod. 581]
usque ad v. (48°) τὸν οὕτως τιμήσαντα ἡμᾶς (ib., 1621 B 9). Ri:
LXXIX inde a v. (@vadzi)Eer ὃ ϑεὸς τους ἑαυτοῦ ϑεράπον- î
tas (ib., 1672, 6). (00) XXXIX [οϑ' in cod.]. (52) LXKXX- ἢ
ΧΟῚ usque ad v. (9) χαὶ ὃ κύριος τοῦτο (ib., 1713, B 15). È
bi, Membran. cm. 27 X 20; ff. 78 + vu chartac.; 5. IX litteris un-
μον - cialibus exaratus. Codex in principio et fine mutilus; praeterea fo-
ipa lium vel folia post 1. 9. 11. 42. 44. 48 exciderunt. F. 1" summo marg.
E manu Philippi Vitalis ‘ Capita diversa de Virtutibus, Et Vitiis ἡ
Ψ sigilla Biblioth. Passioneae. G. M.
80 (C. 1. 11)
1 Plutarchi epitome libri de animi procreatione ap. Plato-
nem in Timaeo Platonis (3) ‘Timaeus) et (45) Epinomis
S. Dionysii Areopagitae, praemisso (61) S.Maximi
prologo (M. 4, 16-24), (64) de caelesti hierarchia (M. 3,
119-340), (98") de divinis nominibus (607-984), (160) de
ecclesiastica hierarchia (369-569), (206°) de mystica theo-
᾿ logia (997-1048), (211) epistulae I-X (1065-1120). Singulis
εἰ opusculis epigrammata praemittuntur (M. 116-117)
5: 229 Polycratis epistulae ad Victorem fragm. a v. Καὶ γὰρ
ì. κατὰ τὴν ἀσίαν ad v. ἀναστάσεως βλεπομένης (M. 9, 648-
Dic 649 Ὁ 5) 231 excerpta ex Philone (φιλώνος περὶ τῶν
Na ἔχ περιτομῆς πιστευσάντων ἐν αἰγύπτω χριστιανῶν ἅμα καὶ
n μοναχῶν Ex τοῦ ἐπιγεγραμμένου λόγου αὐτῶ περι βίου ϑεωρι-
È τιχοῦ ἢ περὶ ἱκωτῶν. Inc. πολλαχου μὲν οὖν τῆς οἰκουμένης
4 ἐστιν τὸ γένος, des. καὶ ϑεραπευτὰς ὀνομάζεσϑαι. In marg. inf.
al folii 231" legitur ‘'Î primae epistolae scholiis haec leges
EI
ANGELIC. 80: 81.
i dA cia. ἘΠῚ Carta. 100 ? ) 233 Hippocratis aphorismi
251 enarratio in Enchiridion Epicteti (cf. cod. Laur.
LV 4 ap. Bandin. II 234).
Chartac. cm. 28 X 20; ff. 282 (43. 44. 250" vacua; extrema folia
antiquitus tonsa, auro illita et eleganti ornatu impressa); s. XV. Co-
dici subnectitur Epicteti Enchiridion e graeco ab Angelo Politiano
translatum, typis impressum. F. 1" summo marg. 44FA4®:; AITIAIQ,
imo marg. ‘ Fris aegidii viterb:’ manu ipsius Aegidii. 292. τέλος
ϑῶ χάριτας: ἐωάννης ὃ πουκίνου ἔγραψεν | AHEAD: AITIAIQ IAAAIQ-
ΔΟΙΏ. Φ 4εγ. βιτερ. | Μ. Ὁ: FLOR.. | DICA | TV | M. Cfr. Allen
p. 41. 233" summo ansi AAEA®: AITI4IOQ: EPEM. In Epicteti
Enchiridii f. 1" marg. inf. ‘ Titulos et propositioes quasda. prestan-
tiores ac veluti coctoes iterpretat' : alia no vidit. nos et ivenimus:
et hic scripsimus . cu floretie legeremus ΜΝ, iii D.’ (mante ut vide-
tur, ipsius Aegidii). Extremo Enchiridii folio verso ‘ Fris : aegidii
viterben. ’ lego gue
81 (B. 1. 14)
1-9. 223-224 S. Clementis I epitome de gestis S. Petri
usque ad v. πολιτείαν ἐπανελέσϑαι * ἵνα εὐσε(βῶςΣ (Δ. int.
dubia, 2, 497 C 8); cfr. Dressel, ‘ Clementinorum epitomae
duae ’ pp.122-232 [10 S. Sophronii Hierosol. vita Ma-
riae Aegypt. (M. 87°, 3697-3725) 26 ods ὁ δεσπότης Exde-
- , - 3 Da 9 Ù 3
ἑξιῶν καϑιδρύσει — τῶν ἀπ αἰῶνος σοι εὐαρεστησάντων: τ
{sc. S. Iohannis Damasceni fragmentum orationis de
iis qui in fide dormierunt, M. 95, 277 λγ΄ 3-13) ib. Io-
hannis Chrysostomi in principium ieiunii etc. (M. in
spur., 56, 526-538) 3(° S. Anastasii Sinaitae in
psalmum VI (M. 89, 1077-1116) 46 Bios καὶ ἀνατροφῆ
τοῦ ἁγίου καὶ ἐνδόξου μάρτυρος ϑεοδώρου: (Τοῦ ἁγίου ϑεο-
δώρου, πατὴρ μὲν ἦν ἑρυϑραῖος τούνομα ᾿ ἀνὴρ ἀγαϑὸς καὶ
φιλόπτωχος [cfr. cod. Barocc. 238 f. 6" ap. Cox. p. 407] —
καὶ τοὺς λοιποὺς χριστιανοὺς, ἐν τῶ ὁνόματι τοῦ κυρίου ἡμῶν
ἐν χῦ στηριχϑῆναι " αὐτῶ ἡ δόξα etc.) 46" Μαρτύριον τοῦ
ἁγίου μεγαλομάρτυρος ϑεοδώρου του τύρωνος: (Μαξιμιανὸς καὶ
μαξιμίνος οἱ βασιλεὶς ᾿ ὑπὸ τοῦ διαβόλου κρατούμενοι ᾿ ἐξαττἕ-
στειλαν εἰς πάσαν τὴν bor αὐτῶν βασιλείαν [cfr. Fabr.-Harl.
X 335] — O ἅγιος τοῦ χριστοῦ μάρτυς ϑεόδωρος μηνὶ
φρεουαρίω τῷ * ἐπι βασιλέων μαξιμιανοῦ καὶ μαξιμίνου © καϑ'
ἡμᾶς δὲ βασιλεύοντος τοῦ xv ἡμῶν 1d yu etc.) 5O Σημεῖον
ἥτοι ϑαῦμα γενόμενον FERIE è cod velgioo | καὶ psi Mai ty
τυρὸς ϑεοδώρου τοῦ mi (810) * regi τινὶ λόγω ὃ ἐπιτελοῦμεν
ἡμεῖς οἱ χριστιανοὶ, τὸ πρῶτον σάζββατον) ὑπὲρ τῶν μνημο-
γνευϑέντων κολύβων τῶν ἁγίων νηστειῶν: Aéorrora εὐλόγησον:
(᾿Αἀχούσατε πατέρες καὶ ἀδελφοὶ λόγον, περὶ ταύτης τῆς ὑπο-
ϑέσεως ᾿ ὃ δυσσεβῆς καὶ τταράνομος ἱουλιανὸς, ὃ πιαραβάτης --
χαὶ τὰς ἐντολὰς αὐτοῦ φυλάττοντες * καταξιωϑῶμεν τυχεῖν τῶν
αἰωνίων ἀγαϑῶν ᾿ χάριτι etc.) 51 narratio de sanctis
imaginibus sive de festo Orthodoxiae usque ad v. χάριτι
τοῦ ἀγαϑοῦ ϑεοῦ (Combefis, ᾿ Nov. Auctar. ’ II 739 1. 3),
post quae sequuntur v. xvoiov dè ἡμῶν ἰησοῦ χριστοῦ ὦ ἡ
δόξα etc. 55" Iohann. Chrysost. de paenitentia (M. 49,
283-292) 60" martyrium XL martyrum Sebastenorum
(Κατὰ τοὺς καιροὺς λικινίου τοῦ βασιλέως, ἣν διωγμὸς μέγας
τῶν χριστιανῶν [οἷτ. Lamb.-Koll. IV 172. VIII 735) — ετε-
λειώϑησαν dè οἱ ἅγιοι μάρτυρες τοῦ χριστοῦ μηνὶ μαρτίω 4 " εἰς
δόξαν πατρὸς καὶ υἱοῦ etc.) 65 Iosephi Thessalon. in
venerandam et vivificam Crucem (Gretser, Opp., Ingol- Ù
stadii 1616, pp. 1199-1207, 3) 67" Iohann. Chrysost. “i
in Annuntiationem Deiparae (M. in spur., 50, 791-796) πὰ
69" Gregorii Neocaes. in Annuntiat. B. Mariae (M. int.
dub., 10, 1145-1156, 4) Iohann. Chrysost. (72°) de
eleemosyna (M. in spur., 60, 707-712), (76°) de Lazaro
concio II (M. 48, 981-992), (84) in Lazarum (M. in spur.,
62, 771-776) 90" S. Methodii in ramos palmarum
(M. 18, 384-397) Iohann. Chrysost. (95) de ficu are-
facta (M. in spur., 59, 585-590), (99) in Ioseph. etc. (M. in
spur., 56, 587-590), (102°) in decem virgines (M. in spur., ἡ
59, 527-532), (106) de eleemosyna etc. (M. 49, 291-300)
112 S. Ephraemi in mulierem peccatricem usque ad v.
πολῦν συγχωρεῖται (Asseman II 306, 1. 4), post quae sequuntur
γῦν καὶ ἀεὶ etc. Iohann. Chrysost. (117°) in lotionem
pedum (Ἔλεον ϑεφῦ καὶ φιλανϑρωπίαν κηρύττειν ὀφείλομεν ---
αὐτῶ δόξαν ἀναπέμποντες ὡς φιλανϑρώπω ϑεῶ ἡμῶν ᾿ νῦν
χαὶ ἀεὶ ete.; spuria, οἷν. Fabr.-Harl. VIII 478), (190) in
Iudae proditionem (II 386-396 edit. Maur.) 128 Euse-
bii Alexandr. in S. Parascevem (M. int. spur. Ioh. Chrys.,
62, 721-724) 181 Iohann. Chrysost. in passionem Do-
2.8.95
hg: hi
᾿ ΡΥ ἘΣ
᾿ hi ΑἹ A
i si Dit “n hi Ω δῶν
' ΠΑΝ ΘΕΙΟΙ, Sd.
ΝΗ RL La
a ἐᾷ Ν᾽
(1ed00 καὶ σήμερον, ὦ μακάριε πταῦλε, τῶν στοϊχῶν
χαταλειπτὼν τοὺς περιέργους λόγους --- τὸν xa ἡμῶν ϑάνατον
ἐθανάτωσεν " Ἰησοῦς ὁ χριστὸς καὶ ϑεὸς ἡμῶν " ὦ ἡ δόξα οἴο.;
| spuria, cfr. Fabr.-Harl. VIII 471) 1585) S.Epiphanii in di-
vini corporis sepulturam (M. int. dub. aut spur., 43, 440-464)
145" 5. Gregorii Nazianzeni in 5. Pascha (M. 35,
396-401) Iohann. Chrysost. (147) in triduanam Christi
resurrectionem usque ad v. (149°) ὅτι χαὶ ἡ σκιά σου id-
σασϑαι ἔχει τοὺς ἀσϑενεῖς (Δ. int. spur., [est Eusebii Ale-
xandr.], 61, 736 1. 40): continuatur καὶ σουδάρια καὶ σι-
μικίνϑια, φυγαδεύσει τοὺς δαίμονας ᾿ καὶ ἡ ἀφῆ τῆς χειρός σου,
ἔχ γεννητῆς χολὸν πρὸς δρόμον παρασκχευάσει --- καὶ Ex νεχρῶν
ἀναστὰς καὶ φωτίσας τὰ σύμτταντα ᾿ αὐτῶ ἡ δόξα ete., (151)
εἰς τὴν καινὴν κυριακὴν. καὶ εἰς τὸν Iouav καὶ περι πίστεως
(Φαιδρῶς ὁμοῦ καὶ ϑεοσεβῶς τὴν σωτήριον καὶ ζωοδῶρον χῦ
τοῦ ϑεοῦ προξορτάσαντες ἀνάστασιν --- καὶ πίστεως ὀρϑῆς τὸν
βίον κοσμήσαντες, καὶ διὰ τούτων τῆς οὐρανῶν βασιλείας ἀξιού-
μενοι ᾿ ἧς γένοιτο πάντας ἡμᾶς ἐπιτυχεῖν ᾿ χάριτι ete.; spuria,
cfr. Fabr.-Harl. VIII 532) 160" Iohannis Thessalon.
de Christi resurrectione etc. (Combefis, ‘ Nov. Auctar. ? I
192-821) Iohann. Chrysost. in Iohannem homiliae
Moses hX (73) SOIXENIT9)Y LIVE (Ma 59, 273-278.
175-184 etc.), (183) in Christi ascensionem (M. 50, 441-452)
190" Gregorii Presbyt. (in cod. autem Georgii
Caesariensis) de concilio nicaeensi I (M. 111, 420-440)
Iohann. Chrysost. (197°) in epistulam I ad Thessalon.
homilia VIII usque ad v. (2095) μήτε ἐπὶ καρδίαν ἀνϑρώπου
ἀνέβη (ΔΙ. 62, 439-446, 32): deinde continuatur πάντων γὰρ
ἐξέτασις ἔσται ἀκριβὴς ἀγαττητοί" κἂν μικρὸν ὑπτερἔχεις τοῦτου "
ἢ πλεῖον © κἂν ἀκαριαῖον. κἂν ὅτι οὖν, οὐδὲ τοῦτο παρόϊνεται
ὃ θεός" — καὶ τὰς βασάνους ἐκείνας δυνηϑῆ φυγεῖν, καὶ τῶν
μελλόντων ἀγαϑῶν ἐπιτυχεῖν * ὧν γένοιτο πτάντας ἡμᾶς μετα-
σχεῖν ᾿ χάριτι etc., (206) in Pentecosten (M. inter spur., 52,
803-808), (2117) in SS. Martyres (M. 50, 705-712)
216 martyrium S. Georgii (Ἢ μὲν τοῦ κυρίου καὶ ϑεοῦ καὶ
σωτῆρος ἡ μῶν ἰησοῦ χριστοῦ προαιώνιος βασιλεία --- [2227] δεῦρο
γλυκέριε χαΐρων πρός με΄ τέλει ws γὰρ εἶ ἐν ἐμοῖ * καὶ 0d-);
ed. Vesselovskij in Actis (Sbornit) Academiae Petropoli-
Studi ital. di filol. class. IV. 9
At dia, La Ue ἊΝ ὍΝ È
* Biblioth. Hagiogr. ©
nea
c r.
Gr.’ p. 47.
Membran. cm. 31,7 X 22,5; ff. 224 vel potius 225 (invenies enim
53; 1-25 [cm. 30,5 X 21,5). 223. 224 chartac. duabus manibus 5. XV
exarata) + ff. chartac. x; s. XII. Codex, praeter folia chartacea, binis
columnis exaratus. F. 1" Fridericus Miinter quaedam adnotavit mense
Maio 1786 de Eusebii Alexandr. sermone deque Georgii Caesar. ora-
tione tunc ineditis. ΠΟΥ" index latinus recentior. 95. Virginis
imago rudi manu delineata. 20" imo marg. sigill. Biblioth. Pas-
sioneae. G. M.
82 (T. 8. 4)
Nicephori Gregorae epistulae et orationes, omnino ut
in cod. X bibl. Bavaricae ap. Hardt I 48-75.
Chartac. cm. 32 X 21; ff. 227 (226. 227 vacua); 5. XVI. Primum
quaternionem supplevit Arsenius Apostoles. F. 1* summo marg. τὸ
παρὸν βιβλίον κτῆμά ἐστιν ἀρσενίου τοῦ μονεμβασίας. τὸ νῦν δ᾽ εἶναι
γεωργίου κόμητος χορίνϑου ἀνεψιάδζου» καὶ μαϑητοῦ αὐτοῦ; marg. inf.
‘ Vita Io. Heracleae Ponticae Archipi descripta ἃ Nicephoro Gre-
gora ’ etc., manu Phil. Vitalis, qui et f. 78" eiusdem Nicephori hi-
storiam Byzant. laudat. In marg. tt. 134. 160". 209 exstant notulae
manu Angeli Mai. 227" φιλεῖ γὰρ τὰ τῶν ἄλλων ἕχαστος ἐχ τοῦ οἱ-
χείου σημειοῦσϑαι συνειδότος. Prob,
: 83 (0. 1. 6)
| Herodoti historiarum libb. I-IX. In marginibus ex-
fe stant rubricae plerumque manu librarii qui codicem scripsit, (
praeterea additamenta, scholia nonnulla et glossae diversis
manibus exaratae. Ad finem libri IV (171°). V (199). VIII —
(303). IX (8801) sunt notae stichometricae, quas edidit 9
Henricus Stein in edit. maiore, Berol. 1869-71. i
Membran. cm. 31,5 X 23,5; ff. 330 (ff. 1-7. 9-13 manus s. XV È
supplevit) 4- v chartac.; 5. XI. Ἐς 11 indicem latin. recentior. con-
tinet. Summo marg. folii 1" ἡρόδοτος ῥήτωρ ἱστοριχός --- deinde ἡρό-
doros ἱστορικὸς * ἡ ἱστορία αὐτοῦ διὰ μουσῶν: ὃ «' χλειώ: ὃ Ce εὐτέρπη: sd
ὁ γ' ϑάλεια " ὁ d' μελπομένη d ε' τερψιχόρη " ὁ ς΄ ἐρατώ: ὃ ζ' πολύμνια:
ὁ y' οὐρανία: ὁ 9' καλλιόπη |; imo marg. sigill. Biblioth. Passioneae.
3307 praeter numerorum signa et alphabetum, bis legitur ματ-
ϑαῖος. —(Codicem descripsit Stein, praef. p. vii-vii edit. laudatae.
G. M.
| Excerpta ethica ex S. Iohannis Chrysostomi homiliis
È αν di ata
ΣΕ, ΠΣ OTT,
gato ὃ δὶ Ὧν Di di: È)
Naso È Neca LOG È
ANGELIC. 82-85.
in Pauli Apostoli epistulas (9) ad Romanos I-XV. XVII-
XXXII, (124) ad Ephesios II-VIII usque ad v. (144°) οἱ
παῖδες, οὐκ ἐσίγων (M. 62, 66, 15 ab imo). X inde a v. τὴν
οἰχοδομίαν ᾿ καὶ περιέβαλε τῶ πυρί (ib., 78, γ' 18). XI-XXIV
usque ad v. οἷον ἦν ἐπὶ τοῦ μακαρίου Ἰὼβ (ib., 175, 21),
(193) ex homil. {in epist. I ad Thessalon.) III inde a ν.
᾿ϑέλων ᾿ σωματικὰ πάϑη μυρία (ib., 411, 5 ab imo). IV-XI,
(231°) ex homil. in epist. II ad Thessalon. I-V, (250) ex
homil. in ep. I ad Timoth. I-XVIII, (298) ex homiliis in
epist. II ad Timoth. I-V usque ad v. (313") οἰκίαν ris ἀφεί-
Asto ἀδίκως τινός; ἐνταῦϑα (ib., 628 d' 3). VII inde a v.
εἰδότες ὅτι ἐπιτευξόμεϑα (ib., 640, 1). VIII-X, praemissis (1-8)
indicibus. Cfr. cod. Laur. VIII 13 ap. Bandini I 353 seqq.
Membran. cm. 31,7 X 20,6; ff. 326 (ff. exciderunt post 144. 192.
313, ut animadvertit Philippus Vitalis) - ff. chartac. vi; 5. XII. F. 1"
index latinus recentior. 1’ sigill. Biblioth. Passioneae. 14’ summo
marg. ‘ 1559’. 55” ‘1559 Iohannes (9). 123‘ Angnelo manches
manu propria. ’ ΤΣ Ampolo st? 254" in marg. exter.
‘ manu 5. XVI ‘ Viue fauille uscian de duo bei lumi ver me si dol-
cemente folgorando e persa de un cor sagio sospirando De falsa elon-
quentia. ’ 306" summo marg. manu 5. XV invocatio B. Virginis.
326" monocondylion, et alia nonnulla. G. M.
85 (C. 1. 1)
1. Fragm. schol. in Pind. Ol. VII vv. 27-29 (γὰρ οὕτως
γενεαλογεῖ ὑπερόχου εὐρύττυλος — τῆς μητρὸς ἢ καὶ τῆς ὁμω-
γύμου. Haec suo loco repetuntur f. 37) 3 <Thomae
Mag.) Pindari vita (Abel, ‘ Schol. rec. in Pind. epinicia ἡ
I p. 21 5866) θ᾽ πινδάρου γένος di ἐτεῶν (Abel, op. c. p. 24,
. ex Eustathii vita) 4 πένταϑλον (Abel p. 29, ex Eust.
vita) et in novem lyricos carmen (Anthol. Pal. III 73): se-
quitur (4°) λυρίκοι ποιηταὶ μουσικῶν ἀσμάτων — τινὲς dè καὶ
τὸν Κύρὺν ib. scholia in Pindari Olymp., 817 in Pythia
169" hypothesis Nem. (Abel, ‘ Schol. vet. in Pind. Nem.
et Isthm.’ p. 7 sqg.; deest 5, 4 [p. 11, 3-14]) 173 Gre-
gorii Naz., praem. brevi argumento, laudatio funebris
vat
i
SA
Ψ : - Li ; TAI bel da Leto NAT
teri 27 x CODICES GRAECIO n rta
STRANI TARA OI Rea
Basilii M. (ΔΙ. 36, 493-605), cum <Nicetae Heracleensis,
cfr. cod. 60) hermeneia (rratemvonsvns καὶ ὀλοφυρομένης dia-
ϑέσεως τὸ ἔμελλεν ἄρα — ἐὰν εὐρεϑῶ ἔχων ti ἐπαίνου ἄξιον). ἡ
n°
4
Chartac. cm. 32 X 22,8; ff. 262 (1”. 2". 171". 172. 261". 262 vacua);
s. XVI scripserunt duo librari: a (sc. Valerianus, ni fallor) 1-36,
b cetera. 2’ index brevis latinus. Cf. Allen p. 41. Pi.
86 (B. 1. 8)
Iohannis Chrysostomi (1) Eclogae homil. II-IV. VII-
XIII XV. Vi AVIXX. ΧΟ ΤΠ IVI XXIVE "i
XXI. XXV. XXVI. XXXII. XXVIII. XXXI. XXIX i
(Δ. 63), (218) epist. CXXV ad Cyriacum, in fine folii ἵ
admodum evanida (M. 49, 681) 219 Theodori arch. ν΄:
Edesseni vita a Basilio eius nepote scripta, in fine mutila ἢ
(εὐλογητὸς ὁ ϑεὸς " ὁ πατὴρ ὃ παντοχράτωρ᾽ è ποιητῆς οὐρανοῦ
τὲ καὶ γῆς --- χρήματα πολλὰ, εἰς διάδυσιν τῶν. Eadem for- νὰ
tasse est quam Fabric.-Harl. IX 8 commemorat).
Membran. cm. 30,5 X 23,8; ff. 265 (post 92 f. excidit, desunt
ν. ἐξέλυσας — ὑβρίζεις ap. M. 63, 693, 54-694, 51; nonnulla folia
marginem habent resectum); s. XII; characteris specimen exhibet
“ALA Montefalconius in ‘ Pal. Gr.’ p. 291 sub n.° vir, a f.0 12" desumptum.
NO F. mi" summo marg. ' F. F.’; deinde index lat. recent., quo
absoluto, quaedam Ph. Vitalis adnotavit de codicis aetate, comme-
morans Montefalconii Pal. c. V p. 291 etc. Sequitur ' Fuit iterum
compaginatus Mense Martii 1748 ?. 1" sigill. Biblioth. Passioneae.
92" marg, inf. ζήτει τὴν dzolovIKiav) τού λόγου, ὄπισϑεν γυρίσας,
φυλλ δεχαέξ. Pio ἘΣ
87 (B. 2: 1θὴ
sa Ioh. Chrysostomi (1) ad populum antiochenum homiliae
e I-XIX. XXI (M. 49, 15-198. 211-222), (191) ad illuminandos
catechesis II (231-240), (201) in Iohannem hom. XXVIII
(59, 161-166), (204) de illis qui ad Eucharistiam minus
digne accedunt (ἀγαπητοὶ * προσέλϑωμεν μετὰ τῆς προση-
κούσης — ἵνα ἐπὶ τῶν αἰωνίων ἐπιτύχωμεν σκηνῶν ᾿ χάριτι
Sx
“
ANTI
tt
E
4,
+ Su
Ro è
καὶ φιλανϑρωπία τοῦ κυρίου ἡμῶν ἰησοῦ χριστοῦ ete.), (207)
in Ioh. XIII usque ad ν. οἰχείως διακειμένους (M. 59, 86
PELI
ρα τ RENE
Si,
ai
. 81 I ci adi co B) pa A
ex om. LX in Iohannem desumpta μέγα γὰρ ἀγαπητοὶ
ΖΗ ἐκκλησίας — οὕτω γὰρ πληρώσωμεν τὸν νόμον τοῦ χῦ etc.
ΝΠ 59, 327).
ἜΝ Membran., cm. 31,2 X 23,8; ff. 208 binis col. (ff. nonnulla marg.
habent resectum); s. XI. Tituli sunt picturis distineti. F. 1" marg.
᾿ inf. sigill. Biblioth. Passioneae; summo marg. quaedam admodum
evanida βίβλος.... 4) | ὃ σχευοφύλαξ. 89° ἐχχλησίαρχος τῆς
«ἁγιωτάτης μητροπόλεως ἀδριανοῦ πόλεως μιχαὴλ ἵερ... ΤΠ ema:
/ τοῦ χρατ... χαὶ ἡμῶν αὐϑέντου χαὶ.... 202‘ τὸ παρὼν βιβλίων, qvey-
γώϑη παρὰ γεωργζίου» ἀναγνώστου, τοῦ αββά... 205% + εὐτελὴς ἀναγ-
γνώστης καὶ κλιρικὸς τῆς ἀγιωτάτης μητροπόλεως ἀδριανουπόλεως I... ογαι-
Γ ρὰς ἀνέγνωσεν: 206% ἅρχων τῶν μοναστηρζίων» τῆς ἁγιωτάτης μητρο-
πόλεως ἀδριανουπόλεως μιχαὴλ ὃ πρόεδρος 201) ... ἀναγνώστης τῆς
be ἁγιωτάτης μητροπόλεως ἁδριανουπόλεως μιχαὴλ ... αὐτῆς 201 μιχαὴλ
τς ὁ ἀχαίας (Ὁ) καὶ πρεσβύτερος (9) τῆς ἁγιωτάτης ἐχκλησίας (?). Haec omnia
manus recentior retractavit, ita ut difficillime enucleari possint.
BE.
88 (T. 8. 6)
1 Index graecus homiliarum XLIV S. Iohan. Chrysost. in
ast Matth. cum initiis et argumentis ethicis 5 S. Iohan.
90 Chrysost. in Matthaeum hom. I-XXXIII usque ad v. (278°)
ἰδοὺ ἐγὼ ἀποστέλλω ὑμᾶς ὡς πρόβατα ev μέσω λύκων ᾿ ἀρ(κεῖν
{M. 57, 389 1. 39) 280 τοῦ ἁγίου ἀναστασίου πρεσβυτέρου
καὶ μοναχοῦ τοῦ ἁγίου ὅρους σινᾶ.. καὶ ἀρχιεπισκόπου ἀντιο-
ιἊ χείας " εἰς τὴν πνευματικὴν ἀναγωγὴν τῆς ἐξαημέρου κτίσεως.
Υ προοίμιον: (Φωνὴ ϑεοῦ ἱερᾷ ᾿ ἀῤδύεσθαι ὕδωρ ζῶν ἐκ σωτηρίων
da σπηγῶν — ἵνα κατανοήσω, τὰ ϑαυμάσια ἐκ τοῦ νόμου σου).
Ἄ Liber I incip.: Ὅσαι μὲν καὶ οἷαι πρὸς τὰ προκείμενα ete.,
Γ΄. lib. XI desinit in v. ἡμεῖς δὲ ἐνταῦϑα τὸν λόγον διᾶνα-
Ἶ παύσαντες " τῷ παμβασιλεῖ χριστῷ δόξαν ἀναπέμιψωμεν " νῦν
| xaì &sì ete.; cfr. cod. Bonon. bibl. Commun. A 1 5 ap. Oli-
vieri in Studi it. di fil. cl. III 470. Exstant latine tantum
ap. M. 89, 3851-1051.
Chartac. cm. 30 X 21; ff. 465 (4'. 279 vacua) + VIII; a. 1558
(465 | apri μηνὶ uciw dè, τέλος τῆς παρούσης βίβλου A). Scripserunt
duo librarii: a ff. 1-103". 296-452; ὃ cetera. F. ν᾿ index lat. recens;
deinde manu Philippi Vitalis exstant notulae bibliographicae de
S. Anastasio Sinaita. 1” sigill. Biblioth. Passioneae. G. M.
ì
Medi
Ὁ
*
ae Lina
νὰν;
mo “ant
sia TS RITRAE
a n AR f
ΝΜ νον SER
1 5. Basilii Magni in Hexaemeron ΠῚ I. II usque δᾶ Dr
v. (9°) τῶν μανιχαίων αἴρεσις; ἣν σηπεζδόνα) (M. 29, 36 Ὁ 1)
et a v. (10) ἐν τούτω τὸ παρά τινὸν ἐπιζητούμενον δείχνυσϑαι
(ib., 44, B 13) ad finem, (12-60) ITI-IX 61 S. Iohannis
Chrysostomi in Genesim hom. I-XXIX tisque ad v.
ἀλλ᾽ ὅμως di{xatos) (M. 53, 268 1. 35).
Chartac. cm. 30,5 X 21; ff. 248 (duo folia exciderunt post 9; vacua
67. 68. 129-130" (sed nihil deest])) + vi; 5. XIV binis columnis et di-
versis manibus exaratus. F. 1" ' S. Basilius in Hexaemeron ’ manu
Ph. Vitalis; sigill. Biblioth. Passioneae. 24 γαίης δ᾽ ἐν γυάλοισιν
ἑνός te ἐπόντος (1. ἀνέστενε πόντος) ἀπείρων" | ὦφϑη δ᾽ αὐλαίη ἐκ χάεος
αἴα λώρη (1. cia πελώρη): | ϑαῦμα μέγ ὡς ἐχέλευεν ἐρισϑενέος λόγος
αἰπύς "1 ἤπειρον δ᾽ ἐχάλλεσε γαίαν ὑγρών de ϑάλασσαν. +} BI βλα-
στῆσαι δὲ τέταρτον φερέσβιος ἄνϑεα πάντα > | καὶ ξύλα χαρπώεντα ata
γένος ἧκε δ᾽ ἐν αὐτοῖς - | σπέρματα παφανόωντα μέγα σϑένος ῥῆμα
ϑεοῖοι πᾳ 43 imo marg. μήνην τ᾽ ἡέλιόν τε χαὶ ἀστέρας πέμπτον ἐν
ἔργοις (ἐνεργός Ὁ) | πῆξεν ἐν οὐρανῶ σοφίη φαίνειν te κέλευεν " ἄρχειν
T ἡέλιον pesos, νυχτὸς de σελήνην * | καιροὺς δ᾽ ἐκ τούτων καὶ σήματζαν 19
ἐνιαυτούς" | ἡμερίοις ἐκέλευε ϑεὸς μέγας ὄφρα γένωνται. | 485) | πεμπτη
δ᾽ ἐξ ὑδάτων ψυχῶν γένος εἶναι χέλευεν - | ἑρπόντων νεπόδϑων χαὶ οἰω-
νῶν πετεινῶν || δῦ { ἕχτη δ᾽ ἐκ λαγόνων προυβάλλετο γαῖα πε-
λώρη "ἰ τετραπόδων τιϑάσσων (1. τιϑασσὸν) γένος) χαὶ ἄγρια πάντα" |
za. γένος ἑρπιστήρων ἐπεὶ ϑεὸς ὧδ᾽ ἐχέλευε * | ἥϑεα δ᾽ οἰωνῶν | χαὶ φύ-
σιας wi ενέειπε. τῷ 60 + ὧδε dè τεύραπόθων γένεα χαὶ ἦϑος ἔειπε: |
πλάσσε δὲ ὑψημέδων ϑεὸς ἄβροτον φῶτα φαείνον è | δραξάμενος χείρεσσι
λόγος χόον ϑῆχεν ἐν toyw* | εἰχόνα τὲ προσσέειπεν. ἐὴν ἄρχειν te κέ-
λευεν "1 ζώων ἠπείροιο καὶ εἰναλίων τε ἁπάντων. A ΟἹ summo marg.
‘ S. Io: Xiîhus in Genesin ’ manu Ph. Vitalis; ‘ Genesin ’ delevit
et ‘ principium Quadragesimae ’ addidit Angelus Mai. 96". 143”.
158" et 177" cryptographice ‘ λόγος ᾿. 130" summo marg., notula
quam enucleare mihi non contigit, aliaque nullius momenti.
158" <4'u9 ὃλςε' = doé@ λόδε, deinde “μϑνληλόφσω + = ιξανοιολφως,
quae non intellego. G. M.
90 (B. 1. 9)
1 {Marci Ephesii capita syllogistica adversus latinos et
Georgii Scholarii refutatio) (M. 161,12-137): subicitur
(90 ) (T)ò πνεῦμα τὸ ἅγιον ἐκ πατρὸς καὶ υἱοῦ ἐχπορευόμε-
γον — oùx εἶπε τὸ ἐκ τῆς ἀρχῆς, ἀλλὰ τὸ μετὰ τῆς ἀρχῆς |
(sc. Marci Eph. argument. ap. M. ib., 141 Ο-145δ Ο 4)
(Bessarionis (36°) responsio ad Ephesii capita) (ib.,
WC
4), (63) <contra Palamam apologia inseriptionum Vecci)
_(M. ib., 244-288), (75°) <(refutatio syllogismorum Maximi
Planudae de processione Spiritus S.) (ib., 309-317)
᾿ {Macarii Macri hieromonachi (78) imago super Christi Si
nativitate) ((Ἀ αὶ τοῦτο κάλλιστον ἄρα — κιχρᾶ τὴν γλῶτταν (ἢ
τῇ ἀληϑεία cfr. cod. Laur. LXXIV 18 ap. Bandini III 18
105 n. xvi), (19) «descriptio imaginis magni Demetrii) vi
ia (CA)vdoias καὶ εὐσεβείας --- οὐρανόϑεν ἀγγέλου χειρὸς ᾿- cfr. ἼΜ
| ; Bandini ib. n. xv) <Bessarionis (82) oratio dogmatica pro a
IR unione) (M. 161, 543-612), (103) (49 processione Spiritus S.) è SAI
(M. ib., 321-405; f. 127" imo marg: τέλος τοῦ ἀντιδότου xa- Je
λουμένου λόγου), (128) encyclica ad Graecos (ib., 449-480)
{Gregorii Mammae (134) apologia contra Ephesii con- i
fessionem) (M. 160, 14-109), (159) responsio ad epist. Marci τ
Ri. Ephesii (ib., 112-204) 186 Nicolai V ad Constantinum |
_ ‘de Ecclesiarum unione epistula ex latino sermone in grae-
cum translata per Theodorum Gazam (ib., 1201-1212) Be
189" Georgii Trapezuntii <de processione Spiritus S. et
de una, sancta et catholica ecclesia) (M. 161, 829-868) pei
(Bessarionis (201°) epistula ad Theodorum) (CA) μὲν περὶ ἊΣ
᾿ τῆς ἀκρισίας --- αὐτὸς ἂν εἰδείης ᾿- cfr. cod. Laur. X 14 ap.
L Bandini I 483 n. vit; Hardt I 145), (203) «ad dicta Plethonis
sli in Aristotelem de substantia) (CE)/ εις ἁπλῶς te ἅμα καὶ ἄκρι-
ἵν. Bos — προσϑετέον τὴν ψῆφον cir. Bandini et Hardt 1]. c.) bu
204 <de articulis fidei) ((Ν)οητέον ὅτι tà ἄρϑρα τῆς πί- i
᾿ στεως — καὶ διατοῦτο λέγεται ἐν τῶ συμβόλω ζωὴν αἰώνιον " 4
@ ἀμὴν cfr. Hardt I 149) 204” <de diversis articulis) ἢ
Ἵ ((T)ò πρῶτον ἄρϑρον ἐστί, περὶ τῆς συλλήψεως --- μετὰ δόξης ΝΗ
χρίναι ζῶντας καὶ νεκροὺ) 200 ᾿Ιδόντες ττερὶ τῶν ἄϑρων (sic) vr.
d διὰ βραχέων, λείπεται ἰδεῖν περὶ τῶν τῆς ἐκκλησίας μυστη- τς.
᾿ ρίων etc. 5. Basilii Magni orationes (207) I-II de ee:
hominis structura (M. 30, 10-61), (222) III de paradiso DE:
(ib., 61-72) cum scholiis marginalibus, praemissis (ff. 206°. hO,
214". 221" sqq.) capitibus 225 Palladii de Gentibus ΟΝ
Indiae et Bragmanibus (in editione librorum de Bragma- È
nibus Palladii, Ambrosii et Anonymi quam curavit Bissaeus, . (4
Londini 1665, pp. 1-54) 236" νικήτα συγκέλλω καὶ χαρ-
τοφύλακι τῆ κχορωνίδη. νικήτας εὐτελὴς μοναχὸς καὶ 7roe-
τὸ ; SIP GA NNO SI STICA RELA ΤΉΜΗΨ
σβύτερος μονῆς τῶν στουδίου οἷον, ὁ στηϑά νον τ ν ϑείών
πραγμάτων ᾿ ἀκριβῆ σε γινώσκων) ib. ‘in marg.) ὁ αὐτὸς, τῶ
È φίλω πλησίον: “« (Πῶς καὶ tiva τρόπον © καλὲ φίλε) Nicetae
er. Stethati (238) λόγος περὶ ψυχῆς (Φιλοσοφῆσαι δεῖν ἔγνων
47: “περὶ ψυχῆς) praemissis (237" sq.) capitibus, (251) ϑεωρία εἰς
τὸν παράδεισον (γε δὴ καὶ περὶ πταραδείσου φιλοσοφήσωμεν)
praemisso indice capitum, (261) γικήτα χαρτοφύλακι καὶ συγ-
κέλλω τῆ κορωνίδι (Προσέκοιμε τίς τῶν σοφῶν) ib. ἀντίγραφος
γικήτα συγκέλλου ete. (εὐλογητὸς ὃ ϑεὸς τπτάτερ ἅγιε). (261) ἐκ
τῆς ἑτέρας ἐπιστολῆς (ἀνέγνων τιμιώτατε πάτερ) 202 γιχήτα
χαρτοφύλακι καὶ συγκέλλω. τῇ κορωνίδι. νικήτας μονάζων
καὶ πρεσβύτερος μονῆς τῶν στουδίου. ὁ χαὶ στη ϑάτος: x (Asi
μοι τὰ σὰ πάντα φίλα), 2608“ τοῦ αὐτοῦ ἐπιστολαὶ πρὸς
γρηγόριον σοφιστὴν ἀντιρρητικαί: (Σχολὴν ἐν ἄλλοις πνευμα-
τιχοῖς ἄγοντες πράγμασιν), 200) τῷ αὐτῶ: (Ti σοι προσέστη
ιν καὶ ὃ περὶ παραδείσου λόγος), 267" tO αὐτῶ: x (Τὸ τρίτον
x
AA τῶν δύο σου προβλημάτων). 268 τῶ αὐτῶ: (Τὸ τὰς ϑύρας
Ν 5 ͵
Ὁ: τὰς ϑύρας πρόσχωμεν). 2609" γνικήτα τῶ ϑεοφιλεστάτω δια-
“TR κόνω τῆς τοῦ ϑεοῦ μεγάλης ἐκκλησίας " καὶ οἰχουμενιχῶ dida-
σχάλω, νιχήτας εὐτελὴς μοναχὸς χαὶ πρεσβύτερος è χαὶ στη-
ϑάτος ᾿ περὶ τοῦ λόγου τοῦ εἰς τὴν οὐρανίαν ἱεραρχίαν * χαὶ
τὴν 209° ἡμᾶς ὡσαύτως ἱεραρχίαν: n (Τὸν εἰς τὴν" οὐρανίαν
ἱεραρχία»ν) 270 vimjras τῆς τοῦ ϑεοῦ μεγάλης ἐκκλησίας
διάκονος καὶ διδάσκαλος, τῶ ὁσιωτάτω πνευματικῷ τιατρὶ xv-
gio νικήτα ᾿ τῶ καὶ στηϑάτω: x (Καὶ τίς ἄρα ἢ ἐπιϑεῖναι)
270" ϑεωρία καὶ σύνοδος ἱερὰ * νικήτίου) μοναχοῦ καὶ
πρεσβυτέρου τοῦ καὶ στηϑάτου ᾿ εἰς τὴν οὐρανίαν ἱεραρχίαν *
καὶ τὴν ἐκκλησιαστικὴν ὡσαύτως ἱεραρχίαν: (Σύνοδον ἱερὰν καὶ
τράπεζαν ἀμβροσίας): praemittuntur capita et στίχοι: (Ἐνάδι
ua τῶν κεφαλαίων λόγων etc.). Inde a f. 236" ad f. 279"
omnia ut in cod. Vindobon. XII cfr. Lambec.-Koll. VIII
[Suppl]. lib. prim. posth.] pp. 108-110 n. vrr-1x et pp. 117-121
n. XX-XXVII 279" ἀλέξιος μοναχὸς χαὶ διάκονος ὃ φιλό-
σοφος, νιχήτα μονάζωντι καὶ πρεσβυτέρω τῶ στηϑάτω (‘Au
φότερα ταῦτα προσμαρτυρεῖ cor), 280 στίχοι τοῦ αὐτοῦ τω
αὐτῶ (λόγων σοφῶν σφράγισμα καὶ πονημάτων): ἕτεροι τοῦ
αὐτοῦ (ἔληξεν ὧδε δογμάτων τῶν ἐνϑέων): ἄλλοι τοῦ αὐτοῦ:
(αὕτη νικήτα τῶν πόνων ἡ φαιδρότης) 280" <Michaelis
AA 1 de ( ae monum operatione) usque ad ν. ἐμφανῶς ὁρῶν-
᾿ς ταν (M. 122, 819-836 B 2; titulus in codice est: πόνημα
Ἢ τὰ Νὰ τε BRIO RA Cai
Good τινὸς ἀνδρὸς ev διαλογικῶ yaoaxmijor περὶ τῆς τῶν ! bi
εὐχιτῶν ueccahiavov © dialauBavov καὶ βογομήλων ᾿ καὶ τῆς i:
τῶν δαιμονίων εἰς ἀνϑρώπους ἐνεργείας * καὶ πόσα ἤδη (1. εἴδη) Ri:
δαιμόνων) 283 5. Leonis Magni epistula XXVIII “ea
(M. Patr. Lat. 54, 756-782, 9) 287 S. Iohann. Chry-
sost. epist. ad Eudoxiam (M. Patr. Gr. 64, 493 sqq.) 4
287" excerpta ex Palladii dialogo de vita Iohann. Chry- +3
. sost. 289” 5. Innocentii I Papae epist. ad Arcadium —
imp. (Δ. Patr. Lat. 20, 630 Ὁ 1-632 D 5) ib. Honorii 138
Aug. ad Arcadium epist. (Concil. II 1314 ed. Reg.-Labb., Noi
Paris. 1671): subicitur (2907) Τὰς roradras δεξάμενος ἐπιστο- Re
λὰς è βασιλεὺς ἀρκάδιος. ἐν ἀϑυμία πολλῆ — ἐξερράγη ζωῆς ie.
hi 291 ζϑλέλεις μαϑεῖν ὅσον ἀγαϑόν ἔστι τὸ μὴ μνησικα- δι È
κεῖν — ταύτην πάντων προτίϑησιν ὃ ϑεός: “πὶ excerpta ν᾿
ethica ex S. Iohannis Chrysost. in Matth. homil. (291) ΔΆ Ù
LXXVI (Οἴμοι ἀπὸ τῆς ἡμέρας ἐκείνης τῆς φοβερᾶς M. 58, SI
Ual 699, 14) et (293) LXXV (Zaosreuwev αὐτοὺς ἐπὶ τὸν δανιὴλ 4
μᾶλλον M. 58, 689, 29) 296 <de pauperibus et divitibus)
4 Ἐξετάσωμεν εἰ δοκεῖ τίνες εἰσὶ πλείους ἐν τῆ πόλει " πένητες,
Ἐν ἢ πλούσιοι ᾿ καὶ τίνες οὔτε πλούσιοι οὔτε πένητες — οὐδεὶς ἂν
Ξ ἦν πένης ib. <de avaritia) Πάντων χαλεπώτατον τὸ πάϑος
τῆς φιλαργυρίας --- πάντων ἐστὶν ἀϑλιώτερὸς 297 + ἐν
ὀνόματι τοῦ υἱοῦ τοῦ ϑεοῦ | E)Eouoloyoduar τῶ κυρίω μου
καὶ σοὶ πάτερ τὰς ῥαϑυμίας μοῦ τὰς πολλὰς — ξ ὅλης τῆς
ΧῈ καρδίας μου καὶ τῆς ἰσχύος μου καὶ ἐξ ὅλης τῆς ψυχῆς μου.
o. Chartac. cm. 30,5 X 21; ff. 297 (80. 81. 206" vacua) -- vii. Duo- "ei
1 bus constat codicibus, quorum prior ab Antonio Damila exaratus <
a. 1479 (205) ἀντώνιος δαμιλὰς χρὴς τὸ γένος καὶ ταύτην τὴν βίβλον ἐν
χρήτῃ ἐξέγραψα :- αὐοϑῷ! μηνὸς μαρτίου δεκάτη " εἰς ἔπαινον καὶ δόξαν
τοῦ ἰησοῦ χριστοῦ) ff. 1-205. 291 complectitur; alter manu 5. XIV
o vel XV ff. 206-290. ἘΠ. irr-v" indicem continent latinum manu ᾿
-- Philippi Vitalis, a quo prima huius codicis pars designatur: ‘ De Pro-
"- cessione Spiritus Sancti ex Patre, et Filio, Graecorum Latinorumque
argumenta ᾿ vi" manu 5. XV ‘ quaestiones graecorum non catho-
} licorum ’; sequitur manu fortasse Card. Dominici Passionei index
alterius partis codicis. 1” summo marg. 7000 χριστὲ ἡγοῦ, imo
marg. sigill. Biblioth. Passioneae. G. M.
| ‘9192. δ ΒΡ ΗΝ
Ν Photii bibliotheca in II RATA AA Ni
Chartac. cm. 29,5 X 20,5; ff. 621 (vel potius 622, nam inter 914
et 375 invenies 3742; vol. I ff. 1-343, vol. II ff. 344-622 complectitur;
343", 344". 460" vacua); s. XVI. Exstant in marginibus variae lectio-
nes. Ff. 1”. 345" sigill. Biblioth. Passioneae. 1" summo marg. ‘ Photii
Pars 12’; 844" ‘ Photii Pars 22’ manu Phil. Vitalis. Bob.
93 (C. 1. 8)
Thucydides usque ad v. τὴν ξυμμαχίαν ἐφρούρουν. ἀδύ-
vato: (V 33, 2).
Chartac. cm. 29,7 X 20,5; ff. 136; s. XV. F. 1" marg. sup. ‘ Thu-
MT. cidides’ manu Ph. Vitalis; marg. inf. ϑεοδώρου τοῦ γάζεω et sigill.
x n Biblioth. Passioneae. In marg. f. 41” schema murorum et portuum
Athenarum; item 56" schema Plataearum, muri lignei et loci ubi
pugnatum est. EF.
ni 94 (B. 1. 13)
ASCA Epiphanii, praemissis (10) Acacii et Pauli epistulis et
si (1) eiusdem Epiphanii rescripto, Panarium usque ad li-
"AI bri II tomum II inclus. (M. 42, 336).
Ro: Chartac. cm. 88,3 X 29,7; ff. 384 + vi; 5. XVI duabus mani-
5, bus exaratus. Folii 1 margo nova charta refectus; sigill. Biblioth.
ic Passioneae. PB. SH.
SUR
N. 95 (Ὁ. 2. 9)
ὴ 2 Euclidis elementorum libri I-XIII (ff. 195 = Heiberg
ch ILI: 402, 6: 408, 1; 195" —.III \410;.18; 196:= ΠΤ ΡΣ
È 920" — V 616, 7; 221 = V. 619, 15; 221”. 222.— V 62k
640; 242" = V 642, 16. 644, 20; 262 = IV 360, 14)
262” ἡψικλέους τὸ εἰς εὐκλείδην ἀναφερόμενον sc. element.
libri XIV. XV (initium libri XV habetur f. 268)
Euclidis (219) Data (p. 461-529 Gregor.), praemisso pro-
È logo 4 versuum (Τῶν δεδομένων, rà μὲν ϑέσει cfr. cod. Laur.
: XXVIII 2 ap. Bandini II 13 n. n), (8097) Optica (ib.,
᾿ 601-642): propositio LX (in cod. #0) iteratur f. 336 ubi le-
3 gitur τοῦτο to ϑεώρημα ἐστὶ τῆς ὑστέρας τῶν ὀπτικῶν προ-
ἢ τάσεως, (821) Catoptrica (ib., 645-664), (337) Phaenomena
(ib., δῦτ- 91) 357" Σχόλια εἷς tà Εὐκλείδου στοιχεῖα (quorum
Ὁ. XII a ἑν p. 664,3; cfr. ff. 8-98 cod. Magliabech.
τ PILL B ap. Vitelli in Studi it. di filol. class. II 550)
.383 ὑπόμνημα εἰς τὰ δεδομένα εὐκλείδου ἀπὸ φωνῆς μαρίνου
φιλοσόφου (p. 453-459 Gregor. ) 388 δαμιανοῦ τοῦ
ἡλιοδώρου λαρισσαίου κεφάλαια τῶν ὀπιικῶν ὑποϑέσεων. Sc.
index 14 capitum et ipsa capita (1-13) Ὅτι μὲν οὖν προσβολῆ
τινος ἀφ᾽ ἡμῶν ἐπιβάλλομεν — πρὸς ἴσας κλᾶσϑαι. γωνίας
391" “Or ὑποτίϑεται ἡ ὀπτικὴ τὰς ἀπὸ τοῦ ὄμματος ὄψεις —
ἐν πολλῶ ἀναστήματι τιϑέμενα: + sc. Damiani Heliodori
Opticor. c. 14; omnia ut in cod. Magliabech. 11 B ap. Vi-
tell. l'e. II 550.
Chartac. cm. 33,4 X 23; ff. 392 (1" vacuum) + τ; 5. XVI. F. 1”
indiculus latinus. G. M.
96 (B. 1. 10)
Athenagorae (1) de resurrectione mortuorum (M. 6, 973-
1024), (20) legatio pro Christianis (889-972) 45 Iustini
(?) epistula ad Zenam et Serenum (M. 6, 1184-1204).
Chartac. cm. 33 X 22,5; ff. 50 (19. 42. 50” vacua); 5. XVI. F. 1"
marg. inf. sigill. Biblioth. Passioneae. 18 imo marg. litteris rubr.
᾿Αδελφὸς βαλερίανος φορολιβιεὺς 6 ἀλβίνου ἔγραψε τὴν βίβλον. —Item 41"
ὀυαλεριώνο ἀδελφὸς ἔγραψε ταύτην βίβλον : x ϑεοῦ διδόντος οὐδὲν ἰσχύει
φϑόνος, Καὶ μὴ διδόντος οὐδὲν ἰσχύει πόνος. Similiter 50” marg. inf.
ὁ ἀλβίνου ταύτην | ἔγραψε βίβλον. De Valeriano v.
Allen p. 30. Athenagorae opusculum de resurrect. et Iustini epist.
exstant manu Valeriani etiam in cod. Bonon. bibl. Univ. 1497; cf. Oli-
vieri in St. it. di fil. class. III 387 sqq. . Pa:
97 (0.2. 1)
11” Diogenis Laertii, praemisso (11") indice, vitarum
lib. I-X.
Chartac. cm. 33 X 22,5; ff. 205 (immo 206, post enim 61 invenies
612; vacua 1-10. 152”. 203". 204-206); 5. XVI. F. 151 post v. περὲ τῶν
λεγομένων ὑπὲρ τῆς (p. 204, 20 ed. Cobet) notula ‘ deficit i exemplari ’.
204" λαερτίου dioyevovs περὶ βίων φιλοσόφων τέλος ὃν ἰωάνης πουκίνου
ἐκ τῆς φλορεντίας γέγραφε: x Sequitur rubris litteris: ASEA603,
Ὁ ᾿ΑΙΓΙΔΊΟΣ EKAEYSE; cf. Allen p. 41. Folia membr. ligneis codicis
tegumentis adglutinata quaedam latine binis columnis scripta con-
tinent ad rem medicam pertinentia; imo marg. prioris f.‘S— @ —
7 — δ᾽. Codex 5. XVI compactus. PE:
ἀδελφὸς ὀυαλερίανος
ΧΝ ἐπ δ.
tal
si 98 (O) Di 1. Ὁ Ii PARINI MO Al
_ Simplicii in Aristot. Physic. I-IV (liber tertius desinit.
imperfecte media pagina 301 in v. μετὰ τοῦτο τοὺς dio
τοὺς πρώτους p. 518,3 Diels; fere ut in cod. Riccard. 18,
cfr. Vitelli in Studi it. di fil. class. II 487).
Chartac. cm. 33 X 22,8; ff. 509 (1. 302". 303-305. 509" vac.) + II;
s. XV vel XVI eadem manu qua codex 99 exaratus et s. XVI compa-
ctus, ut ex ornamentis in corio impressis adparet. In folio tegumento
adglutinato ᾿ 5 — @ — τ — 10°’, Codicem descripsit Diels I p. xx.
G. M.
99 (0. 1:19)
4 Simplicii in Aristotel. Physic. ll. V-VIII usque ad v.
(295) διὰ τοῦτο φησὶν γεγονέναι δῆλον, ὅτι οὐδὲ (p. 298" 1. 25
edit. Ald.; p. 1257 1. 16 Diels) 800 Procli in Rempubl.
Platonis (pp. 349-433 edit. Basil. 1534), praevio (ff. 298*-
299‘) capitum indice.
| Chartac. cm. 33 X 23,5; ff. 443 (1‘-3". 295-298", 440-448 vacua)
+ vii; eadem manu 5. XV vel XVI exaratus, qua cod. 98, et eodem
modo compactus. In folio tegumento adglutinato'S—e —T—2'
F. 1" indiculus latinus. Codicem descripsit Diels II p. x. G. M.
100 (B. 1. 4)
Catena in Lucae Evangelium inde a v. προσαποδύεσϑαι *
xa... μένους ὑπερεύχεσϑαι ete., quae pertinent ad c. VI 32,
usque ad v. Ἄϑρει dè χαὶ ἕτερον ἀνόητον αὐτοῦ λόγου συ-
γάξον, quae pertinent ad c. XII 17; cf. Tischendorf-Gregory
‘ Nov. Test. gr.’ III rr proleg. p. 587, n.° 846.
Ko!
Nea, Membran. cm. 32,5 X 22,5; ff. 343; s. XII. Mautilus est codex in
bi ν principio et in fine. Iù marg. ext. fol. 1" ‘ Catena Graecorum PP.
VI in S. Matthaeum’ manu Philippi Vitalis; imo marg. vestigia pauca
Di litterarum. 2" marg. inf. sigill. Biblioth. Passioneae et monocon-
δι dylion quod mihi enucleare non contigit. Poeti
VARO 101 (Ο. 1. ἡ)
9 Platonis (1) Gorgias usque ad v. ὥσπερ ἂν εἰ ετύγχανεν
ὧν (p. 447 d), (2) Meno, (17°) Critias, (26) Minos, (31) Res-
VE publica, (138') Hippias I, (148) Hippias II, (161) Phaedrus,
VO” (191) Leges, (374) Alcibiades II 383 Albini in Platonis
ΠΑΝ GELIO. j
VA 9 RIE
a in troduct io | 3857 Thin Smyrnaei de iis 3 quae
Ì ‘in mathematicis utilia sunt ad Platonis lectionem liber.
423 Alcinoi doctrina de Platonis placitis 449" Plu-
tarchi liber de musica.
Membran. usque ad f. 382, deinde chart.; cm. 32,5 X 20,5; ff. 466
(vel potius 465; post enim 156 duo folia abscissa, post 420 invenies
4208. vacua 1”. 153". 154-160. 372". 373. 382. 422". 466"); scripserunt
duo librarii: a 5. fortasse XV, ff. 1-153, Ὁ 5. XVI, cetera. Inde a
f. 161" eadem manu exaratus qua codex 105. In custodiae folio
membr. verso index paullo recentior. PO
102 (C. 2. 10)
Alexandri Aphrodis. in Arist. Metaphys. a v. “Ori δὲ
ἔστι τιμιώτερον (in ed. ὅτι τιμιωτέρα ἐστὶ) γνῶσις πράξεως
ad ν. δέκα ἄνδρας καὶ τὰ ὅμοια (p. 2, 3-631, 24 Hayduck).
Chartac. cm. 32,6 X 22,7; ff. 367 (78. 79. 367" vacua); s. XVI
scripserunt duo librarii: a ff. 1-77", 5 se. Iohannes Puccini (cf. cod. 97)
cetera. F. 1" in marg. λείπει ἐνταῦϑα ἡ dog. 367" ' in exemplari
no sunt reliqua alexandri dicta’. BF;
103 (C. 2. 11)
Pausaniae Graeciae descriptio.
Chartac. cm. 32,5 X 23; ff. 444 (immo 445; nam post 1 inve-
nies 15, deest num. 378, 46 bis repetitur; 1-6. 441-45 vacua); 5. XVI
eadem manu exaratus qua codd, 104, 105. F. 439” rubris litteris
Aîyidiov, qui et rubricas nonnullas in marginibus scripsit.
Pe
104 (C. 3. 1)
Iohannis Alexandrini (sc. Philoponi) comment. in lib.
I-III Aristotelis de anima (= edit. Trincavel., Venet. 1535).
Titulus libri tertii in cod. est (990) a βιβλίον τρίτον ἀπὸ
φωνῆς: + | στεφάνου: + quae verba alia manu iterantur
in margine externo eiusdem folii.
Chartac. cm. 31,8 X 23,3; ff. 458 (349. 431" vacua) -- 11; eadem
manu s. XVI exaratus, qua codd. 85. 103. 105. 118. Lacunosus est
codex ff. 90. 108. 322”. 423. 424”. 4255. 426. 427. 428”. 429". 432". 433. 434”.
434". 435". 436; ex. gr. lacuna est f. 434" inter v. ἐὼν ἐπισχέψης et οὐκ
εἰδότα: verba desunt εὐρίσεις αὐτὸν (pag. R vu” 1. 15 1. ed.); f. 434”
inter v. ὧν τὶ ἐστιν rov- et ἐν ἀοὺ dre verba des. το. i sù
(p. R vu“ 1. 8 ab imo); ib. inter πάϑος χαὶ et ἔνϑα deest λόγος; f. 4857
lacuna unius verbi est post ἐπὶ τὸ χαϑολιχώτερον (p. R vit” 1. 15) et
post εἰ γὰρ (ib. Il. 15-16) etc. etc.
105 (C. 3. 2)
Simplicii in libros II et (64) III Aristotelis de anima
comment. (pp. $1-329 Hayduck).
Chartac. cm. 31,7 X 22,5; ff. 193 (193" vacuum) + v; 5. XVI
scripsit idem librarius, de quo v. ad cod. 104. F. 184" 1. 5 sqq. post
v. ὅτι μὲν πλείους «i ξζωαὶ τῶν (p. 821 l 5 1. ed.) iterantur v. οἷς dè
ὄρεξις ὑπάρχει ἤτοι ἐπιϑυμία — ἀλλ᾿ ἐπὶ μόνην τὴν οἵαν αὐτοῦ ὑποδοχὴν
(p. 307 ll. 21-39 edit.), quae suo loco (f. 172‘) occurrunt. Codex
in fine easdem lacunas praebet quas editio; praeterea lacunosus est
ff. 88". 172. 177. 178. 180". 181. 182. 183". 186. 187. 188; ex. gr. f. 887
lacuna est post φαντασία γὰρ (= p. 205 1. 15): deest v. ἕτερον;
172" inter τὸ χατὰ χυμοὺς διάγειν {διανοίγει ed.) et λεγομένας τῇ σαρκί
(p. 307, 1. 2); inter χαὶ χάρφος χαὶ ἄλλο τι et μύονται (ib. ll. 3-4);
inter τὸ ἀνιαρὸν et δεξώμενα (ib. 1]. 4-5);*177" inter ἐνίοτε χαὶ ἐπὶτ
{l. ἐπὶ τῆς) et ἐνεργείας (p. 812, 1. 26); inter χαὶ αὐτὴν τὴν ἀρίστην
et χίνησιν καλεῖ (ib. p. 312 1. 28) etc. etc. Gi M.
106 (D. 2. 27)
Fragmenta codicum variorum.
I. 1. 2 membran. cm. 25,5 Xx 19; s. IX; litt. une. cum
accentibus et spiritibus. 1 <S. Theodori tironis martyrii
fragmentum) (τῆς μητρὸς τῶν ϑεῶν; ὃ dè βρίγκας ἀποκρι-
ϑεῖς εἶπεν --- ἐν τῶ ξύλω ἡσφαλισμένον [latine apud Surium
‘ De prob. Sanctor. vitis ? VI 220, 42-221, 26]) 2 χαὶ στε-
φάνου πολυφϑεγγέσιν λίϑοις ἀπαστράπτοντος — διὰ τοῦ ὑμ-
γουμένου δυνάμεως © ταῦτα εἰς τὸ τεαρὸν ἐρῶ"). Summo marg.
fol. 1" ‘ grottafera [ theodoretus ᾿ manu 5. XV; marg. inf.
sigill. Biblioth. TI quod et alibi invenies.
II. 3.9 membran. cm. 29 x 20; 5. XII. Lectionarii frag-
menta. F. 3 μάστηξ κατέτεμεν * ἐβραίων ὁμώτητι * μάρτυς
ἀϑλοφόρε — ἰσχὺς τῶν πιστῶν καὶ ὁσίων γέγονας κραται |};
I... δέ αὐτοῦ γὰρ ἄχραντε — ti) μαχαίρα τῆς ἀϑλησεως.
III. 4. 5. 6. membran. cm. 21,4 X 15,5; 5: X; litt. une.
Matthaei et Lucae Evangelior. fragm. ex σαβ. κυρ.
IV. 7 membran. cm. 22 Xx 16,2 (folii dimidia pars tantum
superest); 5. X; litt. unc. maior. cum accentibus. Fr. ex
ALI
Sai
"i È
+ VE
x ταῖς ὌΝ (Luc. VI 1) — οὐκ ἔξεστι.
᾿ἸωάνζνουΣ τοῦ κομνηνοῦ. “« τὸ νῦν δ᾽ εἶναι γεωργίου κόζμητος)
μητρὶ αὐτοῦ καὶ - ἐν 0 καὶ ὅτι, 0" ψύχοντες
In marg. 7" βίβλος
᾿ TOÒ χορίνϑζου).
ΚΔ
᾿
V.8 membran. cm. 22 X 16 (inferior folii pars periit);
s. XII. Evang. fr. (inc. εὐδοκία ἔμτεροσϑέν σου Matth. XI 26;
folium versum vix legitur).
VI. 10. 11 membran. cm. 25,7 Xx 17; 5. XII. Menologii
fr. 10 inc. οδωποιεῖ τρίβον © διὰ τούτο ἄσωμεν, 11 ὡς ὑπάρ-
ς
χουσαν τῆς κτίσευς ἀνωτέραν " ὃ ποιητῆς ἠγάπησεν. In marg.
τ huius fol. μάρκζουΣ μαμούν(α).
VII. 12-17 membran. cm. 29,9 x 22,5; 5. XII. (Basilii
Magni libri de Spiritu sancto fr. a v.) ἀνόμοια εἶναι κατὰ
τὴν φύσιν (Δ. 32, 73 Β 1) ad v. εὕρομεν τὴν γραφήν, οὐκ. ἐξ
᾿ ξζ(γός» (96 GEE):
[Ff. 18. 19. membran. latine 5. XV (a. 1419) et XIII-XIV].
In principio codicis rv folia chart. adiecta Sal quorum IT-IV indicem
habent latinum manu Phil. Vitalis, qui 1" scripsit ‘ Pagellae et
frusta varia Graecorum Librorum ’. Cf. Tischendorf-Gregory ‘ Nov.
Test. III p. 11 pag. 753 n. 527. Pub
107 (C. 1. 4)
Platonis (1) Euthyphro, (7) Apologia (post f. 7 charta
una excidit, desunt v. τὴν γραφὴν — κινδυνεύει μὲν γὰρ
p. 19 B-21 Ὁ), (17°) Crito, (21°) Phaedo, (43) Cratylus, (61)
Theaetetus, (84) Sophista, (101°) Politicus, (123) Parmenides
(post 134 fol. excidit, desiderantur v. [γε]γονότα νεώτερα —
ἔστι χαὶ ἔσται p. 153 B-155 D), (140) Philebus (fol. exc. post
142, v. desunt αὐτά γε πρὸς — ἀληϑῆ p. 18 D-21 Ο; alterum
post 151, ἢ τοῦτο — οὔκουν ὥς γ᾽ p. 45 B-48 B) ) (695) Sym-
posium (post 166 excidit charta, des. v. ἜΣ — ‘Aya
ϑωνα p. 192 A-194 E), (178) Phaedrus, (197) Alcibiades I,
(207°) Alcib. II, (212°) Hipparchus, (215°) Amatores, (218)
Theagenes, (222) Charmides, (2900) Laches, (239) Lysis,
(246°) Euthydemus, (259°) Protagoras, (277°) Gorgias (post
283 exc. f., des. v. xaè ἡ ἰατρική, --- κάκιον, οὗτος Ὁ. 465 D-
468 D; item post 294, [ἀρ]κεῖ καὶ — ἐγὼ ἔλεγον διομολόϊγησαι)
iP. 498 A-500 E), (306) Meno, (316) Hippias I, (325) Hippias
II, (330) Io, (334) ae #01: ΓΝ Ῥ. .. 886, No PIO DO
a Ἑλλήνων χειρωσάμενοι — Aîyvrrtoi te p. 242 E-245 D),
(339) [Πλάτωνος vodsvonevor) de iusto, (341) de virtute,
(842) Demodocus, (345) Sisyphus, (347) Aleyon, (348) Ery-
xias, (353") Axiochus 356 Pythagoreorum versus aurei yi
357 Timaei Locri de anima mundi.
Chartac. cm. 35 X 25,5; ff. 360 + 1v (8. 135. 143. 152. 167. 284.
295. 337 recentius suppleta et vacua); 5. XII. Ff. 11-11" index latinus
recens. 1" sigill. Biblioth. Passioneae. Pi Ἢ ΕΣ
108 (B. 2. 2)
1 ἐπιφανίου ἐπισκόπου κύπρου ἰουστινιανῆς περὶ τοῦ ἐν κι
οὐρανῶ φανέντος σταυροῦ τοῦ μεγάλου βασιλέως Κωνσταντίνου εὐ δ
Gai (Ἐν ἔτει ἑβδόμω τῆς βασιλείας xmvotartivov τοῦ μεγάλου A
βασιλέως — ἐπιζητῆσαι τὸν τίμιον σταυρὸν τοῦ χριστοῦ * καὶ ΚΣ,
οἰχοδοιιῆσαι τὸν οἶχον τὸν ἅγιον τοῦ μαρτυρίου * καὶ τὴν ἁγίων. ra
ἀνάστασιν καὶ τοὺς ἁγίους τόπους: Gretser, ‘ Opera omnia ἢ
Ratisbonae 1734, II 425-26) 1' ζήτησις καὶ ἀνεύρεσις ΟΣ
ΗΝ τοῦ τιμίου χαὶ ζωοποιοῦ σταυροῦ DI illic differt ab edi- 2:
ur tione τ ὦ [1891] pp. 802-811)
5' μαρτύριον τοῦ ἁγίου ιιεγαλομάοτυρος νικήτίου) (Ἐγένετο dr
Ì n) y i) x 1 à
ἐν τοῖς καιροῖς ἐκείνοις ἀνὴρ ϑεόφρων τίς, τοὔνομα νικήτας —
χαὶ ὅστις ἐκτελεῖ τὴν ἁγίαν μνήμην αὐτοῦ, τύχη τῆς μερίδος τῆς
ἁγίας ϑεοτόκου μαρίας * ἐλεούμενος ὑπτὸ τοῦ “τατρὸς etc.)
I fn 8" vita 5. Theodorae (K. Wessely in /nfzehnter Jahres-
si i bericht des kngl. Staatsgymnasiums in Hernals, Viennae 1889,
“al pp. 25-44; cfr. ‘ Biblioth. Hagiogr. Gr.’ p. 126) 14 mar-
SR tyrium SS. Eustathii, Theopistes ete. (M. 105, 376-417)
Me 22” martyrium S. Theclae usque ad v. (28) ἐπὶ τὴν σελεύ-
ἫΝ χκείαν ᾿ καὶ πολλοὺς φωτίσασα τῶ λόγω τῆς χάριτος ᾿ χάριτι τοῦ
Ne κυρίου ἡμῶν Mood χριστοῦ * © ἡ δόξα etc. (Tischendorf, ‘ Acta
Apostol. Apocrypha ” pp. 40-60): tum ϑαύματα ἐν τῶ uvo-
σεῶνι: (νελϑοῦσα dè ἐν τῶ dost τῶ χαλουμένω vixtoxgodiov
ἐν ἣ εὑροῦσα σπίλεον οἴχησεν ἐν αὐτῶ ἐπὶ ἔτη ἰχανὰ — ὥστε
γενέσϑαι τὸν ἅπαντα χρόνον τῆς ζωῆς αὐτῆς ἔτη ἐνενίκοντα "
τελειωϑεῖσα εἰς δόξαν τοῦ πατρὺς etc.) 29" προχύρου τοῦ
ἐν ταῖς χρείαις xutaotadevtos ἀνειμιοῦ στεφάνου τοῦ πρωτο-
μάρτυρος ᾿ εἰς τὸν τῖοδον (510) τοῦ ἁγίου ἀποζστόλου ἰωζάννου)
2.9.95
bi a “Δ.
lle
ANGELIC. 108. 145
τοῦ ϑεολόζγουΣ καὶ sdayyehiotod): (Ἐγένετο μετὰ τὸ ἀναλει-
φϑῆναι τὸν κύριον ἡμῶν ἰησοῦν χριστὸν εἰς τοὺς οὐρανοὺς —
κατελείφϑησαν δὲ ἐν αὐτῶ καὶ ἀπέϑανον οἱ δώδεκα ἱερεῖς
μόνοι © τῶ δὲ ϑεῶ ἡμῶν ἡ δόξα εἰς τοὺς αἰῶνας τῶν αἰώνων
auiv: τὸ cfr. ‘ Biblioth. Hagiogr. Gr.” p. 59) 32 acta
Thomae usque ad v. (40) καὶ αὐτοὶ sirov * ἀμήν (Tischen-
dorf, 1. c. pp. 216, 1. 17): post quae sequuntur καὶ παρα-
ϑέμενος αὐτοὺς τῶ κυρίω ἐξῆλθεν * καὶ ἣν ἐν ἀγαλλιάσει πολλῆ
EITÌ τῇ ττροτροττῆ τοῦ κυρίου — ἐπὶ τοῖς τταραδόξοις τοῖς γινομέ-
vos διὰ τοῦ ἀποστόλου ϑωμᾶ, ἔν (Sic) τῶ toro ἔνϑα τὸ αὐτοῦ
κατετέϑη λείψανον ᾿ εἰς δόξαν etc. 45 περίοδοι τῶν ἁγίων
ἀναργύρων κοσμᾶ καὶ δαμιανοῦ (Wangnereckius S., | Syn-
tagm. histor. de tribus ss. anargyr. Cosmae et Damiani
nomine paribus ’, Viennae 1660, pp. 6-22; initio desunt
in cod. v. Χάρις καὶ δωρεὰ ἰαμάτων τῶν ἁγίων ἀναργύρων K.
καὶ 4.) 45 martyrium SS. Acindyni, Aphthonii etc.
(Act. SS., Novemb. I 461-489) 53° διήγησις καὶ ἀποκά-
λυψις τοῦ ἀρχαγγέλου μιχαὴλ ᾿ καὶ τοῦ ὁσίου πατρὸς ἡμῶν
Goyirrta: sc. narratio Archippi de miraculo Michaelis ar-
changeli in Chonis (in ἢ Analect. Bolland.’ VIII 289-307
edidit Bonnet, qui et hoc codice usus est) 538 τιμοϑέου
ἀρχιεπισκόπου ἀλεξανδρείας " εἰς τὰ ϑαύματα τοῦ ἁγίου μάρτυ-
ρος μηνὰ τοῦ aiyvrrtiov: (Ἐγένετο μετὰ τὴν τελευτὴν τοῦ ἀσε-
βεστάτου καὶ ϑεοστυγοῦς διοκλιτιανοῦ τοῦ βασιλέως [cfr. cod.
Barocc. 147 f. 234 ap. Cox. p. 254] — καὶ διηγούμενος πᾶ-
σιν τὰς Favuarovoyias τοῦ ἁγίου καὶ πανενδόξου μάρτυρος
μηνᾶ᾽ χάριτι καὶ φιλανϑρωπία ete.) ΟἿ᾽ σημεῖον ἤτοι ϑαῦμα
γενόμενον, σαμονᾶ γουρία καὶ ἀβίβου εἰς εὐφημίαν τὴν x0-
onv etc. (Νῦν καιρὸς εὔχαιρος μετὰ τοῦ πνευματοφόρου dad
[οἵν. Fabr.-Harl. X 284] --- τὸν τῆς πίστεως καὶ ὑπομονῆς
στέφανον ἀνεδήσατο" ὧν γένοιτο πάντας ἡμᾶς ἐπιτυχεῖν χά-
ριτι etc.) 73° μαρτύριον τῆς ἁγίας ἐκατερίνας : [Ἔτους τρια-
χοστοῦ πέμπτου βασιλεύοντος τοῦ ἀσεβοῦς καὶ παρανόμου βα-
σιλέως μαξεντίου [οἷν. Fabr.-Harl. X 209] --- ταῦτα ἐγὼ ἀϑα-
γάσιος ὃ ταχυγράφος ἅμα δοῦλος ὑπάρχων τῆς κυρίας μου
Exategivas* συνεγράφην τὰ ὑπομνήματα αὐτῆς ἐν πάση σοφία "
ἐτελειώϑη δὲ ἡ ἁγία ἐκατερίνα uni) νοεμβρίω κε’ ἡμέρα È'
ὥρα γ᾽ βασιλεύοντος τοῦ κυρίου ἡμῶν ἰησοῦ χριστοῦ" ὦ ἡ
Studi ital. di filol. class. IV. 10
LTS 4 DR
CODICES GRAECI
δόξα etc.) 80 μαρτύριον τοῦ ἁγίου μεγάλου μάρτυρος ἰα-
χώβου τοῦ πέρσου (Κατεκεῖνον τὸν καιρὸν ἣν ὃ μακάριος ἰάκω-
Bos οἰχῶν [οἵν. Fabr.-Harl. X 236] — ἐμαρτύρησεν δὲ ὃ
ἅγιος μάρτυς τοῦ χριστοῦ ἰάκωβος. ἐπὶ ἰσδιγέρδου τοῦ βασι-
λέως πτερσῶν ᾿ καὶ ϑεοδωσίου βασιλέως ρωμαίων " μηζνὶΣ νοεμ-
βοίω κζ΄ κατὰ δὲ ἡμᾶς βασιλεύοντος τοῦ χυρίου ἡμῶν ἰἴησοῦ
χριστοῦ " © ἡ δόξα etc.) 85 acta Andreae A post. (Tischen-
dorf l. c. pp. 105-130) 90° ἀπὸ τῶν ϑαυμάτων τοῦ ὁσίου
πατρὸς ἡμῶν νικολάου (Avdods γὰρ τινὸς τῶν εὐπατριδῶν καὶ
σελουσίων " εἰς ἐσχάτην πενίαν ἑἐλάσαντος — ἵνα ἀδιστάχτω
χαὶ χαϑαρῶ συνειδότι τιροστρέχοντες τὰς λύσεις τῶν αἰτου-
μένων ἡμῖν κομιζόμεϑα, νῦν καὶ ἀεὶ etc.) 95 Symeonis
Metaphrastae) martyrium SS. Eustratii, Auxentii etc.
(M. 116, 468-505) 109 Iohannis Chrysost. in nata-
lem Christi diem (M. 56, 385-394) 113 ἀποκάλυιμις τῶν
λειψάνων τοῦ ἁγίου στεφάνου πρωτοδιακόνου καὶ τιρωτομάρ-
τυρος (Ἐν ἡμέραις τωζάνγνου» ἐπισκόπου ἱεροσολύμων᾽" τοῖς
κατὰ πόλιν καὶ χώραν ἁγιωτάτοις καὶ ϑεοσεβεστάτοις ἐπισκό-
ποις -- ἵνα πάντως καὶ ϑερίσω᾽" er ευλογίαις καὶ τεληρώ-
μασι τοῦ κυρίου ἡμῶν ἰησοῦ χριστοῦ μεϑ οὗ δόξα ete.; cfr.
Fabr.-Harl. X 327) 117" Iohannis Euboeensis in
SS. Innocentes (M. 96, 1501-1508) 120 βίοις <sic) καὶ
πολιτεία τοῦ ἕν ἁγίοις πατρὸς ἡμῶν σιλβέστρου ἐπισκόπου
ῥώμης" εἰς τὰ ϑαύματα καὶ ἰάσεις κωνσταντίνου τοῦ ϑεοφιλε-
στάτου βασιλέως τοῦ μεγάλου (Εἰ καὶ ἕτερος ἱστοριογράφως (sic)
εὐσέβιος Θὔο. ἐγένετο δὲ κατὰ τὸν καιρὸν ἐκεῖνον συναχϑῆναι
σελῆϑος βαρβάρων εἰς τὸν ποταμὸν τὸν καλούμενον δανούβην
— ἡ δὲ μακαρία ἐλένη 8109809) ἐν ἱηρουσαλὴμ ἀναζητῆσαι
τὸν σταυρὸν τοῦ κυρίου" © ἡ δόξα etc.) 126" 5. Basilii
Magni in S. Baptisma usque ad v. (130, ol. 132) διὰ τοῦτο
ὃ κύριος ἀναλύζωνΣ (M. 31, 437 B 10) et a v. {géd)fo τῶν
στερήσεων (ib., 441, 3) ad finem {Symeonis Metaphra-
stae) (132, ol. 135) martyrium S. Nicephori Antiocheni
(M. 114, 1368-1376), (134°) vita S. Iohannis Calybetae
(M. 114, 568-581) 140 fios καὶ πολιτεία ξενοφῶντος συ(γ)-
κλητικοῦ καὶ μαρίας τῆς συμβίου αὐτοῦ καὶ tm(&vvov) καὶ
ἀρχαδίου τῶν τέχνων αὐτῶν (“ιηγήσατό μοι μέγας γέρων ὅτι
ξεγοφῶν τίς [οἵτ. Fabric.-Harl. X 844] — ὡς καὶ ἐπι τούτων
ANGELIC. 108. i 147
ἔδειξεν τὴν ἑαυτοῦ οἰκονομίαν" ὃς καὶ ἡμᾶς ἀξίους ἀναδείξει
τῆς αἰωνίου βασιλείας αὐτοῦ " χάριτι etc.) 146" 5. Amphi-
lochii Iconiensis oratio in Deiparam, Symeonem ete. (M. 39,
44-60, 6) 150" Symeonis Metaph.) martyrium S. Aga-
thae usque ad v. (155) πσταρὰ χρῆμα ἔτη τὸ ϑεῖον τοῦρ (Δ. 114,
1345, 10): continuatur μὴ ἀδικοῦντος τινὰ τὸ σύνολον " οἱ δὲ
ὄχλοι τῆς καταναίων ττόλεως ἰδόντες τὴν δύναμιν — ἔνϑα
εὐεργεσίαι καὶ ἰάματα ττηγάζονται μέχρι τῆς σήμερον " εἰς δόξαν
καὶ ἔπαινον τοῦ κυρίου ἡμῶν ἑησοῦ χριστοῦ ᾿ ὦ ἡ δόξα etc.
155" Eusebii monachi de vita Philippi presbyt. (Act. SS.,
Mail ILE 1°-7*) 166 <«fragmentum vitae S. Theodori)
-μιλήσας τοῖς ὄχλοις μόλις κατέπαυσεν τὴν ἡχώδη ϑρυλλο-
φωνίαν λέγων αὐτοῖς --- πολλὰ γὰρ ϑαύματα καὶ ἰάσεις τε-
λοῦνται δὲ αὐτοῦ ἐν τῆ σκηνῆ αὐτοῦ τῆ δυνάμει τοῦ κυρίου
ἡμῶν ἰησοῦ χριστοῦ ὦ ἡ δόξα οἴο. 166" Symeonis Me-
taph.) martyrium S. Blasii usque ad v. μετὰ λαμπάδων καὶ
ὕμνων καὶ εὐχῆς πολλῆς (Δ. 116, 829, 4 ab imo): continuatur
λαβοῦσα dè γυνὴ ἐλευϑέρα τις τὰ ἅγια λείψανα — ἐμαρτύ-
onoev δὲ ὃ ἅγιος τοῦ ϑεοῦ ἱερομάρτυς βλάσιος ἐν σεβαστεία
τῆ πόλει, ἡγεμονεύοντος ἀγρικολάου " χατὰ δὲ ἡμᾶς βασιλεύον-
G
τος τοῦ χυρίου ἡμῶν ἰησοῦ χριστοῦ ᾿ ὦ ἡ δόξα etc. 170 βίος
τοῦ ὁσίου πατρὸς ἡμῶν καὶ ἀναχωρητοῦ μαρτινιανοῦ (Ἔγγιστα
τῆς πόλεως καισαρείας τῆς τπεαλαιστίνης, ὄρος ἐστὶν [cfr. Fabric.-
Harl. X 288] — χαὶ ἐχέλευσεν ἐν τόπω ἐπισίμω ταφῆναι
ἐν χριστῶ etc.) 177° Bios
χαὶ πολιτεία τοῦ ὁσίου πατρὸς ἡμῶν λέοντος ᾿ καὶ περι τῆς
αὐτῶ μετὰ κηρῶν καὶ ὕμνων
ἑπαοιδίας τοῦ ηλιοδώρου: (Πατέρες τέχνα καὶ ἀδελφοὶ" ἔκλι-
παρεῖ ὑμᾶς ἡ καϑολικὴ καὶ ἀποστολικὴ ἐκκλησία — κεχοίμηται
δὲ ὃ ἀξιάγαστος πατὴρ ἡμῶν λέων. κατὰ τὴν εἰχάδα τοῦ φευ-
ρουαρίου μηνὸς " ἀποδοὺς τὴν δόξαν τῶ κυρίω᾽ δὶ αὐτοῦ καὶ
ἡμεῖς δόντες δόξαν ete.; latine ap. Boll., Act. SS., Febr.
III 223-25) 182 (ol. 185) vita S. Onuphrii et aliorum
eremitarum (initio nonnulla exstant quae desunt in Act.
SS., Iun. II 527 sqq.): post v. (188) μὴ εἶναι ϑέλημα ϑεοῦ
οἰκῆσαι με εἰς τὸν τόπον ἐκεῖνον (10., p. 533, 1) sequuntur in
cod. εἰς ἑαυτὸν dè ἐλϑὼν ἐκάϑισα καὶ ἔφαγον τὸ περισσεῦσαν
τοῦ ἄρτου — εὐλόγουν τὸν ϑεὸν καὶ τοὺς ἁγίους αὐτοῦ δού-
ξ
λους πλήρης εὐφροσύνης καὶ ἀγαλλιάσεως ἧς ἐγὼ ϑεωρίας ὃ
Ὁ Το, Bd
D'POSCA - E
e
UO
᾿
Ti
RL A
LR Pes
148 CODICES GRAECI
Δ Σὰ
stesi
Ag ARCI
5 si
ἐλάχιστος παφνούτιος κατ otxovoniav ϑεοῦ ἠξιώϑην" εἴτα dè
ἡ χάρις τοῦ κυρίου ἡμῶν ἰησοῦ χριστοῦ μεϑ οὗ πρεσβείαις τῶν
εὐαρεστησάντων αὐτῶ. νῦν καὶ asì etc. 191" Iohannis
Chrysost. in Samaritanam usque ad v. διὰ τὸν λόγον èva-
χηρύττοντι (M. 59, 535-542, 17, in spuriis): tum ὅτε αὐτῶ
τῶ χριστῶ δόξα τιμὴ etc. 196" 5. Amphilochii Ico-
niens. in Lazarum quatriduanum (M. 39, 60-65) 198%
S. Ephraemi Syri de laudibus B. Iosephi (Asseman II
21-41, 18): post v. (209) καὶ ἐδόξασαν ἀμφότεροι τὸν ϑεὸν
haec sequuntur: εἰσῆλϑεν dè ἰακὼβ εἰς αἴγυπτον ἑβδομήκοντα
καὶ πέντε ψυχαὶ ἅμα ἰωσὴφ -- ὑπέστρεψεν δὲ ἰωσὴφ δοξά-
ζων καὶ εὐλογῶν τὸν ϑεὸν © 1 δόξα οἷο. 210" Iohann.
Chrysost. in decem virgines (M. in spur., 59, 527-32)
214 S. Ephraemi Syri in mulierem peccatricem etc.
(Asseman II 297-306) 218” Iohann. Chrysost. in
proditionem Iudae (M. in spur., 61, 687-690; titulus in cod.
est εἰς τὴν μεγάλην πέμπτην) 220 Eusebii episc. in
diabolum ete. (M., int. spuria Iohann. Chrysost., 62,
121-724) 223 S. Epiphanii in Sabbato Magno usque
ad v. (2247) ὄντων τῶν τάφου σφραγίδων ἡ χριστοῦ Ex νεκρῶν
ἀζναγέννησις) (M. 43, 444 Ο 2) et ἃ v. -ζωση COuos μακα-
ρίζω σου ed.) τὰς χεῖρας (ib., 449 B 2) ad finem Iohann.
Chrysost. (227°) λόγος εἰς τὸ ἅγιον πάσχα (Aauroà καὶ
περιχαρὴς ἡμῖν ἡ σήμερον ἡμέρα [cfr. Lambec.-Koll. VIII
{Suppl. lib. prim. posth.) p. 253] — εἰς ἡμέραν ἀπολυτρώ-
σεως χριστοῦ ὦ πρέπει πᾶσα δόξα ete.), (228) in Thomae
incredulitatem (M. in spur., 59, 681-688) 232 (ol. 235)
Gregorii Antiocheni in sepulturam Domini etc. (M. 88,
1848-65) 237" περὶ τοῦ παραλύτου. ἀπὸ τῶν ϑαυμάτων
τοῦ ἀρχιστρατῴ(ηγοῦν ui; sc. μιχαήλ᾽ (Καὶ ἐν τὴ πενταστόύόω
προβατιχῆ κολυμβήϑρα κατὰ καιρὸν ἀοράτως ἐπιφοιτῶν --- ὅτι
èx τῶν ἁμαρτημάτων ἡμῶν τίκτονται τὰ νοσήματα τῶ δὲ ϑεῶ
ἡμῶν ἡ δόξα etc.) 238 Iohann. Chrysost. de non iu-
dicando proximo usque ad v. xaì ἐν σαββάτω περιτέμνεται
ἄνϑρωτστος (βρέφος M. [in spur.] 61, 777, 6 ab imo) 239 τοῦ
κινδύνου τούτου ὃ dè εἶπεν aùris* ἐγὼ εἰμὶ ὃ υἱὸς του ϑεοῦ *
ἐὰν οὖν συντάσσηται εἰς ἀγαϑὸν τὰ σώματα ἡμῶν --- ἐπιστρέ-
ψομὲν τοίνυν καὶ ἡμεῖς ὅττως τῆς τεροσκαίρου κολάσεως ρυσϑῶς-
sE i. r i
vai ἮΝ
+2” 0
ANGELIC. 108. 149
μεν εἰς δόξαν καὶ ἔπαινον τοῦ χυρίου ἡμῶν etc. (horum
nonnulla alia manus retractavit) ib. ‘<Theodori Ico-
niensis) martyrium SS. Ciryci et Iulittae (M. 120, 165-172)
241 μαρτύριον τοῦ ἁγίου ἀϑηνογένους καὶ τῶν μαϑητῶν
αὐτοῦ: (Ἐπὶ διοκλιτιανοῦ τοῦ βασιλέως ἣν πολλὴ μανία κατὰ
τῶν χριστιανῶν [cfr. Fabric.-Harl. X 201] — ἐτελειώϑη τὸ
μαρτύριον τοῦ ἁγίου ἀϑηνογένους ᾿ καὶ τῶν δέχα μαϑητῶν ad
τοῦ βασιλεύοντος διοκλιτιανοῦ τοῦ βασιλέως" κατὰ δὲ ἡμᾶς
βασιλεύοντος τοῦ κυρίου ἡμῶν ἰησοῦ χριστοῦ" ὦ ἡ δόξα οἷο.)
242" martyrium S. Marinae (Usener, ‘ Acta S. Marinae
et S. Christophori ’ pp. 15-46; sed hoc martyr. in cod. est
in brevius contractum, verbis praeterea hic illic mutatis:
des. καὶ ἐν ταῖς προσευχαῖς αὐτῆς μνημονεύση ἡμῶν καὶ εὐ-
λογήση ἡμᾶς κύριος ἡμέραν καϑ' ἡμέραν" ἐμαρτύρησεν dè ἡ
ἁγία μάρτυς τοῦ χριστοῦ μαρίνα μηνὶ ἰουλίω ιζ΄ " βασιλεύοντος
διοκλητιανοῦ " κατα δὲ ἡμᾶς etc.) 248" 5. Ephraemi Syri
in Eliam proph. (Asseman III 241-49) 250" «Eustochii
diaconi) martyrium Eusignii (Ἐπὶ τῆς ὑπατείας ἀρβιτίωνος
καὶ ἰουλιανοῦ, ἀνηρέϑη κωνσταντίνος καίσαρ -- ἐτελειώωη δὲ
ὁ ἅγιος εὐσίγνιος μηνὶ αὐγούστω πέμπτη " ἐν χριστῶ ἰησοῦ τῶ
κυρίω ἡμῶν ὦ ἡ δόξα ete.; cfr. Lambec.-Koll. VIII 221-44)
254 Symeonis Metaph.) martyrium septem dor-
mientium ete. (M. 115, 428 A-448; in cod. inc. βασιλεύοντος
dexiov ἐν χαρταγέννη. κατῆλθεν καὶ ἐν sqpécm μετὰ Ivuod
μεγάλου καὶ ἐκέλευσεν συναχϑῆναι πᾶσαν τὴν περίχωρον τοῦ
τόπου ἐχείνου ete., cfr. Lambec.-Koll. VIII 798) 261 περὶ
τῷ
L=
ς τελειώσεως τοῦ ἁγίου πρωτομάρτυρος στεφάνου " καὶ στερι
> - -- , - Ἴ e 2, > me
τῆς ἀναχομιδῆς τοῦ ἁγίου αὐτοῦ λειψνάνου : (Ev τοῖς καιροῖς
=
τῶν ἱουδαίων ἐπεικρατούντων E7Tì τῆς ἡγεμονίας &vva καὶ καϊάφα
τῶν ἀρχιερέων etc. ἐγένετο ἀνὴρ εὐσεβὴς καὶ φοβούμενος τὸν
ϑεὸν ὀνόματι στέφανος — τελεῖται δὲ ἡ μετάϑεσις τοῦ λει-
ψιάνου αὐτοῦ μηνὶ αὐγούστω β΄" εἰς δόξαν καὶ ἔπαινον ete.)
204 (Symeonis Metaph.) martyrium S. Eupli (M. 115,
524-29) 266" ἐκ τῶν πράξεων τοῦ ἁγίου ἀποστόλου sé
>. , LI 5 4 Ἴ ΄ ΄ > va
toov: (Ἐγένετο τὸν ἀπόστολον σπτέτρον διέρχεσϑαι εἰς ἄζωτον
καὶ πᾶσαν πόλιν καὶ χώραν --- ἕν γὰρ βάπτισμα ἐστὶν μία
πίστις" μία μετάνοια εἷς κύριος ἰησοῦς χριστὸς ἐξ οὗ τὰ πάντα
χαὶ δι αὐτοῦ τὰ πάντα αὐτῶ ἡ δόξα etc.) 209 Iohann.
cai s
“ a Thea
eo der
| CODICRS GRAFCI pt
Chrysost. in principium ieiunii et in exilium Adami (M. in
spur., 56, 525-838) 277 {Sophronii Hierosol.) vita
Mariae Aegyptiae (M. 87°, 3697-725). Huius codicis index
graecus chartac. manu s. XVI reperitur in fine codicis 124.
Membran. cm. 34,7 X 25; ff. 288 (pars superior alterius columnae
folii 1 et integra columna folii 2 abscissae; ff. exciderunt post 75.
88. 130 [ol. 132], ut animadvertit Philippus Vitalis, et post 224)
+ vm chartac. ; s. XII. Codex binis columnis exaratus. Ff. 1°"
index latinus recentior. 3’ <sigill. Biblioth. Passioneae. 150’ imo
marg. de vita S. Agathae adnotavit Vitalis: ‘ Extat latine reddita
apud Bolland: die v Februarii p. 620. Nonnulla hic leguntur quae
non in impr.’ 189" et 190" imo marg., post notulas binas quas
non expedio, manu s. XIV χύριε, βοήϑει τὸν σὸν δοῦλον. G. M.
109 (S. 1. 17)
Heronis Alexandrini (1) πνευματικῶν libri duo (liber I
= pp. 145-159, 32. 177, 22-183, 10. 184, 14-32. 183, 11-184, 13.
185-195, 35. 227, 29-230, 19 Thevenot ; liber II= pp. 195, 36-
221, 16. 160, 25-177, 21. 221, 17-32. 224, 1-227, 28. 230, .20-
232, 27. 222, 1-223), (49) περὶ αὐτοματοποιητικῶν (ib., pp-
243-274) cum figuris calamo delineatis. Cfr. cod. Ma-
gliabech. 11 A ap. Vitelli in Studi ital. II 550.
Chartac. cm. 33,5 X 22,7; ff. τὸ (67'-70 vacua) + vir; 5. XVI.
F. 1" summo marg. ‘ Heron Alexandrinus de Spiritibus’ manu Phi-
lippi Vitalis; imo marg. sigill. Biblioth. Passioneae. In marg. ff. 12.
63. 67 ' λείπει ᾿. G. M.
110 (S. 2. δ)
1-2" Index graecus, sed non integer, omittuntur enim quae
ff. 286-289" continent 2* ditteris uncialibus rubris) τὴν
βίβλον εἴ τις τῆνδε τοῦ χρυσοστόμου : καὶ χρυσολαμποῦς καὶ
διαυγοῦς ποιμένος : πιστῶς διέλϑοι χαὶ φιλευσεβῶς ἄμα : εἰς
γοῦν βαϑύνει τῶν σοφῶν συνταγμάτων : καὶ πρὸς λόγων ἄβυσ-
σον ἢ νοημάτων: τὴν γλῶτταν ὡς ἄγκιστρον ἐγκαϑελκύσει: ϑὴτ
σαυρὸν εὕροι μὴ ῥέοντα τῷ χρόνω : τὸν μαργαρίτην ἔνδοϑεν
χεχτημένου : Wwwvyàs πενιχρὰς τὸν τελυῦντα πλουσίως : τὴν γνῶ-
σιν ἀυγάζοντα τὴν ὑπὲρ φύσιν : τὴν πίστιν ἀστράπτοντα πάσῃ
τῇ χείσει : τὸ κάλλος ἐκλάμποντα τῶν διδαγμάτων : τὸ κέρδος
ἐχφαίνοντα τὸ Wuyotoogov : ὃ χόχλον ϑαλάττης τὴν βίβλον
ANGELIC. 109-110. 151
γομιστέον : ὥσπερ γὰρ αὔτη πρὸς μεσημβρινὰς φλόγας : πεύξιν
διαστείλασα τὸν κεκρυμμένον : φαίνει διαυγάζοντα μάργαρον
κάτω : οὕτω νοείσϑω δέλτος ἡ τιροχειμένη : ἥτις πόϑω ζέοντι
τῶν ϑεοφρόνων : ἀναπευγεῖσα τὸν νοητὸν τοῦ λόγου : λάμ-
ποντα πᾶσι μαργαρίτην δεικνύει © ὃν εἴ τις εἰσδὺς εἰς νοημά-
τῶν βάϑος : ἐχκεῖϑεν ἐμπόρευμα τοῦτον λαμβάνει : οὐκ οὖν
ὃ τοῖσδε τοῖς λόγοις ἐντυγχάνων : πολλῶν δι᾿ αὐτῶν Eugpoost-
ται χρειττόνων : πολλῶν ἀφράστων ἀξιοῦται ϑαυμάτων
5. Iohannis Chrysostomi (4) de sacerdotio libri 1-
(M. 48, 623-692), libris II-VI praemittuntur capita, (52) quod
Christus sit Deus etc. (ib., 813-838), (65) adversus Iudaeos
λόγοι α΄-ς΄, sc. ap. M. orat. I. IV-VIII (ib., 843-856. 871-942),
(110°) de prophetiarum obscuritate hom. I. II (M. 56,
163-192), (124) de incomprehensibili Dei natura λόγοι αἰ -ϑ',
sc. ap. M. homiliae I-V. (147°) XI. (151) VII. (157°) VIII
(ΔΙ. 48, 701-748. 795-802. 755-778) et (162%, summo marg.
λόγος 9) liber ad eos qui scandalizati sunt ob adversi-
tates etc., in X.XIV capita divisus, quae exstant summo
foliorum margine (M. 52, 479-528): in fine (1857) τέλος σὺν
ϑεῶ τῶν περὶ ἀκαταλήπτου ἐν ἐννέα λόγοις: n, (185°) de
fide (M. in spur., 60, 767-772), (188) in illud: Vidi Do-
minum etc. 10γ. e'-<', sc. ap. M. I. (1937) IV. (198”) IL. (201)
III. (205) V. (208) VI (M. 56, 97-142), (211°) de Lazaro
conc. VII. (216) II-IV. (235) I (M. 48, 1043-1054. 981-1016.
963-982) 244” vita S. Athanasii Alexandr. (M. 25,
pp. CLXXXV-CCXI) 258 ‘Sy meonis Metaphrastae) vita
S. Euthymii Magni (M. 114, 596-733) 286" Χρὴ πάντα
χοιστιανὸν ὁμολογεῖν καρδία καὶ στόματι ὡς αἱ ἅγιαι καὶ οἰκου-
μενικαὶ EE ἐβεβαίωσαν σύνοδοι etc. (Πιστεύω εἰς ἕνα ϑεὸν
πατέρα παντοχράτορα ἄναρχον παντελῶς καὶ ἀΐδιον — καὶ
ταῦτα μὲν rreoì τῆς ἁγίας καὶ ὁμοουσίου τριαδὸος καὶ ζωοττοιοῦ
τοῦ ἀληϑινοῦ ϑεοῦ ἡμῶν. “) 287 περὶ τῆς ἐνσάρχου οἰἶκο-
γομίας τοῦ ἑνὸς τῆς ἁγίας τριάδος ἰησοῦ χριστοῦ τοῦ υἱοῦ τοῦ
ϑεοῦ καὶ κυρίου ἡμῶν: (Πιστεύω δὲ καὶ εἰς τὸν ἕνα ταύτης
τῆς ἁγίας καὶ ἀχράντου τριάδος --- διὰ τῆς τῶν ἁγίων σου
ἐντολῶν ἐχιτληρώσεως᾽᾽ ὅτι τρέπει σοι πᾶσα δόξα ete.); in cod.
Palat. Vat. 367 hi duo libelli sunt S. Sophronii Hieroso-
lymitani, cfr. Stevenson p. 229 sqq. 288" S. Gregorii
πεν...
Nysseni de Trinitate (Ὅτι ὁμοούσιος " καὶ ὅτι τρεῖς ὑποστά-
σεις καὶ μία ϑεότης --- καὶ λόγον καὶ πνεῦμα) cfr. codd. Ang. 28
f. 58" οὐ Palat. Vat. 242 f. 104" ap. Stevens. p. 131
289 Iohannis Chrysost. περὶ πίστεως καὶ ἀμφ( Polia ai-
ρετικοῦ πρὸς abriòv): (ἐρώτζησις) Ποίας ϑρησκείας εἶ. ἀπίό-
κρισις) Χριστιανός etc.); est Anastasii Theopolitani et Cy-
rilli Alex. compendiaria orthodoxae fidei explicatio, non-
nullis interrogationibus et respons. omissis.
Membran. cm. 34 X 26; ff. 289 (12-47 chartac. manu s. XV; ho-
rum foliorum ordo turbatus sic restituendus 39. 44-47. 40-43. 48 etc.,
quod iam viderat Philippus Vitalis; 3" vacuum) +- ff. chartac. vi;
5. XI (s. X ap. Montefalconium, qui characteris specimen exhibet
in ‘ Palaeogr. Gr.’ p. 291 sub n.° I, a columna 15 folii 10" desum-
ptum). Codex, praeter folia chartacea, binis columnis exaratus.
F. l' summo marg. ‘ Opuscula et homiliae | Joannis Chrysostomi ’;
imo marg. ‘ LL.’ 4" titulus litteris semiuncialibus aureis ornatus,
cui superimponitur πύλη. 2" sigill. Biblioth. Passioneae. —Inde
a f. 52 usque ad f. 115 margine superiore omnium fere paginarum
adnotavit manus s. XV quot foliis oratio quaeque contineatur.
208" summo marg. iteratur manu 5. XV titulus orationis εἰς τὰ σε-
ραφὶμ ete. 289" + ὁμοῦ τὰ ὅλα φύλλα σνβ΄; in parte super. ‘ visto
per mi Bart° Bardella ’ cfr. codd. 76 et 121. G. M.
111 (S. 1. 16)
Pappi Alexandrini collectionis lib. III-VI. VIII (I 30-
470. II 474-632. III 1022-1134 Hultsch).
Chartac. cm. 34,2 X 23; ff. 150 (150” vacuum) + x; 5. XVI.
Ἐς l' imo marg. sigill. Biblioth. Passioneae. G., M
112 (S. 1. 18)
S. Iohannis Chrysostomi in Genesim homiliae I-XVI
usque ad v. (116) δεσπότου φιλανϑρωπίαν (M. 53, 184 1. 15).
XVII usque ad v. (121°) πρὸς φιλανϑρωπίαν ἐπισπάσασϑαι
τὸν δεσζπότην» (ib., 139 1. 6) et a v. αἰτίαν ἐπι (εἰς ed.) τὴν
γυναῖκα (ib., 139 ς΄ 3) ad v. (1807) καὶ ἐπι καρδίαν ἀνϑρώπου
οὐκ ἀνέβη (ib., 148 1. 8), quibus subic. χάριτι καὶ φιλανϑρω-
σία ete. (131) XVIII-XXVIII usque ad v. (2467) οὔτε τῶ
παλαιᾶ συνηϑεία προζχατειλῆφϑαι (ib., 258 1. 23 ab imo).
Membran. cm. 38 X 27; ff. 246 (17-28 chartac. s. XVII) + vI
chart.; s. XII. Codex binis columnis exaratus, mutilus est in fine
ANGELIC. 111-113. 153 4
ὯΝ (2465) ‘ Deest unum folium ex hom. 28. in Genesim. | Vide edit. Pa- d
risiens. Benedict. S. Mauri tom. | 4. pag. 276. lin. 40’, et inferius manu Ἢ
Philippi Vitalis ‘ Desunt folia duo in Cod. hoc, ut clare constat |
Ex iis, quae secuntur in citata Editione ’); praeterea folium excidit
post 121. Ff. 1-11 index latinus recentior; deinde manu Ph. Vitalis
‘ De hoc Codice Bernardus De Montfaucon in sua Palaeographia,
Lib. IV — Cap. V— pag. 291, cuius specimen exhibuit num. ...’;
singula codicis folia evolvimus, sed nihil invenimus. 1” sigill.
Biblioth. Passioneae. 4’ imo marg. λείπει, 6" πάρελϑε φύλλα ὀχτὼ
χαὶ εὑρήσεις, 17" manu Vitalis ‘ Altera, quae Prima harum pagina-
rum Ex papyro, deest’, 31" diéd9(e) φύλλζαΣ ozra) ἔμπροσϑεν zo. εὑ-
ρήσεις τὸ λοιπὸν: in codice vero praeter folium inter 121 et 122 et
folia post 246, nihil deest, modo seriem foliorum initio turbatam hoc
ordine restituas 1-4. 7-10. 5. 11-16. 6. 17 sqq. 116" octo versus per
monocondylia exarati, quos libenter aliis enucleandos reliquimus.
G. M.
113° [5 2)
1 Catena in Salomonis Prov. (praef. inc. Σοφὸς μὲν ded' πε-
δ a Pere ni
παῤῥησιασμένως εἰττὼν τὰ ἄδηλα καὶ τὰ κρύφια τῆς σοφίας ete.;
SITO
"ΟΣ
de
comment. inc. αἱ σταροιμίαι ττεριέχουσι παίδευσιν; des., ut
in cod. Bodl. Misc. 44, 2 ap. Cox. I 645, ἀγαϑὸν dè ἐλπίζειν }
ἐπὶ κύριον, καὶ ἐλτείζειν ἐπ᾿ ἄρχουσιν [c. xxIx v. ult.]. Sequitur
Ἐν ταῖς παροιμίαις ὥσττερ παίδευμα, διὰ τεαραδειγμάτων, καὶ
συμβόλων προσφέρει τὰς πιαραινέσεις : ) 47° commentarius
in Ecclesiasten ( Ἐχχλησιαστὴς φυσιολογίας ἁπτόμενος, ἀποκα-
λύπτει τοῦ παρόντος βίου τὸ μάταιον --- τοῦτο οὖν πᾶς ἄν-
ϑρωπος ὀφείλει εἶναι τέλειος καὶ ἀνελιπτής. Cfr. cod. Bodl.
Misc. 45,2. Sequitur: ἐν τῶ ἐχχλησιαστῆ τελείαν ὡς ἂν με-
γάλοις καὶ τελείοις, τταρατίϑησι τὴν διδασκαλίαν) ΟἹ comm.
in Cant. canticorum, praemisso indice personar. (Τὸ ἄσμα
τῶν ἀσμάτων, τὸν τρόπον ὑποδείκνυσι τῆς τῶν τνυχῶν τελειό-
τῆτος " ἕν σχήματι νυμφίου καὶ νύμφης — tà δὲ τελευταῖα τεερὶ a
τῆς νύμφης, τὸ φύγε ὡς ἂν ἕπεσϑαι καὶ αὐτῆς διὰ τὸ τέλειον N
δυναμένης. Cfr. cod. Bodl. Mise. 44, 4) (6 catena in Iob,
praem. Polychronii prol. et hypoth., nec non hypoth. Iu-
liani episcopi Halicarnassensis (v. Fabric.-Harl. VIII 647):
Ἢ χώρα ἡ αὐσῖτις χώρα ἦν τοῦ ἡσαῦ (cfr. cod. Bodl. Misc. 44, 1)
— εὐαγρίου. τοῦ ἐλιφάξζ ἣν υἱὸς σοφὰρ καὶ ἀμαλήκ᾽ ἐκ παλ-
λακίδος αὐτῶ γεννηϑεὶς "ὃ οὖν ἐλιφάξζ καὶ ὃ σοφὰρ, γεγόνασι
“μαϑηταὶ τοῦ ἰσαὰκ καὶ ἰακώβ᾽ καὶ ὃ ἀμαλήκ, τοῦ ἡσαῦ:
Fiat ἘῸΝ
Ne Ae e
" Di ὰ ἊΣ è
di e ERI È ò va “ PA: Di atta
ἢ sui dA 4 fr Ψ Ù
᾿ 154 | Rel; i τὴ,
δ : vi! PED
81,
Ἀοῥ
ΩΣ,"
Sequitur, ut in cod. Bodl. Misc. nuper laudato, indiculus
Pisi
©
τὰν,
ah
ΜῊ
᾿;
de
εἰσὶ dè ἐν τῆδε τῆ βίβλω, διάλογοι νβ' ete. “a
Chartac. cm. 33,2 X 23; ff. 206 (206 vacuum); 5. XVI exeunt. 4
In marg. inf. fol. 1" sigill. Biblioth. Passioneae et, manu Ph. Vitalis, È
‘ Catena SS.-PP. in.’ Bo
114 (B. 1. 1)
1 Aristeae ad Philocratem historia LXX interpr. (Ἄξιο- Υ̓
λόγου διηγήσεως --- τοῦ βουλήματος τὸ κάλλιστον ἔπαϑ'λον) ᾿ ἡ
30 Theodoreti prologus ad quaest. in locos diff. S. Scrip-
turae (M. 80, 75) 31 eiusdem (M. ib., 75 sqq.) aliorumque
Patrum interpr. in Genesin (λ΄. Merosîv εἴωϑε τοῖς παιδευο- È
uevos — μὴ φοβεῖσϑε καὶ γὰρ φοβούμενος ϑεὸν εἰμί x τέλος " ᾿
τῶν εἰς τὸ, περὶ γενέσεως :)
Chartac. cm. 33 X 22; ff. 178 (807 vac.) + vir; 5. XVI seripse- ἣν,
runt duo librarii: a 1-30. 51-178, ὃ cetera. F.v”"' catena aurea in i
Genesim ’. 1” ‘ Catena SS. Patrum in Genesin ’ manu Ph. Vitalis; >
imo marg. sigill. Biblioth. Passioneae. 81" marg. sup. rubr. litt.
γένεσις, ϑεοδωρήτῴουν + τί δήποτε προτέταχε τῆς τῶν ὅλων δημιουργίας ὁ
συγραφεύς. 1606" λάϑος- οὐ λείπειν (rubr. litt.). Pit
115 (B. 1. 12)
1 Catalogi summorum pontificum, patriarcharum Ierosol.
Alexandr. Antioch., patriarcharum iudicum regum veteris P
Testam., regum Persarum, imperatoruam Romanorum 3
6 τάξις πρωτοκαϑεδρίας τῶν ἁγιωτάτων πατριαρχῶν (ctr. Ban- È
din. I 402°), τάξις τῶν ὑποκειμένων μητροπολιτῶν ἵ τάξις
τῶν μητροϊτόλεων 105 γνῶσις τῶν ἐν τῆ ἐπισκοττῆ κωνσταν- ,
τινουπόλεως διδαξάντων. ἔτη σπτατριαρχῶν κωνσταντινουττό- e A
λεως 127 περὶ τοῦ τὰς ἐν τοῖς βαρβαρικοῖς ἔϑνεσιν οὖσας Ἢ
τοῦ ϑεοῦ ἐχκλησίας κατὰ τὴν κρατήζσλασαν διοικεῖσϑαι συνή-
ὕειαν, ττερὶ τοῦ μήτε ἐπίσκοπον μήτε κληρικὸν διδόναι διὰ
δωρεὰν ἢ διατίξ (διαϑήκην Ὁ) αἱρετικῶ κἂν εἴη συγγενὴς αὐτοῦ
Photii (18) Nomocanon. tit. XI (Μ. 104, 1149-1156). A
(17%) XII (δι; 1157-1168). (18) XIII‘(ib., 1168 sqq.), (25) ᾿
syntagma can. tit. I ο. 14 (M. ib., 502-504), tit. IX ο. 14 inde
a 8 23 (M. ib., 743) canones concil. (29) Nicaeae (argu-
mentum ine. Ἐν νικαία αὕτη γέγονεν σύνοδος ete. Canones ῳ
ΡΠ: ΠΠΠπΠ| Π ἀκ τῳ
ANGELIC. 114-115. 155
invenies ap. Beveregium Syn. I 58-85), (32) Ancyrae (arg.
inc. Περὶ τῆς συνόδου ταύτης ἰστέον ὅτι διωγμοῦ ὄντος etc.
Canones ap. Bev. I 375 sqq. Des. ex abrupto [80] τούτους
ἀφορίζεσϑαι, ἐὰν μέν tor [can. XVIII]. Sequitur post spa-
tium vacuum [90] πάνυ ἣ ὃ ἄνϑρωπος ἄξιος, ἀλλὰ ἀποτη-
ρείσϑω --- πεισϑήση ἀπὸ τῆς βίβλου τῶν τεράξεων), (35°) Gan-
grae (Concilior. coll. regia II 493-500), (38) Antiochiae
(640-651), (42) Laodicaeae (ib., 88-97), (45) Constantinopolis
(argum. inc. Ἐν χωνσταντινουπόλει αὕτη γέγονεν ἐπὶ βασι-
λέως ϑεοδοσίου ete. ᾿ρχὴ μὲν ἡμῖν τοῦ τιρὸς τὴν εὐσέβειαν ete.
Canones ap. Bevereg. I 85 sqq.), (48) Ephesi (praemittuntur
argum. Αὕτη ἣ ἐν ἐφέσω etc. Ἡ ἁγία καὶ οἰκουμενικὴ σύνο-
dos etc. Συναχϑέντων ἡμῶν κατὰ τὸ εὐσεβὲς γράμμα etc.
Ἐν ἐφέσω αὕτη γέγονεν. Canones ap. Bev. I.99-107. Sequitur
Ὅρα μέν πρῶτον μὲν — ἱερατικὰ ζητήματα), (51) Chalcedo-
niae (arg. inc. “ὕτη ἡ ἁγία καὶ οἰχουμενικὴ τετάρτη σύνο-
dos etc. Ἐν χαλκηδόνι γέγονεν αὕτη ἐπὶ μαρκιανοῦ ete. Can.
ap. Bev. I 111 sqg.), (56) Sardis (Conc. coll. III 6-18), (62)
Carthaginis (arg. inc. Μετὰ τὴν ὑπατείαν τῶν ἐνδοξοτάτων
βασιλέων etc. Can. ap. Bev. I 509 544.) 102 S. Cyrilli
epist. LXXXV (M. 77, 376-377) 102" Attici epist. ad
eosdem (Bevereg. I 674). Sequitur ἄρχεται τὰ ἶσα τῆς ἐν
γικαία συνόδου — οὐχ ἡγησάμεϑα (Bev. 1. c. C 3-D 3)
103 synodi african. epist. ad Celestinum (Bev. I 675-76)
105 ex monumentis actorum Constantinopoli de Aga-
pio et Bagadio (Bev. I 678-79 C 2) 106" canones pa-
trum qui in Trullo convenerunt (arg. inc. ἐν xmvoraerti-
γουπόλει γέγονεν αὕτη, ἐπὶ βασιλείας xmvorar καὶ ἰουστινια-
γοῦ etc. Can. leguntur ap. Bevereg. I 152 544.) 143°
Tarasii epist. II ad Adrianum (M. 98, 1441-1452)
147 canones conc. constantinopol. I. II (πράγμα σεμνὸν
οὕτω etc. Cfr. Bev. I 331 sqq.) 152 canones editi in
templo cui nomen a vera Dei sapientia (cfr. Bev. I 360 sqq.)
153 Dionysii Alex. epist. ad Basilidem usque ad v.
σπτερὶ τούτων ἔγραψα (Δ. 10, 1277 A) et alii can. (Bev. II 2-7)
155" Petri Alex. epist. canonica usque ad v. χλίνειν
σεαρειλήφαμεν (M. 18, 508 B) 161 Gregorii Thaum. ca-
+ KATE
Σ᾽
n
AB ἄς εν ΣῊΝ ΤΡ
nones I-X (M. 10, 1020-1021 A 18. 1025 D 1-1028 ΒΒ8.
1029 ult.-1032, 9. 1033 B 3-C 10) Athanasii epist.
(162°) XXXVIII. (164°) XXXIX (M. 26, 1169-1180)
Basilii Magni epist. (1665) CLXXXVITI (M. 32, 664-684).
(171) CXCIX (ib., 716-732). (175%) CCXVII (ib., 793-809).
(179) CCKXXVI ($ 4 tantum, M. ib., 881). (179) CLX (ib.,
621-628). (181) LV (ib., 401-404). (182) LIV (ib., 400-401).
(182°) LIII (ib., 396), (183) ex cap. XXVII libri de Spi-
ritu S. cc. 66-67 (Μ΄. ib., 188-193), (1847) ex eiusd. libri
cap. XXIX usque ad v. τὸ αἰδέσιμον ἔχοντα (ib., 200 Ο 14)
185 Gregorii Nyss. epist. can. ad Letroium (M. 45,
221-236) 190" Timoth. Alex. responsa can. usque ad
v. ἀποκρίνεσϑαι οὐχ εὑρίσκω (M. 33, 1305 D 8) 192 Theo-
phili Alex. edictum (M. 65, 33), canones, narratio de iis qui
dicuntur Cathari, epistulae Agathoni et Menae (ib., 36-45)
Cyrilli Al (194) epist. LXXVITI (M. 77, 361-64) cui
subnectitur scholium (Ἡ ἐν ἐφέσω σύνοδος οὐκ ἀϑετοῦσα —
φάσκει κανών), (196) LXXIX (M. ib., 364) 196" Gen-
nadii Constant. epist. eneyclica cum subscriptionibus
LXXIII episc. (M. 85, 1613-1621) 199" epist. ad
Martyrium explicans quo pacto sint recipiendi haeretici
{M.419,.:900) 200 Athanasii epist. ad Rufinianum
(M. 26, 1180) 201 Photii interrogationes X cum toti-
dem responsionibus (M. 104, 1220-1232) 205 in eos qui
Romam primum thronum dicunt (E? ἡ ῥώμη ὅτι ἐδέξατο
τὸν xogvpaîov ἐπίσκοττον — καὶ ἑκάτερον αὐτῶν ἡ ἐκκλησία,
àrodgyetat) ° 08 Apostolorum doctrina de gratiarum ἡ
donis (Tod ϑεοῦ χαὶ σωτῆρος ἡμῶν etc. Cotelier, ἡ Constit.
ΡΠ, 930.549) 210" “ιάταξις τῶν ἁγίων
ἀποστόλων τιερὶ χειροτογιῶν διὰ ἱππολύτου (ἅμα τοίνυν ὑπάρ-
χοντες ἡμεῖς etc. Cotelier ib., p. 335 sqq.) Sequitur (211)
εὐχὴ χειροτονίας τοῦ ἐπισκόστου, σεερὶ χειροτονίας πρεσβυ-
τέρου, meo χειροτονίας ὑποδιακόνου ete., (213) σίμωνος
τοῦ καναναίου ὑπὸ πόσων ἐπισκόπων ὀφείλει χειροτονεῖσϑιαι
ἐπίσκοπος, τοῦ αὐτοῦ κανόνες ἐκκλησιαστικοὶ, (218) περὶ
ἀπαρχῶν καὶ δεκατῶν, τεερὶ εὐλογιῶν (haec omnia ut ap. Bandi-
nium I 990) 217" canones concil. Carthag. sub Cypriano
sue
"pei
ANGELIC. 115. 157
habiti (v. Bevereg. I 368; M. ‘ Patr. Lat.’ 3, 1086) praemissa
(215") Cypriani epist. ad Iovianum (M. ib., 1082-1086) et
(210 ἀπόφασις ἐπισκόπων τὸν ἀριϑιμὸν, rd' — ἀπτοστεῖλαι σοι
ἐσπούδασα 225" schema graduum cognationis (Ἡ συγ-
γένεια γενικόν ἔστιν ὄνομα — τὴν νυμφιχὴν ἀναδείξεις ὑπό-
Geow. Cfr. cod. Laur. V 40, 77 ap. Bandin. I 80)
228" quaestio de gradibus affinitatis proposita sub Alexio
patriarcha (Leunclav. ‘ Ius Gr. Rom.’ III 204) 235” de
matrimoniis decretum synodale (Εἵλετό τις νόμω γάμου —
τοῦ νόμου κεκώλυται. Cfr. cod. Laur. cit. 78) 236 breve
patriarchale de quodam qui matris suae sobrinam uxorem
duxerat (M. 119, 901) 236° ὁμοίως περί τινος ἁρμοσαμέ-
vov τῶ ἰδίω υἱῶ πρὸς γάμον ϑυγατέρος τινὸς ete. (Πέτρος ὦ τὸ
ἐπώνυμον βομβυλᾶς ete.; v. Leunclav. III 205) 237" περὶ
ἐπιτιμίων ἐπαγομένων, κατὰ τῶν τοὺς ἀπιαραδέκτους τοῖς xa-
voor γάμους εὐλογούντων (Οἱ τοὺς διγάμους εὐλογήσαντες ἕν
τοσούτω τῆς ἱερουργίας etc.) 238 συνοδικαὶ ἀποκρίσεις περὶ
ἱερέων καὶ περὶ διαφόρων ἄλλων ἐρωτήσεων (Πάντα τῆς ὑμῶν
ἀρχιερατικῆς τελειότητος --- οὐκ ἂν μεταστήση) 242 expo-
sitio de unione ecclesiae facta sub Constantino cum (244)
scholio (cfr. Leunclav. II 104-109) 245°” Τὰ ἐχφωνηϑέντα
ev τῆ ἐκϑέσει τῆς πίστεως, παρὰ τῶν τότε βασιλευόντων ete.
(Ὁ ϑειότατος καὶ εὐσεβέστατος βασιλεὺς. πρὸς τὴν ἁγίαν σύνο-
dov «ire: λελέτω (sic) — παρὰ τοῦ ϑεοῦ δωρηϑῆνα) 4246 ex
synodico tomo Ioh. Xiphilini (E? καὶ μὴ προδήλως ete.
Cfr. Leunclav. III 211) 246" “ιὰ τοὺς παρὰ φύσιν ἀσελ-
γαίνοντας. καὶ τοὺς ὁμνύοντας κατὰ τριχός ete. (Πᾶσιν avido
mos τοῖς εὐφρονοῦσι --- ἀγανάκτησιν ὑποστήσεται. Est Iusti-
niani novella constitutio XXVIII) 247 Τόμος cvvodizòs
χερὶ τοῦ ἅτταξ τῆς ἡμέρας ὀφείλειν yivecdar τὴν ἀναίμακτον
ϑυσίαν (Ὁ ὀρϑὸς λόγος καὶ ἡ ἀκριβὴς --- διαγράφειν τὴν φύσιν)
247° Νιχολάου πατριάρχου τοῦ παλαιοῦ περὶ τοῦ τὰς
πατριαρχικὰς ἐπιστολὰς ete. (Χαλεπὸν μὲν πάϑος ete., ut in
cod. Bav. 380 f. 524, ap. Hardt IV 173) 248 Gregorii
Naz. de veris Scripturae libris (M. 37, 472-474) 2485 A m-
philochii de eodem argumento versus iambici (Bevereg.
‘ Synodicon ’ II 179-180) 249" Dionysii Alex. ἐκ τῶν
καγονιχῶν διατάξεων ἀκριβεστάτη διάταξις (Oi dè προσκλη-
p VT RE {98 SIAT νι τ E
"ie hi à ν ἢ ᾿' : Ὃ È ἫΝ “ νὰ Ἶ È
δον RA ϑέντες μὲν ἀπὸ τῆς χάριτος — πρὸς ἀφορισμὸν ded
fa; τερον») ᾽ ri Sela
dr 250 Basilii M. epist. XCIII (M. 32, 484-485). \ A
fr Chartac. em. 33,5 X 22,5; ff. 250; 5. XVI. F. 1" summo marg. A
1% ‘ Canones’ manu Ph. Vitalis; imo marg. sigill. Biblioth. Passio- È
Lo; neae, 250" in fin. μετὰ ϑεὸν τέλος τῶν ἐχχλησιαστιχῶν τύπων καὶ 3
i per διατάξεων. ᾿ Para
116 (B. 1. 6)
Didymi Alexandrini de Trinitate libri I-III) (ed. Minga-
relli, Bononiae 1769, pp. 1-450; M. 39, 269-992); ‘ deest
titulus in codice: tituli autem loco in ea, quae nunc prima δ
est, codicis pagina recentior quidam seculo circiter XV
scripsit haec verba ad marginem: τοῦ ϑείου κυρίλλου ᾿ i
Mingar. 1. ὁ. p. 1 &dn. 1 i N
badi
DEI
- τ,
è
(OI die;
Membran. cm. 32,3 X 23; ff. 222 (f. 222 post 5 collocandum, ut
animadvertit Philippus Vitalis); s. XI. Codex in principio et fine
mutilus; praeterea folium vel folia exciderunt post 29. 103. 130. 134;
cfr. Ming. pp. 1 n. 4. 69 n. 3. 225 n. 10. In principio codicis additi ἢ
sunt: 1) quaternio, cuius folia 1-11". Iv manu Phil. Vitalis latinae γ΄.
huius operis interpretationis fragmenta continent, quibus praemit-
titur:‘ Haec S. Pris Nri Cyrilli Alexandrini Latina Versio initium
sumpsit in Palatio Emi Cardlis Dominici Passionei Viri vere Pa- |
A laeophili hac die Sabbati, 18 Mensis Maii 1748, Eodem Emo annuente, i
cuius insignis membranaceus, ac pervetustus Codex in folio parvo.’;
cetera huius quaternionis folia vacua. 2) fasciculus (ff. 1X-XXVI),
in cuius primo folio verso inter alia legitur: # . Βιτάλης ἱερομό-
γάχος χρυπτοφέρρης. qui f.° xxVI" transcripsit codicis folium 1”; x-xxvI"
indicem latinum recentiorem continent. F.1"scriptura aliquantum
evanida: ff. 1-3 in parte inferiore igne, ut videtur, pessumdata.
2" imo marg. sigill. Biblioth. Passioneae. 40) χἀυτὸ μαμουνῶ ἣν 4
εὖτε τάδ᾽ ἐγράφετο. 82" marg. inf. notulae: | γεοργαιδαχαγάκης "n «ἢ
| Cor... χοκαρβουνησ © “n 142‘ μάρκου μαμουνῶ, καὶ τῶν χρωμένων. 4
Codicem edidit Mingarelli, qui et characteris specimen ex pag.*° 6
Ἢ initio desumptum exhibuit p. LXII. G. M.
Casi E) 4 a
ν
oe
Le
Cpt PRIMO,
> SIR I.
Mei _—
uf. so
117 (B. 1. 3)
Catena patrum in Esaiam in fine mutila (Τοῦ ἁγιωτάτου
βασιλίου ἐπισκόπου καισαρείας :“« Τῶν mao ἡμῖν αἰσϑητηρίων..
τὸ ἐναργεστάτην κατάληινμιν ἔχον --- ϑεοδωρήτου ὕδωρ δὲ καλεῖ,
τῶν ἀσσυρίων τὴν στρατείαν. τούτους γὰρ καὶ).
ATA
A
perni
ba gi e
TRAI ri
ANGELIC. 116-120. 159
Chartac. cm. 33 X 23; ff. 238; s. XVI. ἘΠ. 1" marg. inf. sigill.
Biblioth. Passioneae et, manu Ph. Vitalis, ‘ Catena SS. PP. in.’
Codicem descripsit Maes ‘ Saggio dell’intero catalogo ’ etc. p. 38.
PA
118 (Q. 2. 10)
Hermiae in Platonis Phaedrum commentarius cum prooe-
miis.
Chartac. cm. 33 X 22,5; ff. 237 (10. 77". 95 vacua); 5. XVI
scripsit, ut videtur, idem librarius qui codd. 104. 105 exaravit.
P. F.
119 (C. 1. 10)
Arriani (1) expeditio Alexandri, (178) historia indica.
Chartac. cm. 33,8 X 22,5; ff 208 + τὶ custodiae; 5. XVI.
PE.
120 (T. 1. 8)
1” Index graecus S. Maximi (2) prologus scholiorum
(M. 90, 261), (2‘) ad Thalassium (ib., 244-773), (75) de dua-
bus Christi naturis (M. 91, 145-149), (76) epist. VI. VII. XI
(ib., 424-440. 453-457), (79°) dominicae orationis brevis ex-
positio (M. 90, 872-909), (86) epist. IV. VIII. IX. I. XIX.
XII. XIII. XV (M. 91, 413 sqq.), (115) περὶ διαφόρων ἀποριῶν
(ib., 1032-1060), (119°) scholia in Gregorium Nazianz., prae-
missa epist. ad Iohann. archiepisc. Cyzici (ib., 1061-1417),
(189) disputatio cum Pyrrho (ib., 288-353), (200) ad Maxi-
mum (Marinum in cod.) presbyt. opuscula theologica etc.)
(ib., 9-37), (205) ex tractatu de operationibus et volunt.
cc. 50. 51 (ib., 39, 56), (208) de Christi mysterio ad Geor-
gium presbyt. (ib., 56-61), (209) adversus eos qui dicunt di-
cendam unam Christi operationem etc.; et adversus eos qui
dicunt unam esse divinitatis et humanitatis in Christo ope-
rationem (ib., p. 64), tomus dogmaticus (ib., 69-89), (213) in
illud: ‘ Pater, si possibile est, transeat a me calix ? (ib., 65-68),
(213) definitiones variae (ib., 149-153), (214°) exemplum
epist. ad Nicandrum (ib., 89-112), (218) ad praepositos, mo-
nachos etc. Siciliam incolentes (ib., 112-132), (221°) mysta-
gogia (ib., 657-717), (233) in psalm. LIX (M. 90, 856-872),
seal
bi sli
ear ea
Se ira e τ᾿
ac ct
S RA EC
4
tate centur. I-IV cum prologo (ib., 960-1073), (265) de theo-
logia Deique Filii in carne dispensatione centuriae I-II
(ib., 1084-1173), (280) capita XV theologica (ib., 1177-1185),
(282) brevis enarratio christiani paschatis et computus ec-
clesiast. cum praefat. ad Petrum Patricium (M. 19, 1217-1252)
298 Πῶς δεῖ ψηφίζειν τὸν ἥλιον ἐν ποίωι ζωδίωι καὶ ποό-
σας év αὐτῶι κέχτηται us. (Κρατοῦμεν τὰς ἀπὸ ϑὼϑ' ἡμέρας)
. ib. πῶς δεῖ τὴν σελήνην τϑηφίζειν ἐν ποίωι ζωδίωι ἐστὶ
καὶ πόσαις ἐν αὐτωι κέχτηται n° (Κρατοῦμεν τὰς ἐπακχτὰς τῆς
σελήνης) 10. σύντομος κατάληινμις τῆς ἐννεακαιδεκαετηρίδος,
δι ἧς ὀφείλει ἐν ἑκάστωι ἐγνιαυτῶι ἡ ιδ' τῆς σελήνης εὑρίσκε-
σϑαι (Ὅτε ἐμπέσηι ἡ 1d' τοῦ φέγγους τῶι armo unri))
299 diari ἕἑωϑεν τοῦ ἡλίου ἀνιόντος πυρὰ ὁρῶμεν ἐν τῶι ἀέρι"
καὶ δύνοντος αὐτοῦ ἐν τῶ μέσω δὲ οὐχ οὕτως (Agyouev ὅτι i}
ἐχ τῆς γῆς ἀναφέρεται ἀτμὶς ὑγροτέρα) 300-305 tabulae
variae ad calendarium pertinentes 306 Anomoei seu
Arianistae <de S. Trinitate) dialogi I. II (ap. M. exstant
inter spuria S. Athanasii, 28, 1116-1164; ap. Combefisium
inter S. Maximi opera) 312" Eunomii scholia, et ortho-
doxi responsio (M. 28, 1165-1181) 315 haeretici sentien-
tis cum Macedonio Pneumatomacho etc. (ib., 1201-1249)
323 in vitam ac certamen S. Maximi (M. 90, 68-109). Usque
ad f. 291 in marginibus passim exstant scholia manu s. XIV.
Membran. cm. 54 X 35,5; ff. 331 (304. 350" vacua; folium excidit
inter 67, quod des. in v. τὴν ἀλήϑειαν" τῆς τοῦ σωτῆρος et 68 quod ine.
εἴπω. λόγος φυσικὸς τὴν αἴσϑησιν s. quaest. 64 ap. M. 90, 720 C 14-725 Ὁ 4)
+ ff. chartac. v (quorum 1-11” indic. lat. recentior. continent); 5. XII
F. 1" SANCTI MAXIMI OPERA; pluries ἐγὼ ὑμι τὸ φῶς του χόσμου,
bis NIK0AA0Y Αμαρτολου, inferius AHMHTPIOY, et συ dè χύριος ἀντη-
λήπτορ, et sigill. Biblioth. Passioneae. 2" summo marg. JQ.ANNOY
MAT®OAIOY TIBEPTOY | ἘΠΙΣΚΟΠΟῪ ΟΥ̓ΠΡΏΝΗΣ (Iohannes Matth. Gi-
berti fuit Veronae episc. ab anno 1524 ad a. 1548; cfr. Gams p. 806,
et Moroni XCV 325 sqq.) et marg. inf. vedete ἐριτρῶν. 53" summo
marg. (manu 5. XV) α' ναὸς κυζίκου | β' κολοσύς ἐν 6000 | γ΄ βαβυλωνια
τείχη | d' ἑπτάπυλαι Wier | εἰ πυραμίδες τοῦ ἰωσὴφ | ς΄ στύλαι ἡρα-
χλέος ὁ ζ' χαπιτώλιον ῥώμης, deinde τοῦτο τὸν ἐναίγνωσεν χάριτι τοῦ
μαξῆμου ὦ χήρ μανόλοις, ἀγαλλὰ μὲν ἀνϑρωπος ὁ ιατρος. 136" λείπει
φύλλον. 188" folii scriptura formam crucis habet. 297" + ἢ βί-
Bios αὕτη τοῦ ἱεροῦ χαὶ ὁμολογητοῦ | ϑείου μαξίμου, ὑπῆρχε μονῆς τοῦ
27.12.95
- 36) tractatus asceticus etc. (ib., 912- -956), (245) ‘de Rei si
21
381” mono-
È id pe Lu quae dn verbum i occultant, tum ᾿
; ΄ x 3 \ LI 3 - \ ΄ n - >
Bo, .... πατέρες καὶ ἀδελφοὶ τῶ εὐτελεῖ καὶ τάχα ἄχ (Sc. uovago) εὐφρο-
Mer ono o... (charta lacera est) τῶ ceoa@v βίβλον πολὔχις ἀνάγνώ-
Di DLE νοῆσαντι καὶ ὃ ϑεὸς φυλάξει πάντας. ἀμήν π΄ σα. M.
o
A
AL R21(B52:/1)
S. Ephraemi Syri (1) ad Iohannem monachum epistula
de patientia (Asseman II 186-191), (8) de virtute cc. IV
Ἢ (I 201-216), (11) de virtute cc. I-X (ib., 216-229), (170 in
| illud: ' Attende tibi ipsi’ (ib., 230-254), (29°) quod non
X- oporteat ridere etc. (ib., 254-258), (31°) de vita spirituali ca-
| ’pita (ib., 258-282), (40) de recta vivendi ratione (II 56-72 E),
(45) beatitudines (I 282-299), (50) sermones paraenetici ad
| —monachos I-XLIV (II 72 F-165 E), (95‘) apologia de Heli
sacerd. (III 6-11), (98) sermones paraenet. XLV-L (II
165 E-186), (108) de humilitate usque ad v. σάϑος πονηρὸν
(I 299-334, 17), quibus subic. ὁ κύριος καταργήσει εἰς τοὺς
αἰῶνας ete., (121) de monachi perfectione (IT 411-423), (127°)
᾿ de divina gratia (III 42-47 B), (130) de morbo linguae et
_ de pravis affectibus (II 279-289), (134°) ad imitationem pro-
verbiorum usque ad v. πᾶσι τοῖς ποιοῦσιν αὐτήν (I 70 F 8),
(155) de paenitentia (Καρπὸς πολύφορός ἐστιν ἡ μετάνοια
ἀγαπητοί [III 160-205]), (157) de virtutibus et vitiis (I 1-18),
(164) reprehensio sui ipsius etc. (δελφοὶ συμπαϑήσατέ μοι
gi στελάγχνα ἔχοντες οἰχτιρμῶν [ib., 18 E-23, 2]), (166) ad ever-
“ sionem superbiae (ib., 23-28, 16), (169) sermo compunctorius
ο΄ (Μ“εῦτε ἀγαπητοί᾽ δεῦτε πατέρες καὶ ἀδελφοί μου [I 28-40, 9)),
(175) sermo asceticus (I 40-70), (187) ad imitationem pro-
verbiorum (I 70-71), (188) de timore Dei (ib., 71-111 D),
(209) adversus vitiose viventes (ib., 111-118), (213) re-
prehensio sui ipsius et confessio (Ἔν πολλοῖς ὑμῖν ἀδελφοὶ
δοχῶν χρησιμεύειν [ib., 119-144]), (225 7 de passionibus (ib.,
ς΄ 144-40), (227°) de paenitentia (Ὁ κατελθὼν κύριος ἐκ τοῦ
Γ΄ χύλπου τοῦ πατρὸς [ib., 148-165]), (2907) de compunctione
(4oti)o πάντων ἀγαϑῶν [10., 154-158]), (233) sermo compun-
etorius (Ev μιᾶ τῶν ἡμερῶν ὄρϑρου [ib., 158 E-161 ἘΠ), (234)
sermo alius <compunctorius) (Λατανύγηϑι ψυχή μου [ib.,
Studi ital. di filol. class. IV. 11
161- 165]), (865) Lao) paraggi ἶσα S* SETA 166-167), @ è)
secundum Christi adventum) Gb., (167-171), in patres de- fa:
functos sermones (239) I et (241) alter (ib., 172-180), (243)
o, sermo tetrasyllabus (ib., 181-182), (244) sermo heptasylla-
13 bus (ib., p. 182), (244") de animae timore (ib., 183-87), (246%)
(precatio) (ib., p. 187), (247) hypomnisticum (ib., 188-198),
(2497) de anima quomodo cum lacrymis debeat orare
Deum etc. (ib., 193 E-198), (252‘) de iudicio et compun-
ctione (II 50-56), (2667) de patientia (ib., 326-333, 15),
(260) de beatitudinibus et infelicitatibus (ib., 334-335),
(261) confessio seu precatio ad Deum (I 199-201), (262) in
secundum Christi adventum (ib., 167 D-171), (204 de fide
(II 336-340) 267 S. Ephraemi vita (I xxIx-xxxI1)
268" S. Ephraemi testamentum usque ad v. καὶ πατρὶ ἡ
δόξα (II 246, 1. 1 ab 1110).
Membran. cm. 39,4 X 29,6; ff. 277 (post 274 folia tria excisa)
+ ff. chart. X; s. XII (ff. 275. 276 manus s. XV supplevit et f. 277,
minoris mensurae, alia manus scripsit, veterem ductum imitans).
Codex, praeter f. 277, binis columnis exaratus. F. 1" manu Phi-
ἍΝ lippi Vitalis ‘ Observationes in hune Cod. jam completae fuerunt
mensis Martii — ii — An. 1748”. II-vI indicem latinum recen- ΞΕ
tiorem continent, quo absoluto, legitur: ‘ Codex in fol. membrana-
ἐς ceus, satis vetustus, paginis scriptis 554, olim divisus fuerat in duas È
partes, quarum altera incipit pag. 269. Hoc codice usus est Vossius,
quum $S. Ephrem Sermones e Graeco Latinos redderet ’. 1" summo
δ. marg. ‘17’, et imo marg. sigill. Biblioth. Passioneae. 135" in
ἣ marg. super., ipsius librarii manu, ἀναγκαῖος οὗτος 6 λόγος εἰς μετά-
vovev ἄγων τοὺς ἐπιμελῶς ἀναγινώσχοντας, deinde manu recentiore
ἀρχὴ τοῦ δευτέρου βιβλίου. 277" " visto per mi Bart. Bardella a di
28 luio 1461, cfr. codd. Ang. 76 et 110. G. Mi
LA
Po
122 (C. 1. 2)
Homeri Ilias cum argumentis; scholiis, glossis interlinea-
ribus. Lib. 4sequuntur (17) poetae vitae (IV. V Westerm.),
ὑπύόϑεσις τῆς ὅλης ἰλιάδος, (7°) Tzetzae περὶ τῆς γενέσεως
τῶν ϑεῶν et allegoriae in 4 et 4 Iliadis. Haec omnia ex
hoc cod. edidit Matranga, ‘ An. gr.’ II 361-371. Scholia
(quorum partem, sc. ad lib. 4. B, ed. Matranga op. c.
pp. 372-479) usque ad M inclus. in fine cuiusque libri le-
be guntur (titulum habent ἱστορίαι καὶ ἀπορίαι [in M post στο-
: È Mir τῆς [hic libri si] quis fayo-
vi dia); inde si ga in marg. exarata invenies. Abundant in CA
ERE
sia ὁπλοποιίᾳ et in ϑεομαχίᾳ. τὰ ΤΑΝ
ΟΝ τος Οδατίδο. antiquitus em. circ. 29 X 20, nunc 38 X 25 (margines ἄν. ' ἡ
_ enim pessumdati nova charta refecti sunt); ff. 174; 5. XIV. F£f ππῚῚ LTT
| ‘’praev. index latinus recentior. 1° sigill. Biblioth. Passioneae. na A
ἊΝ 81" marg. ext. ‘ Iohannes marius scripsit anno MCCCC° XL qui est ἜΤΗ
3 filius fracisci filelfi gnt. doctissimi ’. Idem Ioh. Marius nonnulla in oo
|_ marg. ff. 120". 136". 151" latine exaravit. Alia manus saec. XVII no- ἔς
ς΄] δπ]α5 hic illic scripsit, nonnulla verba et aliquot versus, qui exciso Me
| —margine perierant, supplevit. Codicem antiquitus in duo volumina Ἔν
4 dispertitum fuisse conici fortasse potest ex notula in extremo folio ὶ rar DE
sa verso + ὁμοῦ εἰχοσι δύο tetocdes. Eodem fol. legitur ἐτελιόϑην ἡ πα- ᾿ς Δ :
| ροῦσα βίβλος dia χειρὸς (9) .... καὶ βασιλικῆς (?). Sequitur magnis lit- ut
| teris... ὡς εὕρηται ἐν χρήσει" xe)... κριϑείη μετὰ ἰούδα: ὅπερ αριδη- Bre”).
È Mato) epr e Ot cetera non expedio. P_B -
i περι"
Ἢ i A » pa,
È 123 (A. 1. 3) ue
_—Evangelia: (6) secundum Matthaeum, (78) sec. Marcum, “ο΄.
(126) sec. Lucam, (212) sec. Iohannem usque ad v. λέγει “Dia
ς΄ αὐτῶ τὸ τρίτον [XXI 17], praem. (1‘-5’) Eusebii tabula 2 ai
" La
on canonum. Nefr
È Membran. cm. 37,9 X 29,7; ff. 272 (δ᾽. 77. 125" vacua) binis Lan ΓΝ
___columnis; 5. XI-XII (specimen characteris exhibent Montefalconius i Si
. in ‘Palaeog. Gr.’ p. 291 sub n. III, a col. 1? folii 6" desumptum, FASE
«et Blanchinus in ‘ Evang. Quadrupl. ’ I 561 tab. 1 n.° 3 inter pp. 560 ec).
E) et 561). Litterae initiales, capita, harmoniae aurea; Evangeliorum ἊΨ
tituli et titulorum litterae initiales, tab. canonum oleganter depicta. "ἣ
.Tituli sunt ἐχ τοῦ χατὼ (hic nomen o) ἁγίου εὐαγγελίου, 7 h
+ quamvis evangelia sint integra. F.1"°B’ Τὴ βίβλος ἥδε. τῆς μονῆς ΝΣ
4 τοῦ προδρόμου τῆς κειμένης ἔγγιστα τῆς ἀετίου EROE dè τὴ μονὴ κλὴ- pe
È: σις πέτρα (haec verba saec. XIII vel XIV exarata et vetustate eva- ΩΝ
ο΄ μὰ manus, ut videtur, Phil. Vitalis retractavit, qui et notam tran- τς
Du seripsit et latine reddidit, laudatis etiam Montefalconii ‘ Palaeogr. ἡ > e
pp. 59. 110. 305). Θ᾽ imo marg. sigill. Biblioth. Passioneae. Fol. Ret -
# praevium chart. 11 indicem latinum recentiorem continet. Codicem :
ῃ descripsit Philippus Vitalis in ‘ Mantissa’ ap. Blanchinum 1]. c. p. 561. Ἢ sa
Cf. Tischendorf-Gregory ‘ Nov. Test.’ III 11 proleg. p. 505 n. 178. Be.
| rea Bee
5 124 (B. 1. 11) ur.
_ S.Iohannis Chrysostomi in Matthaeum hom. XLV-LIV "7
‘usque ad v. (47) ἐν τοσαύτη κυμάτων ἐμβολὴ" καὶ ἄνϑρωπον ‘RIA
i ΤᾺ
+ ΤΩ
ui P; t
n 100
VA
Za aaa
ap ati
PALLE
one: δ
è Ai
PZ a
PEA SI ti
ΤῊΣ | ἄγον ἃς
# νυ
la
to”
è
Ἢ νὸν
δίων.
(M. 58, ὅ841. 53) et ἃ v. uv
(ib., 535, 10 ab imo). LV-XC.
58. 71. 78. 84. 89. 90, suum accedit ἠϑικόν. Horum ἠϑικῶν
nonnulla vel plene vel ex parte cum illis a Migneo in
adnotationibus editis consentiunt, alia differunt, ex. gr.
ἡϑικόν homiliae 46 est: ὅτι οὐ δεῖ σημεία ἐπιζητεῖν) " ἀλλὰ
πολιτείαν ἐνάρετζονΣ ἐπιδείκνυσϑάαι) καὶ ἀγάπζ(ην) πρὸς τὸν
πλησίον " καὶ γὰρ ττολλοὶ τῶν ἁγίων μὴ λαβόντες σημεῖα εὐη-
ρέστησαν τῶι ϑεῶι᾽ καὶ πολλοὶ λαβόντες σημεῖα, ἀττώλοντο
(sum. marg. folii 7°), et hom. 86 περὶ τοῦ un παραδέχεσϑῴαι»
λογισμοὺς. ἀλλ ἀπὸτρέπειν αὐτοὺς καν μικροὶ δοκῶσιν εἶναι
(£. 256°).
Membran. cm. 36,5 X 27; ff. 279 (£. post 54 excidit) + v chartac. ;
5. XII (characteris specimen exhibet Montefalconius in ‘ Palaeogr.
Gr.’ p. 291 sub n.° IV, a col. 2 folii 9" desumptum). Codex binis
columnis exaratus; titulo homiliae 45 superimponitur πύλη. Ea
indicem latin. recentiorem continet; infra Philippus Vitalis Monte-
falconii locum, quo de hoc codice agitur, laudat. 1 0 dop
marg. sigill. Biblioth. Passioneae. BL” χύριε βοήϑυ τῷ dovho σου
τ' π na: πᾶς βλώαμιν. 279" monocondyl. ἐωζώννης) παλλαιολόγος
καὶ χανταχουζηνος, tum 279" ἐωζάννης) παλαιολόγος χανταχουζῆνος | του-
τῶν (?) πραγμάτων. In fine codicis adsuta sunt folia duo chartac.
(cm. 33,8 X 24), quae indicem graecum, manu s. XVI, codicis Ang. 108
continent; f. ιν" ‘ Se V. S. non vole questi libri | rimandi questi in-
dici | più presto che la po.’ : G. M.
19} ΠΟ 5 1 7)
Tohann. Chrysostomi (I) in illud: ‘In tribulatione dila-
tasti mihi’ <titulus non integer legebatur in archetypo)
usque ad v. (III) τῆς δικαιοσύνης μου (M. int. spur., δ,
541 1. 6) et a v. (17) -vov ἐστασίαζον οἵ dè οὐ (M. ib.,
542 1. 28) usque ad finem, (2°) de paenitentia et in David
homilia II (M. 49, 283-292), (9) de paenitentia et virgini-
tate ‘est Iohannis Ieiunatoris) (M. 88, 1937-1977), de
paenitentia hom. (31) VII (M. 49, 323-336; post 44 folinm
excidit et verba desunt τοῖς ἐξ ἀριστερῶν — καὶ σκορπίζειν
ap. M. ib., 335, 17-336, 30) et (45) VIII (M. in spur., 59,
757-766), (67) in psalmum CXLV (M. 55, 519-528; in cod.
titulus est σερὶ νηστείας τῆς τελευταίας), (77) in decem vir-
gines (Δ. in spur., 59, 527-532), (82) ex τῆς ἐρμηνείας τοῦ
RP SA DIES τς αἰ τἴος ὁ, δεν,
SERE,
ϑανάτων ἀπειλουμένων
Homiliis, praeter 45. 40.
è
(he
È È
a 50 νὰ 53%
10 (ἀννην» ΠΕ δου; sell. τα LXII ΓΑΙ. 59; 341-348,
1. 57); post v. (810) τοῦτο φιλοσοφίας μεγίστης continuatur
sì δὲ τῶν νεχρῶν, daxgve ὡς ὃ
ἡ δεσπότης σου τὸν λάξαρον"
"1: ἐπεὶ ἱκανῶς ὑμᾶς τὰ δέοντα διεξήλϑομεν.. φέρε ἐπ᾽ αὐτοῦ
τοῦ λόγου τὴν διήγησιν ἔλϑωμεν (quae sequuntur, ad hom.
ΤΙ ΧΤΙΤ in Iohann. pertinent) χύριε, εἰ ἧς ὧδε, ὃ ἀδελφός μου
οὐκ ἂν ἀπέϑανεν --- [88 χαὶ πᾶσαν παίδευσιν (M. ib., 349
1. 21 ab imo-352, 1. 23) συλλέξαντας ὡς κόνιν ἔρριψαν" ἀλλ᾽ οὐ
καιρὸς ταῦτα λέγειν νῦν ὁ δὲ ἰησοῦς ἦρεν τοὺς ὀρϑαλμοὺς ete.
— [91 μένωμεν καὶ ἡμεῖς χλαίοντες " {ex homil. LXIV in
Iohann., ap. M. 59, 356, 41-360, 44) οὐδὲ γὰρ ὠφελεῖ πίστις
ὀρϑὴ — ὅσῃ ἐκεῖ τιμωρία (ex hom. LXIII ap. M. ib., 352 d'-
354, 32); post quae (92°) sequuntur: γενώμεϑα τοίνυν φιλού-
μενοι ὑπὸ χριστοῦ ὡς ὁ λάζαρος καὶ αἱ ἀδελφαὶ αὐτοῦ" iva £4-
dov ἀναστήση ἡμᾶς" καὶ τῶν εἸτηγγελμένων συν αὐτοῖς ἀγαϑῶν
ἀξιώσειεν ᾿ χάριτι καὶ φιλανϑρωπία ete. 5. Andreae Cre-
tensis (93) in Lazarum quatriduanum (M. 97, 960-985),
(107) in ramos Palmarum (ib., 985-1017) Iohann. Chry-
sost. (122) ἐκ τῆς ἐρμηνείας τοῦ κατα ἰωζ(άννην» ᾿ εἰς ta Pala
καὶ εἰς τὸν λάζαρον (Προ ἐξ ἡμερῶν τοῦ πάσχα ete. — [125]
ἐχεῖ δὲ τῶν αὐτοῦ μόχϑων ἕχαστός ἔστι κύριος (6 Χ hom. LXV
ap. M. 59, 362 β΄’ 38-366, 9): continuatur ἔγνω οὖν ὅχλος etc.
{est hom. LXVI ap. M. ib., 365-370)), (131) in Iob sermo-
nes II (M. in sp., 56, 567-570). (135) I (ib., 563-567). (141)
III (ib., 570-576). (149) IV (ib., 576-582), (158) in parabolam
de ficu (M. in sp., 59, 585-590), (162) in pharisaeum et in
meretricem (Δ. in sp., 61, 727-734), (172) in traditionem
mysteriorum etc. (M. 49, 373-382), (182) εἰς τὸ ἐχουσίως γὰρ
ἁμαρτανόντων ἡμῶν μετὰ to λαβεῖν τὴν ἐπιγνωσιν τῆς ἀλη-
ϑείας" καὶ ὅπως χρὴ προσιέναι τοῖς μυστηρίοις τοῦ χριστοῦ ( Τῶν
δένδρων ὅσαπερ ἂν ete. --- [1847] καταπαύσει ὃ ϑυμὸς αὐτοῦ,
{ex hom. XX in epist. ad Hebr. ap. M. 63, 143-145, 16):
continuatur ἀλλ᾽ ἐπειδὴ τῶν ἁγίων μυστηρίων ἐμνήσθην.
βούλομαι μικρὰ ete. — [186] ἀπέλθωμεν ἔνϑα ἂν ϑέλη, (ex
hom. XVII in epist. ad Hebr. ap. M. ib., 131 d'-134, 39),
(187) ἀπ Matthaeum homilia LXXXIX inde a v.) ἀλλὰ
πρὸς ἕν μόνον ἑώρων (M. 58, 783, 33-788, 20; in cod. titulus
erat τῷ ἅγιω χαὶ μεγάλω σαββατζωΣ, ut eruitur a subscri-
ιν
ie
CA x su
FSE
TRAI τς
mr
© e
"᾿ἅ,
a -
al.
»
»
νον»,
(oi
Fa
εἶν a,
C-*
La
A LA
x τὴς ὦ ἡ PL
mulieres unguentiferas etc. (M. 88, 1848-1865) Tohann.
Chrysost. (200%) in S. Pascha (M. 52, 765-772), (207) in
S. Thomam Apostolum (M. in sp., 59, 681-688; verbis ἥκω
τοίνυν τὸ χρέος praemittuntur haec: ᾿Ιδοὺ πάλιν ἑορτὴ " ἰδοὺ
πάλιν σωτηρία ψυχῶν), (213‘) in Iohannem Evangelistam
homilia LXXXVII (M. 59, 473-478), (220) λόγος ἐκ τῆς #0-
μηνείας τοῦ κατὰ ἰωζάννην»᾽ εἰς. TKòv) ἰωσὴφ᾽ καὶ sis τὰς
μυροφύρους: (Φρικτὸν ὃ ϑάνατος — ἀλλ ἐχὼν ἐπὶ τὸ πάϑος
ἔρχεται {est initium hom. LXXXIII ap. M. 59, 447 α' 1-13):
post v. διὰ τοῦτο καὶ ὃ γενναῖος οὗτος μαϑητὴς μὴ πήξας τὸν
τῶν ἰουδαίων φόβον μὴ δὲ ϑάνατον ὑπὲρ τῆς τοῦ διδασκά-
λου ταφῆς. ἔρχεται πρὸς πιλάτον αἰτῶν τὸ τοῦ κυρίου σῶμα"
τί οὖν φησὶν ὃ εὐαγγελιστής continuatur [2207] μετὰ ταῦτα
ἐλϑὼν ἰωσὴφ è ἀπὸ ἀριμαϑείας — [222] χαὶ οὐχ ὡς ἔτυχε
ϑορυβουμένου (ex hom. LXXXV ap. M. ib., 468, 4 ab imo-
465, 40): tum ἀπῆλθον οὖν πρὸς ἑαυτοὺς πάλιν οἱ μα-
ϑηταὶ ete. (ex hom. LXXXVI ap. M. ib., 467-474, 5)),
(228) ἐκ τῆς sn τῶν πράξεων ἐπὶ τὸ αὐτὸ δὲ ave
βαινον εἰς td) ἱερὸν πέτρος καὶ ἰωζάννης» etc. (Γλυχὺς ὁ
παρὼν βίος --- [229 μετὰ σφοδρότητος ἀποστρέφεσϑαι χρή"
{ex hom. LXVII in Iohann. ap. M. 59, 369-370, 9): conti-
nuatur ἀλλ᾽ ἐπὶ τὴν διήγησιν τῶν «ποστολικῶν πράξεων... τὸν
λόγον ἐγέγκωμεν " ἐπὶ τὸ αὐτὸ dè πέτρος καὶ ἰωάννης ἀνέβαινον
εἰς τὸ ἱερόν ᾿ πανταχοῦ φαίνονται ete. {est homilia VIII in
Acta Apostol. ap. M. 60, 69-76, 14)), (236) ὁμιλία εἰς τὸν ἔκ
γενετὴς τυφλόν: est homilia LVI in Tohann. ap. M. 59, 305-310,
praemissis verbis: Ὁρῶν ὑμᾶς ἀγαπητοὶ καϑέχάστην σπεύ-
δοντας — ἰώμενος καὶ ϑεραπεύων καϑέκάστην ἡμέραν πᾶσαν
νόσον καὶ πᾶσαν μαλακίαν 243 5. Asterii Amaseni
homilia VII in caecum a nativitate (M. 40, 249-264, 4)
Tohann. Chrysost. ex τοῦ κατὰ ἰωάννην (250) homi-
lia LVII (M. 59, 311-316, 8), (255°) λόγος εἰς τζὸνΣ παρα-
λυτικὸν (est hom. XXXVII in Iohann.) (ib., 207-212, 19),
(200) in Paralyticum etc. <est homilia XII contra Ano-
moeos) (ΝΜ. 48, 801-812), (271°) in Samaritanam ete. (M. in
sp., 59, 535-542), (280) ἐκ τῆς ἐρμηνείας τοῦ κατὰ ἰωάννην
εὐαγγελίου " λόγος εἰς τζὴν) σαμαρείτζην " εἰς τζὸ δητον " ἔρ-
$
Brione L11918) 191” Grapori IRERi0ohedt ἀξε οι ino “IM
ὟΖΙ
| est aa XXXI ap. M. 59, o 860-184, 3), 0 ora
nem homilia XXXIV (M. ib., 193-198), (293) in Ascensionem
Iesu Christi usque ad v. (300°) χαὶ οὐκ ἤρκει ἡ δύναμις τῆς
ἡμετέρας ὄψεως σῶμα ἀναλαμβανόμενον (Δ. 50, 441-450, 8),
(301) τὸ πνεῦμα τὸ ἅγιον ἐπεφοίεγσεν αὐτοῖς — τοῦ ἐν τριάδι"
(Δ. 52, 186, 37-787, 15) ὑμεῖς dè βαπτισϑήσεσϑε ἐν πνεύ-
ματι ἁγίω, οὐ μετὰ πολλὰς ταύτας ἡμέρας " καὶ ταῦτα εἰπὼν.
βλεπόντων αὐτῶν ete. --- καὶ τῆς ἀναλήψεως (10., 788, 41-45):
continuatur ὁ δὲ λουκὰς οὗτος" ὃ συγγραφεὺς τοῦ εὐαγγελίου
προσέϑηκεν" καὶ ταῦτα εἰπὼν, ἐξήγαγεν αὐτοὺς ἔξω εἰς βηϑα-
νίαν etc. — εὐξώμεϑα οὖν ἵνα γενόμεϑα ἄξιοι. τῆς ἀπαντῆς
ἐκείνης καὶ ἡμεῖς ᾿ πῶς οὖν ἐσόμεϑα ἄξιοι. post quae ἐὰν ἕχα-
στος εἰς τὸ ἑαυτοῦ συνειδὸς εἰσελϑὼν — ἧς γένοιτο πάντας ἡμᾶς
ἐπιτυχεῖν χάριτι οἷο. (est finis homiliae V in Epist. ad Rom.
ap. M. 60, 430, 3-482, nonnullis omissis), (306‘) in S. Pen-
tecostem usque ad v. (308°) ἔδωχεν αὐτοῖς " ἄρτον ἀγγέλων
(M. 50, 455 1. 28), (309) (46 SS. Martyribus inde a v. o-
asi)ov ἀναμνησϑῶμεν ἁμαρτημάτων (Δ. 50, 643, 2 ab imo),
(314) de SS. Martyribus (M. 50, 705-712), (320°) in S. Pau-
lum Apostol. [titulum alia manus retractavit]: initium usque
ad v. [921] καὶ πολλοῖς τρόποις ἔδωκεν ἀπονίψασϑαι τὰ πε-
πλημμελημένα consentit cum initio homiliae XXVIII in
Iohann. ap. M. 59, 161-162, 4: deinde post. v. μόνον ἐὰν
μετὰ προϑυμίας καὶ ζεούσης διανοίας τοῦτο ποιῶμεν conti-
nuatur φιλάνϑροωπος γὰρ ὧν ὃ ϑεὸς — [922] καὶ τὰ πρωτεῖα
ἔχοντας κατέλεξεν (ex hom. X ap. M. ib., 73-74, 18): post
quae sequuntur ἀεὶ γὰρ ὃ ϑεὸς τοῖς ἁμαρτωλοῖς μετανοοῦσι"
σφόδρα ἐστὶν ἀγαϑὸς " καὶ ταχὺς εἰς φιλανϑρωπίαν" ὥσττερ καὶ
τοῖς δικαίοις βαρὺς καὶ τῶν τεροτέρων [folium desideratur], (323)
{de verbis Apostoli ‘ Utinam sustineretis modicum ᾿ etc. inde
av. ἐνδταῦϑα ἔστη ᾿ ἀλλὰ καὶ μετὰ τὸ διηγήσασϑαι (M. 51, 305
1. 28; titulus in codice, αὖ eruitur a subscriptione, erat
εἰς τοὺς ἁγίους ἀποστόλους) 328” λόγος" δηλὼν τὸν τόπον
καὶ τὸν τρόπον" καϑ' οὗς ἐφανηρώϑη " ἡ ϑεία τῆς ϑεοτόκου
ἐσϑὴς etc. — in depositionem vestis S. Deiparae in Blacher-
nîs (Combefis, ᾿ Nov., Auct. ᾿ II 751-86); cfr. Fabr.-Harl.
X 285 Iohann. Chrysost. (345) in Petrum Apost. et
Podi
Le
ti
ca)
πα ἐν
ἐς
»]
bee” ai
— PL
À
δε. PAS n
n= el 54
ae A
<A
Cai
pe ΟΣ
E e sar
“ὦ tà:
Ad
è
ne ci
PARETI LL
κὸν
f 1)
i
bo
nè
CAD
τς
ἐν,
σωτῆρος ἴθ: ipevo χριστοῦ " καὶ περι aa diva
ἡμῖν det — καὶ εἰς τὸν αἰῶνα οὐχ ἁμαρτήσεις (ex hom. XXXIX
in Iohann. ap. M. 59, 219 @' 1-20): continuatur πολὺς γὰρ
ἔγκειται ὃ διάβολος — [354"] τῶν σήμερον ἡμῖν (ex hom. XXIII
ap. M. ib., 137 @-139, 1): sequuntur ὑπὸ τοῦ μακαρίου ματ-
ϑαίου δηλουμένων ττροσέξωμεν " καὶ μεϑ ᾿ἡμέρας EE, παραλαμ-
βάνει ὁ Ἰησοῦς " πέτρον καὶ ἰάκωβον καὶ ἰωάννην ete. — dia
τῆς ἐλεημοσύνης τῆς πρὸς τοὺς πένητας ᾿ di ἧς μᾶλλον φιλεῖν
ἡμᾶς εἴωϑεν " post quae [859] πόσης γὰρ οὐκ ἂν εἴη κολά-
σεως ἄξιος [ταῦτα γεέννης ἄξια M.} — ὧν γένοιτο πάντας
ἡμᾶς ἐπιτυχεῖν" χάριτι ete.: sc. finis hom. XI in Epist. ad
Rom. ap. M. 60, 491, 3 ab imo-494, nonnullis omissis)
361 S. Andreae Cretensis in dormitionem S. Mariae ho-
milia II usque ad v. (362°) τὴν ξένην ἐν ϑαύμασιν γαλου-
{yiav) (M. 97, 1072-1076, 11) 363 <S. Iohann. Dama-
sceni in dormitionem B. V. Mariae homilia II inde a v.
τόγκου ϑεσμοϑετήματι" καὶ ὡς ϑυγάτηρ μὲν τοῦ παλαιοῦ ἀδὰμ
(M. 96, 725 Ο 14) ad ν. (370°) ὡς μητέρα ϑεοῦ καὶ δούλην"
(ib., 741, 80) et ἃ ν. (371) οἴχεται δορυφορούντων ἀγγέλων
(ib., 745 B 7) usque ad finem.
Membran. cm. 36,3 X 24; ff. 373 (£. 373 chartac.; 130". 2927
vacua; folium vel folia exciderunt post 44. 800. 308. 322. 362. 370)
+ 1 chartac. (5. XV) + vi; s. XI binis columnis exaratus. Ἐς 1°
summo marg. ‘13°; ' 5, Io. Xîus' manu Philippi Vitalis, qui 1°
‘ Alia nonnulla desiderantur sermonis huius” et 1" ‘ S. Io. Xii ho-
miliae diversae x Ante has paginas membranaceas invenies alias
tres ex papyro — In quibus initium sermonis huius etc. nonnulla
alia desiderantur ’ adnotavit. Priores tres versus columnae primae
folii 1 antea retractati et deinde deleti. Imo marg. folii 1° sigill.
Biblioth. Passioneae. In marg. exter. f. 142" ὑπολαμβάνω μὴ εἰναι
τοῦ χρυσοστόμου: quae notula pertinet ad sermonem III in Iob.
808” ‘ deest finis ’, 309" ‘ desideratur huius orationis initium ’, 323"
‘ deest initium. In illa verba Apostoli: Utinam paulisper tolerassetis
in insipientia mea 2 Cor. 11’ eadem manu 8, XVI. 354" erypto-
graphice meme vizodaes βλέϊπε to βιβλιον σου. G. M.
126 (Q. 2. 21)
1" Index graecus 2. SS. Cosmae et Damiani vita (‘Analect.
Boll. I 586-96; cfr. ‘ Biblioth. Hagiogr. Graec. ἡ p. 29, 2)
i
i pi
la
γι RAI n certamen SS. Acin-
di Pegasii etc. (M. 116, 8-36), (12‘) certamen SS. Ace-
psimae, Ioseph etc. (ib., 832-860), (22‘) vita S. Iohannicii
(ib., 36-92), (42°) martyrium SS. Galactionis et Epistemes
(ib., 983-108), (48) vita S. Pauli CP. archiepisc. (ib., 884-896),
(52) martyrium S. Hieronis et socior. (ib., 109-120), (56) vita
S. Matronae (ib., 920-953) 68 Nicetae magistri) vita
S. Theoctistes Lesbiae (edid. Theophilus Ioannis, Mwuste
éyuà., pp. 1-17; cfr. ‘ Biblioth. Hagiogr. Gr.’ p. 126, 1)
14° 5. Menae Aegyptii passio (‘Analect. Boll.’ III 258-70;
ene bibi. Has. Gr. p..91, 3) Symeonis Metaphra-
stae) (78) vita S. Iohannis Eleemosynarii (Δ. 114, 896-965),
(103°) vita S. Iohannis Chrysostomi (ib., 1045-1209), (166)
commentarius in Philippum Apost. (Δ. 115, 188-197), (169°)
martyrium SS. Guriae, Samonae et Abibi (M. 116, 128-161);
quae omnia habentur in cod. Marc. 584 ap. Zanetti p. 307.
Chartac. cm. 38,7 X 23,8; ff. 182 (182” vacuum) + vii; s. XVI.
F. 1" manu Pbilippi Vitalis ‘ Metaphrastes ’. 2" imo marg. sigill.
Biblioth. Passioneae. 181" τέλος ϑεῶ χάριϊ. G. M.
127 (C. 5. 26)
1 -λὲς χαὶ ἀπόδεσάν σου" ἢ μὴ và ἀπόδεσας ἀνδρόγυνον" ἢ
ἄλλο ἀπόδεμα ἀσϑενείας ete. 1° Συνοδιχοὶ καὶ ἀποστολι-
x , = Ù Ù ΄ . c ἐν
χοὺς χανόνας τοῦ μεγάλου βασιλείου :- (Ὁ. χειροτονῶν ττα-
ρενορίας σὺν τῶ χειροτονημένω καϑαιρείσϑω etc.) 14° sx
τοῦ βίου τοῦ ἁγίου ἀνδρέου τοῦ διὰ χριστὸν σαλοῦ ᾿-
(Ἐρωτηϑεὶς δαιμόνιον παρὰ τοῦ τρισμάκαρος ἀνδρέου τοῦ διὰ
χριστὸν σαλοῦ πόϑεν λέγων ἐπίστασαι καὶ τερολέγειν τινὰ etc.)
21 χανὼν ἕβδομος τιμοϑέου ἀλεξανδρείας: (Ἐν δύση
οὖσα γυνή etc.) ib. ἰωάννου κίτρους κεφάλαια ια΄ : (Ἴε-
ρεὺς ἐὰν ἐξ ἐνεργείας τοῦ διαβόλου χύση τὰ ἅγια etc.)
, , > . ,
DI γικηφόρον κωνσταντινουπόλεως: ( Eàv ἀποϑνηήσκει
ὁ ἄνϑρωπος, ἀνέφαγεν νὰ κοινωνήση ete.) Sequuntur ca-
pita (23) περὶ μνημοσύνων, (27°) περὶ τῆς ἡλικίας τῶν χει-
ροτονημένων, (28) περὶ τοῦ χονευτηρίου, (29) περὶ πῶς δὴ (sic)
βαπτίζειν, (30°) περὶ ποίοι ἀναβαπετίζονται etc. οὔο., inter quae
(425) νικηφόρου κωνσταντινουπόλεως: (Τρία χεφάλαια
ἐχβάλουσιν τοὺς μοναχοὺς ἀπὸ τῆς μονῆς αὐτῶν), (49) τῶν
dii
=
RA
fac
*
an ® 4
ὡς το δοῦν
EC
id)
- LS 5 ὝΨ
-
& e
.
le
LI
er E e, — Cp.
n di,
4
Ὁ
ἁγίων ἀποστόλων (El τις τῶν ἀνδρῶν te καὶ γυναικῶν. MR
ἀφιερωσάντων τὰ ἴδια τῆ ἐκκλησία ete.), (44) τοῦ μεγάλου
βασιλείου (Εἴ τις κέκτηται ἕν κοινωβίω μοναστηρίου etce.), E°
(47°) toavvov τοῦ νηστευτοῦ: (Ἱερεὺς ἐὰν Esodon τὴν
ἡμέραν etc.) 56 βαϑμολόγιον πάνυ ἐκλεχτὸν χαὶ ὡραῖον:
κὺρ μανουὴλ τοῦ ‘usyaitov) χαρτοφύλακος τῆς μεγάλης καὶ
οἰκουμενικῆς ἐκκλησίας :- Ἔκϑεσις ἁπλουστέρα καὶ συντομω-
τέρα συντεϑεῖσα παρ᾽ ἡμῶν agrins καὶ ἐκδοϑεῖσα δρισμῶ τοῦ
παναγιωτάτου καὶ οἰχουμενικοῦ ττατριάρχου κυροῦ ἱερεμίου (Ἐγέ-
vero δὲ κατὰ τὸν τοιοῦτον roorrov Ὼἔπειδὴ οἱ πρὸ ἡμῶν πεὶ
τῶν συγγεγραφότων etc.) 70 Methodii CP. de iis qui αῦπο
garunt etc. (cfr. Goar, ‘ Rituale Graecorum ’ [Lutetiae Pa-
risiorum 1647] pp. 876 sqq.) 78 officium) in novitium
habitum monasticum suscipientem (efr. ib., pp. 468 sqq.)
79 officium parvi habitus (ib., p. 473, 9 ab imo) 91° offi-
cium magni et angelici habitus (ib., p. 499 sqq.) 132 of-
ficium funeris monachorum (ib., p. 544 sqq.) 177" officium
aquae benedictae minoris (ib., p. 441) 189" εὐχὴ συγχω-
ρητικὴ. Εἰς τὸν μέλλοντα μεταλαβεῖν ete.
Chartac. cm. 15,5 X 10,4; ff. 193 (77°. 192". 193". vacua; ordo
foliorum post 189 turbatus sic restituendus 189. 191. 190. 193. 192);
SXV. Codex initio (mature enim excidit quaternio «') et fine mu-
tilus; praeterea folium vel folia exciderunt post 30. 35. 45. 69. Ff. 1°.
We vIO 1" manu Philippi Vitalis: ‘ Euchologium ’; sigill.
Biblioth. Passioneae. G. M.
Lar. 229 (C. 2. 15)
Inter latina multa (cfr. Narducci ' Catal. codd. mss. praeter
graec. et orient. in Biblioth. Angel.’ p. 128 sqqg.): 15.Se-
rapionis Episcopi Θμουέως liber adv. Manichaeos (M. 40,
900-924 B 7) 8 Titi (Bostrensis) episcopi adversus
Manichaeos libri I [post v. <f. 14 1. 6) οὐκοῦν ἀϊδιως ἡ ἀΐδιος
ἐγέννα ᾿ (M. 18, 1088 B 10) continuatur δυοῖν γὰρ ϑάτερον,
ἢ λογισμῷ τοῦτο πράττουσα κυρία τοῦ βουλήματος ἣν ete. —
ὡς ἔτι τούτου μυριτιλασίους αἰῶνας ἀπὸ τῶν μαϑητῶν ἐξόρι-
otos ἀπὸ τῆς διδασκαλίας γέγονεν" post quae εἰ dè βούλεσϑε
μαϑεῖν — ἐκβέβληται καταπεπομένων ‘ (ib., 1116, 3-1125 B 9)
GA Ù sr ἐν
ΛΑ ey ἜΑ ἐνς ΔῈ ἀκ»
| ANGELIC. 229. 3846.
1 ἁλωτὴ — καὶ σπέρμα τῶν ζητήσεων ὑπάρχῃ (1128 B 6-
1132 Ο 1) εξεργασώμεϑα δὲ καὶ τὸν ττερὶ τὸν νόμον — καὶ ἐν RAD
τούτω ψεύδονται. (1213 A-B 3; in marg. Asia) αὕτη γὰρ ἡ δον.
μέση, καὶ αδιάφορος οὐδέ ποτὲ καϑ' ἑαυτὴν ἔσται --- τοῦτο Ta
ν᾽ γὰρ ὃ ὑμέτερος boiler λόγος τὸ καταπίνεσϑαι ὁμολογῶν, τὸ ì
εἶναι ἅλωσιν, καὶ φϑορὰν τὴν κατάποσιν τῶν (in marg. ἀνακό-
᾿λουϑαὶ xadodot τὸ εὐαγγέλιον — τῇ ἑαυτοῦ " τρόπαια (1213 B 4-
% 1256 D 10; in marg. ἀνακόλυϑα) ἡ ἀγέννητος ἐγέννα —- καὶ
| γέλως τὸ γοῦν ἀποχρίνασϑαι (1088 B 10-1116, 2)]. (47) IT
4 (78‘, in cod. 4d6yos T) praefatio in librum tertium; post χὰ
τ v. (80) οἷος τε ἣν (1212 D 9) continuatur ὠνείδισε᾽ δὲ, καὶ MR
τὸν φόνον τοῦ ᾿4βελ᾽ καὶ ἐπιὼν τὸν κατακλυσμὸν προβάλλεται, pi,
i ὡς οὐκ ἂν ἐπενεχϑέντα praemissis (8) argumentis libror. SA
I-IV (M. ib., 1258)...
Chartac. cm. 92 X 22,5; ff. 84 (81". 82-84 vacua); 5. XVII. ma
F. πὴ ‘Opera di S. Serapione contro ai Manichei di mano incognita, co
con alcuni discorsi di Tito Vescovo contro i medesimi della stessa
mano. Questa fhed,® Opera tradotta da Fran.° Turriano è stampata )
nella Biblioteca Veter. Patr."; ma è molto più manchevole del pre- «Ὁ
sente esemplare greco; al quale manca tuttavia la fine del terzo ἐν"
discorso, e tutto il quarto ’; deinde ‘ Bibliot. | H. F. | 1770. ’ SSR
i” bibliographica quaedam de S. Serapione etc. Folium 1 easdem i
praebet lacunas quas Mignei editio. 8" imo marg. χαὶ διορύττειν — ἡ
μνηστευομένοις- sc. finis S. Serapionis libri (M. 40, 924 1]. 15-26): sed "4
haec ordine inverso legenda. 81" Τὸν δακτύλοις γράψαντα, τὸν κεχτη- ᾿
μενον, | Τὸν ἀναγινώσχοντα ἐκ ϑείου πόϑου, σῶζε χαὶ τους τρεῖς ὦ τριὰς
πανολβία: x deinde ‘deficit finis tertii libri, desideraturue (sic) ὟΝ
4. liber”. G. M. ἜΗΝ
Lat. 346 (6. 8. 14)
Inter latina multa, de quibus v. Narducci ‘ Cat. cod. mss.
praeter graec. et orient. in Biblioth. Angel. ’ p. 76, invenies
(ff. 185-188) Anthologiae Pal. epigrammata IX 18 (inde a
v. 8). 230; X 26. 113; XVI 7 (vv. 5. 6 tantum); IX 111; ἽΝ
X 84; XI 348; IX 159; X 28; ΤΧ 52; X 80; IX 47; X 32. | VA
88. 27. 46. ‘76. 68. 80. 122. 45. 51; IX 44. 163; XI 56. 62 VE
(vv. 1. 2 tantum); X 118 (desunt vv. 5. 6); XI 166. 389; Mi
VII 327 (vv. 1. 2 tantum). 234. 472 (usque ad v. 6). 225
(vv. 1.2 tantum); V 217; XII 234 et alia nonnulla tantum te
commemorata, omnia in usum concionum sacrarum collecta. de;
e
Pe
ea a
x 4 È
I
ΓΗ 001 CES
ò: ΣΙΝ ἤτον 185. 186: inqu fat canta imagun ἕν,
culis perquam rudibus ad singula epigrammata adluden- —
tibus. Codicem chartac. saeculo XV exaratum, descripsit
Maes, ‘ Saggio ’ etc. p. 37. P. Ti
Lar. 1094 (S. 2. 1)
1 Lexicon graeco-latinum (@ Ho exclamatio interiectio
exclamantis — ὠϑισμὸς : x impulsus; οἵ, cod. Laur. Conv.
Soppr. 181 [Studi ital. I 168]) 259 collectanea nominum
quae tum ad affinitates, tum ad certamina pertinent; par-
ticularàm, adverbiorum etc. cum interpretatione latina.
Chartac. cm. 39 X 13; ff. 262 (6. 1. 30. 31. 55”. 65. 88. 89. 100.
101. 108". 113". 114. 1197. 125". 128. 1397. 151. 158. 163". 164 169".
172". 179. 190. 199". 209. 222. 223. 225". 243" vacua); s. XVI.
PF.
Mi
i Ala si; . .
__‘’0’01‘©odicum Angelicoram numeri veteres cum eis quibus
| nune designantur comparati.
RCD 18 4
θΈΞΞ 55 8
È ΞΞΞ 65 6
ἊΝ 5 ν 10. Ul » » io iii Mb Ὁ ΞΘ Ὁ
Bio » 8. 24—= 55 i (9045 > ai ΚΠ aa aa
Mt >» £ UU ἌΣ 11ΞΞ. 41 ΣῪ dO— 102 5, «Ὅν. 014
si » >» —_ i i 5 10 ΞΞ 2, eg 3105 > a 210
è >» >» ll= 11 | » 4. 10= 26 = Wa lo 04 IDE ΕΞΞ Ὁ
ὩΣ ᾿Ξ ἡ — 68 i) ΞΞ 99 ei 95 ie Al
Mi O — 19}: .14-- 53 )..». 8. 1-- 106 |»? 1-Ξ3 20
> B. 1 le 114 na doi? 91 na I LOS »
Ν᾿ - 113 | » >» 6= 65 | » » 8= 91 | D.2.27=106
ὯΝ asi =. >». 19 == 138 ei — 992 DIS
100. » D. = tal MES RATE, ai 9223
Ὁ Ξ 90 Ἐν eo >» >» 39 ia 1 +22
See Eee N28 pia Et F4£ » DI ΒΈΞΟΘΗ:
EM si s i .D92 + all ASS 210198
Σ » 8= 86 » >» #60 > » 13 42 ac» 51. — 126
>» >» = 90 oil --- τ » > 14-- 64 » ΞΘ 89
>» » 10= 96 » » 13=- 66 ΠΣ 630 SEL
Mio o 11 — 1924: 59 su ia _109
>» >» 12=115 | » »15= 82 | » » 18= 1]|> »
sporta — 94 Οὐ 1859 2A: 46 Da 2:
pit ahi 6] TOI ΞΘ so 19 » 4. 40 12
ΠΓΞΞΞΊΤΡΗ »i (ai 4107 ee
EM ΠΟΘΙ be DS IT to) » » es sir a e 2120
GV 87 sang JO "AE boy i θ0
SETA, sila S='.93 » >» — MISS » 8 =
Sira 10 119 5
9 sia {{|{ΞΞΞ τ 80 x qa .1.9.-- - Ὁ5 » » io
110 gs È, » a 19.99 > > J4 — +13
19M: ΣΟ lia (EA ὍΝ LI)
Acacii et Pauli epist. 94.
Achmat 29 181". e
Acta Apostolorum 39. 58 255”. Acta
Andreae 108 85. {Acta Pauli et)
Theclae 108 22”. Ex actis Petri
108 266”. Acta Thomae 108 32. Ex
monumentis actorum Constantino-
poli de Agapio et Bagadio 115 105.
Aeschines 44 217.
Albinus 101 383.
Alcinous 101 423.
Alem Isaac filius 29 259".
Alexander Aphrodis. 42. 102.
Alexander M. 42 93".
Alexander rhetor 54 105. 140.
Alexius monachus 90 279".
Ambrosius (S.) 45 89”.
Ammonius Hermiae filius 30 pass.
42 9. 9.
Amphilochius (S.) 46 34". 108 146”. 196"
115 248".
Anastasius Antiochenus 58.
AnastasiusSin.(S.)28 pass. 30/245. 43.5".
9957. 46 105. 52 252”. 65 191. 81 37". 88 280.
Anastasius Theopolitanus 110 259.
Andreae Apost. acta 108 55. (hypom-
nema) 70 250”
Andreas Caesariensis 57.
Andreas Cretensis 28 264”. 46 142. 65 216.
125 93. 107. 361.
Animalium voces 26.
Anomoei seu Arianistae dialogi de
S. Trinitate 120 306.
INDICES
A. Auctores et Opera.
Anonymus.
a) theologica, ascetica, |
liturgica, sacra varia 7 251". 15. 28 61.
147". 219". 32 1-24. 226-228. 41 1. 141.
43 253". 48 ss”. 91. 57 180”. 60 107.
115 245". 127 23. (duodecim gemmae
(se. Rationalis summi sacerdotis
hebraeorum]) 44. (oratio vel nar-.
ratio de aliquo qui martyrium
adeptus est die xxmI martii) 30 1.
(de processione Spiritus 5. testi
monia) 30 246. 254". (de Sp. S)A
30 286. 359. (de festo τῆς dxediotov) ὦ
40 60°. (de festo Orthodoxiae) 46 91.
81 51. (in depositionem vestis $. Dei-
parae in Blachernis) 125 328". (de
crucis inventione) 108 1°. (ὅρος τῶν,
φραιμενουρίων) 43 202. (fragm.. ho-
miliarum) 10. 48. 65 129. 108 239. (ex-
positio fidei) 28 53". 110 236". (de ar-
ticulis fidei) 90 204. (peccatorum
confessio)90 297. (lectionarii fragm.)
106. (liturgia) [S. Basilii M.] 15.5
62 21. [S. Johann. Chrysost.] 15 FA
62 1. (rv προηγιασμένων] 1533. 62
(χανονέριον εἰς τὴν τῶν ἁμαρτιῶν.
λύσιν») 62 37. (Κανῶν παραχλητιχὸς in
SS. Deiparam) 32 52. (canones, tro-
paria, preces) 59. 60. (παραίνεσις)
43 255. (παραίνεσις παιδαγωγίας) 60.
127. (de Evangelistis) 48 186°. (Io-
hannis et Lucae evangelia quibus
diebus legantur) 11 220. (in eos qui.
Romam primum thronum dicunt)
e facta sub Constantino ib. 242".
È; 4! @e missa semel in die celebranda)
ib. 247. (definitiones; δεαίρεσις ἀρε-
τῶν χαὶ χακιῶν) 52 190. (salutatio
| angelica) 5 134". 19 13". (oratio do-
minicalis) 5 135. 19 13. (orationis
dom. interpretatio) 7 251". (‘Gloria
in excelsis Deo ’) 5 135. (‘ Sanctus,
Sanctus etc.) 5 135".
bh) philosophica, ethica, physica
31. 28 27..48 or". 52 190. 58 vir
‘90 291. 296. (sententiae, apophtegm.)
i 30 329. 69 165”. 82 227". (de corpore)
«6342. (de anima) 28 eo". (de animae
| potentiis) 28 144". 147°. 217". 52 190".
(de libero arbitrio) 28 145". (de ani-
| ‘mae partitione) 28 219. (de materia,
Ἢ ὧ(θ specie, de rerum natura) 30 349.
ο΄ (46 prima rerum causa etc.) 80 350".
(σύνοψις τῶν σοφιστιχῶν ἐλέγχων)
᾿ς 42 416. (tractatus de hominis gene-
ratione) 28 143".
c) grammatica et metrica 5 66.
Ὁ». 6. 8: 16 120. 171°. 197°. 20. 55.
|_—Lat. 1094. (λέξεις χαὶ ἑρμηνεῖαν τῶν
ο΄ ἑαμβικῶν κανόνων) 7 249. (λέξεις περὶ
ο΄ βοτάνων) 11 348. (voces animalium)
26 56. (nomina membrorum humani
“corporis) ib. (περὲ ποιητῶν) 25 219.
(περὶ μέτρων) 30 341. (nominum in-
terpret.) 58 250".
d) rhetorica 26 pass. (σχήματα τοῦ
φυσιχοῦ λόγου) 26 51. 64". (de figu-
ris) 26 ee. (de synecdoche) 26 64°.
e) historica et chronologica 41 140".
(de S. Leone Papa) 58 205". (chro-
«| nicon) 65 147. (historiarum sa-
crar. epitome) 32 57. (χρονογραφία
ἐν ἐπιτόμῳ ἀπὸ ἀδὰμ etc.) 43 185.
(enarratio de episcopis CP.) 48 186°.
ο΄. (catalogi summorum pontifi-
|. cum, patriarch. etc.) 115. (catalo-
gus episcop. Constantinop.) ib. 10".
£) geographica 43 255". 256". (flu-
mina in S. Script. recensita) 43 256".
{τάξις τῶ. μητροπόλεων) 115 7
ra
i VO)
g) mathematica (scholia in Nicoli:
dem) 95 357".
h) astronomica et astrologica 29
pass. 30 347. 58 269”. 74 104.105. 120 298.
(ταραγγέλματα σοφρῶν) 29 181. (περὲ
χαταρχῶν διάφορα τινῶν σοφῶν)
29 230. (Enarrator in Ptolemaei
Quadripart.) 74. (schol. et canonia
in Ptolem.) 74. (ποίημα τῶν ἀρχαίων
φιλοσόφων πιερὶ τῶν ἀστέρων) 17 329.
(de Chaldaeorum et Aegypt. astro-
nomia) 17 331°.
i) musica 63 15". 26".
k) medica 4174".276sqq.17 pass. 68.
1) carmina. (in Dionysium Areo-
pag.) 37. 43 18”. (in Cyrill. Alex.)
23 105". 187°. (in Gregorium Na-
zianz.) 60 127. (in Ezechielem et Da-
nielem) 76 196". (in dormition. B. V.)
© 2. 247”. (in Pentecosten) 7 248. (in
Domini incarnat.) 28 211”. (in XII
Apostolos) 28 217. (in Hexaemeron)
89. (in sermones SS. Patrum) 52 212".
(in SS. Deiparam) 60 15. (in Tohann.
Chrysost.) 110. (epigrammata) 7.
ST. 43. 54. 56. 80.
m) varia. (de chrysogram.) 17 280".
(de chrysograph.) 17 982. (tabula
mensium) 17 319. (de mensibus
Romanorum, Aegyptiorum etc.)
17 326". (de vita et morte calculus)
17 327. (pauca metrologica) 28 126°.
(tabula compendiorum tachygra-
phic.) 35 222". (fabulae fragm.) 25
2". (de hominis aetatibus) 28 143.
(περὶ ἡμερῶν δϑυσχόλων) 52 190". (de
methodo inveniendi Pascha) 43 18”.
(supplicatio ad imperatorem pro
eleemosyna) 43 21". (de tarda se-
nectute fr. in fine mutilum) 43 183".
(de esu carnium secundum legem
veterem) 57 192. (de ecclesiis ap.
barbaras gentes administrandis)
115 12". (de clericorum donis et te-
stamentis) ib. (septem orbis specta-
cula) 120 53. (somniorum interpre-
tationes) 5 352.
ie 7 II PINO
Anthimus Athenarum episcopus 30
3". 352". 358".
Anthologia graeca 43 1°. Lat. 346.
{Antiochus monachus) 79.
Antonii Melissa 28 61. 30 329. 52 191.
Aphthonius 54 39.
Apollinarius 28 60”. 50.
Apollinis orac. 43 189.
Apollonius 44.
Apomasar 29 10 sqq. 237".
Apostoles v. Michael.
Apostolorum doctrina de gratiarum
donis 115 208. Symbolum 5 134. 10
78. 19.
Apotelesmatica 29 152" sqq. 209 sqq.
Apsines 54 32.
Archimedes 35.
Archippi narratio de Michaelis Arch.
miraculo in Chonis 108 53°.
Argumenta in Aeschinem etc. v. Ae-
schines etc.
Argyrus v. Isaac.
Aristeae ad Philocr. hist. LXX in-
terpr. 114.
Aristides 44. 54 31.
Aristophanes grammat. v. Euripides.
Aristoteles 2. 30 94". 148 sqq. 42 25”. 43
189". 47. 78. Commentar. in Arist.
de interpret. 42. Scholium in Arist.
45 233". Enumeratio Arist. inter-
pret. 42.
Aristoxenus 35 994:
Armenorum (de) haeresi 30 308.
Arrianus 119.
Artziburtzes (de) ieiunio 30 311.
Asterius (S.) Amasenus 125 243.
Athanasius (S.) 28 pass. 30 346. 33. 43.
45 ss. 52 211. 255. 57 260. 115 pass.
120 306.
{Athanasius reyvyodgpos) 108 73°.
Athenagoras 96.
Atticus 115 102".
Augustinus (S.) 28 60.
Basilius (S.) Magnus 13 pass. 28 218.
30 327. 48 pass. 45 91. 58 pass. 67 178.
69. 71. 89. 90 207 544. 106 12. 108 126".
115 165". 250. 127 7". 44.
Basilius Emes. 86 219. (v. Addenda).
| Be isa ἘΣ ἀπε, api vene Ἢ
| {Cornutus) 54.
Bessario 90 pass. Η
Boethius 48 10.
Cabasilas v. Nicolaus.
Cacodoxi interrogatio ad magnum.
Dionysium 28 go". >
Calendarium neograece 9. tabulae va-
riae ad calendarium pertinentes.
120 300.
Callistus Xanthopulus 58 8“.
Canones conciliorum 115.
Cantacuzenus v. Matthaeus.
Cassianus Abbas 52 255.
Catalogi summorum pontificum, par
triarch. etc. 115.
Catena in Esaiam 117. in Genesim 114.
in Iob 113 76. in Lucae evang. 100.
in Marci evang. 36 218. in Matthaei
evang. 36 1. in Salomonis Prover-
bia 113 1. i
Cato 48 1.
Cedrenus v. Georgius. 1
Chariton 58 105. i
Choeroboscus v. Georgius. -*
Chrysoloras v. Manuel. ,
Chrysostomus v. Iohannes. ἢ
Claudius v. Ptolemaeus.
Clemens I Papa 70 121. 81.
Commentarius in Cantic. Canticorum
113 61”. in Ecclesiasten 113 47°. in |
Iohannis evang. 67 63. in Matthaei
ev. 67 1.
Comnenus v. Manuel.
Concilia 115. (excerpta) 30 238" sqq. (de
septem synodis) 30 317°. -
{Constantinus Asyncritus Rheginus)
68.
{Cosmas Hierosolym.) 60.
Critodamus 29 184".
Cydones v. Demetrius. δ᾽
Cyprianus (S.) 45 sg". 115 215".
Cyrillus (S.) Alexandr. 23. 43 224. 45
pass. 67 278". 110 289. 115 102. 194. 198.
116. N
Damianus Heliod. 95 388.
David philosophus 30 4s”.
Demetrius Cydones 25 233.
16.3.96
Mr Ἐν πὰ LIO y
rius ozio metropolites 30 322
Mae (pi τι}: i
Demetrius Moschus 63 58.
Demetrius πρωτοχένσωρ 1 33".
Demetrius Triclinius 14.
Democritus 30 330". 43 οἷ.
Demophilus 74 99.
Demosthenes 63 43". 64.
Diadochus 58 130”.
Dialogi theologici (Pselli) 90 2g0”.
Didymus Alexandr.) 116.
Diodorus Siculus 27 264".
Diogenes Laertius 2 118. 97.
Diogenianus) 54 174.
i {Dionysius) 25 199.
Dionysius Alexandr. 43 254. 115 153.
I 249”.
_Dionysius (S.) Areopagites 37. 43. 56.
80.
Mis Halicarn. 54 63. 101”.
Dominicus Venet. archiepisc. 43 23.
Donatus 5.
«Dorotheus (S.) abbas) 52 268.
leutherius Zebelenus 29 224. 226.
Ephraim (S.) 46 80. 58 79". 131. 81 115.
108 198". 214. 248” 121.
Epictetus 80 330". 43 ο΄. (in Epicteti
Enchiridion enarratio) 80 251.
Epiphanius monachus 32 33.
Epiphanius (S.) 43 217. 249”. 46 147.
811357. 94. 108 1. 223.
Epistulae. (Alexandri M. ad Aristot.)
.42 93". (ad Martyrium) 115 199°.
(epistula testimonialis etc.) 30 5°.
(synodi african. epist. ad Celesti-
num) 115 103.
<Eprubag Zaphar Ebe Elzebar) 68.
Esdras {τοῦ ἔσδραχος in cod.) 4 290.
Eroteses sive Interrogationes v. Ano-
| nymus.
duchologio (ex) excerpta 60 11 sqq.
127 78 566.
ἡ
unomius 28 60". 120 312".
uodius 40 35°.
luripides 14. 24.
usebius Alexandr. 81 128. 149".
Susebius episc. 108 220.
— Studi ital. di filo. class. IV.
ἘΠΕΘΉΤΗΝ monachus 108 155΄.
Eusebius Pamphilus 11.57 192. 123.
Eusebius 67 59. 61°.
Eustathius 85.
{Eustochius diaconus) 108 250". |
Eustratius Nicaeensis 80 273. 274". 43
23”. 24".
{Euthalius) 39.
Euthymius Zigabenus 30 pass.
Eutocius 35.
Evagrius 52 214. 58 124.
Evangelia 11. 123. (fragmenta) 106.
(evangelii summarium) 44. (in
Matth. evang. comment.) 67 1. (in
Ioh. evang. comm.) 67 63. (in evan-
gelia excerpta varia Patrum) 67 258.
Felix papa 45 so.
Galenus 17 pass.
Gaza v. Theodorus.
Gellius 12 42”.
Gennadius CP. 115 196".
Geometra v. Iohannes.
Georgius Caesar. v. Gregorius pre-
sbyter.
Georgius Cedrenus 65 147.
Georgius Choeroboscus 30 339".
Georgius Lacapenus v. Michael Syn-
cellus.
Georgius Nicomed. 70 50".
Georgius ὁ χεχαυμένος 28 217.
Georgius Pachymeres 88.
Georgius Scholarius 18. 34. 90.
Georgius Trapezuntius 90 189".
Germanus patriarcha 28 20. 30 319.
43 203".
Germanus (S.) 15 33. 28.
Geronticon 28 62”. 58 129". 238". 255".
Graduum cognationis schema etc. 115
225".
Gregorius Antiochenus 108 232. 125 191°.
Gregorius CP. 57 248.
{Gregorius Corinthius) 16 172.
Gregorius Dialogus (s. Magnus) 58106".
Gregorius Mamma 90 134 sqq.
Gregorius Nazianzenus 13 pass. 28 28".
30 244. 336". 81. 33. 43. 45 90. 46 pass.
58 pass. 60 19. 61. 66 47". 67 177°.
81 145”. 85 173. 115 248.
12
, ᾿ ; pa i 4
sap
È Gregorius Neocaes. SI 69”.
PA ‘
dei
AA
Gregorius Nyssenus 13 146. 22. 28 pass.
45 91. 58. 63 31. 69 72. 110 288". 115 185.
Gregorius IX Papa 43 201. 202.
{Gregorius Presbyter) 60 113. 61 90.
81 190".
Gregorius Sinaita 58.
Gregorius Thaumaturgus 70. 115 161.
Gregorius (S.) Thaumaturgus 28 58%.
30 244.
Harpocration 3.
Hephaestion 14. 30 341. τά.
Heraclius Aug. 4 143”.
Hermes Trismegistus 17 339". 29 pass.
43 188". 63 27.
Hermias 118.
Hero Alexandr. 109.
Herodotus 83.
{Hesiodi versus) 12 42".
Hipparchus 29 158.
Hippocrates 4 pass. 17 261. 80 233.
Hippolytus 115 210".
Homerus 122 et v. Tzetzes.
Honorius Aug. 90 289".
Hypsicles 95 262".
Iacobi epist. 39 43.
Iacobitarum (de) dogmate et de Chat-
zitzariis 30 322 (p. 11).
Iamblichus 77.
Ignatius Xanthopulus 58 8“.
Imaginibus (de sacris) 30 319.
Innocentius I Papa 90 289".
Johannes Antiochenus 45 93. 199.
Johannes (apost. et evangel.) 11 175".
15 101°. 19 pass. 82 171. 39 60. 57. —
In Ioh. evang. commentar. 67 63.
Johannes Archiatrus iT.
Iohannes Carpathius 52 214". 937.
Johannes Chrysostomus 28 pass. 30
321. 327. 43 217. 46 pass. 58 pass. 65
pass. 72. 73. 81 pass. 84 (excerpta
ethica) 86. 81. 88. 89. 90 287. 291". 293.
108 pass. 110. 112. 124. 125 pass.
Johannes Citrus 127 21.
{Johannes CP.) 65 295.
Johannes Damascenus 28 pass. 32 206.
43 184. 58 231. 65 pass. 69. 81 26.
125 363.
Tohannes Hierosolym. 30 293.
Joseph Thessalon. 81 65.
Iohannes Geometra 50 mist. Alli:
σαν
᾿
ITohannes Ieiunator 125 9". 127 47°.
Iohannes Laurentius Philadelph. 29
270". Ἐν
Johannes Moschus 58 205". È
Tohannes Philoponus 1. 30 139. 104. —
Johannes Thessalon. 81 160". n
Iohannes Xiphilinus 115 246.
Iohannes Zonaras 63 63.
Ioseph Philagrius 30 pass. 57 183.
Toseppus 58 270". ᾿
Isaac Argyrus 1 10". 18 85. A
Isaac Asceta 52. 4
Isidorus Pelusiotes 13 169. 67 60.
Isidorus Thessalon. 51. Ἢ
Isidorus (S.) 58. ‘d
Isocratis sententia 28 61°.
ludae epist. 39 63.
Iulianus episc. Halicarnass. 113.
Iulius I Papa 45 98“.
Iustinianus Imper. 4. 25. 115 246."
Iustinus 58. 96 43. ì
Leo Achridanus Bulgariae archie-
pise. 30 306. |
Leo Imper. 28 215.
Leo (S.) Magnus 90 283.
Leontius episc. 30 325". 43 199".
Libanius 13. 64.
Longus sophista 49.
Lucas (medicam.) 4 277”. 17 326. (evang. —
fragm.) 106. — In Lucae evang. |
commentar. Titi Bostr. 67 139%.
Macarius Macrus 90.
Macarius (S.) 58.
{Magentinus) 30 204.
Magister v. Thomas.
Manuel χαρτοφίλαξ 127 56.
Manuel Chrysoloras 12.
Manuel Comnenus 29.
Manuel Moschopulus 5 52. 10. 14, 16.
Marcus Ephesinus 57. 90.
Marcus Eugenicus 18 gs". ᾿
Marcus evang. — In Marcum com-
ment. Victoris Antiocheni 67 179".
Marcus hieromonachus 65 140.
ἀῶ ᾿ pn Las DIN ©
Ν MRI ἘῸΝ +
dA a Di ΘῊΡ ἐν ἢ
s anachoreta 28,0
tyrium (ep. ad) 115 199".
.,seres Persa 29 260.
Matthaei evang. fragm. 37. 106. — In
| Matth. evang. comment. 67.
Ma .tthaeus Cantacuzenus 57 197.
î Matthaeus monachus 57.
M ‘aximus Planudes 4 167. 170°. 5. 24. 48.
Maximus (S.) 28 63. 288. 37. 43 pass.
4 56. 58 252. 80 61. 120.
Maximus Tyrius 25.
Meletius monachus 17 141.
Nicetas diaconus 90. 570.
Nicetas Heracleensis 60 43. 85 173.
{Nicetas magister) 126 68.
Nicetas monachus 90 262.
Nicetas Stethatus 90 236” 566.
Nicetas Syncellus 90 261.
Nicolaus Cabasilas 57 ss. 58 132.
Nicolaus CP. 13 163".
Nicolaus V Papa 90 186.
colaus patriarcha 115 247".
con 57 250.
Nilus Cabasilas 30 197.
Nilus (S.) 28 eo". 19”. 43 181.
57 153. 58 79°.
Niphon 48 s9.
Nonnus Abbas 60 95”. 50.
Nuptiis (de) varia 57 228. 115 235". sqq.
Octoechus 53.
Oracula de Trinitate etc, 43 188".
Oribasius 17 91.
Orpheus 43 188°.
Ovidius 24.
Pachymeres v. Georgius.
Palaephatus 54 16.
Palamas 66.
Palch 29 91.
Palladius 90 225.
Palladius 90 287”.
Papiae hieropolitani fragm. 36.
Pappus Alexandr. 111.
Patrum excerpta varia in evangelia
67 258. interpr. in Genesim 114. te-
stimonia de processione Spiritus
Sancti 30 246. 254". ([Ἐχλογὴ ὑπὸ ὁσίων
πατέρων ἐκ τῆς ϑεοπνείστου γρα-
φῆς etc.) 30 333".
Paulus Aeginetes 17 pass.
Paulus Apost. 15 31". 39 71 sqq. — Acta
Pauli et Theclae 108.
Paulus Emesenus 45 94 sqq.
Paulus Nicaeensis 4 175.
Pausanias 103.
Pelusiotes v. Isidorus.
Persarum et Arab. astron. 29 pass.
Petro (de) fullone 80 313”.
Petrus Alexandr. 45 8γ΄. 115 155”.
Petrus Apost. 39 49. 57 252. 108 266".
Petrus Theopolit. 43 13.
Philagrius v. Ioseph.
Phile v. Michael.
{Philippus solitarius) 28 203. 30 322".
Philo 17 318. 80 231.
Philoponus v. Iohannes.
Philotheus 60 (?). 66 232.
Phocylides v. Pseudophocylidea.
Phoebammon 54 114.
Photius 13 73. 43 183".
115 13". 201.
Pindarus 85.
Planudes v. Maximus.
Plato 28 57°. 43 189. 80 3. 45. 101. 107.
Plutarchus 28 57". 63. 80. 101 449".
654310 915099
Polychronius 113.
Polycratis epistulae ad Victorem
fragm. 80 229.
Porphyrius 30 25. 42 10. 74 94.
Preces et benedict. 59. 60. 115 211. 127.
Prochorus 57 249. 108 29".
Proclus 99.
Procopius 25.
Prodromus v. Theodorus.
Professio fidei 28 58". 110 286".
Protogenes episc, 43 200.
Proverbiorum collectio 54 174".
Psalmi 19. 59 366.
Psellus v. Michael.
Pseudophocylidea 80 7.
Ptolemaeus 29 279". 74.
Pythagoreorum aurei versus 107.
Scholarius v. Georgius.
Scholia in Aeschinem, Archimedem,
Aristotelem, Dionysium Areopag.,
Euclidem, Euripidem, Homerum,
Pindarum etc. v. Aeschines ete.
Sententiarum admonitoriar. fragm.
30 329. (Γνῶμαι σοφῶν κατ᾽ èxho-
γὴν etc.) ib. (sententiae e Demo-
crito, Epicteto etc.) 30 330". 43 9.
Serapio episc. Lat. 229.
Sibyllae orac. etc. 43 189.
Simon Cananaeus 115 213.
Simplicius 98. 99. 105.
Solon 30 329. 43 189".
Somniorum interpretationes versibus
senariis 75 352.
Sophocles 43 12". 189
Σοφονίας 7.
Sophronius Hierosolym. 40 89. 81 10.
108 277. 110 287.
Soterichus philosophus 43 189".
Stephanus Alexandr. 29 236". 104.
Studita 30 327".
Suidas 2 119. 75.
Symeon Hierosolym. 30 300.
Symeon Metaphrastes 13 158. 28 213”.
40 so. 46. 58 105. 108 pass. 110 258. 126.
4 Pe Seth 80 347.
᾿ ΟΝ Ὁ
Symeon Stylita 43 233Ὁ.
Syncellus v. Michael.
Synesius 13 166.
Tarasii epist. 115 143". via
Theo Smyrnaeus 101 385°. Mi
Theodoretus Cyrensis episc. 41. 480
pass. 45 pass. 76. 114. ᾿
Theodorus Gaza 5 136. 90 186. Ψ.
{Theodorus Iconiensis) 108 239. RE
Theodorus Nicaeens. 13 154.
Theodorus Prodromus 7. È
Theodorus πρωτοχένσωρ v. Demetrius. 6
Theodorus Studita 30 319. a
Theodosius imper. 45 91°.
Theophilus Alexandr. 45 89. 115 192. N
Theophilus 17 247. 29 275. σὰ
Theophrastus 2 177”. ἐ
Theophylactus 21. 80 281”. 43 pass. :
Thomas Magister 14 5. 46”. 85 3. τ
Thucydides 43 189". 93. PE
Timaeus Locrus 63 16. 107 357.
Timotheus Alexandr. 108 58, 115 190.”
127 21. "
Titus Bostrensis 67 139”. Lat. 229 5, Ἢ
Totylae epist. 25.
Triclinius v. Demetrius.
Triodion 59.
τρισαγίου (περὶ τοῦ) 30 315.
Tryphon 26 52". 68. { i
Tzetzes 122. “ἢ
Victor Antiochenus 67 179". i ta
Virunius Ponticus 63 28.
Vita Aeschinis, Aristotelis, Boethii,
Homeri, Pindari etc. v. Aeschi-
nes etc.
Voces animalium 26.
Xanthopuli v. Callistus et Igna-
tius. :
Xenophon 63 29. “ἢ
Xiphilinus v. Iohannes.
Zigabenus v. Euthymius.
Zonaeus 26 59. 61.
Zonaras v. Iohannes.
Le
»
Acepsimae, Joseph *126 12°.
Acindyni, Aphthonii etc. 108 45. "126 5.
Aecatharinae (auct. Athanasio tachy-
grapho) 108 73". (fragm.) *70 121.
Agathae *108 150".
Alexii 40 69.
Alypii 70 212.
Amphilochii Iconiensis *70 61°.
Andreae apost. (acta) 108 85. (hypo-
mnema) 70 280.
Andreae propter Christum stulti (ex-
cerpt.) 127 14°.
Athanasii Alexandr. 110 244".
Athenogenis et discipulorum 108 211.
Barbarae *46 1.
Basilii Amaseni 40 124.
Basilii Magni, auct. Amphilochio Icon.
46 34".
Blasii 40 1. *108 166°.
Ciryci et Iulittae, auct. Theodoro
Icon. 108 239.
Constantini Magni et Helenae 22.
Cosmae et Damiani 108 43. 126 2.
Ephraemi Syri 121 267.
‘ Eupli *108 264°.
Eusignii, auct. Eustochio diac. 108 250”.
Eustathii, Theopistes etc. 65 223".
108 14.
Eustratii, Auxentii etc. *108 95.
Euthymii Magni *110 258.
Galactionis et Epistemes *126 42".
Georgii 40 109. 46 170. 81 216. (mirac.)
46 185. 189.
Gregorii episc. Agrigent. *70 71].
Gregorii Nazianz., auct. Gregorio pre-
sbyt. 61 90”. 60 113.
Gregorii Nysseni, auct.
Thaumaturgo 70 1.
.Guriae, Samonae et Abibi *126 169°.
(mirac.) 108 67°.
Gregorio
INDICES.
i
è n
SI - 3° bf Î
VE Re
ate 4 SARE
181
ἘΣ. Vitae et martyria Sanctorum. 1)
Helenae v. Constantini.
Hieronis et sociorum *126 52”.
Iacobi Persae 70 225". 108 so.
Iohannicii *126 22".
Iohannis Calybetae *108 134".
Iohannis Chrysostomi *126 103".
Iohannis Eleemosynarii *126 78”.
ILeonis 108 177”.
Mariae Aegyptiae, auct. Sophronio
Hierosolym. 40 89. 81 10. 108 277.
Mariae Virginis, auct. Epiphanio mo-
nacho 32 33.
Marinae 108 242”.
Martiniani 40 8΄. 108 170.
Matronae *126 56.
Maximi confessoris 120 323.
Menae Aegypt. 108 58 (auct. Timotheo
Alexandr.). 126 74".
Mercurii 70 201.
Michaelis archang. mirac. 10853" (auct.
Archippo). 237° (περὶ τοῦ παραλύ-
. τοῦ).
Nicephori Antiocheni *108 132.
Nicetae 108 5".
Nicolai Myrensis *46 6. (mirac.) 108 90".
Onuphrii et aliorum eremit. 108 182.
Parasceves 32 25.
Pauli Constantinop. ‘126 48.
Petri episc. Alexandr. 0 190".
Philippi apost. *126 166°.
Philippi presbyt., auct. Eusebio mo-
nacho 108 155".
Platonis *70 41".
Quadraginta Christi martyrum 40 31.
Quadraginta martyrum Sebasteno-
rum 81 60”.
XLII martyrum, auct. Euodio 40 35”.
Samonae v. Guriae.
Septem dormientium ete. *108 254.
Silvestri papae etc. 108 120.
') Asterisco signamus SS. vitas, quae in Mignei ‘ Patrologia Graeca ’ Symeoni Metaphrastae
tribuuntur.
È D MUTTER RE NE RT A Re TI
EER RA ASTE δ) SK 10,14 Dati MORO RI
DI
Aovridagie LIZA *70 293. | Theoî Ἰοεὶ Εδοσδοηΐ, ἐ A Basilio mes.,
Stephani iunioris 70 234. 86 219.
Stephani protomartyris 108 261. (de | Theodori martyris 81 46. (fragm.) 10 δ
reliquiarum revelatione) ib. 113. 166.
Theclae 108 22". Theodori Tironis 40 25. 81 46” (mirac.) »
Theoctistes Lesbiae, auct. Niceta ma- 50. (fragm.) 106.
gistro, 126 68. Theophanis *40 so.
Theodorae 108 5", Xenophontis et soc. 108 140.
C. Codicum scriptores.
Antonius Damilas 90. Johannes Puccini 77. 80. 97. 102.
Aristobulus (Arsenius) Apostoles 82. | Iohannes sacerdos 59.
Bartholomaeus Comparini 54. Ioseph Philagrius 30.
Bartholomaeus monachus 15. Manuel Chrysocephalus 42.
Callistus 65. Marcus Mamuna 47.
Hleutherius ἤλειος 29. Michael Apostoles 27. 61.
Iohannes 2. Symeon Papadopulos 60. 61.
Iohannes Anagnostes ὁ υἱὸς τοῦ zovo- | Valerianus Albini 85. 96.
τίχη 73. Virunius Ponticus 63.
Iohannes Marius Filelfus 122.
D. Annorum notae in codicibus obviae.
»
972 (Ὁ) 41. 1394 90, 1479 90. 1559 84.
1026 76. 1407 72. 1482 14. 1636 15. το
1165 15. 1410 57 p. 105. 1493 54. 1748 58. 86. 116,
1271 13. 1419 106. 1497 80. 121. i
1342 τ. 1423 59. 1500 ib. 1749 13. 15. pi
1357 31. 1431 65. 1508 1. 1786 81.
1388 29. 1440 122. 1515 63 p. 114. a
1393 30. 1461 76. 121. 1558 88. E
XE. Possessores codicum. — Varia. 1)
᾿
{!
A.egidius cardin. 80, 97. 103. Arsenius(Aristobulus) Aposto-o i
Angelus Politianus v. ad cod. 80. les 48. 82; v. ad cod. 27.
Animalium voces 26. SIRIA. Bardella 76. 110.
Albertus Pius Carpensis 35. 121.
Antonius χαϑηγούμενος μονῆς τῆς ὕπερ- | Bibliotheca Passionea, S. Silvestri vi
ayius ϑεοτόχου τοῦ μίλη 15. Sigillum. — ‘ Bibliot. H. F. 1770”.
Antonius Milesius 59. lat. 229.
ἡ Nomina possessorum qui videntur diductis litteris sunt impressa.
x I
ΡΝ a
ty 01 ΟΣ
bario
nl “RZI 4 ὅτ “Ὁ
| Codices. (Magliabech. 16) 1. (Monac.
“Γ΄ τ, Vindob. XLIII. XXIII [Lamb.-
|_—’9(Koll. VI 359. 5141) 4. (Baroce. 72.
—_ Laur. Conv. Soppr. 106) 5. (Vat.
νᾶ; Urb. 158) 6. (Bodl. Miscell. 112) 12.
(Escur. T.II. 3) 13. (Monac. 289) 17.
(Laur. LVII 50) 20. (Marc. 487.
Laur. Conv. Soppr. 105) 24. (Baroce.
68. 57. 115. Laur. LV 7) 26. (Ba-
rocce. 16. Vat. Pal. 861. Cromwell. 7.
Bodl. Laud. 26. Monac. 509 etc.) 28.
(Mare. 324. 336. Monac. 243. Laur.
XXVIII 33. Vat. Pal. 312) 29. (Ba-
rocc. 72. 114. Bodl]. Miscell. 7. Ca-
non. 21. Laur. V 36. LVIII 4. LV 7.
Vat. Pal. 356) 30. (Bonon. bibl.
Univ. 2702) 32. (Laur. LVIII 27) 34.
(Laur. XXVIII 4) 35. (Marc. VI 6
= Nanian. 255) 38. (Lond. Add.
Mss. 18, 231) 41. (Vat. Reg. 44. Ba-
rocce. 68. Marc. 575. Bodl. Laud. 73.
Vat. Pal. 209) 43. (Laur. V 37) 50.
(Vat. gr. 651) 51. (Marc. 127. Barocc.
128, 196. Vat. gr. 653. Laur. X 3)
52. (Laur. S. Marci 686) 56. (Vin-
dob. LXXVI[Lamb.-Koll. III 372].
Laur.IV 6. Barocc. 206) 58. (Monac. -
508. Vindob. CCLXV [Lamb.-Koll.
V 406)) 66. (Cromwell. 15) 67. (Vin-
dob. XXIX [Lamb.-Koll. VI 586].
Bonon. bibl. Univ. 3632. Laur.
LXXV 4 etc.) 68.(Laur. XXVIII 14.
Magliabech. 7. Bonon. bibl. Univ.
2280. Vat. gr. 1414) 74.(Laur. LV 4)
80. (Barocc. 238. Vindob. CXVI.
XXXII [Lamb.-Koll. IV 172. VIII
735])) 81. (Monac. 10) 82. (Laur.
VIII 13) 84. (Bonon. bibl. Commun.
A I 5) 88. (Laur. LXXIV 13. X 14.
Monac. 27. Vindob. XII [Lamb.-
Koll. VIII 1081) 90. (Laur. XXVIII
2. Magliabech. 11 B) 95. (Bonon.
bibl. Univ. 1497) 96. (Riccard. 18)
98. (Barocc. 147. Vindob. XIV.
XXXVI [Lamb.-Koll. VIII 253. 221.
798]) 108. (Magliabech. 11 A) 109.
(Vat. Pal. 367. 242) 110. (Bodl. Mi-
scell. 44. 45) 113. (Laur. IX 8. V 40.
κὰν,
Ψ νι,
ΓΑ TEDIGASI ἐν ia 188
Monac. 880) 115. (Marc. 584) 126.
(Laur. Conv. Soppr. 181) lat. 1094.
Conerius (Andreas) 1.
Constantinus filius David 73.
Constantinus Palaeologus laud. ad
cod. 59.
Constantinus Porphyrogennetus 69.
Cryptographica 17. 89. 125.
De Crescentiis (Petrus) 23.
Demetrius 120.
Devaris (Matthaeus) 74.
Gabriel fio de ser Costa 45.
Georgius comes Corinthi 14. 25.
29. 45. 47. 48. 82. 106 Iv.
Georgius lector 87.
Giberti (Iohannes Matthaeus)
archiep. 120.
Guidi (Iohannes Franciscus
Paulus) 12.
Imagines 9. 42. 69. 81. Lat. 346.
Iohannes 2.
Johannes ἀναγνώστης ὃ υἱὸς τοῦ χουρ-
τίχη 13.
Iohannes (9) 84.
Johannes Comnenus 106.
Iohannes Hydruntinus v. ad cod. 74.
Iohannes Marius Fr. Philelphi f.
122. i
Iohannes Palaeologus Canta-
cuzenus 124. (v. ad cod. 71).
Ioseph sacerdos 120.
Italica quaedam 3. 14. 57. 84. 124.
Lat. 229.
Iustinian marchio 14.
tonvov 59.
Lascaris (Iohannes) 14.
Leo ὁ χαλικὰς 46.
Mai (Angelus) laud. ad codd. 36.
82. 89.
Mamuna (Marcus) 14. 30. 45. 47.
56. 66. 106. 116.
Manches (?) Angnelo 84.
Margarita 13.
Martellus (Iacobus) 14.
Matthaeus v. Devaris.
Matthaeus 83.
Michael 0 μαλλάς 46.
Michael ὃ πρόεδρος 87.
ge vu fi
bi
ta
tea te 4 ‘conp. GR. BIBI. AN
Modius (Iohannes Baptista) 19.
Monasterium Γαλησίου (βίβλος ἱερὰ
προδρόμου τῆς χειμένης ἔγγιστα
τῆς ἀετίου, ἀρχαιχὴ δὲ τῇ μοιῇ κλῆη-
σις πέτρα) 123. (οὔ χαρσιανίτου)
120. (τὧὠὧν κελιβάρων) 21. 70. (τῶν
τριῶν μεγάλων ἱεραρχῶν) 30 p. 67.
(τῆς ὑπεραγίας ϑεοτόχου τοῦ μίλη) 15.
(σάτου (Ὁ) λαύρας [ἐστιν τὸ βιβλίον
τοῦ ἁγίου σάτου (Ὁ) λαύρας...])ὺ 22.
Monocondylia 22. 59. 84. 100. 112. 120.
Miinter (Fridericus) cit. ad cod. 81.
Nicolaus ἁμαρτωλός 120.
Nicolaus (πάπας) 125.
vixohos τοῦ Covuatov 10.
Falimpsesta 7. 10. 37.
Passioneus (Dominicus) laud. ad
codd. 13. 90. 116. Eius codd. v. Si-
gillum.
Romanus imperat. cit. ad cod. 69.
Sagrego (Angelo) 45.
Sigillum biblioth. Passioneae 1. 3-7.
10-40. 42-45. 47. 48. 50. 52. 53. 55-68.
TO. 11. 73-76. 78. 79. 81. 83. 84. 86-94.
96. 100. 106.-117. 120-127. biblioth.
S. Silvestri 3. 15. 33. 84. 53. 59. 60.
63. ‘ bibliot. H. F. 1770’ lat. 229.
Stein (Henricus) laud. ad cod. 55.
τοῦ γαλησίου αὕτη) 36. (μονὴ τοῦ
ἷ aa 1. 12.
Stichometria 36. 89. 88.
Subscriptiones. (σύγγνωτε πάντες τῶ
γράψαντι etc.) 15. (κύριε σῶσον οἷο. ἧς
15. (γράψαντι προστώξαντι etc.) 28.
(τῶ συντελεστῇ τῶν χαλῶν ϑεῶ, χά-
ous) 29 p. 61. (παναγία τϑιὰς Boj-
di
de etc.) 29 p. 64. (ὦ σταυρὲ βοή-
ϑει etc.) 30 p. 76. (ἡγοῦ ἑησοῦ) 43.
(ἐησοῦ βοήϑει μοι τῷ ἀναξίω etc.) 58.
(χύριε ἐησοῦ χριστὲ ὁ ϑεὸς ὑμῶν φω-
too etc.) 59. (ὥσπερ ξένοι etc.) 59.
60. (ω πόσα δραμῶν οὐδὲν εὔρειν τω
βίω etc.) 65. (ὦ χριστὲ βοήμη τοδού-
λον etc.) 72. (τέλος Feo χάριτας) 80.
1
126. (27000 χριστὲ ἡγοῦ) 90. (Feov
διδόντος οὐδὲν ἰσχύει φϑόνος ete.)
96. (κύριε βοήϑει etc.) 108. 124. (τὸν
δαχτύλοις γράψαντα etc.) lat. 229.
Tachygraphica 35.
Theodorus Gaza 93.
Theodorus Palaeologus cit. ad cod. 59.
Thomas 72.
Thomas Palaeologus cit. ad cod. 59.
Valla Georgius 35.
Vitalis (Philippus): saepe eius mentio
occurrit in codd.; v. praesertim ad
codd. 13. 15. 58. 86. 108. 116.
| Vossius cit. ad cod. 121.
ADDENDA ET CORRIGENDA,
p. 39 lin. 11 adde: Codicem descripsit Pb. Vitalis in ‘ ri ᾿ πὰ Blan-
chinum ‘' Evang. Quadrupl.’ I p. 562. — 48 lin. 16 (cod. 15) 2.
[82. — ib. lin. 111
; ΠῚ 2],
. [II 10). — 50 lin. ult. adde: Codicem i; Ph. Vi-
talis in ‘ Mantissa ’ ap. Blanchinum ἡ Evang. Quadrupl. ’ I p. 563. — 52 lin. 3
ab imo 2. 199 Dionysii ete. — 57 lin. 3 pro 60" 1. ib. — 59 lin. 4 1. (sic). —
62 lin. 20. 21 1. ζεβεληνζοῦν. — 63 lin. 26 2. τιβ περὶ. --- 72 lin. 9 ab imo pro
329 1. ib. — 82 lin. 8 ab imo 2. Aegyptiae. — 87 lin. 12 2. 183". — 91 lin. 9
pro χεζφάλαιονδ 1. zavav; lin. 7 ab imo ἰ. Zetrovoyiz@. — 95 lin. 14 ab imo
ESE ser azelo sagrego io gabriel fio de ser costa. — 118 lin. 20 1. Prov.: —
121 lin. 12 ab imo 4. cf. ib. — 198 lin. 2 dele sic). — 132 Vita Theodori arch.
Edesseni (cod. 86 f. 219) ed. I. Pomjalovskij, Petropoli 1892; cf. ‘ Biblioth.
hagiogr. gr.’ p. 129. — 139 1. 4 ab imo pro EKAÈYSE l. EKEAEYSE.
UN ALTRO MANOSCRITTO DI PALEFATO
Il cod. vallicelliano F 68, che si potrà indicare con la
lettera v, contiene Palefato nei fogli 208'-215". È un co-
dice cartaceo (cm. 21 X 14,4) scritto da varie mani, con-
tenente diversi trattati sacri e profani e di erudizione
bizantina, fra cui un PAysiologus. Riservandomi di dare
altrove una descrizione accurata delle singole parti, darò
qui un cenno di quella che contiene il Palefato 1). Non è,
secondo me, più recente del XIV secolo; la scrittura è
piuttosto serrata; i titoli dei capitoli sono in rosso, e così
pure il titolo di tutto 1’ opuscolo, che suona in questa forma
singolare: παλαιφάτου περὶ τῶν ἑλληνικῶν ἱστοριῶν, τεαραττολλτ
ἀπίστων λέμένων. A questo titolo seguono la Prefazione e
36 capitoli nell’ ordine seguente: I. II VI-VIII. XXI.
ΘΝ ΞΟ ΣΕΥ SOIT Na 1Π IV-DEXX, XXXVII
Ho indicato con V® un capitolo intruso, a somiglianza del
V della redazione E, ma di argomento diverso, che qui
riproduco integralmente, solo correggendo l'ortografia delle
parole che riporto in nota:
Περὶ Φαέϑοντος
Φαέϑων ὃ τοῦ ἡλίου παῖς, πτόϑον ἐσχηκὼς 5) παράλογον ἐπι-
βῆναι τοῦ πατρικοῦ *) ἅρματος *), πολλαῖς ἱκεσίαις καὶ δάκρυσι
΄ " x x 2 ΄ ἘΞ er x ΄
χεείϑει τοῦτον. ἐπεὶ ὃ ἐπέβη τοῦ ἅρματος καὶ τοὺς ἵππους
ἤρξατο μυωπίζειν 5), ἡνιοχεῖν εὖ οὐκ εἰδώς, μήτε μὴν οἷός τε
n «ς » > , x > , - c'
ω ; (#4 Xx XX { ς , 717 σχιχοασυ-
v ἑδραῖος ἐφιπιτάζεσθϑαι καὶ ἀκλόνητος, τοῖς ἵπττοις παρασυ
ρεὶς πολλῷ ϑράσει καὶ ἀγερωχίᾳ κεχινη μένοις 1), καὶ περοσγειό-
1) L'esistenza di questo codice Palefateo, trasmessoci cortesemente
a Firenze dalla Direzione della biblioteca Vallicelliana, è stata se-
gnalata al Vitelli da Carlo Krumbacher. ì :
2) ἐσχηχῶς 3) πρί χοῦ 4) ἄρματος 5) πεῖ 6) μυωπαζειν
7) χχιϊνημένοις (sic)
ae” CPT
NA
ποταμὸν ἀττοτενίγεται, πλείστων ᾿ τῆς ᾿περιοικίδος AAT ATTVOTO=
ληϑέντων μερῶν.
Oltre a questo è da notare che il cap. XIII non finisce
con le parole παρὰ τοῦ πατρὸς ἐτάφη (p. 281, 11 Wester-
mann), ma continua così:
τὰς πτέρυγας λέγουσιν ὅτι κηρῷ συνήρμοσεν ὃ) ὁ Δαίδαλος.
φασὶ δ᾽ αὐτόν τινες καὶ πατέρα εἶναι ᾿Ικάρου.. ἔσχε δ᾽ αὐτοὺς
ἐνείρχτους ὁ Μίνως 5) διὰ τὴν 1) ξυλίνην 5) ταύρου κατασκευήν 5),
ὃς ἐμίγη Πασιφάῃ "). ὃ μὲν οὖν Acidalos ἐπτερύξατο © * Ixa-
00511) δ᾽ ὑπεραρϑεὶς 15) ὡς νέος καὶ τὸν ἥλιον περιφρονήσας τῷ
πέρα τοῦ μετρίου πτερύξασϑαι τοῦ κηροῦ τακχέντος ταῖς ἡλια-
καῖς ἀκεῖσι 15) καὶ τῶν πτερύγων δυέντων ἀπετενίγη 1) ἐν τῇ
ϑαλάσσῃ.. ἐξ οὗ καὶ τὸ ᾿Ικάριον πέλαγος.
Il cap. XXXVIII invece non è completo, ma giunge
solo fino alle parole ἀργυρίῳ μὲν οὖν οἱ τότε ἄνϑρωποι οὐκ
ὀνόμαζον (sic, cioè ἐνόμιζον, invece dell’ ἐχρῶντο di A X
e dell’ ἐτέλουν di B; p. 300,8 Westermann); indi è lasciato
in bianco uno spazio di sei righe e mezzo, e poi, della
stessa mano col titolo in rosso al solito, segue:
περὶ τοῦ Βουχεφάλου
Βουκέφαλος ἵπττος, ὃν ᾿Αλέξανδρος ἐχέχτητο. εἴρηται δὲ οὐχ,
ὥς τινες οἴονται, ὅτι βοὸς κέρατὰ εἶχεν " τοῦτο γὰρ ψευδές "
ἐχεκόσμητο μὲν !!) ὑπὸ 15) ᾿Αλεξάνδρου χρυσοῖς κέρασι καὶ
ἄλλῳ βασιλικῷ κόσμῳ. καὶ οὐ διὰ τοῦτο κέφαλος βουκεν (sic)
ὠνομάζετο 15), ἀλλ᾽ ὅτι οὕτως ἐν Θεσσαλίᾳ 17) ἐκαλοῦντο οἱ ἵπττοι
ἔχοντες ἐγκεκαυμέγον 15) βουκράνιον.. ὅτε δὲ τῶν Θετταλικῶν
ἵππων τινὲς 1.) ἐχαλοῦντο βουχέφαλοι, δηλοῖ ᾿ἀριστοφάνης ἐν
x x
1) πργειότερορ 3) ἐχτινάσεται 8) τὶ 4) mae (corr. da ποῖ 3)
5) συνήρμωσεν 6) αὐτοῦς ενείρχτους σμινὸς 7) διατὴν 8) ξιλίνην
9) χατασχεβήν 10) πιασσιςρίη 11) ixagos 13) ὑπεράρϑεὶς 18) ἀχτίσι
e ἀπετινήγει 1) ἐχοσμεῖτο γὰρ Et. Magn. 15) ἀπὸ 16) x. οὐ die
rà χέρατα βουχέφαλος ὠνόμασται Et. M. 17) ϑεσδαλία 18) ἐχκεχαυ-
μένον 19) ϑεταλίχων ἵππων τινων (ἵπποι τινὲς Et. M.)
a Mt pra oi
esi. o
ὅτ ἣν vo. !) μὴ. χλαῖς ἐγώ σοι βουχέφαλον ὠνήσομαι. ψψήχει
ra SI
un ALTRO ‘MANOSCRITTO DI PALEPATO.
ἠρέμα 3") τὸν Povxspadov καὶ κοσιπατίαν 5).
Non è altro che l’articolo βουχέφαλος dell’ Etimologico
Magno, con in più quelle parole che ho qui riprodotte in
scrittura spazieggiata, e con qualche varietà che ho indi-
cata in nota. Sarebbe interessante sapere, se anche questo
capitoletto si trovava nell’ archetipo di v, e se colui che
ve lo inserì ebbe in mente di darlo come un capitolo di
Palefato. Notevole ad ogni modo è che il contenuto si pre-
stava a ciò, trattandosi di un ἄπιστον (ὅτι βοὸς κέρατα εἶχεν),
ed anche la formula τοῦτο γὰρ wsvdgs è foggiata sulle note
formule degli ἄπιστα.
Dalla collazione di v risulta che, nonostante la diversità
dell’ ordine e del numero, questo codice si avvicina più alla
classe E, che ad alcuna delle altre. Quella stessa differenza
di numero e d’ ordine si lascia anche facilmente spiegare
in un modo semplice, che, se non erro, offre inoltre il
vantaggio di gettare un po’ di luce sulla origine di questa
famiglia di codici. Distinguiamo due parti nella serie dei
capitoli di E *):
LIL IVO II
DEIRA EVI ΕΤΣ ΚΙ ΧΧΧΥΙΙ
e due parti nella serie dei capitoli di v:
6) 1 1 ΠΕ Χ XXIVSXXSEVI. XXIII. Va,
d) III. IV. IX-XX. XXXVIII mutilo.
Confrontando ora le sezioni dell'una e dell’altra serie,
è facile scorgere che la sezione a corrisponde esattamente
alla sezione d, salvo che in quest’ ultima è omesso il cap. V
e in quella il brano del XXXVIII. Allo stesso modo ὦ e c
procedono di pari passo fino al cap. XXXVI, dopo il quale
c omette il XXXVII, ma in compenso ha due capitoli del
tutto ignoti ad E. Si noti bene che l’omissione del c. XXXVII
1) ἐν ανυγύρω: Arist. fr. 135 Dindorf 3) wvyer ἠρέμα 3) χεχοσι-
πάτιεν (τὸν κοππατίαν Et. M.)
4) V. Vitelli,"I Manoscritti di Palefato ᾿ in questi Studi, I, 252
da τὸ με φυσι "
"Αἰ το εν ET PE
i τ
x
O si può spiegare per le Sendicioni dfiorovolii in cui si trova
_ ——»—qquesto capitolo, condizioni che risalgono alla fonte comune "i
ΟΣ di tutti i codici, e che forse determinarono la sua esclu-
sione anche dalla classe B; mentre c, oltre ai due capitoli
ὍΝ in più, ha il vantaggio di conservare anche la prefazione
ἌΝ avanti al cap. I. È evidente adunque che la sezione d nel-
l'archetipo di E era mutila in principio e in fine, e per
ta una trasposizione fortuita dei fogli si trovò dopo a, invece A
che avanti. Sicchè l’ ordine originario si può restituire così, i
So mettendo fra parentesi curve le omissioni di v e fra pa- Sa
μος rentesi quadre quelle di E:
bc) [Prefazione] I. 11. VI-VIII. XXIV-XXXVI. (XXXVII). Li
(XXIII. Va] si
GIU: IV: DERE XXXVII “P
»
dà
Le
L’omissione del principio del cap. XXXVIII non mi Ω
pare ragione sufficiente per ammettere che anche la sezione
a fosse mutila in fine, perchè può spiegarsi analogamente i
all’ omissione del XXXVII in c. Resta a spiegare piuttosto
l’omissione del cap. V in d, e un'ipotesi probabile mi è
suggerita dallo stesso codice v. Sovente i margini di questo
sono occupati da excerpta di argomento più o meno estraneo
a quello che contiene la pagina 1); e appunto il cap. V ."
a 1) Per esempio nei margini inferiori dei fogli 213, 214" col titolo
e in rosso # Τοῦνης occorre un capitolo del Physiologus, che si può è
ξν leggere a f. 163" dello stesso codice. Più spesso i margini dei fogli ᾿
x del Palefato hanno dei versi delle Chiliadi dello Tzetzes. Nel mar- È
κ᾽ ᾿ gine esterno del f. 229" ο᾽ ὁ questa narrazione: μυϑεύονται ὡς Νάρ-
χίσσος, τὸ ὡραιότατον ἄνϑος veavizov 4, ἣν πάνυ ὡραῖος. ἐξελϑὼν δὲ ἐπὶ i
ϑήρας ® μετὰ τῶν ἰδίων κυνῶν καὶ πολλὰ κεχοπιαχως 3 χαὶ καυματισϑείς, ΟΝ
τῇ te δίψῃ καταφλεγεὶς εἰσήει + εἰς πηγὴν μεγάλην ὥστε τὸν καύσωνα 5 ,
χαὶ τὴν δίψαν ἀποϑέσϑαι. νυψώμενος ovv καὶ πιών, εἶτα χαὶ τὴν ὥραιο- si
τάτην μορφὴν αὑτοῦ ὃ κατὰ τοῦ ὕϑατος ϑεασώμενος καὶ τοῦ κάλλους αὑτῆς ᾿
ἐρασϑείς, ϑέλων αὐτὴν ποϑεινῶς περιπτύξασϑαι τ πεσὼν ἀπεπινίγη.. ὃ dè
i χῶρος ἐχεῖνος ἀντὶ τοῦ πινιγέντος τὸ ἄνϑος ἀνέδωχεν τὸν νάρχισσον.
SA (1 Senza dubbio νεανικὸν è corrotto per influenza di ἄνϑος, e in ori-
i 4 gine doveva essere: νάρχισσος, τὸ ὡραιότατον erp veariozos ἣν nre.
- ᾿ ἣΝ
è 5 ϑύίρας 3%) χοπιαχώς + τήτε δεινὴ χαταφλὲ εἰσήει ὅ ΧΟΥΘΌΣΟ τὴ
ὃ αὐτοῦ 7 περὶ [πιτύξασϑαι) à
l'a ra
ΠΥ τ i
Ve
ο΄ ΠΝ ALTRO MANOSCRITTO DI PALEFATO. 189
- ricorre nel f. 261” in margine alle narrazioni di Nonno, e in
quella forma (salvo varietà insignificanti, che si riducono a
semplici errori di scrittura), in cui si trova appunto nei co-
dici E, senza cioè la chiusa notevole dello scolio omerico, al
quale è attinto. Quella narrazione adunque si trovava proba-
bilmente in un margine del codice da cui derivarono tanto
l’archetipo di E, quanto quello di v; ma mentre l’uno lo tra-
scrisse nel testo, l’altro lo lasciò da parte per il momento,
e poi lo riprodusse in un margine a caso, non ‘trovando
motivo di collocarlo piuttosto in un luogo che in un altro.
La superiorità di v rispetto ad E risulta anche da un
buon numero di luoghi del testo in cui v ha la lezione
di A invece di quella di E:
270, 5-7 καὶ ὅτε μὲν — ἠκόντιζον Av: om. E | 270, 14
ἰξίονος A v: ἰξίωνος E | 271, 8 ξυλίνην A v: ξύλινον E |
271,9 αὐτὴν (cò v) Av: αὐτόν È | 272,1 μίνωα Av:
pivo E | 272, 2 sq. τὸν τῆς ϑεραπείας καιρόν Av: τὸν x.
τ. Iso. E | 276, 1 ἀφίκετο dè Av: dè om. E | 276,2 ἀμιλ-
λησόμενος Av: ἀμιλληϑησόμενος E | 276, 6 ἀντέστησαν A v:
ἀνέστησαν E | 284, 2 ὡς οἴμαι Av: om. E | 284, 5 ἦσαν Av:
ἦσαν αἱ E; δ᾽ ἦν Av: δὲ ἦν E | 284,7 dè Av: γὰρ E |
284, 10 sq. κάλλιστον γὰρ Avi: κάλλιστος dè E | 284, 15 ἑσπέ-
ρου Av: ἑσπερίου E | 288, 10 τινὲς δὲ Av: τινὲς E (οὖν
add. Z) | 288, 15 ἐπέλιπεν Av: ἀπέλιπεν E | 288, 22 ἐγέ-
veto δὲ A v: om. E (ἔστε dè il solo Z) | 291, 15 χρημνοί A v:
κρημνός E | 292, 2 ἔσινον A v: ἔπινον E | 293, 8 ἕνεκεν Av:
ὁ dè ἔδωκε E | 293, 12 γέλων A: γέλον v: γέλωτα E | 294, 8
ἧς καὶ Av: ἧς E | 295,8 τὸν. ὀφϑαλμὸν κατέχων καὶ ξίφος
ov € ov
γεγυμνωμένον A: τ΄ κατέχ καὶ ξίφος rrvuvusv (0 corr.
da ων) v: τὴν κατέχουσαν καὶ ξίφος γυμνώσας E | 296, 1 τρεῖς "
καὶ ποιεῖ Av: τοῖς καὶ τρεῖς E | 297, 19 6 περσεὺς Av: περσεὺς E.
La stessa conclusione può trarsi da alcune lezioni scor-
rette come
270, 19 ὁρμῶντο Av: ὡρμῶντο E | 282, 11 γύρου A v:
τύρου E | 287, 7 ὁ ποιητὴς Av: ὁποίαν τις E | 297, 7 γορ-
γὼν Av: γοργώ E.
NOT PI"
Notevoli sono luoghi come. Mi LT on E v OScì PE
per così dire, fra E da una parte e A Gioi B Σ) dall altra:
282, 15 πορείαν A B Σ: ὀδωρείαν (sic) v: ὁδὸν λίαν E |
283, 1 sq. ἐν ξυλίνῳ χοίλῳ ἵππῳ (ἐκ ξυλίνων κοίλων ἵππων H)
χίλιοι καὶ (om. D) ἑχατὸν κατεβάλλοντο τὴν ἽἽλιον Β Σ: ἐν
ξυλίνῳ ἵππῳ κατεπόρϑησαν τὴν Ἴλιον A: ἐκ ξυλίνων ἵππων
χιλίων ἑκατὸν ἐπόρϑησαν τὴν πόλιν ἤγουν τὴν ἴλιον E: ἐν
ξυλίνῳ ἵππῳ αρ΄' ἐπορεύϑησαν (sic) τὴν Ἴλιον | 297, 20 εἰς
τὴν ἀγορὰν ἤει A: ἤει τὴν ἀγορὰν E: ἥκει πρὸς τὴν ἀγορὰν © |
298, 11 νῦν οὐδαμοῦ AB: ἦν οὐδαμῶς E: νυν (sic) οὐδαμῶς v.
ψινς :
In tre luoghi v ha la lezione di B X invece di quella di A: a
269, 4 ἐπελϑὼν: ἀπελϑὼν A | 276, 12 καὶ ἧσαν : ἦσαν A | E
276, 15 ἐκ γὰρ τῶν: ἐκ τῶν A.
D'altra parte il testo di v ha lacune sue proprie, omette
cioè:
278, 10 sq. ὃ δύναται — μικρόν ἐστι | 287, 11 sq. πένης
ἐγένετο | 295, 15 χυρηναῖος * oi dè | 297, 8 sq. μέδουσα οὐ — b
τὴν μὲν οὖν (saltando da usdovoa a μέδουσαν) | 298, 5 sq. >:
τάδε — ὅτι.
ed offre le seguenti lezioni speciali:
. 269, 11 e 274, 8 τοιοῦτο: τοιοῦτον | 271, 1 εἰς: ἐπὶ | 271, 14
ἑτέρω: agi Î 273, 11 δοκῖ: δοκεῖ | 277, 7 παιδαριῶδες
γὰρ tot: παιδ.., τό τε | 279,2 ἐκ λίϑων: ἐκ λίϑου | 281,8
τρέπονται: περιτρέπονται | 282, 17 ἐκ: δ᾽ ἐκ | 283, 7 δὲ διεῖ:
ϑὼν: δὲ ἐλϑὼν | 283, 14 κύριος: κυριεύων | Se 9 χαλαὶ
εὔκαρποι: καλαὶ καὶ edx. | 291,5 ϑνητὸν: ϑνητὴν | 291, 7 ὁ
βελλερ.: pali ει 202, 2 νομάδας: νομέας | 293, 11 οὔπω:
οὕτω | 295, 12 anni (= πεποίηκεν): ἐποίησε | 296, 3 yooyova:
γοργόνην AE, yooyò B X | 297, 14 &rZost: ἀνήρει | 298, 23
Favucotòv: ϑαυμαστὰ.
E più frequente che negli altri codici apparisce in v la
congiunzione dè a principio dei capitoli :
275, 16 λέγεται δὲ | 276, 18 περὶ dè τῆς | 288, 17 καὶ
οὗτος ὃ μῦϑος dè παγγέλοιος | 289, 9 λέγεται dè.
du ᾿ πυρία καὶ ΣΟ in B ἐρασεία (ἐράσεια 12) καὶ ἀπύρεια, in
e” ἑἐράσεια καὶ ἁρπύρια, in Ἢ ἑρασία καὶ i) in v sono at δ
πῆ ᾿«ἀρπύρεια καὶ ἐρασία. +
ac Asti
Ἂν ἘΣ 53
Ri . Fantino, 19 Agosto 1895. κἂν
τ \ N. Festa. eso
È Hi 4 7 F
, n” 4
π᾿. MVIEVS (Horat. Epist. I 6,29) «saran
Ve ἢ
no $i
Il commento dello Pseudo-Acrone al verso oraziano ‘ Mutus et, i CSR
Li: indignum quod sit, peioribus ortus ’ ci si presenta in una forma vo
Ri: molto strana: Inperitum, et quod sit indignus non solum Mutus, verum KS
Ἥ etiam ignobilis. Per ricavare da queste parole un senso bisogna sup- "20
n porre di necessità, che mutus non è qui da prendere come nome σον
‘hd proprio, giacchè è spiegato dalla parola inperitum, che quindi è da ἜΝ
‘correggere in 7nperitus 1), come viceversa indignus è da mutare in
Ὥ indignum. Che con queste leggiere emendazioni si restituisca la forma
“A originaria dello scolio, lo prova il fatto che otteniamo così una pa-
rafrasi completa ed esatta del verso oraziano:
‘Mutus et, indignum quod sit, peioribus ortus ’
, inperitus ‘et, quod sit indignum, (non solum mutus verum etiam) ignobilis.
Oltre a ciò lo scolio si mette in tal modo d’accordo con quello del
verso precedente: ‘ Moc est: ne ditiorem inveniat inperitus urxorem’. ΟΝ
sd Del resto il Cruquius potè leggere anche in uno dei suoi ottimi co- i ae
dici la nota: ‘ mutus .7. imperitus et ineloquens ’. Ma l’ illustre critico te:
volle dare maggior peso all’ ‘ est proprium ’, che trovava sul mutus
in altri due codici, e giunse ad ammettere una corruzione nel testo
ΣΙ
χω!
è stesso di Orazio; sicchè diede per congettura ‘ Mucius ’ invece di r i
τ ‘ Mutus οὐ ’. La corruttela secondo il Cruquius avrebbe avuto ori- È
) gine dal soverchio acume di un lettore: ‘ quod videtur per ἀντίϑεσιν ΒΆΝ:
᾽
mutatum ad id quod supra dixit loquentem ’. È invece il processo
contrario quello che ha in sè maggiore verosimiglianza: quando
i l’antitesi non fu più compresa, si cercò una persona determinata che
è facesse da soggetto a ‘ demetat ’ e non essendovi che ‘ Mutus ’, si ‘
prese questo per un nome proprio. L’ autorità del Cruquius ha fatto
legge per tutti gli editori, benchè dall’ Orelli in poi si sia lasciato Gi
da parte ‘ Mucius ’; ma non dubito che anche ‘ Mutus ’ sia destinato te
.a scomparire dall'elenco dei personaggi oraziani. LE
Firenze, Settembre 1895. fr:
Nb;B: i
1) Questa è del resto la lezione del cod. Parigino y, come attesta 1 Hau- 4 D
thal nell’apparato della sua edizione (II, 401, 9). ει
Ν᾿
δ.
ca
RETTIFICA A PROPOSITO DI UNA ISCRIZIONE CRECA
Nel vol. III p. 369 sqq. di questi Studi, per colpa non
mia, pubblicai male la prima parola di una iscrizione attica,
giudicata generalmente sarda perchè ritrovata in Sardegna
e custodita nel museo di Cagliari. Nel calco infatti io lessi
e leggo tuttora: HPAEES 1); in una nitida fotografia, della
quale sono in possesso solo da pochi giorni, leggo invece
con tutta sicurezza: HPAEEIX. Secondo ogni probabilità,
11 venne inciso meno profondamente delle altre lettere, e
perciò non fu riprodotto dal calco ?).
L'esame della fotografia riconferma daccapo me ed il mio
collega ed amico Ghirardini nell'opinione che il monu-
mento sia attico e del secolo IV. La lettura della diligente.
memoria del Poland: de collegiis artificam Dionysiacorum
(Dresden 1895, progr.), uscita alla luce poco dopo la mia
pubblicazione del monumento, mi fece pensare alla vera in-
terpretazione dei nostri Erei. Ma su questo argomento come
sul significato della rappresentazione tralascio ben volen-
tieri di discorrere, dacchè di questo soggetto si occuperà,
fra poco, l’egregio prof. E. Maass di Marburgo, a richiesta
del quale mi sono procurato la fotografia che mi ha messo
in grado di ristabilire con esattezza il testo del prezioso
cimelio.
Pisa, Marzo 1896.
E. Pars.
1) Per semplice errore di tipografia in luogo di HPAEEX ivi fu
stampato HPAEEX.
3) Ciò spiega anche in parte l’erronea lezione HPAIEX data dal-
l’Augustino e riprodotta dal Kaibel n. 605, e quella HPAEES riferita
nel Bull. Arch. Sard, dello Spano, II p. 44, VII 171.
17.3.96
COD. PALATINI HEIDELBERGENSIS 375
FOLIA SEX
IN COD. VRB. GRAECO 92.
In Xenophontis librum venatorium operam mihi navanti
et consideranti Iulium Pollucem in Onomastici libro V de
illo rivos suos quasi de flumine ducere, Pollucis traditam
scripturam cum Xenophontea comparare necessarium vi-
sum est. Itaque cum mense Maio superioris anni Pollucis
codices undequaque perquirerem, Indicem codicum graeco-
rum Bibliothecae Urbinatis a Cosimo Stornaiolo digestum
et tune nondum editum :pervolvens, in descriptionem non-
nullorum veteris codicis foliorum incidi, qnae ad Onoma-
stici exemplum pertinent. Haec folia, manu saec. XI vel
XII scripta, custodiae loco adsuta sunt codici Urbinati
graeco 92, in quo Thucydidis historia cum Dionysii Hali-
carnassei epistula ad Ammaeum et Marcellini de Thucydide
fragmento, omnia manu saec. XIV in. exarata, continetur;
cumque folia illa unde exsecta essent sollicitus investi-
garem, certior factus sum ea ad codicem Palatinum Heidel-
bergensem 375 pertinere.
Tribus libris usus est in Pollucis opere recensendo I. Bek-
kerus: duobus Parisinis, uno Heidelbergensi, praestantis-
simo hoc et tum aetate, tum scriptura insigni, qui prima
merito haberet nisi folia haud pauca excidissent, maximo
Studi ital. di filol. class. IV. 13
A,
-
cum Pollucis detrimento. ‘ Potest autem (ita
vel augeri vel restitui possit, ubi vel haeremus, vel menda
latentia nos praetereunt, si illae pagellae servatae fuissent”’.
Huius codicis Palatini, quem primus excussit, lacunas Iun-
germannus unus in Adnotationibus diligenter indicavit;
siquidem ceteri earum permultas taciti praeterierunt, Syl-
burgius, Wilkenius, Hasius, qui hunc codicem descripse-
runt. Nempe tria folia asserunt in hoc manuscripto desi-
derari: folium unum ante f. 166, quod continebat libri VII
sectiones 146-155, alterum ante f. 217, in quo erant libri X
sectiones 110-116, tertium demum ante f. 219, quo com-
prehendebantur libri X sectiones 135-141. Has quidem la-
cunas Hasium et Sylburgium secutus, — codicem ipsum
nequaquam inspexit — indicavit Stevensonius, qui prae-
terea eas adfirmavit supplevisse ‘ ex editione Basileensi
manum saec. XVI in tribus foliis 226-228 ’; errans quod
pertinet ad folia ante 217, 219, quorum quidem nullum
in codice habetur supplementum, teste Zangemeistero in
epistula a. d. x kalend. Iun. superioris anni ad Aeneam
Piccolominium data. Sunt enim praeter folium ante 166,
folia ante 168 et 190 quae supplevit in tribus foliis char-
taceis manus saec. XVI ex ‘editione Basileensi a. 1536,
quaeque codici Romae saec. XVII compacto, foliorum 226,
227, 228 loco, bibliopegus inseruit. Ceterorum foliorum
defectus haud paucos, alteros notavit in codice manus
saec. XVI, sicut f. 137° ' λείπει φύλλον ἕν᾽. alteros re-
centior manus, fortasse Sylburgii, teste eodem Zangemei-
stero. His autem lacunis iamdudum codicem laborare cer-
tum est, siquidem adhuc saec. XV haec folia codici Urbinati
custodiae loco adsuta sunt, ut ex notula quadam eruitur ad
marginem superiorem folii 3" codicis Urb. (cod. Pal. f. 219)
adscripta: hucydides historicus de bello peloponesiaco est
francisci barbari quondam domini candiani quem sub co-
rone (sic) emit franciscus gezzius aio Christi MCCCCXV.
Folia quae in codice Urbinate repperi, hos supplent co-
dicis Palatini defectus:
ita Iungermannus |
ad Pollucis X 109) ex praecedentibus et infra sequentibus
non incerta coniectura fieri, quot locis aliis Pollucis textus
pe I το. 85 fait OA É Pal. 60
» V 141-157 » 138
» V 157-167 » 139
» TX 24-37 » 190
» X 109-116 » 217
X 134-142 » 219
— —Horum sex foliorum scriptura eiusmodi profert novas lec- A ) i
—tiones et supplementa ut nobis magis magisque dolendum i RA
«sit quod codex quantivis pretii improba nescio cuius vel
neglegentia vel malitia mutilatus saepe nos deserat. ‘ Quis
enim est — ait Iungermannus Adn. X 134 —, vel doctiss. ΝΕ
provoco, qui se speret absque codicis talis ope ὑοῦ mendas Me
ex aliquo auctore, iis praesertim quot lineis fere obsito, +“
sublaturum vere et plane ita ut ex animi sui sententia ἜΣ
paratus sit iurare eam auctoris scripturam fuisse? Hinc Bb
certe pateat si vel nullam mendam suboleamus amplius, È
tamen si in illas exsectas paginas unquam incidere i
daretur, quod sperare tamen stultum est, nova no-
bis illas allaturas ut aliquam Africam, quam semper tale
quid parere vetus est adagium ’. Quod ad vetustatis mo- A
numenta adtinet et reliquias, de iis recuperandis non esse A
desperandum huius nostri saeculi egregia inventa suadent.
Nos quidem magnopere laetati Tungermanni iudicium de
foliis codicis Palatini reperiendis falsum fuisse, in hanc
Africam ingrediamur quidque novi ea nobis attulerit in
medium proferamus.
Nihil novi ad veterum scriptorum locos a Polluce lau-
datos emendandos afferunt quattuor illa folia quae ad Ono-
mastici libros I-IX pertinent, cum in his describendis li-
brarius multa, in testimoniis auctorum praecipue, illis ver-
bis καὶ τὰ ὅμοια pessime involverit. Contra in libro X quem
nobis ceteri codices prave decurtatum exhibent innume-
risque mendis foedatum, librarius perraro, numquam paene
dixerim, hac compendii ratione usus est 1), ut Pollucis ora- È
1) Librum decimum integriorem esse quam ceteri etiam in codice
Laurentiano PI. 56, 1 monuit E. Maassius in Hermae Vol. XV 616.
Hic codex Florentinus multis mendis foedatus, praecipue in testi-
tionem pleniorem certe in pio libro pa Indo fnotn ΠΝ
est ut in eodem libro haud pauca supplementa eaque ua
stantissima, optimasque lectiones codicis Palatini Heidel- AP
bergensis folia recuperata suppeditent, quae omnia, quate-
nus ad veterum auctorum locos restituendos spectant, sin-
gulatim percensebimus. Ceteras scripturae varietates, quas
ad utilitatem Pollucis editorum collegeram, praetermit-
tendas censui, quandoquidem Pollucem iam editorem suum
feliciter nactum esse compertum habui. Nam cum in eo
essem ut haec qualiacumque in lucem proferrem, in manus
incidit E. Bethii ‘ De Pollucis Onomastici historia dispu-
tatio ° in Nachrichten von der kònigl. Gesellschaft der Wissen-
schaften zu Gittingen 1895 Heft 3 p.322. Qui cum plurimos
Pollucis Onomastici codices recenseat, sex folia illa codicis
Heidelbergensis in Urb. 92 extare et a se conlata esse
monet. Cum tamen ad scriptorum veterum locos duo tantum
supplementa (Χ 134, 140) proferat, quae iamdiu tum de eis
tum de ceteris scripseram edere haud inutile mihi visum est.
moniis auctorum decurtatus, neglegentia et arbitrio librariorum te-
mere pessumdatus, libros V, VI, VIII, IX, X continet. Haud est
emendatior quam ceteri codices; unam enim tantum habet lectionem,
quae iam de coniectura in verborum contextum recepta erat; sed
— ut verbis Maassii utar — ‘ seine absolute Wichtigkeit fiir den
Text besteht in seiner gròsseren Vollstindigkeit besonders in eini-
gen Citaten’. Quamobrem hune codicem non a Palatino descriptum
sed a pleniore archetypo ortum esse iudicat Maassius, qui inter
alia supplementa duo praestantissima profert, X 115, 116, etiam in
codicis Heidelbergensis foliis nunc repertis exstantia (v. infra). Ad
haec supplementa quod attinet, nequaquam a pleniore archetypo de-
scriptus est Laurentianus, ut censet Maassius (eum enim fefellit
Bekkeri adnotatio, qui lacunas quinque tantum inter multas ab Iun-
germanno detectas indicavit, scil. post f. 137, 144, 165, 216, 218), sed
ab eodem uterque. Ceterum Laurentiani codicis scripturae quae sit
files habenda monent Palatini codicis folia nunc reperta. Itaque
florentino codice utendum erit quotquot liber manuscriptus Heidel-
bergensis nos deseruerit, ad quem Laurentianus codex quam proxime
accedere videtur. Recte igitur monuerat Maassius: Ὁ Niemand wird
dies plus fiir eigenmichtige Zuthat des iibrigens sehr fliichtigen und
nachlissingen Schreibers halten. Die Schriftstellercitate allein sind
schon fiir das ibrige beweisend. Diese Erginzungen gehòren also
in den Text”.
e
Pal
Fat
fg
x 109 Belcker. î) που δὲ καὶ prat χαὶ φρύγετρον, τὸ
dA φρύγετρον Πολυζήλου εἰρηκότος ἐν Aiovicov yovaîs,
οὗὔττερ αἵ χύεραι κρέμανται καὶ τὸ φούγετρον
Censuerat Meinekius haec etiam ad trimetrorum reliquias
finito priore versiculo post αἵ revocari posse; sed minime
rem coniectura assecutus est. T'etrametrum enim in fine
mutilum esse hunc Polyzeli versum monet codex Palatinus,
qui eum integrum exhibet verba deperdita subiciens, ut
sic se habeat:
οὗπερ ai χύτραι χρέμανται καὶ τὸ φρούγετρόν γε πρός"
X 110. καὶ μὴν καὶ Κηφισοδώρου ἐν “Yi εἰπόντος * σπονδὴ
δὲ παρὰ τῶν ὁλκάδων καὶ καταφαντισγός ᾿ καὶ μάτταν ἀγγεῖον
ἀχούοντες χιτ.λ. Locum nemo adhuc intellexit; nec aliter
fieri poterat cum a recta procul abesset vulgata lectio.
Difficultatem ideo augeri quod minime adpareret quomodo
in his inesse posset nomen φρυγέως vel alius σχεύους ua-
γειρικοῦ, fatebatur Kockius, qui ‘ Ceterum — inquit — emen-
datio eo difficilior videtur, quod ipsius Pollucis verba manca
sunt et imperfecta.’ Pessime immo sunt deturpata; qua-
propter bene rem gessit Iungermannus, qui cum se ‘ vul-
gatam sane ignorare ’ fateretur, minime operam perdidit
in emendando loco qui nullo modo restitui potuisset nisi
novi codicis ope. Nec vero ipsum codicem Palatinum sa-
nam omnino scripturam exhibere certum est, quippe qui
haec profert: σπονδὴν δὲ παρὰ τῶν ὁλκάδων χαὶ κάμητα
φύστης" τὸν χάμητα ἀγγεῖον ἀκούοντες χ.τ.λ. — Ad cuius-
dam σκεύους μαγειρικοῦ nomen, unde Romani camellam
traxerint, tum propter sententiae rationem universam, cum
propter huius verbi formam videtur quam proxime acce-
dere nomen χάμητα. Φύστην novimus esse μάζαν ἐν ταῖς
σκάφαις τριβομένην. 1) Κάμητα igitur cum σκάφαις --- quae
in Dionysiis ab inquilinis ferebantur — aliquid habet com-
mune. Sed χκάμητα aliunde non novi; χάνητα an scribendum
sit dubitandum est, sive potius χάβητα. Quid κάβητα sibi
1) Cfr. Athen. III 114 f., Hesych. Etymol. M. s. h. v.
ei τ
»ἥ
die La bid
vota Pat
«
SOLE explicat Air ;llud glossema es. 14) cani As
κέβης. Pro ὁλκάδων fortasse legendum ὁλκαίων monet Pic- TONE
colominius.
X 110 εἰπόντος Σοφοκλέους ἐν Ηρακλεῖ σατυρικῷ
συνέλεγον τὰ ξύλ᾽ ὡς ἐκκαύματα
μή μοι μεταξὺ προσδεήσειεν.
Pro ἐχκαύματα, ἐκκαυμάτων legendum coniecerat Nauckius
ex alio Pollucis loco VII 110. Et rem quidem acu tetigit;
cum eo enim consentit codicis Palatini scriptura, quae
hoc etiam loco est ἐχκαυμάτων.
X 112 ὡς ἐν Ἥρωσιν ᾿ἀριστοφάνης
"ἢ καρδοττείῳ ττεριτταγῇ τὸν αὐχένα.
ἐνώραις (sic) habet codex Palatinus. Profecto neque e sen-
tentia loci neque e fabulae argumento, cum tam paucae
sint harum fabularum reliquiae, arguere possis huic an al-
teri hoc fragmentum pertineat. Cum tamen huius codicis
auctoritas magni aestimanda sit, Polluci hanc scripturam
satis confidenter restitues.
X 115 Meraygvovs dè ᾿ δίμυξον, ὡς ἐγὼ doxò.’ Sed di-
μυξον ἢ τρίμυξον ὥς ἐμοὶ δοκεῖ Pollux VI 103. Etiam locus
X 115 in codice Palatino cum pleniore loci VI 103 seri-
ptura consentit fere omnino; habet enim: |
,
diuviov ἢ τρίμυξον ὡς ἐγὼ δοκῶ.
X 115. αὐτὸς μὲν καὶ λυχνοκαΐαν εἴρηκεν, καὶ Κρατῖνος
δὲ ἐν τῷ Τροφωνίῳ καὶ Μένανδοος ἐν Θετταλῇ. Minime ve-
rum; nullo enim modo hic testatur Pollux hoc verbo usos
esse Cratinum et Menandrum, sed Herodotum tantum, sicut
nos docet aptissimum supplementum codicis Palatini: οὕτως
μὲν γὰρ καὶ (cod. Flor. ap. Maassium αὐτὸς μὲν καὶ) λυχνο-
καΐαν εἴρηκεν" καὶ λυχνοκαυστεῖν μὲν ἔφη κρατινος (sic) ἐν
τῷ τροφωνίω, μένανδρος δὲ ἐν τῆ Θεττάλη λύχνων ἀφάς (sic).
X 116. ἐν dè τῷ Avotov πρὸς Χυτρίνον. Chytrini nomen
an graecum esset valde dubitavit Kuehnius, qui forte Xe-
oîvov legendum esse monuit. Iungermanno quoque hic ti-
‘(ad Helladium Besantinoum
"ἴα suspectus visus est. Πρὸς Σμιχρίνην praebet codex
Palatinus, cuius nominis alia suppetunt exempla. Pergit
Pollux Lysiae testimonium adferens: ἡ ἐξαίφνης τοῦ συνα-
χολουϑοῦντος οἰκέτου λίϑον τις λαβὼν ἔκρουσε τὸν λυχνοῦχον ”.
Lysiae verba ad fidem cod. Palatini restituenda erunt, qui
habet, ‘ ἐξαίφνης τοῦ συνακολουϑοῦντος οἰκέτου τίς (sic) λίϑα
βαλὼν ἔκρουσεν (ἔκρουσε cod. Flor. ap. Maassium) τὸν λυχ-
γοῦχον᾽ ἀποσβεσϑέντος (ἀποσβεσϑείσης cod. Flor.) δὲ τοῦ
λύχνου." Pro λίϑα βαλὼν legendum putat λιϑοβολῶν Pic-
colominius.
X 116. ἐν dè τῷ Ἀριστοφάνους Αἰολοσίκωγι
καὶ διαστίλβον ϑ᾽ δρῶμεν
ὥσπερ ἕν κενῷ λυχνούχῳ
πάντα τῆς ἐξωμίδος.
Salmasii coniecturam, qui χενῷ in καινῷ mutaverat, con-
firmat codex Palatinus.
X 134. χαὶ ἔστι τοὔνομα τὸ ὀρϑίαξ ἐν Ἐπιχάρμου Ναυαγῷ.
Athenaeus XIV 619 b, habet: Ἐπίχαρμος ἐν Ὀδυσσεῖ vavayg,
quam fabulam Casaubonus (XIV Animadv. 3) et Meursius
‘ ubi omnes Epicharmi fabulas
studiose collegit 5) eandem esse ac hunc Pollucis Nevayòr
censuerunt. ‘ Et quis scit — ait Dindorfius Ann. X 184 —
an non Pollux ita scripserit quoque? ’ Scripsit utique, teste
codice Palatino, qui hanc scripturam exhibet: χαὶ ἔστιν
τούνομα ὃ ὀρϑίαξ ἐνεπιχάρμου Ὀδυσσεῖ vavayg (ὀδυστὶ
ναυάγω cod.). Ὁ ὀρϑίαξ iam scripserat Salmasius.
X 136. προσδεῖ καὶ δαφίδος, ἣν Ἄρχιππος ἐν Πλούτῳ
ὠνόμασεν δαφίδα καὶ λίνον λαβὼν τὸ δῆγμα ovogavov τόδε.
Ita Meinekius quoque. ἢ Τόδε δῆγμα σύρραιψον minus bene
Meinekius et Bekkerus uno tetrametro trochaico omnia
continuant, repugnante sententiae exilitate ᾿ (Kockius).
Codex Palatinus habet τὰ δήγματα σύρραινμον.
X 136. καὶ βελόνης dè τοὔνομα ἐν Εὐπόλιδος Ταξιάρχοις "
ἐγὼ δέ γε στίξω ce βελόναισιν τρισίν. Hune Eupolidis locum
sic profert codex Palatinus: ἐγὼ δέ σε στίξω ye βελόνεσι
τρισίν. Βελόνεσι etiam codex Vossianus.
x 188. 3 δὲ δίων. 1087 “nol: όδωρο. ;
τοὺς στρωματεῖς ἔλυον ᾽. Pro (qua. Se
λύοντα habemus in poli Palatino.
τ
Χ 140. καὶ ὀνυχιστήρια δὲ λεπτὰ παρὰ Ποσειδίππῳ. Παρὰ ù
ante Ποσειδίππτῳ vulgo omissum addidit Bekkerus. Inter
versus ἀδήλων δραμάτων hoc fragmentum posuit Kockius
(fr. 38). Quod cui fabulae restituendum sit docet codex
Palatinus, in quo legitur: καὶ ὀνυστήρια dè εἴρηται ἐν Io-
σειδίππου Πορνοβοσκῷ. De scriptura ὀνυστήρια 5. ὀνυχιστήρια
vid. Dindorf. in Thes. Stephani 5. ἢ. v. Eiusdem fabulae
praeter Pollucem unus meminit Athenaeus IV 154 f: ὃ dè
κωμῳδοποιὸς Ποσείδιτεπτος ἐν Πορνοβοσχῷ φησιν.
Scribebam Romae mense Ianuario ἃ. MDOCCLXXXXVI.
Ginvs PIERLEONI.
Cass. Dion. XXXVI 20, 1. 34, 3.
A molta indulgenza ha diritto chi scrive una badvulling.
Perciò oso accostarmi illotis manibus a Dione, e per giunta
proprio ora che il Boissevain ci ha dato il primo volume
di una edizione veramente monumentale. In tutti e due i
luoghi sopra indicati (p. 369, 22 Boiss. ἕως δ᾽ ἂν ἡ αὐτὴ
φύσις τῶν ἀνϑρώπων ἢ e p. 378, 5 πῶς δ᾽ ἂν ὀρϑῶς xt.)
sogliono espungere il d(£), e così ha fatto anche il nuovo
editore. Invece si tratta della crasi d&r, per cui v. Usener
in Jahrb. fiir Philol. 117, 66 sq. Un nuovo esempio Plato-
nico (Legg. p. 661 B) ci ha dato il Protrepticus Giambli-
cheo del Pistelli (p. 93, 3), molti altri ne offrono le nuove
edizioni dei Commentatori di Aristotele (per es. Supplem.
Ar. 11 p. 115, 21. 124, 8; ad Philopon. Phys. p. 449, 1).
ERRE
bose
‘ Nella biblioteca Nazionale di Torino oltre ai codici greci registrati
nel Catalogo del Pasini se ne trovano trentadue altri, de’ quali finora
non esisteva nessun indice a stampa. Questi trentadue codici erano
sommariamente catalogati nell’ Appendice manoscritta al catalogo del
Pasini, esistente presso questa biblioteca e compilata in massima
parte per opera di Bernardino Peyron. Questi, come è noto, rifece e
pubblicò il catalogo dei manoscritti ebraici appartenenti alla biblio-
teca torinese ed intraprese anche il rifacimento, con aggiunte, del-
l’intero catalogo del Pasini sia pei codici greci, sia pei latini, sia per
gli italiani e francesi. Ma l’opera altamente benemerita ed intera-
mente necessaria dell’erudito fu interrotta, nè più tardi fu ripresa.
Di qui la necessità di pubblicare un indice dei mss. greci della biblio-
teca torinese non contenuti nel Pasini e il desiderio di fare opera
meno lontana che per me si potesse da quella che si avrebbe avuta
dalla diligenza e dalla dottrina del Peyron. Queste mi furono di be-
nefico aiuto almeno indirettamente, dacchè al Peyron in gran parte
risalgono le indicazioni dell’Appendice manoscritta dianzi citata, ed
il Peyron in un suo registro enumerò e distinse chiaramente i codici
contenuti nel Pasini da quelli che non vi si ritrovano. Certo Vl egregio
uomo avrebbe ulteriormente compita l’opera sua, che non poteva
mostrarsi integralmente in quelle rapidissime indicazioni, le quali
tuttavia mi hanno giovato grandemente e mi hanno in parte alleviato
il compito intrapreso. Pel quale la difficoltà maggiore fu la mancanza
- di libri, di che già si lagnava Amedeo Peyron e che è male troppo
difficilmente curabile anche da bibliotecari indefessi. La maggior la-
cuna fu per me Τ᾿ assenza della Patrologia greca del Migne, della quale
era ed è possibile avere in imprestito qualche volume, non l intera
raccolta. A giustificazione dell’opera mia talora ho indicato qualche
libro da me non veduto: ma in realtà manca assai più di quanto
abbia detto. In compenso tutte le persone addette ai manoscritti di
questa biblioteca mi aiutarono con tutti i mezzi che erano a loro
disposizione, essendomi stata concessa dalla Direzione la massima
libertà di studio; ed io non saprei davvero come ringraziare. Anzi
se più tardi un rifacimento del catalogo del Pasini, per la parte ri-
guardante i codici greci, sarà possibile, ciò si dovrà allo zelo di questi
funzionari benemeriti.
Torino, Agosto 1895.
C. O. ZURETTI.
1: 85:10
Scholia in Odysseam.
Chartac. cm. 33,4 X 23,3; ff. 187; 5. XVI. In ima prima pg.: Ex
bibliotheca Ioannis Baptistae Borrillonij. Em. a Nicolao graeco coro. 16.
In eiusdem pg. marginibus superiore et externo scholia quaedam, a
reliquis disiuneta, conscripta sunt, quorum initium non multum
differt ab Eustath. in Odyss. p. 1341, 4. Nonnulla interdum et in aliis
ff. scholia marginalia reperiuntur. Insunt in omnes quattuor et vi-
ginti Odyss. libros scholia, poetae versus desunt. Cfr. A. Peyron,
Notitia libroram manu typisve descriptorum qui donante ab. Thoma
Valperga Calusio illati sunt in R. Taurinensis Athenaei Bibliothe-
cam, Lips. Weigel 1820, p. 22.
BAL 41 545)
1 Tabulae de Demosthenis vita et orationibus, 2 Olynth. I,
23 Tabulae de Olynth. alterius argumento, 24 Olynth. II,
47” Rhetoricae explanationes ad Olynth. IIT, 48 Olynth. III;
72-83 et 88-94 Iliadis lib. II, 84-87 et 95-99 Isocratis or.
ad Demonicum.
Chartac. em. 31 X:22,7; IL. 99 (vac. 22". (0”. VI. 155. ΟῚ ΤῸ
78". 79". 87”. 99‘); 5. XVI. Foliorum, quae Iliad. lib. II et Isocratis
ad Demon. praebent, ordo turbatus est. Insunt Iliad. lib. II vv. 1-215,
Isocr. ad Demon. 15-25 et 39-43. Demosthenis verba, Homeri versus,
Isocratis verba in ff. recto, ubi et explanationes et graece et latine
et marginales et interlineares appictae sunt, in ff. verso explanationes
grammaticas et rhetoricas invenimus, praeterea nihil, ut saepe et
magnum pg. spatium vacuum evadat. Ff. 75-80 commentario omnino
carent. Fl. 70 in subscript. ‘ ἐν ῥώμη ᾿. Liber ludimagistri cuiusdam
opera descriptus est.
2 Ἢ ; e ee}
ce) dg A VIDE RA DIA
ν ν 7 “A Ἰ 4 »” At ΜΥ͂Σ
Ν CODICES GRAECI TAVRINENS. 1-5.
‘8. B. Il. 15 (C. IV. 19)
: Asclepii in Aristotelis Metaphysica commentarium: σχόλια
3 "I Ὁ A ἘΞ ΄
γενόμενα ὑπὸ Ασχληπιοῦ, ἀπὸ φωνῆς Auumviov τοῦ ‘Eousiov
(corr. ex ‘EQuod) εἰς τὰ ἕξ βιβλία τῶν μετὰ τὰ φυσικὰ ἀριστο-
τέλους (pp. 1-452 Hayduck).
Chartac. cm. 30,3 X 28,7; ff. 308 (vac. 83". 102". 265". 3087);
8. XVI. FI. 1: ‘| ὡρατίῳ uedsyovzio τῷ μεγαλοπρετιεῖ °. Horatius Ma-
legutius Comes cubicularius Pii V P. M., orator ad Philippum Hi-
spaniae regem, amicus P. Manutio et Sigonio exstitit; cfr. Tirabo-
schi, Bibl. Mod. III, p. 123 sqq. Fl. 279": ὃ τονδὲ γεγραφὸς μοχϑήσας,
χ᾽ εἰς μέσον τὸν μόχϑον χλάσας, εἰς πέρας ἀνίττων ἀφεῖχται τυχῶν ϑεῶϑεν
ἀρίστην ἀρήγειαν. χωνσταντῖνος ὃ χαλλονδ ἕλλην ὁ Χανδακιότης. χκος. κάς.
δλλν. χανός. γέγραφε.
4. Β. IV. 24-29
Photii quaestiones Amphilochianae COLXXXVII: τὰ au-
φιλόχια ἢ λόγων ἱερῶν καὶ ζητημάτων isgodoyiat, ττρὸς ἀμφι-
λόχιον τὸν ὀσιώτατον μητροπολίτην κυζίχου. ζητημάτων διαφό-
ρων εἰς ἀριϑμὸν τριακοσίων, τὴν τούτων ἐπίλυσιν αἰτησάμενον.
ὧν προδιευχρινεῖται τὸ δεσποτιχὸν ἐχεῖνο τταράγγελμα τὸ λέγον
μὴ ἔχετε ζώνην, μήτε ὑποδήματα, μήτε πήραν. ἀλλ᾽ ὁ ἔχων
βαλάντιον ἀράτω ὡμοίως καὶ πήραν, καὶ τὰ ἑξῆς.
Chartac. cm. 23,4 X 17,3; ff. 144. 142. 136. 144. 168. 160. Sena
unicuique libro ff. custodiae caussa praemissa et adiuncta sunt;
s. XVIII exeunt vel XVIIII ineunt.: qui enim hunc librum descripsit
idem est atque ille qui B. IV. 32-33 exaravit (cfr. n.° 5). S. K. Oe-
conomi editionem, Athen. 1857, non vidi: nihil igitur de codice Athoo
cum Taurinensi cognatione vel discrepantia mibi dicendum est. In
libro quodam memoriali B. Peyron cura descripto, ubi Taurinensis
bibliothecae codices hebraicos, graecos, latinos, alios enumerat, hune
Photii codicem a Gerbino quodam, mihi plane ignoto, descriptum esse
invenio. In libri dorso: Gerbini Photius.
5, B. IV. 32-33
1 S. Maximi Abbatis Confessoris epistula ad Ioannem ar-
chiepiscopum Cyzici. 3” Eiusdem scholia in Ioannis
Nazianzeni orationes.
Chartac. cm. 23,5 X 17,3; ff. 192. 152. Sena unicuique libro ff. cu-
stodiae causa praemissa et adiuncta sunt; s. XVIII exeunt. vel XVIII
ineunt. Duae enim libro Boucheronii ad Vernatiam, Taurinensis bi-
v
πὰς ἜΣ ΤᾺΣ ii , (
΄ 2 pa gr ® Li ν' ao Ù
ta CODIC DS tag
A Ε ἘΞ
: bliothecae praefectum, epistulae (gallice et italice praemissae sunt
a in quibus librum ante annum huius nostri seculi nonum descriptum
esse patet. Sed, ipso Boucheronio iudice, pravum scriptoris fuit opus,
minima codicis est auctoritas, cum fontem unde manaverit, ignore-
mus erroribusque scateant chartae. Quae vero his duobus volumi- . ὃ
nibus exhibentur, ea habes in 8110 ms. Taurinensi C, III. 3 (B. V. 5),
[Pasin, I p. 99] ff. 112-168". In eodem libro memoriali quem nuper lau-
davi, B. Peyron hunc ms. ab eodem Gerbino descriptum esse monet.
In libri dorso: Gerbini Maximus.
συ (B.VIE:=39)
1 Prophetica testimonia de Iesu Christo. 7 De Cain cul-
pis et poenis. 8 Gennadii seu Georgii Scholarii epistu-
lae: I ἀνεπίγραφος (πολλάκις μὲ βουληϑέντα — ὑμῖν οὐκ οἶδα
τίσιν ἕξουσι χρῆσϑαι), II τοῦ αὐτοῦ τῷ ἀδελφῷ τοῦ βασιλέως “I
(ἔχεις νῦν εἰ καὶ διὰ χρόνου — καὶ πᾶσιν οἷς ἔχομεν τὸν ϑαυ- ;
μαστὸν δεσπότην ἀμείβεσθαι), IL τῷ μεγάλῳ. χαρτοφύλακι Ἢ
τῷ βαλσαμών (τοῦ πολλὰ καὶ μεγάλα αἰτεῖν ἡμᾶς --- ἐν τῷ
παρελϑόντι χρόνῳ δέξαι τεχμήρια), IIIIT μάρχῳ μπομάνῳ ἐν x
βενετίᾳ. ἀπὸ φλωρεντίας ἐγράφη (ἀλλὰ κἂν ἔχοιμι ϑαυμά- 4
ζειν — συνῆφϑαι te καὶ χαίρειν ἀλλήλοις), V ἀμβροσίῳ (τιμιώ- ;
TATE πάτερ. αἱ τοῦ σώματος ἀρρωστίαι -- γνώμη τοῦτο συφῶν
τινος τῶν σοὶ φιλουμένων), VI τῷ μεγάλῳ δουκί (εἰ καὶ τῇ
πόλει ταύτῃ πάγκοινον ἀγαϑὸν — ἄνευ ἀπαλλαγῆναι), VII ἂνε-
pui ΄ ΄ ΡῈ > >
je σπίγραφος (εἰ μὲν οὐκ ἐφίλεις ἡμᾶς — ἐσϑ ὅτε μνησικακήσουσιν),
᾿ ὅν VIII τῷ φιλέλφῳ εἰς μεδιόλανα (ὃ μὲν βασιλεὺς ὥσπερ εἴωϑε
πε, user εὐμενείας — τῶν ἰσοχράτους διατριβῶν μεστὸν ἐπανήκειν),
sì - , 30 «
πο. VIII τῷ πρίγκιπι εἰς πελοττόννησον (οὐκ oid ὅτου" μοι τὴν
ὯΝ χάριν πρῶτον ὁμολογοῦντες -- ἀπὸ ϑεοῦ te καὶ ἀνϑρώπων
Γι τὰ χρείττω), X τῷ βασιλεῖ κωνστάντῃ τοῦ αὐτοῦ κυρίου γεννα-
Ἐς δίου πτατριάρχου (ἀλλ᾽ οὐκ ἔξεστι μοναχοῖς -- εἰ μὴ φϑάσας τὴν
ν- ϑρέψουσαν αὐτὸν ἤνεγκας Wijpov), XI ἀνεπίγραφος (ἄλλος μὲν
τῶν αὐτὸς «ine δεῖν ὑμᾶς εἰδέναι — ἐν τῷ παρόντι ἀρχοῦσα προ-
st, τετιμήσϑω), XII τοῦ αὐτοῦ πανδίῳ, εἰς κρήτην (ἀπήγγειλαν ἡμῖν
εν" » » 77 ” ( , pa
1 ib οὐκ ὀλίγοι — τῆς εὐσεβεστάτης ταύτης συστάσεως), XIII τοῦ
È x ΕἸ Pai n , pe >» ΄ὕ ΤΩΙ x 3 »" x È
= αὐτοῦ τῷ ἀσάνῃ. εἰς λίμινον (τὰς Tao ἡμῖν ταραχὰς ἀγγελοῦσιν
δ" μείζω κτήσεται δύναμιν), XIITI τοῦ αὐτοῦ τῷ βασιλεῖ τραστε-
+ SI
4«Ἢ tar DI (A ΄ he er - È } 4
ΤῊΝ ζοῦντος (οὐκ ἄρα μόνον ἀσίαν -- ὥσπερ χεῖρα τὴν φιλανϑρω
Sa miav .... var (Ὁ), XV τοῦ αὐτοῦ σχολαρίου τῷ νομοφύλακι
ἄτι
da;
di ἘΣ ΣΝ roddd σοι χάρις ὀφείλεται -- “ἂν αὐτὸς
Ἢ φαίης), XVI τοῦ αὐτοῦ τῷ ἐφέσου (πέμττω σοι τί βιβλίων ὅ μοι
È γῦν ὑπὲρ ἀριστοτέλους συγ γγέγραπται -- ἡ σῆ ψῆφος ἀρκέσϑω),
XVII ἀνεπίγραφος (τῆς μὲν πρότερον εὐσεβείας ἀγγελλομέ- ΟΝ
γης -- οὐδεὶς ἀπαιτήσει τὰς ὑποσχέσεις ἢ μελαμβρύνων δίκας). ΧΟ
| ——’6 Theologici operis partes aliquot. ἐπ
Chartac. cm. 21,9 X 15; ff. 27; 5. XVI. Duorum codicum partes δ»
in unum coaluerunt: ultima ff. lacera. Haec in libro habemus: fl. 2 pe:
μαρτυρίαι προφητικαὶ περὶ τῆς σαρχώσεως τοῦ ϑεοῦ λόγου. ταὐτὸν dè εἰπεῖν πο.
περὶ τῆς ϑεότητος τοῦ χυρίου ἡμῶν ἑησοῦ χριστοῦ. ἢ περὶ τῶν ϑεοπρεπῶς ἌΣ
a ἅμα χαὶ ἀνθρωποπρεπῶς ἐν αὐτῷ καὶ dv αὐτοῦ οἰχησοϑέντων (inc. ὁ david br ?
φησὶν ἐν τῷ 09 ψαλμῷ za) ἀπὸ τοῦ ϑεοῦ χαὶ πατρὸς κτλ.) fl. 7 περὶ Β
‘i τῶν ἁμαρτιῶν τοῦ κάιν καὶ τῶν ποινῶν αὐτοῦ (ine. Κάιν, ὃ τοῦ ‘AREA le
ἀδελφὸς, πλεονέχτης nu, 6 dè 4βελ δικαιοσύνης ἐπεμελεῖτο) fl. 18" τοῦ Ν "od
ΜΝ αὐτοῦ περὶ ϑείας προνοίας χαὶ προοριασμοῦ (ine. τὴν ἐξ ἀιδίου περὶ τῶν (è RA
“ CRI duo ELIA καὶ διάτεξιν = fl. Ce τ αὐτοῦ È ἮΝ
ἣν πρὸς τὸν ἐρωτήσαντα περὶ τῶν ταῖς ψυχαῖς γινομένων μετὰ τὴν τῶν φῶ- ui.
9 μάτων «ἀπαλλαγήν. ἔτι περὶ τῆς ποίοτητος τῶν ἀναβησομένων ἐν δόξῃ σω- δὲν
μάτων, ἔτι περὶ τῶν νεχρῶν οἵ τινες φαίνονται ἀδιάλυτον (inc. ἥδιστα us”.
μέν σοι ἀποχρινόμεϑα, περισπουδασεῖ ἐωάννη κτλ.) ἫΝ Pi v
du.
7. B. V.8 (B. V. 34) pui
1 Basilii Magni epistula ad Caesariam patriciam de commu- si
nione (III 186-7 Garn.). 2 Hippolyti martyris de XII ao
apostolis et ubi locorum eorum quisque Christi verba nun- . di -
tiaverit et mortuus sit (ed. A. Fabric. Hamburg MDCCXVI, Sy
append. p. 30). 3 Eiusdem de LXXII discipulis (ibid. x ὌΝ
mu pi 21:2): ri sd 4
Chartac. cm. 21,8 X 16; ff. 4 (vac. 4"); s. XVI. κι;
: SAR
8. B. V. 31 (B. VI. 29) Red
1-2 et 7-8" Ioannis Pediasimi ἐσιστασίαι μερικαΐί εἰς τινὰ è ho
τῆς ἀριϑμητικῆς σαφηνείας δεόμενα; cfr. H. Vincent, Notice. ur,
| et Extr. des mss. XVI (1847), p. 289 sq. 3-5 Galeni i:
medicae definitiones (ἐξόμφαλος ἐστὶ κτλ. — ἧλος ἐστὶ xrÀ.) a
9 In Nicomachi Geraseni isagogen arithmeticam com-
mentarium (quo de haec adnotata invenio in Indice de’ mss. a
non contenuti nel Pasini: ᾿ Commentarius in Arithmeticam do
Nicomachi partim ex Asclepio Tralliano, partim ex Io. “TA
O O] RON dp RA
— Philopono ’). Inc. (cf. cod. Laur 29; Bandini II
(Ἐπεὶ ἡ ψυχὴ διττὰς ἔχει τὰς ἐνεργείας, τὰς μὲν ξωτικὰς καὶ #
ὀρεχτικὰς τὰς dè γοερὰς. τέλος δὲ τῆς νοερᾶς δυνάμεως τῆς
ψυχῆς ἐπιστήμη καὶ γνῶσις κτλ. Post praefationem haec ha-
bemus scholia: οὗ παλαιοὶ οἱ πρὸ νιχομάχου μὲν, μετὰ πυ-
ϑαγόραν δὲ: μεϑοδεύσαντες ἀμφιβολογησάμενοι μεϑοδεύ-
σαντες ἤτοι τεχνώσαντες μετὰ λόγου κελ. Extrema autem
verba sunt ἤτοι βραχύτατόν τινα φϑόγγον κατ᾽ ἐπίδοσιν ποιεῖ
τὴν διὰ πασῶν ἁρμονίαν, ἤτοι τὸν διπλ. καὶ πάλιν λαβὼν
τὸ αὐτὸ ποιεῖ τὴν διὰ πασῶν καὶ διὰ ε΄, ἤτοι τὴν τριττλ. καὶ
τὰ ἑξῆς. Haec vero verba ad appendicem pertinent; sed
fl. BT": δέδεικται ἄρα διὰ πάντων ὅτι ἐν τῇ στερεᾷ μεσότητι
aî re ἄλλαι πᾶσαι καὶ πάντες οἵ ἁρμονικοὶ ἐνϑεωροῦνται λό-
γοι. τέλος. Sequitur appendix, cuius postrema verba laudavi-
mus: εἰς τὰ ὄπισϑεν. τόνος λέγεται ὃ σφοδρότατος λόγος κελ. —
De commentariis in Nicomach. introd. arith. cfr. Christ,
Gesch. d. gr. Litt? p. 122.
Chartac. cm. 22,3 X 15,5; ff. 38 (vac. 5"-6"); ff. 3-6 ex alio co-
dice manarunt; 5. XVI. fl. 1: ‘ ἐκ τῶν Γαβριὴλ τοῦ φιλαδελφείας. Ga-
brielis Philadelphiensis Arithmetica ᾿. Eiusdem Gabrielis complures
erant codices, qui in Pasiniano catalogo reperiuntur.
ΘΒ (BaVI6902)
1 Georgii Grammatici Choerobosci scholia in Theodosii
Canones: σχόλια σὺν ϑεῷ εἰς τοὺς δηματικοὺς κανόνας Θεο-
δοσίου ἀπὸ φωνῆς Γεωργίου γραμματικοῦ τοῦ χοιροβοσκοῦ.
Inc.: οἱ παλαιοὶ τὰς ἐγκλίσεις καὶ τὰς διαϑέσεις κοινῶς ἔχά-
λουν διαϑέσεις (cfr. Harder, Gramm. Gr. Teubner, II p. 5, 5),
quibus subiciuntur excerpta ex eodem opere. Haec in libro
extrema sunt: παρὰ τοῖς τταλαιοῖς καὶ παρὰ σώφονι. ἐγὼ dè
τοὺς πάλαι ὥνψεον. Georgii Grammaticam, quam ex codic.
Paris. 2594 ipse ed. Harder, non vidi. Sed cum Gramm.
Gr. II opportune conferas fl. 1 δευτέρα cum p. 6, 26; fl. 1°
ἡ τρίτη κτλ. cum p. 8, 19; περὶ χρόνων cum p. 11, 28;
fl. 2" περὶ συζυγιῶν cum p. 13, 19; fl. 3 ἰστέον ὅτι κτλ. cum
p. 19, 5; fl. 4 περὶ δυικῶν cum p. 31, 33; de 09 cum p. 41;
fl. 7 lin. 19 cum p. 19, 11; fl. 7” lin. 17 cum p. b6,9.
Chartac. cm. 20,4 X 14,3; ff. 8 (vac. 8); s. XVI.
ποντὰ τῶν RO ἔν τῷ Aguvookogg. ἰωάννου γραμματικοῦ
περὶ τῶν ἐγκλινομένων ἐκ τῶν τοῦ Χοιροβοσκοῦ. Cfr. Bekker,
ἢ Anecd. gr. ITL p. 1149-1155 et 1155-1157. 11 De verbis
pr: . anomalis in we (cfr. n.° 11) et de crasi (παρὰ τὸ sm πλεῖστα
ἫΣ “παράγεται — ὥνϑρωττε ὦναξ, ὦνερ τὸ αὐτὸ δὲ συμβάινει καὶ
Ε΄ tp ο. ὃ ἄδωνις ὥδωνις). 23 περὶ ἄρϑρων ἐκ τῶν ἀπολ-
“ΜΆ,
ο΄ λωγίου (τὰ ὑποτακτικὰ γίνεται ἀπὸ τῶν προτακτικῶν ἐκβολῇ
ο΄ τοῦ τ. τὸ δὲ 0 λαμβάνει τὸ o. -- διέστησαν αὐτοὶ ὃς μὲν ἀπὸ
ἀνατολῶν, ὃς δὲ ἀπὸ δυσμῶν).
Chartac. cm. 20,2 X 18,8; ff. 26 (vac. 7°. 8-10". 99. 99; 5. XVI.
11 το VI. 17 (B. VI. 35) Sali
1 Basilii Magni de conpunctione et resipiscentia sacerdotis Ὶ
in mysteriis peragendis: τοῦ ἐν ἁγίοις πτατρὸς ἡμῶν βασι-
λείου τοῦ μεγάλου περὶ τοῦ μετὰ φρίκης καὶ κατανύξεως κα-
ϑυπουργεῖν τὸν ἱερέα τοῖς ϑείοις μυστηρίοις (πρόσεχε σεαυτῷ
ὦ πρεσβύτερε, καὶ βλέττε τὴν διακονίαν ἣν παρέλαβες -- καὶ
σεαυτὸν σώσεις χαὶ τοὺς ἀκούοντάς σου). 2° τοῦ Χρυσο-
στόμου, ἀπὸ τοὺς μαργαρίτας (πείϑεσϑε τοῖς ἡγουμένοις ὑμῶν
καὶ ὑπείκετε κτλ. — μηδὲ κοινώνει ἁμαρτίαις ἀλλοτρίαις).
4° ἐχ τοῦ αὐτοῦ (πῶς γὰρ οὐκ ἄτοπον, ἀνδράποδον μὲν πριᾶ-
cda βουλόμενος κτλ. — τῶν ὀφειλόντων τιροστῆσαι. καὶ αὐτῶν
προστατῶν δεομένων). 6 De participio et syntaxi; us-
τοχὴ ἐπειδὴ τὸ ὄνομα δήματι cvviaccouevov λόγον τέλειον
συντίϑησιν κτλ. Sermo et etiam de accentu, de casuum
syntaxi. Des.: πᾶς μέσος δεύτερος ἀόριστος τοῦ ττροστακτικοῦ
λόγου sis ov περισττᾶται, οἷον tviroò λαβοῦ. ἐξαιρεῖται τράπου
ἐπιλάϑου ἀφίκου. Haec ex eadem manant grammatica ex
qua in ms. n.° 10 de verbis anomalis in w sex folia
habemus.: et vero codex unus in duas partes divisus est,
quarum alteram in B. VI. 8, alteram in B. VI. 17 ha-
bemus.
Chartac. ff. 1-4 cm. 20,1 X 13; cetera 20,3 X 13,3 (vac. 5. 5”. 12.
12‘); prior libri pars s. XV, posterior s. XVI: et in hoc enim libro
duorum codicum duae partes in unum coaluerunt.
r L
Ni a TA
12: Bovio fi) "WI BIN
1 Aristophanis Plutus cum rarissimis glossis Rie]
ribus. 52 Horologium sive officium per varias diei partes:
ὁρολόγιον σὺν deg περιέχων τὴν τάξιν ὅλην. ἀρχὴ τοῦ μεσο-
γυκτικοῦ. 91" ἀρχὴ τοῦ ἑσπερινοῦ. 98 μετὰ τὸ ποιῆσαι τὸν
ἱερέα τὴν ἀπόλυσιν" τῶν ὡρῶν ἐξέρχεται καὶ νίπτετε λέγων κελ.
123 ἡ ϑεῖα λειτουργία τοῦ ἐν ἁγίοις πατρὸς ἡμῶν βασι-
λείου τοῦ μεγάλου. ἡ ἑρμενεία πᾶσα ὡς καὶ τοῦ Χρυσοστό-
μου -- τοῦ ἐν ἁγίοις πτατρὸς ἡμῶν βασιλείου ἀρχιεπισκόπου
καισαρείας καπιπαδοκείας τοῦ οὐρανοφάντορος. 142 ἡ θεία
λειτουργία τῶν προηγιασμένων᾽ εἰσηλϑόντος τοῦ ἱερέως ἕν τῷ
ἁγίῳ ϑυσιαστηρίῳ καὶ τὴν ἱερὰν ἐνδυσαμένου στολήν. 153 Of-
cia Palatii Constantinopolitani: τὰ ὀφφίκια τοῦ παλατίου.
Cfr. Codini Curopalatae de officialibus Palatii Cpolitani, ex
rec. I. Bekkeri, Bonnae 1829. — Inc.: α΄, ὁ δεσπότης. β΄. ὃ
σεβαστοκράτωρ. γ΄. ὃ καίσαρ κτλ. des. YU ὃ δρουγγάριος στό-
λου. Μα' ὃ κόμης. 154 τὰ ὀφφίκια τῆς μεγάλης ἐκκλησίας.
Ine. ὃ μέγας οἰκονόμος. des. λ΄. ὃ νουμοδότης. λα΄. καὶ ὃ
σπριμμικήριος τῶν πατριαρχικῶν νοταρίων. —Postea ἡ γεγονυῖα
διατύπωσις πταρὰ τοῦ βασιλέως λέοντος τοῦ σοφοῦ. ὅττως ἔχουσι
τάξιν οἱ ϑρόνοι τῶν ἐκκλησιῶν τῶν ὑποκειμένων τῷ πατριάρχι
κωγνσταντινουπόλεως. Inc.: α΄. ἡ καισάρια. β' ἡ ἔφεσος. des.:
or. ἡ τοῦ εὐρίπου ἐκκλησία νβ΄ οὖσα ρι' γέγονε. ρια' ἡ κυζίχου
γβ' οὖσα 0 γέγονε οιβ΄. ἡ ἀντιόχεια. οιγ΄ τὰ χυραοὺς. τέλος.
ΟΘ΄ γέεγ 0 7 x ΟἿ vo
Enumeratio tantum in libro inest nullo addito commen-
tario. 158 Homeri Batrachomachia cum lat. interpr. in-
terlin. 164 Edictum Constantini Magni de Papa Romae;
cfr. Fabric. Bibl. gr. VI p. 5-7. 165 Luciani verae histo-
riae libri II. 196" Dialectorum graecarum nomina et
fines geographici (2x4) 97 ἀτϑίς ἡ τοῦ ἀττιχοῦ κτλ. — καὶ κοινῇ
διαλέχτῳ χρῶνται πλὴν βυζαντίων ὅτι δωριέων ἐστὶν ἀποικία).
197 Danielis prophetae somniorum explicatio xarà ἂλ-
φάβητον. 213" ἐχλογὴ τοῦ ὀνειροκρήτου διὰ τῶν ἡμερῶν.
214 Chronographia a Crono ad annuam MOCCCXXXXV;
ff. 214-15 fere congruunt cum Georgii [Hamartoli] Monachi
excerptis quae ed. Cramer, Anecd. Ox. IIII, p. 218-220:
cetera non omnino consentiunt. Cfr. Krumbacher. Gesch. d.
Byez. Litt. p. 133. Inc.: ἀνεφάνη καὶ ἕτερος γίγας χρόνος λε-
20.12.95
Pi es.: na ig ἀλλήλων τὰ φοσάτα. ὃ ὍΝ ἀμηρᾶς εἰς D
3 dA τὴν ἀδριανούπολιν. οἱ δὲ οὔγκροι εἰς τὴν ὈΥΎΚΕΡΕΙῚ χαὶ οἵ ‘IR :
κ-- βλάχοι εἰς τὴν βλαχίαν. γέγονε δὲ ὃ πόλεμος εἰς τὴν Βάρναν. DARE
tr Chartac. cm. 19,6 X 15; ff. 247 (vac. 51". 97". 157"). Complures fa: ;
«_—codices s. XV et XVI in unum coaluerunt. ΕἾ. 158 ex nota marginali LEE
| —patet hanc libri partem, quae Batrach. exhibet, in oppido Maleae PA
_ _Afixo, 1509 sub D. Aluisio Cornario praetore descriptam esse. ΕἾ. 1 ἣν “2A
i in ima pg. ‘ éste liber est monasterii s. Petri de g....°: cetera legi ἘΦ: i
di: nequeunt. io
i 13. B. VI. 37 0
| —Photii de septem conciliis oecumenicis, ex epistula ad Mi- i
chaelem Bulgariae principem. Inc.: ἡ πρώτη καὶ οἰκουμενικὴ N.
k ἁγία σύνοδος xrÀ.; des.: παντὶ τῷ τῶν πιστῶν τεληρώματι πιαρε- γ᾽ 3A”
— cxsbacsv. cfr. Photii epist. ed. R. Montacutius, Lond. MDCLI mer
de p. 3-18. ΠΝ
Chartac. cm. 18,9 X 13,7; ff. 44 (vac. 1. 2 et 8); 5. XVI. ΕἸ. 85: Me;
εἰς τὸν αἰδεσιμώτατον Καρδινάλιν Βριττανίας, χαὶ περιφανέστατον πρε- κε:
σβευτὴν τοῦ μεγίστου ᾿Αρχιερέως χύριον Πόλον, σοφώτατόν τε ἄνδρα καὶ ΚΊ δ
εἰσεβέστατον. ct
4 98
déyvvoo σοῦ ϑεράώποντος ἀόδιδιμε ὄμματι 1940 ἫΝ
τήνδε μιχρὰν δέλτον τῶν ἱερῶν συνόδων. ΔῊΝ
τυτϑὴ μὲν τελέϑει, μέγα d ἔμπης ἔστιν ἐν αὐτῇ νὸν
o σμῆνος ϑαυμασίων ἱερέων ϑ' ὁσίων. Si;
οἵ τὴν αἱρετικῶν ἐδίωξαν δύσϑεον ὕβριν ide
χυρώσαντες ἁγνῆς δήνεα εὐσεβίης. ᾿ *
ἃς γλαφυρῶς συνέγραψεν ὃ Φώτιος ἱεροφάντωρ δ.
τῆς Κωνσταντίνου τὸν ϑρόνον ev διέπων. Mirto.
4 σοὶ γὰρ τῷ τριάδος μύστῃ τάδε πάντα προσήκει ἘΣΤΙ È
8 τῆς ϑεορημοσύνης ϑυμοτρόφου βιβλία. né i
Pagella quaedam libro inest in qua legimus: ‘ Cette éeriture paraît A ἣ:
étre celle de Paléocappa calligraphe de Frangois I." *. Et sane si Omontii ei;
Facsimilés de mss, grecs des XV? et XVI? s. tab. 12 et 13-14 et eiusdem pe
Catalogue de mss. grecs copiés à Paris au XVI siècle par Constantin ΗΝ
Paléocappa [in Annuaire de l’Assoc. pour l’encourag. des ἐξμά. gr. en “O
France XX (1886)) p. 249 conferas, recte hoc adnotatum videri potest. sc
In custodiae folio: ‘ Manuscrit donné par l’abbé Melarède ”. “a
14. B. VII. 17 (B. I. 18) an
1 Manualis Moschopuli erotemata. 165 Septem Christi ti
Studi ital. di filol. class. IV. 14 È δ
Fe.
"4
| CODIC ΠΟΙ Pe + "᾿ ;
- CI n 7.5 ef Sha ἐν
La ife ἃς ΓΝ “νὰ È dala: N bis »; ἣ ᾿ pi n
voces in cruce. 166 Nota grammatica de verbo συρίσδω.
166" Nonnulla sacra et prophana. "i
Chartac. em. 15 X 10,5; ff. 167 (vac. 46.495. 162-165); 5. XVI.
FI. 167” in ima pg. inverso libro legimus: ‘ ἀντώνιος εἰρήνη ᾿.
15. B. VII. 19 (B. VI. 39)
1 Kalendarium meteorologicum latine, quod inscribitur:
‘ Cla. Ptolomaei inerrantium stellarum significationes ἡ.
cfr. Claudii Ptolomei inerrantium stellarum apparitiones
ac significationum collectio, Urbini MDXCII apud Barthol.
Ragusium p. 17 sqq. Sed in nostro libro a mense Tanuario
initium ducit scriptor, cum Urbinas editio ab Augusto
mense (ante d. IV Kal. Sept.) exordium capiat. 11-518
Lexicon graeco-latinum: in nonnullis ff. inversis pgg. et
lexicon latinum reperimus; est Ioannis Crastoni Carmelitani
lexicon graeco-latinum. Cfr. ed. impressam Vicentiae per
Dionysium Bertocchum de Bononia die X mensis novem-
bris MOCCCLXXXIII. 272 Index legum romanarum
latine. 521'-522" De ponderibus et mensuris latine.
523-4 De diebus latine ex Hesiodo. 524" De vocibus
animalium latine. ‘531 De mensuris latine. 532 De
capitis morbis latine. 539 Pseudo-Phocylidis vv. 3-54
ed. Bergk.
Chartac. cm. 14,3 X 9,5; ff. 545 (vac. 8". 9. 10. 533-538. 541. 543);
ΟΝ.
16: B.:VII. 0 (8. 16)
2 Epimerismi χατὰ στοιχεῖον seu lexicon orthographicum
vocum quae habent vocalem affinem. Desunt ff. quibus
litt. 4-Z et H pars continebatur. 2" ἀρχὴ τοὺ 4. 4" ἀρχὴ
τοῦ κάππα. I ἀρχὴ τοῦ λάμβδα. 11 ἀρχὴ τοῦ ud. 13° ἀρχὴ
τοῦ vò. 15 ἀρχὴ τοῦ E. 15° ἀρχὴ τοῦ o. 18“ ἀρχὴ tod x.
280 ἀρχὴ τοῦ ρ. 24° ἀρχὴ τοῦ σ. 21" ἀρχὴ τοῦ ταῦ. 30 ἀρχὴ
τοῦ v. BI ἀρχὴ τοῦ φῖ. 34 ἀρχὴ τοῦ χ. 36 ἀρχὴ τοῦ w. 36 ἀρχὴ
σὺν ϑεῷ ἑτέρων κατὰ στοιχεῖον ἐπιμερισμῶν. 68° ἀρχὴ τῶν
ἐπιρρημάτων. TL ἕτεροι. 80. De praepositionum syntaxi
pauca quaedam. 80" Voces animalium, de quibus cfr.
Studemund, Anecd. var. gr. lat. I, p. 104 et Bancalari, Studi
PRI)
pr i 31
€:
al. di Filo Le 384; v. ΠῚ ἜΤ. S. Tanaro: 320 ib.
ἘΡΝΕΠ τ ϑ0.. De differentia vocum quae sunt εἴδωλον,
βρέτας, ξόανον, κνώδαλα. 81 περὶ δωμαικῶν λέξεων.
_ 82" Fluminum nomina. — De epimerismis cfr. Cramer,
Anecd. Ox. II: Theognosti enim canones interdam cum
nostri ms. verbis consentiunt; mira est interdum cum He-
rodiani verbis concordantia, ordo vero est χατὰ ἀντιστοι-
χίαν. Quod P. Egenolff, Die orthographischen Stiicke der Byz.
litt. 1888 non viderim, valde doleo.
Chartac. cm. 13,2 X 11,2; ff. 81; s. XV.
7. 6 VIE 22 (B. 1.12)
1 περὶ τῶν τεσσάρων καιρῶν τοῦ ἐνιαυτοῦ. Inc.: ἰστέον ὅτι ὃ
ἐνιαυτὸς διαιρεῖται εἰς τέσσαρας καιροὺς κτλ. 10 Kalenda-
rium medicum, (cfr. Ideler, Physici et Medici gr. min.
Berlin 1841, I, p. 423 ubi similia reperiuntur) ex Febr.
mense ad Febr. mensem. 13 ὑγιεινὰ παραγγέλματα σύν-
τομα ασχληπιάδος ταῦτα καὶ διοσχορίδους ; inc.: μεταδίδοσϑαι
τὴν γραφὴν ἐξορκίσας κτλ. 16 De quattuor humani cor-
poris partibus; inc.: ἐπειδ᾽ ἄν μέλει ti πάϑος περὶ τὴν ze
φαλὴν xh. 30" ἐκ τοῦ γαληνοῦ, ἱπποκχράτους, μελετίου
τοῦ σοφοῦ ἔτι καὶ ἐκ τοῦ ξενῶνος περὶ φλεβοτομίας ἄριστον:
ἴπο.: ἐὰν φληβοτομήσει ὃ ἀσϑενὴς καὶ ἴδης τὸ αἷμα ὃλο-
xoxzivov TÀ. 34° περὶ οὔρων πάνυ ὡραῖον; inc.: τὸ ὑγιὲς
οὖρον. πυρόν ἔστιν καὶ ὑπόπυρον κτλ. 91 περιαπόδειξις
τῶν δεκατριῶν οὐρῶν: inc.: τὸ μὲν πρῶτον ὅπερ εἴπομεν
ἄσπρον κτλ. 48 περὶ τοῦ κλοκίου; inc.: ἔπαρον τὸ κλοκίον
καὶ κρύψον αὐτὸν κτλ. Sequuntur 48° ἐκ τοῦ γαληνοῦ καὶ
ἱπποκράτους περὶ τῶν baliov; inc.: τὸ ὕαλιον ἐὰν ἔστι πυ-
ρὸν χτλ. 53" ἑτέρα μέϑοδος περὶ οὔρων; inc.: τὸ ϑολὸν καὶ
παχὺ οὖρος ὑγίαν σημαίνει κτλ. 55 περὶ τῶν ἑπτὰ πλανητῶν
τῆς ἑβδομάδος ἐάν τις κατακλιϑῇ; ἴπο.: ἐν ἡμέρα χρόνου ς΄
ἐὰν καταχλιϑῇ τις κτλ. 56° εἰς πόνον καρδίας; inc.: εἰς στονον
καρδίας σχῖσε τὸ ψωμὶ κτλ. 53 ζουλάπιον τὸ παρὰ λατίνοις
σηρύπη: inc.: ἔπαρον σάχαρ ὅσον ϑέλει χτλ. 58° ἕτερον ζου-
λάπιον τὸ διὰ γλυχορίζου — σκευασία ζουλαπίου τοῦ διὰ μηρ-
σινοελαίου. 59 σκευασία ζουλαπίου τοῦ διὰ ῥοδοστάγματος.
a 4 #
te AA Mad ΠΝ n 4 se ν
A ΤΥ e I
x att
60" σκευασία τῆς Celàs, Î) tu cu lov Pia ὦ SA agio
εἰς κολικοὺς, καὶ δυσσεντερικούς. 61 bezvadia τοῦ ἐξ it
καὶ ἀμύλου. 61" σκευασία τῆς νάφϑας — ἔιιπλαστρον στο-
μαχικόν. 62° σκευασία εἰς πᾶσαν τὴν ἔνδον οἰχονομίαν -- εἰς
πόνον λαιμοῦ καὶ τῶν ἐνπαρισϑμίοις. 63 σκευασία ἡ μεγάλη
ἢ καὶ ἀντίδοτος καλουμένη. 65" σκευασία εἰς ὑδρωπικόν --
σκευασία ἐμετική. 66 εἰς πυρετόν. 66" εἰς στελευρίτην. Οἵ ἐκ τοῦ
ἱππτοκράτους καὶ γαληνοῦ. παύλου νικαίου xaì αἰγινίτου rregì
χεφραλαλγίας — ἕτερον — κεφαλαλγίαν ἐτέραν. ΟἿ ἕτερον εἰς
κεφαλαλγίαν -- εἰς τὸ ποιῆσαι σαιμαλλιαν. 68 περὶ κατάρρου
καὶ χόρυζας — εἰς λέπραν κεφαλῆς -- εἰς τὸ αὐξῆσαι τρίχας.
69 εἰς ληχήναν κεφαλῆς -- sis τὸ ποιῆσαι ξανϑὰς τρίχας —
εἰς εὔγατον κεφαλῆς. 69° εἰς λέπραν χεφαλῆς -- εἰς αὔξησιν
τριχῶν καὶ μαλλίων. {0 περὶ aiuatos δινός -- εἰς τὸ ὑπνῶσαι
x x d Mi x =
χαὶ περὶ ὕπνου. 10 περὶ τῶν ἀγρυπνούντων πολλά. {1 εἰς È
πόνον στόματος — περὶ τῶν ἐσϑιόντων τὰς μυκίτας — εἰς πτόνον
» , v x - x , DI - - x »
ὀδόντων. T1° περὶ τοῦ μὴ μεϑύειν — περὶ τοῦ μισῆσαι τὸν i
οἶνον. (2 targia εἰς ἤπαρ καὶ σπλῆνα καὶ εἰ ϑέλεις ἄγνοιαν —
εἰς φούσκωσιν γλώττης. TT" εἰς πόνον λαιμοῦ. T3 εἰς εὐγαλτὰ
λαιμοῦ — εἰς ἀνορεχτοῦντας. 13° εἰς ψυχρότητα στομάχου καὶ
ἀνορεξίαν — τὰς ὃν τοῖς στομαχικοῖς πάϑεσι καὶ τὰς ἐν τῷ È
στόματι λαιμοῦ διαϑέσεις. T4 περὶ χαρδάμου. {Ὁ περὶ τῶν ἕν ?
τῆ dv) παϑῶν 15° ἕτερον περί divos — περὶ τῶν ἐν τοῖς 3
ὀφϑαλμοῖς γενομένων παϑῶν. {{ περὶ ὀφϑαλμῶν δευματιζο-
μένων zaì ὀδύνην αὐτῶν. TT" εἰς πόνον ὀφϑαλμῶν -- εἰς πόνων
καὶ ὀδύνην τῶν ἐν ὀφϑταλμοῖς κανϑῶν. {ὃ περὶ διστλὰς τρί-
gas γενομένας τοῖς ὀφρύσιν. 18" περὶ λευκώματος ὀφϑαλμοῦ.
19 πρὸς ὀξυδορκίαν -- περὶ ὀρφρϑαλμῶν. {97 περὶ νυκτάλωττας —
περὶ ὀδυνομένων ὀφϑαλμῶν — περὶ ὑποπίων. S1 πρὸς ὀξυω-
΄ x x - ν x ’ - Ù
πίαν — περὶ κατάρου καὶ κόρυζας. 81“ περὶ κόρυζας. 82 ἕτερον
> Cpu ξ οἴου ᾿Ν τ 6 οἦ΄ (i 827 x
εἰς αὐτό — περὶ ὀδόντων — περὶ ὀδόντων — ἕτερον. 82 sreoù
ὀδόντων ἀλγούντων. 83 εἰς ὀδόντα ἀλγοῦντι -- εἰς πόνον ὁδόν-
μι . là ΄ x , >»
τος — εἰς ὀδόντας βεβρωμένους καὶ μεμελανομένους. 84 εἰς
DINA -_ n. Vv
ὀδόντα ἀλγοῦντι — προσφυλαχτικὰ ὀδόντων. 84." εἰς οὗλα τελά-
Vv x
dorra καὶ δυσώδη. 85° περὶ ὀδόντων — περὶ ὀδόντων — εἰς
5» , » v
ὀδόντας βεβοωκότας. 86 ϑεραπεία εἰς τοὺς ὀδόντας. 86" περὶ
. υ ΄ » , . ΄ Ti >» , DI ΄ ’ x
ὠταλγίας — εἰς rovov ὠτίου. ST εἰς πόνον ὠτίου ἕτερον — περὶ
ὥτων ἀλγούντων. ST" περὶ ὥτων ῥυπαρῶν -- πρὸς ἀλφοὺς καὶ
TAVRINENS. 17. 213
᾿ φακοὺς καὶ τὰ τοιαῦτα. 88 πρὸς ἐφίλην καὶ ἀλφούς -- πρὸς
ἀλφοὺς καὶ χρῶμα λευκόν. 88° πρὸς τὸ ποιῆσαι λευκὸν καὶ vera-
γὸν πρόσωπον. 89 ὥστε εὔχροιαν ποιῆσαι εἰς μίαν ἡμέραν —
πρὸς πρόσωπον πραικνάδας ἔχοντα -- εἰς τὸ ποιῆσαι τιρόσωπον
καλὸν ἤτοι δοδικὸν καὶ στίλβον. 89° εἰς τὸ ποιῆσαι πρόσωπον
χαλόν. 90 πρὸς τὸ μὴ ὑπὸ ἡλίου καίεσϑαι. ἀλλὰ καὶ ἐπικαμ-
φϑεῖσαν ὄψιν ἰάσασϑαι -- ἐὰν οἰδεῖ τὸ τερόσωττον χωρὶς grey
μονῆς — πρὸς χείλη κατερρωγότα. 90" πρὸς τὸ νευωδεῖν τὸ τερό-
σωστον -- πρὸς δυσφόρους ὀσμὰς χωρὶς ἑλκῶν γινομένας. 91 χερὸς
ἀφωγνίαν -- ὡραίων εἰς βήχαν. 91" πρὸς τὰς ἐπὶ γενείου συκώδης
εταναστάσεις -- πρὸς τὰς ἐπὶ γενείου λειχήνας. 92 πρὸς χρονίους
λειχῆνας. 92° πρὸς ψιαρώδεις λεχῆνας -- εἰς Ywo. 93 εἰς πόνον
λαιμοῦ — πρὸς τὰ ἐπὶ τῶν γενείων ἐξανϑήμα. 93° πρὸς τὸν
ἀγρυπνοῦντα — εἰς χνησμὸν καὶ ψῶραν ἀγρίαν καὶ λέτεραν σπτο-
λυχρονίαν πάνυ ἀναγκαῖον. 94 πρὸς κατάρροιαν. 94“ ἐὰν ϑέλης
κινῆσαι ὑγρὸν ἀπὸ στήϑους — περὶ φλέματος κατάπλασμα --
εἰς πλευρίτην. 95 περὶ σαρκόματα εἰ ϑέλεις ὑγίαζειν — σκευα-
σία κοκκίων καϑαρτιχῶν. καϑαιρόντων τὸ απὸ τῆς κεφαλῆς
φλέγμα. καὶ διαλυόντων τὴν κώφωσιν καὶ μελαγχολίαν τταυόν-
των. καὶ ἰσχιαδικοὺς ϑεραπευόντων. 96 εἰς ἡπατικὸν. 96" εἰς
σπιάντα στόνον τῶν ἐντός, καὶ εἰς φαρμακώματα -- περὶ χρίσμα-
τος σπληγνικοῦ — ἐπίϑεμα σπληνικόν. IT" πόμα πρὸς ὑδροπικὸν
ὥστε ἐξουρεῖν τὸ παρακείμενον ὑγρόν -- ἄλλο, πεπειραμέγνον
ἡμῖν ἐπεὶ πτολλῶν — ὑδραγωγὸν κάλλιστον πάνυ. 98° ἐπίϑεμα
πρὸς ὑδροπικόν. 99. εἰς πόνον στομάχου -- ἐπίϑεμα στομαχι-
χόν. 100 πρὸς κολλικούς. 100° προσδιάφραγμα πολύχρηστον —
πρόσϑετον xodixoîs. 101 ἐὰν κόλον πονῶν -- ἐπίϑεμα κολικοῖς
xoù ἐμπνευματουμέγνοις -- πρὸς κοιλιακόν. 101° πρὸς πόνον
χοιλιακόν. 102 πρὸς πόνον κοιλίας — εἰς τὴν ἐμπνευμάτωσιν --
πρὸς στρόφον. 102“ πρὸς τὰ ἐντὸς ἀλγήματα -- πρὸς στρόφον
χαὶ ὀδύνην γαστρός — πρὸς στρόφον ἐντέρων καὶ κοιλίας.
103 πρὸς νεφρητιχούς. 104 εἰς τὸ ποιῆσαι ἡ γυνὴ γάλα. 104 εἰς
συχάμινον. 105" προσκάϑεκτον δακτύλιον χαϑαρτικὸν κοι-
λίας -- πρὸς ἐντεροχοιλία. 100. ἔλλεισμα πρὸς δυσσεντερικοὺς
καὶ κοιλιακοὺς καὶ εἰς λυσσεντερίαν. 109° πρὸς ἀλγήματα δυσεν-
τερικῶν -- εἰ καταρρέη aiua ἀπὸ γαστρός. 110 ὅταν τρέχει ἡ κοι-
Zia τοῦ ἀνϑρώπου ἵνα μὴ συμβῆ αὐτῶ δυσσεντερία. 110" πρὸς
τὸ ἀνέντατον τινὰ γενέσϑαι. 111 εὐσύλληπτον, ἀπαράβατον.
r , uh pra
ἢ CI fa Hi 4 aa Si) "ἵν μι ha
ὕχν 7} . Ἢ Losi ἡ
111° πρὸς σύλληψιν ἀρφρενοτύχκιον.
ἐνμήτρα μένων -- ὑποϑυμίαμα εἰς δυστοχούσαις -- περὶ τοῦ
ἔχοντος ὄφιν ἐν τῆ κοιλία αὐτοῦ. 112° πρὸς χαρφία χειρῶν
καὶ ποδῶν. 115 ἐχβόλιον ἀκίνδυνον ὥστε μηνῶν τριῶν ἢ τεσ-
σάρων. 115° πεσσὸς συλληπτικὸς ὃ καλούμενος εὐγενὴς ὃ φέ-
ρων τὰς ἀποστραμμένας μήτρας. μαλάσσων σκληρίας καί τιλ-
λους. ἰᾶται καὶ καρκινώματα καὶ ἀναβοώσεις περιοδυνίας καὶ
πᾶσαν διάϑεσιν καὶ πᾶν πάϑος ὑστερικόν. 116 παρὰ κλαυδίας
πρισκήλλας τῆρ ὑπατικῆς. μὴ συλαμβανούσης ἔχει δὲ ἡ σύν-
ϑεσις αὐτῆς οὕτως. 116" καταμηνίων ἀγωγόν — ἐὰν τεχούση
aiue μὴ ἐχριϑῆ -- πρὸς τὰς ἐκ τοχετοῦ χλωρὰς οὔσας — πρὸς
χοιλίαν κατερρογίαν καὶ μαστοὺς καὶ μηροὺς καὶ ἰσχία. 111 ἐὰν
ἔχει ἔσωϑεν ἀπόστημα -- πρὸς παρονυχίδας. 117° εἰς βιασμούς
— εἰς ἐκτικόν καὶ εἰς ἀπόστημα. 118 εἰς δυσσουρίαν. 118 πρὸς
τοὺς δυσσουριῶντας χαὶ στργγουριῶντας (sic). 119 ἄλειμμα
παρέτον. 120 πόματα παρέἕτοις -- σπασμὸς. ὃ μὲν διὰ ξηρό-
τητος. γενόμενος ἀνίατος ἐστίν. 120° περὶ κοιλιεῶν. 121 ἰσχια-
δικόν. 121" εἰς αἰδοῖον ὅταν πρυσϑῆ -- πρὸς τὰ ἐν δείοις ἕλκη.
124 μαστοὺς μένειν ὀρϑοὺς ἐπὶ πολλὰ ἔτη. 124" πρὸς δυσσώ-
δεις ἰδρῶτας καὶ μασχάλας -- μαστοὺς μείζονας μὴ γίνεσϑαι —
πρὸς ὑστερικὰς πνίξεις -- πόμα πρὸς πόνον ὑστέρας. 125 ἐξόρ-
κίον ἐπὶ πόνον ὑστέρας. 120 πρὸς τὰς ἐν τῆ μήτρα σκληρίας --
πόμα πρὸς τὰς ὑστερικὰς γυναῖκας. 126 πόμα πρὸς δοῦν γυ-
ναικεῖον — προσϑέματα. 126% γυναιχὸς αἱμορραγίαν. 126 εἰς
ἐξοχάδας -- πρὸς δαγάδας. 127" πρὸς φλγμονὴν (sic) αἰδοίων --
εἰς ποδαλγίαν. 130 εἰς δῆγμα ὄφεων -- εἰς δῆγμα φαλαγγίου.
130" περὶ τῆς ἀριστολοχίας — εἰς τμήματα. 191 περὶ κλά-
σματα -- εἰς ἐξαρτισμὸν χειρῶν ἢ ποδῶν -- εἰ λάβη τις ἀπὸ
ξίφους ἢ λίϑου ἢ ξύλου καὶ κοττῆ κρέας ἢ νεῦρον. 132 γυναικὸς
μαστοὺς ποιῆσαι μικροὺς -- γυναικὸς αἱμορραγίαν στῆσαι — πρὸς
δήγμα σχορπίου ϑαλασσίου. 132° εἰς ποδαλγίαν -- πρὸς τὸ συ-
γνάξαι ἀκρίδας εἰς ἕναν τόπον. 133 πρὸς κάμπας καὶ σκώληκας —
εἰς μοῦρον -- εἰς τὸ μὴ εἶναι κορίους. 158 εἰς τὸ διῶξαι ψύλλον
ἀπὸ οἴκου. ἀλλειφὴ ὠφέλιμος εἰς παντοίαν ηἡληγὴν, οἷα ἐστί.
134" ἀλειφὴ ἄσπρη — ἀλειφὴ ἡ ἀληϑινή. 135 σκευασία τῆς.
κηρωτῆς — ἀλειφὴ μαύρη. 135" ἀλειφὴ πράσινη. 184 ἀλειφὴ
κίτρινη — ἀλάτιον σκευασϑὲν ragà τοῦ ἁγίου ἀποστόλου hova&
(Ideler I p. 297) φλέγα οὐ τῷ ϑώρακι οὐκ ἐᾷ γενέσϑαι. οὐ δύσ-
119 εἰ τέϑνηκε βρέφος Ὁ
BORNO PAVRINONS.: 17. 215
SITA Δ di
πνοιίαν. οὐκ ὀφϑαλμίαν. οὐκ ἀπόρροιαν τριχῶν. χολὴν πᾶσαν
χκαϑαίρειν. τοὺς χυμοὺς ἀναλύειν. σττασμοὺς παύει. ποδαλγίαν
χωλύει. ὀδόντας ἀλγεῖν οὐκ ἐᾶ. καὶ τοὺς σαλευομένους στηρί-
ζει. σκευάζεται δὲ οὕτως. 19: ἕτερον ἀλάτιον σκευασϑὲν ao
: τοῦ ἁγίου Γρηγορίου τοῦ ϑεολόγου (ibid. p. 297), βήχας παύει,
j τρίχας ἀρρεύστους ποιεῖ. τὸν νοῦν ὀξύνει. ὀξυδορκίαν ποιεῖ.
φλέγμα, χολὴν, χυμὸν διαλύει. rrodalyiav καὶ σπλῆναν ἰᾶται.
σχευάζεται δὲ οὕτως. 15: σχευασία κοντίτου -- νευροχαλαστι-
κὸν ποίει οὕτως τῆς σελήνης ληγούσης. 138 σερὶ τὴν μὴ οὖσαν
maodevov γυναῖκα. ἐνδείξεται ὡς σπταρϑένος -- πρὸς τὸν μὴ
δυνάμενον ὀρϑιάσαι. 198) περὶ φίλτρου -- πρὸς τὸν ἀἄδυνα-
τοῦντα συγγενέσθαι. 139 ἀσύλλητιτον -- εὐσυλληπτον. 199" εἰς
συκάμινον -- εἰς αἱμοραοῦντα -- περὶ συλλήψεως. 140“ ἄλλο
σπλύμμα. 141 εἰς πτερύγιον — περὶ καϑαρισμοῦ ὀδόντων.
141" εἰς πόνον νεφρῶν καὶ λίϑων ϑρίψιν -- εἰς λειχήναν
ἀγρίαν — εἰς πτιαραχα ψίδα χρίσμα. 104 ἀρχὴ μελετίου τοῦ
σοφοῦ ἰατροσόφιον ττερὶ ἐντέρον. 163 τοῦ μεγάλου βασιλίου
ὃ ἐμνήσϑη ἐν ἐξαημέρω αὐτοῦ. Morborum quattuor et viginta
nomina, quorum sequuntur definitiones; cfr. Galeni deff.
169 Medicae definitiones. 171 Initium tractatus σεερὶ
:
δυνάμεων τῶν ἁτελῶν φαρμάκων (ἐπειδὰν ὑττὸ τῆς ἐν αὐτοῖς
N03 o
ϑερμότητος xTÀ.) 179 ἀρχὶ τοῦ largocogiov περὶ ἀσϑενείας
βοτάνων. τῶν σοφωτάτου καὶ λογιωτάτου κηροῦ νικηφόρου τοῦ
βλεμίδους στίχοι καὶ κανὼν εἰς τὰς ιγ΄ ὑαλίνων τῶν ϑεορούν-
των ἐπὶ ταῖς ἀστενίαις τῶν ἀνϑρώπων καὶ εἰς ταὶς διαγνώσεις
αὐτῶν. μάλιστα καὶ ϑεραπείαις. στιχ. ἦχος ἃ τῶν οὐρανίων.
Inc.: τῶν ἀστενῶν talia μάϑε τρὶς καὶ δέκα κτελ. (cf. Max.
Planudes ap. Ideler Phys. et Med. gr. min. II 318). Se-
quuntur de rebus medicis excerpta. 210 Lexicon me-
dicum (κατανάκι" ἀσφόδελος — ὑφάν τὸ 03007). 218-241
Rerum medicarum congeries, 242 Curationes medicae.
Chartac. cm. 14,9 X 10,5; ff. 242 (vac. 107‘-109. 113-114". 122-124.
128-129". 142-144. 151-152. 157‘-162". 168. 168". 173-177". 207-209".
218". 241". 242‘). Prior ms. pars. 5. XVI, posterior XVIII (fl. 171 sqq.)
ὃ Posterioris partis manus rudis et aspera folia interdum descripsit in
ba priore parte, quae vacua evaserant. Folia, de quibus sileo, medicarum
% rerum congerie tumultuosa repleta sunt, in posteriore scilicet ms.
Ἷ parte. Folia aliquot in hac parte interposita et addita sunt. Et prior
pars ex alio ms. manavit cuius nonnulli loci iam legi non poterant.
x ] Po
ΠΛ ATANIORTO OASI
"MUOIO OO
. . « du a
18. B. VI 8. ΡΩΝ
e
1 Nonni poetica translatio Evangelii secundum Toannem. |
149 [Gregorii Nazianzeni] Christus patiens.
Chartac. cm. 14,7 X 9,7; ff. 1454-2544 x (vac.Iet x; omnia 5
priora non sunt numero insignita); 5. XVIII. Haec libri inscriptio
est: Μεταβολὴ ποιητικὴ εὐαγγελίου τοῦ χατὰ ᾿Ιωάννην διὰ Novvov ἅμα
καὶ τραγῳδία Χριστοῦ πάσχοντος διὰ Γρηγόριον. ᾿Αντέγραψεν ἀμφοτέρας
πιρὺς χώριν τοῦ τὲ εὐλαβῶς ἀσχεῖσϑαι nai ἐντεῦϑεν παραμύϑιόν τι λαβεῖν,
ἐν ϑλίψει τινὶ οἴκοϑεν συμβεβηκυίᾳ ᾿Ιωάννης Σαγουένσιος ὁ τῆς ἱερᾶς τῶν
ἐλαχίστων τάξεως ϑερατιευτής. “Ev Τολώσῃ καὶ ἔτει οἰκονομίας τῆς ἐνσάρ-
χου, αψόδ' (1704). In scheda operculo adglutinata habemus ‘ ex diblio-
theca PP. MM. Tau[rinensium]). N. A. 15. 8.’
19. B. VII. 34
Manuelis Moschopuli Erotemata.
Chartac. cm. 13,3 X 9,5; s. XVI. A Calusio Taurinensi bibl.
donatus. Cfr. A. Peyron 1. l. p. 23.
Ἔν B.OVIIL: 30
1 Hieromenia a. m. Septembri ad Augustum. 61 Index
psalmorum latine. Sequitur altera pars in qua 1 Davidis
prophetae et regis psalmi. 222 ὠδὴ μωυσέως ἐν τῇ ἐξόδῳ.
238" Eugenii IV P. Μ. bulla de fine schismatis, cum
latina interpretatione: cfr. Labbei Concilia, XVIII p. 522.
Chartac. cm. 10,2 X 7; ff. 61 et 248; prior pars s. XVI; fl. 238
ἐτελειώϑη τὸ παρὸν ψαλτήριον die χειρὸς ἐμοῦ χωφόρου τοῦ κοντολέου.
τώχα χαὶ ἀνάγνώστου ἔτους AL (2) ὠχτωβρίῳ ια'. ὥσπερ ξένοι χαίροντες
ἐδεῖν πατρίδα κτλ. Postrema folia lacera. 3
Sl: :C. Thi
1 Apollodori Bibliotheca; tum 45 latine Sexti Empirici
adversus grammaticos, adversus rhetores, adversus geome-
tras (I, 3: quoniam, ut ait Epicurus, etc.).
Chartac. cm. 29,5 X 21,6; fl. 94 (vac. 42-44); s. XVI. Cfr. A. Pey-
ron l. l. p. 23.
22, C..IXI::9 (Bu Veg 0<IV930)
1 Index χατὰ στοιχεῖον in octo volumina Chrysostomi et
e
ΓᾺ
aa
€
(Dal
.
T % v ε
13 all 230 2A
δεν Ne, Ai Pri
ME Io | ae
sic egorii Nyssaei. 100 Index κατὰ στοιχεῖον in Gregorii ;
ἃ Nyssaei opera quae supersunt. È a
53 Chartac. cm. 29 X 19; ff. 105 (vac. 4. δ΄. 6, 7%is, 8, 9, 11-13, 15-17. CR
19 DS 20-25. 27-29. 31-33. 36-37. 43-45. 48. 49. 51-53. 55-57. 59-G1. 63-67. 69. "e ἔν
τ΄ βθ0 70. 12". 14. 76-77%is, 79-83. 85. 87-89. 92-99); 5. XVII. ᾿ bo:
di 553 Ci Vi 8:0: II: 20) τα
È: Opus quoddam theologicum. Ita postrema libri folia vetu- δος
3 state confecta sunt ut perpacua oculis percipere possimus; vw:
fi. 13 de quiete, fl. 14" de gnosi (octo γνώσεις distinguit δε".
auctor). SE
3 Chartac. cm. 22,3 X 14,5; ff. 69; 5. XV. ΩΝ
24. C. V.9 ΩΝ
1 Theodosii Alexandrini Erotemata de prosodia. 80) De i
dialectis; cfr. Gregorii Corinth. ed. Schifer p. 625. tn
37" De versu heroico. 45" De anacreontiis metris. τ
46 De iambis. 48 De verbis barytonis. ὭΣ
i Chartac. cm. 22,5 X 15,7; ff 514-2 (vac. 2 postrema); s. XV. προ
; A Calusio donatus. Cfr. quae de hoc ms. habet A. Peyron 1.1. p. 22 3
et eiusdem in Theod. Alexandr. tractatum de prosod. comment. Εν.
Memor. Acc. Scienz. Torin. 55 Marzo 1817 et in Orionis Theb. Etymol. a
ed. Sturz p. 236. dl ΣΟΙ
μ i ὯΝ
25. C. V. 17 (B. VI. 88) I ΤΩΝ
1 Grammatica paradigmata. 97 De verborum affectioni- a
bus ex Tryphone — στερὶ παϑῶν τῶν λέξεων ἐκ τοῦ τρύφωνος. ΤΩΙ
Chartac. cm. 22,2 X 15;5; ff. 101; s. XVI. | I
" ᾿ È
I 26. C. VI. 30 ὯΙ
È 1 Compendiosa expositio de octo partibus orationis: σύν- ἜΝ
τομος παράδοσις περὶ τῶν ὀχτὼ μιλῶν τοῦ λόγου; ἴπο.: τὰ δ.
| μέρη τοῦ λόγου εἰσίν ὀκτὼ. ὄνομα. δῆμα κελ. ἵὯ ἑτέρα παρά- , ἐν:
doors σαφὴς τῆς γενέσεως τῶν χρόνων τοῦ ῥήματος; inc.: πᾶν 1 Vel
ο΄ ῥῆμα λήγει εἰς ὦ κατὰ τὸν ἐνεστῶτα κελ. 13 Manuelis Mo- Re: ἢ
schopuli Erotemata, quae ita inscribuntur: ἐχτέϑεινται παρὰ ει
“τοῦ σοφωτάτου χυρίου μανουὴλ τοῦ μοσχοπούλου. ἀδελφιδοῦς “9
ἌΝ
p RIST 4 n a ἐν “ΗΝ ν ΤᾺ .
τοῦ παγνιερωτάτου μητροπολίτου κρήτης ἐκείνου. ἀνεφάνη dè
καϑ' ἡμᾶς οὗτος δὴ ὃ κύριος Μανουὴλ, καϑηγεμὼν τῆς γραμ-
ματικῆς τέχνης λέγω δὲ τοῦτο 5 (Ὁ) αὐτῶ διαλάμπον ὑπὲρ τὸν
ἥλιον. © πολλὰ ἀγαϑὰ γένοιτο ἐν τῶ μέλλοντι αἰῶνι τῆς ἂτε-
λευτήτου ἡμέρας. οἱ μὲν οὖν τῶν νέων χάριτας τούτῳ εἰδότες
εὐγνώμονες. οἱ δὲ μὴ τῶ τῶν ἀχαρίτων καὶ ἀγνωμόνων πτροσ-
ρήματι ἐνέχοιντ᾽ ἂν δικαίως, ὡς ἀδικοῦντες.
Chartac. cm. 21,4 X 14,8; fl. 145 (vac. 12; 5. XVI. Emptus a
Risso Taurinensi bibliopola anno MDCCOCLXXXXIIII.
27.0. VILSO (ΒΨ 28)
1 Excerpta ex scholiis in Demosthenis orationes: 1 Olyn-
th. I, II, III. 1“ κατὰ φιλίππου πρῶτος. 2 περὶ τῆς εἰρή-
νης. 2" κατὰ φιλίππου γ΄, περὶ συντάξεως, περὶ [σ)]υμμοριῶν.
8 χατὰ ἀνδροτίονος. Ὁ περὶ στεφάνου. Ὁ“ ὃ περὶ πιαραπτρεσ-
βείας. 6 πρὸς λεπτίνην ὃ περὶ τῶν ἱερῶν. Θ΄ κατὰ μειδίου.
1" κατὰ ἀριστοχράτους. I κατὰ τιμοκράτους. 10 χατὰ ἄριστο-
γείτωνος. 10° χατὰ ἀριστογείτωνος B', κατὰ ἀφόβου α΄, πρὸς
ἄφοβον. κατὰ ὀνήτορος ἐξούλης α΄. κατὰ ὀνήτορος ὃ ὕστερος.
11 παραγραφὴ πρὸς ζηνόϑεμιν καὶ πρὸς ἀπατούριον, πρὸς
φορμίωνα ὑπὲρ δανείου, πρὸς τὴν λακχρίτου παραγραφήν.
11° πρὸς βοιωτὸν ὑπὲρ τιροικός, πρὸς orrovdiav ὑττὲρ προικός,
χερὸς φαίνιτεττον ττερὶ ἀντιδόσεως. 12 πρὸς μακάρτατον., πρὸς
λεωχάρην καὶ κατὰ στεφάνου β΄. κατὰ μνησιβούλου, τιρὸς πο-
λυκλέα. 12° περὶ τοῦ στεφάνου τῆς τριηραρχίας, πρὸς χκάλ-
λισχπον, κατὰ κόνωνος αἰκίας. 18 πρὸς καλλικλέα. 14 κατὰ
διονυσοδώρου βλάβης, ἔφεσις πρὸς εὐβουλίδην. 14° κατὰ Θεο-
xgivov, κατὰ νεαίρας. 14 ὅρος ἐγκωμίου. 15 τρύφωνος
φιλοπόνου περὶ τρόπων (Φράσις ἐστὶ λόγος ἐγκατάσκευος — ἣ
μάλα δή τοι κύπρις ἀχαΐδων); Walz, ἢ. Gr. VIII 728-759, 13.
Chartac. cm. 20,3 X 13,6; ff. 21 -Ἐ6 (vac. 13". 21”. 6 postrema);
s. XVI; fl. 21 in subscript. ‘ ῥώμη ᾿. Oratoris verba omnino absunt:
scholia tantum habemus.
28. :C,.VII.10(B.-VI-19)
1 Tabula de diebus de mensibus et de lunis. 1‘ Brevis
methodus ad facile inveniendum Pascha. 4 De sortibus
Ù PNE SR ἃ
MS ENO TAVRINENSi: 957-91.
“i | biblicis; inc.: ἐὰν ἔννοιαν ἔχῃς ἐν τῇ καρδίᾳ σου κελ. τ
_ Ὁ De luna. 6 φυσικὴ ϑεωρία περὶ σεισμῶν. { Ex He- HI
. liodoro et aliis astrologis ad Paulum ἀποτελεσματικὰ ἐκ via
᾿ς τῶν εἰς τὸν παῦλον ἐξηγητικὸν (?) ἡλιοδώρου καὶ ἑτέρων , La
{ ἀστρολόγων. 29 Stephani Alexandrini ad Timotheum de "gi
Mohamedis impietate et de multis aliis futuris rebus (στε- pi
φάνου ἀλεξανδρέως φιλοσόφου καὶ οἰκουμενικοῦ διδασκάλου è
ἀποτελεσματιχὴ πραγματεία πρὸς Τιμόϑεον τὸν αὐτοῦ μαϑη- "
È. τὴν, πρόφασιν μὲν ἔχουσα τὴν νεοφαν. καὶ ἄϑεον νομοϑεσίαν Pi
Ὁ τοῦ μωάμεδ, ττολλὰ δὲ καὶ ἄλλα τῶν μελλόντων ττροαγορεύουσα). sm
ο΄ 8θ᾽ περὶ τῶν ἀπὸ φωνῆς σύρου τινός. 88 de zodiaco “SE
i et de luna. DI" ἀρχὴ τοῦ βροντολόγου ἑκάστου μηνὸς. hei
d 52 Mensium nomina latina, aegyptia, graeca, hebraica. "LI
| 54 De luna, de stellis et alia eiusmodi. e"
Chartac. em. 20,2 X 14,3; ff. 72 (vac. 52); 5. XV; ff. 54-72 ve- ue
tustate evanida. ἡ tè
fe
ZI ΟΠ. 91 05. Ὲ 20) 08
De declinatione et accentu; inc. ἐπειδὴ τὸ ὄνομα ῥήματι KI
συντασσόμενον λόγον τέλειον συντίϑησιν κελ. τ
Chartac. cm. 20,7 X 14,1; f. 14+-5+4+ 1; 5. XVI. I
ΝΥ:
30. C. VII. 22 (B. VI. 27) fi
1-4 et 40-51 et 62 Lexicon graecum. 5-38 Procli dia- πος
ì dochi scholia in Cratylum Platonis; cfr. Procli diad. sch. o
in Cratyl. Plat. ed. Boissonade, Lips. 1820 — inc.: πρὸς τὸν Dato
δημιουργὸν. τὰ οὖν εἴδη (p. 26. 24) usque ad finem ut est ‘<A
in Boisson. edit. 55 De verbis compositis. 63° περὶ ὯΝ
τῆς τοπικῆς ἐννοίας. lo ὶ
; Chartac. em. 20,9 X 13,9; ff. 66 (vac. 41. 415. 48. 43. 45. 45°. À τ
48. 49. 50". 52. 64-65". 66"); 5. XVI. Lexici multi desunt folia: ha- 5; 9000
bemus 4. H. 0. I. 4. M. 0. Y. FI. 88”. in subscr. ‘ ἐν δώμῃ᾽᾽. “Ὁ
ΞΕ EVI. 1 "a
De latinis cf. B. Peyron, iv. di Filolog. I 53 et G. Ottino, Mi,
I codici bobbiesi della biblioteca Nazionale di Torino, 1880 Fi:
p. 44 — ff. 64, 67, 90-94 n Op atonici cuiusdam in de
A
nis Parmenidis commentarii fragmentum. De
Membran. cm. 22,6 X 20,3; s. V seu VI: cfr. praeter B. Peyron ©
1. 1. Studemund-Kroll, ein neuplatonischer Parmenides” Komm. in einem
Turiner Palimpsest, Rh. Mus. XXXVI (1892) p. 559.
32. I sala riservata n.° 57.
1-20 περὶ τῶν ῥουτένων. συντόμως περὶ ἀποστασίας τῆς διὰ
τῶν ἐπισκόπων ἀπὸ τῆς καϑολικῆς ἐκκλησίας ἐν μικρᾷ ῥωσίᾳ
γενομένης καὶ τῶν ἐν συνόδῳ τῇ κατὰ βερεστίᾳ λιβανίας συγκρο-
τιϑείσῃ πραχϑέντων χελ. cam latina interpr. —Sequuntur
21-35 russice et latine vita S. Vladimiri aut Basilii, S. Alibi
et Borisi aut Romani et Davidis ducum Russiae, S. Antonii
Peczareni, S. Theodori Peczareni, S. Petri metropolitae
Kioviensis, S. Alexi metrop. Kiovensis. 35 Catalogus
librorum rutenorum. Sequitur de schismate russico la-
tine prolixum quoddam opus; ex latinis verbis graecum
librum Andr. Bonvicinum in Propag. Fide confecisse patet.
Postea latine de psalmis, de DR minoribus apud
orientales nationes.
Chartac. cm. 27,1 X.20,4; s. XVIII.
GU na) 16.
Abel 6.
>| è
] Affectiones vocum ‘25.
A
onymus. arithmetica (in Nicom.
Geras. arithm.) 8. astronomica 28.
geographica (fuminum nomi-
grammatica (gramma-
tica in tab.) 25. (de crasi) 10. (de
declinatione et accentu) 29. (de
dialectis) 12. 24. (de adverbiis 16).
(etymologicae explanationes) 16.
. (de metris) 24. (de participio et
An
bi. syntaxi) 11. (de partib. orationis)
26. (de praeposit. syntaxi) 16. (de
verbis barytonis) 24. (de verbis
‘compositis) 30. (de verbis in we) 10.
(de verbo συρίσδω) 14. (de vocum
affectionibus) 25. (de vocibus Ro-
| manis) 16. historica (chronogra-
| phia) 12. (de Rutenis) 32. iuri-
dica (Legum Roman. index) 15.
medica (collectanea medica) 17.
— (περὶ δυνώμεων ἁπλῶν φαρμάχων) 17.
. (de capitis morbis) 15. rhetorica
. (de octo partib. orat.) 26. sacra
τ (de animis post mortem) 6. (de Cain
et Abel) 6. (hieromenia) 20. (horo-
logium) 12. (index in Chrysost. et
Gregor. Nyss.) 22. (liturgia) 12.
(officium) 12. (opus theologicum)
23. (περὲ ϑείας προνοίας) 6. (prophe-
tica testimonia) 7. (de Christo) 6.
(tractatus theol.) 6. (Voces Chri-
sti) 14. varia (de ponderibus et
mensuris) 15. (sacra et profana) 14.
Cfr. Scholia.
INDICES
A. Auctores et Opera.
Apollodorus, Bibliotheca 21.
Aristophanes, Plutus 12.
Aristoteles, comm, in Ar, Metaphys. ὃ.
Asclepiades, excerpt. med. 17.
Asclepii Tralliani commentar. in Ari-
stotel. Metaphys. 3. commentar. in
Nicom. Geras. isag. arithm. 8.
Basilii Magni, epist. ad Caesariam 7.
de conpunctione et resipiscen-
tia 11. liturgia 12. excerpta me-
dica 17.
Bulla Eugenii IV P. M. 20.
Cain 6.
Christus patiens 18. prophetica testim.
de Ies. Chr. 6. Christi voces in
cruce 14.
Chronographia 12.
Chrysoloras 10.
Chrysostomi excerpta 11. hermeneia
12. index in Chr. opera 22.
Claudia Priscilla 17.
Codinus Curopalates, Officia Palat. 12.
Collectanea medica 17.
Commentarium in Nicom. Geras. isag.
arithm. S. in Platonis Parmeni-
dem 31.
Constantinus Magnus, Edict. de papa
Romae 12.
Crastonius, lexicon 15.
Danielis prophet. 12.
Demosthenes, Olynth. I-III 2. vita in
tabulis 2. explanationes in Olynth.
2. scholia in D. orationes 27.
Dialecti graecae 12. 24.
Dioscoridis excerpt. med. 17.
vira Na di” 7 Te È ; Ἔ
i | Ecolesiae byz. imperii 12.
Epimerismi 16.
Epirrhemata 16.
Eugenius IV P. M. 20.
Fluminum nomina 16.
Galenus med, def. 8. ex Gal. Sachen
med. 17.
Gennadius, epistulae 6.
Georgius Choerobose., Scholia
Theod. canon. 9.
Georgius Hamartolus,
phia 12.
Georgius Scholarius, ep. 6; v. Genna-
dius.
Grammatica in tab. 25.
Grammaticae res; v. Anonymus.
Gregorius Nazianz., Christus patiens
18. excerpta medica 17.
Gregorius Nyssen., Index in Greg.
Nyss. opera 22.
Heliodorus 28.
Herodianus 16.
Hesiodus, Opera et dies 15.
Hieromenia 20.
Hippocrates 17.
Hippolytus Martyr, de XII aposto-
lis 7. de LXXII discipulis 7.
Homerus, Iliad. lib. II 2. schol. in
Odyss. 1. Batrachomachia 12.
Horologium 12.
Ioannes Charax, de enclinom. 10.
Ioannes Nazianzenus, 5.
Ioannes Pediasimus, ᾿Επιστασίαι usgi-
καί 8.
Ioannes Philoponus, 8.
Isocrates, ad Demon, 2.
Kalefdarium 15.
Legum Romanarum index 15.
Lexicon graecum 15.17.30. latinum 15.
Liturgia 12,
Lucas (S.), 17 (f. 134).
Lucianus, Ver. histor. 12.
Manuel Moschopulus, Erotemata 14.
19. 26.
Maximus (S.) abbas confessor, epi-
stula ad Ioannem archiep. Cyzici 5.
scholia in Io. Nazianzeni oratio-
nes ὃ.
in
Chronogra-
Medica | ESSE ΤῊΣ
Medicae definitiones 8. 11.
Meletius 17.
Menses 28.
Mensurae 15.
Morbi capitis 15.
Moschopulus (Manuel), Erotemata 14.
19. 26.
Neoplatonici commentar. in Platonis |
Parmen. 31.
Nicephorus Blemmides 17 (f. 179).
Nicomachus Gerasenus, Comment. in
Nic. Ger. Isag. Arith. 8.
Nonnus Evangeli s. Io. poet. transl. 18.
Officia Palatii 12. x
Officium 12. 20.
Opus theologicum 23.
Palimpsestus 31.
Paulus Aegineta 17.
Paulus Nicenus 17.
Pediasimus, Ἐπιστασίαι μερικαί 8.
Phocylides 15.
Photius, quaest. amphiloch. 4. ad Mi-
chaelem Bulgar. princip. 13. de
sept. conciliis 13.
Plato, in Ῥ]. Cratyl. commentar. 30.
in PI. Parmen. commentar. 31.
Pondera 15.
Praepositiones 16.
Proclus diad., 30. in Nicom. Geras.
isag. doni comment. 8.
Psalterium 20.
Ptolemaeus Cla., de stell. signif. 15%
Ruteni 32.
Scholia in Aristot. Metaph. 2. in De-
mosth. orat. 27. in Homeri Odyss. 1.
in Ioannis Naz. orationes 5. in PI.
Cratylum 80. in Theodos. cano-
nes 9.
Sextus Empiricus, adv. gramm. rhet..
geometr. 21.
Stephanus Alex. 28.
Syntaxis praepos. 16.
Syrus 28.
Theodorus 8.
Theodosius Alexandrinus, Erotemata
24.
;
us 5 MIRI,
VR RR πιο UR
ΠΡ ἢ ro es, Christi voces 14, "vocum af-
1 fectiones 25. animalium graece 16.
animalium latine 15. romanae 16.
Xenon 17.
ἘΞ. Scriptores, possessores, varia.
tonius εἰρήνη (it. ‘ Paci’) 14. Malegutius Horatius 3.
icinus (Andr.) 82. . Melarède abbas 13.
lonius (I. B.) 1. Nicolaus graecus 1.
ucheronius 5. Ottino (G.) 31.
usius (Thom. abbas) 1. 19. 21. 24. | Petri (S.) Monasterium 12.
stophorus Contoleus (?) 20. Peyron A. 1. 19. 21. 24. 31.
nstantinus Chandaciotes 3. Peyron B. 4. 5. 8. 31.
nstantinus Paleocappa (?) 13. Polus cardinalis 13.
rnarius (Aluisius) 12. Risso 26.
briel Philadelphiensis 8. Saguensius (Io.) 18.
rbinus 4. 5. Vernatia 5.
ἘΌΝ ἣν LIA NCR sia
VOCES ANI. MALIVM © i isa
stirare be 4
va
tai
fa
All elenco dei codici contenenti questo trattato (ἡ Studi: τῇ
#
ἮΝ νὰ A:
,
ital.’ I 77. 384. 512. III 496) debbono aggiungersi 1° Ur-
binate 140 cartaceo del secolo XIV f. 1" e 1’ Angelico 26
cartaceo del secolo XV f. 56" (cf. ' Studi ital.’ IV 54).
La lezione dell’ Angelico, che contrassegnerò colla sigla ἢ,
è quasi uguale a quella del Vaticano 12 (H). Riferisco le
differenze: τ᾿
λύκου τὸ ὠρύεσϑαι.. καὶ κυνῶν τὸ βαύζειν.. μόνον κυνῶν. H —
λύχου τὸ ὠρύεσϑαι. καὶ κυνῶν τὸ favi. ἢ || προβάτων τὸ
βληχᾶσϑαι, H — προβάτων dè βληχᾶσϑαι: h. || ὄνου καὶ 4é0v-
τος τὸ βρωμᾶσϑαι., καὶ ὀγκοῦσϑαι. H — ὄνου. τὸ βρομᾶσϑαι.
καὶ ὀγκᾶσϑαι: h. ἀηδόνος τὸ τερετίζειν. H — ἀηδόνος τὸ
τερεττίζειν: h. || πέρδικος καὶ ἀλεχτορίδων τὸ κακαβάζειν. Η --
πέρδικος τὸ κακαβάζειν: h. || ἀλεχτρυόνων τὸ κοχύζειν. H —
ἀλεχερυόνος, τὸ χοκύζειν:. ἀλεκτορίδων. τὸ κακαβάζειν: ἢ.
Nel testo 4611 Urbinate si distinguono due parti: la se-
conda, da ἐπὶ ἀνϑρώττων χεκραγέναι ἃ ἐπὶ κάλων συριγμός.
differisce solo nell’ ordine dal Vaticano 914 (7); la prima,
che qui riproduco, ha una forma diversa da quella propria
degli altri mss. fin qui classificati:
κράζειν κυρίως ἐπὶ κορώνης: χρώζειν ἐπὶ κόρακος: τρύζειν ἐπὶ
τρυγόνος: κοχκύζειν ἐπὶ ἀλεχτρυόνος (3): | παππάζειν ἐπὶ
νήσσης (sic): κακαβάζειν ἐπὶ πέρδικος: βληχᾶσϑαι ἐπὶ προ-
βάτου: ὀγκάζειν ἐπὶ ὄνου: | χρεμετίζειν ἐπὶ ἵππου: βοάζειν
ἐπὶ βοός: * (sic) καὶ μυκᾶσϑαι λέγεται ἐπὶ τοῦ αὐτοῦ: μηκᾶ-
σϑαι ἀεὶ (?) ἐπὶ αἰγὸς. ἢ: βρυχᾶσϑαι καὶ ὠρύασϑαι ἐπὶ λέον-
τος: βούχεσϑαι δὲ καὶ ὠὡρύεσϑαι ἐπὶ ἀνϑρώπων: | ὡμάζειν
x
>” a AE DELA ΄ :- ἡλ mi DIS ΚΣ ,
πὶ ἄρχου: γρυλλίζειν ἐπτὶ χοίρου: ὑλακτεῖν ἐπὶ κυνὸς: συρίζειν
ἐπὶ ὄφεως:
È notevole in questo testo la lezione ὀγκάζειν, che con-
ferma la mia congettura (I 88).
Roma, Luglio 1895.
FRANCESCO BANCALARI.
NUOVE OSSERVAZIONI
SOPRA L'OPUSCOLO DI PALEFATO
ΠΕΡῚ AHINTON
Mi sia lecito dopo cinque anni riprendere per poco in
esame la questione palefatea. Nei lavori pubblicati in questo
frattempo 1) sono state combattute le idee fondamentali da
“me proposte; qui cercherò di raccogliere in breve una buona
parte di quanto può ancora dirsi in loro difesa.
TE
Innanzi tutto non si vuol riconoscere ?) l’importanza
della classificazione 3) dei miti contenuti nell’ opuscolo, clas-
sificazione alla quale mi portò naturalmente e l’esame dei
| varii miti e lo studio delle condizioni, in cui sorsero e si
οἷ. Ὁ ret Ne. (e.
frequentemente, cioè:
W. = Fr. Wipprecht, Quaestiones Palaephateae, Bonn, 1892.
S. = I. Schrader, Palaephatea, Berlin, 1894.
O. = E. Oder, recensione del lavoro del Wipprecht in Wockenscehr.
f. cl. Phil. XI (1894), pp. 118-123. 148-152. 178-183.
Sz. = E. Schwartz, recensione dei lavori del Vitelli (© I mss. di
Palefato ᾿ in ‘ Studi ital.’ I 241-379) del Wipprecht e dello
Schrader in Berl. phil. Wochenschr.1894 pp. 1575-1580 e 1601-1610.
F. — N. Festa, Considerazioni intorno all’opuscolo di Palefato etc.
Firenze 1890. i
M. = Mythographi graeci ed. Westermann, Brunswig 1843.
2) S. 4, W. 6, forse anche Sz. 1606. 3) F. 3-9.
Studi ital. di filol. class. IV. 15
svolsero il "IGO VEEio DITTE da una perte pe let he
ratura romanzesca dall’ altra '). Si va anche più af ΒΡ
dice 2) che il testo attuale ci rappresenta, benchè in com-
pendio, abbastanza fedelmente la fisonomia dell’opera ori-
ginale, e si trova 8) che l'opuscolo ha in sè i caratteri di
una individualità ben definita. Ora facciamo pure astrazione
dalla difficoltà di conciliare nello stesso individuo il fare
semplice e ingenuo della prefazione e di alcuni capitoli colle
invenzioni artificiose e fantastiche di altri ‘); e fermiamoci
a considerare qualche altro fatto. Il cap. 4 dell’ opuscolo,
capitolo che anche per me è di quelli che possono risalire
al genuino Palefato, considera i cavalli di Diomede come
antropofagi, solo in quanto il loro padrone si rovina per
mantenerli. Nè di Diomede nè dei suoi cavalli si dà alcun
particolare tale da spiegare, come Herakles potesse averci
che fare; anzi Herakles non è nominato: si prescinde ta-
citamente dall’ eroe in questo capitolo, come si prescinde
espressamente dalla dea nel precedente (Atteone). Ma in-
vece nel cap. 41, nel romanzetto di Alcestide, Herakles
comparisce appunto ἄγων ἔκ τίνων τύπων *) τὰς Διομήδους
1) F. 44 sq., 66 sq. 2) S. 3-19. 3) Sz. 1578.
4) S. 4 dice sdegnosamente a questo proposito: ... ‘ proinde ac
si Palaephatus ille, quisquis fuit, librum insulsum tali narrationum
aequabilitate etiam insulsiorem reddere debuerit ’. Ma di grazia,
proprio sul serio si deve dire che l’ opuscolo di Palefato è reso meno
insulso da capitoli come il 32 (le figlie di Phorkys), il 41 (Alcestide),
il 31 (Frisso ed Elle)? E davvero sarebbe stato più insulso, se tutti
i capitoli fossero stati come il 22 (le statue di Dedalo), il 33 (le Ama-
zoni), il 44 (Medea)? Del resto anche troppo e in varii luoghi ma-
nifesta lo S. il suo alto disprezzo per il metodo razionalistico in ge-
nere. Al qual proposito non so fare a meno di riferire qui le assen-
nate parole di K. Krumbacher nella recensione del libro del Wirth, —
Aus Orientalischen Chroniken (Byz. Zeitschr. III 607): ‘ Ebenda ist der
hochfahrende und erbitterte Ton iiber Euhemeristische und sihnliche
Mythenerklirungen wenig am Platze; denn unsere moderne Klug-
heit selbst ist kaum einer Zeit entwachsen, in welcher auf dem
weiten Gebiete der Mythologie und Urgeschichte Deutungen, die
durchaus nicht besser waren als die des Euhemeros, als der Gipfel
der Weisheit angestaunt wurden ’.
5) Per una svista fu scritto ‘ dalla Tracia’ in F. 7.
e) ARI
ΠΝ de υ
"REA a II Ayotai ‘
OPUSCOLO DI PALEFATO.
DE
OLI SEI suppongono del mito di Diomede 1
τὰ A spiegazione simile a quella data da Eraclito 31, piut- bi
tosto che a quella di Palefato 4. Così del genere di cura x
adoperato da Procride per la malattia di Minosse il cap. 2
Si non ci dice, se fu precisamente quello descritto da Anto-
«nino Liberale 41 (M. 237, 3-7). Ma i nostri codici B ci
hanno conservato dopo Πρόχριδος τῆς Πανδίονος (M. 272, 2)
le parole ἐπὶ τῷ κυνιδίῳ καὶ τῷ ἀκοντίῳ ἐγκέφαλον. La cor-
ο΄ χαῤίοϊα evidente di questo passo lacunoso non ci deve im- A
| —pedire di riconoscere, che qui si parlava della mercede |
data a Procride da Minosse (M. 237, 8), cioè del giavel- :
_ lotto e del cane, che poi Procride dovette dare a Cefalo 1),
il cui nome appare evidente in quel mostruoso ἐγκέφαλον.
ΟἹ cosa è invece il cane di Cefalo nel cap. 8 (della Volpe)?
Niente altro che un esercito numeroso. L’ autore di questo
capitolo come può essere lo stesso di quello che parlava di
un vero cane da caccia, donato da Minosse a Procride e da
questa a Cefalo? Sarebbe più naturale certamente che l’au-
tore del cap. 2 avesse spiegato il mito della volpe e del
cane come lo spiega Eraclito 30. Ma i due interpreti non
possono invidiarsi a vicenda, perchè l’uno non toglie l’ as-
surdità dell’antropofagia della volpe, l’altro non ci spiega
Τ᾽ ἀπολίϑωσις dei due animali, e beninteso ciascuno tace abil- i
mente di quella parte che non riesce a spiegare. A
Mi verrà fatto in seguito di notare qualche altra con- ἘΣ.
tradizione interna di questo genere. Ora diamo un’occhiata
a quelle prove che emergono dal confronto del nostro testo
con le citazioni degli antichi. Secondo S. 7, della testimo- È
nianza di Malala non è da fare alcun conto. Ora si noti i
che lo stesso S. ammette che a tempo di Malala Palefato $
era in voga, e lo deduce dalle interpretazioni serbateci da roI
Nonno, interpretazioni che per l’ appunto non si trovano Φ
nel nostro opuscolo 3). Immaginiamoci pure un Malala più gg
ἐπεθύμησεν αὐτὸς τὸν (siva χαὶ τὸν) ἄχοντα. has
3) Palefato veramente è citato da Nonno solo per la fav. del Ci- i
clope (M. 376, 26); ma certamente si può esser d’accordo con S. 8 n., go de
che anche l’interpretazione del mito degli Aloadi (M. 362, 24 sq.) è $
1) M. 237, 20. Pare che poco avanti (M. 237, 15) debba supplirsi 5;
᾿
n
ColiRo e più ignorante o più PA di duel ei i lo 1 fa S..
come avrebbe egli osato di attribuire le sue fiabe sui uno
scrittore, che i suoi contemporanei potevano conoscere di-
rettamente? E se anche ci fosse motivo di ritenere con
S. 12 che neppur Nonno ebbe conoscenza diretta dell’opu-
scolo palefateo, non poteva anche Malala conoscerlo ‘ per
commentariolum nescio quem ’? Già l’ammettere un ἡ com-
mentariolus ’ di questo genere è un passo verso l'opinione 2)
per me sempre molto probabile, che siano esistite in varii
tempi diverse raccolte di spiegazioni palefatee e pseudo-
palefatee. Ma neghiamo pure ogni valore a tutto ciò:
dobbiamo anche negarlo alla testimonianza di Eustazio
(p. 1684, 21), che del mito della Sfinge attribuisce a Pale-
fato una spiegazione non dissimile da quella che si trova
in Malala 50 sgg.? E sì che Eustazio (p. 1769, 9) cono-
sceva della stessa favola anche un tratto caratteristico 3)
ignoto a Malala e conservato solo nel cap. 7 del nostro
libercolo. Come si può dire con S. 8, che Eustazio nel
primo dei luoghi citati ‘ ex ipso Malala sine dubio hausit ? ?
S. non giunge a dire che anche Eustazio non merita al-
cuna considerazione; poichè dal pronunciare un sì severo
giudizio lo trattiene, credo, la buona fama, che il vescovo
di Tessalonica ha sempre avuto fra i dotti. Quello che
Eustazio ci dà in più di quanto è conservato nel nostro
opuscolo palefateo 4) induce -anzi S. 12 a pensare: ‘ Eusta-
del genere di quelle di Τριχαρηνία, Νεφέλῃ ecc. Secondo lui però, questo
vuol dire che si tratta di un’interpretazione pura palefatea ; secondo
me, tutt'altro, tanto più che in Palefato non so imaginare un Ares
fatto prigioniero.
1) ‘stultissimus et in litteris prorsus rudis’ S. 7 con non lieve
esagerazione. Le parole del Krumbacher (Byz. Litg. p. 113) ivi ad-
dotte a conforto di tal giudizio sono, se Dio vuole, molto più giuste.
2) F. 21 e 66 sq.
3) Cioè il nome di αἴνιγμα che i Tebani avrebbero dato alle im-
boscate; circostanza che poteva benissimo trovarsi anche nella fonte
di Malala, quantunque costui l’omètta. Sicchè non si può conchiu-
dere con certezza che Eustazio ebbe sott’ occhio anche ‘ eam fabulam
quam nos in epitoma scriptam videmus’, come conchiude S. 8.
4) Vale a dire p. 1368 la forma più ampia del mito di Niobe e 1382
la favola della costruzione del muro Troiano (= Anon. 4).
ἰ
Sg
ENO
, " ta ᾿
» OPU scoLo DI PALRFATO.
ns pleniorem manibus trivisse videtur Palaephatum ?;
b | come se non potesse farsi lo stesso ragionamento anche per
Malala e Tzetzes. Però per Eustazio la cosa gli sembra più
naturale perchè: ‘ Eustathio cum bibliothecae constantino-
politanae praesto fuerint, hoc non mirabimur ἢ. No certo 1):
ma avremo di che meravigliarci, se quel valentuomo lascerà
il suo ‘ Palaephatum pleniorem ’ per seguire, sia pure una
volta sola 3), una grossolana invenzione di Malala. In con-
clusione il Palefato di Eustazio differiva dal nostro nel
racconto della Sfinge, e non in questo solo; e Malala può
farsi difendere da Eustazio contro coloro che 1’ accusano
d’impostura. Oltre al caso già esaminato c’è il fatto, che
già notai (Εἰ. 23 sq.), dell'accordo di Malala, Tzetzes, Eu-
stazio e Anon. 6 contro il cap. 40 del nostro opuscolo. Di
ciò non 51 occupa affatto lo S.; è invece da W. 16, che mi
51 muove una doppia accusa su questo punto: di non aver
distinto la favola di Cerbero da quella del ratto di Proser-
pina, e di non aver notato come è della prima che ci par-
lano Eustazio e l’Anonimo, mentre Malala non parla che
della seconda. Ognuno vede, che dopo queste osservazioni le
cose rimangono come prima; giacchè quello che importa è
di stabilire, che sotto il nome di Palefato si conoscevano rac-
conti diversi e contenenti elementi contradittorii fra loro.
Come possiamo infatti immaginare che in un luogo Pale-
fato facesse Cerbero cane di Gerione, in un altro di Hades
o Aidoneus? Ed ora spiegasse il ritorno dall’ inferno con
un malinteso circa il nome del suo padrone, ora con l’ uscita
dalla spelonca del Tenaro? Vero è che secondo il W. le
1) Ma del resto, perchè le condizioni di Eustazio dovessero essere
migliori di quelle di Tzetzes, non vedo ancora. Certo e l’ uno e l’altro
ci danno notizie, che bisogna accogliere col beneficio dell'inventario.
ΟὟ, Krumbacher Byz. Litg. 221.
2) Eustazio, per quanto conosciamo finora i suoi scritti, non cita
Malala neppure una volta; sicchè S. 8 (n. 1) per sostenere la sua ipotesi
ricorre allo Tzetzes, che cita il cronografo, e da un paio di queste
citazioni conchiude ‘ illorum temporum philologis eum (Malalam)
acceptum fuisse Ὁ
Da il NS MELITA NISOA
parole ὃν καὶ Τρικέρβερον ") avo uatov διὰ τὸ τριῶ ν᾿ : vv
ἔχειν κεφαλὴν καὶ μέγεϑος σώματος nel racconto di Malala |
sono un’ aggiunta del cronografo, e nel racconto di Pale-
fato non c’era il nome del cane. Ma anche se questo si
ammette, è evidente che quell’aggiunta non l'avrebbe fatta
il cronista, quando avesse conosciuto un racconto di Pale-
fato, in cui le tre teste del cane si spiegavano dal nome
Τρικαρηνία di un paese immaginario! Del resto nel ratto
di Proserpina non si poteva parlare d’ altro cane, che di
Cerbero 3), e l'osservazione del W. non ha ombra di fon-
damento. Le varie contradizioni esistenti nei racconti, che
Malala attribuisce a Palefato, rendono verosimile l’ipotesi
espressa in F. 27, che essi derivino da una raccolta con-
tenente narrazioni Palefatee e Pseudopalefatee; special-
mente se si bada alla narrazione di Semele, a quella di
Ares e Afrodite e a quella περὶ ἐφευρέσεως κογγύλης. Di
quest’ ultima *) anche W. 18 conviene che non se ne può
ritenere autore Palefato; ma cerca di dimostrare auten-
tiche, per il contenuto se non per la forma, le due prime,
ribatteudo debolmente l’ argomento addotto in F. 26, del-
l’evemerismo rispetto alla divinità. In quei due racconti
di Malala, dice W. 15 sq., non si leggono i nomi di Afro-
dite e di Dionysos, nè quel re d’ Egitto “Ἥλιος vi è con-
siderato come una persona sola col dio Sole. Or bene si
legga la chiusa del racconto di Semele in Mal. 41, 15 sqq.:
ι Ἦν" i ᾿
4 e ΠῚ w Ὗ. Ἂν PR i
# =
1) Erroneamente supposi (F. 23, n. 1) che fosse da correggere la
parola Τρικέρβερος. Non solo essa si trova anche in Tzetzes, ma Ful-
genzio non adopera che il nome ‘ Tricerberus’ Mythol. I 5 e 27.
2) Vedi la narrazione di Nonno in M. 375, 4-9. e Apollod. II 124
ed Epit. 6 (p. 152) Wagner. È,
3) Quanto alle parole τούτου dè καὶ Παλαίφατος μέμνηται in Mal. 209, 4,
piuttosto che ad un errore dipendente dalla singolare ‘ stultitia ’ del
cronista, saranno da attribuire a un qualche lettore distratto. Il modo ——
stesso con cui è fatta la citazione non è da paragonare con le espres-
sioni, che occorrono in racconti di cui Malala vuol dare veramente la
fonte. E ciò avrebbe dovuto avvertire S. 7, che invece trae partito
ben volentieri dalle parole del W. per caricare la dose delle ingiurie
al povero bizantino.
OPUSCOLO DI PALEFATO.
ΟΡ διὰ χοῦτο pi ντο ὅτε ὁ Ζεὺς τὸν λοιπὸν χρόνον τῆς
| μητρικῆς αὐτοῦ γαστρὸς ἐν τῷ ἰδίῳ κόλπῳ ἐφύλαξε xré. e poco
dopo: καὶ ἀπεϑέωσαν αὐτὸν εὑρηκότα di ἀμπέλου τροφὴν
ἀνϑρώποις. Si poteva più chiaramente indicare il dio della
| ‘credenza comune e il processo evemeristico dell’ immorta-
| lità acquistata coi meriti? Così pure per la leggenda degli
amori di Ares e Afrodite, basta vedere come alla fine il cro-
_ nista(24,14 808: ) risale alla narrazione omerica: rrsgì οὗ ἷστο-
Εν; ρεῖ ποιητικῶς “Ὅμηρος ὃ ποιητὴς ὡς ὃ ἥλιος, φησίν, ἔλεγξε τὴν
ν Ἀφροδίτην συμμιγνυμένην νυχτὸς Αρει © Ἀφροδίτην dè ἐχάλεσε
È τὴν ἐπιϑυμίαν τῆς πορνείας 1) ἀπὸ τοῦ Ἡλίου βασιλεύοντος
ο΄ ἀἐλεγχϑεῖσαν. Queste ultime parole non dicono chiaramente:
‘quello che Omero chiama il sole non era che il re di
_ nome Helios’? Nè vale il dire, che in tali narrazioni non
si ha in mente di ridurre gli dei a uomini, ma solo di
mostrare ‘ multa quae deorum opera et auxilio facta ideoque
mirabilia esse videantur 3) simpliciter explicari posse ’;
perchè in fondo ai personaggi divini della leggenda si so-
| ‘’stituiscono personaggi umani, il che è proprio dell’ Eve-
| ‘merismo 8) e in Palefato non ha luogo. Ciò devo notare
ἢ 1) Come si vede, qui sono fusi insieme i due metodi, allegorico e
razionalistico (v. F. 48, S. 5); altro argomento, se ce ne fosse bisogno,
contro il W., che farebbe risalire a Palefato questo racconto. Per lo
S. poi è da osservare, che Eustazio può aver conosciuta questa spie-
gazione del mito omerico e averne taciuto per deliberato proposito,
υ quando dice, (p. 1598, 2): πλατύναι γάρ τις ταῦτα προϑέμενος οὔτε ὧν
di εὐροήσῃ διόλου χαὶ οὐδ᾽ ἂν ἐχφευξεῖται ψυχρολογίαις περιπεσεῖν. Cfr.
anche p. 1597, 43: πολλῶν πολλὰ εἰπόντων περὶ τῆς ἐνταῦϑα ἐχτεϑείσης
4 μυϑοποιίας 2té., dove dal punto di vista cristiano trova naturale che
4 gli dei gentili non fossero immuni da certe passioni διὰ τὸ προσπλατ-
τόμενον αὐτοῖς ἀνϑρωποπαϑές.
3) Le cose, a dire il vero, devono essere andate in modo affatto
opposto: perchè un fatto è maraviglioso, si attribuisce a un dio; e
non perchè si attribuisce a un dio, sembra meraviglioso. Del resto
il nocciolo della quistione non è qui: in molti racconti mitici non
L è il meraviglioso che è in giuoco, anzi talvolta, come vedremo, si
x tratta di cose che rimangono al disotto della dignità e della intel-
Ἵ ligenza umana.
e. 3) La quistione è svolta in F. 43-47. L’osservazione di F. 26 n. 4
circa l’intervento di Artemis nella trasformazione di Atteone è ap-
provata da Sz. 1606, quantunque il testo sia da correggere (vedi più
ancora PITIORIOA per o. 182, ora: Palofato è è cd con παι È
rato solo come un seguace di Evemero. L’O. da una parte.
ritiene difficile pronunziare un giudizio sicuro su questo
ἊΝ punto, perchè ci manca l’opera intera di Palefato; ma
ae, dall’altra osserva: « zeigen gelegentliche Bemerkungen der
i Ἄπιστα ùber die Gotter selbst, dass sie dem Verfasser als
machtlose menschliche Wesen gelten. Die Gottersohne, wie
Herakles und Perseus sind in Pal.’ Augen gar gemeine ì
Seeriuber ». A queste osservazioni si può rispondere che
‘ già è notevole la differenza tra il lasciare inoperosi gli.
| dei (farli operare in modo sovrumano del resto non era |
3 possibile in un trattato come gli “Arora) e il metterli in
dis campo come esseri umani divinizzati dopo la loro morte.
Ps Anche se in fondo Palefato fosse stato uno scettico rispetto
a tutto il politeismo dei suoi connazionali, noi non po- 2
tremmo non tener conto della cura ch’ egli si sarebbe data ὁ
7. per velare questi suoi sentimenti. Ora, quantunque non sì
possono certo stabilire leggi senza eccezione, un tal genere
di riguardo alle idee comuni e ai sentimenti del pubblico,
è più verosimile dopo l’audacia della ἱερὰ ἀναγραφή
Quanto alla parte volgare che gli eroi avrebbero negli
Ἄπιστα, non è forse per caso che quei capitoli, in cui en-
trano in campo degli eroi, sono appunto notevoli per il
carattere romanzesco 1), sicchè difficilmente risalgono al
giù, p. 234, n. 1). Anche il Veludo (Le Cose Incredibili di Palefato
tradotte e illustrate, Venezia 1843, p. xIX) aveva notato :‘ Ma quan-
tunque la filosofia di Palefato ponesse nella ragione e nella espe-
rienza il fondamento di ogni dottrina e quasi nulla concedesse alla
imaginazione; non per tanto dai rimasi (sic) capitoli evidentemente si
Bi ricava non avere già egli investigato quella parte della mitologia,
che più da vicino riguarda alla natura degli Dii ”. -
1) Non mi sembra ancora dimostrato quello che sostiene Sz. 1606 sg.,
che cioè la forma romanzesca di queste narrazioni è innegabile sì,
ma tale da indurci a crederle composte prima di Evemero. I loro
difetti possono essere indizio di anteriorità, ma possono esserlo anche
di un’epoca di decadenza. Quanto al ‘ Parfum der Hellenistichen
Hòfe ’, noterò, che è vano cercarlo in un’opera in cui manca l’im-
bastitura grandiosa di un romanzo evemeristico. Le parti più sma-
glianti della Ἱερὰ ᾿ἀναγραφή sono certamente quelle in cui si descrive
ὟΝ l'isola Panchaia e si prepara come la scena di tutto il racconto (fr. 2. ὃ
a
i Thea Ἐν ἀπο μὰς ΜΕ CSC
À MIR eita SRI sin EA, i;
ARI |_°‘’ SOPRA L'OPUSCOLO DI PALEFATO. 000° 238 SR
ME πο τ i
Palefato genuino. Lo stesso O. riconosce che « Euhemeros
ἈΞ seinen Mythendeutungen doch noch ein romanhaftes
_ Gewand, wihrend Pal.’ λύσεις in nackter Blosse einer-
—gehen». Ma, più che ai singoli miti, noi dobbiamo rivol- ?
gere la nostra mente alla prefazione palefatea, che per un ‘tg
seguace di Evemero sarebbe assurda, mentre in un pre- Va
cursore è naturalissima. Vediamo l’uomo educato alle scuole
filosofiche esporre in modo semplice e preciso il movente
e lo scopo dell’opera sua, come, ad esempio, fa nel suo
5. proemio l’autore del trattato Fisiognomonico pseudo-ari-
A stotelico 1), per non dire come fa Senofonte nella Ciropedia
. e nei Commentarii. Non ν᾽ ὁ nulla che ci lasci sospettare
| in quest'uomo l’intenzione o la possibilità di attingere ad
. un lavoro simile esistente prima del suo. Da una parte
egli vede soltanto poeti e mitografi, dall'altra la moltitu-
dine degli uomini divisa in due grandi schiere, di quelli
che credono a tutto e di quelli che non credono a nulla.
Lo scrittore non 81 lascia trascinare nè dagli uni nè dagli
altri; in quell’ ἐγὼ δέ, con cui comincia ad esporre la sua
opinione, si afferma la sua personalità in modo franco e
reciso. Quando per un principio, che egli pone a base del
suo ragionamento, deve fare appello all’ autorità altrui, non
isdegna di riportare anche le parole precise di scrittori,
che dobbiamo supporre dovessero essere noti al pubblico ?).
A Nemethy). Quando passiamo ai particolari, alla spiegazione di sin-
goli miti, vi troviamo lo stesso colorito volgare e misero, che ora si
scorge in parecchi capitoli palefatei. L’ Urano di Ev. 6 è fratello ge-
mello dell’ Orfeo di Pal. 34, e l’ Aigipan di Ev. 22 si può scambiare col
Minotauro di Pal. 2; così dall’Afrodite di Ev. 32-39 sono venuti fuori
i varii tipi di etere degli “πιστὰ, non (pare a me) viceversa. Il Cadmo
di Ev. 40 è poi certamente molto più volgare di quello di Pal. 6 e 7.
1) Nel 1° cap. (p. 6,8 Foerster) bisognerà leggere forse, εἰ dè ταῦτα
ἀληϑῆ ἐστιν, ἀεὶ δὲ ταὐτὰ ἀληϑὴ ἐστιν. Così avremo espresso anche
il fondamento della scienza empirica: ‘ quello che è vero, è vero
sempre ’; al quale principio in fondo fa appello anche Palefato.
i 2) Non lo sono invece a noi (v. F. 47), checchè ne dica W. 27, che ᾿
Ἶ in Melisso ravvisa il celebre filosofo Eleatico e in Lamisco il filosofo
pitagorico noto dall’ Epist. Plat. VII 350 b e da Diog. Laert. III 122.
L’una cosa e l’altra è considerata come certa da Sz. 1608. 1610, che,
quantunque trovi strana la citazione di Melisso in uno scolaro di
4 inni». 4
D 4 3,
o,
O »”
ΒΕ ΠΤ ΠΝ RE ΣΕΡΘΗΥ GN DE
Pi a ri. ὴ
terni
l | Man DUE Ἢ ἄς PA #Ò; Men) i "è lag. ARTI
Tutta questa semplicità o ingenuità di preambolo è vero-
simile dopo Evemero? E soprattutto è possibile immaginare.
a quali lettori si sarebbe rivolta? Che se anche tutti i rac-
conti ora compresi nell’ epitome dovessero risalire a Pa-
lefato, una grande differenza di audacia si dovrebbe sempre
riconoscere fra lui ed Evemero. Egli non avrebbe osato
spingere il suo razionalismo più su degli eroi. Che questi
non potessero essere a lungo risparmiati, era del resto nella
natura stessa, non dico del razionalismo, ma anche della
speculazione filosofica non disgiunta dalla fede negli esseri
supremi. Agli dei si può concedere una potenza soprannatu-
rale (‘ Artemis può fare 4) quello che vuole ’ dice Palefato);
ma l’attribuire loro un commercio diretto cogli uomini
implica già una diminuzione della loro superiorità, e ripu-
gna tanto al sentimento quanto alla ragione. Ora senza
di quel commercio è esclusa la possibilità di esseri par-
tecipanti della natura divina e dell’umana ad un tempo,
che è quanto dire degli eroi. Dal negar questi al negare
gli dei non è dunque sì poca differenza come potrebbe
sembrare a prima vista; ma non minore di quella che corre
Aristotele, crede molto naturale la relazione fra il pitagorismo e il
razionalismo. Di ciò sia che si voglia; ma, pare a me, non bisogna
dimenticare che il passo della prefazione, su cui ci si deve fondare, è.
più corrotto assai di quello che si crede; nè W. può ritenere di averlo
emendato. Lasciamo stare che l’epiteto di Samio qui sarebbe dato a
Lamisco e non a Melisso, e ammettiamo pure che si tratti di un
equivoco. Ma se si dovesse scrivere, come vuole W., ἐν ἀρχῇ λέγοντας"
ἔστιν ἃ ἐγένετο xté. e intendere ‘ qui in principio (scil. libri alicuius)
dicunt: quae umquam facta sunt ’ ete., nè si comprenderebbe come
due scrittori cominciassero l’opera loro con le stesse parole, nè si
spiegherebbe la singolarità dell'espressione ἐν ἀρχῇ. Oltre a questo,
siccome questo Melisso (ad ogni modo) non può essere diverso da
quello di Suida γεννητική (v. Fabricius-Harless II 659 sq.), non può
sfuggire l’importanza della parola ἀρχή nel giudizio dello scrittore:
Μέλισσος Gero τὸ μὴ γενόμενον οὐκ ἔχειν ἀρχήν!
1) Ἄρτεμιν μὴ δύνασθαι, come scrive Sz. 1606, non è in alcun co-
dice. Tutta la classe B e della classe Σ il cod. H (il più autorevole
certo, dove manca n) dànno Ἄρτεμιν μὲν δύν. È invece nei codd. A E
che troviamo Ἄρτεμιν οὐ, e il cod. D, in cui l'influenza di A non si
può disconoscere, ci dà, solo, Ἄρτεμιν μὲν μὴ dir.
è
(9
rg
PRA L' OPUSCOLO DI 2a ξυ ϑς
al alone Ha teismo puro al volere l’ateismo. Ed è bene
notare, che qualche indizio di questo diverso modo di con-
siderare dei ed eroi si trova anche fuori del campo razio-
nalistico; si trova, se vogliamo, nel sentimento stesso degli
antichi. Basta pensare alla parte che spesso fa Herakles nel
dramma greco. Tornando dunque agli argomenti di S., non
è meraviglia che egli non faccia conto della difficoltà emer-
gente contro la sua tesi dal confronto fra Eustazio 1) e
Palefato circa la favola di Cerbero. Di un’altra difficoltà
anche maggiore si libera con molta disinvoltura. Il racconto
di Eusebio (p. 42 1, 481 Schòne) circa gli Sparti è attri-
buito espressamente a Palefato, anzi Sincello aggiunge
anche l’indicazione del libro (ἐν πρώτῳ). Per S. 8 sgg.,
come per il Gelzer, la fonte di Eusebio in questa parte è
Sesto Giulio Africano, autore attendibilissimo, che in tutte
le altre citazioni non ci dà nulla di diverso da quello che
troviamo nell’ opuscolo attuale. Or bene ο᾽ è un’ eccezione
per la favola degli Sparti? La quistione, secondo S. 9, sa-
rebbe risolta, ammettendo che l’ Africano attingeva ad un
compendio e non a Palefato direttamente. Non entro ad esa-
minare il valore delle ragioni addotte dallo S. 2); ma credo
apparisca evidente senz'altro che in tal modo la quistione
sì sposta, non si risolve. Se infatti quel compendio di cui
l’Africano si serviva merita fede per tutti gli altri rac-
1) Dico Eustazio, perchè la testimonianza dello Tzetzes (‘ Byzan-
tinorum magistellorum miserrimo ’ lo chiama sprezzantemente) non
ha per lo S. maggior valore di quella di Malala. Solo non so perchè
a p. 12 nota con soddisfazione che lo Tzetzes ‘ nullam commemorat
fabulam quae non exstet in epitoma ’. Altro è commemorare ed altro
è dare la medesima soluzione del mito.
2) Fra le altre cose Sesto Giulio Africano avrebbe dovuto durare
troppa fatica a conoscere tutti gli scrittori che cita. Di questi scrit-
tori si può vedere una lista nello stesso S. 9 nota 1, e si può con-
statare che non passano la mezza dozzina! Anche la decartata eru-
dizione di quel gran padre di tutti i cronografi risica dunque di
restare al disotto di quella dell’ ultimo bizantino. Dopo di che è per-
fettamente inutile domandare a che pro si sostiene contro W. 13, che
l’Africano non era uomo da commettere uno sbaglio perdonabilis-
simo, se si ammette che era tale da lasciarsi ingannare da un com-
pendio mitico-storico qualsiasi.
conti, perchè non dovrebbe meritarla Ta per quel lo di egli τ
Sparti? Per un capitolo di cui dava anche un "indicazione — ν
᾿ così precisa, ὡς Παλαίφατος ἐν πρώτῳ φησί E siccome per
Δ dirla con Aristotele τῷ μὲν ἀληϑεῖ πάντα συνῴάδει τὰ ὑπάρ-
χοντα, τῷ δὲ ψευδεῖ ταχὺ διαφωνεῖ, mi sia lecito osservare
anche a questo proposito, che l’indole stessa delle due nar-
razioni parla in favore della testimonianza di Eusebio. Si
» noti quanto è stiracchiata l’interpretazione di Pal. 6: i
denti del draco sarebbero denti di elefante che Cadmo
avrebbe portati con sè dall'Asia e che gli sarebbero stati
tolti dai figli del già morto Dracon! E questi figli e quelli
che li aiutavano nella guerra contro Cadmo sarebbero stati
detti Sparti, perchè sparpagliati di qua e di lì movevano i
colle armi. E il λόγος da cui sarebbe nato il mito sarebbe
questa curiosa esclamazione dei Tebani: τοιαῦτα δεινὰ ὃ
Κάδμος ἐττήγαγεν ἡμῖν arroxtsivas τὸν “ράκοντα᾽ ἐκ τῶν ἐχείνου
ὀδόντων πολλοὶ καὶ ἀγαϑοὶ ἄνδρες σπαρτοὶ πολεμοῦσιν ἡμῖν.
Il che costituisce qualcosa di più incredibile quasi dell’in-
credibile di cui dovrebbe dare la soluzione. Il racconto in-
vece attestato da Eusebio ha quel carattere di semplicità,
che si ritrova in altre interpretazioni palefatee delle più
antiche. Solo ha il difetto di spiegare una parte sola del
mito, sicchè anche qui Tzetzes avrebbe potuto dire come.
ἐν per il cap. 8, che Palefato ἀλληγορεῖ τεμμάχιον ἢ μέρος
τεμμαχίου. E quella incompiutezza della soluzione ci spiega,
come si sia sentito il bisogno di cercarne una più soddisfa-
Ἂν cente. Oltre a quella del nostro libercolo, la più infelice
i senza dubbio, ο᾽ ὁ quella di Heracl. 19, in cui si vuole spie-
‘ gare anche un altro elemento del mito, cioè la reciproca
De distruzione degli Sparti. Un'altra prova della maggiore
antichità della versione serbataci da Eusebio ci è data in-
direttamente da Conone 37, che dà presso a poco l’istessa
interpretazione, e rinunzia a spiegare il resto: ....odros
ὁ ἀληϑὴς λόγος, τὸ δ᾽ ἄλλο μῦϑος καὶ γοητεία ἀκοῆς 1). E basti
per ora su questo punto.
1) P. 20, 81 della novissima edizione di U. Hoefer (Greifswald 1890).
Disgraziatamente il cap. 37 è uno di quei tre, ai quali 1’ Hoefer non
Ne per JA 1603, di quanti scrittori citano Pa-
È dr nessuno ne conobbe l’opera intera direttamente 3).
| Il che si può anche ammettere senza che per questo ne
segua, che quelle citazioni abbiano meno autorità del nostro
compendio per la conoscenza del genere palefateo. O un
‘ fons antiquior ’, come S. ammette per l’Africano, o un
‘ commentariolus ’, come lo suppone per Nonno, una cosa
è certa, che l’opera di Palefato subì molto per tempo ela-
borazioni diverse. Ora in tali condizioni è difficile soste-
nere che il nostro Palefato, di cui fra le altre cose non
‘esiste alcun codice anteriore al sec. XIII, solo perchè porta
il nome di Palefato, sia derivato direttamente e integral-
mente dall'opera originaria di questo scrittore. Lo stesso S.
ammette per Eustazio un ‘ Palaephatum pleniorem ? 3); ma
ha estesa la sua ricerca delle fonti. Ad ogni modo possiamo ritenere
che 'Conone è in esso, come nel resto, compilatore e non inventore.
Dunque la leggenda è più antica assai di Diodoro XIX 53, 4, che
per S. 10 sarebbe la fonte diretta di S. Giulio Africano.
1) La dimostrazione è ancora tutt'altro che convincente, perchè
si parte sempre dal tacito supposto, che la nostra epitome debba avere
in materia un’autorità maggiore di ogni altra testimonianza. Oltre di
che l'apprezzamento di parecchi fatti è senza dubbio da modificare.
A quanto ho notato più su è da aggiungere, che il racconto di Eu-
sebio circa le Sirene e Scilla ci fa supporre indubbiamente una spie-
gazione uguale a quella contenuta in Heracl. 2 e 14. Piuttosto che
un errore in Hieron. 55 g, come suppone Sz., abbiamo una lacuna
nella versione Armena 54d. E senza fare alcun conto del famoso
verso Cir. 88, possiamo però riconoscere che, come ha notato il Gan-
zenmiller (Bestrige zur Ciris in Phil. Suppl. XX, 571), quella solu-
zione del mito era già nota a Callimaco (fr. 184 Schn.): Σχύλλα γυνὴ
χατάχασσα καὶ οὐ ψύϑος oùvou ἔχουσα. Aggiungo che Σχίλλα γυνὴ in
questo frammento richiama di leggieri l’’Aueîores ἄνδρες del fr. 523,
in cui, credo, è racchiusa la λύσις di Pal. 33. Quello che i grammatici
dicono sul significato di ἀμαζόνες --- πένητες deve fondarsi su un ma-
linteso di questo passo. Trovando la parola ἄνδρες accanto, si pensò
a un epiteto maschile, e si affacciò l’idea di μᾶζα; tanto è vero, che
l’Etimologico Magno p. e. ci dà questa etimologia anche per le Ama-
zoni del mito, intendendo, che non conoscessero il pane e si cibas-
sero solo di carni.
2) S. 12. A una confusione nel citare le fonti crede invece Sz. 1605
tanto per Eustazio quanto per Nonno, e per le testimonianze di Ma-
lala e Tzetzes si rimette interamente al giudizio di S.
238 N. FESTA
non ci dice, se intende che avesse un’epitome più ampia del-
l’attuale, o il Palefato genuino. Sostenendo però che dal
tempo di Teone in poi tutti quelli che citarono Palefato do-
vettero servirsi dell’epitome, pare che intenda pleniorem in
rapporto all’epitome attuale; il che è contraddetto dalle dis-
crepanze già notate fra l’epitome e le citazioni. Che se poi
queste dovessero risalire ad altri compendii, bisognerà am-
mettere quel che si vuol negare, cioè una moltiplicità di re-
dazioni e di raccolte, in cui poteva esser dato per Palefateo
ciò che non era. E in tal caso chi libera da questo sospetto
la sola epitome che ora possiamo conoscere direttamente?
Anche partendo dal Palefato di Eustazio, e non tenendo
conto di quanto fu già detto a proposito degli altri testi-
moni, basterà un esempio a mostrare, quanto poco possiamo
fidarci della nostra epitome. Il racconto di Niobe, come è
attribuito a Palefato da Eust. 1368, 8 sgg., è considerato da
me (F. 22) come una redazione diversa, da W. 14 e S. 12 sg.
come una redazione più completa sì, ma non diversa da
quelia che è nell’epitome. Innanzi tutto è bene notare, che
cento anni almeno prima di Eustazio 1) c'era chi aveva
sott'occhio la redazione stessa di cui si serviva Eustazio,
e la riferiva in modo più esatto e più completo. Giovanni
Doxapatres racconta 5): μυϑολογεῖται μεταβληϑῆναι τὴν Νιό-
βην εἰς λίϑον, ὃς ἐν τῷ Σιπύλῳ ὑπάρχων ὄρει ὁρᾶται δακρύων.
ἔστι δὲ τοῦτο μῦϑος. τὸ γὰρ ἀληϑὲς οὕτως ἔχει. ἀνδριάντα
τῆς Νιόβης ex λίϑου οἱ παλαιοὶ ποιήσαντες ἔστησαν ἐν τῷ
Σιπύλῳ ὄρει. ἔστι δὲ ὑπὸ τὴν γῆν, ἐφ᾽ ἧς ὃ ἀνδριὰς ἵσταται,
πηγὴ κεκρυμμένη, ἀφ᾽ ἧς διά τινος μηχανῆς εἰς τοὺς ὀφϑαλ-
μοὺς τοῦ ἀγάλματος ἀνατρέχον τὸ ὕδωρ νομίζειν ποιεῖ τοὺς
ὁρῶντας ὅτι δακρύει τὸ ἄγαλμα.
È vero che Doxapatres non nomina Palefato, ma ci vuol
poco ad accorgersi che per lui e per Eustazio la fonte è
la stessa. Si notino specialmente le espressioni seguenti:
1) Vale a dire dopo il 1041; v. Walz, Rhet. Gr. II, p. iv n. le i
Krumbacher Byz. Litgs. 189, n. 1.
2) In Aphthonium Walz, Rhet. Gr. II 325, 10.
"og
Do seo
ὑπὸ τὴν γῆν
εἰς τοὺς ὀφθαλμοὺς τοῦ ἀγάλ-
Enc καὶ εἰς ὀφϑαλμοὺς
ματος SSA
ὕδωρ ἀναϑλῖβον ἀνατρέχον τὸ ὕδωρ ᾿ ΠΝ
bs δοκεῖν ἐκεῖθεν καταρρεῖν νομίζειν ποιεῖ τοὺς ὁρῶντας ὡς uf
i δάκρυον δακρύει τὸ ἄγαλμα 1 #9)
Rimangono delle discrepanze; ma Eustazio non trascrive, co AR
anzi riferisce con parole sue, forse anche a memoria, ad SA, È
«ogni modo in forma indiretta, come mostrano le parole ΠΣ
È: Παλαιφάτῳ δὲ δοκεῖ e l infinito ἑστάναι. Non credo quindi st.
andar molto errato dicendo che il racconto di Doxapatres MW
è molto più genuino e più completo; fra le altre cose ci ΩΣ
ha conservato anche il cenno della tradizione comune del SR
mito e la solita formula di passaggio τὸ ..«ἀληϑὲς οὕτως ἔχει. Nic È
L’ accenno al Sipilo non è un'aggiunta di Doxapatres; ma ‘RI
fu piuttosto omesso da Eustazio, e per la ragione semplice È; ᾿
ch’ egli doveva subito dopo parlare del Sipilo riferendo la ΩΝ
notizia di Pausania I 21, ὃ 1). Ha certamente ragione W. Pe
14, che il λιϑίνη dell’epitome equivale per il senso all’ ὕλης ν᾿
στερεᾶς di Eustazio; e lo prova anche l’ ex λίϑου di Do- ἽΝ
xapatres. Ma non ha ragione di dire, che le due versioni fe. ì:
hanno in comune il fatto che una statua di Niobe viene AG
collocata sulla tomba dei figli. La versione di Eustazio- Mi;
Doxapatres non si occupa affatto dei figli e non parla di ‘1
tomba. Quale strano compendiatore sarebbe stato dunque n: n
colui che avrebbe aggiunti di suo questi particolari, sop- ον
primendo invece quelli, tanto più caratteristici e impor- a
tanti, delle lagrime di Niobe e del monte Sipilo? 5) E per Va
giunta questo compendiatore avrebbe sentito il bisogno S ᾿
1) Vedi il mio articolo sul mito di Niobe in Omero nel giornale ἽΝ
Vita Nuova I 28, p. 4. 5.
2) Caratteristici ed importanti specialmente per uno scrittore pro- Ἀν
babilmente Asiatico, certo bene informato di cose attinenti all’ Asia CARS
Minore. Vedi S. 34 sq., e quanto al fondamento reale dell’ immagine su
sul Sipilo vedi Stark, Nach dem Griechischen Orient ® (Heidelberg 1882) PR
p. 250. Me
| ignota a ione di
ti TAG ea delle. farlo”. con cui si ἐπὶ ‘
ἘΠ51: ΘΡΙῚΣ
ἔλεγον οὖν oi παριόντες "᾿ Νιόβη λιϑίνη ἕστηκεν ἐπὶ
τῷ τύμβῳ, ἐϑεασάμεϑα ἡμεῖς αὐτήν ᾽" ὥσπερ καὶ νῦν λέγεται
“περὶ τὸν χαλκοῦν Ἣρακχκλέα ἐκαϑήμην᾽ τοιοῦτον ἣν
κακχεῖνο, ἀλλ᾽ οὐχ ἡ Νιόβη αὐτὴ λιϑίνη ἐγένετο.
Quanta verbosità, se si dovesse trattare veramente di
un compendiatore, al quale sarebbe parso troppo perfino
il parlare delle lagrime e del Sipilo! Ma è piuttosto, credo,
evidente, che abbiamo da fare con redazioni affatto diverse
e non derivate l’ una dall’ altra.
TL
Le prove positive dell’ autenticità dell’ epitome sono da
cercarsi, secondo S. 4, con un esame accurato dell’epitome
stessa. Che questa risulti composta di elementi omogenei
attinti alla stessa fonte, sarebbe provato anzi tutto dall’ uni-
formità del metodo. Svolsi altrove 5) le differenze che, se-
condo me, si nascondono sotto questa uniformità di metodo.
Quando citai in proposito le due raccolte simili di Eraclito
e dell’ Anonimo, non lo feci perchè non vedessi che queste
invece non presentano quella uniformità 3); ma volli ser-
virmi di un argomento analogico per conchiudere dal più
evidente al meno evidente. La pluralità delle fonti di Era-
clito e dell’ Anorimo risulta a prima vista; per Palefato
invece occorre un esame più attento, perchè le differenze
fra le varie parti sono molto più leggiere e il compendio
è fatto innegabilmente con una tendenza ben determinata.
1) Cito, come è naturale, secondo i codici BY e non secondo A E,
che sono evidentemente mutilati, mancando loro tutte le parole che
qui sono riprodotte con scrittura spazieggiata.
?) Vedi a principio di questo scritto e F. 4 sqq.
3) Così è rappresentata la cosa da S. 5 sq.
Ta PUSI COLO DI PALEFATO.
| La stessa uniformità, secondo S. 6, si scorgerebbe ancora
pi nell salino della esposizione in ciascun capitolo. A. questa
uniformità forse in fondo lo S. crede meno di quello che Ὡς
vuol sembrare; certo è costretto a fare delle concessioni 1), «ag
fra le quali una specialmente merita di essere notata. Una
parte caratteristica del metodo palefateo è quella in cui si de:
dimostra l'assurdità del mito. Questa parte, stando a S. 6, E
è trattata ‘ modo strictim, modo uberius ’, ma S. 13 deve Mit
| poi riconoscere che in alcuni capitoli manca affatto ?). E di
| οἷὸ beninteso non si dovrebbe far una colpa all’ epitoma-
| tore, ma Palefato stesso ‘ quam stulta sit vulgaris fabula
Ε expressis verbis monstrare supersedit ’. Ora bisogna notare,
che molte volte questa parte, se non si può dire che manca
del tutto, è però ridotta ad una espressione vaga e ad una
LI
formola molto volgare come ‘questo è impossibile ° ‘ ciò + RE
è falso’ ‘a me la cosa non sembra verosimile ’ e via
dicendo 3); in modo che l’argomentazione si può dire an-
1) In Pal. 33 l’ordine sarebbe invertito, e pure questo per S. 6, n. 2
non sarebbe un argomento per negare che quel capitolo risale a Pa-
lefato. Ora supponiamo che nell’epitome trovassimo questo racconto:
Διομήδης ὁ 9066, πόρνας ἔχων e τοὺς παριόντας ξένους ὑπ το
ὃν αὐταῖς συνεῖναι ἕως οὐ χόρον τητος χαὶ ἀναλωϑῶσιν οἱ ἄνδρες - ἅς καὶ
ἡ ὁ μῦϑος ἵππους ἀνϑρωποφάγους εἶπεν. Prescindendo dalla contradizione
o con Pal. 4, che cosa c’indurrebbe a considerare questo capitolo come
estraneo a Palefato? Esso è invece uno scolio ad Aristoph. Eccles. 1029;
ma potrebbe essere.attinto a una collezione palefatea al pari dello
__—scolio al Pluto 210 (= Pal. 10).
| _°‘—»—’‘?) Manca infatti nei capp. 14 (e quindi 15). 19. 23. 34. 35. 37 (?).
42. 43. 44. 46. Nel cap. 12 si sarebbe dovuto ripetere la frase 4611 11,
e nel 40 quella del 25; quella del 26 è da cercare nel 4.
3) τοῦτο dè ψεῦδος 10, τοῦτο dè ἀδύνατον 27, ἀδύνατον dé 25, ἐμοὶ
__ δὲ doxsî ἀμήχανον 36, ἔστι dè μυϑώδης ἄγαν ὃ λόγος 11, ἀδύνατον εἰναι
ο΄ δοκεῖ ἔμοιγε 22 (poco diverso 41), ὅστις δὲ πείϑεται (oppure ὃς δ᾽ ὕπο-
᾿λαμβάνει)... εὐήϑης ἐστίν 9. 11, εἴ τις πείϑεται... μάταιός ἐστιν 39,
πῶς δὲ οὐκ εὔηϑες τὸ τοιοῦτον; 20, πῶς γὰρ εἰχὸς..; 24, ὡς οὐχ οἷόν τε :
, δῆλον εἶναι πᾶσιν οἴμαι 18, τοιαύτην dè φυσιν ἐννοεῖν πολλὴ εὐήϑεια 21,
τ΄ νοῆσαι δὲ... ἀμήχανον 13, ὡς δὲ μάταιον .... τίς οὐχ οἶδεν; 88, Varie
‘ di queste espressioni sono aggruppate insieme nel cap. 7, e poco più
sviluppata è la dimostrazione nel 28 e nel 45; nel 30 si rimanda a
quella del 29, e questa a sua volta è fog Ἐπ in parte sulla prefa-
zione e in parte sul cap. 1, salvo gli ultimi due tratti caratteristici
Studi ital. di filol. class. IV. 16
a
sani ΤΥ VIRALI ;
παπδίαϊα sì, ma non paola Parimer ti un carattere co
dovrebbe essere quel λόγος, da cui per malinteso la i
avrebbe dovuto avere origine; ma qui pure l’epitome ἊΝ
senta un certo numero di eccezioni 1), che dovrebbero ri-
salire all’ autore stesso, ‘ ne taedium moveret eodem fabu-
larum remedio per quinque libros repetito ’. Si può rico-
noscere, che spesso il lettore può supplire da sè quello che
manca; ma su questa attività del lettore si sarebbe potuto
contare anche in un gran numero di casi, in cui invece il
λόγος è stato aggiunto espressamente. D’ altra parte quale
acume doveva supporre nei suoi lettori chi lasciava ad essi
l’immaginare in qual modo dal racconto del cap. 2 si sa-
rebbe giunti a dire presso a poco: ‘ Arianna diede a Teseo
il filo per uscire dal Labirinto dopo aver ucciso il Mino-
tauro ἢ È anche molto difficile del resto che tali diver-
genze esteriori possano spiegarsi col desiderio di evitare
la' monotonia, tanto più che l’unità del metodo non esclu-
deva la varietà della trattazione, e le ragioni dell’ assur-
dità d’ un mito differiscono da quelle che valgono per un
altro. Si confrontino le argomentazioni dei capp. 1. 2. 81
per non dire altro: che hanno da fare gli argomenti contro
il mito dei Centauri con quelli contro la generazione del
Minotauro o contro l’ Ariete di Frisso? Il vero Palefato
probabilmente sentì tanto il bisogno di sfuggire alla mo-
notonia, quanto potè, ad esempio, Teofrasto sentire quello
di variare la formula τοιοῦτός τις οἷος, che gli serve co-
stantemente di passaggio dalla definizione del carattere,
considerato in astratto, alla descrizione del tipo concreto,
(τὸ ϑνητὴν ἔχον φύσιν πῦρ ἀποπνέειν εὔηϑες.. ποίᾳ dè τῶν χεφαλῶν τὸ
σῶμα ἐπηκχολούϑει;). Sicchè di 45 capitoli, quanti ne ha l’epitome, non
contando il 5, i soli in cui si può dire di avere una vera argomen-
tazione contro il mito sono 1-6. 16. 31-33; e se anche vogliamo ag-
giungere a questi i capp. 7. 24. 28. 29, avremo sempre qualche cosa
meno di un terzo dell’opera.
1) Dieci ne enumera 5. 13; e quel numero è da considerare come
esatto, in quanto che per i capp. 12. 15. 26 il λόγος è da ricercare
rispettivamente nei capp. 11. 14. 4; per il 36 si può considerare che .
il λόγος sia implicito, e del 37 non si può dire nulla. Restano quindi
2. 13. 17. 18. 80. 81. 32. 35. 38. 39.
x.
PRA τ’ τε τα DI PALEFATO,.
Re: aveva ἔχεν 1] principio, che le leggi di natura non pos-
sono essere state in alcun tempo diverse da quel che sono RO
ora, doveva trovare in questo principio stesso un argo- i
mento valevole contro la maggior parte dei miti e non
sentire il bisogno di fermarsi troppo in questa parte. Sicchè
. ὁ probabile che le cose stieno in modo affatto opposto ἃ 5
quello che sembra a S. 14: Haec copia atque ubertas
multo latius patet in longioribus fabulis, quas fere inte-
gras descriptas ab epitomatore qui vel strictim perlegerit
concedet ’. Il Palefato genuino dovrebbe cioè riconoscersi
più nelle narrazioni ampie che nelle brevi 1), secondo S., RE.
e possiamo anche dire secondo O. 183, che esaminando le «o
| caratteristiche di Palefato dice: “ Am héchsten steht der ΝΕ
Palaiphatos da, wo er die Widersinnigkeit eines Mythus
nur durch dessen Mangel an Folgerichtigkeit zu erweisen ἂν
sucht (z. B. Fab. 31), abgesehen von der zu eliminirenden πα e
iùbernatirlichen Elementen. Leider hat von dieser Kritik, =
die die Spùteren nicht mehr interessierte — denen kam es
_ nur auf die Deutung selbst an —, sich wenig erhalten ’
«Or bene dalle numerose ἀνασχευαί dei retori possiamo per» ΓΕ
suaderci, che il gusto per questa critica, se critica si può E
chiamare 3), della favola è d’altri tempi e d’altra origine, che “ἢ
il metodo razionalistico. Anche ammettendo con Sz. 1604, ».-
che le narrazioni di Palefato potessero essere prese dai retori o
Cai aa
1) Nelle idee di S. regna su questo punto una certa confusione:
la brevità di alcuni capitoli è ora attribuita all'autore, ora al com- ᾿
τς φῬοπαϊδΐογο. Una prova della scrupolosità di quest’ ultimo si dovrebbe ΟΡ ΙΝ
poi trovare nell’aver lasciato più d’una volta degl’incisi non neces- ὦ
sari alla narrazione. Gli esempi però addotti non provano gran cosa. ἐν
Chi vorrà considerare come inutili nel cap. 8 (M. 274, 2) le parole καὶ 3
| οὗτος ἣν πλουσιώτατος, ὃς αὐτὸς ἐγεώργει καὶ ἐργαστιχώτατος ὑπῆρχε, ἃ
cui nel cap. 4 (M. 274, 14) corrispondono precisamente le parole χαὶ ig
τὴν τροφὴν xté.? E nel cap. 13 le parole ἐχβληϑέντα — ἔϑαψεν (M. 281, 10)
non sono inutili alla soluzione del mito, perchè anzi servono a spie- CT
gare lo sparire d’Icaro e la presunta certezza dello scrittore. “el
2) Che valore si desse dai retori stessi a tali argomentazioni, è hi
provato dalle χατασχευαΐ, in cui con la stessa disinvoltura si sostiene Mr;
che tutto è logico e coerente e naturale nel mito.
giunte e modificazioni adatte allo scopo. In mezzo alla gran
maggioranza dei capitoli, in cui non si dà importanza ad
altro che alla λύσις, vere e proprie ἀνασκευαί ci presentano
i capp. 1. 2. 31. L’argomentazione del cap. 1 coincide anzi
in parecchi tratti con 1᾿ ἀνασκευή analoga di Niccolò Sofista.
Un altro fatto notevole ci conferma nella convinzione
che qui del genuino Palefato οὐ è malto meno, che nelle
interpretazioni più semplici e più brevi. La raccolta di
Eraclito ha hel Vaticano 305 (v) non già il titolo 7rsgì
ἀπίστων, a cui le edizioni ci hanno assuefatti, ma quest’ al-
tro, che riferisco da una collazione accurata di G. Vitelli:
Ù α'
ἡρακλειῖ ἀνασχευὴ ἢ ϑεραῖ μύϑων τῶν παρὰ φύσιν παρα-
δεδεγμένων. Vero è che in fine lo stesso codice ha τέλος
ἡρακλειῖ περὶ ἀπίστων, ma bisogna pur credere che il titolo
messo a principio abbia un significato. Di ϑεραπεία e de
ράπευμα del mito parla ripetutamente anche Eustazio 5),
1) L’eveozev ha solo per eccezione e per un di più quell’appen-
dice, in cui si dà ragione del mito; ma il suo compito non è che di
mostrare bugiardi e stolti i poeti, ai quali si fa risalire per lo più l’in-
venzione. Difficilmente dunque dalla sola testimonianza di Teone si
potrà dire provato che Palefato avesse per i retori tanta importanza.
Tanto meno si potrà convenire con Sz. che l’epitome attuale non è
che Παλαιφάτου περὶ ἀπίστων αἰ. L'esempio citato sopra di Doxapatres
basterebbe a farcene dubitare. Si aggiunga che sulla citazione di
Teone non è ancora detta, l’ultima parola, Il Sofista parla di un
ὅλον βιβλίον, il che vuol dire (Birt, Das antike Buchwesen 155 sq. e
S. 11, n. 1) un volume della massima grandezza, mentre dai calcoli
di S. 14 risulta che l’epitome non eccederebbe la media dimensione
dei libri platonici della Repubblica o delle Leggi. Quando S. cita Birt
p. 80, per sostenere contro il W. che col nome di Biblion 5᾽ intende
sempre un volume, dimentica che secondo lo stesso Birt 26 e 29 la
cosa non è necessariamente la stessa per Fozio, ad esempio, e peri
Bizantini in genere: sicchè i cinque libri di cui parla Suida pote-
vano essere, poniamo, cinque λόγον contenuti in un solo grosso vo-
lume. Gli altri argomenti di S. 11 non mi pare abbiano valore.
2) Non solo nel commentario omerico, p. e. 1504, 53 sgg., ma anche
negli opuscoli p. e. 316, G1 Tafel: φαῖεν ἂν oi τὸ τοῦ μύϑου νοσοῦν
ϑεραπεύοντες, dove allude evidentemente ad Heracl. 29.
in tali condizioni non dovessero essere fem: οος ad pra
D
ΜᾺ
AE L'OPUSCOLO DI ΣΑΙ αΤος
Aa
(br
ἶ rinato il titolo Dl De Ulixis Er-
κα roribus (Δ. 329): τὸ μύϑου σαϑρὸν ὡς οἷόν τε ϑεραπεύουσα.
Disgraziatamente le condizioni attuali della raccolta era-
clitea sono anche peggiori di quella di Palefato; sicchè non
riusciamo a farci un'idea dell’ estensione che vi poteva
avere in origine la parte retorica dell’ ἀνάσκευή. L’ epito-
matore ha proceduto in modo da lasciarci sospettare che
non avesse in mente, se non di notare il contenuto som-
mario di ciascun capitolo. È notevole per questo riguardo
il cap. 28, in cui sono riassunte quattro ἀνασκευαί, e le
parole ἡ dè αὐτὴ ὑπόληψις καὶ μέϑοδος καὶ περὶ Διὸς καὶ
E 008. e poco appresso ὃ δ᾽ αὐτὸς τρόπος καὶ περὶ “Hods
καὶ Τιϑωνοῦ καὶ Αγχίσου καὶ ᾿ἡφροδίτης, tradiscono il retore.
Dei Centauri il cap. 5 ci dice tanto quanto basta a farci
ritenere che gli argomenti erano identici a quelli di Pal. 1,
e la soluzione coincide, salva l’ omissione dei nomi di luo-
ghi 1) e della etimologia da χεντεῖν. Parimenti nel cap. 6
le parole ἀχοινωνήτου συνουσίας riassumono tutte le difli-
coltà esposte in Pal. 2 circa i rapporti sessuali fra indi-
vidui di specie diverse. Ho notato già che Heracl. 13 pre-
senta una soluzione più, per così dire, palefatea di quella
di Pal. 32, e che Pal. 4 ripugna a Pal. 41, con cui si può
invece accordare Heracl. 31, e la menzione di Cefalo in
Pal. 2 si può accordare con Heracl. 30, ma non con Pal. 8.
Sicchè si presenta molto verisimile l’ ipotesi, che nella col-
1) Che il nome Nephele sia una menzogna geografica di Palefato,
mi pare molto difficile. Nè Eusebio (48 H Ὁ), nè Eustazio, nè quanti
altri citano espressamente Palefato, fanno menzione di quel villaggio
immaginario. La versione autentica è quella che ci dà Servio ad
Ge. III, 115. La fonte di Servio è, se non erro, Varrone, come lo è
per la favola di Eolo (ad Aen. I, 52) e per quella delle Esperidi
(ib. IV, 484), e Varrone dovette conoscere l’opera di Palefato diret-
tamente. Ora in quella versione si parla di Pelethronium come sede
della leggenda, e nella soluzione si trascura il tratto della nube.
Notevole è a tal proposito il luogo di Apollodoro fr. 159 presso
Strab. VII p. 299 (Miiller, Fragm. Hist. Gr. I 454 sq.), in cui si con-
sidera come bugiarda fra varie altre anche la notizia relativa a Pe-
lethronium, ma non si parla di Nephele, nè di altri luoghi che ora
sono citati nell’ epitome.
altrove attribuite a Palefato ἥν e viceversa la unit one
Palefatea comprenda elementi che non possono risalire a
Palefato. Si potrebbe quindi comprendere, perchè il mito
delle Sirene è spiegato in Heracl. 14, mentre dovrebbe es-
serne autore ‘ Palaephatus in incredibilium libro primo ” 2).
Anche Doxapatres, che, come vedemmo, per la favola di
Niobe attinge a una fonte non diversa dal Palefato Eu-
staziano, spiega il mito delle Sirene come è in Heracl. 14.
Stabilita per questa interpretazione la paternità di Pale-
fato, è molto più naturale considerare come palefateo
Heracl. 8, che Pal. 23. In questa specie di esame si potrà,
credo, andare molto più avanti e con vantaggio non solo
di Palefato, ma di tutta la storia del razionalismo *). Per
ora basti averne dato un cenno, dal quale credo si potrà
vedere quanta ragione abbia S. 10 di attribuire a Diodoro
quella interpretazione del mito di Phrixos, che da Euse-
bio veniva data come palefatea e coincide appunto con
1) Che la collezione Eraclitea risulti composta di elementi dispa-
rati, non è forse dovuto tanto al doppio uso dell’interpretazione al-
legorica e del razionalismo puro, quanto a qualche contradizione
interna, quale è quella esistente fra cap. 13 e cap. 20 (a meno che
nel cap. 18 le parole ἐφύλαττον dè τὰ χρυσᾶ μῆλα siano da conside-
rarsi come un’insulsa interpolazione; cosa non improbabile). CO’ è
anche un capitolo del tutto estraneo, il 22, se non sì vuol supporlo
mutilato di quella parte appunto che per l'indole della raccolta sa-
rebbe essenziale, cioè della soluzione; nel qual caso del resto il rac-
conto avrebbbe dovuto essere introdotto con un λέγεται, o un ioto-
gover 0 sim. La congruenza di Pal. 1. 2. 14 con Heracl. 5. 6. 12 induce
W. 14 sq. ad argomentare la possibilità che delle interpolazioni Era-
clitee andassero sotto il nome di Palefato. Perchè non il caso con-
trario? Certamente eccessiva è l'affermazione di O. 150: « Palaiphatos”
Name hatte gleich dem des Euhemeros typische Geltung fiir alle
rationalistische Mythendeutung ».
2) Vedi F. 26, n. 1. Secondo Sz, 1603 si tratterebbe di un errore
di S. Girolamo nel tradurre Eusebio, e ciò risulterebbe dalla ver-
sione Armena. Ho sott’ occhio le due versioni, e mi riesce difficile
convincermi che S. Girolamo abbia sbagliato; non è piuttosto evi-
dente che l’ Armeno è incompleto ? Che le Sirene ci dovessero entrare,
si vede anche dal luogo parallelo di Sincello.
3) A mo’di esempio ecco quello che οἱ risulta per la Gorgone:
ben fornito di 2icenti retorici da ina” e di parti-
colari romanzeschi nella soluzione?
Dopo ciò non mi pare necessario spendere troppe parole
sopra alcuni argomenti secondari di S. Tale sarebbe quel
certo filo, che legherebbe i varii capitoli dell’ epitome e
dovrebbe risalire all’ opera originale.
FoNnTE DI DIipiMmo
(Syne. 305, 20-306, 2)
Gorgone etera.
È decapitata real-
mente.
Pegaso è un cavallo
veloce.
HeRACL. 1
Medusa etera.
La decapitazione è la
perdita della ver-
ginità.
Pegaso è un malin-
teso del proverbio
ἵππειον γῆρας.
Pat. 32. 29
Gorgone statua di
Minerva, Medusa
figlia di Phorkys.
È decapitata real-
mente Medusa pri-
ma e la statua poi.
Pegaso è un cavallo
(o una nave?) di
Bellerofonte.
Abbiamo forse una confusione di elementi e una libera elaborazione
in ciascuna di queste tre versioni (il τάχα τις di Sincello mostra
abbastanza questo processo); ma non si può negare, che Eraclito ci
presenta la meno infelice fusione di tutte le parti, e il compendio
palefateo ci offre le peggiori incoerenze, principalissima quella di
ridurre le Gorgoni del mito alle figlie di Phorkys e separare il con-
cetto di Medusa da quello di Gorgone. Secondo S. 5 non sarebbe
palefatea la spiegazione di Heracl. 1 a cagione dell’rjMtzies ἄνϑος e
dell’ ἵππειον γῆρας. In realtà non abbiamo dati sufficienti per esclu-
dere che il razionalismo palefateo potesse ricorrere a tali forme pro-
verbiali al fine di spiegare l'origine di un λόγος, da cui per malin-
teso sarebbe nata una favola. Anche allo stesso S. sembra palefatea
la prima parte con l’espressione caratteristica: λέγομεν dè καὶ ἡμεῖς "
ἐδὼν αὐτὴν ἀπελιϑώϑην. Eppure ecco in qual forma quella parte si
presenta in Luc. περὶ τοῦ οἴχου 19: τὸ dè τῶν Γοργόνων χάλλος ἅτε
βιαιότατόν τε ὃν χαὶ τοῖς καιριωτάτοις τῆς ψυχῆς ὁμιλοῦν εὐϑὺς ἐξίστη
τοὺς ἰδόντας (cfr. Sync. ἐξιστῶσα τοὺς ϑεατάς!) καὶ ἀφώνους ἐποίει, ὡς
δὲ ὃ μῦϑος βούλεται καὶ λέγει, λίϑινοι ἐγίγνοντο ἀπὸ ϑαύματος. Lo stesso
concetto espresso diversamente può farci dunque un effetto diverso.
Con Heracl. 1 coincidono anche i mitografi Vaticani (I 130, II 112) d’ac-
cordo con Serv. ad Aen. 6, 289. Il Sereno citato da quest’ ultimo col
nome di poeta dovrebbe essere tuttavia Sammonico Sereno (v. Teuffel-
Schwabe® 949 sq.), che probabilmente nei suoi libri rerum reconditarum
attingeva anche a Varrone, con cui è nominato da Sid. Apoll. (v. ivi).
sfuggì al Wibprecht e a me; e di ciò 5, 15 si meraviglia.
molto. Ma se si può comprendere che si trovino accanto
la favola dei Centauri e quella del Minotauro, perchè in
ambedue i casi trattasi di mostri composti dell’ umano e
del bestiale 1); chi, di grazia, vorrà ammettere che il legame
tra cap. 2 e cap. 6 *) stia nell’ ‘ aeque incredibilis Sparto-
rum generatio ’? Non è l’incredibilità un carattere comune
a tutti i capitoli? Ad ogni modo è certo che per la stessa
ragione si potrebbe sostenere la medesima tesi, anche mu-
tando interamente l’ordine dei capitoli. Più strano è l’an-
dare a cercare quel legame in relazioni estranee allo scopo
e alla tendenza del libro; p. e. la fav. di Callisto (15) e
quella di Europa (16) sarebbero vicine ‘ quod et Callisto
et Europa a Iove adamantur ’; ma nè di Giove si fa
(e come del resto poteva farsi?) il più lontano accenno in
quei due capitoli, nè, volendo menar buona questa ragione,
sì capirebbe perchè la favola di Io sarebbe relegata al
cap. 42. Del resto S. 16 sq. ammette dei ‘ capita solitaria ’
com’ egli chiama quei capitoli che non riesce a collegare
nè ai precedenti nè ai seguenti; sicchè, a conti fatti *), il
filo verrebbe ad essere interrotto non meno di 16 volte
su 46 capitoli. E se con tutto questo si continuerà a chia-
marlo un filo, nessuno dovrà durare fatica a dimostrare
che la collezione Eraclitea, per esempio, è disposta con un
disegno sapientissimo e il passaggio da un capitolo all’ altro
vi è fatto per la più naturale associazione d’ idee.
Lo stesso valore hanno presso a poco alcune osservazioni
sulla lingua e sullo stile. Citerò ad esempio quello che S.
1) Si può aggiungere, se si vuole, che l’ idea del toro ha la sua
parte nell’uno e nell'altro mito. Ma si noti che per i Centauri
1᾽ ἄπιστον è limitato alla coesistenza delle due nature, mentre per il
Minotauro si risale anche alla difficoltà della generazione ibrida.
3) Perchè naturalmente si deve prescindere dall’ ordine volgare dei
capitoli. Vedi Vitelli 308 sq.
3) I capitoli isolati sarebbero 11 (cioè 9. 17-22. 25. 42-44), ma do-
vendo considerare il distacco e dal precedente e dal seguente capi-
tolo, bisogna aggiungere l'interruzione fra 8 e 9, 16 e 17, 22 e 23,
24 e 25, 41 e 42, 44 e 45!
εἶ ἘΠ ti De κ . è ulti . . . . . . ᾳ
i nell’epitome in un significato ignoto ad altri scrittori, cioè
et
Mar
τ]
ΠΝ τ να ἈΓΦῈ PE
ταὶ °RA L'OPUSCOLO DI
4 nl
a”
ἜΝ αι na "RA
arte
dice della voce κεφαλή, che sarebbe adoperata tre volte
come equivalente a προτομή. Una volta si tratta di Scilla
(cap. 21), e le sei teste vi sono chiamate χεφραλαΐί precisa»
mente come in Hom. w 91, con la sola differenza che Omero
parla anche dei sei colli, a cui le teste erano attaccate. Ma
che uno scrittore potesse nominare la testa senza preoc-
cuparsi del collo, è provato, se non altro, da Eustazio
p. 1714, 37 Ὁμήρου ἕξ πλασαμένου χεφαλὰς τῇ Σχύλλῃ, ἕτεροι
τρικέφαλον αὐτὴν ἐμυϑεύσαντο 1), e dall’ Anon. De Ulixis
Erroribus M. 338, 25 προΐσχειν δ᾽ ἀεὶ τὰς κεφαλὰς ἐπὶ τὸν
πόντον, ch’ è parafrasi, del resto, di Hom. u 94, dove pari-
menti dicendo χεφραλάς il poeta intende anche i colli; così
pure Apollod. epit. 7,20 (p. 232, 14) Wagner: ἐκ λαγόνων
dè κεφαλὰς EE καὶ δώδεκα πόδας κυνῶν. Che nella Sfinge poi
(fav. 7) la parte muliebre sia limitata a χεφαλὴν καὶ πρό-
cwrov, non può recare maggior meraviglia del trovarla
ridotta al solo πρόσωπον in Apollod. Bibl. III, 52 Wagner
(p. 122, 9). Quanto all'uso di χεφαλή nella fav. dei Centauri,
S. non avrebbe dovuto fermarsi al principio del capitolo
(M. 260, 10), ma confrontare anche la chiusa del racconto
(Δ. 271, 1 sq.), dove tanto la redazione BX quanto 4Ε pre-
sentano χεφραλή nel senso stesso che si deve intendere da
principio. Nè, credo, le tre teste di Gerione e di Cerbero,
e tanto meno le tre della Chimera, sono da intendersi attac-
cate allo stesso collo ?); eppure si parla sempre di κεφαλαί nei
capp. 25. 29. 40. La verità è che non si può sempre esigere
dal linguaggio la precisione che troviamo nelle arti plasti-
che, quando si tratta di rappresentazioni d’ immagini sensi-
1) Cita poi Eustazio la τρίκρανος Σχύλλα di Anaxilas fr. 22 Kock.
Questo frammento notevolissimo mi conferma (cf. F. 32) nell’ opinione
che i comici della commedia media conoscevano e mettevano in ri-
dicolo delle λύσεις Palefatee.
3) Per Gerione si arriva a figurarsi anche tre corpi riuniti χατεὶ
τὴν γαστέρα (v. Roscher 1630 sq. ed ivi 1635 la figura del cane tri-
cipite). La Chimera in Pal. 29 è prima considerata secondo l’imma-
gine omerica, poi secondo la posteriore configurazione, in cui dal
mezzo della schiena sorge la testa della capra; cf. Roscher 893 sg.
Parimenti tre προτομαί di Cerbero nel vaso di Canosa (ivi 1126).
bili. L’immobilità del en Hciso o scolpit o mal 51
n 4“ sai AI
DI È» I pra
ragguaglia con la mobilità della parola e del pensiero. Inu-.
tile quindi ricorrere, come fa S. per la figura di Scilla, ai
monumenti: che se l'artista rappresentando un centauro
non poteva esimersi dal ritrarre la parte dove le due nature
son consorti 1), il linguaggio ha espressioni tali, che, chi le
volesse prendere alla lettera, dovrebbe fare arrivare la parte
equina più su del collo e la parte umana fino alla ... coda.
Alludo naturalmente al passo caratteristico di Eust. 102, 3
τὸ μὲν κάτω ἵππους ὄντας ἄχρι καὶ εἰς αὐχένα, τὸ dè ἐντεῦϑεν
ἀνϑρώπους. καὶ τὸ ὅλον εἰπεῖν ἵππους τε ὄντας ἀκεφάλους καὶ
ἀνϑρώπους ἄποδας. ὅϑεν καὶ τὸ ἀστεῖον ἐκεῖνο εἴρηται, ὅτι
δηλαδὴ ἐν τῇ τῶν Ἱπποχενταύρων φύσει ἵππος μὲν ἀπερεύγεται
ἄνδρα, βοοτὸς δ᾽ ἀποπέρδεται ἵππον!
Un'altra particolarità notevole secondo S. 18 sarebbe
l’uso dell’endiadi, che occorrerebbe due volte nell’epitome.
Ora in M. 271, 5 ἵππος te καὶ ἀνὴρ ἐγεννήϑη ἐν τῷ dos C'è
così poco un endiadi, che vuol dire ‘ fu generato sul monte
un essere, che è nello stesso tempo uomo e cavallo ’. E pa-
rimenti M. 275, 10 ἐξέφυσαν ἄνδρες τε καὶ ὅπλα si potrebbe
intendere ‘ spuntarono insieme uomini ed armi ’, se a questa
lezione di 4X non si potesse opporre quella di B ἄνδρες
ὁπλῖται. Ma a che pro continuare in questo esame? Basta,
eredo, quanto ho detto finora per diminuire sensibilmente
la soddisfazione, con cui S. 19 conchiude: ‘ Egregie ergo
fallimur, aut probavimus epitomae Palephati nos insistere
posse ut sat certo ac firmo fundamento! ’
Anche Sz. 1578 (cfr. anche 1576) crede che il futuro
editore di Palefato non debba contentarsi di restituire la
recensione BY con l’aiuto di AE, ma risalire al testo ge-
nuino, per quanto è possibile, di Palefato. Posso dire per
prova, che questo è un pio desiderio, e per quello che ho
detto finora posso aggiungere, che è anche un proposito
vano. Palefato non si restituisce dove non c’è Palefato.
Che se volessimo pigliarci la pena di esaminare quali sono
1) Nonostante veggansi le figure 10 e 11 in Roscher 1076, 1078,
dove la figura umana è completa da capo a piedi, e al cavallo man-
cano la testa e le zampe anteriori.
ἜΝ
Lo ) » sa,
A L'OPUSCOLO DI PALEFATO. n ΟΡ CRA ἔν.
pie quei apitoli, i in cui possiamo dire di aver da fare pro-
| prio ‘ mit einer scharf umgrenzten noch sehr wohl erkenn- i
baren schriftstellerischen Individualitàt ’, forse ne trove- pe:
.remmo tanti da poterli contare sulle dita di una mano
sola. E prima di far punto, mi sia lecito notare qualche sa
difficoltà che si presenta alle osservazioni di Sz. 1577-1579 ἊΣ
e 1605 sul testo dell’epitome, 0, come egli Sta del primo Ri
libro degli ἄπιστα.
L’imitazione degli scrittori ionici sarebbe evidente e do-
vrebbe apparire non tanto dalle forme delle parole quanto
dalla loro collocazione. Ma agli esempi ionici addotti da
Sz. 1605 se ne possono contrapporre di età e di tendenze “Ἔ
ben diverse, p. e. Paul. Rom. 8, 18 οὐκ ἄξια τὰ παϑήματα ἵν
τοῦ νῦν καιροῦ πρὸς τὴν μέλλουσαν δόξαν ἀποκαλυφϑῆναι εἰς
ἡμᾶς, Apollod. Bibl. IIT 34 Βάκχαι δὲ ἐγένοντο αἰχμάλωτοι καὶ
τὸ συνεπόμενον Σατύρων πλῆϑος αὐτῷ, 89 τὸν ὅρμον ὅταν εἰς È
Δελφοὺς κομίσας ἀναϑῇ καὶ τὸν πέτελον 6 92 xarà τὸν αὐτὸν τ
dè χαιρὸν οἵ τε Φηγέως παῖδες Πρόνοος καὶ ‘Ayrvoo εἰς “ελφοὺς
χομίζοντες ἀναϑεῖναι τὸν ὅρμον καὶ τὸν πέπλον, καταλύουσι
πρὸς ᾿ἀγαπήνορα, καὶ οἱ τοῦ Αλχμαίωνος παῖδε ᾿Δμφύότερός τὲ “a
χαὶ ᾿ἀκαρνάν; ed altri esempi mi offrirebbe in gran copia un È
tardo bizantino, Teodoro Duca Lascari, di cui sto pubbli-
cando le lettere: 18, 5 οἱ πνευματικοὶ πρέσβεις στραφέντες
ἡμῶν, dove ἡμῶν = ἡμέτεροι, sicchè il caso è simile a quello
di χλανίδα .... περιβαλόμενος πυρρήν citato da Sz.; 26, 3 ig”
È προσκύνησιν ἀπένειμα τὴν προσήκουσαν, e con più artificiosa δ
È disposizione 36, 64 ἀπερριμμένος βροτείας ὧν ἀρωγῆς. ΘΝ
La parola χρυσοῦς in senso di ricco nel cap. 32 (M. 295, 18) 1)
δ è un ἅπαξ λεγόμενον per l’epitome, oltre di che la tradi- xa
zione è tutt’altro che concorde; B omette interamente le
parole κατὰ Καρχηδόνα εἰσὶ δὲ σφόδρα χρυσοῖ, e Σ dà la le- pe
zione πολύχρυσοι, tranne D che ha χρυσή. Supponiamo anche Ἧς
per un momento sicurissima questa lezione, e proviamo ἃ ὍΝ
ἢ farne quell’ uso che vorrebbe farne Sz. 1577 per il passo oscu- sa
1) Oltre a quanto fu detto dal Miiller (Geog. Min. I, xxx) è da τῇ
notare che lo scrittore di questo capitolo sembra aver confuso Κέρνη Mr
con Κύρνος, giacchè poi parla di Σαρδώ. Vedi Scyl. Per. 6, 7. Sd
Pa Α Na ; »;
dn AT Sri i
oa i
rissimo del cap. 81 αι. 204, 8 sog cfr. Ἶ
rebbe un periodo, in cui da principio Htarchbe ἂν ἢν donna |
χρυσῆ e verso la fine una εἰχόνα χρυσῆν. Ma un tal modo
di scrivere non è ammissibile neppure in Palefato.
Finalmente διέτριβον ἐκεῖ τὰς λοιπὰς ἡμέρας nel cap. 34
(M. 298, 16 sq.) non significa altro, se non che le baccanti
rimanevano sul monte anche dopo la celebrazione delle
orgie; l’espressione è foggiata sul modello di τὸν λοιπὸν
χρόνον. Se mettiamo ἡμέρας soltanto, come vorrebbe Sz. 1579,
la cosa cambia, in quanto nell’intenzione dello scrittore pare
ci sia stata l’idea, che senza lo stratagemma dei mariti e senza
la musica di Orfeo, le donne non sarebbero più discese giù
dal monte. Che del resto ἡμέρας possa avere il senso di ‘ ta-
gelang ’ è cosa che rimane ancora da vedere; perchè l’esem-
pio di Pal. 32 (ΔΙ. 297, 16) oi dè ἡμέρας αὐτὸν ἡτήσαντο ὡς
συλλεξόμενοι τὰ χρήματα non so comprendere come sia stato
addotto da Sz. a questo proposito. Qui ἡμέρας è oggetto
di ἠτήσαντο e vuol dire una dilazione, un termine di alcuni
giorni, il che è più chiaro ancora nella redazione B, che
ha ἐν αἷς συλλέξουσι invece di ὡς συλλεξόμενοι. Quanto al
dubbio espresso da Sz. circa il συνταξάμενος del cap. 34,
basterà riferire Schol. Ran. 1032 πολλὴ δόξα κατεῖχε περὶ
Ὀρφέως ὡς τελετὰς συντετάχοι.
Firenze, Aprile 1895.
N. FESTA.
Post scriptum. — Ragioni di tempo e di spazio mi ob-
bligano a rinunciare per ora ad un minuto e ordinato
esame di quella parte, che nella questione palefatea pre-
senta maggiore interesse e insieme un campo più aperto
alla fantasia degli studiosi; voglio dire della questione
storico-letteraria. Mi contenterò di qualche nota staccata.
Quando riferii 1) la congettura del Gutschmid circa l'età
1) F. 85 sg.
4
i ao 1 ἣν yi YUE y Ἂν ᾿ ‘
ὍΡΑ L'OPUSCOLO DI PALEFATO. 252
el Palefato Pariano, ignoravo che tale opinione era stata
già sostenuta quarant'anni prima da Giovanni Veludo nella
dedica della sua poco nota traduzione italiana degli Ar
στα '). Tanto la ‘ qualità dello stile ’, com’egli dice, quanto
la materia presa a trattare sembrano al Veludo un ostacolo
per collocare Palefato nel regno di Artaserse Mnemone
ἬΝ secondo l'opinione del Simson; e crede poter giungere ad
È: una ‘ certezza incontrastabile, quando si consideri che quel
3 Samio Lamisco, lodato da Palefato nel suo proemio, è aper-
tissimamente (816) contemporaneo del divino Platone. E già
siamo al regno di Artaserse Oco e la conseguenza ne viene
chiara e spontanea; perchè dalla dominazione di lui insino
i allo stabilimento della scuola di Aristotele non sono corsi
È che solo ventotto anni. E tanti appunto ne contava allora
b; Palefato, ritenendo con assai disteso confine ch'egli nascesse
nel primo anno del reame (sic) di quel successore ’ 3). Le
È quali parole non sarebbe stato necessario addurre, se non
fosse, per sè stesso e per il caso nostro, un fatto molto istrut-
tivo questo incontrarsi inconsapevolmente di due uomini
così diversi come il Gutschmid e il Veludo, e, per così dire,
della scienza da una parte e del semplice buon senso dal-
l’altra. Ora invece contro il Gutschmid è stato osservato ?)
1) Ho già avuto occasione di citarla a p. 281, n. 3. Questa tradu-
fi zione è dedicata al conte Antonio Papadopoli, che la pubblica in
occasione del matrimonio Milan-Massari-Comello (giacchè in Italia
anche Palefato può essere dono di nozze). Il Veludo dice che desi-
derava studiare di proposito Palefato, e mostra di avere esaminati
anche i codici veneti, che ora dal Vitelli sono indicati con le let-
tere S ed H; ma per la sua natura e per le condizioni dei tempi in
cui lavorava, il suo studio è da dilettante. Ad ogni modo devo esser
grato al mio egregio concittadino DI" Domenico Ridola di aver ri-
chiamata su di esso la mia attenzione.
2) Op. cit., p. XII e XII.
È 3) W. 61. Anche più in là si spinge O. 179: ‘ Gutschmid hat
, iiberhaupt nicht gliicklich mit den Palaiphatos-Artikeln gewirt-
schaftet. Ihn verfihrte das Bestreben, mòglichst Alles dem Palai-
[ phatos aus Paros (810) aufzupacken. Die Polemik W.'s gegen Gut-
‘ schmids Unitarismus ist also begriindet ’. E così presso a poco è
trattato il Gutschmid anche da S. 41.
ei wi
lì di
γ. ἀν αι »
RARA r
= LI VILLA d ον ἢ
at
f
Β Pr
04 ΕΝ νὰ PAPI
gio, δὶ
ΕΟ ΝΕ
ossimative dell’ età dei suoi
ò î miei MMS CEI E
che Suida 1) nelle indicazioni appr
personaggi si riferisce ai re persiani da Ciro ad Artaserse.
Mnemone, e per quelli che vissero a principio o a mezzo
del IV secolo si riferisce a Filippo o ad Alessandro 3). Alla
ΑΝ quale osservazione mi basta contrapporre semplicemente
ἐν ma quella di I. B. Bury 5): ‘ What had Palaiphatos, whoever
he was, to do with Persia? If Parion was really his birth-
place, is the hidden link there? ᾿ E un’altra cosa si può
dire, che allo stato attuale delle nostre cognizioni non ©
sempre ci è dato scorgere, quali e quanti elementi abbiano
influito a produrre certi particolari aggruppamenti della
cronologia Bizantina. Si consideri a mod’ esempio quale
strana trasformazione hanno subite le notizie di Giorgio
Monaco *) nella Chronographia compendiaria di Ioel p. 22, 20
Bekker: Μετὰ dè ᾿ἀρταβάνην ἐβασίλευσεν ᾿Δρταξέρξης è μα-
χρόχειρ ἔτη μα΄ ἐφ᾽ οὗ Σοφοκλῆς, Ἡράκλειτος καὶ ᾿ἀναξαγόρας
καὶ Πυϑαγόρας καὶ Θουκυδίδης καὶ Εὐριπίδης καὶ Ηρόδοτος,.
καὶ Ἐμπεδοκλῆς καὶ Ζιογένης καὶ Ζήνων, Φερεκύδης τε καὶ ‘Agi-
σταρχος καὶ “Ἱπττοχράτης, Παρμενίδης, Πλάτων καὶ ᾿ἀριστοτέλης
καὶ “ημοσϑένης καὶ Σωκράτης ἐγνωρίζοντο!
Del resto ora vedo con piacere, che la congettura del
Gutschmid trova favore presso Sz. 1607, almeno per quel
che riguarda la patria di Palefato, che dovrebbe essere
Parion e non Paros, nè Priene. Ciò verrebbe confermato i
anche dal fatto, già sopra accennato, che anche negli "Arore,
Mc” senza tener conto dei frammenti dei Τρωικά, appariscono
molti segni di particolare conoscenza delle regioni e dei
prodotti dell’ Asia. Quanto all'origine dell'errore, che ora
troviamo nel testo di Suida, oltre a quel che fu detto dal
1) Confesso di esser corso un po’troppo nel mio opuscolo, citando
sempre Esichio in luogo di Suida, quantunque ciò non ha potuto
influire sulle mie conclusioni.
2) Alla conclusione del W., che quindi si tratti qui di Artaserse
Mnemone, crede poco anche S. 42, n. 1; se non che, al pari di O. 179
(‘ Warum nicht von Artaxerxes I? ’), sembra non ammetta altra
alternativa all’infuori di quella tra i primi due Artasersi.
3) Nella recensione del mio lavoro in Classical Rev. 1890, p. 103.
») Pag. 205 sq. Le Muralt = Migne CX, 837. 339.
gono PETTO uno nello scolio ad e n 1189
| (vedi la nota del Dindorf a p. 450° dell’ediz. del Diibner).
«Quanto all’obbiezione di W. 59, che πτάριος non si possa
ο΄ δ ogni modo eliminare, perchè ritorna anche nella glossa
del Palefato mitico, essa avrebbe, credo, qualche valore
solo nel caso che fosse assolutamente necessario pensare
ad un semplice errore di scrittura in Suida o nella sua
fonte immediata. Ora invece basta supporre che la corru-
zione del nome etnico sia anteriore alle interpolazioni,
certo innegabili, delle varie glosse ?). In questa spinosa
questione non mi è lecito addentrarmi ora di proposito.
Dirò solo che non mi riesce di modificare l'opinione che
mi formai e svolsi precedentemente; e aggiungerò una
sola osservazione.
Che l’autore delle “Ὑποϑέσεις εἰς Σιμωνίδην sia una per-
sona con l’autore degli Ἄπιστα, lo deduceva W. 65 dal fatto
che all'infuori di Simonide fr. 203 e di Pal. 39 nessuno
scrittore assegnava all’Idra cinquanta teste. Questa osser-
vazione, che fu accolta con gran favore da O. 180, S. 42,
Sz. 1609, non sarebbe neppure venuta in campo, se non
ci fosse stata una piccola omissione nel Lexicon del Ro-
scher all'articolo Hydra (2769, 38). L’Idra a cinquanta teste
è conosciuta anche da Nonno (nar. ad Greg. inv. 1, 49),
come si può vedere in M. 388, 1: Θηρίον μυϑεύεται ἡ ὕδροα
γενέσθαι περὶ τὴν Μέρνην πεντηκοντακέφαλον, [oi δὲ ἐν-
γνεακέφαλον)] © τὰς δὲ κεφαλὰς εἶναι ὄφεων κιτ.ἑ. Nè si dirà,
spero, che Nonno attinse questa notizia a Palefato; chè,
lasciando da parte la questione già sopra discussa dell’iden-
tità del nostro Palefato con quello a cui attingeva Nonno,
sarebbe strano che l’abate Bizantino rinunziasse a una λύσις
che aveva sott'occhio e non tenesse conto affatto del χαρ-
xîvos, che in Pal. 39 è un personaggio considerevole. E si
noti inoltre, che non solo Nonno trovava attribuite all’ Idra
cinquanta teste, ma aveva anche segnata innanzi a sè la
1) Vedi F. 35. 2) Vedi F. 37.
τεμνομένης μιᾶς κεφαλῆς più) Va sia αὐτῆς pio.
ὥστε γενέσϑαι ἐπὶ τὸ διπλάσιον ἑκατὸν κεφαλάς *).
Ὡ
δ
Firenze, Agosto 1895.
N} BE
1) Non dubito punto che le parole οἱ dè ἐννεαχέφαλον siano un’ag-
giunta di qualche lettore o amanuense troppo memore della tradi-
zione conservata da Apollodoro, Pediasimo ecc., e del resto anche la
loro forma grammaticale le condanna. Perciò non esito ad espungerle.
%
st Roi ,
L’EPISTOLARIO DI DEMETRIO CIDONE.
PREPARAZIONE AD UNA COMPLETA E CRITICA EDIZIONE
La conoscenza della storia politica e letteraria dei due
ultimi secoli del Medio Evo Greco aspetta necessarii au-
silii dalla pubblicazione degli epistolarii. Se la piccola parte
pubblicatane, in modo monco ed imperfetto, dal Boissonade,
passò quasi inosservata; se l’ Hase ed il Berger de Xivrey
giudicarono che tra le epistole allora inedite di Manuele 2°
Paleologo non ve ne fosse alcuna degna di far parte del
Corpus Bonnense, oggi, che, per l’impulso della studiosa
Germania, gli studii Bizantini ritornano in fiore, le recenti
pubblicazioni di Max Treu e del Legrand hanno mostrato
quanto utile si possa trarre dal ricco materiale epistolare di
quei tempi. È vero che è un’ illusione la speranza di ritro-
varvi grandi e chiari documenti letterarii o storici, come
pare che abbiano voluto gli editori di Bonn ed inteso l’Hase
ed il Berger; ma d’ altra parte non è men vero che la storia
politica e letteraria degli ultimi tempi dell’impero greco,
per i molti legami che ha con la storia del Rinascimento,
è tanto degna e tuttora bisognosa di maggiore luce che
ogni nuova notizia ha grande valore.
Degno sopra tutti di maggiori ricerche è Demetrio Ci-
done. Egli più di tutti i suoi contemporanei connazionali
fu grande per carattere, ufficii sostenuti e pregi letterarii,
e più degli altri, anteriori al Crisolora, è importante per
i prodromi del Rinascimento. La sua attività letteraria fu
spesa a porre in contatto le culture occidentale ed orien-
Studi ital. di filol. class. IV. 17
Me E
258 G. JORIO 7 fi).
tale, mercè traduzioni dal latino e probabilmente anche
dal volgare italiano 1); la sua attività politica fu spesa a
stringere legami tra la corte di Costantinopoli e quelle
di qua del Jonio, mediante i suoi continui viaggi diplo-
matici alle città italiane e specialmente a Venezia di cui
negli ultimi anni fu decretato cittadino 3"). Protettore di
tutti i Latini che già prima di Guarino Veronese 3), si re-
cavano in Oriente per apprendere la lingua greca, entu-
siasta ammiratore della civiltà italiana +), compagno del
Crisolora che condusse seco in Italia ed egli probabilmente
indusse ad accettare la cattedra nello Studio Fiorentino,
maestro di Giacomo d’ Angelo -da Scarperia, egli più di
Leonzio Pilato e di Barlaam, suo maestro ed amico, influì
su quel movimento che determinò il risorgimento degli
studii ellenici.
Della vita letteraria e politica di questo scrittore ed
uomo di Stato tratterò altra volta con la scorta di docu-
1) A giudicare dal titolo che apparisce in alcuni codici, ἀπὸ τῆς
᾿Ιταλῆς διαλέχτου, è probabile che egli abbia dal volgare tradotto l’opera
del fiorentino Riccoldo di Santa Croce. Se non sbaglio, sarebbe questa
l’unica traduzione in greco antico dal nascente volgare italiano.
?) Archivio di Stato di Venezia, Privilegi 1°, 94.
3) Dagli storici del Rinascimento classico Guarino Veronese è
presentato come il primo che siasi recato in Oriente ad apprendervi
il Greco, sebbene si sapesse già da una lettera di Coluccio Salutati
a Demetrio Cidone, pubblicata in parte dal Mehus, e da altre notizie,
che prima di Guarino già Giacomo d’Angelo avesse fatto per tale
scopo lo stesso viaggio. Ma Guarino non fu neanche il secondo, perchè
da una lettera di Demetrio si ricava che un milanese a nome Paolo
era a Costantinopoli per studiarvi la lingua e la filosofia greca e si
trovava in grandi miserie per aver consumato il suo in maestri. De-
metrio cercò alleviarne la miseria, il che fece anche per un altro, uno
spagnuolo a nome Garcia, che aveva fatto lo stesso viaggio per lo
stesso scopo di studio. La lettera che parla del milanese Paolo, mi
pare da alcuni dati che sia scritta verso il 1370, alquante decine
d’anni prima del viaggio di Guarino. È questa una delle molte prove
che i prodromi della Rinascenza sono più antichi di quello che co-
munemente si crede.
4) Non solo egli è l’unico Greco che non parli con sprezzo dei
Latini, ma il suo 1° Συμβουλευτικὸς “Ῥωμαίοις è tutto un inno alla
potenza ed alla lealtà degli italiani.
‘ fai ti ped
innato” CIDONE.
“mie ricerche Coat sua corrispondenza epistolare. L’impor-
| tanza di questa non sfuggirà a chi darà, nella 3° parte di
| questo mio lavoro, uno sguardo ai nomi che compariscono
come corrispondenti di Demetrio: dall'imperatore Giovanni
Cantacuzeno a Manuele 2° Paleologo, dall’imperatrice Elena
Paleologina ai Dinasti genovesi Francesco e Jacopo Gatti-
lusio, da Barlaam, da Niceforo Gregorà a Nicola Cabasila,
dal Tarcaniota ai rampolli degli Asane, tutti i nomi im-
portanti della politica e della letteratura greca del secolo
XIV vi appariscono. Ed è un epistolario ricco per numero
di epistole, importante per dati, pregevole infine per il caso
fortunato di essere in grande parte superstite in un codice
autografo, specie di copia lettere, in cui apparisce tutto
il limae labor dello scrittore. Mercè sopratutto questo co-
dice ed altro ms. che, se non immediatamente, ne emana
direttamente, ho potuto raccogliere poco meno di quat-
trocento epistole. Sinora si conosceva l’esistenza di sole
ottanta, e di queste circa cinquanta solamente sono edite.
Aspettando di poter pubblicare una completa edizione cri-
tica di questo epistolario desiderato dai cultori di studii
Bizantini 1), quì do notizia della raccolta, accennando: 1° alle
fonti manoscritte — 2° alla parte edita — 3° dando l’indice
di tutte le epistole con indicazione delle singole fonti.
E mi auguro che qualche cortese lettore voglia darmi no-
tizia di qualche epistola Cidoniana extra vagante: sarei gra-
tissimo sopratutto per il testo greco dell’ epistola a Bar-
laam, la quale non mi è riuscito ritrovare che nel noto
testo latino.
E
LE FONTI MANOSCRITTE
I codici menzionati nella Bibl. Graeca del Fabricius con
le aggiunte dell’ Harles sono in tutto 13 contenenti in-
sieme circa 80 epistole. A questi debbonsi aggiungere ora
1) Cfr. Krumbacher, Geschichte der Byz. Litt. p. 206, 209.
%
ssp PE
ATO Re
ἣν
sè
-᾿
ΞΟ πὰ Le da
- ΄
Side
di
presso il cod. K) ed altri undici codd. di cui sono Ἢ Sb ;
dare pubblica notizia. Di tutti questi codici do qui un breve
cenno, maggiore per i più importanti o meno noti, indi-
cando con * quelli sconosciuti al Fabricius-Harles.
1*A.— cod. dell’ antico fondo Vaticano, secondo la
primitiva segnatura N.° 54, poscia 115, con titolo: episto-
lae sine nomine auctoris, ora con segnatura Vaticano 101,
e classificato tra gli anonimi. Cartaceo, scritto tutto da una
stessa mano, di fogli 184, dell’ altezza di cm. 22 per 16 44,
recentemente e difettosamente rilegati, con rinforzo alle
costole di ogni duerno mediante carta moderna. Alcune
annotazioni sui primi fogli attirarono la mia attenzione.
Una mano antica vi appose: epistolae cuiusdam moderni
parum utiles; al verso dello stesso foglio è incollata una
striscia di pergamena col titolo dagli antichi conservatori
della Vaticana dato al cod. Συναγωγὴ παμπλείστων ἐπιστολῶν
ἀνωνύμων νεωτέρων; ma sotto questa iscrizione lo Zaccagni,
dotto bibliotecario della Vaticana nel sec. XVII, vi scrisse:
sunt Demetrii Cydonii epistolae et quidem autographae ut
auctoritate Codicis Urbinatis num. 133 evincitur et praeterea
ex pluribus quae in eisdem memorantur facile colligi potest.
Laur. Zacagnius. Anche nell’ Inventario dell’ antico fondo
Vaticano greco, compilato sotto la direzione dell’ Allacci, il
cod. è segnato come anonimo, ma altra mano più recente,
forse dello stesso Zaccagni, vi ha al margine aggiunto un
richiamo all’ Urbinate 133 quasi questo fosse copia di A. Ve-
ramente l’ Urbinate 133 non ne è copia testuale, ma, insieme
agli altri codici che ci hanno conservato epistole di Deme-
trio, può provarci che A non contiene un verso che a De-
metrio non appartenga. Un esame poi di A mostra che lo
Zaccagni non si ingannò nel giudicarlo un codice autografo.
Infatti: la mano dello scrittore non è quella di un copista
di professione, perchè è disuguale, e la scrittura manca di
righe di sostegno e di simmetria; la lezione del codice è co-
stantemente buona e là dove altri mss. presentano lacune,
storpiature di nomi proprii, o altre mende, A non presenta
di aggiunte, cancellature, emendazioni, varianti marginali
ed interlineari sostituite dalla stessa mano a quello che
4 n fà ν ra Ὁ ἐδ 4 }
val J to CA deh
mm ΡΝ LI Lig
LARIO DI DEMETRIO CIDONE.
agne; non vi è linea di scrittura che non sia carica
prima era stato scritto. Spesso interi periodi e molte linee
di scrittura, tuttora leggibili, sono interlineati e rifatti
poi con nuova forma e dicitura: talora un'intera epistola
di cui lo scrittore non era contento è stata interlineata e
vi si è annotata al margine dalla stessa mano la seguente
avvertenza: dm ταύτην, ἀλλαχοῦ γὰρ ἀκριβῶς ἐχδέδοται.
Ora tutto questo non può essere che opera e studio dell’au-
tore stesso. Inoltre qua e là appariscono pezzi di scritto
i quali non hanno alcuna apparente relazione con le epi-
stole, e sono pensieri personali, osservazioni morali, piccoli
saggi, occasionati forse da eventi contemporanei all’autore
e scritti nel codice come in un vade mecum pro memoria.
Una prova infine sicurissima che questo codice è stato
scritto proprio dalle mani di Demetrio si ricava dalla com-
| parazione con la firma del possessore del cod. Urbinate 123
di Aristide retore. Il chiaro scrittore della Vaticana pro-
fessore Stornaiolo che conosce tanto bene il fondo greco
Urbinate, di cui sta dottamente compilando il catalogo,
richiamò la mia attenzione sulle seguenti sottoscrizioni
apposte al foglio 403" di quel cod. | τοῦτο τὸ βιβλίον μετὰ
πολλοὺς δεσττότας καὶ ἐμὸν χτῆμα γέγονε, Anuntgiov τοῦ Kv-
δώνη δούλου iv χυ, e più sotto segue l’altra | ἀλλὰ καὶ νῦν
ἤδη σὺν ϑεῷ τὸ καλὸν τοῦτο βιβλίον μετά ce 4ημήτριε Kv-
δώνη καὶ ἐμὸν πολυπόϑητὸν κτῆμα γέγονεν “Io τοῦ παναρέτου
δούλου iv yv. Ora la grafia della prima di queste sottoscri-
zioni, senza dubbio autentica, è identica alla grafia della
mano che ha scritto tutto il cod. A. Nè contro l'autenticità
autografa si può trarre obbiezione dal fatto che nel codice
le epistole non paiono disposte in ordine cronologico, come
avrebbe dovuto naturalmente accadere in un copia lettere.
Infatti questo difetto è spiegabile dal fatto che il numero
delle epistole, l’ ordine e la legatura dei fogli quali oggi
sono non è la originaria: il che appare da molti segni e
specialmente dall’ essere ora turbata e spezzata un’ origi-
naria numerazione in margine delle epistole. Inoltre il
N° e A
essere rinforzati un n per uno Ai conda fu. fue, il Upi
dice potette essere per lo innanzi slegato o deperito assai,
sicchè è probabile che qualche parte ne sia andata perduta.
Ad onta di ciò, questo codice vale da sè solo a darci
poco meno di tutto il numero delle epistole superstiti di
Demetrio, e nell’ edizione dell’ epistolario esso deve, come
archetipo, con tutte le sue correzioni, aggiunte, varianti,
essere la base del testo e dell’ apparato critico.
2*B — antico fondo Vaticano, con antica segnatura
618, ora 678, col titolo: Demetrii Cidonii orationes et alia
aliorum. Cartaceo, leg. in pelle rossa, del sec. XIV, di
fogli 149, alt. cm. 21% per 14, scritto da una mano sola.
Oltre varii excerpta da varii autori, contiene di Demetrio
due apologie ed un’epistola contro il Patriarca Filoteo
precedute dalle seguenti rubriche al f. τὺ: ἰστέον ὅτι τὴν
παροῦσαν ἐπιστολὴν καὶ τοὺς ἑτέρους δύο λόγους ἔγραφεν ὁ
ϑαυμαστὸς Κυδώνης πρὸς τὸν πατριάρχην Φιλόϑεον ὑπὲρ τοῦ
ἀδελφοῦ αὑτοῦ τοῦ μακαρίτου λογικωτάτου Προχώρου, e poco
appresso: ἐστέον ὅτι τὸν ἔμπροσϑεν λόγον, οὗ ἡ ἀρχὴ ἔπλεον
ὡς ὑμᾶς, ἔγραφεν αὐτὸν ὃ ϑαυμάσιος Κυδώνης πρὸς τὸν πα-
τριάρχην κυρὸν Φιλόϑεον ᾿ ἔστι δὲ ὁ λόγος οὐχ ὡς ἀπὸ προ-
σώπου αὐτοῦ, ἀλλὰ τοῦ ἀδελφοῦ αὐτοῦ τοῦ μακαρίτου ἱερομο-
γάχου Προχώρου ᾿ ἐχεῖνον γὰρ εἰσῆγε διαλεγόμενον καὶ ταῦτα
λέγοντα πρὸς τὸν πατριάρχην ᾿ ὅτι οὐκ ἐπιτήδειος ἦν πρὸς
ῥητορικὴν ἐχεῖνος τοσοῦτον ὅσον πρὸς φιλοσοφίαν. Questi
scritti contro il Patriarca, con coraggio che non ha esempio
in quei tempi, sono documenti preziosi per lo studioso
delle controversie filosofiche e letterarie iniziate dal cala-
brese Barlaam contro i monaci del monte Atos, e conti-
nuate poi da Niceforo Gregorà, Gregorio Acindino e da
Procoro Cidone che vi soggiacque a persecuzioni, nelle
quali suo fratello Demetrio sarebbe stato coinvolto se non
avesse ripigliato la via d’ Italia, come tratterò nella vita
di lui. Il cod. al f. 26" ripiglia con altre 7 epistole di
Demetrio, seguite in fine da alcuni brevi biglietti di nessun
conto e di molto dubbia autenticità.
SHIA ij
tico Momo Vaticanti cou a ἘΠ πὰ
ὰ 542 Expositio Synodorum et alia, poscia con segnatura 498, i
N ora 1086. Del secolo XIV, parte cartaceo e parte mem- Ὁ τὸ κα.
εἶ | branaceo, di fogli numerati 236, alt. cm. 23 i) per 16 ‘/, | vai ᾿
‘Be contenente in grandissima parte opere di Niceforo Gre- Boe.
τᾷ | ρογὰ, tra cui varie epistole di ed a questo scrittore. Tra VA
“De queste al f. 228" vi è una sola epistola di Demetrio Ci- i ‘tag i
done, che estratta da questo codice dal Montfaucon e pub- ἸῸΝ
| —licata, senza indicazione della fonte, dal Boivin nella pre- κ᾿»
. fazione alla storia del Gregorà, è ripetuta nell’ edizione di e
᾿ Bonn a pag. ΧΟΙ. ta: r
] 4*D — antico fondo Vaticano, 632, cartaceo, di fogli #. ὯΝ
«numerati 480, alt. cm. 22 per 18 ‘/, del sec. XIV-XV, È) τὰ
scritto da più mani, contiene scritti di Teodoro vescovo ἜΝ
e di Niccola Cabasila. Al f. 174" col titolo quasi svanito “6
Kvdo (sic) presenta anepigrafa un’epistola conservataci con ᾿ς
| epigrafe in altri mss. di Demetrio. "E
È. NI
È Ὁ ἘΔ — antico fondo Vaticano, 481, cartaceo, di fogli ΟΣ "ἢ
' num. 189, alt. cm. 20 per 13 4, contenente scritti di Li- “ι
banio, Gregorio il Teologo, alcuni epigrammi, ed al f. 160” 14 SI
un’ epistola di Demetrio a Costantino Asane, la quale non SONE
trovasi in alcun altro cod. Il Cod. è del principio del sh
«sec. XV come dalla data ;caué' (6947 = 1439) che apparisce n δὴ
«| inuna nota. ὙΩΝ :
i
ΠΕ
6 *F — Vat. Urbinate 133, dal titolo ἐπιστολαὶ “ημη-
toiov τοῦ Κυδώνη, cartaceo, di fogli numerati 316, ma er-
roneamente, perchè i fogli dal 273 sino al 282 sono stati
numerati due volte. Alt. cm. 22 per 13, è scritto nitida- Soa
| mente da una mano sola del sec. XV. È questo il cod. a Sa
i cui fa richiamo lo Zaccagni nella su riportata nota apposta for.
| in principio del cod. A. Dr: È
È In F sono 908 epistole, contrassegnate con lettere cifre, pr.
i e tutte senza epigrafe. Per molti fogli esse si dea ba,
con lo stesso ordine di A, poscia quest’ ordine è turbato a Ἦ Ὃ 1
sbalzi. Le numerose correzioni, varianti ed aggiunte, e Mic”.
I si fieno. ‘interli-
neate non si ritrovano in 1 F e quei | Pilbeoli saggi e ricordi |
che, come ho detto innanzi, in A sono intercalati tra le
past si veggono in F riuniti in calce sotto il titolo:
τοῦ αὐτοῦ γνωμιχά (f. 307). Questo codice contiene un nu-
mero di epistole quasi uguale a quello di A, nondimeno
non ne è copia esatta perchè alcune epistole tuttora con-
servate in quel cod. non le ho rinvenute in F, mentre
questo ne conserva alcune poche che non ritrovansi più
in quello. Quindi, tenendo conto dei caratteri di parentela
tra i due codici, si può supporre che i caratteri di dissi-
miglianza o sieno opera del copista o provengano diretta-
mente dall’ antigrafo. Nel primo caso si dovrebbe ritenere
che A sia stato antigrafo immediato di /, quando esso nella
forma originaria era alquanto diversamente ordinato, ed il
copista di Y abbia fatto una scelta tra le numerose corre-
zioni, varianti ed aggiunte dell’ antigrafo; nel secondo caso
si dovrebbe ritenere che Y proceda da un epistolario Ci-
doniano tale quale parve all’ autore stesso degno di pub-
blicazione e presentante quelle lezioni che l’ autore preferì
in quei punti ove nel cod. autografo la sua mano ha emen-
dato, radiato, o aggiunto. Si accetti luna o l’altra ipo-
tesi, è evidente che / deve avere dopo A il maggior va-
lore, e più di duecento epistole sarebbero andate perdute
se A ed F non fossero superstiti.
τ *G — Vat. Urbinate 80, miscellaneo, col titolo: KZev-
diov Πτολεμαίου γεωγραφία μετὰ τῆς ἐξηγήσεως — Πλάτωνος
ἐννέα διάλογοι, cartaceo, di fogli 279, alt. cm. 28 4%, per 20,
scritto da più mani nei sec. XIV-V, come da un’ annota-
zione apposta al f. 153": ἀπὸ τοῦ πρώτου ἔτους Αὐγύστου
μέχρι τοῦ <wus' (1386-7) ἔτους ,@vis' (1416) ἔτη: anche la mano
più recente non è posteriore al 1472, perchè lo stemma di
Federico di Urbino, splendidamente miniato sul primo foglio
in pergamena, non presenta il gonfalone di Santa Chiesa
che quel principe ebbe da Sisto IV. Contiene excerpta dalla
storia del Pachimero, schizzi geografici, quistioni di fisica
e di filosofia, un’omilia, canoni di Teone Alessandrino con
"
Far
ETRIO. cipone.
#2 | excerpta da Tolomeo, alcune orazioni di Demostene e molti
| preziosi diplomi Bizantini che da questo codice, unico che
li conservi, furono editi dal Miklosich nel 4° vol. delli
Acta et Diplomata graeca Medii Aevi. Dal foglio 158 inco- fi
minciano 22 epistole la maggior parte con epigrafi e col do:
titolo ὧδε τέλος εἰλήφασιν αἱ τοῦ σοφωτάτου κυδώνη ἐπιστολαὶ E; τ
che apparisce in fine di esse al foglio 174". Uno sbaglio «Ἢ
nella legatura dei fogli 160-8 ha perturbato il testo di al-
i cune epistole. Al foglio 166" la successione di esse è anche
spezzata da un frammento: ἐκ τοῦ χρυσοβούλου ὅπερ ἐποιή-
σατο ὃ βασιλεὺς ἰωάννης ὃ παλαιολόγος τῷ υἱῷ αὐτοῦ χυρῷ
__ μιχαὴλ δοὺς αὐτῷ διὰ τούτου κλῆρον βασιλείας τὴν ἑξαγορίαν
col titolo al margine τοῦ κυδώνη, ed in fine la seguente
È; avvertenza in rubrica: τὸ ὑσόλοιττον xairor πολλὰ ζητηϑὲν
È οὐχ εὑρέϑη ἐν τοῖς τοῦ Κυδώνη σχεδιάσμασιν. ΤΊ che pone
_ fuori dubbio l'autenticità sinora non certa di questo scritto
«giuridico che il Zachariae von Ligenthal pubblicò nei
4 Sitzungsberichte der preuss. Akad. der Wiss. (1888) attri- 4
. buendolo al Cidone solo perchè il brano di manoscritto ®:
donde lo ricavò era stato strappato da un codice appar-
tenuto al Cidone. Tra le lettere sono pure intercalati
due di quei piccoli scritti che in Y, come innanzi ho
detto, sono riuniti sotto il titolo τοῦ αὐτοῦ γνωμικά, e il γ
secondo di essi si rivela frammento di discorso mercè il É
| titolo che porta solo in questo cod. Urb. 80: ἐλέχϑη πρὸς
È. ' Θεσσαλονικεῖς.
ΐ 8 *H — della Bi0l. Barberini 423, II, 2, cartaceo, del
sec. XVI, legato nel 1828, come da un’annotazione apposta
«sul risguardo. Di fogli 63, alt. cm. 27 ‘4 per 20, scritto
_ da più mani, contiene epistole di Fozio, del patriarca Ni-
cola e di altri, e dal f. 9 al f. 15" presenta 13 epistole di
Demetrio conservate anche in molti altri manoscritti.
È 9 ἘΠ: — della Bibl. Barberini 376, VI, 28, magni-
fico cod. cartaceo, in folio grande, del secolo XVI, di fo-
| gli 257, ali em. 42 peri οἵ, È i corti Te ἀνέρβοθὴ bemen o dat
mano sola. Contiene opere di Giovanni CRT di
Fozio, del patriarca Germano, di Marco monaco e di Do- |
roteo. Dal f. 249 al 254" presenta le medesime epistole di
Demetrio che il codice precedente.
10 ἘΠ — della Bid. Vallicelliana F, 83, col titolo: Opu- ὁ
scula Varia Auctorum Graecorum, cartaceo, del sec. XVI,
di fogli 230, alt. cm. 21 per 15, scritto da varie mani.
Oltre la grammatica di Giorgio Cortese, alcuni opuscoli di
Giovanni Damasceno, varii excerpta classici e Bizantini,
contiene dal f. 163 al 177" diciassette epistole di Demetrio,
le quali si conservano anche in altri manoscritti.
11 Καὶ — della 240. Nazionale di Palermo, II, D, 9,
col titolo: Epistolae Philosophorum, illustrato da Emidio
Martini nel Catalogo dei mss. greci etc. I, 79. Contiene epi-
stole di Libanio e due epistole di Demetrio anepigrafe, le
quali si ritrovano solo nei codici A ed Y, e in A con epi-
grafe. Il codice è scritto da mano non esperta e non più
antica del secolo XV.
SI 12 L — della Bibl. Mediceo Laurenziana, XXIV, Plut.
"SG LIX (Bandini II 541) col titolo: “όγοι καὶ ἐπιστολαὶ dia-
IE φόρων. Cartaceo, del sec. XV, di fogli 135, alt. cm. 28 per 20,
Foa scritto da una mano sola. Tranne alcune orazioni di Iso-
Ki "Ἢ crate, contiene solamente opere di Demetrio Cidone, cioè
$ cinque orazioni di cui tre sono inedite, l’opuscolo sul di- τὸ
sprezzo della morte col titolo: λόγος ὅπως ἄλογον τὸ ϑανάτου
δέος ἀποδεικνύων, titolo diverso da quello della volgata, la
monodia sugli eccidii di Tessalonica e 24 epistole dal f. 1157
al 133, le quali si conservano anche in altri manoscritti.
13 71 — della Bibl. Mediceo Laurenziana, XII, Plut.
LVII (Bandini, vol. cit., colonna 390) col titolo ἐπιστολῶν
ἼΩΝ ἄϑροισις ἀνδρῶν πανσόφων. Cartaceo, del sec. XV, di fogli 109,
ΝΡ alt. cm. 28 per 20, nitidamente scritto. Contiene gran parte |.
GA
a
ti A pi Si
RI 0 cIDo» DR sù Ψ
Ἐπιστολῶν ἄϑροισις ἀνδρῶν πανσόφων
Οὺς ὁ πρὶν ἐβλάστη ὡς ῥόδα χρόνος *
Ὧν ῥεῖ μὲν ἄνϑος, ἡ dè τοῦ μύρου χάρις
Μένει διαρκῶς εἰς πνοὴν εὐωδίας "
Καὶ τῶν σοφῶν γάρ, ἡ μὲν ἀκμὴ τοῦ βίου
Πτηνῶς παρῆλϑεν, ἡ dè τῶν λόγων χάρις
Μένει διαρκῶς εἰς ἀείμνηστον κλέος.
Dopo la corrispondenza tra Giuliano e Libanio contiene
dal f. 118" al f. 119" quattro epistole con l’ epigrafe Kvd”,
su che il Bandini dice: ‘ quum non occurrant inter Iuliani
epistolas, incertum num ad ipsum an ad alium pertineant:
praeterea quum nomen illud aeque Xvd@ry legi possit ac
Κυδώνης, Cydonem etiam auctorem habere possunt ’ ed in
altro luogo aggiunge: ‘ quatuor epistolae incertum an sint
Iuliani an alterius, forte Cydonis ’. L’ incertezza che sorge
da queste parole del Bandini non regge più, perchè ho
rinvenuto dette epistole con titolo certo tra le epistole di
Demetrio contenute nel codice che innanzi ho notato con
«la lettera B.
14 Le» — della Bibl. Mediceo Laurenziana, XIII, Plut.
LXXIV (Bandini III 102) del sec. XV, cartaceo. Contiene
una sola epistola di Demetrio a Niccola Cabasila, la quale
si conserva in molti altri mss.
15, 16 M, Mi — due codd, della Βιδί. Sinodale di Mosca,
descritti da Cristiano Matthaei nella Notitia codd. Graec.
bibl. Mosquensis — Accurata codd. Graec. bibl. Mosq. ὃ. Synodi
notitia et recensio. Da questi codici il Matthaei trasse le
epistole del Cidone che pubblicò.
17 ἘΝ — della Bibl. dell’ Oratorio di Napoli XXII-I,
col titolo: Opuscula Varia diversorum Auctorum Graecorum.
Cartaceo, di f. 477, alt. cm. 284 per 19. Oltre poche opere
classiche e varii opuscoli Bizantini, di Demetrio contiene
be,
il daga dA ‘disprezzo della mo rie. gi titoli o Ἐπ enti ia
quello che ho innanzi riportato dal cod. L. Dal f. 2737:
290" presenta 42 epistole ed altre due al 325". Questo co-
dice è importante, perchè alcune delle epistole sono super-.
stiti solamente in esso, ed altre negli altri non hanno epi-
grafe. Descrissi distesamente questo codice nel mio lavoro:
Codici ignorati nelle Bibl. di Napoli, Lipsia, Harrassowitz 1).
18 P — parigino Coisliniano con antica segnatura
CCCXXV (Montfaucon, Bibl. Coisl. pag. 428), poscia con
segnatura regia MCCXIII (Cat. codd. mss. Bibl. Regiae
II 254) ora con segnatura 315 nell’ Omont, Inventaire ...
manuscrits de Coislin. Contiene 46 epistole di Demetrio
quasi tutte conservateci in molti altri voto! e pubblicate
in gran parte dal ‘Boissonade.
19 P1— parigino con segnatura MCCCXVIII (v. Ca-
tal. II 282). Contiene due epistole invettive di Demetrio
contro il patriarca Filoteo, le quali sono quelle stesse che.
sì ritrovano in 5. Il Boivin ne trasse un frammento che
premise alla storia del Gregorà ed è stato riprodotto nel-
l'edizione Bonnense di quello storico a pag. LXXVI.
20 Ps — parigino con segnatura MMDCLXXI descritto
nel Cat. II 358. Contiene due epistole conservate in molti
altri codd.
21 Q— della Marciana di Venezia, con antica segna-
Aes» tura CCCCCIX (Zanetti p. 273), ora con segnatura V, IX,
δ" arm. LXIX, th. 2, col titolo Miscellunea. Cartaceo, di f. 97,
π᾿ alt. cm. 28‘ per 22, rozzamente scritto con numerose ab-
breviature. Al verso dell’ ultimo foglio contiene un’ epistola
di Demetrio invettiva contro Giuseppe Briennio, la quale
fi? non si ritrova in alcun altro ms., ed un epitaffio in morte
sp di Demetrio, senza nome di autore 3). Contro l’incerta indi-
1) [Of. ora E. Martini, Catal. di mss. gr. etc. I 2 p. 397-415. G. V.]
2) È di Manuele Caleca, come ho ricavato dai codd. Vaticani C, 677
f. 49; C, 1092 f. 28; e C, 1098 f. 125.
i Pi Θ᾽ dell'età e sudice data dal Cat. dello ITS si Ῥυὺ
pi che esso è stato scritto tra il 1453 (poichè vi è
| di mano del copista un’ annotazione della presa di Costan-
| tinopoli, annotazione sfuggita allo Zanetti) ed il 1469 in
cui il Bessarione, la cui firma appare in greco ed in latino
sui primi fogli, donò la sua biblioteca alla Repubblica.
22 E — Barocciano della bibl. di Oxford descritto nel
Catal. codd. mss. qui in Bibl. aedis Christi apud Oxon. as-
servantur. Contiene 14 epistole di Demetrio a Manuele 2°,
le quali sembrano copiate dal codice seguente.
23 S — della Bibl. imperiale di Vienna CCLXI, car-
taceo, descritto nei Commentarii de Bibl. Caesar. Vindobon.
Lambecii-Kollarii, lib. V, pag. 385. Contiene 14 epistole
di Demetrio conservateci in altri mss.
24 T — della Biblioteca Universitaria di Torino, se-
gnato dal Pasini (Catalog. mss. codd. Bibl. R. Taur. Athen.
Pars 1*, pag. 266) CLXXIX, B, II, 33, ora segnato B,
V, 33, dal titolo: Miscellanea ex Patribus. Cartaceo, di fo-
gli 403, dell’ altezza di cm. 21 per 14, contenente copiosi
excerpta classici e Bizantini. Il Pasini lo crede del sec. XVI,
ed infatti sull’ ultimo foglio apparisce in cifre arabiche la
data 1539 wwrì αὐγύστου. Ma questa data è di mano poste-
riore, e inoltre il Pasini non ha notato che il cod. è scritto
da varie mani non della stessa età; ed a me pare che
quella mano che va dal f. 34 al f. 97 e ritorna al 1485
sino alla fine, sia più antica di molti anni. Questa mano
ha scritto in quel codice sedici epistole di Demetrio a
caratteri minutissimi tanto che spesso i segni di accen-
tuazione, e talora anche le lettere, sono indistinti. Per tale
difficoltà della grafia il Pasini non ha ben letto talora
quelle parole che egli nel suo catalogo riporta come inizio
delle epistole.
25 U — della Biblioteca Angelica di Roma, vecchia
segnatura C, 4, ὃ, ora con segnatura 25, cartaceo, di f. 244,
10
ἃ. JORIO Ὁ
alt. cm. 23 4 per 16 'ζ, del sec. XVI. Cf. Muccio e Franchi
in Studi ital. IV 52 sq. Contiene opuscoli di Massimo Tirio,
una parafrasi di Oppiano, excerpta dalla storia di Procopio,
ed al f. 223 presenta 13 epistole col titolo: z0d σοφωτάτου
καὶ λωγιωτάτου δημητρίου τοῦ κυδώνη τοῦ ἀπὸ ϑεσσαλονίχης
ἐπιστολαί, le quali si ritrovano in molti altri mss.
Premessi questi cenni descrittivi passo a dar notizia
delle relazioni di parentela che intercedono tra i codici.
Restringo l'esame ad una prima divisione in classi, chè
sarebbe lungo ed anche superfluo istituire un minuto con-
fronto tra tutti i codici. La divisione in due grandi classi
è evidente da molti luoghi in cui in alcuni manoscritti
appariscono lacune che in altri non sono. Ne sia esempio
la fine di una dell’ epistole a Manuele Paleologo che nel-
l’ indice, nella 3* parte di questo lavoro, porta il n.° 53.
Ora il testo di essa si presenta esile, se non monco in
molti codici, e più pieno in altri, come qui si può vedere:
Testo peI copp. L; H, Hi, M, 6, k, U.
Ταῦτα καὶ cè τὰς ὑπὲρ τῆς πατρίδος πρὸς ἐμὲ παραινέσεις
οὐκ ἐᾷ προχωρεῖν * οἶδα μὲν γὰρ καὶ αὐτὸς ὅσια δράσων φιλῶν
τὴν πατρίδα, καὶ ταύτην ἀνέχων εἰς δύναμιν, καὶ μάλισϑ᾽ ὅταν
δέηται τῶν βοηϑησόντων © ἕτερα δ᾽ ἐστίν, ὑφ᾽ ὧν ἐγὼ κωλύο-
μαι ταύτην αὐτῇ λειτουργίαν εἰσφέρειν, ἃ καὶ διεξελϑεῖν χα-
λεπὸν καὶ τεεριγενέσϑαι ἀδύνατον. τούτων τοίνυν κρατούντων
πολλή μοι πανταχόϑεν συγγνώμη, εἰ μὴ δυναίμην τῇ πατρίδι
τὴν ὀφειλομένην χάριν ἐχτίνειν. ἕν μόνον εἰπὼν οἶμαι δόξειν
χαὶ σοί, μὴ πεῖϑε κακὰ φέρειν, ὧν αὐτὸς ἀπεπήδησας "οὔτε
γὰρ κουφοτέρων νῦν τούτων ἢ σὺ τότε πειρῶμαι, ot ἐγὼ δι-
καιότερος ἐκείνων ἀνέχεσϑαι, οὐ μὴν οὐδὲ χαρτερικώτερος, ©
εἶ τοίνυν ἀδάμας εἶξε, τί δεῖ
mavras τοὺς νῦν ἀνδρείᾳ νικῶν
μέμφεσϑαι τῷ κηρῷ:
4 L omette τῶν --- 8 L, H, H, ἐχτείνειν --- 10. 11 ϑυκαιότερος M ---
11 ἐχείνων ἀνέχεσθαι οὐ μὴν οὐδὲ καρτεριχώτερος agg. marg. U: ἀνέχε-
σϑαι οὐ μὴν δὴ καρτερ (sic) H.
᾿ς οὐκ ἐᾷ προχωρεῖν * οἶδα μὲν γὰρ καὶ αὐτὸς ὅσια δράσων φιλῶν
Ταῦτα καὶ σοὶ τὰς ὑπὲρ τῆς πατρίδος πρὸς ἐμὲ πταραινέσεις
τὴν πατρίδα, καὶ ταύτην ἀνέχων εἰς δύναμιν, καὶ μάλισϑ᾽ ὅταν
δέηται τῶν βοηϑησόντων ᾿ ἀλλὰ δεῖ τοῖς ὑπὲρ τούτου λόγοις
προσκεῖσϑαι, εἰ καὶ ἡ πατρὶς τοῦτο βούλεται, καὶ εἰ τῆς συμ-
βουλῆς τῶν αὐτῇ συμφερόντων ἀνέχεται © ἀλλὰ μὴ τὸν μὲν
τούτων σύμβουλον ἀτιμοῖ καὶ ἐξείργοι καὶ ἐξελαύνοι καὶ κίν-
δυνον προλέγει σπεαρρησιαζομένῳ *
μᾶλλον ἢ τοῦ ταύτῃ συμφέροντος ττολιτευομένοις ἐνδίδωσιν
- > = ΄
τοῖς d ὑπὲρ τῶν πολεμίων
ἑαυτήν, καὶ κολάκων καὶ καταπτύστων ἀνϑρώπων μεστὸν ἄττο-
φαίνει τὸ βῆμα
βέλτιστα συμβουλεύων οὐδὲν ὠφελήσει, ἐκκείσεται δὲ ἄλλως
ἀπαιδεύτοις μὲν γέλως, συκοφάντοις δὲ ὅτι βούλοιντο χρῆσϑαι"
ὃ δὲ χόλαξ καὶ ὃ δωρωδόκος καὶ ὃ οἰκότριψ καὶ τὸ ἀνδράποδον
ἄρξει μὲν αὐτοῦ, ἄρξει δὲ καὶ ττάντων τῶν ἀγαϑῶν καὶ ἔπι-
e
τοιαύτην γὰρ τίς οὐ φεύξεται, ἣν ὃ μὲν cà
εικῶν καὶ ἐλευϑέρων ἀνδρῶν, καὶ ἐπιτάξει μὲν τούτοις ὅσα
καὶ δούλοις, τοῖς δὲ κοινοῖς τῆς πόλεως ἀγαϑοῖς ἀναιδέστερον
ἢ τοῖς ἰδίᾳ διαφέρουσι καταχρήσεται © βίᾳ δὲ καὶ ἀνοίᾳ καὶ
ἀσελγείᾳ ττάντα ταράξας, ἔσχατον καὶ τὴν πόλιν ὅλην ὥσττερ
ναῦν ἀπειρίᾳ καὶ πονηρίᾳ ναυτῶν καταδῦσαν εἰς δουλείαν
ἀγρίαν ὠϑήσει, ὃ νῦν μὴ πάϑοιμεν, σῶτερ * εἰ καὶ τὰ πράγ-
ματα μονονουχὶ φωνὴν ἀφιέντα τὸ μέλλον πάϑος κηρύττει,
© x DA > = \ , ΄ “ὦ 3 I 2
Xx i A XV
οἷς καὶ τῶν ἐκ λογισμοῦ τὸ μέλλον δυναμένων δρᾶν οὐδεὶς ἂν
τιφϑέγγεται
φορῶν ἐνστρεφόμενον κελεύεις, ὦ βασιλεῦ, καϑήμενον, καὶ τῆς
χαϑημέραν ἀνεχόμενον παροινίας, ἔσχατον ἀναμένειν ὅπτότε
δουλεύσει τοῦτο μόνον τῆς αἰσχύνης ποιούμενον φάρμακον, τὸ
-» - - ΄ n > x τ ς ,
ταῦτα συνδοκεῖν τῇ πατρίδι" ἐγὼ δ᾽ εἶ μὲν ἦν τις ὃ πείϑων
τὸν τοίνυν τοιούτῳ κύκλῳ πραγμάτων καὶ συμ-
e (-4 là ni , x Ἁ ΄ CA
ὡς αὕτη μόλις ποτὲ σωφρονήσασα καὶ τοὺς μαινομένους τού-
, - tà Lo x - si - #
τους μισήσασα τῶν δικαίων καὶ τὸ συνοῖσον αὐτῇ ζητούντων
ἀνδέξεται, τταντὸς ἂν μᾶλλον οἷς λέγεις ὑπήκουσα, καὶ ἐμαυτῷ
καὶ τῇ πόλει συμφέρουσαν νομίσας τὴν συμβουλήν * εἰ δὲ τῆς
νόσου ταύτῃ πέρας οὐδέν, ἀλλὰ δεῖ τὴν τελευτὴν μόνην αὐτῇ
γομίζειν ἀττιαλλαγὴν ἔσεσϑαν τῶν κακῶν, τί κατέχειν ἐττιχειρεῖς
ἄνϑρωπον, mao οὗ τοῖς μὲν πράγμασιν οὐδὲν ὄφελος ἔσται,
4
Doni δὲ Honor ἌΘΩΝ n γα DI so fi 'αισ 3;
ἐπιϑήκην τῶν κακῶν MSI o πρὸς ταῦτα βλέπων, ὦ.
βασιλεῦ, καὶ εἰ δυνατὸν μένοντι λυσιτελεῖν τῇ πατρίδι, συμ-
βούλευε μᾶλλον dè ἐπίταττε, καὶ ὥσπερ χρησμῷ ταῖς σπταραι-
νέσεσί μὲ σεειϑόμενον ἕξεις " εἰ δὲ τοῦτο μὲν κἂν μάντις εἰπὼν
δόξαι ληρεῖν, δοκῶ δέ τι λέγειν αὐτός, καὶ σὺ χαλεττὸν κρίνεις
παραμένειν, οὗ τις ἀδόξως ἀποϑανεῖται. ἔγγνωϑι πρὸς ϑεοῦ
τῷ μετὰ δόξης αἰρουμένῳ ζῆν μᾶλλον ἢ μετ᾽ ἀδοξίας ἀποϑα-
νεῖν © τοῦτο γὰρ καὶ ἐμὲ καὶ πάντας χρὴ προσδοκᾶν εἰς τὴν
νῦν οὖσαν τῶν πραγμάτων κατάστασιν ἀφορῶντας, ἄλλως te
καὶ τοῖς ἔξωϑεν πολέμου καὶ τῆς ἔνδον στάσεως νῦν προστε-
ϑείσης, ἣν καὶ πρότερον τῷ avrò λυμαινομένῳ, νῦν εἰς ἄνή-
κεστον προήγαγεν ἡ κοινὴ πάντων ἡμῶν ἁμαρτία ᾿ ὅτε φύσις
μὲν ἀγνοῆται, συγγένεια δὲ ὄνομα ἄλλως, τοῦ δὲ ζῆν εἷς πτόρος
ἡ τῶν ὁμοφύλων καὶ ττολιτῶν oodocia, ὃ καὶ νῦν μικροῦ δεῆσαν
πάντα ἀνέτρεπεν, εἰ μὴ ϑεὸς κύριον ποιῶν ὃν ὑπὲρ τῶν γο-
νέων ἔϑηκεν νόμον, τόν τε βασιλέα καὶ τοὺς ἄλλους αἰσχίστης
ἐξείλετο τελευτῆς. ὧρ᾽ ἔχει μοι παραίξησιν ἡ φυγὴ καὶ οὐ πάνυ
δειλὸς ἐγὼ τοιαύτας δυσχερείας ἀποδιδράσκων: ἕν δ᾽ ἔτι σπτρο-
σϑεὶς οἴμαι δόξειν τι λέγειν χαὶ σοί" μή μὲ πεῖϑε κακὰ φέρειν,
ὧν αὐτὸς ἀπειτήδησας " οὔτε γὰρ αὐτὸς κουφοτέρων νῦν τούτων
ἢ σὺ τότε πειρῶμαι, τὸ γὰρ καχὸν καϑημέραν χωρεῖ, οὔτ᾽ ἐγὼ
δικαιότερος τούτων ἀνέχεσθαι, οὐ μὴν οὐδὲ ἀνδρειότερος, ὦ
πάντας τοὺς νῦν νικῶν ἀρετῆ. εἰ τοίνυν ἀδάμας εἶξε, τί δεῖ
μέμφεσϑαι τῶ κηρῷ;
È evidente quindi la divisione dei codd. in due classi:
alla 1° appartengono A ed F, alla 2* gli altri. Di questi
ultimi, per altre comparazioni che qui ometto, si può dire
che 5, 10, U, provengano da uno stesso stipite; similmente
da uno stesso stipite provengono 1 ed 7, se pure uno
non è copia dell’ altro. G, I, L, M, Μι, N, in quanto alle
epistole che hanno comuni, non molte in verità, hanno
stretta relazione tra loro; degli altri codd. la comparazione
non può dare deduzioni certe, perchè è scarso il numero
delle epistole in essi contenute.
SOBRIO
A RE ΚΗ sa I
LARIO DI DEMETRIO CIDONE.
ἘΠ’
LA PARTE EDITA
. Sino dai tempi che altra volta fiorirono gli studii sul
Medio Evo greco l’importanza dell’ epistolario Cidoniano
non sfuggì. Il Lambeck menzionando le poche epistole del
codice Viennese scriveva: ‘ epistolae hae multas ob causas
dignissimae sunt ut Supplemento Corporis Historiae By-
zantinae posthac inserantur ? e quest’ opinione si voleva
trarre in atto dallo Spanagel che, come scriveva il Kollar,
‘ eruditissimi Froelichii opera usus has Demetrii epistolas
in supplementis suis Byzantinis edere meditabatur ’. Tut-
tavia il Matthaei nel 1776 fu il primo a pubblicarne otto a
Mosca nell’ opera /socratis, Demetrii Cydone et Michaelis
Glycae aliquot epistolae; due altre ne pubblicò nei Z/oxiZe
“Ελληνικὰ, ed un’altra a Dresda in un programma scolastico.
Dal Boissonade ne furono pubblicate altre trentasette negli
Anecdota Nova; un’altra fu pubblicata testè da Nicola Franco
nell'opera 1 codd. Vaticani della versione greca di Tommaso
d'Aquino. Ma le pubblicazioni del Matthaei e del Boissonade
non sono esenti da gravi mende. Innanzi tutto essi non esplo-
rarono e compararono più manoscritti, contentandosi cia-
scuno di quel singolo codice che loro era alle mani; ma dove
peccano anche più è nella conoscenza della storia politica
e letteraria della Grecia degli ultimi tempi. Senza questa
conoscenza non è possibile fare buone edizioni di scritti
Bizantini, perchè questi più delle opere classiche hanno
bisogno di note esplicative del testo, e dichiarative di quel
periodo storico tanto più oscuro del periodo classico quanto
più a noi vicino. La difficoltà di dare alla luce, in specie,
un epistolario Bizantino consiste non tanto nella ricerca
e trascrizione di esso, quanto nel dichiararne i punti oscuri,
nel ricercare ed indicare il valore storico delle parole dello
scrittore, valore che chiaramente non hanno, ma acquistano
mercè l’ indagine. Poichè ad’ impedire che le epistole, in
quel numero e forma che a noi sono superstiti, assorges-
Studi ital. di filo! class. IV. 18
Vle,
| iigto, ;
sero al grado di chiari ΑΣΑ ἢ o fonti “stori aHe pl
si E cause concorsero. Innanzi tutto l’uso invalso di si) E.
ἍΝ copia delle epistole e divulgarle imponeva allo scrittore
e la cautela, o di toccare parcamente gli eventi contempo-
* ranei, o di involgere il proprio pensiero in perifrasi e
rai vaporose parole. Quest’ ultimo caso fu più ovvio, perchè
δ aiutato dal vezzo a cui in quei tempi presso i Greci, come
ke più tardi presso gli Umanisti d’ Italia, era rivolto il com-
ἌΝ ponimento epistolare, a considerarlo cioè come una pura
I forma letteraria, un esercizio di lingua e di stile: il che
τ i quanto detragga al senso piano dello scritto e noccia al-
CSA l'esposizione di fatti e circostanze è noto a tutti. Ma d’altra
Υ parte coloro di cui sono superstiti gli epistolarii furono
n tutti uomini che ebbero gradi, ufficii, magistrature ed im-
dii: portanza politica e letteraria, sicchè la loro corrispondenza
doveva necessariamente riflettere numerosi eventi dei quali
PL gli scrittori erano spettatori o parte. Ed infatti delle molte
sO centinaia di epistole Bizantine tuttora inedite, quelle di
LE argomento meramente familiare sono poche. La difficoltà
di’ dunque sta nello spogliare le notizie importanti dall’invo-
SR lucro delle circonlocuzioni di cui la prudenza o il lenocinio
CAN rettorico le ha rivestite, e nell’ assegnare alle parole del
ta Ἢ testo l’ evento a cui si riferiscono, quando, ed è caso co-
munissimo, vi si allude senza denominarlo o distesamente
οὐδ dichiararlo, essendo un fatto ben noto a colui cui l’ epi-
Ἣ stola era indirizzata.
Duo Un esempio ci vien dato dalle seguenti parole di De-
metrio in un’epistola τῶ βασιλεῖ Μανουὴλ ἔτι ὄντι “εσπότῃ
(nei codd. A, N, 7, I) .... εἰ dè βερροίας μνησϑεὶς προσ-
λογίσῃ καὶ τὰς ἕν αὐτῇ δυσχερείας καὶ ὡς usi ἡδονῆς σοι
i, τῶν κακῶν ἐκοινώνουν ἐκείνων ... le quali riescono oscure
Ὰ ; al lettore odierno, perchè a che si allude qui col ricordo
Rat di Bsggoia e di sventure comuni ai due corrispondenti?
* Ma l’ indagine storica, tenendo conto che l’ epistola è stata
scritta quando Manuele era ancora Despota, ci induce a
πε: ritenere che si alluda a quell’ impresa sfortunata che Ma-
᾿ nuele, essendo Despota di Tessalonica, tentò contro Mu-
rad 1° facendogli ribellare una città vicina, per il che
Li
PT cor. —G.roc:_—_—r_—r"_oocGc eee ere vv _"
AA A agio aaa
[2 ὩΝ, ἸΣ "
n $ È
L’EPISTOLARIO DI DEMETRIO CIDONE. 275
Tessalonica, fu assediata da Caireddin pascià e Manuele
dovette fuggire 1). La città ribellata viene da Calcondila
detta Φέρραι nome Bizantino dell'antica Βέροια, e da Gior-
gio Phrantzes vien denominata Σέρραι. Questa equivoca
denominazione dei cronisti Bizantini condusse gli storici
moderni a diverse opinioni: Carlo Hopf ?) ritenne che fosse
una città con due nomi diversi; l’ Hammer 8) invece dalla
discordanza del nome si era indotto ad infirmare l'opinione
comune che Φέρραι fosse proprio l'antica Βέροια. Io nelle
parole di Demetrio, il quale per solito arcaicizza anche
nelle denominazioni geografiche, veggo una prova in favore
dell’ opinione infirmata dall’ Hammer, e nella lezione σέρραι
di Phrantzes parmi sia da ritenere o un errore del cronista,
il quale non fu veramente contemporaneo a quell'evento,
o piuttosto un’ errata per scambio dell’ iniziale in o.
Parimenti in un’altra epistola di Demetrio a Manuele
(nei codd. L, M, M1) le seguenti parole: τοῦτό σὲ sréreev
ὑπερβάντα τὰς ἁπάντων ἐλπίδας ὑπεριδεῖν μὲν ττέλαγος, ἔπι-
σφαλῶς δὲ πλεύσαντα τὸν ἰόνιον πρὸς τοῖς ἐκείνου μυχοῖς τὸν
πατέρα ζητεῖν, alludono evidentemente al noto viaggio che
Manuele fece a Venezia per riscattare il padre dai creditori.
È questo il compito non facile di un editore, ed in questa
parte esplicativa delle epistole, senza la quale molta parte
di essa rimarrebbe oscura, difettano assai il Matthaei ed
il Boissonade. Qualche prova, tra molte, varrà a mostrare
non audace la mia affermazione.
Il Matthaei nell’ Animadversiones alla quinta delle prime
otto epistole da lui pubblicate sente il bisogno di apporre
una nota esplicativa alle seguenti parole: οὕτω “Ρωμαίοις
χαὶ νύκτωρ καὶ μεϑ' ἡμέραν ὁμιλία τὰ σὰ ᾿ οὐ κατὰ τὸν Ασάνην
χρόνῳ δητῷ στησομένη, ἀλλ᾽ ἀεὶ μεϑ'᾽ ἡδονῆς καϑέξουσα τοὺς
τῶν σῶν μεμνημένους, ed annota: quis iste Asanes fuerit
equidem ignoro. Puto scripserat Αἰσχίνην apud quem aliquo-
ties formula haec χρόνῳ “Pyrg occurrit. Certe nunc nihil pro-
1) V. Calcondila lib. 1°; nonchè Berger de Xivrey, Memoiîre sur
l’empereur Manuel Paléoloque.
2) Griechenland im Mittelalter, II 445.
3) Geschichte d. Osma. Buch V, Anmerkung 51.
i
-- ὁ
Ὁ".
ων
Lea
babilius epcogitare potui. Così per poco De non è
ventato contemporaneo di Demetrio Cidone e di Manuele
Paleologo a cui quelle parole sono rivolte. Ora chi, anche
non molto versato nella Storia Bizantina, ignora questa
famiglia Asane tanto illustre negli ultimi tempi dell’ im-
pero, imparentata con la famiglia imperiale, e di cui varii
membri appariscono nelle corrispondenze epistolari di De-
metrio Cidone e di Manuele Paleologo? 1).
Così nell’epistola 8* il Matthaei si incontra nelle seguenti
parole: εἰ μὴ σφόδρα φροντίζειν ἀληϑείας ἐπεπείσμην τὸν
ῥαδηνὸν, οὐδὲ πώποτ᾽ ἂν ἐπείσϑην, εἰς τὸν λόγον ἰδών, τοι-
αὔτά σοι τήν te γλῶτταν τήν τὲ διάνοιαν δεδυνῆσϑαι. νῦν
δὲ πόρρωϑέν te τὸν ἄνδρα εἰδὼς τὰς ἐν τοῖς λόγοις ὑπερβολὰς
φυλαττόμενον, καὶ νῦν δὲ μᾶλλον τῷ σοι συνεῖναι διδαχϑέντα
τὸ μέτρον τοῦτο τηρεῖν, ἄλλως τε καὶ ἐν οἷς ἔμελλε πείϑειν
ἐμὲ, ἐπίστευσά τε yewpovzi τῆς σῆς διανοίας εἶναι τόκον τὸν
λόγον, il cui senso ὁ piano se si bada che ῥαδηνὸν è nome
proprio, di persona a cui sono indirizzate ben dieci epi-
stole di Demetrio *). Invece il Matthaei scambia ῥαδηνὸν
per un aggettivo, vi vede una menda del copista, avverte
il lettore: ‘ corrige ῥαδινὸν pro ῥαδηνὸν ’, e dà così un
testo che non è più quello dell’ autore.
Nè più felice è il Boissonade nelle sue note. Pubblica
l’epistola Μανουὴλ τῷ Καλεκᾷ ed annota: Manuel Caleca,
patriarca CPolitanus, mentre è noto che il patriarca di tal
cognome si chiamò Giovanni. Così pure all’ epigrafe τοῖς
συνοῦσι τῷ βασιλεῖ μετὰ τὴν εἱρκτὴν, appone la seguente
nota: Videlicet τὴν sioxr)v τὴν αὐτῶν. Durante civili bello,
cives plurimi qui Cantacuzeni partibus favebant, Annae iussu
aut magnatum potius qui res publicas moderabantur, in vin-
cula fuerant coniecti, quos urbe expugnata statim in liber-
tatem vindicavit Cantacuzenus. Ma più appresso, poichè dal-
l’epistola apparisce che anche l’ imperatore è stato liberato
dalla prigione, alle parole: ὁ ϑαυμαστὸς βασιλεὺς... πυϑό-
1) V. appresso nell’ Indice dell’epistole; n." 96-106, nonchè Legrand,
Lettres de l’Empereur Manuel Paléologue, e la citata memoria del
Berger.
2) V. appresso nell’Indice dell’ epistole i n." 85-95.
n,
L’EPISTOLARIO DI DEMETRIO CIDONE. DI
μενος μὲν ὑμῶν ἀχριβέστερον ὧν πεπείρασϑε, διδάσκων δὲ καὶ
αὐτὸς ὡς καὶ τὰ τῶν βασιλείων εἴχει τῇ τύχῃ καὶ τὰ τῆς με-
ταβολῆς ἐπὶ πάντα χωρεῖ, οὗ τὸν νεμᾶν ἀκούοντες, καὶ τὴν
ἀμήχανον τοῦ πύργου διωρυχὴν καὶ τὸν ἀπροσδόκητον δρασμὸν
καὶ τὸ δεινότητι μεταστήσαντα τοῖς βαρβάροις τὰς γνώμας
ἀντὶ στολεμίων χρήσασϑαι φίλοις, ϑαύμαζετε μὲν ὥστιερ εἶχός.
μικρὰς δὲ τὰς ὑμετέρας συμφορὰς πρὸς τὰ τούτου κρίνετε ττάϑη,
il Boissonade ingenuamente dice: ee Cydonii verbis fere
credere sit fuisse Cantacuzenum in turre Anema inclusum,
unde effosso muro evaserit. Nil tale legere memini. E come
poteva averlo letto, se di prigionia del Cantacuzeno non
vi è alcuna menzione in nessun cronista, nè il Cantacu-
zeno stesso, tanto prolisso nel raccontare anche i più piccoli
torti ricevuti, ne fa motto nella storia sua? Le parole di
Demetrio si riferiscono ad un fatto avvenuto alcuni anni
dopo la caduta del Cantacuzeno, alle lotte cioè tra Gio-
vanni V e suo figlio Andronico IV, quando questi nel 1376
(vedi la cronaca anonima pubbl. dal Miller nei Sitzungsber.
der Wienen Ak., vol. IX) detronizzò suo padre e lo rinchiuse
nella torre Anema, donde evase finalmente mercè l’ aiuto
di Carlo Zeno.
Ho citato questi pochi tra molti esempii di inesattezze
del Matthaei e del Boissonade, non certamente per detrarre
alla memoria di quei valentuomini, ma per mostrare quanto
poco frutto un editore dell’ epistolario Cidoniano possa
trarre dalle opere loro, e quanto sia necessario che anche
la parte da loro edita venga ripubblicata nella nuova
edizione.
III.
INDICE DELL’EPISTOLE SUPERSTITI DI DEMETRIO CIDONE
DA ME RACCOLTE, ED INDICAZIONE DELLE SINGOLE LORO FONTI.
Note: —Vatie.-101;. B.= Vatie. 678; Οἱ = Vate.
ibo6nD=—"Vatie::632: E = Vatic. 481; F'— Urbin. 133;
G. = Urbin. 80; H = Barber. 423, II, 2; ἘΠῚ = Barber. 376,
VI, 23; 1 = Vallicelliano; Καὶ = Palermitano; L = Laurenz.
LIX,24; L1=Laurenz. LVII, 12; L:= Laurenz.LXXIV, 13;
DA Mi = - codd. Mosto N= TE P, Pi, Pr ΞΞ. = goal δὴ
Parigini; Q = Ven. Marciano; È = Oxoniense; 8; BI
= codd. Vienn.; Τ᾽ = Torinese; U = Angelico.
I. EPISTOLE CON EPIGRAFE (1-162).
Τῷ βασιλεῖ Καντακουζηνῷ: 1 (Νῦν ἡμῖν περιήκειν τὴν
τοῦ) Ν. Ῥ. | 2 (Καὶ νόμος ἀπαιτεῖ ϑεῖος καὶ) N. P. [ὃ (Θρᾷκας
δὲ ἄρα ὡς ἔοικεν) N. Ῥ. 1.4 (Οὐκ ἄρα φαῦλός τις ἣν 6) N. P. |
5 (Χαλεπὸν ἔργων ἄνϑρωπος) N. P. | 6 ("2 τῆς δεινότητος
λαβυρίνϑοις) N. | (Οὐ κακὸς ἄρα μάντις ἐγὼ) N. | 8 (Πρὸς
ὅτι μὲν αὐτὸς ἀφορῶν) N. P.
Τῷ βασιλεῖ Ιωάννῃ: 9 (Τὴν ἐμὴν παρὰ σοὶ χώραν καὶ)
A. F.|10 (Οὐκ εἰμὶ μὲν τῶν σῶν) A. F. [11 (Μὴ ϑαύμαζε
βασιλεῦ εἰ τῶν) A. F. | 12 (ΟὍσος ὃ χειμὼν περὶ σὲ καὶ) A. F.
Τῷ βασιλεῖ Ματϑαίῳ: 18 (Οὐκ ἄρα εἵμαρτο νῦν πάντα)
AE.
Τῷ βασιλεῖ: 14 (Ti τοῦτο; τοὺς ἄλλους εὖ τοῖς) Ἂς ἘΠῚ)
15 (Ὥσπερ εἰ φιλοκερδεῖ φίλῳ) A. F.
Τῇ βασιλίδι “Ελένῃ: 16 (ἄλλοις μὲν ὁ ϑεὸς ἀλλα) A. F. |
17 (Οὐκ ἐπίδειξις καὶ oi διὰ ταύτην) A. F. | 18 (Πῶς οἴει μὲ
χαίρειν χαίρουσάν ce) N.
Τῷ βασιλέως υἱῷ Θεοδώρῳ: 19 (Τί τοῦτο οὕτως ἡμᾶς
εὐήϑεις) A. F. | 20 (Οὐπώποτε τοσοῦτον ἥσϑην) A. F. | 21 (4704-
2oîs us κατὰ τὸ παρ ἡμῶν) A.
Θεοδώρῳ τῷ πορφυρογεννήτῳ: 22 (Εὐθὺς ἥσϑην δεξά-
μενος τὴν ἐπιστολὴν) A. F.
Θεοδώρῳ “εσπότῃ: 23 (Χάρις σοι καὶ τοῦ γράψαι) A. F. ||
24 (Asi με διὰ πάντων εὐεργετῶν) A. F. N. L. H. Hi. 1. 5. T. U.
Θεοδώρῳ τῷ KavrtaxovEnv@: 25 (Ti τοῦτο καὶ πρὸ τῆς
εὐτυχίας) A. F.
Τῷ βασιλεῖ Μανουήλ: 26 (“έχου τὰ παρὰ τῶν ὡρῶν)
A.F.|27 (Πολλῶν ἀνδρῶν ἐπ᾽ εὐδαιμονίᾳ) A. F. | 28 (Παρὰ
μὲν τῶν δυναμένων ἔργα) A. F. | 29 ("O μὲν ἡ πόλις ἡμῖν
μετὰ τὴν) A. F. | 30 (‘O μὲν Aoitos πνεύματος) A. F..Lv
Hi. S.R.— (M) 1) 81 (Τῶν σῶν ἐπιστολῶν ἐνέπλησε) A. F. |
1) Con M), <(B), {ΕΣ indico le epistole edite dal Matthaei, dal
Boissonade, dal Franco.
7
ui
”
:D
L’EPISTOLARIO DI DEMETRIO CIDONE. 279
32 (ἀνδρὶ mao ἀγαϑῷ χάριν κειμένην) A. F. | 33 (Τοῖς μὲν
βασιλεῦσι τοῦτο δὴ τὸ) A. F. | 34 (Ὃ κομίζων σοι τὰ γράμ-
pata) A. F. | 35 (Ὅταν τὴν ἐπιστολὴν διερχόμενος) A. F. |
36 (Πρὸς ϑεοῦ πεῖϑε τὸν. βασιλέα) A. | 37 (ἄχϑομαι βλέπων
τὸν πρὶν) A. F. | 88 (Τοῖς περὶ τοὺς λόγους) A. F. | 39 (Εἰ
μὴ σφόδρα φορτίζειν) A. F. — (ΜῈ | 40 (᾿γὼ τοὺς εἰς Θεσ-
σαλονίκην) A. F.| 41 (Τῆς εἰς σαυτὸν εὐνοίας) A. F. | 42 (Ὁ
᾿Ασάνης οὐ γὰρ ἂν πρὸ τῶν) A. F. | 48 (Μόλις εἱρχτὴν καὶ
δέσμα) A. F. L. H. Hi. 5. R. U. — <M) | 44 (3ò τοῖς τε
ἄλλοις εὐποιεῖς) N. | 45 (Οὐχ ὥς τι τῶν παραδόξων) A. F. N.
L. T. I. H. H1. 5. R. U. | 46 (Τοὺς ταῖς εὐεργεσίαις τάχος)
N.L.T.H.H1.I. F.S.R.U.|47 ("9 ris τὰς συνεχεῖς ταύτας
παύσας) A. F. N.
AE, NT. I. |
SEN. Li H..Hr.
BS.
μου μέμνησαι) N. L. I.
ΤΠ =
R.
1. 1.1. ] 48 (Ὦ τί τὸ παχὺ καὶ σκοτεινὸν)
49 (Τί τοῦτο χρὴ νομίσαι τὸ σόφισμα) A.
R. n — <M) | 50 (Ἤιδειν μὲν ὅτι
T. [61 (Σὺ καὶ ἄρχειν οἶσϑα καὶ)
i ἘΠῚ Ha. S. R. {MV i; | 52 (Ορμῶντι γράφειν σοι, βα-
06450) 1π|.- ΠΡ ΕἸ. H1. S. U. — {(M) | 53 (Ἤιδειν καὶ αὐτὸς
ὅτι ustà λόγου) A. F. L. H. H1. S. R. U. — (Δ | 54 (ἐγὼ καὶ
σοῦ βουλομένου καὶ A. N. T. I. | 55 (Οὐκ οἶδ᾽ ὅτι παρ᾽ ἡμῶν
ἠδικημένος) L. H. H1. S. R. U. — {M) | 56 (Τί τοῦτο τὸν πάλαι
ποϑούμενον) G. P. | 57 (Οἶδα ὅτι μετὰ τοῦ Avrsîo 9a) G. P.
Τῷ υἱῷ τοῦ βασιλέως: 58 (’Aya9ods τινάς φησι yeyevi-
σϑαι) N. | 59 (Σὺ δὲ ἄρα Κάλχας τις ἦσϑα) N. | 60 (Τοῦ σὲ
χαταλιπτόντας ἐνταῦθα) N.
Τῷ βασιλεῖ ᾿Ανδρονίκῳ: ΟἹ (Εμοὶ τῇ προτεραίᾳ διειλεγ-
μένῳ) A. F.
Τῷ Δεσπότῃ Μιχαήλ: 62 (᾿Εγὼ τὸν Πηγωνίτην οὐκ
ἔστιν) A. F. |
Τῷ Ζεσπότῃ: 63 (Πόσοις νομίζεις με xexvalonevov) N.
P. — 4»
Τῷ Ταρχανειώτῃ: 64 (’Hoav οἱ τὸ βέλος ᾧ τέτρωσαι)
A. F.N.L. T.I. | 65 (Τῶν μοναχῶν ἐνίοις) A. F. | 66 (Οὐκ
ἔμελλεν ὁ χρηστὸς ᾿Απλησφάρης) A. F. L. H. Ha. S. U. | 67 (Οὐκ
οἶδα ti περὶ τῶν ἐμῶν) A. F. | 68 (’Afiav καὶ τοῦ χρόνου
καὶ) A. F. | 69 (Οὐδέτερος ἡμῶν τὸν ἕτερον) A. F. | τὸ (Οὐκ
ἀρετῆς μόνον ἥ σοι πάντες) A. F. | Τ1 (Τί τοῦτ᾽ εἶπες ὡς οὐκ
ἔμελλον) A. F.
vio
E Cet
NO. negli Me had Lt e οἷς II
(he, SHE ΜΡῸ ΝΕ POE 0) hi A: Pelo. : RIE ς
γ Καλοφέρῳ: 12 (Πάλιν τὴν ne τοῦδε σιγὴν) ‘A. Fa pu
Bio 13 (Odderore σε προσεδόχησα) A. F.| 74 (Ὅσον ἠνίασας τὰ 3 ac
e "E μετὰ) A. F. | τ (Ἔδει σε κελεύοντά co) A. F. | 76 (Εἰ τν
, sio ὁμοιότητα φιλίας) P. — <B) | τύ (Τὰ μὲν περιστάντα σε dvo- È
Ù τ» χερῆ) Ῥ. — <B) [ 78 (Καλῶς ποιεῖς τοῖς τοῦ μακαρίου) A.
- F. — 4".
Mer To μεγάλῳ dopsotixp: {9 (Οὐκ ἣν ἀμυνομένου τὴν σὴν) :
LOSE A.F.|80(0dx ἦν ἄρα σὸν λόγων ἄγνοιαν) A. F.|81(Hpuèv
‘209 φήμη καὶ μέχρις ὑμῶν) A. F. | 82 'Eyò πάντα τὰ σὰ soù © ©
i fio” ἐπαινῶν) P. — {(B). ἴ
el ᾿Αλουγιανῷ: : 83 (Πρὸς ods ὑπὲρ ἡμῶν ἀγωνίσασϑαι) A. F. | Ἶ
e 84 (Ὅτι μὲν τῆς μακρᾶς ἀποδημίας) A. F. È
i Τῷ Ῥαδηνῷ: 85 (Ἤσθην μαϑών ce καὶ diacmdevta) a
Υ DE A. F. | 86 ([ξβουλόμην καὶ αὐτός co) A. F. | 87 (Τῆς διὰ È
FE τὸν ἀδελφὸν γενομένης) A. F. | 88 (Ἡδονῇ καὶ λύπῃ κατὰ
ἊΝ ταὐτὸν) A. F. [89 (Οἶδά ce δηχϑησόμενον) A. F. | 90 (Ὁ μὲν ;
pi i ἥλιος ὃν παρ᾽ ἡμῶν ἐξιὼν) A. F. | IL (Ἔτι τῆς ἐπιστολῆς xe A
le
00 μένης) A. F. | 92 (Εἰ μὲν μέχρι νῦν τὸν πατέρα) A. F. | A
\ τὸν 99 (Καὶ τὸν Τζυμισχὴν e παρ᾽ ὑμῖν) A. F.G. | 94 (Ταύτην È
τῇ A σοι νόμιζε τταρ᾽ ἡμῶν) A. F. | 95 (Μίκανδρος εἰπὼν ὡς αὖ-
ἊΣ tina) A. F.
i Τῷ ᾿ἀσάνῃ ᾿Ιωάννῃ: 96 (Εἰ μὲν ἔτυχες ϑήρας οὐκ) A. F |
PI. 97 (Οἱ ἐξ ᾿Ισπανίας φρέριοι) A. F. | 98 (Evora τοῖς προ- ᾿
rego) A. F. | 99 (Πολλοῖς μὲν τεκμηρίοις ὅτι) A. F. 6. | ἣ
100 (Καλὴν ἐξήνεγκας παρὰ καλῆς) A. F. 6. di
Τῷ Ασάνῃ Κωνσταντίνῳ: 101 (‘0 πρότερον ἐπὶ τοῦ È
κατακλυσμοῦ) A. F. | 102 (Οὐχ ὡς ἀποροῦντι πέμπομέν σοι)
A. F. K. [108 (Οὐκ ἀρκοῦσαν ὡς ἔοικεν) A. F. | 104 (γὼ
dè πρότερον ᾧμην) E.
᾿Ανδρέᾳ τῷ ᾿Ασάνῃ: 105 (“Aga πιστεύεις ὡς ἐγὼ λόγων)
F. Ν. [106 (Τί τοῦτο χρὴ νομίσαι τὸ σφόδρα) B. P. — {B).
Φραντζίσκῳ τῷ Μιτυλήνης ἄρχοντι: 107 (Ὅταν μὲ
βασιλεὺς πρὸς σὲ) A. F. È
Υἱῷ τοῦ Φραντζίσκου: 108 (Παῦσαι προτρεπόμενος) A. F. ,
᾿Ακανίῳ: 109 (Εὖ ποιεῖν μὲ διὰ πάντων) A. F. ΐ
Μουζξάλωνιε: 110 (Ais μοι κατὰ ταὐτὸν) A. F.
Μανικαίτῃ: 111 (Χρηστὸς εἶ περὶ τὰς αἰτήσεις) A. F. |
112 (δύ γε τὸ ἔγκλημα φίλος) A. F.
sr
Ptr L’EPISTOLARIO DI DEMETRIO CIDONE. 281
᾿Ιωάννῃ τῷ Ηόϑῳ: 113 (Ἤσϑην ἰδὼν τὸν πρὸς τῷ τοίχῳ)
A. F. [114 (Οὕτω σοι φοβερὸν ἡ τριήρης) N.
Γεωργίῳ τῷ φιλοσόφῳ: 115 (Οὐκ οἶδα τί ἄν σοι χρη-
[Ξ σαίμην) A. F. [116 (Τὴν καὶ πρὸς ἐμὲ σοῦ μὲν μακρὰν) N. L. |
E 117 (Οὐ μείζω σοι τῶν γραμμάτων) N. P. — (ΒΣ | 118 Καὶ
τὴν ὑπὲρ τοῦ Μαμωνᾶ) N. P. — <B) 119 (ἀμφότερα φιλεῖν
> εἰδότος ὡς) P. — <B) | 120 (Οὕτω μοι τὸ σοὶ γράφειν ἡδὺ)
È, F. G. P. — «B) [121 (Ὧν è πρός σε πάσχω πάϑος) A. F. G.
Li Τῷ Ῥαοὺλ τῷ Μετοχίτῃ: 122 (᾿Εγὼ τά τε ἄλλα τοῖς at
i τίοις τῆς) A. F. G. | 123 (Οὐδ᾽ ἡμεῖς οἷοι τῶν φίλων) N. T. |
si 124 (Χαρίζεσϑαί σοι φήσας) A. F.
i Τῷ Θηβῶν sc. ἐπισκόπῳ): 125 (’Avéyvov σοῦ τὴν ETTI
: στολὴν) A. F. G.
: ᾿Αστρᾷ: 126 (’Adixsiv ὁμολογῶ μέχρι) A. F. | 127 (Οὐκ
n ἄδηλον ὡς τὴν ἐμὴν νόσον) P. — <B).
È Τῷ μεγάλῳ χαρτοφύλακι: 123 (Ti τοῦτο: ἕν αἰτήσαντε
h πο κε), A F. I. T. S: U.
7 Νιχολάῳ τῷ Καβασίλᾳ: 129 (Καὶ πρίν σου τὰ γράμματα)
P. — {B) | 130 (Ἡμεῖς πρὸς τοσαύτας ἐμβολὰς) P. --- (ΒΣ |
131 (Τὴν μὲν οὖσαν αἰτίαν εἰ βούλει) A. F. Le. S. P. — (δ).
Θεοδωρίτῳ μοναχῷ: 132 (Τίμιε πάτερ, ἔδει σε φιλόλογον)
ἌΝ. 1.1. Ῥο, — BI.
Τῷ Πρωτοσεβαστῷ: 133 (Σὺ δ᾽ ἄλλα μὲν ἡμῖν ἐξιὼν)
P. — <B).
A Τῷ Αδελφῷ: 134 (Καὶ τὰ πρότερον κακὰ καὶ τὰς) N. |
135 (Ἡμᾶς τὸ μάλιστα λυποῦν) N. | 136 (Ἡμεῖς σοῖς ἐνταῦϑα
È πρὸς πολλοὺς) P. - (B».
È ᾿Ιωάσαφ μοναχῷ: 137 (Τίμιε πάτερ, πολλὴν οἶδα σοι)
i A. F. Ὁ. N.I. T. | 138 (Πάτερ ἄγιε, ἐδεξάμην σου) I. N. T.
Ἢ Τῷ Α4γάϑωνι: 139 ([4λλὰ ποῦ τῶν Avxovoyov) N.
A Οἰναιώτῃ: 140 (Οὐ φιλοῦντος ἀλλὰ ἀμυνομένου) P. — {B).
3 Τῷ μεγάλῳ Σκευοφύλακι: 141 ([Ἔπεμψά σοι τὸν λόγον,
&dixov) L. N. T. ἘΠ H1. I.
Γαλακτίωνι: 142 (Ὅτι καὶ μὴ γράφων, ἡμᾶς) N.
᾿Ιακώβῳ τῷ Πυροπούλῳ: 143 (“αμπρούς γε παρὰ σοῦ
i φίλτατε) N. I. T.
y Τοῖς τοῦ βασιλέως γραμματεῦσιν: 144 (Οὐ ταῦτά ye
“ τοῖς φίλοις παρὰ) P. — {Β».
i
ld
È, LI 9 ὍΣ ἌΝ
Nos Uci Lol. >
Tg Χίῳ ἰατρῷ: 145 (Kaù τὰ sa παρὰ DE Soi σοὶ sn) AF. i
ΤΙ HH DREI ἱ ἼΗΙ
Τῷ Φακράσῃ: 146 (039° ἥσϑην, οὔτ᾽ ἠνιάσϑην) Μ. P.—
(B). AD.
᾿Ιωσὴφ τῷ Βρυννίῳ: 147 (Τῶν μὲν σῶν ἀτύπων) Q.
Μανουὴλ τῷ Καλέχκᾳ: 148 (Τί τοῦτ᾽ εἶπτες ἄριστε ἀνδρῶν)
A. F. G. P. --- 48.
᾿Ισιδώρῳ τῷ Γλάβᾳ: 149 (Ἤκουσα φίλων ἀπαγγελλόν-
των) A. F. P. — <B) | 150 (Nav ἂν ἐν καιρῷ μοι γέγονεν)
P. — {B).
᾿Αλεξίῳ τῷ Κασανδρήνῳ: 151 (Ἡμῖν τὰ μὲν ἐκ τῆς
στάσεως) P. — <(B).
NadavoA: 152 (Ἡμῖν αἵ μὲν παρὰ τῶν ἄλλων) A. F.
“Τημητρίῳ Καβασίλᾳ: 153 (ξπιστολὴν πέμπω τῷ βα-
GUAI ARTI
ὑπὲρ Καυκαδηνοῦ κυροῦ Θεοδώρου πρός TIVA τῶν
παρὰ βασιλεῖ δυνατῶν: 104 (Οἶμαι καιρὸν εἴπερ ποτέ
καὶ νῦν) F. G. P. --- {B..
Τοῖς συνοῦσι τῷ βασιλεῖ μετὰ τὴν sioxtiv: 155 (Ποῦ
δὴ νῦν τὰ πέρυσι δυσχερῆ) A. F. G. P. — (8).
Παύλῳ ὄντι εἰς τὴν Καφᾶν: 156 (2 χρηστὲ Had)
ΕἸ Ὁ:
᾿Αϑανασίῳ μοναχῷ: 157 (Πολλαχόϑεν ἤσϑην τῆς σῆς)
A. F. 6. | 158 (Καὶ τὰ διὰ χρόνου δέξασϑαι) F. G.
Τῷ Παλαιστῷ πρωτοβεστιαρίτῃ: 159 (Οἶδα ὅτι μόνον
αἰτήσας) A. F.
ἑνὶ τῶν παρὰ βασιλεῖ δυνατῶν: 160 (Βέλειστε ἀνδρῶν, | i
ἄχϑομαι) F. G.
εἰς Nixijpogov τὸν Γρηγορᾶν: 161 (’Eyò τῶν μὲν ἀγα-
ϑῶν ἀνδρῶν) C.
a Barlaam: 162 (a me nota solo nel testo latino edito
varie volte).
L’EPISTOLARIO DI DEMETRIO CIDONE.
283
II. EristoLE ANEPIGRAFE (163-382).
163 ᾿Αδικεῖς ὠγαϑὲ πέτεσϑαι F.
1604 422016 μὲν ἐπιστέλλων A. F.
165 ᾿Αλλοῖός μοι φαίνῃ A. F.
"166 ᾿Αμφοτέρωϑεν ἥσϑην A. F. L.
167 Av εἴπω ἐμὲ μέν cor A. F.
168 ᾿Ανέγνων τὴν οὐχ ἧττον A. F.
169 ᾿Αντιχρὺς ἦν ἡ ἐπιστολὴ F.
1τ0 “4περ εὐξαίμεϑ᾽ ἂν περὶ τῶν A.
111 ΄Ἧριστε ἀνδρῶν ἔοικεν A. F.
172 Αὐτόν σε χαὶ ὁρᾶν καὶ F.
173 Βουλόμενον ἀεὶ τῶν c@vA.F.
174 Γέγονέ tr χϑὲς ϑαυμαστὸν
AF.
175 Γράφω κελεύοντί σοι μὴ A.F.
176 Διὰ χρόνου σχίζεσϑαι A. F.
177 Ζιχῇ μοι σχίζεσϑαι A. F.
178 ᾿Εβουλόμην ἐπιλαϑέσϑαι AF.
179 ᾿Εβουλόμην, εὐχόμην dè A. F.
180 Ἔγνων τῶν ὑπὲρ ἐμοῦ A. F.
181 ᾿Εγὼ τὸν εἰς τὸν εὐαγγελισμὸν
Ἂς Ἢ:
182 ᾿Εγὼ μὲν @unv τὴν “ῆμνον
ἈΝ ΒΡ Le
188 ᾿Εγὼ τοὺς εἰς τὰς ἐμὰς ἐπι-
στολὰς A. F. i
184 ᾿Εγὼ πολλῶν ἕνεχα A. F.
185 ᾿Εγὼ πάντα tà σὰ A. F.
186 ᾿Εγὼ τοὺς σοφίαν A. F.
187 ᾿Εγὼ χϑὲς ἀναχωρῶν A. F.
᾿ 188 ᾿Εγὼ νόμους καὶ δικαστὰς A. F.
189 ᾿Εγὼ τὸν Καυκαδηνόν A.
190 ᾿Εγώ σοι πολλάκις F.
191 ᾿Εγὼ πρότερον μὲν A. F.
192 ᾿Εγὼ μὲν γράμματα A. F.
193 ᾿Εγὼ τὴν τοῦ Προσκονητοῦ
Ap E
194 ᾿Εγὼ σφόδρα καὶ βουλόμενος
A. F.
195 ᾿Εγὼ μόνῳ τῷ τοῦ ϑεοῦ A. F.
196 ᾿Εγὼ τοὺς ἑμαυτοῦ πολίτας
Ἂς |
197 ᾿Εγὼ μέλλων yoauudrovA.F.
198 ᾿Εγὼ τοῖς φίλοις ἐπιτάττουσιν
AE
199 ᾿Εγὼ μὲν ἄλλην σοι τὴν ὑπὲρ F.
200 ᾿Εγὼ τὴν σὴν σιωπὴν Β. Li.
201 ᾿Εγὼ τοῦτο μόνον Ρ. --- (B).
2092 "Εδει τοῖς ἡμετέροις À. F.
909 Ἔδει καὶ ἡμᾶς παρόντας A.F.
204 Ἔδει μηδὲν ὡς ἔοικεν A. F.
205 Ἔδει καὶ τὸν ϑαυμαστὸν ΔΑ. Εἰ.
206
207 Et μὴ πολλοῖς τεκμηρίοις F.
208 Et μέν ti cor ἄλλα τῶν A. F.
209 Εἰ μὲν καὶ παρὰ τῶν A. F.
210΄ Et μὲν τὴν σὴν P. — (B).
211 Εἴ σε λύπης ἐνδεῶς A. F.
212 Εἰ φήσω λυπεῖσθαι A. F.
213 Εἰδώς σε τοῖς τῶν F. G.
214 Εἰδώς σε τὸ μηδὲν A. F.
215 Εἰσὶν οὗ τῶν ἐνταῦϑα A. F.
216 ᾿Εκεῖνα ὡς ἐγὼ οἴμαι B.
Εἰ τὰς ἄλλοις παρ᾽ ἐμοῦ A. F.
210 ᾿Εμῶν ὡς φὴς γραμμάτων Ἀ. ἘΝ,
218 ᾿Εμοὶ βουλομένῳ γράφειν F.
219 ᾿Εξότουπερ ἀπῇρας A. F.
220” Eoxas μάντεως τινὸς A. F.
221 Eomas ἐπιτήδειος εἶναι A. F.
222” Eouxas πάνυ μὴ νομίζειν A.F.
μαίῳ A. F.
994 "Εοικας ἀνδρῶν ἄριστε κατὰ
ἌΝ
990 ᾿Επανήκων ὁ Παλαιολόγος Ἀ. Ἐὶ,
220 Επεμινά σοι τῆς Aogpavtov
A. F.
227 ᾿Επανήκοντα τὸν Padnvòv F.
2928” Ἔστω τοὺς μαλακὰ A. F. P.
229 Εὐχόμην μέλλων A. F.
230 Ἢ μὲν ἐπιϑυμία τῆς A. F.
231 Ἣ μὲν δωρεὰ μεγάλη F.
2852 Ἢ τὰ πρότερον Ῥ. --- (Β).
233” Ἤιδειν ὅτι μισήσεις τὸν A. F.
234” Hdstw μὲν καὶ πρότερον ὅτι
A. F.
290 Hide μὲν καὶ πρότερον φι-
λούμενος A. F.
236 Ἡδέως ἂν καὶ δι᾿ ἑαυτῶν A. F.
237 Ἡδονῆς ἅμα καὶ λύπης ἌΡ:
238” Hxovoa πολλῶν ὡς ἄρα μοι F.
239” Hxovoa παρὰ βασιλέως A. F.
240 Ἡμεῖς μὲν φόμεϑα A. F.
241 “Huas οὐχ ἡ νὺξ καὶ ἃ. F.
242 “Huîv ἀλγοῦσιν ὅτι F.
248 Ἥς πρότερον ἀπέλαυες A.F.L.
244 Ἥσϑην οὐ δεδομένων A. F.
245°Ho9nv ἀναγνοὺς A. F.
246 Θρασὺ μὲν ἄνδρα F.
247 ᾿Ιδοὺ τὰ πάλαι μὲν A. F.
248 ᾿Ιοὺ ἰοὺ τῆς δυνάμεως F.
249 ᾿Ιοὺ ἰοὺ τοῦτο γὰρ A.
250 ᾿Ιοὺ ἰοὺ τῆς ἀπάτης A. F.
201 Ἴσϑι τὸ ἔλαιον Li. B.
902 Ἴσϑι διπλῆ pe N. Pa. — (Β).
253 Καὶ oi Μιτυληναῖοι A. W.I.T.
254 Καὶ τοῦτο μεγάλην A. F.
255 Καὶ τοῦτο τῆς νῦν τύχης A. F.
223” Evzas μὴ πάνυ τῷ Πτολε-
ΜΙ ΣΎ ΟΑΝ
Coe) Ἵ ἐν ca δι n:
pay. duri ic
ani Ὕ
ν᾽
si
ui ὶ
bi Ἵ
RED SRI IZ) VIA.
256 Καὶ τοῦτο τιμῶντος Α
257 Καὶ τὸ λόγων ἐρᾶν A. F.
258 Καὶ ταύτῃ κακῶς ue A. F.
259 Καὶ τοῦτο τῶν παραδόξων.
ἌΣ |
260 Καὶ τοῦτο βασιλικὸν A. F.
261 Καὶ τὴν νόσον P. — KB).
262 Καιρός σοι τὴν A. F.
263 KaZoi ye καλῷ πατρὶ A. F.
264 Καλῶς ἐξεῦρες A. F. i
265 Καλῶς τῇ κωμῳδίᾳ A. F.
266 Καλῶς σοι τὰ τῶν A. F.
267 “αμπάδια καὶ βιβλία A. F.
268 Μηὴ νόμιζε ὀλίγους τινάς A. F.
269 Μὴ ϑαυμάσῃς εἰ βραχέα F.
270 Νῦν καιρὸς φίλος εἰ βούλει Β.
211 Ὃ μὲν λόγος ἡμῖν A. F.
272°0c0v τιμᾷ γράμμα A. F.
273 Ὃ πάντα πιστάμενος A. F.
274°0 πρότερον ἀγαϑὸν F.
275 Ὃ τοῦ Πάπα πρεσβευτὴς A. F.
276°0 φασι πάσχειν τοὺς A. F.
2770 τοῦ ϑεοῦ ϑεραπευτὴς Ta- |
λακχτίων A. F.
278°Ori μὲν πράττεις οὐκ οἶδα
Ad oi
279°0 τοῖς ἀνθρωπίνοις σώμασι
ASTRO
280 Ὃ πολλάκις πρότερον καὶ A.
φῶ,
"RI
A bi
<q
ei
281 Ὃ rdv τοῖς ἐπὶ τῶν ἀρχῶν F.
282 Ὃ φέρων σοι τὴν ἐπιστολὴν
A. F.
283 Ὃ μόνον ἡμᾶς ἀνεῖχεν B. La. |
284 Οἵα μοι μὲν προϑυμία A. F.
285 Οἱ πάντα ἄριστοι βασιλεῖς F.
286 Οἴδα μὲν ὡς ἀεὶ κίνδυνον A.F.
287 Οἶδα ὅτι με ψεύσεσϑαι A. F.
288 Οἶδα ὅϑεν ἐγκαλούμενος A. F.
Οἶδα σοῦ τὴν ἐν τῇ ψυχῇ A.F.
Οἶδα μὲν ὅτι λελύπησαι A. F-
Οἶδα ὡς οὐκ ἀρνήσῃ F.
0ida δίκην δώσων A. F.
Οἶδα μὲν ὥσπερ ἰατροῖς A. F.
Οἶδα φορτικὸς δόξων A. F.
Oida σε καὶ βουλόμενον A. F.
Oida σε βουλόμενον A. F. 6.
P. -- 48.
Οἶδε μὲν ὃ καὶ πρὶν A. F.
Οἶσϑα βασιλεῦ τὸν ἐξ ‘Ayxò-
vos Δ. F. K.
Oîuai ce καὶ πρὸ εὐχῆς N. L.
Οἴμαι μὴ δεῖν μοι A. F.
Οἴμαί σε τῶν ἐπὶ τῷ A. F.
Οἴμαί σε μὴ δεῖσϑαι A. F.
303 ᾿Ολίγῳ τινί τῶν τεϑνεώτων
A. F.
904 Ὅτε πολλοῖς οἷς ἔγραψας A. F.
906 Οὐ τὴν αὐτὴν περὶ τῶν A. F.
_ 306 Οὐ μικρὸν ὡς ἔοικεν A. F.
307 Οὐ σὲ μόνον ἀλλὰ καὶ A. F.
308 Οὐ χαλῶς ποιεῖς A. F.
909 Οὐδὲν ὅτι μὴ P. --- <B>.
310 Οὐδὲν ἀϑλιώτερον A. F.
911 Οὐκ ἐπαίνων ἐπιϑυμίᾳ A. F.
912 Οὐκ ἂν εἴης δίκαιος A. F.
313 Οὐκ οἶδα τί γράφων F.
914 Οὐκ ἦν μοι τὸν ἄγγελον A. F.
910 Οὐκ ἔλαϑές με πρόφασιν A. F,
316 Οὐκ ἔστιν εἰπεῖν ὅσης A. F.
317 Οὐκ οἶδα τίνων ἀμαρτημά-
των F.
918 Οὐκ εἰ τῶν ἁπλῶς A. F.
919 Οὐκ ἔστιν ὅτε μὴ μεγάλα A. F.
320 Οὐκ οἶδα ὅτι παρ᾽ ἐμοῦ A. F.
321 Οὔπω μοι τὸν καιρὸν F.
822 Οὔτε τρίποδος οὔτε A. F.
L’EPISTOLARIO DI DEMETRIO CIDONE.
323 Οὔτε ϑαυμαστὴ ἀνδράσι A.
324 Οὕτω σοῦ τὴν ἐπιστολὴν F.
325 Οὐ μιχρὰν ἡμῖν ἀπὸ A. F.
326 Οὕτω σοι φίλος ὃ πάντα F.
92 Ὁ Ὅσον πρότερον τοσοῦτον A. F.
328 Οὐχ ὃ τραγῳδεῖς A. F.
929 Οὐχ ὧς συνοίσουσαν A. F.
990 μάνϑ' ὑπὲρ ὧν ἄν τις A. F.
331 Πεῖϑε τὸν Κηδηστὴν A. F.
992 Περὶ ὧν ἐκέλευες A. F.
333 Περὶ μὲν τῆς ἐπανόδου A. F.
594 Πληγῶν ἤδη μοὶ δοκεῖς A. F.
990 Πολλάκις ue di ἐπιστολῶν
Ἄ
990 πολλὰ ἀγαϑὰ A. F. 6. P. —
ΒΥ
99. Πολλαχόϑεν P. — (5).
333 πολλῶν εἵνεκα χάριτας F.
339 Πολλὰ ἀγαϑὰ γένοιτο τῷ ναυ-
κλήρῳ A. F.
340 πρὸς ϑεοῦ κέλευε τοὺς A. F.
341 πρὶν ἢ τοὺς ναύτας A. F.
942 πρότερον μὲν ἄν τις εἶπε A. F.
948 Σκχιρτᾶν εἰωϑὼς A. F.
944 Σὲ δὲ ἐχρῆν νῦν ἡμῖν A. F.
345 Σὺ καὶ ἀπὼν A. F.
346 Σὺ μὲν οὐδὲν ὑφ᾽ ἡμῶν A. F.
347 Σὺ μὲν οὐδὲν γέγραφας A. F.
948 Σὺ μὲν παιδιᾶς μόνον A. F.
949 Σὺ τά τε ἄλλα τοῖς φίλοις A. F.
350 Τὰ μὲν παρὰ τῆς φήμης A. F.
901 Τὰς ὑπὸ ϑεοῦ καὶ τῆς φύσεως
Ἂν
902 Ταῖς διὰ πάντων A. F.
353 Ταύτην ἴσϑι σοι παρ᾿ ἡμῶν
Αἱ. ἬΝ
354 Τὰ γράμματα τοῖς ἀποῦσι
ABI
* peù MM "cal è iii
AR
RI DTS RI, 9 pr
ες ἃ
“δ. ΝΡ
κυ Lie eh
PORTO PO È fà Ἢ ΠΗ AE, pi
986. co” più eg sas RIO PR ΟΣ PN
Τὰ περὶ τοῦ en πῶς ole 368) οὖ ΗΝ ni rv dial Maya
AIR dr E,
356 Τῆς ὀλιγότητος τῶν γραμμά- 369 Τοῦ μὲν ἐν τοῖς πρὸς τὸν ἘΠῚ ες
των A. F. 370 Τοὺς ὀρῶμεν μὲν οὐκ A.
857 Τὴ ve ἄλλῃ χάρις τοῖς ἃ. F. 511 Τοῦ γραμμάτων ἐμῶν F.
358. Τὴν σὴν μὲν πρὸς ἐμὲ A. F. 372 Τοῦτ᾽ ἄν εἴη χρύσεα χαλκέων.
359 Τὴν ὀλιγότητα P. — {B). Bitta. ἡ
360 Τί νῦν ἔδει πρὸς ϑεοῦ A. F. 373 “Ὑμῖν ὡς ἔοικεν A. F. i
3 361 Ti ἄν τις χρήσαιτο A. F. 374 X9ès πρὸ Li. P. — (B).
È 362 Ti τοῦτο “Pijroo A. F. 3752 τίς 109 ἡμῖν δώσει A. F.
ne: 363 Ti τοσοῦτον εἷς cè A. F. 3762 οἵαν καλῷ σώματι A. F.
364 Ti τοῦτο πρὶν τὸν ἀσάνην 811 Ὧν ἔδει χάριν ἡμᾶς A. F.
AR. 378 Ὧν μὲν παρὰ P. — {B).
365 Τί τοῦτο τιμιώτατε μοναχῶν 819 Ὧν ὑπὸ τῆς τύχης νῦν A. F.
AGE 380 Ὡς ἔοικεν ἐγκαλεῖν A. F.
366 Τὺ μὲν cè μόνον A. F. 981 “Ὥσπερ οὐκ ἂν ἠξίωσα A. F.
367 Τοῖς μὲν σὺν λόγῳ B. 982 “Ὥσπερ τὰ τοῦ Φαχρασῆ A. F.
E poichè ho ancora un po'di spazio disponibile in questa pagina, |
aggiungo l’indice dei Γνωμικὰ sparsi tra le epistole: ᾽
fe (ἀγαϑὸν πολίτην) A. F. — (Οὐδὲν ἕτερον) F. — (‘O φοβούμενος) |
SD A. F. — (ἀμήχανον) A. F. — (Ὁ Rav ἐπὶ τοῖς) A. F. — (Τοὺς τὴν
bi γαστέρα) A. F. — (ἀνόητον ἐν ταῖς) F. — (Ἤκουσα τὸν λόγον) A. F. —
ΟΝ (Εἶδον ἄνδρα) A. F. — (Ὃ μὴ τὸν λογισμὸν) F. — ἀδύνατον ἡμῖν) F. τ
MILA (Εἶδον τινὰς) F. — [Ἔστι τί) F. — ἀνόητον RE) Hi Cl
καὶ ἀνδρὸς) A. F. — Εἶδον πολλοὺς) A. F.
A. F.— (4eî γὰρ οἶμαι) F. — (Aîcyoas διανοίας) F. — (Οἱ rorienÒ) |
A.F. — (Τοῦ νικᾶν) F. — (Tò δουλεύειν) F. — (Εἰσὶν οἵ) F. G. — —
(Et βούλει) A. F. — (Τοὺς di ἀβελτηρίαν) A. F. — [ὁ φαύλως) A. F. —
(Μὴ ϑέλε) Ἐς, — (Φυλακτέον) F. :
Dott. GiusePPE JORIO,
| OSSERVAZIONI CRITICHE ED ESEGETICHE τ
A PERSIO, GIOVENALE, MARZIALE
Pers. I 2-4. La distinzione Jahniana di questo appa-
| rente dialogo, seguita dal Biicheler, è in complesso la
sola vera:
‘ quis leget haec?’ min tu istud ais? nemo hercule. ‘ nemo? ’
vel duo vel nemo. ‘ turpe et miserabile ’. quare?
ne mihi e. ἢ. 8.
. Solo quell’interrogazione ‘ nemo? ’ messa in bocca all’ in-
terlocutore del poeta mi riesce inesplicabile. Egli aveva
| già dimandato ‘ quis’ leget haec? ’, intendendo dire: ‘ nes-
_ suno leggerà siffatte querimonie ’; e così mostra intendere to
| Persio stesso. Allora perchè quell’interrogazione di mara-
viglia? O quale altro senso potremo ad essa attribuire?
Distinguerei pertanto così:
min tu istud ais? nemo hercule, nemo.
‘ vel duo vel nemo: turpe et miserabile ᾿.
L’interlocutore, prevenuto dall’ energica protesta di Persio,
non fa che semplicemente confermare, deplorando. Nel-
l’espressione ‘ vel duo vel nemo ? (che non è più forte di
nemo come vuole Jahn) la particella disgiuntiva dinota il
limite massimo (al più, due), come nei comunissimi unus
vel alter, terve quaterve e sim.') Quanto alla revocatio,
ef. IV 23 ‘ ut nemo in sese temptat descendere, nemo ἢ
2
1) Cf. Bentley ad Hor. epod. V 33, a. p. 358.
II 68‘ peccat et haec, peccat?, e oto. tool turpe poi (cioè
i, turpe tibi) ci fa pensare al‘ turpemque repulsam ’ di MA, DI
ti epist. I 1, 43, e i due aggettivi accoppiati turpe et misera-.
i bile ricordano l’ unione assai frequente di turpis e miser:
Cic. de har. resp. 23, 49 ‘ Cn. Pompeio — miserum magis
fuit quam turpe — lucem non aspicere ’, pro Quinctio 31, 98
‘ non turpis ad te, sed miser confugit ’, Catull. 68, 30 ‘ id,
Mali, non est turpe, magis miserum est’. Circa l’ ellissi
nelle parole che seguono:
quare ?
ne mihi Polydamas et Troiades Labeonem
praetulerint ἢ
cioè quare hoc mihi sit turpe et miserabile futurum? an quia
timendum sit (vel periculum sit), ne οἷο. ὃ si può confron-
tare anche Petron. c. 54 (p. 35 B'): ‘ pessime mihi erat,
ne his precibus per ridiculum (Bich., periculo mss.) aliquid
catastropha quaereretur ’
I 22-23. Persio descrive una di quelle adunanze lette-
rarie che erano di moda a’ suoi giorni, nella quale un poeta
conferenziere declama le sue gonfie e vuote composizioni,
ν΄ solleticando il falso gusto del pubblico e riscotendone ap-
VORO plausi senza fine (v. 19 sgg.):
e tune neque more probo videas nec voce serena
va ingentis trepidare Titos, cum carmina lumbum
intrant et tremulo scalpuntur ubi intima versu.
DI; tun, vetule, auriculis alienis colligis escas?
de auriculis quibus et dicas cute perditus ‘ ohe ἡ ?
L’ apostrofe di Persio al conferenziere ‘ tun, vetule, auri-
culis e. 4. 8. ᾽ suona come un indovinello nella interpre-
tazione universalmente seguita. Il colligis escas auriculis
alienis significherebbe dai pascolo alle altrui orecchie (e sì
confronta Aelian. V. H. III 1 xargdovor δὲ καὶ ὄρνιϑες ---
καὶ ἑστιῶσιν εὖ μάλα τὰς ἀκοάς), alle quali (orecchie degli
uditori, che nella ripresa diventerebbero per alcuni niente
meno che gli uditori stessi!) il conferenziere cute perditus
(qui variano le interpretazioni) si vedrebbe costretto a dire:
28.9.95
4
>
ὃ SSERVAZIONI Oa ATO.
peo basta "oe. vostre lodi! 1). E poichè della particella et non
si sapeva che fare, il Madvig (Adv. crit. II 128), non dissi-
mulandosi però la difficoltà del passo, suggeriva articulis
per auriculis nel v. 23, congiungendo articulis et cute per-
ditus, cioè idropico. Ultimamente il van Wageningen ten-
tava ‘ versiculis quibus edicas cute perditus: ohe!?. — Causa
di tutta questa confusione è il non avere avvertito nelle
parole ‘ auriculis alienis’ una imitazione del ‘ malis alienis ’
Oraziano (serm. II 3, 72). Parla Orazio degli inesauribili ri-
pieghi e sotterfugi a cui ricorre il debitore infido, para-
gonandolo a Proteo (v. 71 sgg.):
effugiet tamen haec sceleratus vincula Proteus.
cum rapies in ius malis ridentem alienis,
fiet aper, modo avis, modo saxum et, cum volet, arbor.
Qui ridere malis alienis vuol dire smascellarsi dalle risa,
‘ossia ridere senz’ alcun riguardo delle proprie mascelle
come se fossero d’altri, o, trattandosi di un debitore, come
se fossero anch’ esse prese a credito, cf. aes alienum 3).
Questa interpretazione si adatta mirabilmente al luogo di
Persio, ove auriculis alienis vale auriculis tamquam alienis
abusus, ossia con instancabili orecchie. Nè sarebbe difficile
1) Il Conington traduce ‘ What! an old man like you to become
caterer for other men’s ears — ears to which you will be fain to
cry Enough at last when bursting yourself? ᾿.
3) L'espressione Oraziana malis alieniîs ridere deriva dall’Omerica
γναϑμοῖσι γελοίων ἀλλοτρίοισιν v 841, che, come ci avverte Eustazio,
era passata in proverbio. In Omero però si tratta non già di un
riso smoderato, ma di un riso sforzato e non rispondente allo
stato dell'animo: un senso non adattabile al luogo di Orazio. Ma
poichè gli aggett. ἀλλότριος e alienus si prestavano anche all’inter-
pretazione che sopra abbiamo riferito (cf. Thucyd. I 70, Demosth.
Olynth. 3, 23, Isocr. paneg. 86, Lucian. Asin. c. 22, Sen. de clem. 1, 12
‘ incurrere in pericula iuvat et aliena anima uti ’, ad Helv. 3 etc.),
si capisce facilmente come l’espressione Omerica, passata in prover-
bio, potesse assumere tutti i significati di cui era capace. Del passo
Oraziano corrono altre interpretazioni (v. ediz. del Kriiger, append.
erit. a q. v.), le quali, se il confronto con Persio è giusto, dovranno
essere abbandonate; mentre l’interpretazione a cui abbiamo accen-
nato, e che è anche la più comunemente adottata, riceve nuova
conferma.
Studi ital. di filol. class. IV. 19
scorgere anche qui, come in IDEA) SA un senso
più riposto, e immaginarci che il conferenziere senta di
avere le orecchie obbligate e quasi vendute al favore del ὁ
pubblico: basta ricordare le espressioni comunissime dare,
praebere, praestare, commodare aures (Hor. epist. I 1, 40),
emere auriculas (Pers. II 30). La metafora ‘ colligis escas ἢ
(che ricorda ‘ purgatas inseris aures fruge Cleanthea ? V
63, ‘ nequiquam populo bibulas donaveris aures ἡ IV 50,
fa ‘ depascimur aurea dicta” Lucr. III 12) esprime a mara-
viglia il raccogliere e far tesoro di ogni più piccolo suono
di lode (cf. ‘ auriculas — collecta sorde dolentes ’ Hor.
epist. I 2,53), mentre nella prima interpretazione più
proprio sarebbe stato praebes escas. Che poi escas si rife-
risca alle lodi del pubblico (cf. ‘ nec voce serena ’ v. 19),
cosa che il Madvig 1. ὁ. dichiarava di non comprendere,
ma che ci è attestata dall’ altro luogo Oraziano che Persio 4
imitava 1), diviene ora mercè la nostra interpretazione fa-
δὴ cilmente intelligibile 3). Ora ci apparisce più chiaro anche
il verso che segue, e si può meglio determinare il valore
di cute perditus usato parallelamente ad auriculis perditus
(quibus et cute perditus). Cadono da sè le interpretazioni d
di idropico, sfacciato, pallido pel continuo studio, per È’ età 4
e sim. Intenderei semplicemente colla faccia alterata così i
da essere irriconoscibile. Cutis si riferisce evidentemente ἣν
alla pelle del volto (cf. ᾿ pelle ἀθοουύτϑ᾽ IV 14 e ‘ fronte
politus ’ V 116); e facilmente possiamo immaginarci la
fronte del conferenziere stravolta per i mille atteggiamenti
diversi presi durante la declamazione, sudante per la fatica ᾿
della lunga lettura e pallida per l’ emozione.
I 56-57. Persio, sempre rivolto a quel personaggio im-
maginario ch’ egli fa suo interlocutore nella prima parte
1) S. II 5, 96 sg.:
t
importunus amat laudari: donec ‘ ohe iam!’
ad caelum manibus sublatis dixerit, urge.
?) E preferibile considerare auriculis alienis come ablat. per l’ana-
logia del luogo Oraziano e della nota frase excipere o accipere aliquid
auribus.
(tira e che, « com’ è noto, Aa il peer
ANA e letterario dell’ età sua, lo invita ad analizzare
Pari applausi e le lodi che ottiene colle sue recitazioni
(v. 48 sgg.):
recti finemque extremumque esse recuso
‘euge’ tuum et ‘ belle”. nam ‘ belle’ hoc excute totum:
50 quid non intus habet? non hic est Ilias Atti
4 ebria veratro? non si qua elegidia crudi
τὰ dictarunt proceres? non quidquid denique lectis
È scribitur in citreis? calidum scis ponere sumen,
È scis comitem horridulum trita donare lacerna,
ς 55 et ‘ verum ᾿ inquis ‘ amo, verum mihi dicite de me ’
SQ qui pote? vis dicam? nugaris, cum tibi, calve,
pinguis aqualiculus protenso sesquipede extet.
È Noto di passaggio che il ‘ tuum ? del v. 49 va inteso nel
Pi senso di quo tu gaudes, non quod tu pronuntias, come s'in-
| terpreta comunemente: è il lodato, e non il lodatore, che
P. invita a esaminare quanto valga la lode a lui tributata.
ἫΝ Ma difficoltà maggiore incontriamo negli ultimi due versi.
Generalmente si crede che colle parole ‘ vis dicam? nu-
È, garis e. 4. 8. ᾽ Persio si sostituisca ai corteggiatori del ricco
patrizio per dirgli lui quella verità che essi gli nascondono:
‘ vuoi che te la dica io la verità? Le tue composizioni
non valgon nulla (nugaris), perchè la tua obesità ti offusca
l’ intelligenza ’. Lo scherzo, come si vede, non potrebbe
essere nè più freddo nè più inopportuno: è un’ingiuria
che Persio rivolge al suo interlocutore e di cui invano si
ricercherebbe la ragione. Che le poesie di quel dilettante
non avessero alcun valore era cosa necessariamente pre-
È supposta, e già Persio aveva accomunato con Labeone quei
poetastri patrizi (v. 50 sg.). Oltre a ciò, neppure le parole
del testo si prestano a questa interpretazione. Nell’ inter-
rogazione ‘ vis dicam? ’ il pronome ego non potrebbe es-
sere taciuto per la contrapposizione cogli adulatori del
poeta patrizio; del tutto arbitraria è l’ interpretazione di
\ nugaris, e invano si chiama a confronto il v. 70 e Hor.
epist. II 1, 93, dove altro è il senso. Trattandosi di poesia,
L'
è noto come nugari (nugae, ineptiae, παίγνια e sim.) sì ri-
a
dà; ΤᾺ τ τς »
scherzi poetici richiedono arte raffinata e ingegno arguto
e sottile, non crasso e ottuso. Vediamo se sia possibile
un’ interpretazione migliore. L’interrogazione ‘ qui pote? ’
non può essere intesa che in questo senso: qui pote fieri
ut isti tui asseclae tibi dicant verum? e in bocca di Persio
non può significare altro che questo: in nessun modo co-
desti tuoi interessati corteggiatori possono dirti la verità.
Su ciò non può cader dubbio. Ma allora il ‘ vis dicam? ?
non ha alcun legame coll’ interrogazione precedente, nè 51
può intendere: vuoi che io ti dica in qual modo la cosa è
possibile? anche perchè realmente il poeta questo non dice
nella risposta, nè può dirlo; poichè se egli giudicasse pos-
sibile al ricco patrizio udire la verità da’ suoi adulatori,
si metterebbe in aperta contraddizione con sè stesso e colle
conclusioni a cui presto verrà (v. 58-62). Così stando le
cose, non ci resta che congiungere ‘ vis dicam? ’ con
‘ nugaris ’ e intendere questo verbo nel senso più ovvio
di ληρεῖς, vaneggi, in modo che il biasimo del ἡ nugaris ἡ
sia attenuato e corretto dal precedente ‘ vis dicam? ἡ.
Distinguo dunque così:
qui pote — vis dicam? nugaris —, cum tibi, calve,
pinguis aqualiculus protenso sesquipede extet?
‘ vis dicam? nugaris ’ (nugaris
L’ espressione parentetica
cioè pretendendo la verità da siffatta gente) non è altro
che la risposta negativa anticipata di tutta l’ interroga-
zione. Per la somiglianza della struttura qui pote, cum
cf. II 45 sgg.:
‘da fortunare penatis,
da pecus et gregibus fetum ’. quo, pessime, pacto,
tot tibi cum in flammis iunicum omenta liquescant?
ove parimente la sdegnosa interrogazione è provocata dalle
parole che P. mette in bocca all'avversario. Il senso è
questo: ‘ com’ è possibile che tu oda la verità da’ tuoi com-
prati corteggiatori, mentre essi ti vedono così ottuso da
ferisca soltanto all’ ἀπέ τος delicato,” leggero e ancl e
frivolo, non alla forma goffa e ridicola; chè anzi siffatti
cd
pi
»
.
ASS:
ape
*
PE
ll i
Raf i
298
poter impunemente prendersi giuoco di te? ’. Plut. Mor. 57 a
(de ad. et am. 13) ἂν μὲν εὐπαρύφου τινὸς ἢ ἀγροίκου λά-
_ OSSERVAZIONI CRITICHE ETC.
βηται (sc. ὃ κόλαξ) φορίνην παχεῖαν φέροντος, ὅλῳ τῷ μυκχ-
τῆρι χρῆται καϑάτπερ ὃ Στιρουϑίας ἐμττεεριπτατῶν τῷ Βίαντι καὶ
χατορχούμενος τῆς ἀναισϑησίας αὐτοῦ τοῖς ἐπαίνοις χτλ.
Circa l'influsso nocivo dell’ obesità sull’ intelligenza, dive-
nuto proverbiale, cf. anche Biicheler RA. Mus. 43 (1888)
p. 295.
I 61-62. Mancando ogni mezzo ai patrizi di avere un
giudizio sincero intorno ai loro componimenti poetici, P.
li esorta a smettere di scrivere, se non vogliono esser de-
risi. Tale è il concetto di questi due versi, che tengon
dietro a un’ invocazione a Giano bifronte:
vos, o patricius sanguis, quos vivere fas est
occipiti caeco, posticae occurrite sannae.
e)
Il senso delle parole ‘ quos vivere 4. 8. è che i nobili
anche senza ingegno possono emergere ugualmente in virtù
della nascita, e non hanno bisogno di scriver poesie e far
quello che non sanno. Ma dall’ espressione vivere occipiti
caeco parrebbe ricavarsi che chi non è nobile dovesse avere
gli occhi anche sulla nuca. Jahn non commenta, e l’espe-
diente del Koenig, seguito dal Conington, d’ intendere fas
est nel senso di naturae lege constitutum est, non toglie la
difficoltà. La quale invece sparisce subito, se in luogo di
prendere le parole occipiti caeco in senso proprio, vediamo
in esse un’allusione al proverbio ὄπισϑεν κεφαλῆς ὄμματ᾽
ἔχει (ἐπὶ τῶν πανούργων Apostol. 12, 94), Plaut. Aul. 64
‘ in occipitio quoque habet oculos pessuma ’.
I 67-68. Interpungo così:
sive opus in mores, in luxum, in prandia regum,
dicere res grandis nostro dat Musa poetae,
cioè: sive (= vel si cf. Jahn) dicendis rebus grandibus (τῷ
μεγάλα λέγειν) opus est in mores etc.; in è finale come
V 2 ‘linguas optare in carmina centum ’, e dipende da
opus est. Traduci: ‘ Se ve n'è bisogno per le usanze, il
YA
με κα DAI
IM oa o
i pù » Ἂ
ἘΠ 694
᾿ adi: Ge "tu
RUREPA
ς +1
τῷ . N N ᾿ n
e LOZIONE Ν 8.»
Pià «ἰὙὩΣ δι. vi
4 pr
eri *
lusso, le mense dei grandi ( cioè per trattare questi argo-
menti), la Musa concede altresì al nostro poeta di esprimere
concetti altisonanti ’. Ognuno sente la reminiscenza del-
l’Oraziano (a. p. 323 sg.) ᾿ Grais dedit ore rotundo Musa
loqui ’. Cf. anche Pers. II 45 ‘ da fortunare penatis ’, V_
104 sg. ' tibi recto vivere talo ars dedit ?. Tutti distin-
guono dopo dicere.
I 78. Delle parole ‘ aerumnis cor luctificabile fulta ?
mostrò di comprendere rettamente il senso Jahn, annotando
‘ poetice dictum de eo, qui nihil habet, unde sustentet
animum suum, nisi ipsas suas aerumnas ’, benchè in PI.
Pseud. 771, ch’ egli confrontava, oggi si legga ‘ ministe-
riis praefulcior °, non miseriis. Ma nelle aggiunte e corre-
zioni (p. 403) egli si richiamava opportunamente al ἡ pa-
scentur curis ᾽ di Manilio V 452. Tuttavia di questa in-
terpretazione non tengon conto i critici posteriori, cer- 3
cando invece di provare che ‘ aerumnis fulta ’ voglia dire
oppressa dalla sventura, il che è contro al significato proprio
e metaforico di fulcio 1), cf. Ov. trist. V 12, 11 ‘ Des licet (
in valido (et valido?) pectus mihi robore fultum — fracta
cadet tantae sapientia mole ruinae ’. Come nel ‘ pascentur
curis’ di Manilio (cf. ‘ vesci voluptatibus ’ Cic. fin. 5,20, 57),
così anche qui abbiamo un oxymoron. La prova di tante
sventure (‘aerumna aegritudo laboriosa ’ Cic. Tusc. 4,8, 18)
ha fortificato e sorregge ancora l’ animo di Antiope. Un
così ardito oxymoron doveva naturalmente dispiacere a
quei poetastri che P. deride, e non mi par necessario pen-
sare che il biasimo cada sulle parole aerumnis e luctifica-
bile. Occorre appena avvertire che P. non segue a lettera
Pacuvio, essendo 1’ accus. alla greca estraneo allo stile
arcaico. Ὁ
Pen
1) Nulla provano i confronti del Conington con égsidw Aesch.
Ag. 64, con Stat. Theb. III 236, del Nettleship con Lucil. 26, 31
(perchè non Pacuvio stesso inc. VII R.?), del van Wageningen con
PI. Pseud. 776 (v. sopra) e Pers. 12. Così pure nel luogo Properziano
comunemente citato I 8, 7 sg. il positas mostra che fulcire, se è sano,
non significa calcare. Del resto quel verso non è ancora stato defi-
nitivamente interpretato o emendato.
4
νι " er
sr
08 fio SE i O ΕἾ
Ton L questi versi ni Ῥ. ἘΣ ΈΝ Al lettore
ΤΡ E egli si augura (123 sgg.):
al
audaci quicumque adflate Cratino
iratum Eupolidem praegrandi cum sene palles,
125 aspice et haec, si forte aliquid decoctius audis.
inde vaporata lector mihi ferveat aure,
non hic qui in crepidas Graiorum ludere gestit
sordidus, et lusco qui possit dicere ‘lusce ’,
seque aliquem credens, Italo quod honore supinus
130 fregerit heminas Arreti aedilis iniquas,
nec qui e. g. δ:
Nel primo verso Cratino è salutato come una divinità ispi-
ratrice; e questo concetto, come pure l'intonazione dei
._ versi che seguono, ricorda in qualche modo le parole del-
l’ierofante che allontana i profani dai misteri di Bacco
nelle Rane di Aristofane, v. 354-357. In Persio non tutto
è chiaro: abbiamo nel v. 127 1]: verbo /udere costruito in
modo insolito colla preposiz. in anzichè col semplice accu-
sativo. Il Montepess. 212 e il Vatic. offrono la variante
laudere; ‘onde nasce il dubbio che Persio abbia scritto
plaudere, un verbo che così costruito s° incontra in Minucio
Felice, Oct. 14,1 ‘ Parce, inquam, in eum plaudere ’, cioè
eum explodere. Il senso è aperto: P. non si cura di aver
lettori fra coloro che disprezzano la cultura e filosofia greca,
tutti assorti nelle basse materialità della vita. Tali è lecito
supporre fossero, nel concetto del poeta, gli Rircosi centu-
Ra riones di cui parla nella sat. III v. 77 sgg. e V 189 sgg.,
È e la torosa iuventus che con risa sconce teneva loro bordone,
III 861). Più grave difficoltà sorge nelle parole che se-
guono: ‘ et lusco qui possit dicere: lusce ’. Gli interpreti
si danno cura di scusare il congiunt. possit accanto all’in-
dicat. gestit, ma quanto al senso tutti accettano l’interpre-
tazione degli scolii, che si potrebbe formulare esattamente
così: et qui a se impetrare possit ut naturalia vitia repre-
hendat, ut est si quis luscum vocet luscum. Persio dunque
non si curerebbe di avere a lettori persone così male edu-
1) Anche Trimalcione ostentava disprezzo per la filosofia, Petron.
c. 71. Cf. Friedlinder Stittengesch. III 678 sg.
ων
“-
VI, PIE pr €.
e "3
--
ὝΨψ *’
ις
PO
std ee ine enti di
ΤΟΣ : :
296 des | F. NENCINI 0 ξινς
i γι
cate da permettersi di scherzare sugli altrui difetti
A siffatta interpretazione si possono fare varie obiezioni.
E in primo luogo, anche prescindendo dalla stranezza della
locuzione, è assurdo che Persio desideri nel suo lettore,
ispirato agli esempi dei tre grandi rappresentanti della
commedia antica, l’ assenza di un carattere che in essi
predominava. È noto infatti che la satira personale di
Cratino Eupolide Aristofane non risparmiava per nulla i
difetti fisici, anzi si compiaceva in modo particolare a de-
ridere la testa bislunga di Pericle, Alcibiade bleso, la gran
voce ingrata di Cleone, e via dicendo. Inoltre se chiamar
losco un losco è segno di inurbanità e bassezza d’animo,
può anche per contrario esser segno di rude franchezza,
quando altri pretenda di vederci con tutti e due gli occhi.
Anzi se quest’ ultimo senso diamo alla frase, sparisce su-
bito tutto ciò che in essa vi era di strano, e ognuno com-
prende da sè facilmente e senz’ aiuto di scolii che chiamar
losco un losco vuol dire chiamar le cose col loro nome,
ed è un’espressione corrispondente al nostro modo prover-
biale dir pane al pane e vino al vino e al greco τὴν σκάφην
σκάφην λέγειν (Plut. II 178, Lucian. Iov. trag. c. 32, de
conscr. hist. c. 41). Ma che? S. Girolamo stesso adv. Iovin.
II 22 (= II p. 358 Vallarsi) mostrava di non intendere
altrimenti quell’ espressione, quando, dopo avere con argo-
menti ad hominem smascherato Gioviniano e messo a nudo
le sue contraddizioni, seguitava: ἡ Verum quid prodest lu-
scum vocare luscum et accusatoris (sc. Christianorum) docere
inconstantiam, cum propositionum series diluenda sit ? ”.
Così chiude s. Girolamo, premendogli di riprendere il filo
del ragionamento, la sua digressione condita di amare ve-
rità pel suo avversario. L’interpretazione qui non può
esser dubbia. Ma se Girolamo scrivendo aveva in mente,
com’ è indubitato 1), le parole di Persio e dava loro il senso
proverbiale sopra enunciato, evidentemente egli non leg-
geva quel passo così come lo leggiamo noi. Chi può dire
1) Poche linee innanzi incontriamo un’altra reminiscenza di Persio
‘ protensus est aqualiculus ’, οἵ, I δὲ.
ΥΩ ἢ
fisici. τὰς È: ?
I
Li
OSSERVAZIONI CRITICHE ETC. 297
altrui la verità nuda e cruda, mostra di essere disposto a
udirla senza paura, e tale doveva essere il lettore che P.
si augurava, ἄφοβος, παρρησίας καὶ ἀληϑείας φίλος 1). Non
può dunque egli dire di non curarsi di un lettore qui lusco
possit dicere: lusce, ma al contrario qui non possit. Scrivo
quindi ‘ et lusco quin possit q. s.°, cioè non hic qui gestit...
et quin (talis quin) possit... et qui credat... 3).
II 19. Tratta P. in questa satira delle preghiere, e con-
futa i volgari errori che dominano su questo argomento.
γ᾽ ha chi crede di potere impunemente chiedere agli dei
ricchezze illecite e anche la morte dei prossimi parenti
per impinguarsi dell’ eredità; e tuttavia teme gli dei e
adempie con scrupolosa devozione tutte le pratiche del rito.
A costui dimanda Persio (v. 18 sgg.):
de Iove quid sentis? estne ut praeponere cures
hunc — cuinam? cuinam? vis Staio? an scilicet haeres?
quis potior iudex, puerisve quis aptior orbis?
.hoc igitur quo tu Iovis aurem impellere temptas,
dic agedum Staio: © pro Iuppiter, o bone ’ clamet
‘Iuppiter ’. at sese non clamet Iuppiter ipse?
Chi sia lo Staio qui menzionato non sappiamo, ma è ra-
gionevole supporre che sia qualche notissimo personaggio
del tempo, e non un nome finto. Anche nel luogo Plato-
nico, che P. probabilmente scrivendo ricordava (Phaedr.
p. 236 e ὄμνυμι γάρ σοι — tiva μέντοι, tiva ϑεῶν; ἢ βούλει
τὴν πλάτανον ταυτηνί;), vediamo recato ad esempio un og-
getto ben determinato e sotto mano. La fantastica identi-
ficazione, accennata confusamente negli scolii, di Staio con
Staieno, giudice corrotto e corruttore nel processo di Op-
pianico (Cic. pro Cluent.), dovrebbe oramai essere abbando-
nata per sempre. Ma se nessuna notizia abbiamo dell’uomo,
è lecito però da questo luogo di Persio fare qualche dedu-
zione intorno alle sue qualità. L'ipotesi di Jahn che Staio
1) Lucian. de conser. hist. c. 41: Τοιοῦτος ovv μοὶ ὁ συγγραφεὺς
ἔστω, ἄφοβος, «déxuotos, ἐλεύϑερος, παρρησίας καὶ ἀληϑείας φίλος, ὡς ὃ
χωμιχός φησι, tà σῦχα σῦχα, τὴν σκάφην δὲ σκάφην ὀνομάσων κτλ.
2) La congiunz. et dopo non riprende, com'è noto, la negazione
(et non talis quin).
298 F. NENCINI
sia stato un uomo ‘ boni rectique iudicii ’ è in aperto con-
trasto col raziocinio qui istituito, more Socratico, da Persio.
Il quale è questo: ᾿ se quello che chiedi a Giove tu lo
chiedessi a Staio, questi si scandalizzerebbe. A maggior
ragione dunque si scandalizzerà Giove ’. Ora, se Staio è
un uomo giusto e dabbene, anzi il più giusto de’ suoi tempi
(giacchè Jahn nega, e colla sua interpretazione non potrebbe
fare altrimenti, l'ironia del v. 20, limitandola alle sole
parole ‘ an scilicet haeres? ? del v. precedente), a che con-
trapporlo a Giove? E qual maraviglia ch’egli abbia in fatto
di giustizia gli stessi sentimenti che potrebbe aver Giove?
Il contrasto fra Staio e Giove deve essere palese e stri-
dente, formando esso la base del sillogismo. Possiamo
dunque escludere senz’ altro che Staio sia qui nominato
qual modello di probità e di giustizia; e l’obiezione di Jahn,
che ad un uomo pessimo e corrotto “ nec bona nec mala
vota facile quis commendat ’, non regge; chè ognun sente
come le parole ἡ dic agedum Staio ’ non accennino già ad
una consuetudine vera e propria, ma siano una pura ipo-
tesi fatta da Persio per comodo di raziocinio. — Ma con
ciò non sono eliminate tutte le difficoltà: ve n’ è un’altra
ben più grave che gl’ interpreti dissimulano o non avver-
tono. La ragione dell’antecedenza di Giove su Staio deve
apparire, come abbiamo detto, evidente, palpabile. Non
solo, ma anche pienamente approvata dall’ interlocutore di
Persio. Se egli ne dubita, nessuna conclusione è possibile.
Ora, dal testo apparisce ch’ egli realmente esita ad ante-
porre Giove a Staio; perchè Persio soggiunge ‘ an scilicet
haeres? ’. Nè importa che il tono di queste parole sia
ironico; giacchè l’ ironia significa soltanto esser Persio in-
timamente convinto che il suo interlocutore ammette la
precedenza di Giove, benchè faccia mostra del contrario.
E anche in questo caso è evidente che non era lecito 8
Persio di trarre alcuna conclusione (cf. ἡ igitur ᾿ v. 21).
Come poteva egli infatti sperare di confondere l’ avver-
sario, se basava la conclusione non già sopra una confes-
sione esplicita del medesimo, ma soltanto sul suo proprio
convincimento? Inoltre, se l’ interlocutore stenta a credere
IR ὸ μ᾿
al ut di A ὡς SR è La n/a n τ ᾿ εν :
OSSERVAZIONI CRITICHE ETC. — 299
ar DI
È Staio i feriore a Giove, è inutile che Persio faccia elogio
di Staio, ‘ quis potior iudex puerisve quis aptior orbis??:
| un elogio che, fatto in senso ironico, sarebbe giustificato
se nel v. 18 si leggesse postponere invece di praeponere. —
A risolvere questa difficoltà ci si presentano due vie: o
interpretare diversamente le parole ‘ an scilicet haeres? ?,
o ammettere una lievissima modificazione nel testo. Nel
primo caso quelle parole dovrebbero avere questo senso
‘ah sì, tu rimani come interdetto?’ cioè, solo all'idea di
contrapporre a Giove un così cattivo soggetto come Staio.
Ma nessun esempio mi è noto di haereo usato, così senz’ al-
cuna aggiunta, in questo senso; e che difficilmente il let-
tore possa fare astrazione dal significato metaforico più
usuale del verbo, cioè rimaner esitante, dubbioso, lo prova
il fatto che finora non diversamente hanno inteso tutti
gl’ interpreti di Persio. Ma l’heres dei mss, ci può far ri-
salire tanto a un kaeres, quanto a un hoeres; e quest’ultima
scrittura si può riguardare come un’alterazione di horres.
_ Ammettendo che questa sia la lezione genuina, il senso
corre facile e piano: ‘ah sì, tu allibisci (cioè per l'orrore
del sacrilego paragone)? Eppure chi miglior giudice di
ἢ Staio, o chi più adattato tutore per gli orfani? ’. L’inter-
locutore di Persio, ignaro della conclusione a cui questi
È; verrà, gli concede anche più ch’ei non chieda, mostrando
di inorridire solo all’idea di un paragone fra Giove e Staio;
di qui l'ironia finissima con cui Persio finge di redarguirlo:
P ‘ quis potior e. 4. 8.᾽ — Quanto alle parole ‘ at sese non
_—clamet Iuppiter ipse? ’, si può confrontare PI. Amph. 486,
WE dove Mercurio giura per Mercurio.
III 8-9. Il giovin patrizio che non ha ancora smaltito
nel letto la crapula del giorno precedente, avvertito verso
mezzogiorno dell’ora tarda, grida e si impazientisce contro
la servitù che non accorre pronta a’suoi ordini:
turgescit vitrea bilis:
‘ findor’ ut Arcadiae pecuaria rudere dicas.
Così interpungo. L’ostinazione di tutti gl’interpreti a ve-
dere nell’ut una congiunz. consecutiva, anzichè compara-
di
-
“
Αὐνάν ΡΥ, ail
4 Vle - ha E
TR LI
%
st £
=
È
tiva (= tamquam), ha creato nel v. 9 ΔἸ ΠΟΘΙ e a mio i
parere non esistono. Il senso è: /indor! (cioè dalla bile)
rudere eum dicas ita (= tam magna voce) ut rudunt pecuaria —
Arcadiae. Cf. ‘ haec inquam rudet e rostris ’ Lucil. ap.
Varr. L. L. VII 103 (VI 16 M.), ‘ rudentem (Cacum) telis
premit ’ Verg. Aen. VIII 248. L’urlo del giovine è para-
gonato al raglio dell'asino per lo sforzo della voce, e forse
non per questo soltanto: cf. Arcadicus iuvenis Tuven. VII 160.
Il Biicheler dà anche findor a Persio, ma non vedo che
senso se ne possa cavare.
VI 37 sgg. Il futuro erede si lamenta col ricco prodigo:
‘tune bona incolumis minuas? ’ et Bestius urguet
doctores Graios: ‘ ita fit; postquam sapere urbi
cum pipere et palmis venit nostrum hoc maris expers,
faenisecae crasso vitiarunt unguine pultes ’
haec cinere ulterior metuas.
Il Biicheler assegna all’erede anche le parole ‘ et Bestius
urguet doctores Graios ’, eliminando così la strana com-
parsa di questo nuovo interlocutore. In tal caso si avrebbe
in quelle parole una citazione che l’erede fa di Bestio, ‘
tipo Luciliano come pare, già rievocato da Orazio. Credo
però preferibile un’altra via, la quale ci permette altresì
di rimanere più fedeli al luogo Oraziano che Persio imi-
tava, epist. I 15, 37. Come ivi ‘ correctus Bestius ᾿᾽ è Mae-
nius, così qui intenderei et ille (l'erede) qualis Bestius o
alter Bestius, factus Bestius sim., cioè, atteggiandosi a Be-
stio, erigendosi a censore austero e avversario brontolone
di ogni novità come Bestio 1). Il veleno dell'argomento sta
“in ciò, che l’erede dipinto da Persio si camuffa da Bestio
mosso soltanto dall’avidità e dall’interesse personale, egli
che è tutt'altro che un Bestio. E in Orazio altresì Menio,
ridotto a cibarsi di vil trippa e carne pecorina, quasi che
rinsavito (correctus Bestius) faccia ciò per amor di risparmio
1) Se intendiamo l’Oraziano correctus Bestius nel senso di qual Bestio
convertito, bisogna supporre che Bestio sia stato uno scialacquatore
divenuto poi spilorcio. Ma di Bestio nulla sappiamo; e il correctus B.
si può intendere nel senso di corrigendo factus Bestius (v. Kiessling
a q. v.), cioè Menio convertitosi a Bestio.
È : Ν
Mi Ὃ a DIA
ἢν Ὁ [ἢ
: N via Mo 4 LIRE sr LI
| OSSERVAZIONI CRITICHE ETC.
| e non per necessità, inveisce, egli scialacquatore, contro
gli scialacquatori. La contraddizione è per Orazio oggetto
di riso, per Persio di sdegno. Colle parole ᾿ haec cinere ulte-
ΥἹΟΥ͂ metuas ’ Persio (il Biicheler dà anche queste all’erede)
si richiama al principio dell’obiezione, v. 33 ‘ sed cenam fu-
neris heres negleget iratus g. s.°. — Anche delle parole che
seguono ci addita la retta interpretazione Orazio, il modello
perpetuo del nostro. Nessun dubbio che il " maris expers ’,
come in Orazio (serm. II 8, 15 ‘ Chium maris expers ’),
significhi οὐ τεϑαλαττωμένον (cf. fra altri Athen. I 32), se-
condo il noto uso greco di mescolare al vino l’acqua del
mare (οἶνος ϑαλάττιος 0 ϑαλαττίας); ma sugli effetti di questa
mescolanza e quindi sul valore metaforico di maris expers
ἡ cadono le divergenze. La ragione di quell’usanza era og-
getto di controversie erudite (v. Plut. quaestt. nat. 10,
Athen. I 26 sgg.), sulle quali basandosi Jahn interpretò
maris expers ᾿ quod ingenua vi et salubritate destitutum
sit ’, mentre l’Heinrich credè di scoprire in quell’ espres-
sione un oxymoron, facendo sapere maris expers = sapere
insipidum. Ma è strano che il nostro imitatore di Bestio,
mentre attacca tutto ciò che è greco, lodi una costumanza
i tutta greca. Inoltre, che il vino greco senz’ acqua marina
fosse poco igienico o privo di grazia, era una fra le varie
ἐ ipotesi escogitate dai dotti per spiegarsi un fatto di cui
ignoravan la causa. Possibile che una vaga ipotesi di qualche
dotto basti a giustificare l’uso metaforico di un’espressione
| che deve essere intesa da tutti? Ma in Orazio il ‘ Chium
| m.exp.” è ]᾽ οἶνος Agovicios, uno dei più generosi vini greci,
._ Galen. 10, p. 833: οὐ μὴν οὐδὲ εἰώϑασι τοῖς εὐγενέσιν οἴνοις —
ο΄ μιγνύναι τῆς ϑαλάσσης ἐν Μέσβῳ, καϑάπερ οὐδ᾽ ἐν Χίῳ τῷ
᾿ς ἁδρουϊσίῳ. E non vi è affatto bisogno di uscire da Orazio
per intendere Persio: basta semplicemente ammettere che
l’espressione sapere hoc nostrum maris expers sia usata in
senso ironico. E all’ironia si doveva prestare facilmente
una formula che designava la qualità migliore di uno dei
vini più ricercati, il Chio; una formula nota perciò, come
accade, e cara a tutti i buongustai. Nella condanna delle
costumanze greche vediamo così adoperata in modo sprez-
stessa delle lle, RAT Ἢ ironia. felino tradurre ap-o
prossimativamente : ‘ Così è; da quando il senno cominciò —
a venirci di fuori col pepe e colle palme, questo nostro .
senno sopraffino!, anche i contadini etc. ’
Nel chiudere queste osservazioni su Persio noterò che,
se esse son giuste, la tradiz. @ viene ad essere preferita a
P una o due volte: I 127 plaudere per laudere (benchè qui
non oserei insistere) e III 9 dicas, dove credas diviene
insostenibile. Al contrario I 129 seque P diviene necessario,
e stonerebbe un sese credens concessivo. Per le nuove le- Ἶ
zioni proposte, quin I 128 e Rorres II 19, cf. vegrandi 1 91,
conservatoci per caso ma in modo certissimo da Porfirione.
E così inclinerei ad accettare il doctus dello Scaligero I 86,
distinguendo dopo figuras, cf. ‘ didicit ’ v. 93 e ἡ opifex —
intendisse — egregius lusisse ’ VI 3 sgg. #
Ivv. VI 323. Comunemente si leggeva ‘ palmam inter
dominas virtus natalibus aequat ’, difeso dall’ Heinrich 6
dal Biicheler, che confrontava paneg. Pis. v. 12 ‘at tu qui
tantis animum natalibus aequas ? 4). Ora il Biicheler legge
con P' palma inter dominas, virtus natalibus aequa ’. Si
descrive il cancan delle corrotte Romane festeggianti in
segreto la bona dea; un ritus novus e privato, contrapposto
poco appresso (v. 335) ai ritus veteres et publica sacra della
medesima dea. La natura speciale di quel rito orgiastico
uguaglia il merito della palma nell’ oscena danza alla no-.
biltà dei natali. Scriverei: 45
&
palmam inter dominas ritus natalibus aequat.
Ca
,
VIII 241. Glorificando lo scopritore della congiura di
Catilina dice Giovenale (v. 240 sgg.):
tantum igitur muros intra toga contulit illi
nominis ac tituli, quantum | in Leucade, quantum
Thessaliae campis Octavius abstulit udo
caedibus adsiduis gladio.
1) Meglio, credo, si potrebbe confrontare Hor. serm. 1 3, 41 sg. ‘ vel- —
lem — et isti errori nomen virtus posuisset honestum ’, ove error,
come palma presso Giov., è conseguenza della virtus. i
τως vie L. ἘΠ απ πῆς in L. Mano; dida L.
ἐν perno, quantum Leucate Kiba Confrontando XIV 319 sg.
‘ quantum, Epicure, tibi parvis suffecit in hortis, quantum
Socratici ceperunt ante penates ’, suppongo che anche qui
Giovenale abbia voluto meglio precisare con una particella
αν il fatto storico posteriore a Cicerone, e suppli-
sco ‘ quantum dein Leucade ’
x 54. Alle nove NA a me note su q. v. 1) ne ag-
giungo una decima: ‘ergo, supervacua aut <quia) perni-
ciosa ’, cioè ergo, quia.
X 295. A che fa voti a Venere per la bellezza delle
figlie la madre sollecita?
vetat optari faciem Lucretia qualem
ipsa habuit, cuperet Rutilae Verginia gibbum
accipere atque suum Rutilae dare.
suum lesse primo il Biicheler in P e accolse nel testo: gli
altri mss. hanno suam, che gl’interpreti riferiscono stra-
namente a faciem. La lez. suum non fu compresa, onde il
Biicheler si vide costretto a spiegarsi, Rhein. Mus. 42,
a. 1887, p. 25: il gibbus di Virginia non sarebbe altro che
il gibbus mammatus (ἡ hunc pro illo Rutilae dare cuperet
gibbum mammatum scilicet inlecebris Appique libidine
damnosum ’). Ma forse, se il poeta avesse voluto questo
| senso misterioso di gibbus, avrebbe detto meno oscuramente
atque alium (un’altra specie di gobba); e se si ha da con-
frontare VI 108 sg. ‘ in naribus ingens gibbus ’ e da pren-
dere la parola nel senso generico di protuberanza, si at-
tenderebbe il plurale 3). Del resto, chi in ital. intenderebbe
1) aut et Schurzfleisch, aut vel Dòderlein, aut quae Biicheler, aut ut
Munro, aut ne perniciosa petantur Lachm., aut sibi perniciosa petunt
nec Vahlen, dubitando (Vind. Iuven. p. 13), aut vel perniciosa putantur
Mayor, haec aut opp. aut vel perniciosa putentur Richards Class. Rev.
II (1888) p. 326.
2) Celso IV 8, 2: ‘ interdum in naribus carunculae quaedam si-
miles muliebribus mammis nascuntur ’
et IDE E I α ἘἤρΟΥἢ Δ ΥΥ
. “ ᾿ νηῦς δ μὲς nie SAMI Pa MO MENA _ dl ς
uno scherzo simile con gobba? Probabilmente qui il poeta
intercala, com’è suo costume, un'osservazione frizzant
‘atque suum Rutila οὐ dare ’. Virginia vorrebbe avere la |
È
gobba di Rutila, e Rutila gliela darebbe volentieri la sua 1).
Non dissimulo la difficoltà di ei monosill. Ma è noto che
l’uso di questo pronome (eccetto id) è rarissimo nei poeti
colti, v. Bentley ad Hor. c. III 11, 18. Il dat. ei è bisill.
in Ov. hal. 34, Germ. Arat. 333 e 457, Mart. XII 17, 9
(credo che ben pochi debban essere gli esempi da aggiun-
gere), monosill. in Catull. 82, 3 ‘ eripere ei’, cf. Manil. |
III 73 ‘eidem’ bisill. 3). Sarà lecito concludere che come
incontriamo in Gioven. ‘ eisdem ? trisill. (XIV 30) e bisill.
(‘ isdem * X 175, XI 73, XV 157), così ‘ ei’ monosill. non
dia molestia accanto a ἡ eidem ? trisill. (XIV 22)? — Noto
ancora che in Marziale 1. c. incontriamo un errore simile
di scrittura: ‘ cum si te pulchre’ EXAF invece di ' cum
sit ei pulchre ”.
XIV 17. Così i mss. (v. 15 sge.):
mitem animum et mores modicis erroribus aequos
praecipit atque animas servorum et corpora nostra
materia constare putat paribusque elementis,
an saevire docet Rutilus qui gaudet acerbo
plagarum strepitu e. ῳ. s.?
e così ora il Biicheler, che nella precedente edizione pro-
poneva utque — putet v. 16-17. Che il luogo sia guasto non
può esser dubbio: trattasi non già di sapere quale opinione
abbia Rutilo sulla natura degli schiavi, ma piuttosto se il
plagosus ludi magister possa co’ suoi metodi di disciplina
ispirare negli scolari sentimenti umani e miti, specialmente
verso la servitù. Avendo il Wakefield suggerito pari in
luogo di ‘ putat ’, 1 Herwerden mutava ancora ‘ nostra ’
1) Nè il suum è superfluo, poichè a tutto rigor di logica le parole
‘ cuperet Rutilae Verginia gibbum accipere ’ hanno questo senso:
Virginia vorrebbe avere una gobba come quella di Rutila. Cf. IX 16
‘ quid macies aegri veteris...?’, cioè quid macies qualis est aegri
veteris...?
?) Non tengo conto di e7 monos. nell’arg. II del Mil. glor. v. 12,
potendo esser dovuto all'influenza della prosodia arcaica.
28.9.95
3h
TS
wr
OSSERVAZIONI CRITICHE ETC. 305
in nostris (si poteva ugualmente pensare a nostrae). Ma vi
è un mezzo più semplice di ristabilire il senso, se cioè in
luogo di ‘ putat ’ si legga ‘ putas ᾿ (‘ materia constare, pu-
tas, paribusque elementis ’). L'uso parentetico di puto serve
qui ad evitare il soverchio accymulamento d’infiniti (putas
praecipere constare, saevire docere) e insieme a rilevare il
valore interrogativo del lungo periodo.
Marr. V 82. Leggerei il v. 4 così:
si tibi dispar es, Gaure, pusillus homo es,
dispereas mss. Tu che mi hai promesso, dice M., e ora non
vuoi, potendo, mantenere, sei incoerente a te stesso, sei un
dappoco. Gaurus è probabilmente la stessa persona del-
l’epigr. IX 50 (Stazio secondo Friedl.), e il ‘ pusillus homo
es’ risponde al primo verso ‘ Ingenium mihi, Gaure, pro-
bas sic esse pusillum 9g. 8. ’.
VII 47. A Licinio Sura scampato da una grave malattia:
Doctorum Licini celeberrime Sura virorum,
cuius prisca graves lingua reduxit avos,
redderis, heu, quanto fatorum munere! nobis,
gustata Lethes paene remissus aqua.
perdiderant iam vota metum securaque flebat
Tristitia et -; lacrimis iamque peractus eras ᾧ. 8.
Non è esatta questa interpretazione del terzo distico data
dallo Schrevel: ‘ Tamquam in certa morte deposueramus
spem et cum votis metum curamque pro te, qui iam pro
mortuo deploratus eras et conclamatus ’. Marziale infatti ac-
cenna soltanto ai voti ipocriti dei tristi (questi avevano ora-
mai deposto il timore che Licinio guarisse e piangevano ipo-
critamente la sua morte, non immaginandosi, securi, ch'egli
potesse guarire), non alla speranza dei buoni; chè altrimenti
il poeta avrebbe detto metum et spem, 0, se si vuole, metus
plur., cioè duplice timore, ne revalesceret nei primi, ut re-
valesceret nei secondi, e così secura della morte o della gua-
rigione. Ma che si tratti solo della segreta animosità dei
tristi apparisce chiaro anche dal distico che segue:
non tulit invidiam taciti regnator Averni
et raptas Fatis reddidit ipse colus.
Studi ital. di filol. class. IV. 20
#54
e δε
è tia
ΠΥ Quindi da o del Prie inder, ch che "al pr
da sostituire qualche cosa come Po, non regge, mi p: e.
Che abbia invece a sostituirsi Crimen, cioè la Malvagità |
e il Delitto? La parola crimen, obliterata e rescritta con
avanti l'abbreviazione solita.,precedere le varianti, può aver
dato luogo alla lezione erronea lacrimis. In Marziale crimen
è adoperato solo nel senso di delitto, colpa 1).
VII 54. Nel v. 1 il mera dei mss. forse è nato da nigra
(niGRA), cf. anche mira e nigra nei mss. di Catull. 68, 145.
VII 92. Baccara sta continuamente a dire al poeta ἡ Si
quid opus fuerit, scis me non esse rogandum ᾿ (v. 1), cioè
‘ se ti abbisogna qualche cosa, non occorre neppure, ben lo
sai, che tu me la chieda (tanto bene io so prevenirti) ?; ma
poi tutte le volte che il poeta mostra a chiari segni di
aver bisogno, Baccara fa l’Indiano, nescit quid sit opus. La
chiusa non dà senso:
hoc opus est, subito fias ut sidere mutus,
dicere ne possis, Baccara, quid sit opus.
Il Gilbert (Ad Mart. quaest. crit. p. 1) dice: ‘ Explicet quis:
ut quod non dicis, Baccara, ne possis quidem dicere; sed non
loqui Baccaram vult Martialis, immo solvere quod vel mu-
tus posset. Scribo: dicere ne possis, Baccara: si quid opus
(scil. fuerit, scis me non esse rogandum)’. E così il Gilbert
scrisse posteriormente nella sua edizione di Marziale, e con
lui il Friedlinder. Ma con una più leggera modificazione
del testo si può ottenere, credo, un senso migliore, ossia
scrivendo:
hoc opus est: subito fias ut sidere mutus,
discere ne possis, Baccara, quid sit opus.
Cioè: ‘ seguita pure a nescire (ne possis discere) quid sit opus
(ossia, a fingere di non capire i miei bisogni, come hai fatto
finora), a patto che (ut) ti colga una paralisi nella lingua
e tu divenga muto (e smetta così di ripetermi: ‘ Si quid
opus fuerit g. s.’)”. In tal modo abbiamo nella chiusa un
1) ‘ Tristitia eranimis ’* Zingerle, ‘ Perdiderant iam vota metum,
secumque trahebant Tristia (PF Q pr. m.) cum lacrimis ’ Boot Mnem.
XVIII (1890) p. 364 sg.
%
ὰ È
A
e 00)
“ip
Mi
AD
ὶ
ἢ alla ἘΠ dei tre distici ‘SL a,
IX 47, 5. ‘ Sed quod et hircosis serum est et turpe pi-
losis ᾿. Così difende questa lezione (che è dei migliori mss.;
turpe est et turpe C e Friedl.) il Gilbert 1. c. p. 20: ‘ serum
est significat es ist verspiitet, fieri non iam potest, non iam
licet; pueris enim, qui tales esse nondum possunt, oppositi
sunt et hircosi et pilosi, etsi non omnes e pueris egressos
hircosos et pilosos esse necesse est. Sententia igitur est:
quod hircosis, cum liceat puerulis, non iam licet, pilosis vero
. est turpe. Idcirco autem hircosis non tam turpe quam serum
esse dicitur, quod illi ab omnibus repudiantur’. Ma il serum
et. turpe si potrebbe riferire senza distinzione tanto agli
hire. quanto ai pil., se il poeta si fosse espresso così ‘ sed
quod et hircosis serum est et turpe pilosisque (il v. seg.
comincia per vocale; ma chi tollererebbe in Marziale un
ipermetro?); ammettendo invece la distinzione, si atten-
derebbe ‘ sed quod et hircosis turpe est serumque pilosis ἢ;
chè mentre l’aggett. serum si adatta benissimo a questi
ultimi (cf. Priap. 3, 3 sg. ‘ da mihi quod cupies frustra
dare forsitan olim, cum teget obsessas invida barba genas ’),
è invece poco espressivo riferito ai primi. Scriverei:
sed quod et hircosis miserum est et turpe pilosis,
cioè miserum, quia hircosi ab omnibus repudiantur. Circa
l'unione di miserum e turpe v. sopra p. 288.
ΠΧ Οὐ Così 1.mss.:
Marcus amat nostras Antonius, Attice, Musas,
charta salutatrix si modo vera refert:
Marcus Palladiae non infitianda Tolosae
gloria, quem genuit pacis alumna quies.
Nel v. 4 il Friedlinder collo Scriver muta il quem in quam,
annotando: ‘© Das iiberlieferte quem ist unhaltbar, denn der
‘Friede konnte nur den Ruhm des Antonius (wol als Redner
oder Autor, nach Gilbert als Begriinder einer festen Re-
gierung und damit eines dauernden Friedens) erzeugen,
aber nicht ihn selbst ’. Ma in realtà coll’emendamento del
Friedl. mi pare si venga a dire lo stesso, gloria non po-
A A ° Ὁ i TICHE E ORI CSCAU me:
nti che come apposizione ‘a ᾿ς
nome che precede e quindi del tutto equivalente a M. An-
tonius. Del resto il tribuno M. Antonio Primo ci è noto
v soprattutto come soldato, avendo capitanato e terminato
vittoriosamente la campagna contro i Vitelliani e aperto
così la via del trono al primo Flavio. Correggerei pertanto
quem in quae, intendendo Marcus amat nostras Musas, Marcus
do amat quae genuit pacis alumna quies, cioè, egli uomo glo-
Sa rioso in guerra ama i parti della mia pacifica Musa. Così
“Co i due distici si corrispondono simmetricamente. ‘
e XII 5. 32:
ca Ad populos mitti qui nuper ab urbe solebas,
; ibis, io, Romam nunc, peregrine liber,
auriferi de gente Tagi tetricique Salonis,
| dat patrios manes quae mihi terra potens.
9 I tentativi di emendazione del v. 4, riferitici nell’ediz.
del Friedl., sono o insufficienti o troppo arbitrari. Con-
verrà pure rinunziare a quello dell’ Housman Classical Rev.
III (1889) p. 200 ' dat patrios amnes quos mihi terra po- i
I tens’, che altera troppo il senso. Solo potens è corrotto,
po in luogo del quale si richiede qualche cosa che determini
90 il concetto espresso vagamente dal verbo dat. Scrivo:
dat patrios manes quae mihi terra prope,
ΝΣ" ς «--
dat prope, come prope servat VII 15, 4 etc.
XII 21. Stona in questo facile ed elegante epigramma
il quarto distico (v. 7-8):
nec cito ridebit peregrini gloria partus,
Romanam deceat quam magis esse nurum,
con quel brusco e brutto trapasso dal linguaggio figurato al
proprio: gloria quam deceat esse nurum Romanam. Il Munro
rimoveva soltanto la difficoltà del ridedit, scrivendo parebit.
Le altre emendazioni tentate sono ancora più infelici
(v. ed. Friedl.). Scrivo:
nec cito, crede, dabit peregrini gloria partus,
Romanam deceat quam magis esse nurum.
Pisa, 6 Giugno 1895.
FLAMINIO NENCINI.
cs è.
I TRE PRIMI FASCICOLI
CORPVS INSCRIPTIONVM ETRVSCARVM
Queste nobili primizie della nuova silloge delle epi-
grafi etrusche, intrapresa dal Pauli, in compagnia del Da-
nielsson e coll’aiuto di due cospicue Accademie, la. Berli-
nese cioè e la Sassone, fanno naturalmente onore a tutti
coloro che vi presero parte, non ultimo de’ quali, ben s’in-
tende, l'editore Ambrogio Barth (Arturo Meiner) di Lipsia.
Nè si esagera affermando, che dall’ un canto esse rispon-
dono pienamente all’ aspettazione di quanti omai sanno i
pregi e i difetti inseparabili in un’opera presieduta, e
quasi per intero eseguita, da Carlo Pauli; e che per altro
canto gli studiosi di molte discipline, e primi fra essi i
cultori della filologia paleoitalica, ne attendono con impa-
zienza il seguito. L'intero Corpvs distribuito, ci si pro-
mette, ‘ in viginti quinque segmentis dispari circuitu, con-
tinebit omnino 7000 inscriptiones ’, ed anzi, come noi
crediamo e speriamo, circa 10000: giacchè le vere etrusche
superano omai il settimo migliaio, e sono più di 2000 le
latine dell’ Etruria, e tutte crescono di giorno in giorno,
come crescono felicemente le falische, comprese anch’ esse
nella nuova raccolta.
Il primo fascicolo conta 474 numeri, che riguardano
Fiesole, Volterra, Siena, il territorio fra Siena e Chiusi
(Montalcino — S. Quirico d’ Orcia — Camulliano — Bagni
di Vignone — Castel nuovo dell’ Abate — S. Angelo in
}
su ἐπεὶ “ “
A ΣῈ PATATE ἱ w è
a MER nia dh PIOLIPCRLNTL E
x le ἢ ν᾿ FR Juni
30 ΣΠΆΣΑΣ τὰ ΗΒ; LATTES. ἘΠ ΠΟΎΣ ΤἸ ΤῊΝ
Colle — S. Meta eo _ - Poggio alle Mar ἃ, —
Tavernelle), Arezzo e Cortona. Il secondo fascicolo va dal
numero 475 al 773, e si riferisce alle due prime fra le cinque
sezioni epigrafiche dell’agro chiusino: quella cioè (p. 76-96)
‘ quae inter septentriones et orientem solem spectat "
{Castiglione del Lago, Petrignano, Gioiella, Vaiano), e
quella (p. 98-114) ‘ quae inter septentriones et occidentem
solem spectat’ (Montepulciano, Chianciano, Pienza, Castel-
luccio). — Sono affatto inedite trentasette epigrafi etru-
sche (36.60. 119. 125. 132. 134. 145. 163. 164. 210. 294.
295. 296. 346. 351. 352. 367. 368. 369. 400. 410. 418. 419.
431. 435. 460. 563. 632. 666-672. 707. 745), una etrusco-
latina (135), una latino-etrusca (89). Furono per contro
solo dimenticati nelle precedenti raccolte nove testi (61.
136-139 del Museo Vaticano, 459 dello Janssen, 154. 166 del
Diitschke, 728 dell’ ‘ Appendix ’ fabrettiana); ottanta
altri non verano poi potuti comparire, perchè tornati in
luce più tardi (290 pubblicato dal Poggi, 353-360. 316. 436.
442. 475-478. 530-533. 572-631 dalle Notizie del 1880. 83.
84. 88. 89. 90. 91). Naturalmente però di gran lunga i più
fra’ titoli raccolti nei due fascicoli, già si trovano nel
‘ Corpus’ del Fabretti, o ne’ suoi ‘ Supplementi ’, o nella
‘ Appendice ? del Gamurrini, o nell’ undecimo volume del
‘ C. I. Latinarum ’; ed ecco subito l’ indice de’ loro numeri,
ragguagliati, per comodo antecipato e provvisorio dei com-
pagni di studio, a quelli del Pauli.
Fabretti Pauli Fabretti Pauli Fabretti ᾿ Pauli
103 221 106 247 161
104 231 201 201 428
119 294 160 253 272
135 Ι 136 240 189 204 104
162 { 241 191 255 301
169 244 (tav. 23) 749 258
173 i 244 (tav. 58) 750 259
181 245 110 259 bis
214 246 162 263
î
pesto
911
912
__ 318
314
CR
Ε΄ 516
9.7
ΕἸ bis
318
919
990
320 bis ὃ
320 bis»
320 bis ©
321
321 bis
322
3923
324
325
325 bis?
325 bis.
325 bis©
325 158
325 bis®
325 bisf
325 bis8
325 bis
325 bisi
325 ter
326
920
327 bis
328
328 bis
329
329 bis
329 ter
330
331
332
333
994
990
990
336 Ὀ158ὃ
336 bis®
336 bis ©
doll
3537 bis
338
999
940
340 bis
941
341 bis
342
342 bis
Pauli
39
41
38
᾿ ΑΝ La ἀκμὴν fo [a
ISOE . EI ΓΝ aa UL. peo sui Νὰ
A) ‘Fabretti © ΠΤ ΤῊ:
942 ter
948
944 bis
944
945
345 bis
346
947
347 bis
348
348 bis
349
350
901
352
355
356
361
361 bis
9601 ter
362
362 bis
362 ter 2-0
363
363 bis
364
364 bis ἃ
364 bis ©
364 bis®
364 bis ®
364 bis ἢ
364 0158
364 bish
364 bis!
364 bis E
364 bis!
ΓΕ
ἢ
Ἢ dl MPa 5. EA L , ΕἸ
‘ ἘΦ L. Zid 4 vat )
ape ata dui
net.
τ να λα 2 ν νυ.
Fabretti Fabretti Pauli Βανι! = Pauli ©
#
364 bis® 393 429 bis. 188 ἢ
364 bis” 394 429 bis© 180
364 bis ° 395 429 0158 182
364 bisP 397 429 bis ® 190
364 0154 399 432 286
364 ter 401 433 287
365 402 433 bis. 434 288
365 bis 403 435 293
366 404 435 bis 174
366 bis ® 405 435 ter ἃ 175
366 bis® 406 435 ter. 173
367 407 435 ter © 263
368 408 435 ter! 264
369 409 436 bis 186
bg È 410 438 248
972 411 439 247
373 412 439 bis ᾿ 202
374 413 439 ter 204
375 414 440 260
376 415 440 bis ® 255
DOT 416 440 bis. 250
378 417 440 bis© 254
379 418 440 bis® 251
380 419 440 bis® 252
381 420 440 bisf _ 256
382 421 440 bis 8 253
383 429 ἃ 440 {ον ἃ 205
384 429° 440 ter! 206
385 428 440 ter 9 212
386 424 440 ter® 264
387 425 440 ter Ὁ 211
388 426 440 ter f 209
389 427 440 ter 8 208
390 428 440 quat ® 213
391 429 440 quat» 261
392 429 bis ἃ 440 quat 262
MISA ἣ mara
o» Pd È
7a ee
de,
Pauli Fabretti
441 398 S71
ue 8090 475C 394 873 738 ΙΝ
᾿ς 448 299 410 ἢ 805 875 762 fb.
445 298 647 bis 486 876 766 Σ
| 448 285 Tilbis* 486 879 765 et:
Ul 449451 176%° 711 018 487 880 764 51%
| 451bis® 208 737 162 882 Ms: 1a)
Mi iDis» = 284 777 646 886 696 ΤῊΝ
451 bis 177. 191 498 899 ττο 0
| 452 214 T91terd 655 894 768 de
RE 453 2165 791ter° 656 894 bis? 705 di:
454 280 8406 bis 488 8694 bis» 700 δ"
455) 282 858 685 894bis° 704 SAI
| 456 281 889 683 894 bisî ΤΟΙ ta:
N 457 279 860 686 894 bis° 699 “a
" 8. 288 861 684 894 bisf 703 πο
| 460 378. 862 689 894 bise 706 “Ἢ
461 425 868 683 894 bis? 702 *
| 462 bis 399 864 082 89 267 ‘LU
o, 381865 690 898 bis 773 ‘O
pi 464 382 866. 687 908 742 ὙΜΗ
᾿ς 465 884 867 691 905 697 uo
| 465bis* 385 S867bis® 771 905bis© 752 ΗΝ
| 465bis» 499 S867ter® 657 909 730 ἮΝ
— 465 bis© 386 867 ter 658 910 747 fio
| 465ter® 422 S867ter° 659 926 bis 751 “i
465terb . 49] S867terì 661 957 746 ὯΝ
466 4895 867ter° 660 927bis 698 e
467 887 867 ter® 662 927 ter 738 dar
467 bis 423 S67terf 663 929 757 τ
467 ter 383 867 ter8 664 9890 158 ΤᾺ
468 377 S67terh 665 981 (244) 749 --
472 396 867 quat® 651 938 760 a
473 397 S67quat© 652 933 bis 763 cei
hu ) ,
474 398 867 quat®* 653 935 139 fia
475 A 392 868 125 939 bis 156 è
tati
te
ἐσ αν ΤΥ χρυ NO TITO RE τς È)
Pitt n PSV Bier el ΩΣ σον
Fabretti Pauli Pabretti «Pauli. F. Suppl. Il
940 141 1038 bis 462
943 748. 1040 441
946 (55. 1042 470
948 791. 1043 457
950 (54 1044 439
993 345 1045 464
994 8417 1047 472
995 348 1047 bis 440
998 350 1048 471
998 bis ὃ 363 1049 465 13
998 bis® 364 1060 443 {4
998 bis© 362. 1051 437 5
998 0188 365 1059 438 76
009 306 1053 LRIORIRA: TE
1000 349 1054 44 18
1001 907.055 446 145
1002 308 1055 bis 447 146
1004 30b 1056 451 147
1005 8090 1056 bis» 405 148
1006 311% ‘1056 158 458 149
1007 3405 1007 449 150
1008 180 1061 454 161
1009 370 2558 ibi» 168
1020 414Ἢ 2564 bis 155
1025 448 2565ter 214
1026 56 2569 quat 215
1026 ter 2570 ter 216
1028 2572 bis 217
1029 2608 bis 218
1029 bis 2615 96 219
1030 220
1031 bis 921
1033 F. Suppl. I Pauli 9299
1054 223
1037 151 653 224
1038 298 + 9901226
F. Suppl. III
#0) da; ΡΟΣ
4 ata ἑν ὯΝ ἕν;
ὟΝ ἐδ RUSICSLNO ATA te it ΓΟ γι HE A ΜῈ
ΟΝ ς ΝΑ ST e tura
τῳ INS SCR di ὯΝ TR "SC O 3) EI f , PAUL , Li ” 14 TURLSLO È
N
We Pauli. * Gamaotrini Pauli
23 3 215 649
29 216
34 231 (E° 215) 525
35 238 (F* 220) 524
46 277 654
47 299 5DD
48 308 655
49 911 647
DI 332 560
79 Sl 643
80 5 944 541
81 359 518
82 901 75)
85 397 220
87 428 494
88 429 495
89 430 496
90 431 ΟῚ
91 432 497
92 433 498
95 434 499
96 435 500
97 ὩΣ 450 503
502
99 504
482
483
558
559
ὈΤῚ
570
627
644
564
566
565
x
LI 3 a È
λ sa SM n
de ἐκ νῷ ᾽
᾽ vie vi
di 24 di
id a Ul Ὸ ΤΑΝ,
TLT EATER ΑΙ
Gamurrini Pauli Gamurrini > Saba” e
455 D6T 4192
456 568 411
457 569 547 413
458 642 548 409
459 492 549 420
498 ΞΘ bbI 405
499 335 897 484
500 Sil}, 1908 479
501 324 899 ‘480. 481
502 818 900 912
503 323. 901 313
504 336 902 314
505 330.903 315
506 329 907 417
507 327 908 414
508 328; >. ‘90808. 415
509 ΦΉΣ 910 416
510 320 914 158
511 326 95% 756
512 325. ‘908 337
513 sg. 321sg. 959 338
514 322
516 317 C.LIat.MI Pauli
516 333 p7
DIT 332 1565
518 S6l 1765
519 366 1756
520 339 1758
521 341 1761
522 343 1762
523 840 1763
524 344 1766
525 342 1770
542 406 1776
543 407 1782
D4A4 4058 1186
| IL CORPVS INSCR. ETRVSC. DEL PAULI. 517
Ἢ ΠῚ Lat. XI Pauli 0.1. Lat. XI Pauli C.I Lat. XI Pauli
2361 506 2433 695 2508 136
2375 505 2485 (35 2509 568. 569
2380 650 2488 754 2510 562
2405 682 2489 753 Fab. App. VII ὀ Pauli
2412 56L 2496 759 (omessonelC.I.L. Χ|)] 728
Μ᾽ ha inoltre il num. 394” del Pauli, che sta pur nel C. I. L.
ΤΠ 278*; e manca in Pa. 272. 378. 428 (bilingui) il riscontro
col C.I.L. XI 2357. 1885. 1870.
In parecchi fra codesti numeri la revisione del Pauli
migliorò naturalmente la lezione accettata dalle antiche
raccolte; e a tacer qui del guadagno paleografico, spettante
alla forma degli elementi e alle interpunzioni, guadagno epi-
grafico positivo dell’opera sua, sono: 15 Laucis' letto prima
Laucinuiu; 29 Puiscnal prima Vuiscnai o Vuisinal, 3T Tla-
puni ‘p. LE. Ila...1; 38 A(ules') Fetu p. ... Fetiu; 48, 1 L.
Tites'i, 5 Se : laci, 6... 0ens't p. Tites'i, Selaei, Gens't; 52° Se.
lasva p. Selasva; 53 Ulynisla p. Ulunisla; 76% s'e... e 16% ce
(spettante ad altro testo), anzichè s'ece (Corssen) o S'e[@ra
tur]ce 1); 111 Usinies' Ὁ. UsInies'; 118 mi. ma[.]su@i[.] L(aré).
Wulus'.Elari)s:p. τ΄. Fulus...; 121 Aule). C.. inu.. e[.]
Vela[nia]l. Avle[s'] p. ...... nai tu; 122 I, ον
ΕἸ] πε βο ἢ ora]. pi Lord) co. γα Ἐπ: ΟΣ:
LL DONE 668; 149 Versni L(ar6) Lo Vernli, ipa L(ar6)[.]
ee τὰ 5. λυ ον τος γα οι, , L(ar6). Versni.
lupuce Ὁ. ive...lupus' 5); 198 Largia a Natisal Qaura
p. Lari Aia Hatisal Aura; 199 [S']rtznei, p. @utnei
o Rutnei o Riki: 204 Caina. p. Caina; 302 a..nitiial e
non hia (cfr. Deecke ap. Krall, Mummiemb. 52 5. v.); 311
Melci e Melci p. Nuelcl .. i-Nuelel, 0 nuvicar... nuvicarn .. .;
312 Hupnina (0 -s'a) p. Aupnis'a; 322 Seplnal p. Seplanal;
337 Seplunal p. Cecunal; 343 Tuti p. Tuti Sterlinai; 345 Ve-
1) Integrazione del Deecke Etr. F. III 319. 54, dal Pauli medesimo
Etr. St. III 67. 213 adottata « come sicura ».
2) Corss. I 783 Vez[si]Ìnei, Vei[sinjisal L(ar6) Veisini lupus', Pauli
E. 5. III 50. 177 Vel[usIÌnei Vellusn)eisal L(ar6) Velsni lupuni.
ὙΦ Υ
ΣΝ It) ei bi è ΟΝ
sucusa Ῥ. Vescusa; 370 Kavini p. 1 Itas! ΤΟΣ Kas'l i 0. K
(Pauli) o Xaulmi; 373 Kamsa Ὁ. Kamusa; 384 Auona pie
Arnbal; 386 Fe Caurias (non Cautias) per Hene (solo); |
396 Laurstnal p. Lausinal; 405 [F]rauyni p. ..rauyni; 407 klan —
Qanyvil p. klan0 nevi; 411 Hemni Viskesa per Oemni Cas. esa;
412 Heimnis' Arkanal p. Heimmi Markani o -kanal; 413 Ha-
fure p. Oafure; 416 Laris p. [La)ris; 433 Cavinei tus'(ur@ir)
p. Tavinei Rus' o Cus' o cls'; 434 Maris Halna Uni; 449 Lardi
Anci: A(rn)6: Petrus'i p. Lar[0i Titi] Ah: Petrus'i...; 451. Aule
Calie Ὁ. Auli:....lpe; 454 Veneza-Tite Ὁ. ....tenetatipe;
491 Lar@ Ancarni amre Ὁ. Lardans' Ars'antre; 492 Vipine
(fem.) p. Vipinei; 509 Velcaias p. Velcacias; 511 Xurnal p.
Xurnai; 513 Aie-cure per Vesucu o -ucv; 520 Qeprina Pe-
trual p. Ocirina Rei...nal; 523 Ar(n6): Tlapu Ὁ. Ar@. Lapu;
536 Hasti p. Asti; 543 Au(le): V.el.cie Ὁ. Elcie; 546 Verus'
o Velus' Ὁ. Velunu; 548 Uelyral p....lyral; 552 Ayuni Lagl
p. Vluni Lugli o Vuuni Lugli; 554 A(rn)z(a) p. A[v(le); 558
Ve(l)-Ledari p. Vel-Egari; 561 Raufia p. Raveia; 570 Xuru-
παῖ p. Xurnal; 573 A[l}ias' Qa(na) p. Alias'da; 595 Ancaria
p. Anaria; 599 Lar@-Luci Ὁ. Largicci; 603 [Par]nas' puia
p. ...rnal: puia; 611 Uvie: Arda Ὁ. Veleatra; 619 Palia p.
Tali..; 622 Arn. Hustide (inc. v. in f.) p. Aura Rustice;
624 Velyera p. Pelyera (già Sagg. 58 n.); 627 Lardia S'alisa
p. Lartia Salisa; 639 Uyumzna Pedual (o Perual) Ὁ. Uyumana;
648 Ti(ti): Plautrisa p. Tipi: Autrisa; 654 Ve(l)e Aulias p.
V(el) e Caulias; 653 Aprtnal p. Oelanal o Oprrnat; 655 Largal
Minatial p. Lar6: fil Minatial; 663 [Lar]0i Sen[t}i[nati A]u[les'
p. ....0i sen.îi.... u...; 696 Cainei: Resciunia p. Caineir
Esciunia; 701 Latin abbreviato per Latini; 709 Cezarle p. Ce-
zartle; {14 Thocerual p. Thocernal; 114 C(aius)-Aimius p.
Cainus; 718 Thania Siuniae p. Thnia ..iunaii ..; (21 Hilari
[slerv[us] Ὁ. Hilari; 729 C(ai)-f(ilia)-Cetisnasa p. Cel... ibmasa;
(52 Veli[es]a Ὁ. Veri. ..a.
Aggiungono pregio alle 114 splendide pagine regalateci
dal Pauli col Danielsson e dall'editore Barth-Meiner le so-
brie quanto lucide introduzioni geografiche 1), archeologiche
1) Di queste però difficilmente, cred’ io, andrà approvata la parte
toponomastica (cfr. ' St. Ital. di filol. class.’ III 232 sg.): dove torna
5
b
3 menti stri in cui, conforme alla provenienza certa o
probabile, distribai AE i suoi documenti. Nella trattazione
dei quali si desidera però spesso — come passo a mostrare
colle osservazioni 1) che seguono — alquanto maggiore la
Di famigliarità coll’universa suppellettile epigrafica etrusca,
9 alquanto minore l’audacia delle emendazioni.
1. Lar@i-Aninies': Deecke Etr. Fo. III 194. 28 αν.
Aninies' « lineam post @ interpunctionem putans »; da che
dissente il P. « cum potius Lari pro Largial scriptum esse
| putandum sit, ut no. 13 habemus Laris pro Larisal ». Ora,
primieramente, manca di fondamento quest’ultima asser-
zione; trattasi infatti dell’ epitafio: mi-Laris-Sanesnas', del
| tipo epigrafico: mi-Kalairu-Quius, mi-Maerce-Prziae6es, mi
_ Mamerce-Asklaie, mi-Mamerce-Tartesi ecc., nei quali tutti « non
si potrà a meno, insegnò il Pauli stesso (Etr. St. III 16-18),
| di riconoscere dopo mi un nominativo; πὸ del resto al suo
proprio citato luogo, dell’immaginato Laris(al) dice il P.
verbo. Le ragioni della erronea proposta sono però facili a
scoprire: 1.° la frequenza con cui dopo mi occorre il geni-
«tivo; 2.° l’opinione che mi significhi ‘ hoc ’, e però con-
venga ad esso la compagnia sopratutto di quel caso; 3.° la
persuasione appunto che Larisal sia genitivo di Larîs. Ma
singolare che il P. mai non paia ricorrere almeno al Repetti e alle
capitali indagini del Bianchi, nè mai ricerchi, prima di tentare l’eti-
mologia etrusca di questo o quel nome locale, la forma anteriore
.all’odierna, quale per avventura si legga nelle carte medioevali. Che
pensare p. es. delle divagazioni (p. 97) intorno a Pienza, in cui egli
opina « pivn6 antiquum re vera subesse », e risponde « non liquet »
.solo al quesito, se vogliasi tener più probabile piunoia o pivnbna?
Tutti sanno (Repetti IV 191) che « Pienza fu edificata nel perimetro
di Corsignano dal Pont. Pio II Piccolomini, il quale la dichiarò città
vescovile dandole il nome di Pientina »; bensi a lev. di Pienza sta
« la montagna calcarea di Cetona, già detta ‘ Monte Pisis’ o‘ Presi’»
Mb: 199).
1) Risulterà da esse, io spero, altresì, come ἃ torto e con grave
.danno il P. non abbia quasi mai, nel fissare la lezione dei testi da
“lui ripubblicati, tenuto conto se non delle dichiarazioni sue proprie,
o dello Schaefer nel II° e III° fascicolo degli ‘ Altit. Studien ’ del
Pauli stesso, o del Deecke nel solo III° vol. delle ‘ Etr. Forschungen ᾿.
niche
3 ᾽
pelifrlarià taz
«Ὁ e
PIA A I RI |
'Β. LATTES De rt IENE RZ
1.° non solo si danno, come dal P. stesso testè udimmo, anche
mi seguiti da nominativo, ma torna assai difficile dire se
molti siano 0 pochi: perocchè a) in -s finiscono sovente come
in latino, umbro, osco, falisco, ancora nelle bilingui etrusco-
latine (e però tanto più ne’ testi più antichi) sì il nominativo,
e sì il genitivo; b) come in latino, umbro, osco, falisco, cade
facilmente anche in etrusco -s finale 1); c) le iscrizioni con
mi sono fra le più antiche, ossia spettano a quel periodo,
nel quale l’etrusco al pari degli altri dialetti italici ben
potè sì mostrare qualche -s dappoi abbandonato, sì abban-
donarne alcuno ripristinato dappoi. — 2.° Più ragioni per-
suadono che m? non significa ‘ hoc ’, ma, risponde lette-
ralmente ad un abl. loc. lat. me, ossia ‘ io per me ᾽ fr. mot,
ed equivale quindi a lat. ‘ ego ’: a) manca il supposto mi
‘ hoc ᾿ di giustificazione etimologica, laddove essa abbonda
per mi ‘ me-ego (cfr. anche celt. mi ‘ ego ?, dial. it. mi “το ᾽)
appunto in quei territori, nei quali l’analogia dei casi si-
mili, insieme colla geografia e colla storia, consigliano a
cercarla per tutte quante le voci e forme etrusche: quindi
in sè e per sò, fino a prova contraria, l'equazione etr. mi
= lat. me torna tanto verosimile, quanto inverosimile l’altra
di mi‘ hoc ?; b) oltre a mi adoperarono gli Etruschi per
‘io’ — dobbiam credere, ben s'intende, in tempi e luoghi o
formole diverse — anche equ eku ecu, ossia lat. ego eco fal. eko,
e altresì è, il quale ultimo confronterei col beot. ἰώ ἐών, 0 col
celt. ὁ per mi (posposto al verbo e per infezione), o col lat.
volg. eo io presupposti dagli esiti romanzi di lat. ego, e col
piem. tosc. nap. ecc. ὁ per ‘ io ’: torna quindi tanto verosi-
mile in sè e per sè la dichiarazione anche di mi con ἡ me-io ἢ
che confronti similari offrono, quanto inverisimile l’inter-
pretazione ‘ hoc ’, cui quelli mancano affatto; c) l’etr. mi
è caratteristico, secondo già si accennava e tutti sanno, dei
testi più antichi, dei quali appunto presso gli Etruschi
(equ ecc.), i Latini, i Falisci, gli Umbri, iCampano-Etruschi,
1) P. es. nella Mummia: 681 Esera all. a es'is Esera, nunben zus'-
leve all. a zus'leves' nundben, flere in craps'ti all. a fleres' in craps'ti,
flere Nebunsl all. a fleres' Ne@unsl.
4.10.95
tutto ciò manca parimenti di qualsiasi ΠΑ ΕΣ κί, Tav τ
uterina
in sat persona: quindi tanto conviene mi ἡ io” a ἘΠ
| testi, quanto sconviene mi ἡ hoc ’
; d) le obiezioni erme-
. neutiche (p. es. non potersi ἜΝ ore che un vaso, od anzi
«Ri un fallo, iscritto mi-Lardia abbia detto: ‘ ego [sum] Lar-
thia ’) sono attinte alla illusione della probabilità attuale,
e cadono davanti al fatto, che p. es. in un epitafio paleo-
latino (CIL I 1055) si fa dire al sepolcro: ‘ sum olla-
rum XXX ᾿; oltrechè poi ora può trattarsi di nominativo
apparente per genitivo privato del -s (‘ ego [sum] Larthiae ’
con Lar@ia per Lar@ia[s]), ed ora potè al nominativo sot-
tintendersi un verbo di donazione e dedica (p. es. ‘ ego
Lorthia [dedi ο ‘ donavi ᾽]) 1). — 8.9 Nè Larisal (letter. lat.,
‘ Larisalis ’, cfr. lat. ‘ ager vectigal’ ecc.) è genitivo, nè
Laris (letter. lat. ‘ Larius” o ‘ Larii”, cfr. lat. umb. ose.
-is nom. e gen.) è πιο nominativo; e niente im-
pone di trarre Larisal direttamente da Lois e niente
esclude che si riporti a larîisa Larisa (gr. etr. “άρισσα -100,
cfr. lat. etr. favissa fratrissa mantisa, etr. Caus'linisa -issa);
e però mal si afferma senz’altro dal Corssen in poi che lo
aversi Larisal, anzichè *Larial, attesti essere il -s di Larîs
| radicale: infatti l'analogia e la simmetria onomastica, in-
sieme forse colla possibilità di confusioni locali gentilizie,
e sopratutto l’uso antico sacrale di larisa per ‘ sepolero ἢ
— letter. ‘ quel dei Lari’ o ‘ defunti ’, quindi appresso per
via di ‘ sepolero murato ’, anche ‘ fortilizio ἡ e ‘ città mu-
rata’ 3) — bastano, parmi, a chiarire la prevalenza di Larisa!
su *Larial e la sparizione di questo.
Manca pertanto la ragione di sospettare che Lar@i del-
l’epitafio: Lar@i-Aninies' sia abbreviazione di Lar@ial; manca
però insieme la ragione di emendare Lar@î in Lar@, e di
considerare 11 come una lineetta verticale d’interpun-
zione. Siffatta ragione parve data da ciò che sul cippo così
iscritto, le parole si leggono « in dextro latere iuxta mi-
litis Brann »; e però, secondo probabilità, accennando
1) Cfr. Arch. glottol. Suppl. I 48-52 ecc., e, da ultimo, Iscr. di
Narce 8 28 (Riv. di filol. class. 1895, 23, p. 498 sg.).
2) Due iscr. prer. 172-177.
Studi ital. di filol. class. IV. 21
esse a defunto ἀρ si concluse 1 non essersi cos ini po- 4
tuto appellare Largi « che non è mai maschile » (Deecke, |
Etr. ἘΠ. III 196), come non lo è mai, pretendevasi, Arn@i,
perchè « non corrisponde ad essi alcun genitivo », e « perchè,
se fossero, si confonderebbero inevitabilmente col femi-
nile ». Ma a tutto ciò rispose già vittoriosamente sin dal 1881
lo stesso Pauli (Etr. St. IV 70-75 cfr. 87-89), osservando in
generale come in tutte le lingue le forme ambigeneri ab-
bondino, e abbondino poi sopratutto in etrusco, dove ap-
punto -i (-i0 -ia) fu comune ai due sessi 1). In particolare
allegò egli poi p. es. Lari: Remsna: Metrias', certamente
maschile, tanto quanto lo Ale@nas Lardi 3), di cui il Deecke
(op. cit. 188, cfr. 197. 35 e 36) non sapea darsi conto;
così pure Lar@i . Pruciu, dove il Deecke (ib. 196.32"), si-
curo per autopsia della lezione, ricorreva all'ipotesi di un
abbreviato Pruciu(nia); così ancora (ib. 197. 34) Lar@i Alfni
Vecu, dove entra 1" Alfni nella bilingue testè accennata (n. 1)
reso con Alfius; così infine, a tacer d’altri esempli, persino
in F. 1815 Largi con clan, e, documento palmare della vera e
reale confusione, Lar@i Velezna insieme con Lardia Velezna. —
Concludendo: Lar@i-Aninies' devesi conservare tal quale, e
dice: ‘ Lartius Aninius ’, o al più, ‘ Lartii Aninii (sepul-
ecrum) ’, se preferiscasi, senza necessità, Lar@i per Lar@i(s').
3. Visl [v]eytatr... = 8. Vis. v(e)y. Acutamente il Pauli
integra [v]eytatr per confronto con v(e)y. Questo però non è
punto nuovo, ma già occorse due volte, scritto distesamente
vey, in una indecifrata o dimenticata leggenda specolare
(Sagg. 132. 7): ....s-Avas-vey-nas'ya-vey-Snar9a; dove posso
ora separare ....s-Avas grazie all’[al]pan Avas' (cfr. Sagg.
134 @upldas' alpan, Es alpan, alpnas Aiseras ecc.) della stele
di Vetulonia (Milani, Not. 1895 p. 26). Quanto a [v]ey-t-atr..
o Tatr..., confronto, — insieme con Ayuvitr, cipinaltra, ray@
tura, Arnbialgura, purtisura ecc. (Sagg. 157 sg.), — anche
Ayvistr Ayvizr e lo Ayavisur di Narce, e sopratutto
1) Cfr. p. es. nelle bilingui Cazi ' Cassius ’, Alfni ‘ Alfius’, Titi
‘ Titius’ con Mesiî ‘ Mesia ’ e Senti ‘ Sentia ’.
5) Ofr. F* 818. 322. 326. Arn0 AleBnas, 319 AleGnas Sebre, 321 Aleb-
nas Laris, 328. 332 Lar68 Alebnas con 831. 335 Alebnei Gana.
o che de 5 ρῶν di
ἘΠῚ Ἀπ IL n a, ETRVSC. DEL PAULI.
ur Rolla Minolia (I 5). Quanto a Vi-s Vi-sl, sta questo a
ΤΉΜΙΝ (cfr. Sagg. 28 n. 44 e 156 con 130, hamgi-sca laivi-sca
Ce-s' ca), come Veti-st Mari-sl NeQun-sl Fuflun-sul Fuflun-sl a ro
Ἢ Veti- (lat. Vedius), Mari-s (lat. Mars), Nedunu-s (lat. Neptunus), ui.
— Fuflunu (amb. Vufiune Vofione). Reputo poi Vis! [v]ey, 0 [v]ex- 16
t-atr...., 0 [v]eg-Tatr.., analoghi di Avas vey, vey Snarda, |
[al]|pan Avas', e però ancora di Culs'ans'! alpan e alpnu Ἄς
Selvansl, ossia letter. ‘ Silvaniculi adlubens ’; similmente CR
reputo Vis v(e)y, e altresì Avas vey nas'ya 1) e veg Snarga, ana- a:
. loghi di Es alpan, lett. ‘ Dei (Solis) adlubens ’, e di @Qupl9as'
᾿ς alpan e alpnas Aiseras, ossia letter. ‘ Duplittae ’ 0 ‘ Deae
adlubens ’, vale a dire ‘ devoto della Luna doppia ’ o più
‘ piena ’, la ‘ dea” per eccellenza 3); così ancora Ale alapn δ.
lett. ‘ Altricis (4686) adlubens ’; così pure clen Θεηχιῖθθ, τ
letter. ‘ colens Dungulittae ’ (cfr. θιυηχιίθηι tuyla-c lat. singu- Κις,
lus ningulus), cioè ‘ cultor’ della medesima Luna ‘ doppia ’ ἰῷ :
O piena; così infine aprin9 Vale e Semunin apr[e]ns'a, letter. “Ὁ
‘ (sacerdos) aperiendus ’ e ‘aperienda ’, cioè ‘ aperiens ’ |
ossia ‘ ab apertionibus deae Valentiae ᾿ e ‘ Semonum ’
4. tular . s'pural; 8. tular . s'p(ural) . Vis . v(e)g;
Au(le) . Paps'inas' . I(autni), ΣῊΝ
A(ule) . cursnis'. ἰ(ατυέη) Aulle). cur(snis’). cl
Bene ed acutamente pur qui avverte il Pauli che nel Di?
num. 8 « versus alterius principium in aule cursni sive
aules cursnis' supplendum esse titulus no. 4 videtur docere ». τ
Male per contro aggiunge egli: « quod est in fine eiusdem
versus, clt, occurrit etiam in columba aenea Volaterrana
(no. 53) »; male, perchè in fine di questa anche il suo di- i
segno, come quello del Fabretti (Migliarini), dà netto, non 358
T, ma Z, non meno nettamente osservato dal Dennis. Bensì a
| il Pauli « ex ectypo stanneo (Danielsson) et ex duobus tr
1) Cioè Sagg. 132 naca; cfr. ib. 128 sg. Usli neyse, ossia nege, ‘ Solis i
denicalis’ e Zelv6 murs's' “ Triviae mortualis ’. Ca
2) Cfr. Isc. di Narce 8 38 Vainiatta Miagta Mlayuta Velba OuflBa i
Ounyulde Kalem0a-s; cfr. inoltre Sagg. 75 e Ult. col. 21 loc. eterti-c PU
cabra(i) = eterti-c cabre, hilarBuna(i) = hilarbune, zina(i) = zineti, come Ò
paleol. dat. matre Matuta(i) ecc.
sa
x TN :
CANTI ATTES ὍΣ he AI
χε ua IP A
de; ἰ ἂς ΒΟ ΑΝ (πο fo,
ectypis chartaceis {(Da.) cum quattuor supplementis » de-
dusse: « incertum est utrum lin. 8 legendum sit ele an elt; Ὁ
cernitur quidem ultimae litterae linea inferior, sed fortuita
mihi videtur esse »; e però, anche a tenore delle sue pa-
role, non si può punto asserire, che ivi « clt occurrit ».
Milita poi a favore di clz un argomento speciale di molta
gravità; vale a dire (Iscr. pal. 61), come allato a cin cenl
abbiamo elan canl, così all. a cl: abbiamo claz:
F. 1178 Ar(n0). Casni Ar(n6). Auclina | claz
‘
(«ex Vermigl. ms. n. 142 edidit Conestab. Monum. del
Palazz. pg. 73 n. 138 »); dove il punto interrogativo dal
Fabretti apposto a claz, indica solo che a lui tale forma
riusciva singolare ed enimmatica, sicchè sgraziatamente,
al solito, come a tutti accade, anzichè di sè stesso, dubi-
tava di quella. Ora codesto claz cl(a)z risulta chiaro e ben
prezioso, se vi si ponga vicino aynaz; giacchè sta questo
a lat. agnatus nella relazione di c(a)laz a lat. calatus e del-
l’umb. pihaz a lat. piatus. A ele 0 claz, cioè c(a)laz, reputo io.
poi stare clt o el(a)t (cfr. clates' o Clates'), cioè anzi *cl(a)t(e)
o *cl(a)t(a), non tanto come Titial a Tizial, Veltinnas' a Vel-
zinas'ia, Petruni a Pezruni, fleres' tece sans'l a fleres' zec sans,
zina a lat. tina, zus'leva a lat. torculum, spanza a umb. spantea
(cfr. -t per -9 e 0 per 2), quanto sopratutto come umb. pihaz
e lat. damnas a lat. piatus dumnatus: come cioè in latino da
*damnatas -tos si ebbero i due esiti, damnas e damnatus,
così da *calatas -tos in etrusco *clate (cfr. Aule lat. Aulus,
lat. ipse ipsus ecc.) cl(a)t e claz cl(a)z.
Il che posto, se riprendiamo il confronto dell’ ultima
linea nelle due epigrafi, troviamo che cl(a)t ‘ calatus ? del-
l’uno risponde a /., ossia Uautri) ‘ servus liber ’, dell'altra.
Del quale 1. notato nel numero 4, in fine delle linee 2* e 85,
il Pauli nulla dice, e lo trascrive tal quale, sicchè vuolsi
credere gli riesca enimmatico; ma, dall’un canto, ammette
anch’ egli, e così pure il Deecke, per questa sigla in più
epigrafi etrusche la risoluzione predetta 1); d’altro canto,
1) Pauli, Etr. St. IV 3.9 = Deecke, Bezz. Beitr. III 40. 56 Sleparis':
Alfnis: lautni): Aglesa:, 5.18 = 33. 21 Cai Pumpnal l(autni); 12. 78
ne’ quali nulla osti, come vi osta p. es. il senso, quanto al ZL.
| per L(ar9) iniziale o mediano. Ora qui non solamente nulla
osta, ma più ragioni lo raccomandano. E sono: 1.° la forma
| verisimilmente, genetivale del nome Paps"ina-s’ 1), letter.
‘ Papsinae ’, ?), propria appunto del nome di padrone
premesso. o posposto a lautni 3); 2.° 1) esserne il sepolcro
detto spural, ossia connesso in alcun modo cogli spurii,
che fu ceto per molti rispetti simile e affine a quello dei
| semiliberi (Sagg. 29, 208). Non osta poi alla proposta le-
zione Uautni), la ripetizione del /., sì perchè lo stesso fe-
nomeno osservasi per clan (Sagg. 240); sì perchè il rito
etrusco ed altresì latino e falisco (Sagg. 107, n. 112, St.
it. di filol. class., III 240 sg.) di chiamar due volte, e pur
tre, il defunto, basta di per sè a giustificarlo *). Ben si pos-
sono adunque, e però, fino a prova contraria, si debbono,
i due /. del num. 4, leggere Uautni) ‘ servus liber ’; e ben
si deve quindi porre il problema, come mai al secondo fra
essi nel num. 8, risponda clt, se sta per *c(a)l(a)t(e) lat.
calatus. Nè, parmi, fa molta difficoltà la soluzione. A lat.
‘ publicus Aemilianus ’ per ‘ schiavo (già) di Emilio ’ sot-
tintendevasi manifestamente la parola ‘ appellatus ’ o si-
mile; così pure, io penso, a etr. Auliu e Velu, o Aules'i e
Tites'i, o Papsinas' e altrettali, per ‘ servo libero di Aule
= Deecke G. G. Anz. 1880 p. 1444 Erantra (Pa. Venatna) Latinial
Iautni); cfr. 6.26, 10.61, 11. 68, 12.77 lau., 13.83 laut., 5.19 latn.
1) Cfr. però 9. Tapsina, lat. etr. T'apsenna.
3) Leggevasi prima Papsînas'! o Tap- e sarebbe diminutivo, ossia
letter. ‘ Papsinaculus ’; cfr. munisule0 municle0, Alfnalisle ®ivele-s,
Vetislt — Marisl — Nebunsl — Fuflunsl — Fuflunsul OuflBicla s'acnicla
(cfr. lat. Ianiculus Rediculus), Ucri-sla-ne Mus-cle-na (ctr. lat. Ocri-
culu-m Aes-cula-nu-s).
3) L’antica lezione (n. prec.) tornava, ben s'intende, anche più
decisiva: cfr. Iscr. Pal. 12 num. 28 e Rendic. Ist. Lomb. 1892 p. 424
n. 13, Arnziu Aulu etru Velu Larsiu lautuni con lat. Rufio Stabilio
Turpio pumilio tiro fr. flacon pion e con lat. ancilla ancillula anculus
vernula vernaculus famulus osc. famel ecc.
4) ‘ Aulo servo libero di Paps'ina, Aulo servo libero del cursnz,
come lat. ‘ ollus Quiris leto datus, ollus effertur ’ ecc. (St. it. di filol.
class. III 240 sg. n. 5).
Vel Tite o Papsina ; sott αὐ ΠΥ πὴ ἘΚᾺ o pes, o Ua)t:
laddove però nel Lazio, a notizia nostra, mai non si omise |
la designazione ἡ servus ’ o ἡ publicus ’, e sempre per contro
l’aggiunto ἡ appellatus ’, in Etruria qualche volta si omise
la designazione lautni, implicita nella forma del nomignolo,
e per contro qualche volta non si omise l’ aggiunta ‘ ap-
pellatus ’; il quale quindi potè anche adoperarsi in luogo
di lautni, perchè ‘ chiamato del tale ? dovette valere tanto,
quanto ‘ proprietà del tale ’. Così pure, io conghietturo che
p. es. Thocerual clan(6) significò letteralmente: ' Thocero-
nialis calandus ’, e di questa via ‘ filius ’; e similmente
p. es. Caial sec * Caialis in-secta ᾿, e di questa via ‘ filia ᾿ 1).
7. Il disegno (autopsia del Pauli, calco del Danielsson)
dà chiaramente: mi-Veties'-tv.. lasnas', e non esclude il
ta.. asnas' o tan.. asnas' trascritto da Lanzi (as. nas') e
Conestabile (cfr. 11. anas'nies'). Non so quindi accettare
senza riserva la lezione proposta dal nuovo editore: mi
Veties'i Velasnas', con I incerto, e conservo preziosamente il
T, e confronto mi-Veties'-t- con mi-t-purana- (Sagg. 28 n. 44).
11. Il disegno del Gori « qui unus archetypum vidit »
mostra, senz” ombra d’ incertezza:
mi-Larus': Arianas' : Anas'nies'-klan
e così lessero, oltre a’ più antichi, Lanzi e Fabretti e Deecke;
salvochè nella sillaba N/ di Anas'-nies', essendo 1’ / assai
più vicino al N, che in mi-Larus' e Arianas' al M e al È,
anzichè Anas'-nîes' preferirono Anas's'es'. Per contro pro-
pone il Pauli di emendare Arianas' nell’ Apianas' del num. 6,
e Anas'nies' nell’ Aninies' del num. 1: «ita ut neque anasnies'
neque anas's'es' scriptum fuerit, sed ananinies' per dittogra-
phiam sive sculptoris sive descriptoris, id est Gorii ». Ora,
sebbene di simili dittografie non manchino esempi etruschi
e latini anche antichi 3), anzitutto a favore, se mai, di
1) Di là poi per estensione anche C(aes') clan, Ravnbus sez, Velusa
Pulfnal clan, Tiuza clan, Tlesna s'ec e perfino Ulynisla cl(a)z; cfr. lat.
‘Octavianus (filius appellatus)’ pel ‘ figlio (adottivo) di Ottavio ’
2) Iscr. pal. 7 sg., dove ora è da togliere l’ Uftatavi del Pauli ap-
punto per Ultavi, giacchè tavi è omai assicurato dal taves' di Novi-
lara; cfr. Etr. Spieg. V tav. 60 tva (Rendic. cit. 1891 p. 370 n. 22).
ved cui τον qui pe 1h nota particolare enfatica e con-
SETE -
JR | giuntiva an (cfr. Sag. 116 ei Le Dre ei segasri, Iscr. di
Narce $ 34 purade an aldia, s'acnicn an (10 ecc.). Ma meglio
assai si difendono insieme dalle proposte correzioni Arianas'
e Anas's'es. Questo infatti, se mai, sarà di certo (cfr. Deecke
E. F. III 177 e Rendic. Ist. Lomb. 1891 p. 171 n. 26) il
gr. “Avacca (cfr. Pape-Benseler ‘Aveccia), che già fu letto
da O. Curtius (Hermes IV 214) sopra un’ urna cineraria di
Efeso: ora gli epitafi etruschi ci danno Egesiu (F. 1895) ed
Epesial (1934), duplice documento di commerci importanti e
frequenti fra’ due paesi. S' aggiunge poi, che dall’ un canto
il triplice punto due volte posto tra le parole della nostra
epigrafe, e il X insolito di k/ar, danno alla sua scrittura
precisamente apparenza piuttosto greca; mentre poi d’altro
canto Arianas', premesso ad Anas's'es', potrebbe anche in
realtà essere forse Arian(n)as', ossia ‘Agiaòvn (cfr. Velinna
Velimna, Tequnas Tecumnal): in ogni caso esso è, direi, con-
fermato dall’ aferetico /tianas' d’ epigrafe etrusca trovata
in Campania, ma probabilmente non campana 1). Nè ostano
poi in testo arcaico, secondochè la paleografia e il mi ini-
ziale attestano essere il nostro, il doppio s'; perocchè della
geminazione consonantica si danno omai ben cinque esempi,
oltre a questo, in epigrafi etrusche delle più antiche: annat
Qannursi mulvannice, Arrandia, Vainiatta.
16. mi-nana- Arndar-: « fuisse mi cana Arndal ma-
xime verisimile est ». Così il Pauli, quantunque il disegno
(Dempster) sia parso a lui medesimo un tempo (Etr. St.
III 124) dare « assai chiaramente » nana e Arn0ar, e nana
doversi tenere varietà legittima di nacna « essendo risa-
puto che del gruppo fonetico cn il ce può cadere, come lo
dimostra sicuramente la forma /rauni allato a Fraucni ».
S'aggiunge poi primieramente, che mentre e il Pauli, e tutti,
1) Pauli, Ven. 178; cfr. Due iscr. prer. 15 e Ranbia Aranbia, Netiini
— Aneini, Neiturl — Aneidura, Nacarnei — Ancarni, rit — Aril, renedi
lat. arena, etr. lat. Frutis — ᾿ἀφροσίτη. --- ΤΊ Deecke, Etr. Forsch. III 177
pensa a lat. Arrianus; il Pape-Benseler dà a Creta ‘Agrevos e Ῥιανός,
ma nessun esempio di ‘49‘40v7, come npr. di persona.
tomba, e mentre quindi di ESSA egli conforme-
mente ‘ sepolcro ᾽, Nanas o Nanos si addimandò in Etruria, —
a Gortynaea, hh Cortona, ‘ Ulisse sonnacchioso ’, ossia
‘ infero ἢ, ivi sepolto (Sagg. 127); in secondo luogo, come |
qui a principio dell’epigrafe: mi na(c)na, così a principio
di quella scritta sul fittile Vetuloniese: nace me (ib. 126
‘ véxvs ἐγώ ᾽); e a principio d’altra di provenienza senese:
mi murs (F. 429 0155 = C.I. E. 195 ‘ ego mortuus 1). —
Quanto poi ad Arn0ar, contro la vecchia e vulgata emen-
dazione nel solito Arn0al, sta: 1.° la preferenza che vuolsi
dare di regola alle lezioni meno comuni sulle più comuni;
2.° la risposta che, contro l’ obiezione essere Arn9ar unico
esempio di -ar per -al in parola già contenente altro r, ci
suggerisce il Pauli medesimo, quando osserva (Ven. 118):
« in ogni cosa la prima prova non poter essere se non
una sola (ein Nachweis muss doch eben der erste sein) »;
3.° che p. e. senza la Mummia nessuno immaginerebbe
essersi potuto dire mele per mene; 4.° che del resto -ar per
-al, benchè in condizioni diverse, è già offerto verisimil-
mente da Atiar e da hilar tular, e insieme l per r e » per ὦ
forse da spulare (cfr. Pauli Altit. St. III 19 sg. 51 sg.)
confrontato con Marale: cioè fleres' spulare, ossia *spurdle,
come tular spural (cfr. acale Lardiale Velcialu ecc.).
17. Titolo perduto o smarrito, che il Pauli toglie al
Gamurrini (Append. 35). Ora questi « ex descriptione bar.
Vagnonville in manuscripto ab eo 1876 municipio Floren-
tino donato et in museo publico asservato », secondo il
Pauli stesso racconta, diedelo nella forma: Vipia Vez.is;
come mai adunque il nuovo editore si avventura a porre
Vipia Vetis (leg. vetis')? Egli nota per vero : « puto seriptum
fuisse vetis, ita ut etiam in littera s' per s error subsit »:
ma tutti, credo, consentiranno che sarebbe stato modo più
corretto ridare il testo del ms. e del Gamurrini, e pro-
porre poi in nota la correzione, la quale ha d’altronde ben
poca ragione di essere, e non esce da’termini del mero
possibile. Infatti, quant’all’interpunzione pseudo-etimolo-
gica e congiuntiva di Vez.is, essa ha riscontro in Aw. le
È na! Mus . usa ai: 8 iii s ecc. d’altre epi-
o ἰῷ 1). Quant’al 2 di Vez.is, pel ἐ di Vetis', gli è circa il
. caso di Velzinas'ia Tizial Auzuntus Pezrunia pa all. a
Veltinnas Titial Avtuntus Petrunia Puturnalisa ecc., senza
dire di clt all. a cl: sopra veduto; che anzi il Pauli stesso
(Etr. F. V 18) ammette aversi due volte in titoli perugini
appunto Vezi per Veti. Infine, quanto a -s per -s', ch’ è cer-
tamente la parte più probabile della emendazione proposta,
debbo ripetere le riserve già altrove fatte (St. metr. 5 n. 6)
contro la supposta assai precisa distribuzione geografica di
quei due elementi dal Pauli affermata, e con troppa sol-
lecitudine da parecchi studiosi accettata; sì cioè da’ miei
proprii spogli, precedenti alla scoperta della Mummia, sì
da questa, e sì del resto dalle eccezioni del Pauli e da'’li-
miti angusti da lui medesimo imposti alle sue indagini
(Ven. 172-175 cfr. E. St. V 85 sg.), risulta non essere punto
τς esatto che nell’ Etruria meridionale S' venne costantemente
adoperato nei casi, ne’ quali gli altri Etruschi adoperarono
5, e inversamente : quindi come Ὁ. es. nella Mummia cealyus
e hamges e fleres allato a cealyus' o cealyuz e hamges' e fleres',
così ben si può, in un testo di Fiesole avere -is per -is’,
specie in parola con αὶ interno.
18. 23. « Puto scriptum fuisse: A. Caecina . C[asp]u.
La (cfr. n. 19 et 20) », laddove il Gori lesse: Ce...... ula.
Ma il supplemento non risponde alla lacuna, e trattandosi
d’epigrafe latino-etrusca, prima che a 19. Ceicna Caspu
«vuolsi badare a 20. Caecina C'aspo. Piuttosto dovrà risol-
versi in C(as)p(«) l’enimmatica abbreviazione cp del n. 23,
dove Ceicna Cp fa riscontro ai predetti Ceicna Caspu (così
anche 33) e a lat. etr. Caecina C'aspo.
29. Puiscnal = 75 Pucsinal, senza necessità veruna di
emendazioni, per via di ui da τ... ὁ e di se =ces=gs.
48. Se: laei, come 52° Se. lasva e F. 2614 quat. Se . la.
50. « Quid subsit non video ecc., omnia maxime ob-
scura » ecc. Leggo mi-l-e-asies'-: cfr. 5T asie, 234 mi-la-ci (Pa.
Milnei ᾿ Milonia ’), 235 mi-l (Pa. Mil(nal), cfr. F. 370 con 401),
1) Fabretti, Oss. pal. O. 161 p. 227; C. I. Etr. 251 Medin. al, 412
Heimni:s' k. lan, 448 Vel. sinal, 543 V.el.cie 765 ecc.
237 mi (Pa. Pesi Vas fi ei, Li 807 fai DID
50. 117), e sopratutto F. 362 bis® ei mi: ἴ. asì, bici
tenuta finora per falsa, perchè mancavano i riscontri (Sagg. |
24 asi sacni, 25 aseies sacnis'a) che oggi i periti possedono. —
51. Legge il Pauli Hevinas', anzichè Hekinas', perchè —
« tertia ultimi nominis littera est V, non Καὶ (Ga.), cum —
linea inferior fortuita sit »; e cadrebbe così uno de’ pre-
cipui documenti per l’avvicendamento di %- c- con h- alla
toscana (Sag. 230-240). Ma 1.° siamo a Volterra, il paese
dei Cuecina, etr. Ceicna; 2.° hevinas manca di riscontro, es-
sendo particola avverbiale 1) lo Reva iniziale del num. 461;
3.° il Pauli stesso legge, benchè a torto, Caceina l'apparente
vacelna del n. 214, e Oitni lo Ockni del n. 468; 4.° cfr. 53
vipinaltra appar. per cipinaltra; 5.° l'iscrizione paleolatina
di Duenos, d’alfabeto semietrusco (Paleol. p. 82), e in dire-
zione da destra all’etrusca, mostra feved per feked o feced,
e paeari o pavari per pakari. i
52® B, lin. 1 acep Fuluna. Mazutiu, sarà: A(ule)-Cep;
οἷν. CIL. XI 3162° 7 (Deecke, Fal. 181. 50 = Schneid.
p. 106. 15) fal. Cepio Folcusio, CIL. XIV 30 90 pren. ‘ A.
Cepolei M. f. ’, lat. Cipus, mars. ceip. (Schreid. p. 8. 83),
e forse etr. cepen (Sagg. 91 sg.). — A, lin. 2 Pwinei XX:
non Puinei X e B 4 L. Lar6u. Infatti il X e il supposto L,
son di forma identica: quindi 5᾽ è X il primo, deve tenersi
pure X il secondo, tanto più che invece differisce affatto
il L susseguente di Lar@u. Questo non ha che fare, io
penso, col secondo X di Puinei XX, ma è cognome di A 4,
V(el). Velusna Ceicnal | Lardu (cfr. Α 2 Puinei X|Xe A 13
Ful|una) 3). Quanto al senso e ufficio della cifra (XX)
apposta a Pwinei, confronto: F. 2266 C(aia)-Arra | LX1I,
2337 R[am])aga. Velus ecc. valce XIX (non svalce), F.° 114
Fizenes: Vel: Arndal: LXV, e qui avanti C. I Etr. 306
= F. 999 Lart: Ancarni: Vetial | LX (o XI), dove il Pauli
stima « signa XI, quae supra titulum inveniuntur, recen-
pla
«
1) Cfr. eitva etve, v(a) o v(e), eit et, ha hi hen hence hecce hece
cehen cen.
9) Circa Puine -nei -ncei (lat. Poenus Phoenicius) cfr. Due iscr.
prer. 57. n. 37.
x
ἘῚ
tig
x)
Y
} ‘
a è
è
“
mea. he
e,
x
"A
ἘΝ
“
Cl ᾿
ἊΣ
»
CO
er
»
Li
È A
,
ΩΝ
”
AE
he;
l
®
ne -” "
Paz
big
ld
TA
«“
è)
᾿
7
CE ἢ ν x .
. tiore manu adiecta esse » 1); così pure Gam. 203 Aule i-matu |
‘ δὼ n .
DITE, Ν τόν Mastro i : ὍΝ Mi 02 i
CEI IL CORPVS INSCR. ETRVSC. Ὁ
1 ATO a
Arngal | V. Ancora potrà citarsi utilmente (Sagg. 32) : cure-
latna-heliu-Qutum-Letnle-XII acve, sebbene qui la cifra spetti
| non già agli anni del defunto, come nei precitati esempi,
ma verisimilmente alle cose offerte (cure lat. curavit) dal-
l’anonima serva libera (latna heliu) alla dea Letnle (letter.
‘ Laetanulae ’); cfr. altresì (Corss. II 580-88 e Rendic.
Ist. Lomb. 1891 p. 118, piramidetta di Sermide): LX | Twine
Nivi | IX, e (Corss. II 613 con Sagg. 10 n. 18) mi-Felts'i-
XII-XI.—- B2 Larguia, non Largu La, come insegna la
forma dei tre L sicuri e la distribuzione delle interpun-
zioni. — Β 8: forse Alruz (cfr. F.° 111 Alri...) per Al(eruz
va con lat. fal. Alesus Halesus. — B 5. Non intendo perchè
il Pauli muti A(u)le. Velan. L(ar@). Puine, in A. Velani.
Puine; io del resto conserverei anche BT asta. i-Largu
senza emendarne l’è col Pauli in Z(ar@), per confronto di
Gam. 208 Aule i-matu ecc. (Arch. glottol. Suppl. I 32). —
A 9 ica-Puinei, non icapuinei: cfr. Mumm. XI y 2 raum ica
Olugcva, Iscr. di Narce $ 40 : ipas: ikam, Cippo di Perugia
B 20 iyca, ossia icca, come zilayce-zilace, Olecyineas-Olecinia,
nacya-nace ; così Crult@nia, patgna (lat. patina), Petonai-Petna.
— A 11. B 11. cure. malave pultace, Maves-etra-gvi * curavi,
mola feci, pulte feci; Fovii (libertus) secundus fui ’: dove
però più mi arride (Sagg. 8 con 7 n. 13) che @aves faccia
famiglia con B9 @lavi ?), e però insieme che sabbia putace
pel pultace di A 11, anzichè come vorrebbe il Pauli pultace.
Stanno poi in ogni caso @lavi a Flave e @aves a Faviies
(cfr. Daun Faun, Pulgna Pulfna ecc.), come Β 11 gvi lat.
fui a B12 fuimv lat. fuimu(s). — A 12, Pauli: 1??? ist? v?
9a, 13 vlcae fu | luna, 14 l ultace (?). Queste linee sono state
con molto acume decifrate in parte non piccola felicemente
dal Bugge sin dal 1883 (Beitr. I 73 sg.); ma sfuggì al
nuovo editore, o dimenticò egli di farne conto. Si leggono
1) Qui spetta, credo, anche F. 2230 apu L; cfr. l’apu di Narce,
Riv. di filol. class. 1895, XXIII 501-504.
5) Cfr. F. 344bis e 345 Flave pur sempre a Volterra, con Εἰ, 512
Faves.
ΝΡ γι",
Ψ “ἠδ ὦ
iv LA Ci La δ, ἡ ᾿
: » sun . 9 y È j > è atte “aber 11 Ὁ RR tele πι 5 ΟὟ E
- cioè sicuramente, quando si badi ἃ l’inerociarsi e al se
e scendere degli elementi: i
A 12-13 Lariste-z°ra pziva-p | Fu
utace
B 12-13 ©us'cv . fvimv. Lardu. pace
Ina
che gli studii per la Mummia e per gli epitafi di Lenno 1)
permettono d’interpretare: ‘ Laristus, (hic) sacer (letter. “sa-
cralis ’) divus, pulte feci; Fullonius Tuscus fuimus Lartho,
(hic) in pace ’. Il Pauli non avvertì che l’ A coricato di A 12
Lariste, presenta la stessa forma che in A 11 putace; lesse
A 13 vlcae (non vlcae), vocabolo ignoto e strano, mutando
in LYIdiziva e in E il P di putace; trascrisse A 13 ful|una,
aggiungendo un U o un L, mancanti al disegno, il quale
sembra veramente dar solo fuuna, cioè fulna; cambiò B 12
Ous'cv in ®us'ce, pur conservando intatto il susseguente
fvimv; infine si trovò avere in una linea A 14, che non
esiste, isolato ed inesplicabile il L di zeral, e decapitato
utace (non wultace) di putace A 11 e pultace di Α 9,
52°. Quantunque ®us'agur possa difendersi (Sagg. 158 —
Cucrinadur Veldur Vipigur Lardur ecc.), preferisco @us'a-Qua
o Our (cfr. Sagg. 157 Tur Turi Teuri Triurs'), perchè così
consiglia il parallelismo delle due triadi (Sagg. 85. 241, Oss.
crit. Rendic. 1894 p. 642 n., Iscr. di Narce $ 38 sg. 42):
Qus'a Our | Se. lasva (cfr. sup. 48)
Olu Qupit | aisece-Tati
Cfr. per Olu, Sagg. 110. 129 Olu0 e 6e-Olvum-r (ἡ duo Tel-
lumones ’) con @lugcva Tlus-cv Cerer-gva Culs'cva Sul-yva
marunu-yva e così Zelv9 zelur zelar: vale a dire verisimil-
mente O(e)lu-(n)9 Zelu-(n)0, come lat. Deferunda ecc. Cfr. poi
1) Cfr. Bull. Inst. 1881 p. 94 z{iv]u z[e]ral z[ec a)rce e Ult. col. 39;
quanto a gui fvimv pace, v. Rendic. Ist. Lomb. 1895 p. 708-712 (φυὲ
allitterante con Paves e fvimv con Fulna ecc.). Il Deecke, Etr. Fo. III
169 sg. (autopsia), legge paca, e Felmu in luogo di fvimv; egli con-
ghiettura poi (ib. 365. 3) che gv? o stia per Svi(nei) — Pvinei, o sia
abbreviazione di Plavi.
pi Bere Qus'a @upit e aisece 0 * aisce Ra 5 deu -culus ‘),
| Sagg. 138. 219 Arnziu Oupites, autni Oufuldas' è Qufidi; cfr.
‘inoltre Ult. col. 12. 422 e Iscr. di Narce 8 $ 14, Ques' sians'
‘ Duplicis (deae) sanae ’ (ossia ‘ inferae ’).
53. La lezione vipinaltra del Pauli, in luogo del cipi-
naltra fabrettiano, par difendersi meglio che non il suo clt
| per clz (sup. 4,8): essa risponde infatti al disegno e venne
pur confermata da recente autopsia (Oss. crit. Rendic. 1894
p. 643 n. 21); credo però tuttavolta con verisimiglianza
preferibile cipinaltra. 1.° Come testè (num. 51) si notava,
facilmente certi C e V etruschi si confondono; 2.° Vipinal
essendo vocabolo tanto noto, quanto nuovo cipinal-, tutto
dovea portare a quello, e niente a questo, che perciò appunto
apparisce più guarentito; 3.° cipinal allittera col sottoposto
clz, come p. es. nell’ epitafio posto sulla porta del sepolcro
dei Volunnii Arn0 iniziale della prima linea allittera col sot-
toposto Arnzeal della seconda, e husiur finale di questa con
hece finale, della terza ed ultima; 4.° cipinaltra ben va, se non
più con * Veleatra, con Arnbial. Qura e Lardial . gura, Selva-
Qur-i Selva-0re-s, Lemni-tr-u, Muan-tr-s'l ecc. (Sagg. 157 sg.);
5.° a cipinaltra sussegue tatanus', e però i due insieme egre-
giamente s’ affamigliano con cepen tenu (Sagg. 94 sg.).
63. Non oso accettare l’emendazione di Cuchenei (Pas-
seri) in Chevnei, perchè siamo a Volterra, paese dei Caecina,
il cui nome pur si scrisse latinamente Cacina (cfr. Schneid.
231 Cacilia Ania, olla di S. Cesario), e a Bologna etrusca-
mente, forse (G. 17) anche [Ka]iy[na].
69. A. Cneuna. Crac. ril. XXVIII: il confronto col
num. 68 Au(le) . Cneuna . Cracnal . ri(l)- XXXXIII dimostra
essere Crac abbreviazione di Crac(nal). Cfr. 499 qui appresso.
80. Non ben sicuro Larisni per Umrinsni: la diffusione
geografica del 4 per M cresce di continuo, a scapito di
quella, un tempo grande, dell’ A senza l’asticina mediana.
84. 100. Perchè mai preferire a Papalial, prezioso all.
a papa -as' -ania -asa -asla -aslis'a, e più conforme al di-
segno, l'ignoto Rapalial? Nè giova poi a rincalzo di questo
(a cui favore può però allegarsi Raplial), la gratuita emen-
dazione di 100. fanne: (con Presntessa) in faplnei, o l’im-
i ra dti ΠΩ
ic. ati nm
rato num. 168, dove « praeter Aviles, omnia go arse
104. Trattasi dell’ unica a in cui, secondo l’au-
topsia dell’ accuratissimo Conestabile, s' avrebbe il prezioso
diminutivo clant! pel solito clan; e l’accettarono sia il
Corssen, sia il Deecke, il quale propose staccarne il -t1 e
attaccarlo al seguente Apunas', malgrado la frapposta in-
terpunzione, sì da farne Tlapunas': « num recte, dubito »,
osserva il Pauli giustamente, causa l’ Apunal del num. 125,
anch’ esso, come clant! Apunas', in un testo volterrano. Per
disgrazia egli non vide il cimelio, e dovette star contento
a due « ectypis obturamento expressis.» mandatigli da
Leopoldo de Feis; osservati i quali, notò: « lectio clanti
videctur prorsus certa ». In attesa di nuove competenti
autopsie, io ricorderò maru-tl namul-tl Arntalitle.
123. L'iscrizione O[a]nyvilus' : ca, letta dal Kellermann
sopra un « ossuarium fictile fractum » di Volterra, trova
riscontro nel Oanyvilus : Caial : cin (Εἰ. 1957), letto dal Lanzi
« in frammento di vaso trovato nel territorio di Perugia ».
Come quindi a torto per questo (Sagg. 114 sg.), dalla con-
dizione frammentaria del monumento, si dedusse che ne-
cessariamente dovesse tenersi frammentaria anche l’ epi-
grafe, così a torto si sentenzia allo stesso modo per la
volterrana; in principio della quale perciò il Fabretti pre-
mette alquanti puntini a @anyvilus', laddove il Pauli li
immagina per contro « in fine » dopo ca, che integra in
a Calinal] o Ca[spuial]. Come infatti Oanyvilus: Caial: ein.
riceve conferma da ipa: murzua : Cerurum: ein (S. Manno)
e da Veldina. Afuna. Quruni cin (cippo di Perugia), così per
Oanyvilus': ca possono allegarsi F. 653 ave-ca, mi nu avue
ka (Sagg. 151), e ev-Rasv(as)-Clesvas-Fesdiyva-ya (Oss. crit.
Rendic. Ist. Lomb. 1894 p. 640); e giova altresì il confronto
di Oanyvilus': ca per una parte con ca: s'udi (F. 1933 1. 1)
e ca: Qui : ces'u (ib. 1. 5), e per altra parte (Rendic. 1. cit.) con
ci-vesana-matvesi-cale-sece e mi larisa-Larekenas-ki. Cfr. 371 e
Sagg. 115 n. 117 (ni-tuna).
124. Prima che a Herace, penserei per ..pracv al pracm...
o pra[6]m.. del num. 16
Ae Le È Malgrado il « noli dubitare » del ‘Pali, parmi
tutt) altro che sicura l'identità della lanziana : οὐ ον Lautni,
ty, Cavla..., colla migliariniana: i. L(ar@). Alini Viel).
| capi ci (cfr. qui 123 οἱ ki, e 142 capi); e meno ancora in-
tendo l’emendazione di Cavlai (Conest. Fabr.) in Cavial.
144. Faalki, come Caaies Qaanyvilus Maaricane Ma.ani
(lat. Maanium) Umranaal; inoltre line) “ leto datus est ’, e
- non gia ‘ posuit ’, giacchè la separazione etimologica di leine
Lein0 (la dea della Morte, cfr. lat. letum) da line (Pauli Etr.
St. V 75) manca di fondamento; infine Nul(a)@i (F. 2568 ter”,
non -@e, cfr. ib. ter*® Nula0e-s) “ Nolanus ᾽, come Man@vate
‘ Mantuanus ’, Terprade Terprate-z, Atinate Capenate Senate
Sentinate ecc., e non già, per ora, ‘ Novelledius ”.
162. Per singolare che appaia l’unico Larthalis, tra-
| scritto in lettere nostre dal Brunn, non credo lecito can-
cellarlo senz'altro, e surrogarvi il notissimo Lar@al, sì per
l'autorità insigne del testimonio, sì perchè alla per fine
già possediamo acale Cvenale Lardiale Marale -alias' Velcialu
Taryalu ecc.
168. Secondo la lezione avventurata dal Pauli, pirias'
(De Feis) o ..viriasi (Gori — Passeri) o ....aras'i (cod.
Maruc. I) sarebbero stati trascritti per avil rit LII; così
pure nuti .. (DF.) ο vupa (G. P.) 0 putus' (cod. M. I.) 0 vu.
(ΔΓ. II) sarebbero falsa lezione di lupu; e similmente pnpl
e ahipp[a]s'ni (DF.), pnalual e vhippas'ni (G. P.), 0 npla e
ipiias'as'nti (cod. M. I.), o pnaluh e vaipras'ni (cod. M. II)
per Rapalial e Avile Anini. L’ardimento di siffatte conghiet-
ture in un testo, nel quale il Pauli medesimo giustamente
‘avverte esservi tutto oscuro fuor di una sola voce (Aviles’),
non può non sorprendere. Pare per contro che appunto in
simili casi le testimonianze concordi o analoghe ora di due,
ora di tre, ora persino di quattro testimoni intorno a’ sin-
goli elementi, debbano essere rispettate e studiate.
176°. Non intendo perchè il Pauli muti Akrs', altrimenti
noto, nell’ignoto a-kas' (cfr. ἘΠ 450 Caz, F° 120 Cass'lai),
specie trattandosi d’epigrafe oggi perduta.
187. La « restituzione » di Largalsa Caialida in Lar-
Balisa Caialisa (con S da sinistra in iscrizione di destra),
»
+ * #0
le
e Vada
DRD: Ἶ ὅδ WD ISIN. iù
n δε:
a ΩΣ
ag
Ἐν x LAT aaa
. LEE Pa A o”
recherà Aleragielià a chi ὙΟΗΡΕ come al Di di Largalsa
parlino Lar@!sa (Pa. Etr. F. IV 10. 61) Vestrnalsa Vesna n
(C. I. Etr. 395. 393, pel Pa. a torto sospette) !), Velsa (ib. 185) q
Velza (autopsia del Deecke, Bezzemb. I 102 e Miill. De.
Caialiga, o meglio, secondo lesse l’unico teste (Sellari),
Cainaliga stanno, oltre all’incerto Eplega, Lusceneda all. a
Claucesa Camarinesa Luscesa e He[l)eGal nello stesso sepol-
creto di Helesa (Sagg. 36 n. 50) 2).
i
III 438) ed ora Aulza (Ο. I. Etr. 295); e come a pro’ di | :
201. A me pare pur sempre (Rendic. 1872 p. 100) che
gli elementi dopo Vel siano genuini e arcaici 8), e diano
chiaramente Καθ (cfr. Cad Casa).
214. L’emendazione di Vela-Celna-Aesialissa in v(el)-
caceina-vetialissa manca di base: il L con due asticine in-
feriori è ammesso dal Pauli stesso due volte nel num. 191
(Vel e line), e una terza nel num. 247° (MInanes', cfr. 8115
Melci).
215. Ramra.S'e o s'e o me (cfr. 237. 243 -s'i per mì,
76 s'e..., F.° 106 s'e tutti finali) secondo il Pauli: « for-
tasse fuit R(amga). Ambani . V(elus') »!
219. L’iniziale 9aev (Gori e Kell.) o theva (Passeri) è
mutato in @ana, sebbene a principio del num. 461 (cfr.
sup. 51) abbiasi heva; e l’allitterante 69v che lo conferma,
diventa Au(le)!
221. Muta il Pauli Velnei in Cvelnei e Alnial in Aulnal
« quamquam auctores inter se consentiunt »; e son quattro:
anonimo senese, Maffei, Gori-Passeri-Lanzi-Fabretti, Keller-
mann-Corssen! Ma s'aggiunge che subito dopo, al num. 222
ci dà, bensì esitando, il nuovo editore medesimo: A(ule).
Cvenle | Alnial, ricomposto con sana e conservatrice critica,
appunto sopra le indicazioni del Gori e del Kellermann.
1) Chi vide quelle epigrafi (0. Miiller, Gozzadini) le tenne genuine;
nè la presenza di forme insolite, o pure uniche, può sorprendere in
lingua ignota, male esplorata e scarsamente documentata. — A ra-
gione per contro condannò il Pa. col Mommsen il num. 395.
2) Cfr. Sagg. 40 n. 58 pré0as', cioè *#britias, con lat. brisas.
3) Si noti in ispecie il X, e il © colla croce interna (Iscr. pal. 81),
dal Mommsen assegnato a’ testi più antichi, dal V secolo in su.
4.10.95
Γ
fe. met mi mutati in Milnei ecc.
— (sup. 50). Cfr. anche Z(a)ce (Iscr. pal. 17) con he-ce ce-hen,
ed es't-la insieme coll’abl. loc. la-t (Due iser. prer. 47).
2483. Lacnes'i (Gori e Kellermann), è mutato in La-
Cvenl[e]). Il confronto con 237 Cvenle-mi (appar. 5.1), 215
Ramra-s'e (forse me), e in generale coi numerosi esempi
(cfr. Iscr. pal. 43 sg. 57) della facile confusione fra M e 8',
| persino dentro la stessa parola (seS'pS' per seMyS') mi
fanno sospettare che possa trattarsi di Lacne-mi.
247. Preferisco Mulnanes': cfr. Mulevinal, Ayinana La-
tinana Alinani Velznani.
260. « Quid subsit non video »: per lo meno può ri-
cuperarsi facilmente nella lin. 1 atene (cfr. lat. gall. Ad-
gennius), e quindi nella 1. 2 [C]afaties'.
263. Inclino pur sempre a leggere: mi-Nus'unus-Vel-
-m-egu (Rendic. 1891 p. 358 sg., Due iscr. prer. 86 sg.), an-
zichè col Pauli Fus'unus e Metu (cfr. qui appresso 370).
264. « Quid subsit non video »: in fine, continuo a
leggere Kuta@sa per confronto con Aragsia caragsle ne@sras
Pangsil ed Aesialissa Caus'linissa Presntessa ecc. (Sagg. δ).
301. Non udur lanu cidi, ma Uburl an Ueigi (Sagg. 159
con 95).
303. vnat: « quid subsit non video ». Direi stare a Unata
(cfr. Unats' Unatasa Uneitas'), come Apvnas' Veldvrna pvil
Pvinei Pvcnal Pvrnisa Randvla Snvti Ous'cv Xvardv a Apuni
Veldurna puil Pwinei Pucna Purnisa Randula lat. Tuscus
Quartus (cfr. Deecke-Muller II 384-86), e come Marmis Metus
Mus a Maornoca Msdovoa Μοῦσα, Cad a Casa, e sulla
Mummia vacl ar e ray0 tur a vacl ara e ray0 tura.
304. Non c-livini-a-trecte, ma Cliviniai recte, come dà il
disegno : con che ottiensi Cliviniai alliterante con cana che
ad esso precede (come nella stessa epigrafe LarQurns' Leprnal
e Mlacas' Mani), e in luogo dell’ignoto e mal sicuro trecte,
l’etr. lat. recte (Corssen, cfr. rite con rigce); quanto all’ uscita
di Cliviniai, si confrontino Artniai Leiviai Ramlis'iai Umriai
ed etr. lat. Comlniai, senza dire di Als'inai Anai Anainai ecc.
306. Sup. 52*: la cifra XI o IX sovrapposta indica
probabilmente l’età del defunto.
Studi ital. di filol. class. IV. 22
dl -
7 ἐμῶν ὮΝ i,
ΕΙΣ
uao p. LATTES DA x an
307. Non ficnat ron il Pauli μέλ iorisoa Vi n ὃ
zione lontana (F. 990 Pienza) in Pru[s'a]@nal, anzichè la
vicina (num. 208-211) in Pru[ma]gnal; io sospetto anzi che
pur nel titolo testè detto di Pienza sia Prus'u@ne apparente
per Prumabne (cfr. sup. 243, pruma@s' e Sagg. 114).
345. Perchè il Pauli muti in Ar[u)ntle il chiarissimo
Arnzle del suo disegno, secondochè già Lanzi lesse sull’ori-
ginale, non comprendo: il num. 347 dà bensì Aruntle, ma
questa nessuno stimerà certo ragione sufficiente.
359. 360. Due Lauteri giustificati, per ora, dalla perver-
sità degli apografi, e dal bel confronto con lat. Laterius.
366. Il disegno dà chiarissimo a@nui, il Pauli riporta
la lezione ...@rui del Gamurrini, ma poi trascrive aguni!?
(Cfr. ora n. 500 *Sulie (disegno) per Supie Suple, 508 * Lel
per Vel e 826].
370. Uno Aule s'ey riesce così straordinario, che mal
si comprende come il Pauli dimentichi di registrare e ri-
levare qui l'antica lezione -ey... (Conestabile — Fabretti),
da lui stesso un tempo approvata (Etr. St. III 89. 264 cfr.
Deecke, Etr. Forsch. VII 51 n. 15); posta la quale, si giunge
ad un molto legittimo Avle-Kavinis'-ey ..., dove l’avvenire
dirà se ey... voglia o no, com’io conghietturai, essere in-
tegrato in ey[u] (cfr. sup. 263).
371. L’integrità di 7ns' lut risulta dal confronto col
plurale 6u-lut[e]r (cfr. acaz F. 2239 tav. 41 e acazr Sagg. 148),
e con autni Oufulbas' akil Tus' @ues', Arnziu @upites', Kuls'
nuteras' Sminbi(s') aks'ke, akase Arices, creals acasce (Sagg. 138
con 65. 214. 227); e or s'aggiunge Selvas'l adnu (Nogara,
Iscr. etr. ined. p. 7). Cfr. 123 e F. 1960 lauts..
378. Cazi, come il corrispondente Cassius della parte
latina di questa bilingue richiede (cfr. Uduze Ὀδυσσεύς ecc.),
e come suolsi omai leggere, e non Canzi, come il Pauli
propone. L’A di Cazi a mo’ di 70 latino, normale presso i
Falisci, s' ha p. es. nel num. 204 (Petrunai), nel 247 (Mul-
nanes') e nel 298 (-are).
386. Caurias, non Cautias.
387. Leggo: [M]aris-Hala-sas'nas'-ma * Martis Halae
sancti (ego)met ’. Cfr. Maris' Hala con Maris Halna, Maris
7 ee
i) o IL Οἱ uh CIA ETRVSC. DEL PAULI. 339
pi
Husri sa ITA ΓΙ Maris' Ismingians, Maris' ...usta
| (Corssen I 264 sg.); cfr. sam)s'nas' con etr. BI umb.
P Sa(n)ce-Sans'ie-Sansie Saci-Sansi-Sansii, osc. ana-saket, lat.
— Sancus Sancius Sanquinius (Sagg. 24 sg., Ult. col. 48" ",
| Bullett. archeol. municip. 1892, 20 p. 185) e con etr.
— Keisnas'-Ceicnas, Reisnei-Reicnei, Fels'nal-Felcna, tesne lat.
de(c)ni, etr. Lusynei pren. Losna lat. Lu(c)na (Iscr. pal. 51.
110); infine cfr. ma con etr. [He]}rmenas-ma, Tines-ma, e
messap. Hangoria-sanan- Aproditan-ma ecc. (Arch. Suppl. I 43
«con Due iscr. prer. 190): in tutti quali casi, come nel
nostro, ma sta in fine, mentre poi quasi in tutti, come
nel nostro, sussegue a nome o epiteto di deità. La let-
tura di codest’epigrafe, che il Pauli ultimamente propose
(Ven. 122: ariîs falasas' nas'ma), sembra ora da lui me-
desimo riprovata, sì perchè egli medesimo ora di nuovo,
come tutti prima, trascrive: ...aris (anzichè aris) e Hala-
(anzichè fala-), sì perchè nel num. 434, a rincalzo di Maris
Halna, rinvia egli appunto al 387; il che non significhe-
rebbe nulla se pur egli non vi leggesse omai Maris Hala
(prima Halna).
388. Non akiltus', ma akil-tus', come ora, dopo il Deecke
(Etr. Fo. V 48 n. 178) e me (Iscr. pal. 75, Sagg. 65, 227 Tus'),
ammette anche il Pauli (Vorgr. Inschr. v. Lemn. II 98, 4).
423. Preferisco S'emu-S'a@nis', grazie all’ allitterazione
(St. metr. I 10-13 con 5 n. 5); cfr. etr. s'a0as' s'afec zati, e lat.
Semo satus; cfr. inoltre satur con Semones nel carme arvale.
441. « Quin litterae cr. 1. apa falso descriptae sint,
vix dubitari potest, sed quid subsit, non facile est ad
deiudicandum »: giudizio per lo meno strano, dopo quanto
già nelle Iscr. pal. 77 erasi notato intorno alle relazioni
fra apa e lautni* liberto ° e al‘ Qusoni C(aiae) U(iberto) ”
d’ una iscrizione latina. Leggo: V(el) . Cusu . c(M)r(sni) .
Uautni).apa.Petrual.clan., secondo parmi risultare sicu-
ramente dalle cose sopra esposte a proposito del num. 4.
Cfr. Not. 1894 p. 52 Cursnial-y.
445. La separata esistenza di Cus (deità), risulta oggi
confermata dalla Mummia e dal nome del dio retico lu-
slanus (Due ΒΟΥ. prer. 69 n. 41 e 77 n. 44, Ult. col. 30).
τὰ LIES
da i "τ pa
Ἰὼ i diga.
475. Helbig-Deecke zepant, , Guardabassi tanu; al ul Ἧ P: Pauli i
« zerapiu scriptum esse alter titulus Clusinus nomen zarapiu. hi
exhibens probat »!
egli stesso però al num. 489 ammette Lart@ia (cfr. 502
‘Lar6s); e s' ha poi F. 803 pat@na (Due iscr. prer. 37), 814
e-Liatdia (ctr. Bugge, Beitr. II 28 = 100 con Sagg. 116 sg.),
1014 bis® ( rultonia (Cfr. ἘΝ. 230 Crutlunias), 2568 bis* Petonai.
487. La concorrenza del 7° da destra col 7 da sinistra
nella stessa epigrafe è fenomeno frequente, non meno di
quella dei due S corrispondenti.
491. « Nomen amre eiusdem stirpis est atque gentili-
cium amribe ». Non ha che fare, nè è nome proprio. Si
confrontino infatti:
C.I. E. 491 Lar@ . Ancarni amre.
F. 619. Hastia Cainei. Clantie puia ame (Sagg. 71)
F. 318 clenar.zal.arce acnanasa (id. 56, Ult. col. 7)
827 papalser . acnanasa . VI Manim-arce (id. ib.)
Ann. 1881 p. 183 mi-Amnu-arce (Iscr. pal. 17 n. 37 ecc.)
G. 804,2 Ceya-mi-arce (id. ib.)
F. 217,5 Ayle-Truici-des-Ouf(ul0as')-arce (id. ib.)
C.I.E. 261 Av(le). Uni. Caneda . S'ene (Sagg. 67);
sì confrontino poi: .
C.I.E. 1425 mi[:]capî Ἷ L(ar@). Versni. L(ar@)
Not. 1894 p. 52 mi : capra : Calis'nas' : LarQal | S'epus' :
Arndalis'la Cursnial-y ;
chiaro apparisce che amre fa famiglia con ame ("in ama ᾽),
arce (‘in arca’), S'ene (lat. Senae * in Siena ’), tutti loca-
tivi sg. con -e per -ae -ai; tale quindi vuolsi reputare anche
amre, che sta poi ad ame, come a capi (lat. capis) sta capra
(cfr. Sagg. 78 e Ult. col. 30 caperi caper-c letter. ᾿ capi-
“ %
478. Il Pauli dubita del Lt0 iniziale e propone La@; È
darius capidariusque ’), e come lat. arcera a arca. Dice
il ;
adunque amre ἡ
polero ’
t
in (questa) situla ’, ossia ‘ in (questo) se-
, come ame, di cui è ampliazione sinonima, come
in (hac) arca ?, come s'u@i-ti s'u@i-0, letter. ‘ in sede ’,
in (questa) sepoltura ’; e come mi capra significa:
arce
cioè "ἡ
MORRA AOL
ESE ego (sum) ollarium
un’ampliazione sinonima di cape o cape, ossia lat. umb.
᾿ς capis (cfr. Sagg. 78).
p°
vs. INSOR. ETRVSO. DEL PAULI.
’, per essere cap-ra niente più che
493. Muduras: « malim Tinguras » perchè i num. 517
sg. danno 7inguri!
499. « Pro ru (finale) malim au >», cioè Au(les). Ma il
confronto di 560 Canal), 694 Plau(trisa), 687 Patis(lanial),
F.°,84 Nu(vis), F. 171° Rus — 171" Rusin.. ecc. dimostra
che ben può conservarsi tal quale Rw (cfr. Not. 1885 p. 510
e Bull. Inst. 1885 p. 220), come abbreviazione appunto di
Rvsina o di Ruzus Ruzsna Rufe ecc. Cfr. sup. 69.
504. Non persuade che Hermgia Parcazesal o Par . ca-
zesal sia da emendare in Hermia Marcanesa L(ar6); cfr. Cilisal
Cutlisal Vetusal Ves'usal Larisal Lecetisal Natisal Perisal
Turicisal.
506. Cfr. l’ enimmatico lat. etr. Anihaenis con 562
Arnhen.
513 sg. Direi Aîe-cure: cfr. Aia Aiati (lat. etr. Aiatius)
Atianes è cure (Sagg. 32 e Ὁ. I. E. 436).
515. Preferisco conservare Rtania sul tegolo con Éu-
tania sull’ ossario, perchè lo stesso caso si presenta per
Vescnia e Vesconia, e quasi lo stesso per Pres'nts' e Praesentes
(Iscr. pal. 62).
518. Mutare Segre (con £ finale), lotto sull’ ossario da
tre testimoni indipendenti (Nardi Dei, Brogi-Fabretti, Ga-
_ murrini), in Se@ra[s'], perchè così sembra dica il tegolo
corrispondente, mi pare libertà eccessiva, anche per chi
rifugge dall’immaginare che -re stia per -rei -ri, e sia
quindi genitivo regolarissimo di S'egria, come Marci Tla-
puni di -cia -nia e come Larthiaei Mestliaci Russinaci di -Qia
-lia -nia (Sagg. 108 con Iscr. pal. 22 n. 40). Cfr. qui ap-
presso num. 680.
524. Malgrado la « descriptio » e il calco del Danielsson
confesso di non saper credere che i predetti tre testimoni
abbiano trascritto concordi l’ enimmatico ave (cfr. Sagg.
150 sg. avue auis'a), pel notissimo Aul, che sarebbe per
giunta affatto chiaro nell’ originale: d’altronde, come qui
Tne o tne‘aue (che il P. vorrebbe mutati in un volgarissimo
avei, dove a Tnes' precede Tai Cfr. ine F. 628 aue-ca. |
526. Quiunia: « fortasse Cupunia » ; cfr. Cwies', F.1332 bis
Cuiun e lat. Colionia.
532 sg. Mutasi Latial in Latinial perchè « filius vide-
tur sequentis », dove si propone emendare Latsnei in Latinei,
perchè « mater videtur praecedentis »!
535. Notevole il segno a mo’ di / o di y sovrapposto
al ἢ di Hetari per Letari o Legari: il Pauli non ne tocca.
539. Vesacnei per Vescunia, come Sescatna e Sesuctuna.
542. Esetunias, forse per * Vestunias.
556. Forse: apa-Paulda-L(ar)0.
557. Forse: [ei]n Larga[l]s'; circa em con lautni, v.
Rendic. Ist. Lomb. 1894 p. 222 e Sagg. 114.
573. Non A[l}ias', ma Aias' (cfr. Aia Aie-cure ecc.), da-
rebbe il disegno.
590. Traip letto Traz[lus'] < cum hoc unum nomen etru-
scum litteris tra incipiat »: ma li conosciamo forse tutti,
o pure i più? Dimentica d'altronde qui appunto il Pauli
i due trav (cfr. lat. traha Trauianus con vehi Vehilius Veianius)
della Mummia (Sagg. 45 sg.); la quale poi col suo vinum
paiveism (letter. ‘ bibesium ’) allato a pevay (letter. ἡ bibax ’)
vinum (ib. 47), con Aîseras' all. a Esera, con Cabnaim all. a
acnesem (cfr. acnaice), suggerisce la conghiettura — del resto -
già prima legittima — che 7raip possa essere variante
grafica di Trepi ‘ Trebius *. Cfr. F. 1865 Trep.
601. Preferisco l’ Arn@ne dell’ autopsia all’Ar[n@: Anje
suggerito dal disegno.
664. Non vedo perchè Zlecna torni impossibile: cfr.
flenzna Flnznal flenznate flenzneves (Sagg. 222. 228 con 112).
675. Io per me non mi sento certamente di mutare
A(uli) f(ilius). Fenestella in Arn(iensi). Satell(a) nat(us), tanto
più occorrendo entrambi i nomi sopra ossarii, e non già
uno su tegolo e l’altro sopra ossario.
679. Suppone il Pauli che « haec tegula, id quod sae-
pius fit, spectat in duas personas » ; ma dall’un canto debbo
confessare che gli esempli di tale costume a me noti ri-
guardano per lo più (cfr. F. 1228, C. I. E. 254 ecc. di contro
O da fina di sesso eteri ossiano marito e mo-
Γ tao canto un epitafio etrusco ci dà la stessa persona
| mominata tre volte, come appunto nel latino-etrusco, di cui
Ἔν
| si tratta, congiunto col precedente num. 678. Abbiamo cioè:
C.I.E. 142 mi.capi L(ar@). Versni . L(ar0)
mi .capi L(ar0). Versni . se...
L(ar0 . Versni . lupuce
come qui:
ΟἿ CA. Papirius. Τὰ. f. Alfia. natus an. XLIII ?
679 ‘ A Papirius [Arru]nonis ’
‘ A Papirius Alfia natus [L. f] an XLIII ’
la prima e la terza volta col matronimico e l’età, la se-
conda col patronimico solo (sottintesovi il prenome ‘ L.’
di 678). Cfr. St. ital. di filol. class. III 240 sg. n. 5.
685. Non Marci « pro Marci[a] sive Marci[ae)] abbre-
viatum », ma -î regolarmente per -i -ie -iae 0 -ia gen. ὁ
abl. etrusco e latino (sup. 518).
681. La « restituzione » di Seri. Papirio Aurunci in
Sex. Papiri. Sex. f. Marci, mi ricorda la sorpresa del Bor-
mann (CIL. XI 2169) perchè il Pauli, in una fra le più
importanti iscrizioni bilingui « audacter lectionem et Etru-
scae et Latinae corrigit », e insieme gli analoghi suoi espe-
rimenti sugli epitafi di Lenno (Oss. crit. Rendic. 1894 p. 615
e Iscr. di Narce $ 19).
10. Molto ingegnoso il sospetto che Cetzes sia sinco-
pato da Cezrtles: non so tuttavia rinunciare (Iscr. pal. 59 e
Sagg. 97 n. 107) a scorgervi meramente una grafia etrusca
di Sestiîù (cfr. Sagg. 54 n. 81 Sez osc. Σεστες e prenest.
Aucena con Osenianus), giacchè nel luogo da esso occupato
aspettasi il solito prenome genitivo patronimico, e non già
un nome al nominativo. Nè osta poi aversi in principio
lo stesso prenome con grafia diversa (Sex. Arrî. Ceztes); sarà
infatti all'incirca il caso del num. 611 Arza: Uvie: Αγθα,
come altrove (Sagg. 107, 150-151) di 40 con Arnt.
714. Sta il restituito Thocerual a Thoceronia (715), come
Ranazuia -vial a Ranazunia.
L'ECO RE AE Κὴ ΑΝ ὴ
141. Molto ingegnoso e arguto. il fa NE; e Vine ra”
epigrafe sia abbreviata: @asi(neî) . Velna(1) . Puna(1) . Hati- fi:
(snal) . Setu(mes'); ma m’'impedisce d’accettario: 1.° l’ aversi
in F. 2559 punac, apparente (Gori) per puliac (G. 319), donde
scaturisce la conghiettura che parimenti puna sia apparente
(cfr. G. 355 Pulialisa) per pulia; 2.° l’aversi in F. 1488.
Segu Caipur (cfr. ib. ὅθι... e 1489 Se0) fra’ sepolti della
tomba, detta de’ Volunnii; 3.° l'essere puiac o puliac, e però
ancora puia, o se mai pulia, designazione connessa collo
stato servile e libertino, quale fu appunto quello di Seu
Caipur (lat. Caipor).
763. Vuisineis'ta: « de ieis'ta dubito ». Divido Vuisinei-
s'ta, per confronto con F.' 251 bis® (tav. VII, disegni del
Fabretti e del Gamurrini) Velcial-s'tas' (anch'esso un epitafio
chiusino), e con etr. s'tas stes lat. status steti, e camp. etr.
sta lat. stat o meglio ‘ stetit ᾿ 1).
‘72. Lar: Apini Cecu (Gori): « scriptum fuisse Lar
Latini cesu manifestum est »!? Lasciato da parte il « ma-
nifestum », che a me sembra quasi uno scherzo, non co-
nosco esempli di cesu da solo: bensì il P. lo ammise per via
di emendazione in due oscuri testi (Etr. St. III 22, 58. 59),
e fuori d’ogni ragione pure in un terzo affatto chiaro (ib.
56, 192); ma sta il fatto, che finora di certa gcienza cono-
sciamo soltanto Qui cesu o cesu Qui (ib. 118-120) o celati (ἡ in
cella ’) cesu (Deecke-Miller II 487 = Gam. 789, Sagg. 79 sg),
mentre abbiamo già parecchi Qui e cela cel(a) celi (cfr. fal.
cela lat. cella) di per sè. [Cfr. però ora n. 886, forse Cesu.]
Devesi poi deplorare assai, che in più casi non abbiano
il Pauli, o il Danielsson, potuto vedere coi loro occhi gli
oggetti iscritti, nè visitare i luoghi onde provennero in
copia. Accadde così che almeno un intero gruppo d’ epi-
grafi sfuggisse al nuovo editore, secondochè fra breve mo-
strerà il Dr. Bartolomeo Nogara per Castiglione del Lago
e dintorni (C.I.E. 572-631); mentre poi i meri calchi di
alcuni fra’ testi già comparsi nelle Notizie, da lui, per in-
1) Rendic. 1892 p. 366 ἢ. 8, Sagg. 54 n. 82 sg., Ult. col. 6-7.
Ϊ
| carico preciso det τ CA εὐ al Paali, tornarono,
ὯΝ some suole, insufficienti e ingenerarono anzi talvolta con-
fusione: laddove, manco dirlo, avvertito a tempo e invi-
tato a farlo coll’agio e colla libertà necessaria, avrebbe
il Nogara aggiunte di certo le opportune spiegazioni, ri-
vedute, se mai, le prove di stampa, e comunicati i docu-
menti inediti. Quindi per esempio:
584. Pa. 46, Nog. Arg;
586. Pa. Acaria con C A E incerti: Nog. Acaria chiaro
e certo;
588. Pa. @ana : Nafanei | Huluni.., Nog. Oana : Tafane |
Huluni, con Tafane chiarissimo: onde cade ogni ragione
per emendare, secondo propose il nuovo editore, Nafanei
in Afrenei;
592. bal lutnida, Nog. lutai . θα ace sicchè
ridiventa probabile lutan0a;
598. Pa. Aules'. sec: è nient’ altro che il num. 576 (Nog.
incertamente Au: Ran. Se o se), dal quale (e non dal 598)
il Gamurrini trasse verisimilmente il suo πανία;
606. Pa. Velyite Vipinal, con X P I incerti: Nog. chiaro
e certo Velyite Vipinal;
608. Pa. Vel Petina[te] A4....., con P NA incerti: il
Nog. crede trattarsi dell’epitafio L0: Velyite: Tipi: con T'
incerto (forse Vipi) da lui letto sopra un tegolo rotto in
più pezzi, che l'autopsia gli permise di ricomporre;
610. Pa. Fastia, Nog. ®aptia (apparente per @ania);
613. Pa. Aule. An[ci]ni, Nog. Aule : Ardal | Huluni;
617. Vel: Ane, Nog. Vel: Apie (apparente, forse, per Ane);
621. Pa. Hasti....e 623 ...upu.nas', Nog. Hasti: Puru-
nas', dopo riuniti i due pezzi separati di un medesimo tegolo;
622. Gam. Aura: Rustice, Pa. Arn. Hustibe, Nog. Arn.
Rustice;
628. Pa. Arsme « forse per Arsnie ᾿Δρσίνοος », Nog. Ursme ;
629. Pa. Velias', Nog. Vetias'.
Noto da ultimo che il cerchio adorno superiormente e
inferiormente di tre raggi esterni, dato dal Gamurrini nel
num. 573 ed omesso dal Pauli, venne anche dal Nogara osser-
vato con piena certezza: è probabilmente simbolo del sole
1 ἘΠ Ὁ ἀν ΠῚ κὸν: |
Pin È
infero (Sagg. 198 Usli a e oe co "ne cerchi radia ati”
del num. 192 e colle ‘ ruote ? delle stele pesaresi (Due iscr.
prer. 5. 26 sg. 34 rotnem wvlin, ipiem rotnes' litiis', rotem aiten). —
Riassumendo, grazie alla utile e bella fatica del Pauli,
fatta ragione insieme delle osservazioncelle qui a proposito 4
di essa esposte, risultano per ora bandite dal lessico etrusco
o latino-etrusco le parole o gli esempii: *akiltus' 388, *Alia-
s'9a 573, *Anaria 595, *Ars'antre 491, *Ar0 523, *As'rut-
znei 198, * Asti 536, *Auli 451, *Aupnis'a 312, *Aura 198. 622,
*Autrisa 648; * Cavlias 654, * Caineir 696, * Cainus 7170, *Ka-
musa 373, *Kanini *Kas'Ini 0 +Is'i 370, *Cas . esa 411, *Ceculnal |
337,*Cel..ibmasa 129, * klan0 407, *cls' *cus 433, *. .. ecs' 126; Ὁ
* Etari 558, * Elcie 543, * Enariia 598, * Esciunia 696, * Velca-
cias 509, * Veleatra 611, * Velunu 566, * Vluni *Vuuni 552,
* Vernli 142, * Vescusa 345, * Vesucu *-ce 513, * Vuiscnai 29;
* Hatisal 198, *Heimni 412; *@eirina 520, *@elanal 653,
*@emni 411, *@utnei 198; *....iunaii.. 718; *Lapu 523,
* Lar@ans' 491, * Lartia 627, * Laucinuiu 15, * Lausinal 396,
* Lugli 552, *lupuni *lupus' 142; * Markanal 412; *nevi 407,
* Nuelc 311; * Pelyera 624, * Raveia 561, * Rei..nal 520, * Ru-
znei * Rutnei 198, *rus 433; *Salisa 627, *s'ece 76%, *Se-
planal 322, *Sterlinai 343; *Tavinei 433, *Tali... 619,
* Thmia 718, * T'hocernal 714, * Tipi 648; * UsInies 111; * Xur-
nai 511, *Xurnal 570; * Fasti 537 (forse Hasti), *fil 655.
Ed entrano per ora più o meno a far parte di esso lessico,
o vi si adagiano confermati da nuovi o migliori documenti:
acaz v. 371, Acaria 586, Aias' 573, akil 388, ....aeti 134, Avas'
([al})pan-) e Avas (-vey, cfr. Visl o Vis-vey e vey Snarga) v. 3,
[av]il (con ril) 145, Avlias 654, Aduni (Ὁ) 366, Aie-cure 513 sg.
(cfr. Aias' Aiacenas cure), Aimius 717, Alsinal (Pumpu) 294,
amre 491, Anas's'es' 11, Ancarni 491, Aneini (Prumagnal) 210,
Anies' puiac 367, Aninies' (nomin. msc.) 1, apa c(u)r(snis')
Uautni) 441 e forse Paul6a L(ar)d 556, Aprtnal 653, Apunal
125, Arkanal (v. Heimnis')A12, Ar0a 611, Arianas' 11, Arn 622,
Arnzle 345, Arnbal (Velia Hapuri) 419, Arnbar 16, A(rn)z(a)
554, Arnbne inc. 601, Arntles 346, astes' 50, Atainei 351 (mono-
mio, cfr. 350. 479. 480 Qanuyvilus' Caznei Ecnatnei La(r0)); Ὁ
᾿ ‘Tlaboni (annos XX) 154, Cuinei Resciunia 696, Cavinei 433,
— Kavinis' 370, Caznal (Auta) 369, Caznei 368, Calie 451, a
re odo 524, Aubnal 384, Aulza 295, Auta Caznal 369,
ον migiial 302, Ayuni 552, Afuce (inc.) 581; ca 123, Caecina
È 373, capra v. 491, Caspu Laucial 61, Cas'ni 60, Cas)p(u) (Selcia
Ceicna) 23, Caurias 386, ce 76°, Cezarle 709, Cep Fuluna 52°,
— Cetisnasa 729, claz clz clt 8, Cliviniai 304, cp v. C(as)p(u),
it ᾿
er v. c(u)r(snis'), Crac(nal) 69, cure (Fulu, cfr. 825 A 11-13 cure
Fuluna e Aie-cure) 436, cursnis' l(autni) o cur(snis') Uautni)
o c(u)r(snis') Uautni) apa 441 (cfr. 491 Cursnial-y), C..i
nu..121; e 50 e v. 478 (per ei cin), Ecnatnei 352 (cfr. Atainei),
..ecse 126; Vez.is 17, Vl[el]ane Celi]enal 136, Velasnas'
(Veties'-t) 7, Velcaias 509, V. el.cie . 543, Velia (Hapuri) 419,
Veli[es]a 752, Ve(Ina) 750, Veln0es' (Venzles' latni) 316, Ve-
lusnal (Flave) 164, Velyera 624, Veneza 404, Venzles' v. Veln-
6es', Versni 142, Verus' (0 Velus') 546, Vesucusa 345, Veties'-t
v. Velasnas', Vetual (Pumpu) 295, vey (3-8) e [v]ey-t-atr 0
[u]ey-Tatr (Visl-) 3 e v(e)y (Vis) 8 (cfr. Avas' Avas e vey),
Vipinal (Larnei) 290, Vipine Tagusa 492, Viske (Heimni Tut-
nal) 410, Viskesa (Hemni) 411, Vnat 303; Zepanu 475, Ziyu
(Mesinal) 435; Hala ([M]aris) 387, Halna (Maris) 434, Ha-
presa T'ites' 418, Hapuri 419, Hasti 536, Hafure Caini 413
(cfr. Afur 315), Hekinas' 51, Hemni (Viskesa) 411, Heimni
(Viske Tutnal) 410, Heimnis' (Arkanal) 412, Hupnina Acrnis'
Fels'nal 312; Oanyvil Tetinei 431, Qanuyvilus' 400 (monomio,
cfr. Atainei ecc.), Qaura 198, Oeprina Petrual 520, Ous'a-Our
o Qua 52°; (a) 50, Lagal 358, Lal 552, La(r6) 357 (monomio),
Largal (non Lar fil) 655, Largi Larnei Vipinal 290, Largia
627, L(ar)t9 Lart@ia 478. 489, latni (Lehi Veln@es' Venzles'-) 316,
Laucial 61, Laucis' 15, Laurstnal 396, Letari 558, Liatgia (per
Latdia Lartdia) 478, Luci 599; ma con mi 118, finale 387,
[M]aris Hala 387, Maris Halna 434, me 215 (incerto), Melci 311,
Mesinal (Ziyu) 435, mi-l-e 50, mi-ma subi 118, mi-t v. 7. 50,
Minia 119; nana 15, Natisal 198, ....ni L(ari)s 166; Palia
619, Paps'inas' 4-8, PebGnal o Pernal Uyumzna 639, Perkna
Petkeal 442, Petrual (Oeprina) 520, Plautrisa (Titi) 648, Pre-
sntes 163, puiac (Anies') 367, pulia puliac (appar. puna punac)
v. 747, Puiscnal 29, Pumpu Alsinal 294, Pumpui Xeritnal 296,
ra,
ἈΠ το 946.“ ᾿ τ ν᾽
Punpu Vetual 295, Purunas' 6
Resciunia (Cainei) 696, ril 145 (con awil), r[il] ... 138, Ru 499.
(abbreviazione forse di Fusina o Rufe ecc.); S'alisa 627,
s'e 215, s'e... 76% 142°, Segu Setu 747, Sen[t]i[nati] 663,
Stuniae (lat. etr.) 718, [S']rtznei 199, S'rutznei 198, Secu Amies'
puiac 367, S(egres) 132, Setre (forse gen. f. con -e per -ei -i) 518,
SeplInal 322, Seplunal 337, subi v. mi, s'ta sta s'tas' s'tas stes
v. 163; Thocerual 714, Tites' Hapresa 418, Tites'i (preceduto
da L.= Lar@) 48, T'i(ti) Plautrisa 648, Traip Trep 590, Tus'
388, tus'(ur0ir) 433, Tutnal (Viske Heimni) 410; Uelyral 548;
Uvie 611, Uni 434, Urinati 163, Usinies 111, Uyumzna v.
Peonal; φυὶ (lat. fui) 52*; Xurnal 511, Xurunal 570; fvimv
(lat. fuimus) 52%, Flave Velusnal 164, Flavial 132, Flecna 664,
[L]|rauyni 405, [ Ful)nei 358, Fulni 353. 356, Puiu 436.
Concludo lietamente profetando, che la nobile impresa
progredirà sempre meglio; perocchè nel Pauli cresceranno,
come accade sempre, colla dottrina la prudenza e il rispetto 1)
per le indagini degli avversarii 3); sicchè di molte forme,
1) Speriamo quindi che il Pa. non vorrà nel seguito dimenticare
costantemente gli scritti p. es. di tale valentuomo, quale il Bugge,
anche se non gli parrà di mantenere la promessa (p. 4) « in eis certe
inscriptionibus, quae maiores aut maioris momenti essent nomina
etiam eorum addere, qui interpretantes eas tractavissent ». Quando
pure veracemente ciò « quidem adhuc frustra factum esse nemo est
qui ignoret », che almeno qualche buon frutto possa tuttodì ricavarsi
dai tentativi p. es. del Bugge, risulta già dal num. 52* qui sopra.
2) Mancò, direi, nuovamente (cfr. N. Antol. 1895, 56 p. 424 sg. e
Riv. di filol. 1895, 23, p. 462) a tale rispetto il sig. F. Skutsch nella re--
plica (Indog. Forsch., Anzeiger, V 287 sg.) alla mia rettifica (ib. 285 sg.)
di tre suoi errori di fatto (1.° zi/eti ecc., quale sta e non zéile- XI ece.,
anche perchè gli anni d’ufticio non sono mai espressi nelle isc. etr.
con cifre, ma sempre con parole numerali; 2.° non ....avence, ma
.... a-vence, causa mul(a)-ven-e-ke ecc., 3.° 8], come sta, e non già con
emendazione arbitraria, sva/ce). Nella quale 1.° mentre ammette ch'io
circa il più importante (non zile--XI ecc., ma, come sta, zileti ecc.)
dei tre ho « forse », almeno in parte, ragione, conclude non servire a
nulla contro la sua tesi che za? significhi 6, perchè da un giovane,
morto di 21 anni, non essendosi potuti occupare in vita due uffici,
i numerali mays za6rums devono esprimere età maggiore, e però zal,
cui egli riconduce za@rums, deve stimarsi numero superiore a 2;
PV ; NSCR. ETRVSC. DEL PAULI.
‘ancor gli paiono richiedere emendazione, gl’ indici
μὴν suoi, divenuti a mano a mano più ricchi, porgeranno facile
e sicura giustificazione. Giova poi sperare che insieme il
| nostro Dr. B. Nogara continui la sua revisione, fondata
esclusivamente sulla sua propria autopsia, e riprovata dai
calchi e disegni che viene depositando presso la R. Acca-
demia Scientifico-Letteraria di Milano: l’egregio, quan-
tunque brevissimo, saggio (‘ Di alcune iscr. etr. del Museo
2.° afferma presuntuoso (« vermessen ») reputare l’unico si variante
fonetica del frequente ci; 3.° giudica « mostruosa » l'integrazione di
Veldurus.. XI zilyce in Velburus [ΠΧ] zilyce, anzichè in VelBurus[la],
perchè così una stessa persona avrebbe avuto due prenomi; 4.° crede
infondato l’asserto che gli anni d’ufficio non si espressero mai dagli
Etruschi con cifre, ma sì con parole; 5.° reputa campata in aria
(« windig ») la conghiettura che il t- di #mac-strev-c non differisca
dal -tî di z%l-c-ti purts'vav-c-ti; 6.° stima esilarante (« erheiternd »)
e caratteristico pel neocorssenianesimo il pareggiamento di /upu
‘ morto ’ con lat. lupus, ed enorme che « gl’indogermanizzanti non
rispettino più nemmeno i risultati pienamente sicuri del metodo
combinatorio, vale a dire la natura verbale-preteritale di lupu a
l’affissale di -m = ‘e’ ». Ora, fatta ragione anche della lunga nota
aggiunta posteriormente in coda alla sua prima indagine in-
torno ai numerali etruschi, 1.° dimenticò il sig. Sk. d’avere scritto
egli medesimo (Ind. F. V 259), come non già « gl’indogermanizzanti »,
ma sì il Pauli, principe dei « combinatori », attribuisca a za! il va-
lore di 2, e però a mays za6rums quello di 21: per noi zal vale 3,
perchè 9u pareggia lat. duo e s'a lat. sex e οἱ lat. quin(que); e però
za6rum- vale 30, se rannodasi a zal, e 60, se a s'a (Deecke), e mays
za0rums vale 31 o 61; età entrambe di tale, che ben potè averle
raggiunte, dopo occupati due uffici, o mentre occupavali; senza dir
poi che potè anche trattarsi di un solo ufficio con doppio nome
(zi purts'va, come zila6 pargis, zila6 eterav, zilay... spurebi, marunu
payanac, marunu spurana, spural marvas). 2.° Dimenticò il sig. Sk. che
la sua tesi (za = 6), come quella del Pa. (zal = 2), contraddicono
ai fatti, che provano la tesi nostra (θι = 2, e perciò direttamente
e indirettamente zal = 3); fatti (θεν lut[e]r, scritto sopra due persone,
Bun-s'unu sopra un suonatore di doppia tibia, tu-sur0i-, detto quattro
volte di due coniugi, 0u-ful6a, o ‘ Duplitta ’, detta anche Cemna,
ossia lat. ‘ Gemna gemina ’ ecc.; cfr. θὲ b6il Buna lat. di- Duilius
duonus ecc.), de’ quali, incredibile a dirsi, il sig. Sk. come il Pa. mai
finora toccarono. 3.0 Dimenticò il sig. Sk. che l'equazione si = οἵ,
anzichè presuntuosa, è omai assicurata da quella di etr. lemn.
si-alyveis con etr. ci-alyus', dovuta appunto in parte al Pauli, in parte
(p. 113-121) di CORO e le Pe e correzioni sue n"
qui sopra riferite, fanno obbligo agli studiosi d’ incuorarlo.
a perseverare, specie, se come già incominciò, comprenderà
egli nel suo campo d’indagine anche i testi messapici.
Milano, Luglio 1895.
Enia LATTES.
al Krall (Mummienb. 19). 4.° Dimenticò il sig. Sk. che Lar Vel0ur(us)
Veldurus significa ‘ Larte di Volturio f. di Volturio ’, precisamente
come Lar6 Velbur(us) Velburus[la); e che quindi la supposta « mo-
struosità », come non esiste in questo caso, così pure manca nell’altro.
5.° Dimenticò il sig. Sk. altresì mal potersi contrapporre a decine
d’esempi etruschi a favore degli anni d’ufficio espressi con parole,
anzichè con cifre, un unico esempio latino-etrusco: tale adunque,
dove sarebbe meraviglioso, che quel costume, affatto estraneo al-
l’epigrafia latina, fosse conservato. 5.° Dimenticò poi il sig. Sk. che
t-macstrev-c sta a zil-c-ti ecc. quasi come ti cali a cali. θ(1), per essere
tanto z7l- quanto mactrev- (lat. magister) titoli d’ ufficio; e però la con-
ghietturata identità di t(?)- con -ti ‘ bis’, anzichè campata in aria,
poggia sopra fondamento ben solido. 6.° Dimenticò infine il sig. F. Sk.
che il pareggiamento di lupu ‘ morto ’ lat. lupus, nel luogo da lui citato
(Saggi 62 e n, 90) esposto come semplice conghiettura, è rincalzato
altrove nello stesso libro diffusamente (ib. 212-214 e 217 sg.) con nu-
merosi argomenti; fra cui niente meno che il confronto di etr. lupuce
surasi e lupuce surnu con lat. hirpus Soranus: mentre poi l’ enorme
irriverenza contro la natura verbale di lupu e contro l’esistenza di
un etr. τῆν congiuntivo (‘ e ’), trovasi giustificata da diecine e diecine
di testi, nessun de’ quali venne mai nè da lui, nè da alcuno de’ suoi
studiato o ristudiato; tali testi, che all’inventore stesso di quel di-
sgraziato -m, il Deecke, parvero decisivi (Sagg. 56-63 e 192, Ult.
col. 5-10, Oss. crit. Rendic. 1894 p. 660 n. 32); il che parimenti dal
sig. F. Sk. essendo stato curiosamente dimenticato, sentenziò egli:
« in ihrem Kram passt das ja freilich nicht », quantunque a nessun
« Kram » più che a quello del Deecke dovesse esso -m convenire.
Singolare « Kram », che agli avversari nostri ora tanto spiace, quanto
la famosa uva alla volpe; e tanto più per contro piacerà, dopochè i
giovani del valore e dell'autorità dal sig. Sk. giustamente acquistata
nel campo latino, si saranno preparati ad entrarvi, faticando anche
in quello dell’etruscologia seriamente e serenamente, e rinunciando
pure in quello alla comoda dilettanza delle combinazioni cervello-
tiche e delle emendazioni arbitrarie.
4
E° npse a Milano il 3° fascicolo (774-902 Monivogi
— 903-904 Cervognano [Setinaiola, Santinello], 941-955 Poggio
| alla Sala, 955-967 S. Savino, 968-991 Poggio al Moro,
— 992-1019 Fonte Rotella, 1020-1032 Sant’Alvino, 1033-1044
. Cerretelli, 1045-1073 Chianciano) della nuova raccolta. Ed
| ecco quindi anzitutto il ragguaglio colle raccolte anteriori :
È Fabretti
157 bis
fe 158
ETA:
Ε 208
916
917
Β΄ 918
fi 250
252
282
283
284
285
Mis bis .
᾿ 485 bis?
Ε΄ 485 bis»
485 bis©
_ b60 ter©
— 560ter®
_ 560 ter®
È 560 ter f
_ 560 ter8&
— 560 terb
. 562 ter?
562 ter.
1 562 ter©
— 562 ter!
562 ter ®
“αἱ.
ν
, Pauli
897
898
864
872
810
812
809
808
390
819
850
800
874
1067
992
994
993
976
974
975
979
SY
978
944
942
943
948
945
Fabretti
562 ter f
562 ter ὃ
562 ter
562 ter!
562 ter
562 ter!
562 ter®
563 ter"
618 bis?
625
630
687
689 bis
708
{AU
740
(5
855
856
867 bis.
867 bis ©
867 0154
867 bis ©
867 bisf
+ 867 0158
867 bis
867 bis!
867 bisÈ
Pauli
Fabretti
867 bis!
867 bis ®»
867 ter!
867 ter È
867 ter!
867 ter
866 ter
867 ter°
867 terP
867 ter
867 ter”
867 ter
867 ter!
867 ter“
867 ter‘
870
872
874
876 bis
877
878
881
883
884
885
885 bis
887
887 bis
Pauli
923
924
1029
1032
1028
1023
1021
1024
1027
1025
1031
1080
1022
1026
1020
183
861
844
888
860
859
199
802
809
802
894
847
902
ae da | 852 i a toratieiani ita e” LATTES.
ΙΝ "AAA e PA CRE PRESTA >
| Fabretti +. Pauli Fabretti. È di Pan
888 828 921 bis 960
888 bis è 891 922 962
888 bis» 185 922 bis 963
890 852 923 964
891 851 924 965
896 _ 835 925 967
897 CO ‘926 968
897 bis 178 925 ter 969
897 ter 179 926 970
898 825 928 971
898 bis 326 931 bis 972
899 866 932 973
900 182 934 973 bis
901 182 936 974
902 830 935 976
902 bis (tav.) 830 941 977
902 bis 903 943 978
903 bis 837 944 979
904 836 944 bis 980
905 bis 900944 bis» 981
905 bis 895 944 bis © 982
906 192 944 bis ἃ 983
907 796 944 bis® 984
908 τού 944 bisf 1773
911 815 944 bis 8 2648
912 198 944 bis 2650
914 809 944 bis
915 803 945
916 807 947
917 804 949
918 811 951 198
918 bis 813 953 139
919 837 954 : 140
919 bis 901 955 { 141
920 814 958 142
921 876 959 143
F Suppl. I
154-162 (nt.)
154-162 (nt,)
154-162 (mt,)
154-162 (nt.)
155
Bi (156
167
Mi 1658
Ε΄ 159
100
161
162
M299 bis©
246
| F.Suppl. I
18
19
20
2
IS
962
964
917
918
935
930
933
934
937
936
929
928
931
932
927
925
926
1007
911
Pauli
958
957
955
956
959
995
996
997
1001
998
1000
999
961
F. Suppl. III
106
107
108
109
110
du
112
113
114
115
116
274
275
276
277
9278
279
280
281
989.
283
XIV
XX
XXVI
Studi ital. di filo. class. IV.
Pauli
1012
1011
1005
1010
1009
1008
1018
1015
1014
1017
1016
1073
1072
1033
1035
1034
1041
1039
1040
1036
1037
1038
Pauli
187
802
106
818
1063
C. I. Lat. XI
944
2146
2147
2148
x ἢ | LA “a ν ὰ ὅ A
ἃ ΡΣ Ao 0 ὁ νος ἌΣ
i
GL TALI Pauli Mn ἐς
2148 925 2189 1059
2149 928 2184 1056 2416
2150 926 2265 841 2420
2151 927 2270 1019 2430
2152 935 2291 832 2438
2153 936 2292 843 2439
2154 929 2294 899 2440
2155 930 2299 8900. 2443
2156 933 2904 848 2449
2156 ® 934 2806 846 2402
2157 987 2317 854 24583
2169 953 9591 896 2457
2170 952 2866 1008 2459
2171 958 2862 775 2462
2172 957 2363 ὁ 2463
2173 959 2864 1060 2464
2174 956 2868 867 2466
2175 955 2876 808. 2471
2176 960 2385 (86 2472
2177 1018. 2386 787 9414
2179 1017 2887 788. 2483
2180 . 1015 2388 7189 2486
2181 1014 2401 805. 2503
2182 1058. 2403 790 2507
Sono poi inedite: Pauli 781. 784. 793. 805 (falsa); 838.
865. 879. (falsa); 882. 884. 938. 939. 940. 980. 981. 982.
983-991. 1069. 1070.
Ecco poi brevemente il frutto, secondo a me pare, per
ora, buono e cattivo del prezioso manipolo :
Voci di nuovo acquisto e nuovi documenti di |
voci già note '). — 49 1018. 1047, 49 2865, Aia (inc.) 880, F
Alpnana 995, Aneinal 811, Ar-Cai-A 930, Armasti 987 (cfr.
1) Comprendo anche quanto risulti dalle osservazioni mie proprie,
qui appresso esposte, intorno alle lezioni ecc. errate. ᾿
τ ΟΝ sà 940, Ar Pabassa 832, (* Aria
| Bassa Fa. Borm.), A(ule -es') 784, Au(le) 886, Aul 989 (genti-
᾿ς lizio), Aulni 911, Aurelius 980 sg., Antimacus 984, A... 6-
— sina 1010. — Balls ...T76, Barnaes 987, Barnaeus minor 986,
— Buculi 982, Buculus 983. — Cac... 846, Cae 1069 (gent.),
᾿ Cai 930, Cainal 988, Cainei 939, Cainia 934, Caini... 933,
Calan... 846, Calia 1009, Carnal 826, [Carnei] 827, Caule
988, Caupne 849, cesu (finale) e clanc 886, clanti 1047, claru-
gies' (cfr. χληροῦχος κλαρ-) 886°, Cnaeus 926, Cull(tanal) 1084,
C(umere) (inc.) 806, [Cu]merunias' 1049. — ein 886, Eple-Ha-
stisa 977, (inc., cfr. Sagg. 36 n. 50). — va@ 814, Vanin[i] 774,
Vul 989, Vel: Tite825, Veliza 985, Velsinal 784, Velyesa 1009,
Vilinal 948, [ V]induna 1003, Visanie (Fa. Borm. Visnie) 858,
Visce 912, Viscusnisa 799, VI 886. 1047 (gen.). — Hastis 918,
Hastisa 977 (inc.), Herina 1052 (inc.), Hilaru 823, Hispa-
— nus 980 sg., ἢ. s. e. v. a. XV 990, Hisucnal 939, Hollonis 1017,
— Hustle 918. — Gavia 987, Gavius 986, Galia 988 (etr.
_ Caule). — ®a(na) 940, Qannia 177, θὲ B(i) 808, ...... Osina
1010, [O]uricia 863. — lavti 955, Larcnal 1070, Larbi 793. 991
(da sin.), Larthi 987, L(aris) 806, Larste 1032, Larstial 911,
_ Latini 886, la(utnida) 991, lautnita 808, lautnta 781, Le@i 781,
Lentisa 1000, 1.0 847. — Ma 866, [Ma]rcni 1049, Marenal €93,
— [Mel]utasa 827, Minie 866. — Nacarnei 182, Nepur 955,
nesl (tular: hilar: —) 886°, Numsina 781. — O(lus -li) 990,
Ofilli 982, Ofillius 983. — Pabassa (etr. Papasa) 832, Papa-
. mia 890, Pappania 1054, Pa(pasa) 833 (inc.), Patacsnal 1047,
| Pe@nal 898, Petina 997, Plavtrias 962, Plautiras 961, puia
_ (F. vua vuia) 849. 920, Purnei 793, P[urne]i 1004 (inc.). —
. Raplni 838, Rauaz (inc.) 880, Rau(fe) 784, Remzna 886,
| Rengual 774, Res(ti) 818, Furci 1070. — s'e[c] 1012 (inc.),
Seiante 797, Seiati 1011, Seiant[ial] 779, Semproni 990, Sen-
tia 985, Sumtius 984, ser. 886, Sepiesa 194. — Tansinei 969,
ti v. 808, Tite 825, Ti(tes') la(utniba) 991, Tle(snal) 1043,
Toc(e)ro 818, Trpas1l. Trebiae 818, tui v. 1003, Tutnal 844. —
Philemation 868. — Fasti 1000, Fastntru 941, Fausa-n(ata) 821
(Borm. Fausai).
Voci o prove cancellate. — Ἐ40 847, *Alpana 995,
*Anetnal 811, Ania 830, *Anini 774, * Aria Bassa 832, * Ari-
ev
" eo
ur
j
τ ΣΌΣ δὼ Κι
#43 Ἂν
880
VE;
[mato
ἱ
ἢ ni
e dra DI
ἐν
PAID, a.
Ὁ Ἂν ΤῊ Pat 7 }
È; 1
caia 930, *Arnasti *Arnusti 937, *Aupni 811. — *Cain...
994, *Calla 1009, *Canb.. 933, *klantial 1047, *Cnaus 926,
*Eilinal 948, *Epleda 977 (ine. cfr. Sagg. 36 n. 50). —
* Veliae 825, * Visci 912, * Visnie 858, *vua 849, *vuia 920. —
*Ha..iis 918, * Hilarus 823, * Hustie 918. — *@a 1000, *@an- ἢ
sinei 969. — *Iarctal 911, * Iollonis 1017. —*Lar Ania 830. — —
*ma 866, *Marci 1047, *mi 866, *Mitrae 866.—*[N]aepvr 955.
— *Parsie 1032, *Parstial 911, *Patacvnal 1047, *Pe[tin)- o
* Pe[tinates] 997, * Philematiop 868, * Piautiras 961, *Piu-
rei 1047, * Pla 962, *Punial 834. — *Relyesa 1009. —
*,59 1018, *s'serv 886. — * Tislenisa 1000, * Tle 1043, Trae
866. — *....utrsa 827.
Lezioni, emendazioni ed annotazioni errate. —
(74: l'ipotesi (cfr. 799. 917) che trattisi di sorella del
num. 773, non esce, parmi, da’ termini del mero possibile;
e però non giustifica l’emendazione di Vanin[i] Rendual
in Latini Velonal, già quanto all'ultima voce proposta dal
Deecke (Mill. II 375 n. 78). — 777: Qannia, non Vania. —
789: l’enimmatico ἡ anoro|va ? direi essere ἡ anorom ’ 0
meglio ‘ anorum ᾿ coll’u sottoposto all’o, come correzione
di questo, e col 4 avanzo del M o fors’anche ricordo del
4= M etrusco-umbro (Sagg. 9 n. 16), come in dernei.
(C. I. E. 1068, cfr. natuM con -us' per -us). — 799, come 774:
Viscusnisa e non [T]iscusnisa. — 808: il θὲ finale (Deecke
Bil. 109 sg.), omesso dal Pauli, come ha riscontro nel θὲ
(Sagg. 17 n. 28, 73 n. 94) o θ(ὃ (ib. 78) finale e nel θὲ o ti
(Sagg. 78 ti cali = cali . 6, cfr. zile-ti, t(i)-maestrev-c ecc. * bis
magister ’) di altri epitafi, così non differisce dal θὲ della.
Mummia, dal @i del Cippo e dal solito Qui (anch’ esso quasi.
sempre finale o iniziale); verisimilmente tutti per lat. "dQui-*
o ‘ dis’, e accennanti al rito della funebre duplicazione 0
ripetizione (Sagg. 144-151, cfr. 142-144 @ei tei, 107 n. 112,
St. it. di fil. class. ΠῚ 240 sg. n.): cfr. qui avanti 1003 twi
e etr. lemn. tiz in arai tiz ‘ arae duplicis ? per etr. comune
ara Qui o Quni lett. ᾿ arae duonae ’ (Sagg. 73. 142, Oss. crit.
Rendic. 1894 p. 616 sg., Riv. di 810]. XXXIII 1895 p. 488 sg.).
— 814: ναθ Va, non prenome, direi, ma (cfr. 878) al più.
nome. — 818: bella e sicura l'integrazione Res(ti) Toc(e)ro,
na di Tr(e)p AR cui ils Tr(e)pas ' Trebiae?.
_— 821: direi ‘ Fausa n(ata)’, con Fausa naturalmente per
| Fausta (cfr. Sagg. 66 n., etr. Fasi per Fasti 1886.) — 829:
— probabile 10." lia) ᾿ in luogo del mio ‘ Sca[ pI(tia) ",
| ma non l’integrazione Culis(unias od -oniae), contro cui cai
La me, decisamente il Vania! della parte etrusca (dove per
| uno spiacevole errore di stampa s'ha Titius in luogo di
Titi); senza che giovino a togliere la difficoltà gli esempi
di discrepanze (Deecke Bil. 66) cui rinvia il Pauli, come
quelli che spettano tutti al gentilizio, e non già al ma-
— tronimico. — 884: contro ᾿ Thanicona ᾿ (etr. Oanicu) per
‘ Anicona ® (Sagg. 22. 84 * Annicona Antigona) sta il fatto
| che nell’originale nessuno avvertì pur traccia del TH. —
861: non intendo come e perchè Ag@ei: Aria: Veras'.
« facile restituitur » in A: Hetari: A: Vesen[al])! — 865:
direi 46. Z(auitni), ossia ‘ il servo libero di A(rn)0 ’, e però
egli stesso uno A(rn)9, conforme all'uso etrusco e romano,
sottinteso il gentilizio patronale, già abbastanza indicato
dal luogo della sepoltura: cfr. lautn, lautn eteri, etera ecc.
per tutto epitafio (Riv. di filol. class. XXIII 1895 p. 501 sg...
— 871: ripete il P. co’ predecessori: « nunc videtur perisse >»,
| e ricompone in lautnita il lavtnata e il lautna di quelli.
Avevo io però sin dall’Aprile 1891 reso noto (Rendic. Ist.
Lomb. 1891 p. 553), e ristampato poi nelle Paleol. 75 n. 103,
aversi tuttodì a Milano nella Trivulziana appunto un’ urna
chiaramente iscritta:
Qilutis : Serturus. lautnta
proprio come il lautma del Vermiglioli e dell Uhden la-
| sciavano supporre (cfr. F. 814 bis lautn0a). Avvertii anche
insieme nella predetta ristampa doversi tenere genuino e
diverso l’altro simile epitafio :
@i:lotis: Serturus: lavtnata
specie dopochè le Not. 1885 (non 1855) p. 449. 14 ci die-
dero lautnate. — 873. 876 Ta, come CIIII (?), direi sin-
ceri. — 878 Faca (cfr. Factal), come 814 Va@. — 880 « quid
subsit non video » : già Rendic. cit. 1873 p. 102 proposi
Aia-Rauaz per Y o aipraupe. -- 896: per ATE
che il Pa. vorrebbe ora emendato in Asia Cavia, — dopo.
avere un tempo (Etr. St. III 56, 190-193) sul fondamento
di esso « emendate » ben quattro epigrafi, delle quali fe-
licemente già due (897 sg.) lascia egli omai indisturbate —
confronto etr. sia(n)s' sians'l sans'l sane zane-s', e special.
mente (sup.) 387 s(Qa(n)s'nas' (cfr. Riv. di fil. cit. 474 sg.
lat. sanus sanates ven. s'ahnateh ecc.).. — 897 sg.: forse
Crespe-asia -asias; cfr. sup. 50 asies' aseies asi ecc. — 917:
l’emendazione di Pwvcenal in Pesnal si evita, mandando
Pec(i)nal-Pesnal con Reicnei-Reisnei ecc. (sup. 387). — 955:
lati è difeso da lut pl. luter e li assicura. — 958: Papasla
non è genitivo di Papasa (che sarebbe pel Pauli esso me-
desimo un genitivo, sebbene gli risponda, a parer del
Deecke e suo, il lat. Papirius), ma un diminutivo derivato
col suff. -ulo da Papa-sa, derivato anch’esso diminutivo di
papa lat. pappus. — 978: non vedo ragione di toccare a
Nae: cfr. Sagg. 132. — 1003: è [V]induna, come risulta
dal confronto coll’ altro epitafio chiusino F.° 72 @ana-
Tuica- Vituna o meglio -twi-ca- Vituna (cfr. tui per θεῖ,
come sup. 808 te dei e ti θὺ). — 1051: Erina mi sembra
ben difeso da Erinial Elina -παὶ -nei Ectur Eytur Ellanat
Eiasun ecc.; cfr. anche paleol. Erine Erinie. — 1052
Avoenna, dubbiosamente emendato in Av(le)-Herina senza
necessità; cfr. AuAnal e sopratutto il nome del fiume etru-
sco Audena. — 1054: Prppania direi Pappania (cfr. 830
Papania e 1. papa pappa pappus gr. πάππος); Pa., forse
Peciania. — 1055: perchè non conservare Raupis e Vele-
seini? Pa. propone [Pet]ru Apic[nal] e Vel. Senti: cfr.
Aragsia caragsle Kutatsa (Sagg. 5).
Non sono molte pertanto le riserve che dobbiamo fare
anche quanto alla parte da ultimo pubblicata del nuovo
Corpus, mentre apparisce ben cospicua l’ utilità sua; e pos-
siamo lietamente anche a proposito di essa pagare al Pauli
largo tributo di lodi e di augurii.
Milano, Settembre 1895.
E. LarTES.
LVCOIANEA
Luciani Peregrinum quem a. MDCCCXCOII recensui et
Berolini apud Weidmannos edidi cum benigne accepissent
critici, nonnullorum in eo librorum lectiones desiderave-
runt. Ne de omnibus dicam, Schwartzius 1) haec inter alia
multa de meo opusculo verba fecit: Merner hat Levi nicht alle
Hss. herangezogen, auch solche nicht die ihm leicht erreichbar
waren. Meines Wissens enthalten den Peregrinus ausser H 2)
noch Laur. 57, 28; 57, 46; 11, 13; Urb. 118 und, nach Mit-
theilungen von Reitzenstein, Vat. 1904, s. XI, eine noch villig
unbekannte Hs. Sed de Vaticano procul dubio fallitur
Reitzensteinius, nullum enim Luciani seriptum continet;
in Urbinate iampridem Peregrinum frustra quaesivisse
mihi videor, neque tamen libellum in eo contineri plane
negare ausim ὃ).
At de Laurentianis tribus, quos antea iniuria me negle-
xisse confiteri opus est, ut quod deest suppleam, nunc quam
brevissime dicam.
“Ν . . .
‘ Laur. XI, 13, vetustissimus inter tres, chartaceus in 4.
͵ ? n) )
saec. XIV a Bandinio tributus idemque optime servatus
exceptis foliis postremis, inter alia variorum Lucianea non-
1) In Berliner philologische Wochenschrift 9-16 Februar 1895.
2) Nempe Vindob. 114 extremam tantum partem Peregrini com-
plectens, quo iam Jacobitzius usus est.
3) Quominus quidquam certius de ea re dicam anni tempus pro-
hibet in praesentia, quo propter ferias Vaticanam bibliothecam adire
non licet.
Cris ù ρος Pi 47 Ai 4 N ve: , Ne?
LI ID la *
% £ hi “ ΝΑ. è > Ω τ 7
vi - : ta 1: REA IRR NR
p μι) ca
fe | ἃ ἀπο ᾿ 4 da ica I Ain A ἊΝ
e È r ἱ ΤΥ ἜΠΟΣ Ù i 4 Cari
o) HT TL ARIA DIANE PATO ον REA UNI
o A “οὐ ve ων
nulla complectitur. Peregrinus (f. 817-98 nitidissima quam-
quam saepe minutissima scriptura exaratus. Rarae insunt
emendationes eiusdem manus. Cum Pal. 174, quem P» ap-
pellavimus, tantum non semper convenit, nisi quod monstra
nonnulla de suo praebet, ut e. g. cap. 9 δημιουργήματα pro
δημιούργημα, cap. 11 τελευτήν pro τελετήν, cap. 12 δοξοποιίαν
pro δοξοχοπίαν, cap. 13 ἔσεσϑε καὶ βιώσεσϑε pro ἔσεσϑαι
καὶ βιώσεσθαι, cap. 16 παρανομήσαντι pro παραγνομήσας τι,
cap. 25 τιμωρούς pro μωρούς, δεόμενον pro xeduevor, cap. 26
ἀποδειμᾶν pro ἀποδειλιᾶν, cap. 38 πολλάκις pro ποικίλα vel
rrorxidos, et quae sunt generis eiusdem; praeterea quae-
dam in libro passim omissa. Ab eodem archetypo Pal. 174
et Laur. XI, 13 originem duxisse crediderim, sed Lau-
rentiano imperitiorem interdumque dormitantem evenisse
librarium.
Ceterum, ne de ἀδιάφορον illo (cap. 17) dicamus, quod
in hoc libro recte scriptum est, cum in reliquis omnibus
ἀδιάφϑορον exstet, unum in eo animadversione dignum vi-
detur. Cap. 18 videlicet, ubi Vat. 90, Vat. 87, Palat. 174 τὸν
φιλοσοφίαν ὑποδυόμενόν τινα, Pal. 73, Marc. 434, Marc. 435
τὴν φιλοσοφίαν ὑποδυόμενόν tiva exhibent, editores post
Jacobitzium [τὸν] φιλοσοφίαν ὑποδυόμενόν tiva emendave-
runt, ego τὸν φιλοσοφίαν ὑποδυόμενόν [tiva] conieci, Lau-
rentianus XI, 13 τῶν φιλοσοφίαν ὑποδυομένων tiva praebet,
quam lectionem ut satis probandam censeo, ita coniectura
inveniri potuisse non nego.
Ἢ
È)
Laur. LVII, 28 chartaceus in 4. saec. XV, inter multa
alia Luciani opuscula Peregrinum continet fol. 69-74. Cum
Pal. 174 et ipse fere omnino convenit, neque dubitari po-
test quin ab eodem quo Pal. 174 et Laur. XI, 13 archetypo
ortus sit. Attamen praeter τῶν φιλοσοφίαν ὑποδυομένων τινά
illud, quod ei commune est cum Laur. XI, 13, maximi in
eo momenti sunt ἐπσινοεῖτε (cap. 22) et καταγελῶν (cap. 40)
pro ἐπινοεῖται et καταγελῶντα quae in ceteris libris leguntur.
Pro ἐπινοεῖται &vvosîire iampridem coniecerat Bekker, quem
Fritzschius secutus est; de imperativo modo bene eos con-
iecisse nunc patet, sed non est cur τῷ ἐπινοεῖν τὸ ἐν-
quod nusquam tania est, praeferamus 1). Pro
LIRA καταγελῶντα, ego καταγέλωτα Fritzschium eundem
Wie in editione scripsi, nunc autem quod Faber et So-
lanus protulerunt καταγελῶν, cum in uno certe libro tradi-
tum videamus, praeferendum censeo.
Laur. LVII, 46 chart. in 8. saec. XV, optime servatus
et nitidissime scriptus, Peregrinum continet fol. 51"-61". Ex
Pal. 73 descriptus esse videtur cum iam ille ab altera atque
a tertia manu emendatus esset: si quando ab illo differt
(cap. 35 ἐπιδείξασθαι pro ἐπιδείξεσϑαι, ἑτέρων pro ἑταίρων,
cap. 40 ἑπαφόνω pro ἑπταφόνω, cap. 41 ἐπὶ τὸν τρόπον pro
ἐπὶ τὸν τόπον, cap. 42 ἀπολαβεῖν pro ἀπολαύειν) librarium
in describendo erravisse putarim. Nullum igitur ex hoc
. libro fructum percipias.
En autem tibi Laurentianos libros (XI 13 = L, LVII 28
= 4, LVII 46 Ξξ 7) cum recensione nostra conlatos:
1 ἄρα τῷ ἔρωτι οἴστρω i | — 2 ἀβελτηρίας L A | δοξοχομ-
πίας i εἰώϑαμεν περὶ τούτων A | σοὶ μὲν οὖν LA| —
8 δισκευὴ (sic) L οἷος γε ἦν 1,4] γυμνασίου ..... ] γυμνα-
σίου αὐτῶν (αὐτὸν 1) LAZ | βοῶσι LAZ -- 4 τολμᾷ λέ-
yew om. L | διέγνωκεν ἐξάγειν τοῦ βίου A τὰ (ante τελευ-
ταῖα) om. 1, 4] -- ὃ ταῦτ᾽ εἴττεν LA | Θεαγένης] Διογένης L |
τὸ περὶ τοῦ πυρὸς] τὸ om. λ | καύσειεν αὐτὸν L ὀλυμπιάσι
L 47 πῶς οὖν] οὖν om. Τί, 4 | ἐπήκουον οὖν] οὖν om. L |
διδάσκαλον om. L | σωχράτη A | — 6 ταῦτ᾽ ἔφη LA| ἐκ
τοῦ πυρὸς L A | ξὺν] σὺν L | — 7 οὔτε περιμείνας LA | ἀλλὰ]
ἀλλ LA|- 8 ὡς 0 εἰδείητε L | εἰδέναι αὐτῶν pr. L, sed
statim emendavit αὐτόν | — 9 δημιουργήματα L | πολλὰς
om. “L: χεληγὰς πολλὰς traicit 7 | τέγους] πελάγους LA |
ἁλώμενος LA | — 10 δεδημιούργητο LAZ | ἴστε πάντες
1) ᾿Ἐπινοῶ eadem qua ἐννοῶ vi (cogito, intellego, animadwverto) ὃν
Graecis usurpatum esse constat: Plut. Periel. 6: οὐχ ἐπινοοῦσιν ἄϑε-
τοῦντες. Lucianus ipse Nigr. 5: οὐχέτι οὐδὲν ἐπινοῶ. Quid plura?
᾿Ἐννοῶ et ἐπινοῶ Xenophontem uno eodemque Anabasis loco (II, 2, 10)
nullo significationis discrimine scripsisse a Piccolominio meo nunc
moneor.
362 L. LEVI ἮΝ È
traicit 4 | — 11 καὶ (ante ϑιασάρχης) om. 4 μόνον αὐτὸς L | È
N πολλὰς δὲ] τὰς dè A | αὐτὸς καὶ traicit 7 | ἐπέγραφον LA |
È τὸν μέγαν οὖν i ἐνταῦϑα] ταῦτα 1, A4 | τελετὴν] vedev-.
Ἧ τὴν L | εἰσήγαγεν A ἐπὶ τὸν βίον LAZ! — 12 τότε δὴ
DI καὶ — πρὸς τὸν ἑξῆς βίον om. haec omnia 7 | αὐτῷ (ante
᾿ ἀξίωμα) om. LA | τερατίαν i | τὴν δοξοχοπίαν)] δοξοποιίαν L:
, δοξοκοπίαν A: τὴν δοξοκομπίαν 7 | ἐπεὶ οὖν L A | ἐξαρπάσαι
᾿ πειρώμενοι αὐτὸν] ἐξαρπάσαι om. L, ubi fenestra est post
È πειρώμενοι γραΐδια LA7 | οἱ δ᾽ ἐν τέλει LA | ξυνεχά-
ϑευδον L | ἱεροὶ αὐτῶν L A: ἱεροὶ αὐτῶ 7 | ὀνομάζετο λ |
— 18 καὶ μὴν κἀκ] καὶ μὴν (at μὲν L) καὶ LA | πάϑος]
τάχος 1, 41 | τότε. om. 2 | γὰρ αὐτοὺς 4 | ἔσεσϑε καὶ
βιώσεσϑε L ἑκόντες αὐτοὺς 7 τὸν δ᾽ ἀνασκολοτεισμένον L A |
σοφιστὴν αὐτῶν L 4: om. 7 τὰ χοινὰ L | -- 14 ἀνδρὸς
φιλοσοφίᾳ χαίροντος om. LA | οἰχίαν LAZ ἀπελθὼν L |
μόνον ὑπελείποντο A ἦν γὰρ ἡ πᾶσα — κατέλιττεν om. haec
omnia 4 | οὐδ᾽ ἡ πᾶσα LA | σὺν αὐτῇ 41 | πραϑείη)
προσϑείην A | — 15 ἐς τὴν ἐχκλησίαν L ἠμπίχετο A |
οἱ δ᾽ ἐχϑροὶ LA | ἐπεφήμωντο L ἐπεχείρησε Z| — 16 τὸ
δεύτερον] una vel duae litterae exstant parum perspicuae
in L; num compendiose? παρανομήσας ti) παρανομή-
σαντι L | ὥφϑη γάρ τις ἃ | πρεσβευσαμένης LA | ἀλλὰ
μένειν L | — 17 ἐς Αἴγυπτον LA | διήσκητο LA | ξυρώμε-
vos 4 ἀδιάφϑορον A 2 | ἐς τὰς πυγὰς LA | — 18 ἐπ᾽ Ἴτα-
λίαν LA: ἐπὶ ᾿Ιταλίας i | τῶν φιλοσοφίαν ὑποδυομένων L A:
τὴν φιλοσοφίαν ὑποδυόμενον 4 ἐν τοῖς δήμασι LA: ἐπὶ dij
μασιν À | ἐν τῆ ἀπονοία L | τετραμμένος L | ἐξελασϑείς 4 |
e oi iti in irc i ehe Lira ta ei
κατὰ τοῦτο] καὶ τοῦτο ὁμοίως L | — 19 δίψη L χαταϑὴ-
λύνοντα L | καὶ (ante ἀποϑνήσκειν) om. L | ταῦτ᾽ ἔλεγε L A |
εὗρε τὸ LAZ | — 20 ὑφ᾽ ἁπάντων ἀμελούμενος L ἐχπλή-
Este LZ | τὸ (post ἐβουλεύσατο) om. L_A7| διέδωκε] δέδωκε A |
οὐλυμπίων A | — 21 ἡράκλειον (om. τι) L: ἡράκλειόν τις 4 |
πάνυ δρᾶν èyè L A | δεῖν μόνον] μόνον δεῖ L: δεῖ μόνον 4 | —
22 ἐπινοεῖται correctum in ἐσινοεῖτε A | μηδὲν ϑάπτειν L |
τοιοῦτό τι LA | — 23 μαϑητὰς om. L | diaxgiry 4 | τολ-
μηρωτέρους L | — 24 ἔσται] ἔστω LA | δέξοισϑ᾽ ἂν Li: δέ-
Fao ἂν 4 | τοῦ (ante τοιούτου) om. LA | οὐκ ἂν εἴποιτε om. A |
αἰτιάσαιτό τις ἂν L |! τοῦ ἀνδρὸς LA | ἐπὶ κεφαλῆς LA | —
, VAR
n 925 va
Pr TARA
ie LVCIANEA.
νταυρίου LZ ἐμβάλοι A | ἐς τὸ πῦρ LA | ἑαυτὸν λ]
ὃν καινὸν] οὐκ ἐνὸν L A: εἰ καινόν 4 | ἐν ᾿Ινδοῖς (om. καὶ) L A |
μωροὺς] τιμωροὺς L | ἐς τὸ πῦρ L A | χαύμενον] δεόμενον L |
ἔχονται LA | παραπτόμενοι (fort. ex παραπτώμενοι) 4 | ἐν-
στρέψαντες L A: ἐντρέψαντες 4 | οὐκ ἀπ᾽ ἐλπίδος LAZ | —
26 μεταβαλέσϑαι LA | κακὸς (ante κακῶς) om. L 47 | ἔτι
αὐτῶ ἀναδῦναι L: αὐτῶ ἔτι ἀναδῦναι A ἀποδειλιᾶν] ἄπο-
δημᾶν L | ἐς τὴν πυράν A | ἂν (ante ἐργάσαιτο) om. L 47]
— 28 ἐντετυχέναι λ τῷ νυκτοφύλακι] καὶ νυκτ. L | ἀδύνατον pr.
(cr. ἄδυτον) Τι] συστήσασϑαι 2 | — 29 χυνικὸς LA | πηδήσας]
πυθήσας L | εἰς μακρὸν 4 | ἔδουσι L | — 80 προπηδήση L:
om. 4 | ἐριννύϊ LA φεύγει LA | λάεσι L: λάεσσι A | τοῦτον
om. 4 | aùroòs LA | καλοῦσι A | — 81 εἰπόντες L | κακὰ
om. L | ἐκεῖνος om. L | d' ἀφεὶς LA | αὐτὸν διαρρηγνύμε-
γον L A ἐλέγοντο οἱ ἑλλανοδίκαι A | — 82 εἰς τὴν ‘07. L A |
τοῦ Πρωτέως A | αὐτοῦ] αὐτῶ L | ἑαυτοῦ] αὑτοῦ A ἐβίου 4 |
φιλοσοφίας ἕνεκα om. L | ἦν om. LA | ϑανατιῶντι 7: τῶ
ϑανατῶντι LA τὸν ἐπιτάφιον ἑαυτοῦ LAZ | — 83 τό γε]
τότε Τ, 4 | τὸν ἡρακλείως LAZ δ᾽ ἀνδρωδ, LA | ἐκεκρά-
γεισαν A | ἅπαντας A | ἀλλὰ ἄκοντα 7 | δεῖ (al. man. δεῖν
fecit) καϑέξειν 4 | dè τέλει] δὴ τελεῖν L: δὲ τελεῖν AA |
νεκρικῶς] καὶ ττεφρικυῖαν λ χροιὰν L AZ | ὥστε] ὥς γε LA | —
34 ὅση L | παρεπέμποντο L | — 35 ἅμα] ἀλλὰ 2 | ὕπελι-
πόμην À | ἐπιδείξασϑαι L AZ ἑταίρων] ἑτέρων 7 | ἐξαναστὰς
om. 4 | ἐπήειν 7 | πρὸς τὸν ἕω L | ἐπειδὴ τάχιστα A | βόϑρῳ]
βάϑει 1, 4. δᾶδες δὲ A | τὰ πολλὰ] πολλαὶ LA | — 36 ἀνέ-
τελλεν Τ, 4. αἰεὶ Lj ταῦτ᾽ sirov LA | ἐπήδησεν bis pr. 4|
— 37 μὰ] μετὰ L | δ᾽ ἐνεδείκνυντο L κνίσσης L ἀπεικά-
oe L | ἤιξαν 2 | ἐς τὸ πῦρ LA | ὡς ἂν ἕπ. τῷ διδασκάλῳ
om. LA|— 88 δ᾽ ἐπανιὼν LA | ποικίλως AZ: πολλάκις L |
© ἑταῖρε] © γενναῖε L A: ἑταῖρε 4 πρὸς ἐμαυτὸν om. A |
ἀξιως L | — 39 ἀπιοῦσιν LA | καταλήψεσϑαι αὐτὸν ζῶντα L:
καταλήψεσθαι ζῶντα αὐτὸν AL | καὶ τοῦτ᾽ αὐτὸ] κατ᾽ αὐτὸν L:
κατ᾿ αὐτὸ A | καταλαβεῖν LA | ὥσπερ σὺ L | καὶ (ante παρ᾽
om. LA | μηκυϑμῶ Α ὥχετο L | ἀνθρωπίνη LAZ
40 dè ἐς] δ᾽ ἐς LA: δὲ εἰς 2 | vj) τὸν Aia L | ἑπαφώνω 7 |
καταγελῶντα L 7 et fort. pr. 4 ubi nunc χαταγελῶν | βλα-
κῶν LA|— 41 ποίας μὲν μελίττας οὐκ ἐπιστ. A: rr. μὲν οὖν μ.
μὴ ἐπιστ. À ἐπὶ τὸν τρόπον .1] | &7r0 Loi a SL vasi 2| 3
εἰκόνες L | καὶ διαϑήκας L | — 42 ἀεὶ om. LA | ἐς πῦρ Ῥ Ἔν.
μηδ᾽ ἀπολαύειν LA: μηδὲ ἀπολαβεῖν 1 | — 48 ὡς ἔχεις 1}
ἧχον et διηγουμένου LA | ὡς ἔχη LA | ἐπιταραχϑείη μὲν)
ἐπιταραχϑείημεν i | ἀνὰ μέσω τῶ ἀγῶνι LA | ἐχώκυε δὲ LA |
— 44 ἤμεσε (om. τε) LA | ἑαυτὸν δὲ μὴ LAZ| -- 45 ἀμ-
βλυωποῦντας 1 | ταῦτ᾽ εἶδεν LA | οὐ (ante κατ᾽ ἀξίαν) om. 4 |
εἶχεν ἂν ἐκεῖνος] εἶχεν ἐκεῖνος LZ: ἐκεῖνος εἶχε A.
Ser. Tergeste Iv Kal.®Aug. a. MDcccxCv.
LionELLvs LEVI.
Evrip. IpHIc. Avi. 1011.
Della difficoltà che presenta il πείϑωμεν αὖϑις della tra-
dizione si sono accorti i critici da lungo tempo. Mal si
comprende come proprio Achille voglia associarsi al ten-
tativo di persuadere Agamennone; e in ogni caso è falso
Τ᾿ αὖϑις nel testo tradizionale, poichè necessariamente an-
drebbe riferito a πείϑωμεν. In mancanza di meglio avevo
accettato 1᾽ αὐτῆς del Monk, ma non senza ragione ne è
scontento l’Holzner (Krit. Stud. p. 53), che propone ora
la facile emendazione 7re74 ὠμὸν αὖϑις χτλ. Più semplice
e, se non m’inganno, sicura correzione è
πειϑὼ μὲν avis πατέρα βέλτιον φρονεῖν ;
Naturalmente σειϑώ va interpretato, qui come al v. 104
(cf. Aristoph. Nub. 1398. Thuc. 3, 53 etc.), per instrumentum
persuadendi: cf. ἀλκή e φυγή Hom. u 120. y 305; ἅλωσις
Soph. Phil. 61; σωτηρία etc. In modo affatto identico oc-
corre il μὲν nel v. 146 dell’ Alcestide:
> x » Ὁ ld ,
ἐλπὶς μὲν οὐκέν ἐστὶ σῴζεσϑαι βίον :
Si veggano gli interpreti (specialmente Elmsley ed Her-
mann) a Med. 676. 1129. Kiihner II 691 sq.
Gili
INDICIS CODICVM GRAECORVM BONONIENSIVM
AB AL. OLIVERIO COMPOSITI
SVPPLEMENTVM ’
457, vol. XII n° 4
pag. 1 Kouagiov φιλοσόφου Αρχιερέως διδάσκοντος τὴν Κλεο-
πάτραν, τὴν ϑεῖαν καὶ ἱερὰν τέχνην τοῦ λίϑου τῆς φιλοσοφίας
(Κύριε ὦ ϑεὸς δυνάμεων ete.; Berthelot et Ruelle, Alch. grecs,
239-290 n. 1); subicitur: a O περὶ αὐτὴν τὴν διδασκαλίαν
ἕτερόν τι λογιζόμενος ἐν σκότῳ μεγάλῳ ἀνεχόμενος — καὶ εἰς
αὐτὸν λαλοῦντες τὸν ἀέρα ματαιοπονοῦσι; ὃ εἰ μὴ τὶς ἡνιοχοῖτο
ὑπὸ τοῦ λόγου, πῶς εἴπτετο ἀυτῷ καὶ ἠχκολούϑει ὃ ἥλιος --- εὑ-
ρήσει ἥλιον τὸν ἔμπροσϑεν ἡμῶν κείμενον; ὁ Πρᾶξις τῆς ϑεω-
ρίας ἐστὶν ἡ βάσις — μηδὲν αἰσϑητὸν τελεῖν. Archelaus :
d H πεῖρα διδάσκαλος ἀγαϑὸς, καὶ ἀπόδειξις καὶ πιϑανότης
συνάδει τῷ προκειμένῳ 3 Ex τοῦ Κομαρεως φιλοσόφου
(Η μὲν γῆ ἐστερεώϑη ἐπάνω τῶν ὑδάτων — καὶ ἐνδύουσιν
αὐτὰς δόξαν ἄγνωστον, καὶ ἐπηρμένγν, ἦν πρότερον οὐκ εἶχον;
cfr. BR. 290 $ 4) 4 Zosimi γνήσια ὑπομνήματα, sc. Περὶ
τοῦ Isiov ὕδατος (Τοῦτο ἐστὶ τὸ θεῖον — ἐρωτύλῳ; “αβὼν
!) Nell’Indice dei codici greci bolognesi compilato dall’ Olivieri (v. Studi Ital. INI
387 sgg.) sono stati tralasciafi dieci codici dell’ Universitaria, provenienti dalla biblio-
teca dei Canonici Regolari di S. Salvatore. Ho anch’io in questa omissione la mia parte
di responsabilità; e perciò mi affretto a porvi in qualche modo riparo, dando ora di quei
codici una descrizione sommaria. Altri due ne descrivo che allora non avrebbero potuto
esserci noti: sono, in quest'aggiunta, i due primi, poco fa cortesemente indicatimi dal
dott. Lodovico Frati, che li rinvenne in mezzo a miscellanee non inventariate. Nè per
tanto posso assicurare che il nostro elenco abbia a ritenersi completo: qualche altro
ms. greco giacerà forse tuttora dimenticato in capsule od in volumi, dove, non che di
ricercarlo, neppure mi accade ora di sospettarne l’esistenza. V. PUNTONI.
χ
4 Pi
©
ila DE
È e e — è, |
366 CODICES GRAECI
ὠὰ ὅσα βούλει etc. BR. 143-144, 141-143) et Παραινέσεις συ-
στατικαὶ τῶν ἐγχειρώντων τὴν τέχνην (Παρεγγυῶμαι τοίνυν etc.
BR. 144-145) 9 Excerpta varia ex Olympiodoro, Zosimo,
Democrito, Hermete Trismegisto, Christiano aliisque che-
micis scriptoribus 19 Democriti physica et mystica
(BR. 41-53) 31 Συνεσίου φιλοσόφου πρὸς “ιόσκουρον (510)
εἰς τὴν βίβλον Auoxgirov ὡς ἐν σχολίοις (BR. 57-69; expl. ut
ap. Fabricium Bibl. Gr. VIII [ed. 1708 sqq.] 248, Θεοῦ dè
βουληϑέντος τὸ πᾶν τοῦ λόγου τετέλεσται) 42 Στεφάνου
ἀλεξανδρέως οἰχουμενικοῦ φιλοσόφου περὶ τῆς ἱερᾶς καὶ ϑείας
τέχνης τῆς χρυσοῦ ποιήσεως (πράξις α΄. Τὸν Sic) τῶν πάντων
ἀγαϑῶν αἴτιον --- ἀξιωϑῆτε peg ὑμνωδίας ϑεολογεῖν τὴν bre
ράγαϑον τοῦ ϑεοῦ ἀγαϑότητα. 45 Τοῦ αὐτοῦ Στεφάνου σὺν ϑεῶ
πρᾶξις β΄. Il commence par l’unité delaquelle Il faut decouler
tous les nombres du point les magnitudes et figures des pro-
portions de Musicque du Soleil qui donne lumiere a tous anci
corps. Et conclud en fin ceste preface en ceste sorte. Ἐπεὶ οὖν
πάντα, ἁπλῶς εἴπειν, τὰ τοιαῦτα ἐκ τοῦ ἑνὸς αὐτῶν — ὡς
ἐμεγαλύνϑη τὰ ἔργα σοῦ κύριε. πάντα ἕν σοφία ἐποιήσαι)
52 Τοῦ αὐτοῦ Στεφάνου ἐπιστολὴ πρὸς ϑεώδωρον (Περὶ τοῦ
ἀγροῦ γνῶϑιε --- καὶ ϑεολογιῶν καὶ μυστικῶν λόγων μάϑη)
53 Stephani) Ex τῆς ὃ. πράξεως (Οὐράνιαι φύσεις εἰσὶν ---
ϑαυμάσεις ὑμνήσεις ϑεὸν παντοχρατορα); DT Ex τῆς ε΄ πρά-
ἕξεως (Ὑμῖν ἔοικε ὡς ἐχεφρόσιν ἀναχαιτίσασϑαι — ὑμνοῦντας
τὸ τῆς τριάδος ἑνιαῖον καὶ ἀκατάληπτον φῶς ἐν πατρὶ καὶ
vio etc.); 61 Ex τῆς ζ΄ πράξεως (Ταῦτα πάντα ἕν τι εἶσί ---
ω πλούσιαι δώρεαι τπτιαρὰ τοῦ πατρὸς τῶν φωτῶν); 65 Ex τῆς
y πράξεως (Ποίησον τὰ ἀσώματα ἀσώματα (sic) — - ἀλλ᾽ ὅλον
ἑαυτὸν ἐπὶ τὰ ἄνω αἶρε. καὶ τῶ παμβασιλεῖ κελ.); 69 Τοῦ
αὐτοῦ Στεφάνου διδασκαλία πρὸς «Ηράκλειον τὸν βασιλέα πρᾶ-
Es σὺν ϑεῷ ὁ, (Πάλιν ἐπὶ τὸ σεροκείμενον --- ἐν τοῖς ζωμοῖς
μετὰ τὸ ἔα κάτω καὶ γηνήσεται) ‘3 praecepta varia che-
mica Archelai, Democriti, Olympiodori, aliorum; incip. οὐκ
εἰσκρίνει γὰρ σῶμα εἰς ἀσώματον εἰ μὴ γένηται ὥσπερ ἡ ἀσώ-
ματος φύσις Archelaus οἷο. (5 Η μνᾶς sic) ὄνομα ἔχει
σταϑμοῦ ete., sc. excerptum ex Cleopatrae tabula de pon-
deribus et mensuris (Hultsch, Metrol. script., I 233)
77 voces chemicae cum interpr. gallica vel latina (χωνίον
᾿Ἶ
®
t. χώνη om: dilodi un ΓΝ - ΠΕΣ εἶ AIR
ΝΗ etc.) 80 Ostani philosophi de sacra et divina
arte ad Petasium (BR. 261-262).
Chartac., cm. 26,2 X 17,7; pp. 1-81, 82 - ff. I-vI(vacua); 5. XVII.
Ordo paginarum restituendus: 1-43, 46, 45, 47 564.
457, vol. XXIV n.°
1 ΤΓίνωσκε ὦ φίλε καὶ τὰ ὀνόματα τῶν ποιητῶν etc., ut ap.
Fabricium Bibl. Gr. XII 775 (Berthelot et Ruelle 25-26)
2 Ex tabula Cleopatrae de ponderibus et mensuris
(CH μνᾶς (sic) ὄνομα τ σταϑμοῦ etc. Cfr. Hultsch, Metrol.
script. I 233) 3' ‘“Eounvsia τῶν σημείων τῆς ἱερᾶς τέχνης
καὶ χρυσωύλου βίβλου (BR. Introd. 112-120) τ “εξικὸν κατὰ
στοιχεῖον τῆς ἱερᾶς etc. (BR. 4-17) 11 Οἱ παλαιοὶ φασὶν
περὶ τοῦ ὠοῦ -- οὐδὲν ἐστὶ τὸ προσδοχόμενον (BR. 18-20)
13 Βίβλος ἀληϑειὲ σοφὲ αἰγύπτου καὶ ϑεῖον ἑβραίων κυ-
giov τῶν δυνάμεων σαβαὼϑ' (BR. 213-214. Inc. “όγος βίβλου
ἀληϑεὶς σοφὲ αἰγύπτου ete.; des. ἀλλήλων γὰρ εἰσὶν αἱ οὐσίαι
οἰχονομίαι ; ττολαὶ δέ μορφαὶ ἐν ὠκονομίαις ὅλα δὲ χρίναντες
βελτίωσιν χρῶ) 14 ποιήσεις χρυσοῦ τιρὸς διατροφήν (Χαλκὸν
δὴ φημὶ τὸν τῆς μαρίας στεφανίτην — εὖ ἴδε τὸ προκείμενον,
ἐλεύσομαι λοιπὸν τὰ ἑξῆς ἀποῦ τοῦ νῦν) 16 Christiani
περὶ τῆς εὐσταϑείας capita @-vy (inc. Τῆς δευτέρας πραγμα-
τείας ἄρτι τὸν λόγον ττεποιημένος καὶ τῶν λίϑων τὰς μεϑόδους
ἀφϑόνως ἐχϑέμενος ete.; des. ἀλλὰ καὶ αὐτὸν ξηρίον ποτιζόμε-
vov ἀποστήφυεν τοῖς ζωμοῖς. ἐὰν γὰρ πλεονάσῃ τὰ φῶτα γίνε-
ται ξανϑὸν. ἀλλ᾽ οὐ χρησιμεὺει. Cf. BR. Traduct. = III° livr.,
380 sgg.) 67° μέϑοδος di ἧς ἀποτελεῖται ἡ σφαιροειδὴς
χάλαζα κατασκευασϑεῖσα παρὰ τοῦ ἐν τεχνουργίᾳ ττεριβοήτου
ἄραβος τοῦ σαλμανᾶ (sunt capita ξ΄, quorum «-xy ut ap.
BR. 364-371, 36-38; xd' inc. λαβὼν ψιμμίϑιον καὶ cavda-
ράχην ete.; £ des. εἰ dè Iedets εὑριζώτερον ποιῆσαι δευτερο-
τρίτοσον τὴν πρᾶξιν ὡς πρῶτον, ἕως ἀρέσει σοι) 88 Capita
tria chemica, quibus praemittitur adnot. Τοῦτο μὲν ἐστὶν
ἔκ τινος παλαιοῦ ζωσίμου. τὸ dè ἕτερον ἐστὶν ἐκ τῆς μεγάλης
τέχνης τῶν παλαιῶν. καὶ δοκίμασον αὐτὸ οὕτως: (α΄. “άβε
ὠὰ τέσσαρα ἐν ἀγγείῳ βαλὼν ὀστρακίνῳ — καὶ δυνάμενον 7τεὲ-
viav νικῆσαι καὶ ἐχϑροὺς ἀπώσασϑαι εἶεν αὖϑις; B' “Ετέρα
᾿}
— iva pia γεγονὼς Ex πάντων ἀποτελεσϑῇ ὃ χρυσὸς; γ΄. Ae
βὼν χαλκὸν ἐξαλάμνησον καὶ xbWov χομάτια Tetodfova — —
οὗπερ ἐμάζωξας ἐκ τοῦ καυκίου καὶ Evar xosittov) 9Ὶ Ste-o
phani πράξεις a'-9' (inc. Τὸν ϑεὸν τὸν πάντων ἀγαϑὸν αἷ-
tiov ete.; des. καὶ ἕχαστον αὐτῶν ἐν τῇ γῇ κρύπτεται, καὶ ἐν
τῆ ἰδία δόξη χαίρουσιν, καὶ εὐτρετπτίζονται. ὡς μόνου ϑεοῦ τοῦ
ἐν τριάδι ὑμνουμένου τὸ δῶρον αὐτοῖς προστάξαντος εἶναι. ὅτι
αὐτῷ πρέπει πᾶσα δόξα ete.); cf. sup. cod. p. 42 sqg., 53 566:
150 πραγματεῖα ἐκ τῆς μυστικῆς χυμίας (Ταύτης τῆς βί-
βλου μέλλοντες ἐμβένην πύλην -- μηδὲν γὰρ αὐτῆς μηδὲν
ἄρδην προσδόκα: 9 vv.) ibid. “Ηλιοδώρου τοῦ φιλοσόφου
γράψας πρὸς τὸν ϑεοδωσιον τὸν βασιλέα ἀπὸ τῶν φιλοσόφων
μυστικῆς τέχνης διαστοίχων ἰάμβων τοῖςδε χρηεῖσϑω (Σκῆπτρα
γαίης μέν δόντες ὡς πᾶν ἐμφάνες -- deg λόγῳ σὺν πατρὶ καὶ
ϑείῳ iva (510) εἰς χυκληκοὺς αἰῶνας ἀμὴν); sc. Heliodori car-
men de Chrysopoeia, ut in cod. 2700 ap. Olivieri p. 198
136" ϑεφράστου φιλοσόφου τάδε φάσκει, περὶ τὸ τῆς ϑείας καὶ
ἱερᾶς τέχνης ἐκ τῶν φιλοσόφων Ἰαμβικοῖς στοίχοις (Οἱ τῶν σοφι-
στῶν ἀνδρῶν ὥσττερ ῥήτοραις --- συνεχπορευϑέντι γὰρ τὸ ϑεῖον
πνεῦμα. συνττάντας τοὺς αἰῶνας τῶν αἰώνων ἀμὴν) 148 στί-
χοι ἰάμβοι λίϑου τῶν φιλοσόφων (4παρξώ770ᾧ,Ῥ»᾽Γ πρὸς πλέξας ἐμ-
βοαδεστάτου --- ἐκ χειλέων Wuyîs τε καρδίας πόϑον εἰς κυκλι-
χοὺς αἰῶνας etc.) 148 ἀρχαίλαος γὰρ ὃ φιλόσοφος φάσκει. περὶ
τὸ τῆς ϑείας καὶ ἱερᾶς τέχνης μετά πόνου δὲ διαστοίχων ἰάμ-
Bar (Agyailaos φιλόσοφος τάδε φάσκει. ἡ πάνσοφος ϑεῖα τέχνη
τῶν πανσόφων — εἰς ἀπεράντους καὶ χυκλικοὺς αἰῶνας etc.).
Chartac., cm. 29,5 X 17; ff. 1, 1" (vac.), 2-90, 90" (σδο.), 91-198,
129 (vac.), 130-157; s. XVII. In integ. anter.: Tome p.” des liures de
γι." Joly; in poster.: Caprera | Alchimia. 4
*2212. (olim 306)
Tohannis Cantacuzeni) historiarum libri IV (Migne 153,
41-1300; 154, 15-370). :
Chartac., cm. 40 X 28,5; ff. 1, 1" (vac.), 2-126, 126" (vac.), 127-345,
345" (vac.); 5. XV. Ff. 2-7 paro γνείλω — Ἐπὶ τούτοις τοῦ βα-
σιλέως δομεστίχω τῶ μεγάλω πολλὴν; M. 158, 48-92 lin. 25) supplevit
et exaravit manus recentior. In integum. poster.: ΝΕΙΔΟΥ͂ H ISTOPIA
10. 2.96
ΤΩΝ BASIABON è dr, ΓΕ ἢν marg. SRO Iste Liber est Mon.i s.li salua-
| toris bononie signat; ἢ ἢ Inuetario sb num? 52 (num. 52 ex corr.; litera H
18 m.). Adiecta sunt duo folia chartac. vacua in principio.
*2290. (olim 220)
1 (mg. ὀλυμπιοδώρου φιλοσόφου σχολ. εἰς τὸν πιλάτωνος pai
dova. | del dè. τούτοις τὰ ἐξ ἀρχῆς put. ἕξ: “) οὐ μέν-
τοι ἴσως βιάζεται ἀυτὸν (510) οὐ γὰρ φασὶ ϑεμιτὸν εἶναι:
εἰπὼν ὃ σωκράτης. ὅτι εἰ φιλοσοφεῖ ὃ εὐηνὸς ἐϑελήσει ἀποϑνή-
ox» ete. — [f. 27] ὁ dè σιμμίας ἑτοίμως τῶ εἶναι τὰ εἴδη.
διὸ καὶ ὅρκον ἐπάγει καὶ φησὶν, ὅτι ϑαυμασίως τιέτεεισμαι,
ὡς συνήϑης τῶν σωχρατικχῶν δογμάτων. διὸ καὶ ἀνωτέρω ἔλε-
γεν, ὅτι .. τεέπειόσμαι, αλλά sic) ἀναμνήσεως δέομαι :-
σκόπει δὲ καὶ τῆδε;" (mg. λει φύλλα È.); sequitur [f. 210]
spatium vacuum, tum 28" πρᾶξις σὺν ϑεῶ (rubr.) Οὐκοῦν
τοιόνδέ ti O ὅς δωχράτης (sic). δεῖ ἡμᾶς ἀνερέσϑαι Éav-
τοὺς etc. — ἀλλὰ δῆλον ὅτι καὶ τοῦτο τῆς ὑποϑέσεως ἤρη-
ται sic). 50" περὶ τοῦ ἀπὸ τῶν ἐναντίων λόγου. διάταξις
τοῦ ἡμετέρου καϑηγεμόνος. τό, te ἐνδεχόμενον, τό. τε ἀληϑὲς
τοῦ λόγου διασώζουσα. Τὸν ἀπὸ τῶν ἐναντίων τοῦ τπτλάτωνος
λόγου ἐν φαίδωνι ete. D4" ἐπιλύσεις τῶν σπιροηρημένων σύν-
τομοι. Τούτων ἡμῖν οὕτω διωρισμένων — διὸ καὶ τὸ λόγιον
φησὶ τὰς ψυχὰς ἀναγομένας τὸν παιᾶνα ἄδειν: « τέλος: ϑεῷ
χάρις: 101: Ὀλυμπιοδώρου φιλοσόφου σχόλια εἰς τὸν τιλά-
tovos φίληβον. Ὅτι περὶ ἡδονῆς ὁ σκοπὸς — ὡς καὶ ἐν τῷ
τοῦ διαλόγου σχοπτῶ διωριζόμεϑα: τελὸς (monocond.) ew
δόξα: x Cf. cod. Riccard. 37 et V. Cousin in ‘ Journal des
Savants ? a. 1834 pp. 3821-27 131 Afauovos sc. Iam-
blichi? Sed cf. Zeller, Die Philos. der Gr. Ν᾽ €16) διδα-
σκάλου πρὸς τὴν πορφυρίου πρὸς ἀνεβὼ ἐπιστολὴν ἀπτόκρισις.
χαὶ τῶν ἐν ἀντῆ ἀπορημάτων λύσεις (Θεὸς ὃ τῶν λόγων ἣγε-
μὼν --- χαὶ αὐτὸ τὸ xdoos τῆς ὁμονοητικῆς φιλίας τῆς πρὸς
ἀλλήλους); praemisso scholio ᾿Ιστέον ὅτι φιλόσοφος πρόκλος —
καὶ χρίναντα καὶ ἱστορήσαντα, quod edid. Fabricius Bibl. Gr.
IV 285 [in cod. legitur συμμαντικὸν pro χομματικὸν].
Chartac., cm. 33,5X 23,5; ff. 1-27, 27" (vac.), 28-98, 99-100 (vacua),
101-130, 130” (vac.), 131-208, 209-210 (vacua); quorum ff. 1-100 = qua-
tern. @'-8' + binio υγ', ff. 101-130 = quatern. «’-y" + ternio ὅ",
ff. 131-210 = quatern. «'- vj; scripsit a. 1536-7 Valerianus Albini (f. 98":
Studi ital. di filol. class. IV. 24
᾿ : k TIA
370 CODICES GRAECI Tie Baio
ἐαλερΐανος φορολιβιεὺσ ὃ ἀλβίνου, τῆς πολιτείας, τοῦ ἁγίου 'σρς χαλουμέ
νης, κανονχος, ταύτην τὴν MADE ἔγραψε, ἐν to τοῦ ἁγίου ἀμβροσίου μο-
γαστήρϊω sic), ἔτει τοῦ κυ' ἡμῶν «coke (sic, corr. epic): +; f. 180:
fi» ‘Aderpòs Οὐαλερίᾶνος (sic) ὁ ἀλβίνου φορολιβιεὺς ἐν μοναστηρίω τοῦ ἁγίου
RI ἀμβροσίου ταυτην βίβλον ἔγραψε: ἔτη αφᾶς: +). Adiecta sunt ff. chartac.
G quattuor in principio, duo in fine.
È *2378. (olim 600)
«6 1 <Theophylacti Bulgariae archiep.) expositiones in Pauli
δ᾽ epistolas ad Ephesios inde a v. ἀπειϑείας. μὴ οὖν γίνεσϑε
συμμέτοχοι αὐτῶν. ἦτε γάρ more σκότος. νῦν δὲ φῶς ἕν xv-
Bo. gin: x Muntaì τοῦ ϑεοῦ ete., ad Philippenses, ad Colos-
senses, ad Thessalonicenses primam usque ad v. ἢ λόγον,
τὸν διὰ τῆς ἀκοῆς πιααραληφϑέντα, οὐχ ὡς ἀνϑρώπου λόγον
ἐδέξασϑε. τουτέστιν ἐμοῦ, ἀλλ᾽ ὡς ϑεοῦ dr ἐμοῦ λαλο[ῦντος]
(Migne 124, 1101 C-1292 Ὁ) 20 πρὸς τὸν ἅγιων σίλβε-
στρον πάπαν ρώμης: Θέσπισμα τοῦ μεγάλου βασιλέως καὶ
ἰσαποστόλου κωνσταντίνου (4 έον Exgivauer, μεταπτάντων τῶν
σατράπων ἡμῶν — χαλῶς εἰς τὸν αἰῶνα δικφυλάττεσϑαι):
subicitur: + παρεξεβλήϑη ἀπὸ τοῦ ti τοῦ ἁγιωτάτου πόϊάρχου
κωνσταντίνου πόλεως ἢ φωτίου, ταῦτα: — Cf. Fabricium
Bibl. Gr. VI 4 sqq. 21 Iohannis Plusiadeni <sc. Iosephi
Methonensis episcopi) disceptatio inter pium quemdam,
F publicanum, rhacendytam et unum ex duodecim sacerdo-
Ù tibus etc. (Migne 159, 960-1024) 2424 ᾿ἴωδ' πρωτοϊερέως τοῦ
πλουσιαδινοῦ, πρὸς τοὺς ἐν χρήτη ἄνδρας δοχοῦντας μὲν καὶ
φαινομένους ἰέρεις εἰναι, μηῦὄντας δὲ τὴ ἀληϑεια. διατὸ χκω-
λύειν αὐτοὺς τὰς ἱερὰς τῆς ἐκκλη σίας ‘T)a£s1s (Φεῦ τῶν καχῶν.
τίς δώσει τῆ κεφαλ΄ 7 τοῖς ὀφϑαλμοῖς μου πηγὴν δα-
χρύων. ἵνα κλαύσω καὶ ἀ΄ ρωμαι τὴν ἀπώλειαν τῶν υμετέρων
υχῶν ὦ ἄνδρες NEezig — βεβαιωϑῶμεν τῆ ἀγάπη. ὑποτα-
γῶμεν τῶ ἑνὶ καὶ ἀληϑεῖ ποιμένι χριστῶ © rose τιμὴ καὶ
προσκύνησις εἰς τοὺς αἰῶνας τῶν αἰώνων ἁμήν : “).
Ff. 1-19 membran., cm. 27,5 X 22,5, 5, XIII (?); ff. 20-27 (21 vac.)
chartac., cm. 30 χ 906, 5. XVI. F. 20 et initium f. 21" sunt binis co-
lumnis exarata. In f. 27" manus rec. nomen B. Virginis pluries iteravit.
*2412. (olim 585)
- > SA) x - n r n ΄
1 τοῦ ἐν ἁγίοις πατρὸς ἡμῶν udogarovs uoorroditov σμύρνης:
meoù τῆς τοῦ παναγίου πνεύματος μυσταγωγίας. καὶ ὅτι ὥσπερ
ΤῊΝ
νυ ΠΣ ἐκ ἜΝ τοῦ πατρὸς ΕΙΣ ἐδ αν: οὕτω καὶ
ν rd πνεῦμα τὸ ἅγιον ἐκ μόνου χαὶ τοῦ αὐτοῦ αἰτίου ϑεολογεῖται
a ἐχπορεύεσϑαι. λέγεται dè τοῦ υἱοῦ εἶναι, ὡς ὁμοούσιον καὶ ἄπτο-
ο΄ στελλόμενον di αὐτοῦ (Ἐν πολλοῖς μὲν εἰσὶν οἱ ἔλεγχοι πολυ-
7"
στίχοις ἐσπιαρμένοι λόγοις — καὶ τὰς ἀπαραγράπτους μαρτυ-
ρίας τῶν ϑεοσόφων πατέρων ἡμῶν dr ὧν ἀυτὴ καταισχύνεται.
χαὶ πάσης ἐυσεβείας ἀτεελαύνεται, τῆς ἀποσταῖ 7,3, τὸ φρόνημα) Pi
27 Theophylacti Bulgariae episcopi allocutio ad quem-
_ dam ex suis familiaribus de iis quorum latini incusantur
. (Migne 126, 221-249) 37 Photii Patriarchae Cpolit. En-
cyclica epistula ad archiepiscopales thronos per Orientem Ν
obtinentes, Alexandrinum scilicet etc. (Migne 102, 721-741) “A
45 τοῦ ἀρχιεπισκόπου μεδιολάνων διάλεξις πιερὶ τῆς Exrro-
ρεύσεως τοῦ ἁγίου πνεύματος (Ἄκουσον καὶ νόησον ἃ ἐγὼ πρὸς
σὲ φϑέγγομαι τοῦ ϑεοῦ ἐπειτενέοντος φρονιμώτατε καὶ ἀνεξίκακε
δυνατὲ καὶ mods βασιλεῦ ἀλέξιε --- Aouvròv οὖν οὐκ 8040708
αἰτία ἑστὶν ἁύτη ἣν ἄνω ὑπὲρ τοῦ γραϊχοῦ είπομεν. εἰ μὴ
ἑτέρα ἴσως λεχϑείη) 49 τοῦ al {= μοναχοῦ x ἰώ’ καὶ
πρωΐ τοῦ γάνου, τοῦ φουργῆ. ἀντιρρηῖ πρὸς ταῦτα anto”
od ἅπερ ἐβούλου xa) διατρανώσας ὡς οἴει τὴν ἐκ τοῦ
πατρὸς καὶ τοῦ υἱοῦ διττὴν καὶ ὁμοίαν τοῦ ἁγίου πνεύματος
ἐχπόρευσιν --- xai σοι πίστευε τῆς εἰς ἱεροσόλυμα ἀφίξεώς te
καὶ προσκυνήσεως, μεῖζον ἀσυγκρίτως τοῦτο συνάντημα καὶ κερ-
δαλεώτερον εὑρεϑήσεται) 4" ἰὼ ’ μϑοόπολιῖ bm” ἐπιστολὴ
πρὸς Κλήμενἷ πάπαν τῆς πρεσβυτέρας da
τὴν ἐν χυρίω ἀγάπην σου ὦ τοῦ ϑεοῦ ὡς ἀληϑῶς ἄνϑϑρωττε
᾿ς χαὶ τῆς ἀποστολικῆς ἄξιε καϑέδρας --- καὶ ὁ σὺν ἡμῖν ευσεβὴς
ἅπας κλῆρος τὲ καὶ λαός᾽ ἡ χάρις τοῦ παναγίου πνεύματος
| εἴη μετὰ σοῦ καὶ πάντων τῶν σῶν, ἀμήν) D9 ἑῶάννου τοῦ
ἁγιωτάτου ndo” ἀντιοζ λόγος περὶ τῶν ἀζύμων (Avauvi-
uns (ἀπεδεξάμην
σϑητι τῆς πρεσβείας ἐκείνης © βέλτιστε ἀνδρῶν καὶ Copa” =
εἴη) τὸ χράτος Gov πολυχρόνιον, ἕως σελήνης ἀνταναιρέσεως) i
62" τοῦ av” èrati° 20y° βασιλικὸς εἰς τὸν Bac =" μα-
γουὴλ τὸν κομνηνὸν καὶ πορφυρογέννητον (Νῦν εἴπέρ ποτε κρά-
vote βασιλεῦ, ϑεὸς τὴν βασιλείαν ῥδωμαίοις. ἀνανεώσατο ---
ταυτὶ γάρ μοι ἑπήυχϑὼ κατὰ τὸ τοῦ λόγου ἀκροτελέυτιον)
13° τοῦ ἀυΐ ἰταλικοῦ λόγ" ἀυτοσχεδίως ῥηϑεὶς εἰς τὴν βασι-
χίδα κυρὰν εἰρήνην είν pala ΤᾺΝ ἐπέτρεψεν αὐτῶ ἀπ i;
στοματίσαι λόγον (A6yov ἀυτοματίσαι σοι ἐξ αὐτοσχεδίου γλώτ-
της -- ὅπου γε οὐδ᾽ ὃ περὶ pia CARO κύκλος. παντάπασιν
ἀφιλόσοφος) ({ τοῦ ἀυΐ ira ἢ διδασκαῖ ἣν ἔπνευσεν ὅτε
ἐσφραγίσϑη arno τῶν ἑἐυαγγελίων κατὰ τὴν εἰχοστὴν
πέμπτην τοῦ δέχ" μ᾿ ᾿ xat ἀντὴν τὴν ἑορτὴν τῆς χῦ γεννήσεως
(Νῦν καιρὸς εὐθυμίας. νῦν ἡμέρα πρὸς τὸ κρεῖττον μεταβολῆς
— τάδ᾽ ὡς ἐπὶ νεχρῷ di ἡμᾶς ἐναγίσμ᾽. ἀυτῷ ἡ δόξα ἐις τοὺς
αἰῶνας, ἀμήν) 82 τοῦ αὐτοῦ ἰταλικοῦ λόγος βασιλικὸς ἐὶς
τὸν ἀυτοχράτορα ἰωάννην τὸν κομνηγὸν καὶ πορφυρογέννηΐ.
ἐπὶ τοῖς κατὰ συρίαν ἀγῶσιν ἀυΐ (Πλάτωνι ORA, meroi-
ται ϑειότατε αὐτοκράτορ — ὦ μοῦσαι λέγων. ὦ λόγοι. καὶ
τέχνη σοφιστική. ὑποϑέσεις λόγων αὗται λαμπραὶ. καὶ ποῦ
N καὶ πότε τοσαύτης ἐυδαιμονίας ἀκτὶς Ershamytev. ὦ hoyio | nec
ν΄. plura 93 Iohannis Zonarae) Annales inde a lib. XVII 29
SI 1 usque ad finem (Migne 135, 232 C-326) 1485 fragm. incip.
διαταῦτα τοῖς νοσοῦσι παραπλησίως καὶ τῆς τέχνης νοσούσης. |
>» καὶ αὐτῆς ἑαυτὴν ἀπαγορευούσης καὶ τὸ ὑπὲρ δύναμιν αὐτὴν
ὦ ἀναχτώμεϑα. ἰσχυροτάτω λίαν φαρμάκω. ἐχείνω τῷ ἀφορισμῶ
τ χρώμενοι ὃς δὴ ete.; des. μὴ λαβὼν ἐκ ϑεοῦ. ὃς δὴ καὶ τὰ
εἰς ἡμᾶς ἀντιμετρῶν σοι ἐν τῶ δείπνω τῆς αὐτοῦ βασιλείας,
βασιλικώ 147 Epistulae duae: a τῇ αὐγούστη. κυρῶ εἰρήνη
È; (Ἴσπαρτον ἑβραίοις τὸ πεντηχοστὸν ἔτος παρὰ ϑεοῦ ὦ Isia
βασίλισσα --- τοσαυτάκις μου ἑπακούσαντι., ὁσάκις ἂν nsoù |
αὐτοῦ χαὶ λελάληκα πρὸς αὐτόν); b Tò χκραΐ καὶ da ἡμῶν
βασιλεῖ τῶ ἀοιδίμω x ἰῶ' τῶ xo” (Ἄκουσον τοῦ λόγου μου
19 βασιλεῦ. διὰ γὰρ τοῦτο σὺ βασιλεὺς καὶ δίκαια πράττων δέξαι
Bet δικαίαν πρεσβείαν — ὠκονόμει γὰρ ἂν καλῶς τὰ τῆς αὐτοῦ
pria | e , x - ΄ κῶν
ἌΝ γυναιχός ὡς ἀνὴρ ὑπάρχων ταύτης καὶ οὐ μοιχός) 152’ fragm.
ἙΝ ine. πένητα διασείει με πτροσωπολήτπτης ὧν καὶ αὐτός. καὶ τοὺς
fo πλουσίους καὶ νέους διὰ τὸ κέρδος ἀεὶ προτιμώμενος ete.; des.
oi ἀλλά τι παραμύϑησαι τοῦ γυναίου τὸ ταραχῶδες καὶ ἄπιστον.
Εν. περὶ τούτου ἀνενεγκὼν βασιλεῖ. ὡς ζῆλον θεῖον ἐν τοῖς τοιού-
Ἢ τοις ἐχτρέφων. ἑτήσιόν τι καὶ μικρὸν σιτηρέσιον ὅϑεν δήποτε,
τούτω ἀποχαιρίσεται 108 Iohannis Chrysostomi: in illud
prophetae Ieremiae ‘ domine non est in homine via eius ’ ete,
Bi (Migne 56, 153 sqq.); 162" Cyriaco episc. exulanti epistola |
do: (M. 52, 681* sqq.); 169" Olympiadi epist. III (M. 52, 572 sqq. Ji
rele ta piena ΟΣ ΕΝ, 56, 496 Gas 208
ù
᾿
i wu
ἀν.
homilia de eleemosyna, quae inc. Πάλιν ἡμῖν πταρὰ τοῦ xv-
_ giov etc. (M. 60, 747 544.) 210" Gregorii Nazianzeni
orat. in Sancta Lumina (M. 36, 336 sqq.); 219 funebris in
laudem Basilii Magni (M. 36, 493 sqq.).
Chartac., cm. 30 X 21; ff. 1" (vac.), 1” (Indices graecus et, in Va,
chartula folio adglutinata, latinus), 1-76, 76 (vac.), 77-142, 143" (vac.), SE
148-260, 261 (vac.); scripserunt: 5. XIII (Ὁ) a = ff. 1-92, 5. XIV *
ὃ = ff. 989-152, et c = ff. 153 sqq. In integum. poster.: MHTPOBANOSX: o) Ù
KAI AA440I: Va
è i
*2638. (olim 4)
1 “Ζιάγνωσις σαφεστάτη. 1òs δεῖ συντάττειν, Sc. excerpta ex ΓΝ
Moschopuli de constructione nominum et verborum, ed. «AE
mein ti. 1526, D vi‘ 11-25, vir 21-25, E n° 10-15, D vi” 3 Ἶ
‘ (ab imo)-vu* 17, v*-vi” 2, vir” 17-19, 22 -γτιῦ 10, vi” 10-17, ui
Ir” 10-28, vir 18-21, E ταῦ 19-1v 4 (ab imo), 1" 12-19, τ.
D ν΄ 23-E 1 7; quibus praemittitur adnotatio: Πρὸ πάν- "LÌ
τῶν δεῖ γινώσκειν, ὅτι Tav δῆμα εὐϑείαν ἐν ἑαυτῶ περιέχει — cabala
side εἴπτοις ἐκείνου πηρ' ὧν, οὐ καλῶς. ἢ ἐκεῖνος πὴρ΄ ὄντος, ;
᾿ς οὗ χαλῶς. οὐ γὰρ συντάττεις πτῶσιν μετὰ πτώσεως: ΩΣ
5 Georgii Choerobosci de tropis, ab initio usque ad v. σρῶ- pe
τον γὰρ βιοῖ τὶς καὶ ὕστερον τελειοῦται (Walz VIII 802-818 Ra
lin. 8) 9° περὶ τῶν τῆς λέξεως παϑῶν ἅπερ ἐν τοῖς στοιη- γε.
τικοῖς μάλιστα βιβλίοις εὑρίσκονται, sc. Ioannis Rhacendytae Στ
epitomes cap. XVII ab initio usque ad v. αἱμοπόται. καὶ ta;
τὰ ὅμοια (Walz III 565 lin. 20 — 569 lin. 13) 11" περὶ e LIA
τῶν σολοικοφανῶν σχημάτων" tiva τίνων διαλέκτων εἰσὶ (Εὐ- “--
βοεῖς. τοῖς ϑηλυχκοῖς ὀνόμασιν ἀρσενικὰ συντάττουσιν. ἐπίϑετα. he
ὡς τὸ παρ ° bu? κλυτὸς brddauera — καὶ οὐ πρὸς τὸν ἀδική- i:
σαντα. οἷον ἐγὼ dè ἰδὼν τινὰ βλάπτοντα τὸ πέλας εἶπον πρὸς a.
αὐτὸν, ὡς ἀδικεῖς τὸν πέλας) 14” Tryphonis grammatici sa
de passionibus dictionum (des. ἀποχοπὴ δέ ἐστὶν ἀφαίρεσις Vas
συλλαβῆς. χατὰ τὸ τέλος. οἷον δῶμα" δῶ. κυκεῶνα᾽ κυκεῶ. 4 fà
ὅτι, ὃ. Cfr. v. Velsen, Tryphonis gramm. alex. fragm., p. 97) 4 δ
16" τοῦ x°2 μανουὴλ τοῦ μοσχοπουλ περὶ τῶν αὐτῶν ΕΝ,
ἀκριβέστερον (Ἐν τοῖς πάϑεσι τῶν λέξεων πρόσϑεσις ἰδίως E,
λέγεται. καὶ ἔστιν αὕτη --- ἔστι dè ἀττικὴ μὲν, ἐν τῶ ἄπολλ ΤΑΙ
καὶ τῶ Livo. EA, dè ἐν τοῖς. Ἰρατοῖο. χατὰ τὸν dl Ἢ |
ὄπισϑεν λόγον) 19" de dialectis #x τοῦ τω’ ui
(sc. Philoponi) τεχνικῶν (4ιάλεκτος ἐστὶ γλώττης ἰδίωμα. εἰσὶ
δὲ διάλεκτοι ε΄. ἀτϑὶς --- κοινὴ, πίνδαρος; H. Stephani App.
Ἄν: 313-315) 21”-22" + 27-28 Mahexros ἐστὶ ἰδίωμα γλώτ-
o της. εἰσὶ dè διάλεκτοι #. ἀτϑὶς ete. (Cf. H. Stephani Append.
Sea 315-324; f. 21" περὶ ἀτϑίδος; f. 27" περὶ αἰολίδος; f. 27"
dogs; f. 28" ᾿Ιάς; des. f. 28" τὰ σύνϑετα dijuara dialbover
καὶ μεταξὺ τιϑέασιν. ἀλλ᾽ ὅτι οἷον. λέων κατὰ ταῦρον ἐδηδὼς,
ἀντὶ τοῦ κατεδιδὼς. κατὰ δ᾽ Exravev ἡετίωνα. ἀντὶ τοῦ κατέχ-
TELVEV) [29 ἀπαρεμφάτων. ρημάτων δωριέων εἰσὶν — ὁμοίως
κέραος ἀντὶ τοῦ χέρατος, sc. repetita sunt nonnulla quae iam
leguntur fi 28" initio] 29 τοῦ x? μανουὴλ τοῦ μο-
᾿ σχόϊλ reoì τῆς ἰάδος διαλέκτου ἦ χρῆται καὶ ὅμηρος (Ias διά-
4 λεχτος λέγεται, ἣ τῶν ἰώνων ἤγουν ἀσιανῶν. μετοίκων πελο-
La movn” . αὕτη tà εἰς ας λήγοντα ὀνόματα. εἴς ἧς τρέπει --- τοῖς
ἀπαρεμφάτοις ἀντὶ πρὸς τακτικῶν κέχρηνται. ἀγορευέμεν ἂν-
τιτοῦ ἀγόρευε) 30 δωρὶς (Ἢ δωρὶς τρέπη τὸ ἢ sis @ μα-
χρὸν. ἥλιος ἅλιος ete.); 31 αἰολὶς ; BI" ἀτϑὶς ete.; des. χουφιῶ:
τούτων ἡ ἐπὶ τῶν εἰς μι εὐχτικῶς τῇ οἱ dip9oyyo παραληγο-
μένων, τροττὴ τοῦ ID εἰς ἣν: ποιοῖμι ποιοίμην 33 Σπουδά-.
ζεται τοῖς δήτοροι τὸ ἀττικίζειν. τῶν οὖν ἀττικῶν ἐστὶ καὶ
περὶττολογία καὶ ἔλλειψις. περὶττολογία μὲν --- τοῖς γε μὴν
ἐνταῦϑα μικρὸν ἄνω παραγραφεῖσιν ἀττικισμοῖς ἅττασι χρῶ.
᾿ΔΔῊ τῶν ἕν χρήσει γὰρ τοῖς λογογράφοις εἰσίν 94 περὶ διαφορᾶς
nd i σημασιῶν τῆς ἀποδιαφόρων συζυγιῶν γινομένης (Iotéov ὅτι ἡ
ως. διάφορος σημασία τῶν ῥημάτων. διαφόρους πολλάκις ποιεῖ τὰς |
ἈΝ συζυγίας --- λέγεται γὰρ καὶ {π᾿ ἀμφοτέρων. εὑρήσεις δὲ καὶ
' ἄλλα ὁμοίως ἔχοντα 94") Οἱ ἀττικοὶ τὸ δέον καὶ ἐξὸν. ἀντὶ
ὌΝ γενικῆς λαμβάνουσι μετοχῆς --- εἶδος δοκεῖ εἶναι πραγμάτων
AL ὑπόϑεσις γεγονότων. ἢ πλαττομένων ποιᾶ μορφῆ λόγου με-
i ZH,
> μορφωμένη 35 παρατηρήματα ἀναγκαῖα τῶν War
Ἢ συνηϑείας ἐκλεγέντα παρὰ τοῦ λογιωτάτου μοναχοῦ 200 μαξί-
πε μοῦ τοῦ πλανουδ (Ἀντὶ τοῦ εἰπεῖν μνημονεύω τοῦ δεῖνος,
διαμνη ἔχω τὸν δεῖνα λέγουσιν. οὕτω καὶ διαφροντίδος ἔχω
δι, τὸν δεῖνα — ἀντὶ τοῦ εἰπεῖν ἀνασπᾷ τὸν ὁδόντα. ἐκκρούει τὸν
τ ὀδόντα λέγουσιν: ἀντὶ τοῦ εἰπεῖν ἐξόπισϑεν ἡ ναῦς πλέει.
SA > 70 Di per
i È CET E ΜΝ
πρύμναν πλέει λέγουσι) 92 + 38-9
aximi Planudis
| de grammatica dialogus et de syntaxi (Bachmann, Anecd. Ἐς ;
IT 1 sqq.); des. πηνίκα dè ἐν χώρα τοῦ ὀνόματος ἡ ἀντωνυμία ΟΝ
sad αὑτὴν τίϑεται καὶ τίνα τῶν δημάτων εὐϑείαις μόναις συ- τῷ Ἢ
᾿ς γάπτεται. καὶ τίνα πλαγίους πτώσεις ξητεῖ. ἐν τοῖς ἑπομένοις si
__ ἀποδεχϑήσεται. πρὸ τοῦ ῥήματος dè sE, ἀνάγκης κεῖται τὸ
᾿ς ὄνομα. ἐπειδὴ τοῦ ἐνεργεῖν τε καὶ πάσχειν | nec plura Wi.
ὶ __100+ 93-98+- 101-117 <Aristid. or. XLVI p. 222, 13-283, 22 3 S
Dind.) εἰ δ᾽ εὐτάχτους, σώφρονας. εἰ δὲ σώφρονας. καὶ φρο- i Di
viuovs — ἐν τῷ ἀπόλλωνι τῷ πυϑίω, È
di Chartac., cm. 20,6 X 14,1; ff. 1, 1° (vac.), 11°, 1-22, 990-96 (vacua), Ἐς
27-98, (99 deperd.) 100-117, 117" (vac.); s. XV scripserunt tres librarii, N,
V a= ff. 1-22" + 27-37, 6b = 92 + 38-91, c= ff. 100 + 93-98 + 101-117”; val
ita enim ordo foliorum restituendus. F. 1": 28 | Anonymi de modo A
s scribendi; ff. 1" et 11”: 4 în capsula notata 4. In integ. poster: TA PS
τᾷ TPAMMATIKA. po. e
δι ΔΝ
| *2678. (olim 998) gr
᾿ {Galeni) Περὶ τῆς τῶν ἁπλῶν φαρμάκων δυνάμεως lib. α΄-ε' δὴ i
+ τα’, sc. lib. VI-XI ed. Basil. 1538, pp. 67 lin. 7 ab imo ESE
4 (ἐπὶ τῆς εὐχκρατοτάτης φύσεως τὴν πεῖραν etc.) — 151 lin. 4 ἜΣ
ab imo (usque ad v. ὥστε καὶ λεπτύνειν καὶ διαφορεῖν πολὺ Mi
E μᾶλλον αὐτῶν δύνανται. τὸ δ᾽ ὑπόλειπον τῆς οὐσίας συνάγειν ὌΝ
ο΄ χαϑάπερ, | nec plura). ἼΩΝ
Chartac., cm. 21 X 15,2; ff. 1-148, 148-149 (vacua); 5. XV. In ἜΝ
4 integ. poster.: ANQNYMOX | IATPIKA; f. 1 imo marg.: Monasterij. | — î εχ |
1 8. saluatoris bonon. n.° 66. “VA
*2701. (olim 578) «Ss
1 Theophanis chronographiae fragm. Inc. ἔτος ἀπὸ &dau 98
εξ. τοῦ σωτῆρος χριστοῦ, σξ. ῥωμαίων βασιλεὺς κωνσταν- {8 Ὲ
τῖνος ἔτη > etc.; des. ἐποίησεν dè καὶ οὗτος εἰς τοὺς μανΐ- Toe
i χαίους διωγμὸν μέγα καὶ ex0hacev καὶ πολλοὺς. ἀπέϑανεν dè ἐν.
᾿ς καὶ αὐτὸς: (pp. 7-116 Combefis ed. Venet. 1729) 71° chro- «#8
nographia byzantina (ab Iustiniano I usque ad Michae- de
— ——lem VII Parapinaken). Inc. aceph. ὃ ἰουστῖνος καὶ ἐβασί- ΤῊΝ ;
; λευσεν ἰοὐστινιανὸς ὃ μεγαλοτερεπτέστατος ὀκτήτωρ τοῦ λαμττροῦ : ἘΝ
3 ναοῦ τούτου τῆς ἅγϊὶας σοφίας ἀδελφότεκνος τοῦ tovotîivov ete.; i Di n
“Gi
I
T—T Aa ὍΡΑ, Di
οὐ ita
A TRA Α«ὌΣ
Ὶ
n
PS I SITA O
τι,» Lo
L a Sit ἜΣ hi vi n gf. ΗῚ
᾿ Ὁ ; Va ἯΙ
376 CODICES GRAECI ;
des. εἴτε ἀνστενοχωροῦνται οἱ ἄνϑρωποι αὐτοῦ. εἴτε ἧσαν φοσ-
σάτα εἴτε οὐκ ἧσαν. ἀλλ᾽ ἡ φροντὶς αὐτοῦ καὶ μελέτη πᾶσα
ἧτον εἰς παραδιαβασμοὺς καὶ εἰς δουλεὶας τοιαυτας ας ἐδηλώ-
σαμεν.
Chartac., cm. 21,5 Χ 14,5; ff. 1", 1-11" (vacua), 11", III-IV (vacua),
1-123; 5. XV. F. 1" adnotationes chronologicae; f. n": Questa chro-
nologia è cavata da Theophane, Leone Gram. | Opera di un greco re-
cente che arriva fino all'anno 1071 | deserivendo la vita di Romano
Diogene Imp: Greco, F. 123" (rubr.): 4 ἔβρεν ἔβρηπος τὸν ἐβρυπιδὲν.
> d' >» nm > ΄ A SCA, , x >= > ΣΝ
ἐβριπό Efo € ευριν οὐκιδυνήϑη: αὐτῶ ἡ δόξα εἰς τοὺς αἰῶνας, ἀμὴν.
ἀμὴν. καὶ τὸ τέλος ἀμὴν. F. 123" manus recentior varia conscribillavit.
*2734. (olim 182)
{Asclepii Tralliani) ἐξήγησις τῆς νικομάχου ἀριϑμητικῆς εἰ-
σαγωγῆς τῶν εἰς δύο τὸ πρῶτον (Ἐπεὶ ἡ ψυχὴ διττὰς ἔχει
τὰς ἐνεργείας τὰς μὲν ζωτιχὰς --- [f. 100] ἕτερον γάρ ἔστι
τὸ ἐπιδιμερὲς τοῦ ἐπιτριμεροῦς. καὶ τοῦτο τοῦ ἐπιτετραμεροῦς:
+ τέλος τῆς ἐξηγήσεως τοῦ τερώτου βιβλίου νικομάχου. ἀριϑμη-
τικῆς :); Ἑ. 101 ἀρχὴ τῆς ἐξηγήσεως τοῦ δευτ(έγρζου): ([Ἐν-
ταῦϑα μέλλει δεῖξαι ὅτι ἣ ἰσότης στοιχεῖον ἐστὶ — καὶ πάλιν
οὗτος λαβὼν τοῦτο ποιεῖ τὴν διὰ πασῶν. καὶ διὰ rev: -ἰ-})
Chartac., cm. 20,3 X 14; ff. 1-133, 133-135 (vacua); 5. XV. Adiecta
sunt duo ff. chartac. in principio, quorum in altero verso legitur:
27 | Nicomachi Arit{h)metica (h recent. manus); tum: Item Manuellis
Gramatica Codex bomb. deleta. Ff. 1-2 margines infer. abscissi.
*2839. (olim 106)
8 Aesopi fabulae (Halm) 45, 39, 9, 14, 22, 47°, 59, δῦ, 24,
74, 90°, 111, 221, 301°, 144, 189, 232, 248, 286, 296, 308;
351, 370, 169, 392, 202, 25, 421, 398, 336, 333, L10, 127,
303, 289, 192, 86, 328, 4, 401, 374, 214, 78°, 231, 343, 329,
323°, 412, 260, 246, 275, 135, 247°, 58, 66, 157, 96%, 386,
179”, 171, 276°: [in fab. 45, 169, 58 lectio cod. aliquan-
tum discrepat ab edita; fabulae 301° adiungitur ἐπιμύϑιον :
Ὁ μῦϑος δηλοῖ, ὅτι κἂν ἀνϑρώπους ἑπιορχοῦντες λάϑωμεν,
ἀλλὰ τόν γε ϑεὸν οὐ λήσομεν; ἴ. 84) post fab. 276° subicitur:
οὗτοι ἀρκοῦσι μῦϑοι πρὸς ἄνδρα φρόνιμον; f. 1" manus re-
centior scripsit: Vulpes et Hircus sitientes | (Δ) λώπηξ καὶ
‘
Ki
dea.
È
$
Ù
+
e
“ia
ò Ε € Νὰ cf. cod. Laur. 59, 33 ap. Hausrath,
Untersuch. zur Ueberlief. der Aesop. Fabeln p. 287 et 307.
Ὁ . Membran., em. 15,7 X 11,7; ff. 1, 1"-2 (vacua), 3-34, 35-36" (vacua),
mer 36” [haec tantum: 3/7 "δορὶ fabule), 37-38 (vacua); s. XV. In f. 34"
| notanda est rasura: inerat fortasse possessoris nomen vel subscriptio
librarii. In integum. ligneo poster.: (a) gratà Rector fluuiù fundebat
eurù eoù | dicta divina dei cuncta diana eui || (Ὁ) Sex nonas maius
october iulius et mars — unu3z adde reliquis vigîti febrius octo [4 vv.).
F. 3 imo mg.: Iste liber est mmmumamumnanannnnamania num? 42,
+2925. (olim 720)
1 Psalterium (inest ps. ove, II p. 766 Jager) 336 Can-
Ἶ . tica; sc. Exod. XV 1-9; XXXII 1-43; Regnor. lib. I cap. II
1-10 (usque ad v. xa) ὑψώσει κέρας χριστοῦ αὐτοῦ); Amba-
cum III; Esaias XXVI 9-20; Iona II 3-10; Daniel III 26-88;
Evang. Lucae I 46-55; 68-79; Manassae oratio apocrypha
(Κύριε παντοχράτορ ὃ eds τῶν πατέρων ἡμῶν etc.), de qua
v. Fabricium Bibl. Gr. II 738 sqq.
Membran., cm. 12,1 X 9,4; ff. 1-176, 176" (vac.), 176-362, 362-363"
(rubro colore exarata), 364-368; 5. XIV (?). Insunt ff. 1, 177, 336 or-
namenta; f. 176" vestigia pictarum imaginum; passim, litterae aureo
colorae exaratae. F. 368": Die veneris aveij Julij hora ax) MMM.
F.1sup.mg.: Iste liber est mon.) s.ti saluatoris d sic) Bon signat; in
Inuetario sub num. 51 (num 51 recentioris manus in rasura).
|
ἂν» ε DI
ce
È;
ἄγχει
di
SEA
P A
r
Ὶ Ἀ
sl
vi
î
Da
i
“
La
τῆς e μὴν Ὁ È 2 7 da ἡ ᾿
Gig 4 i συ ν᾽ x
+
È
è
SA
“᾿ A τὰν
+ Pi
Abamon <sc. Tamblichus ?) 2290.
Albini v. Valerianus.
Aesopus 2839.
Anno 1536(-7) scriptus cod. 2290.
Anonymus. a)chemica 457 vol. XII
n.° 4 οὐ vol. XXIV n.01. b)chro-
nographia byzant. 2701. c) epi-
stulae 2412 147. d) fragmenta
2412 143" et 152”. e) grammatica
(praecipue de dialectis) 2638.
f) lerica v. chemica. g) versus
457 vol. XXIV n. 1, (latini) 2839.
Archelaus phil. aegypt. 457 vol. XII
n.° 4 et vol. XXIV n° 1.
Aristides Aelius 2638 100 sqq.
Asclepius Trallianus 2734.
Cantacuzenus v. Iohannes.
Cantica v. Psalterium.
Caprera 457 vol. XXIV n.° 1.
Choeroboscus v. Georgius.
Christianus chemicus 457 vol. XII
n.° 4 et vol. XXIV n.° 1.
Christodulus v. Ioh. Cantacuzenus.
Chrysostomus v. lohannes.
Cleopatra 457 vol. XII n.° 4 et vol.
AAT no
Codices. (Riccard. 37) 2290. (Laur.
59, 33) 2839.
Comarius philos. 457 vol. XII n.° 4.
Constantinus M. imp. 2378.
Democritus chemicus 457 vol. XII
Did;
Galenus 2678.
Georgius Choeroboscus 2638.
Gregorius Nazianzenus 2412.
Heliodoruschem. 457 vol. XXIV n.° 1.
Hermes Trismegistus ib.
Iamblichus v. Abamon.
Iohannes Cantacuzenus 2212.
Tohannes patr. Antioch. 2412 59.
ITohannes Chrysostomus 2412.
Iohannes monachus (τοῦ y@vov, τοῦ
φουρνὴ) 2412 49.
Iohannes Philoponus 2638.
Iohannes Plusiadenus 2378.
Johannes Rhacendytes 2638.
Iohannes metropol. dw' 2412 54”,
Tohannes Zonaras 2412 93.
Ioly 457 vol. XXIV n° 1. .
Tosephus Methonensis ep. v. Ioh. Plu-
siadenus.
Italicus 2412 64 sqq.
Manassae oratio apocrypha 2925.
Manuel Moschopulus 2638.
Maximus Planudes 2638.
Mediolani archiepiscopus 2412.
Metrophanes Smyrnae metropol. 2412.
Moschopulus v. Manuel. A
Olympiodorus phil. chemicus 457
vol. XII n.° 4.
Olympiodorus plat. 2290.
Ornamenta 2925.
Osthanes magus 457 vol. XII n.° 4,
FPhiloponus v. Iohannes.
Photius 2412.
Phurnes v. Iohannes monachus.
Pictarum imaginum vestigia 2925.
Planudes v. Maximus.
Psalterium et Cantica 2925.
Salmanas chem. arabs 457 vol. XXI V
1a Viggo È
GEambi philos. alex. ib. et vol.
n.° 4.
RE philos. chemichus 457 vol. o
XII n° 4.
Testamentum vetus et novum v
Psalterium et Cantica.
Theophanes 2701.
The<o)phrastus chem. 457 vol.
DeL
CORRERE RT Bulgariae 8
2378 et 2412. }
Tryphon gramm. alex. 2638. "
Valerianus Albini scripsit cod. 2290,
Zonaras v. Iohannes.
Zosimus chem. 457 vol. XII n.° 4.
$
4
Di
Β
Ὕ
confido di far cosa utile agli studiosi, ma non presumo di offrir loro
INDICE DEI CODICI GRECI
DELLA BIBLIOTECA ESTENSE DI MODENA
Pubblicando quest’indice dei codd. greci della biblioteca Estense
tutto quello che anche sotto un titolo così modesto avrebbero forse
il diritto di esigere. ἃ mio disgravio dirò, che ho dovuto compilarlo
sopra appunti presi, nella prima metà dello scorso anno, in condizioni
ben altro che favorevoli ad un lavoro sistematico ed uniforme, non
avendo potuto in Modena studiare i codici con tutto mio agio, ma
solo ad intervalli e profittando di ritagli di tempo, nè avere i codici
stessi un dopo l’altro in Bologna, perchè tuttora, com’ è noto, esclusi
dal prestito. Così che quasi avrei disperato di poter raccogliere da
essi anche quei dati che più sono indispensabili alla compilazione di
un indice, se non mi fosse giunta in soccorso la liberalità del biblio-
tecario Dr. Carlo Frati; nè forse così presto mi accingerei a pubbli-
care quanto ho potuto mettere insieme, se non fossi certo che durante
la stampa non mi faran difetto il consiglio e l’aiuto del prof. Vitelli.
Per fortuna, anche, la biblioteca Estense possiede dei suoi codici
greci inventarî e cataloghi manoscritti abbastanza buoni. L'elenco
compiuto di essi ognuno potrà vedere negli ‘ Atti e Memorie della
R.* Deputazione di storia patria per le provincie modenesi ἡ, ser. IV*,
vol. 2°. Qui basterà ch'io ricordi quello che è tra gli altri il più ac-
curato e diffuso, compilato nello scorso secolo dal gesuita Giovacchino
Gabardi ( 1790), che non poche volte avrò occasione di citare, e dal
«quale non saprei dire abbastanza quanto io abbia tratto profitto.
Sulla provenienza e sulle vicende di questo considerevole fondo
darò soltanto via via quelle notizie che si possono desumere dai sin-
goli codici. È per altro opportuno, a risparmio di inutili ripetizioni,
che io noti una volta per sempre e in questo luogo, come i codici
passati in Francia nel 1796, e da me contrassegnati di asterisco,
portino tutti nella parte posteriore interna della legatura un cartello
colla seguente indicazione: Questo Codice fu portato via dalla Biblio-
teca Estense il gno 11. Sbre 1796. dai Commissarj Francesi, e fu ripreso
a Parigi dai Commissarj di S. A. R. Francesco IV. Sig. Antonio Lom-
bardi Bibliotecario, ed Antonio Boccolari sotto il 21. Sbre 1815.
Bologna, Gennaio 1896.
V. PUNTONI.
“- *
n
citi Paletti
e
è lle
Pg Σ]
L'IN ποις ἡ ΦΡΎ
o è, a ἐν n: , ή 34 . data
o ci τὰ ti
de gal A è. ta
1. ΤᾺ ἢ .
1 Εὐαγγέλια τοῦ κατὰ ἰωζάννηνΣ εὐαγγε(λίου) ἀπὸ τοῦ πάσχα
μέχρι τῆς πεντηκοστῆς ete. 9 Matthaei, 89 Marci, 143 Lu-
cae, 229 Iohannis evangelia cum indicibus 289 Synaxa-
rium per totum annum.
Membran., cm. 18 X 14,3; ff. 1" (vac.), 1'-10, 11" (vac.), 11"-142°,
142.) (vac.), 143-145", 145" (vac.), 146-288”, 288" (vac.), 289-300; s. X
exeunt. Ff.iis 1” et 300", quorum resecti sunt margines, adglutinata
est membrana. Insunt, praeter ornamenta, imagines pictae (11") Mat-
thaei, (90) Marci, (229) lohannis: desideratur (145) Lucae. F. 3007:
φρουρειμάσοτερ (Ὁ) λιταῖς τῆς OsoKtox)ov γαυρϊὴλ σὺν deo λιτρὸν ὑμῶν
oizet= | ἀπαιρμηιτῆτο qh9sxx xiusss εἰ χριστὸς σῶ ὅσοι Ondouers*
2. (II A 2)
1" Γραικοὶ oi ἕλληνες ἀπὸ κώμης τινός ete., et sententiae va-
riae (ex gr. τοῦ χρυσοστόμου: κοῦφος γὰρ ἀνὴρ πιστεύει avrà
λόγω) ib. et 2 mg. indices latini 2 versus: quatuor
εἰς τὸν ἀσπασμὸν πέτρου καὶ παύλου (Ποϑῶν ὃ πέτρος τὴν
σευασμίαν ϑέαν — - τὰς χείρας ἐχτείνας δεξιοῦται τὸν φίλον),
tres εἰς τὸ τοῦ σταυροῦ σημεῖον (Ὁρῶν πονὴρε τὸ πατάξαν
σε βέλος --- ὃ χριστὸς γὰρ med ἡμῶν στῆτο), quinque εἰς τὸ
τοῦ ϑανάτου δέος (Ὁρῶ ce ϑάνατε δειληῶ σου τὴν ϑέαν —
αἴ, al, ϑάνατε τίς δύνατε φυγεῖν σε), quatuor εἰς τὸ ©0040-
γίον (Τάξις ἀρίστη λογίων τῶν ἐνϑέων — ἄλλος μεσονύχτιος
ὕμνος σαββάτου) 2" de graecae linguae dialectis: σά-
λεκτοι εἰσὶ πέντε. πρώτη ἡ ἀτϑὶς ἥτις καὶ @vtix)) λέγεται ---
τῇ δέ 7»,Κ,σΠθ, κοινῆ πίνδαρος (cf. excerptum ex Iohannis gram-
matici technicis ap. H. Stephanum in App. 313 566.)
ib. versus (decem): Θεὸς τὸ διττὸν, οὐκ ἔχων τῶν πνευμά-
GI
a * M
| ‘’SODICES GRAECI MVTINENS. 1
— ἐνδικτιῶνος πάλιν δὶς τῆς πεντάδος 3 Ὅτι τρία el
᾿ δεῖ πρὸ πάντων ζητεῖν τὸν ἐξηγητὴν. τοῦ ἀκροατοῦ — εἶ
| ἐπέστησε ti συντάξει ib. de mensura terrae (Τὸ μίκος
| τῆς γῆς ὡς ληροῦσι τινὲς ἀπὸ ἀνατολῶν μέχρι δυσμῶν στάδια ig
᾿ς μυριάδες E — καὶ ἡ σπηϑαμὴ daxrblovs 18); cf. cod. Bonon.
Univ. 2702, 87" ib. atticorum mensium cum latinis (a ΤᾺΣ
martio ad februarium) comparatio d' ἐπὶ τῶν δεπόντων er.
εὐκόλως (ἵττττος sis λεῖον τταιδίον. ἀετὸς εἰς ϑήραν — σπόγγος Ha
εἰς ὕδωρ) 10. ἐπὶ ἀδυνάτων πραγμάτων (ὄρνηϑος γάλα ΔΝ
ζητεῖς -- νεφέλας ξαίνεις) 4 ᾿Ερευνήσαντες φιλοττονώτερον ; ἐς
πῶς καὶ πταρά τινος εὐατττίσϑησαν οἱ ἀπόστολοι, εὕρομεν ἐν ita
τοῖς ὑπομνήμασι τοῦ ἁγίου σωφρονίου — καὶ μητέρα τῆς τοῦ τ
κόσμου ζωῆς, ὃ πέτρος σὺν τῶ ϑεολόγω to! εὐάπτισεν dec
ib. index Palaeologorum (ἀπὸ τοῦ γένους τῶν παλαιολόγων =
πρῶτος mala” μιχαὴλ. + δεύτερος ἀνδρόνικος etc.) o
4 σκευασία τῆς yovooyoaumias (λάβε ἀρμένιον βόλον — 6d6v- teo
τος); ἕτερον (ἀρμένιου βόλον. κομίδην — τὸν χρυσὸν) 9° In- CA
dex graecus imperfectus 11 Agapeti diaconi capita admo- e:
nitoria LXXII (ordo capp. diversus est ab edito ap. Migne Ae
86, 1163-1185: cuique subicitur technologia) 80" de ety- Cd be; si
mologia ( ErvuoZoyia ἐστὶν ἡ τῆς δυνάμεως τοῦ ὀνόματος dg- ner:
ϑώτης — ἰερ᾽ ὅτι τὸερῆειουνεύων ἤτοι προσφέρων, éx τούτου i al
οὖν ἐχκλήϑη ἱερεὺς) 83 ἑτερόκλιτα | δήματα τινὰ ἀνώμαλα “ἢ
ο΄ διαφορὰς τινὰς λαμβάνοντα: ἅτινα εἰσὶν καταστοιχεῖον (APXH ᾿ È k
TOY “AA4®A: Ὁ ἐνεστὼς, drm. ἀόριστος ἀάσϑη — ὠφελέω. ὃ ὍΝ
μέλλων ὠφελήσω. ὃ nuo! ὠφέληκα. ἀόριστος ὠφέλησα); Pp. ci
dvi*-siii ed. Ald. 1512 Const. Lascaris 107 Luciani pseu- | SR
dosophista, praemisso argum. (Σοφιστὴν τινὰ εἰσάγει ἀτταί- Ε
3 δευτον — χαὶ διὰ τοῦτο, Wevdocogioti)v αὐτὸν ὠνόμασεν) 3 È Ἢ
116 “ιονυσίου de inventione litterarum (Ὁ παλαμίδης ἐφεῦρε Ta
ἢ c.ca 8 y ὃ οἴο. --- ὅϑεν καὶ ὅμηρος κατὰ τὸν ἀριϑμὸν τοῦ: ΟΝ
τον τὴν αὐτοῦ συνέϑηχε ποίησιν usuosu?” (sic) τῶν xd) tum DO
προζητούμενα τῆς γραμματικῆς. ἐπιγραφὴ. συγγραφεὺς. σκο- mi:
πὸς. χρήσιμον. τάξις. τέλος 116° ᾿Ιωάννου νομιχοῦ τοῦ A =
βοτανιάτου τοῦ ἀπὸ χρήτης. πρὸς ἰσηδόρον διάκονον καὶ τα- ἼΩΝ
LA DAI 2 pe
Bow τὸν χιώτην, ott ἑχατὸν τὸ ἰαμβικὸν διασαφοῦντες
μέτρον (Ἢ τῶν ποδισμῶν τῶν ἰάμβων αἰτία --- Τοῦ παν-
Ἂ ΡΣ ΤΕΣ z Rd οὐ: ἮΝ CA À εἰ
“ὦ, a SIL È n - | Lei pa nda
τῷ dd °
ΕΥ 382 CODICES GRAECI
5 τελίου τυγχάνων μύστης λόγου); edid. Cougny in Annuaire
: de l’Assoc. IX 92-96 119" Τοῦ ὑπερτίμου μιχαὴλ τοῦ ψελ-
È λοῦ. σύντομος περὶ τῆς Islas μυσταγωγίας (ναγκαῖον καϑέ-
γ: στηκε. τοῖς ἱερεῦσι πᾶσι. Τοῦ γνῶναι τὰ μυστήρια τῆς ϑείας
i λιτουργίας — ἐν dè τὸ τέλος τῆς εὐχῆς, σφραγίσας ἀπολύει : εἰς
/ τέρμ᾽ ἤγαγεν χριστὸς τῶδε por πόϑω) 129 versus in sancto-
È rum vitas per totum annum, cum ἑρμηνείᾳ (XENTEBPIOX
4 Ὑψιβάτης σημεὼν. σεπτεβρίου ἔκϑανε πρώτη: Τῆ
πρώτη τοῦ σεπτεβρίου, ἐτελεύτησεν ὃ ὑψιβάτης ἤγουν ὃ ἐφ᾽ ὑψι-
λοῦ τοῦ κίονος βαίνων σημεὼν --- ϑέντο σορῶ ζώνην πρώτη
πανάγνου τριηκοστῆ: Τῆ 4a! ἔϑεντο τὴν ζωὴν τῆς πα-
γάγνου ἐν τῆ σορῶ; subic. ᾿Ωδὶ τὸ τέρμα τῶν μηνῶν δωδε-
καάδος) 111 ἐκ τῶν τοῦ μανασσῆ, στίχοι περὶ φνόνου (810,
I 1. piorov) (Φϑόνε ϑηρίον χαλεπὸν. ληστᾶ. φονεῦ διώκτα —
| ἡ γὰρ πικρία τῆς ψυχῆς, λαλεῖν καταναγκάζει; ab his prorsus
diversa sunt quae de eodem argum. leguntur in cap. VIII
£ poematis moral. C. Manassis, quod edid. Miller in An-
i nuaire de l Assoc. IX 23 sqq.) 171° Gregorii Nazian-
zeni versus iambici acrostichi secundum omnes alphabeti
i litteras sic dispositi ut etc. (Migne 37, 908-910) 173° Ni-
colai CPolitani patriarchae wo”“9°%
συγκέλλων καὶ νομοφύλακος τῆς τῶν ῥδωμαίων βασι
. χαὶ πρωτοπροέδρου τῶν
λας’ τοῦ δόξα
πατρὶ ἐξήγησις τῶν τετραστίχων ἰαμβικῶν παραινέσεων, τοῦ
| ἐν ἁγίοις ττατρὸς ἡμῶν Γρηγορίου τοῦ ϑεολόγου (τὸ ἐπίγραμμα
τῶν στίχων | Γρηγορίου πόνος σοφοῦ ete. Οἱ μὲν πρῶτοι
οὗτοι δύο στίχοι ἐπίγραμμα ὄντες τοῦ πονήματος ete. Des. gi-
ληδονία. φιλοδοξία. καὶ φιλαργυρία δι᾿ ὧν ἐμφορούμενος οὐδέ
more κορέγνυται. οὕτως οὐδὲ οὗτοι περὶ ὧν ὃ λόγος. ἀλλ᾽ ὅμοιοι
εἰσὶν ἅδη καὶ γῆ) 195 Τοῦ πανσεβάστου σεβαστοῦ καὶ κρι-
τοῦ ϑεσσαλονίκης τοῦ ἁρμενοῖδ. λεξικὸν καταστοιχεῖον. σπιεριέ-
Ù ov τὰ κοινῶς γραφόμενα ῥήματα. ἕν ὦ δείκνυται. τίνα μὲν
αὐτῶν εἰσὶν ἀμετάβατα. τίνα δὲ μεταβατιχὰ. καὶ τούτων τίνι
συντάσσεται ἕχαστον. καὶ τὶ δηλοῖ. καὶ μετὰ πόσων προϑέ-
σέων συνάπτεται. Ep ἑνὶ δὲ ἑκάστω στοιχείω. πρῶτον μὲν
κεῖνται τὰ ἀμετάβατα δήματα. μετὰ dè ταῦτα, τὰ μεταβαΐί-
γοντα εἰς γεγικήν. καὶ καϑεξῆς τὰ εἴς δοτικὴν.. καὶ αἰτιατιχήν.
καὶ <(delet.) οὕτω συμπληροῦνται τὰ x) στοιχεῖα (APXH Ts
AAMA : Τὰ ἀμετάβατα: ‘Aydllouar τὸ χαίρω. ἀγάλλω dè Î
ὡσαύτως καὶ τὴ oi, τῆ ψυχῆ εἰς δοτικήν — Qvodua
da τα τς τοῦτο δὲ καὶ ἀπὸ αἰτιατικῆς εἰς γενικήν. καὶ ἀπὸ
δοτικῆς. εἰς αἰτιατικήν: ὡραιῶ τὸ ὡραΐζω: ὡὥὡραϊΐϊζω τὸ καλλω- “È
mita :- Τέλος) 240 Excerpta ex Moschopuli de con- gr
structione nominum et verborum; inc. ᾿Ιστέον ὅτι τὸ βού- πες:
λομαι. τὸ πειρῶμαι. τὸ ϑέλω ete.; des. Mavra τὰ ἀπορίαν ἼΩΝ
ἔχοντα οἷο. Ὁ. D νη“ 21 sqq. ed. Iunt. 1526 242 ἅττι-
ο΄ χισμοὶ τῶν λογίων (Avi τοῦ εἰπεῖν, μνημονεύω τοῦ δεῖνος.
᾿ διὰ μνήμης ἔχω τὸν δεῖνα λέγουσιν — ἀντὶ τοῦ εἰπεῖν ἰδικῶς ἘΝ
ο΄ ἐπὶ πρώτου προσώπου, κατ᾽ ἐμαυτὸν εἴπω διανοοῦμαι) ib. rregì
rv τῆς λέξεως παϑῶν (πρόσϑεσις. ϑέλω. ἐθέλω --- - χράσις. κυ".
| χὰ ἐμά. τἀμά) 242" μαξίμου μοναχοῦ τοῦ μάζξαρι corr. Εν
. - 707). κανὼν ἄντιστοίχων (ex ἀντιστείχων). κατὰ ἀλφαβήτου: È +
Ἔν βυϑῶ (ἀναφὴς xaì ἀκράτιστος ϑεὸς. καὶ ἀκαταγνόητος στε- 719
ρητικὸν ἃ ἔχει ψιλούμενον — καὶ oguioxos μικρὸν Vas “Κεῖ
ΠΟΥ, Lambros in byzant. Zeitschr. V 65 251" εἰς κάϑαρσιν bi
ὀδόντων (oper βοάσαι μυρσίνης φύλλα — κἂν οἱ ὀδόντες NE, Ai
τ΄ σείονται) 10. χαρδίαν νυκτερίδος ἐὰν φωλεῶν μυρμήκων AI
_ παραϑῆς. οὔτε εἰσίασιν, οὔτ᾽ ἐξίασι, ἀλλὰ ϑανοῦνται 1252 εἰς ἜΝ
δέκα ἀρχὰς (ἀγαϑὸν. καχὸν — τετράγωνον. ἑτερόμηκες sc. Py- ; i.
\ : Fe,
thagoreorum συστοιχίαι. τῶν ἐναντίων Aristot. Metaph. A 5 "RR
ΠΡ. 9865 22); καὶ πάλιν ἐναντιώσεις ὀκτὼ. ai διὰ πάντων τῶν ra
ς , , , x x x Te . ‘ # +.
σωμάτων διήκουσαι λέγονται, καὶ ἀρχαὶ καὶ κοινοῖ. sim. ἐνὸς
252° περὶ νόνων. καλανδῶν. καὶ εἰδῶν (Νόνναι παρὰ δωμαίοις “a
ai μετακαλάνδας ἐννέα ἡμέραι — καὶ διὰ τοῦτο τὸν μονάδι #10
μείζονα προκατελάμβανεν ἀεὶ ἀοιϑιμὸν) 10. περὶ τῶν αὐτῶν ΟΝ
(Arti) φέρεται διήγησις ἀπὸ ἱστορίας καὶ σημασίας, καὶ ἀπὸ sa Ù
È μὲν ἱστορίας οὕτως. κατὰ τὸν καιρὸν τῆς ἀντωνίου βασιλίας --- ἷ ἃ “a
| ἑακὼβ εἰ καὶ πρόσωπον εἰς πρόσωπον ἴδεν αὐτὸν, ἀλλ᾽ ὡς ἄν- SE
_ ϑρωποῖ ἔβλεπεν, ἐπεὶ καὶ παλαίαν ἐβούλετο) 253 Voces ΤΙΝ
animalium (ἄγον sic), τὸ φωγεῖν, τὸ βοᾶν, τὸ κεχραγέναι - di.
d καὶ ἄλλα πολλά — καὶ ὀρνίϑων. ἀλεχτρυώνων τὸ κωκυάζειν); κ᾽ Ei
ME cf. ‘ Studi ital. di filol. class.’ I 75 sqq. 253° αὕτη ἐστὶν ψ :
ἡ ἀρχὴ καὶ ἡ ἐξουσία ἥντινα ἡ κωνσταντιγουΐ 1A ἦρχεν (Boet- a
τανικαὶ νῆσοι τιρὸς ἑσττέραν. καὶ ὑπτὲρ εὐφράτην πρὸς ἕω —
΄ -» 3 = ΄ Le ΄ ΄
ἂν μέσω τῆς καϑ' ἡμᾶς ταύτης ἡγεμονίας) 10. Τοίνυν ὃ κυ-
Gi ᾿ % ui pio 4 > x e (JE
ρίως οὐρανὸς, ὃ πρῶτος καὶ ἄναστρος, περιοχὴ ἐστὶν ἁπάσης
384 CODICES GRAECI
τῆς χτίσεως αἰσϑητὴς τὲ καὶ νοερᾶς. πᾶν γὰρ ὅπως δήποτε
i σῶμα ἐντὸς αὐτοῦ περικλείεται — ὥς dè ἄπειρον, ὑττὲρ τὸ πᾶν
π΄, ἐστὶ καὶ πάντα περιέχει, καὶ πάντα περιορίζει, καὶ οὐδὲν τῶν
ἁπάντων ἐκτός ἐστι τῆς αὐτοῦ δυνάμεως.
°°, Chartac., cm. 18 Χ 13; ff. 1" (vac.), 1”-4, 5-9" (vacua), 9"-10", 107
(vac.), 11-72”, 72° (vac.), 73-18", 78" (vac.), 79, 805 (vac.), 807-81", 815-82
(vacua), 83-84", 84" (vac.), 85-96, 97" (vac.), 97-99, 100” (vac.), 100Y-102,
108" (vac.), 1085, 104-106 (vac.), 107-126, 127-128 (vacua), 129-1937,
198-194 (vacua), 195-243, 244-251" (vacua), 251'-253; 5. XV-XVI.
Ff. 77°, 78" et pars fi 79” recentioris manus. F. 9": (rubr.) ἡ πα-
ροῦσα βίβλος 9v° εὐποιΐα ἐστὶν ἐμοῦ τοῦ ϑεοχλήτου.
3. (II A 3)
{Manuelis Chrysolorae) erotemata ab initio usque ad v.
Aoinv δοίης δοίη δοίητον p. 84 ed. Ald. 1526.
Membran., cm. 17,5 X 11,3; ff. 1-24; 5. XV. F. 1 sup. mg.: Ma-
TIPO ὙΨΌ OT
= ΓΝ
Ἅ
0 ΨΥ ὦ ΡῈ
Po
40.3.99
A ria Virgo.
ἂν
᾿ 4, (II A 4)
; 1" diagrammata duo philosophica, quibus subicitur: a Τὴν
: ἀρχὴν ὡς κοινὸν λαβὼν, διεῖλε ταύτην εἴς te tà n αἴτια οἷα
᾿ εἰσὶ τὸ ποιητικὸν καὶ τελιχκὸν --- τὴν ὕλην καὶ τὸ εἶδος ἃ στοι-
4 χεῖα εἰσίν; ὃ ᾿Ιστέον ὅτι ἡ ἀρχὴ κοινῶς κατηγορεῖται αἰτιῶν
».- x ΄ - DIA -» er > ,
ἔ καὶ στοιχείων -- στοιχεῖα dè ἐπὶ τῆς ὕλης; 6 Ιστέον ᾿ῶς τὰ
2 φυσικὰ ἔχει τὰ γ ταῦτα -- τὰ δὲ στοιχεῖα ὅλα διολοῦ αὐτῶν
Ì χαὶ διὰ τῶν συνϑέτων xEYOQVAEY ; d ΜΜέϑοδος ἐστὶν ἕξις ϑεω-
ριτικὴ --- ἡ μετὰ δδοῦ τινὸς εὔτακτος πρόβασις ἐπὶ τὸ γνωστόν:
Ἵ de a et d cf. Simplic. Phys. p. 11, 80. 14, 21 Diels, de ce-
È . - È a ν᾽ ΄
᾿ teris Philopon. Phys. p. 7, 20 sqq. Vit. 2 Aristotelis
Physicorum libri octo 108" Themistii paraphrasis Ari-
stot. Phys.
y Chartac., cm. 17 X 11,8; ff. 1" (vac.),.1"-212”, 212" (vac.); s. XIM
Ff. 1 et 212 margines abscissi; 120 lacerum. F. 212": + οὐδ᾽ ὁμαλοῦ
᾿ NI n o!
= a 2 4 è À Ν È Li -λ “ag -
ουτω γενομεν | | χε' βωῆϑι τὸν dov σ mM yo) τὸυ Κουμαμ | xe βοῆϑε
i τὸυ dovt 08 My ao” του ΚΙ 714
È
i
5. (I_ A δ)
1 ““ήλωςσις) τῶν καϑ' ἑκάστην ἡμέζραν» τεταγμένων λέγε-
È σϑαι εὐα(γγελίωνΣ Ὁ Synaxarium per totum annum
»"
a
;
È
Sai εἰς διαφόρους anto ἁγίων 11" Evangelia
| cum concordantiis, indicibus et notulis (versiculi in quatuor
Evangelistas 11", 76°, 122, 192).
Membran., cm. 16,7 X 12; ff. 1-11, 12 (vac.), 13-77”, 77'-78 (vacua),
179-122”, 122" (vac.), 123-192”, 192" (vac.), 193-242, 243-244 (vacua);
s. XV. Zrigo notantur (f. 123) in Lucam βω, (f. 242‘) in Iohannem
,Br. Adiecta sunt duo ff. membran. minora in principio, quorum al-
terum est vacuum (11" haec tantum: Eudngelistae quattuor), prius
continet fragm. evang. Matthaei, sc. 1" — Matth. XIV 19 (circ., nam
verba initio pag. abrasa sunt) — 25 (περιπατῶν ἐπὶ τῆς ϑαλάσσης sic),
IV=XI 21 (Οὐαί σοι) — 27 (usque ad v. πάντα μοι 14980697).
6. (II A 6)
Κῆπος 5. loci communes ex variis scriptoribus cum eccle-
siasticis tum profanis collecti. Liber dividitur in duas
partes, quarum in priore continentur capita XXX theolo-
gica (1 Περὶ ϑεοῦ, 2 Περὶ ὅρου, 3 Περὶ τριάδος — 28 Περὶ
ἐνεργείας. 29 Περι ἐλλάμψεως, 30 Περὶ ϑείων), in altera CC
ethica parallela et opposita (1 περὶ ἐγκαινίων, 2 Περὶ κόσμου.
3 Περὶ χοσμικῆς — 198 Περὶ ϑανάτου, 199 Περὶ συντελείας.
200 Περὶ κρίσεως). Praemittuntur (f. 1) index capitum, et
(f. 4) προϑεωρία τοῦδε <?) παντὸς τοῦ συντάγματος (’Euoì
τὸ ϑεῖον κριτήριον δεδοικότι δύο πρὸς χρήτας βιβλία συντέ-
ϑηται. ὧν τὸ μὲν ἡ μνήμη. οὕτω ἐχλήϑη. ἐπεὶ τῶν ῥδηϑέν-
τῶν μοι πολλάκις αὐτοῖς ἀμαυρομένων τῆ Ibn, δύναται τοῦτο
- %U
ταῦτα πάλιν ἀναμορφοῦν καὶ μνήμη εἶναι ἐμή. τὸ δὲ μετὰ
μ Op lp 1} / si | è
χεῖρας τουτὶ κῆπος ὠνόμασται. ὅτι καϑάπερ παντοίοις φυτοῖς
χαὶ βοτάναις καὶ ἄνϑεσιν ὡράϊσται νοητοῖς. ἁγίων χρήσεσι 177)
γνώμαις σοφῶν. ὑποϑήκαις ἐμαῖς. καὶ τελείστοις ἄλλοις ---- πτῶς
γὰρ οὔ. ἐπίστησον. πρόσεχες UST: λοιπόν. καὶ ἀπολαύων ἀπλή-
i
στως τῶν τοῦ κήπου ἧδο > ἐκ μέσης καρδίας, τὸν παντοδύνα-
μον δόξασε :-). Cap. I prioris partis incipit: Τριὰς ὑπερού-
σίζος). καὶ ὑπέρϑεε, καὶ ὑπεραγάϑε τῆς χριστιανῶν ἔφορε ϑεο-
σοφίας etc. ‘ De auctore nihil habeo quod dicam, nisi quod
is fuerit homo Photianarum partium et scripserit initio
saeculi XV. Horum alterum satis constat ex capp. XX-XXII
(prioris sc. partis), ubi pluribus Spiritus Sancti proces-
sionem etiam ex Filio oppugnat, latinamque ecclesiam
Studi ital. di filol. class. IV. 25
vexat pro celebri Ja addition Do Taotgl FIOR Pea
Alterum ex capp. XCIX-C fit palam, in quibus CPolita-
di norum Patriarcharum et Imperatorum series prima manu
ΤΑΝ exhibetur. Series prima desinit in Euthymio <j 1416); se-
È cunda in Manuele Palaeologo, Ioannis filio, Andronici patre
‘sc. Manuele II, 1425) ᾿ Gabardi I 20. Cf. Cod. Vindob. 235
ap. Nessel I 332 274 τῆς ἀρχῆς ἑκάστου τῶν ἐγκειμένων
i τῇ βίβλω τῆδε (sc. in super. opere) ὑπόμνησις 296 Ἀνὴρ
Ἐν. ἀγαϑὸς πᾶσαν ἡμέραν ἑορτὴν ἡγει277 K?) πάνυ γε λαμ --
ἄλγεα, καὶ ἤ27Ὄότισϑε ποινὴ προτέρη τῶν ὅσσ᾽ ἐνθαδ᾽ ἔχεις.
Opusculum hoc eiusdem auctoris esse qui χῆσον composuit,
suspicatur Gabardi (I 23). Nec iniuria; haec enim leguntur
in sup. operis προϑεωρίᾳ (f. 4): xaù è σύμπας διάκοσμος
τοῦδε. κεφαλαίων τάξις ἀρίστων. τριάκοντα μὲν ϑεολογικῶν, ἃ
σροτέτακται. διακοσίων δὲ ἡϑικῶν. παραλλήλων τε καὶ ἀντιϑέ-
δὲ > 2 x “ ns
των, τῶν ner αὐτά. οἷς καὶ τριὰς ho" συνεφαπτοῦταζι).
Ro: Chartac., cm. 14,8 X 10,8; ff. 1-298; s. XV vel XVI ‘ rudi cha-
ractere scriptus, perpetuis omnigenisque nexibus et litterarum con-
Bri) tignationibus obrutus, situ praeterea et digitorum attritu pluribus
Si in locis corruptus ’ (Gab.). F. 274 sup. mg.: . χζριστ)ὲ | BoyFet);
i 2957: + δόξα σοι ὃ ϑεός +
Si LISTE)
Tohannis Damasceni octoechus. Inc. 09 Hymni | τῶ σα.
ETA (810, = ἑσπέρας»). εἰς τὸ xe xe (sic, = ἐκέκραξα).
ἱστῶμεν στίχους € καὶ ψιάλλ' sic) στιχζεδρζὰΣ ἀναστάσιμα):
Τὰς ἑσπερινὰς ἡμῶν εὐχὰς ete. Des.: τὴν ποίμνην σου δια-
φύλαττε ἐκ λύκων, λυμαινομένων αὐτὴν: ΟἿ. ed. Venet. 1807.
Chartac., cm. 15,7 X 10,3; ff. 1-123 = quatern. α΄'-κη' (folium ex-
cidit post 123); 5. XV. F. 123 quaedam conseribillata vel inepte de-
lineata.
8. (ΓΑ 8)
Excerpta ex S. Anastasi Sinaitae Quaestionibus (ff. 1-60
= quaest. 1-5 + 63-70 Migne 89, 329 sqq.; 65-176 = quaest.
3-13 usque ad v. ὧρα ἀπώλεσε τοὺς μισϑοὺς ods ἐποίησεν;
177-184 + 233-304 [sic enim ordo ff. restituendus] = quaest.
88 + 91 ete.; ; 226-282 + 185-219 = quaest. 6 etc.; 305-327
ASCONA Late
| MVTINENS. 7-10.
ΞΞ quaest. 21- 61: 329-362 — = Τίς ἐστιν ὃ μαμωνᾶς τῆς adi
| ΤᾺ (0° αἽ — πῶς πᾶσα βλασφημία ἀφεϑήσεται τοῖς ἂν-
be; ϑρώποις ete. usque ad v. τῶ σατανᾶ χαριζόμενοι καὶ ἐπιγρά-
᾿ς govtzs. τοῖς οὖν προφήταις αὐτὸν λογιζομένοις, ὡς καὶ υἱὸν
ἀνϑρώπου nec plura [ἐρ. λα; 363-368 Τί δήποτε στεριτμη-
ϑῆναι (tòv ἀβραὰμ προσέταξεν ὃ ϑεὸς recent. manus) —
Μάτην τοίνυν ληρωδοῦσιν oi ἐμβρόντητοι navigator, οἷς ἀτε-
λεύτητος τιμωρία ἐχδέχεται; θ10-986 τίνος ἕνεκεν οἱ ἅγιοι ἐν
τῷ παρόντι fim πολλὰ πάσχουσι — [ἀντθ:]
δῆλον, ὅτι οὐ προσχρουσμάτων τίνομεν δίκην [λύσις κατὰ
ἔνστ :] μᾶλιστα μὲν δῆλόν ἐστιν nec plura; 387 index quae-
stionum 8188 DL dl s0 co continentur; subicitur 394 τοῦ
wi Baci? TEOÌ PIdvov : | Ayadòs è ϑεὸς, καὶ ἀγαϑῶν τοῖς
χαὶ πόϑεν τοῦτο
ἀξίοις πιαρεχτικὸς. Ὅλον, δὲ 6 διάβολος — εὔσπλαχνοι. ya-
ριξζόμενοι ἑαυτοῖς, ὡς καὶ ϑεὸς ἐχαρίσατο ἡμῖν, ἐν χριστῶ etc.).
Chartac., cm. 14,5 X 10,5; ff. 1-60”, 60 -64 (vacua), 65-219, 220-224
(vacua), 225-327”, 327'-328 (vacua), 329-368", 868-869 (vacua), 370-386”,
386" (vac.), 387, 388-393 (vacua), 394-400; s. XV scripserunt quatuor
librarii: a — ff. 1-60 + 177-304 + 368-868": D — ff. 65-176; c = ff. 305-
927" + 870-386" — 387 | 394-400: d — ff. 829-362. De ordine ff. resti-
- tuendo v. sup.
9. II. A9)
2 Matthaei, 59 Marci, 94 Lucae, 155" Iohannis evangelia
cum indicibus: evangelio Matthaei praemittuntur (f. 3‘)
quinque versus ατϑαίου τόδε ἔργον ete., ut in cod. 5
203 Exorcismi: εἰς xoun9“ | ἄλλο | εἷς σεισμὸν | εἰς ἐμ-
πρισμὸν | εἰς ἐπιδροί ἐϑνὸν | εἰς ανομβρίαν.
Membran., cm. 15,2 X 12,2; f. 1 (vac.), 2-95", 95" (vac.), 96-201,
202 (vac.), 203”, 203" (vac.); 5. XIII-XIV. F. 201": | πληρώσας, εἰπον *
δόξα σοι ὃ ς᾽, ἀμήν: +
10. (II A 10)
1 Epicteti Dissertationes ab Arriano digestae (praemissa
epist. ad L. Gellium, Diibner 33) 336 Timaei Locri de
anima mundi et natura (Mullach Fragm. philos. II 38-46)
944 ϑεμιστίου ἐλεγεῖοι. oòs εἶπεν ὕπαρχος ἀναγορευόμενος
(Avtvyos οἴο., Anth. Palat. IX 292 Diibner) 344 Κατὰ
La "
PARTERRE De NERA
Ἃ ν΄
DX
τοὺς Wp apideriora, ἡ μονὰς καὶ e ἣν; Dench καὶ ἀρ ὥραν ἐ
γετο, ἕν δὲ ἐνούς διὰ τὸ μόνιμον — ἡ γῆ δὲ τὴν Ta deli
κάτη δέ ἔστιν αὐτοῖς ἡ ἀντίχαων (Ὁ) 345 + περὶ τῶν ἕξ
κατηγοριῶν. τῶν μετὰ τὰς ἀρχοειδεῖς τέτταρας χατηγορίας
(Μετὰ δὲ τὸν ᾿ τῆς ποιότητος λόγον τὴν χρονικὴν κατηγορίαν
ἐχιίϑεμεν. ὅπὸ dè more , προτάττειν ἢ ὑποτάττειν χρὴ, ἔχει
διαπορίαν --- οὔτε γὰρ τὰ μέρη ἐκείνων οὕτως ἀτόμοις συμ-
πέφυκεν ὡς ἐφ᾽ ἡμῶν, οὔτε τὰ γεννήματα οὕτως ἀπέσπασται,
ὥς πὲρ δὴ τὰ ἡμέτερα. ἀλλὰ ταῦτα μὲν ζητητέον ἐπτιτελέον
καὶ διαττορητέον : —).
Chartac., cm. 14,8 X 10,6;. ff. 1-333, 334-335 (vacua), 896-862 ;
s. XV scripsit Matthaeus Camariota (f. 362° sup. mg. cart. 360, tum:
Liber hic scriptus è manu doctissimi viri dnî Matthej Camariotj costan-
tinopolitanj: quem mihi dono dedit Anno dnî M° cecco Leaxtti). [prae-
ceptor ille optimus (2° m.) %MMiMiM)). F. 3383, expletis Arriani dia-
tribarum epictetarum libris: Πεπλήρωται σὺν FEO τὰ τοῦ ἀρρίανοῦ τῶν
ἐπικτήτου δατρίβῶν, βίβλίοις ἐμπερίεχόμενα τέσσαρσϊν. ὧν τὸ μὲν πρῶτον,
ἐν χεφαλαίοις τρίάκοντα περατοῦται. τὸ δὲ δεύτερον, τῷ εἰχοστῶ καὶ ἕχτω
ὁρίζεται. τὸ δὲ τρίτον, τοῖς εἰχοσϊτέσσαρσὶ περίγράώφεται. τῶ τετώρτω δὲ
χαὶ τελευταίω, τὰ δέκα πρὸς τρῖσὶ, τὸ πέρας ἐπὶσφραγίζεται. καὶ yagis
τῷ ϑεῶ τῷ δεδωκότι εὐμαρῶς ἡμῖν δἰανυσϑῆναι τοῦτο, ὃς καὶ χατὰ τὸ αὖ-
τοῦ σωτήριον ϑέλημα βίοῦν ἀξϊώσειεν ἡμᾶς. ἵνα τῆς αὐτοῦ μαχαριότητος
τυχόντες, τοῖς γνησίως αὐτόν ϑεραπεύσασιν εἰς αἰῶνας ἀποχειμένης, σὺν
πᾶσϊ τοῖς κατὰ τὸ ἅγιον αὐτοῦ ϑέλημα πολὶτευσαμένοις, συμβασιλεύοιμεν
εἰς αἰῶνας αὐτῶ. αἰνοῦντες. εὐλογοῦντες. ὑμνοῦντες αὐτόν. ἀμήν: —
F. 202": Γεωργίου τοῦ βάλλα ἔστι τὸ βιβλίον (delet.).
1 ΠῚ A IT)
Manuelis Chrysolorae Erotemata ab initio usque ad v. cvu-
σελεκτικὸς. καὶ συλογιστικὸς. ὃ ἂν καὶ τεαρατεληρωματικὸς Ὁ. 102
ed. Ald. 1526 (cf. ex gr. cod. Bon. Univ. 2700 et Laur.
S. Marci 308); subiciuntur (f. 99‘) alphabetum graecum,
notae quaedam tachygraphicae, (100) oratio dominica.
Membran., cm. 14 X 9,5; ff. 1-84, 85-99” (vacua), 99‘-100”, 100%
(vac.); s. XV scripsit Matthaeus Sebastus Lampudes (f. 84" rubr.:
τῶ ouvteheti) τῶν χαλῶν ϑεῶ yaois >. ματϑαῖος σεβαστὸς λαμπούδης ὃ πε-
λοποννήσιος +). F. 1" ornamentum variis coloribus pictum.
.12, (II A 12)
1 Maximi confessoris capitum de charitate centuriae I-IV,
K ἜΡΩΣ Rena
K MVTINENS. 11-12.
| preemisso ἀν να ad Elpidium (Migne, 90, 960-1080)
N 0p* [= μ0] Diadochi Episc. Photices capita centum de per-
fectione spirituali. Inc. Πάσης τενικῆς ἀδελφοὶ ἡγείσϑω ϑεω-
ρίας. πίστις. ἐλπὶς. ἀγάπη etc. Des. ὃ πλοῦτος τῆς χρηστό-
τητος τῆς βασιλείας αὐτοῦ. εἰς τὸν αἰῶνα καὶ εἰς τὸν αἰῶνα
τοῦ αἰῶνος ἀμήν: --- τέλος τῶν 0 κεφαλαίων τοῦ τοῦ {bis repet.)
ἁγίου διαδόχου ἐπισκόπου φωτικῆς τῆς ἠπείρου τοῦ ἰλλυρικοῦ.
ν τοῦ μακαρίου καὶ ϑεοῷ τῶ ὄντι: — (absunt definitiones de
quibus loquitur Photius ad Codd. 201 et 2301: latine ap.
Migne 65, 1167 sqq.) 85 [= 7] Marci monachi et ere-
ò mitae de lege spirituali et & 92) de iis qui putant se ex
ῃ operibus iustificari (Migne 65, 905-965) 102 [= 49] Io-
hannis Carpathii ad monachos in India, eorum rogatu, ca-
pita hortatoria centum. Inc. πρόλογος: Τοῖς ἐπὶ γῆς Pac
λεῦσι. ἑαρινὰ ἄνϑη προσάγοντές τινες τῶν προσαιτούντων etc.
d Des. xaù ὃ μένων ἐν ti) ἀγάπη ἔν t{@) ϑεῶ μένει καὶ ὃ
ϑεὸς EV ov”. ov ἡ dota) καὶ τὸ xgatos) ete.; — (latine
a ap. M. 85, 791-812) 114 [= gia] eiusd. capita asce-
tica CXVI. Inc. Καλὰ ἐξ ἀγαϑοῦ tà mavt(a) γεγόνασιν. καὶ
οὐχέστι ti πονηρὸν LT οὖσιν» etc. Des. «È τὸν χατορϑοῦντα.
κατ᾽ εἰχόνα καὶ ὁμοίωσιν ἀπεργάζονται Vv αυΐ ἡ d° χαὶ τὸ
x0' etc. (latine ap. M. ib. 811-829) 124" [= gx@] Tha-
lassii abbatis de charitate et continentia ad Paulum pre-
sbyterum centuriarum quarta inde a cap. σα usque ad
finem (M. 90, 1465-1469) 126 [= gxy] ὅτι δεῖ γέλωτ᾽ 8yx0"
syev (Καὶ τὸ n° πολλοῖς δὲ παρεωραμένον, οὐ μετρίας φυλα-
χῆς τοῖς ἀσκουμένοις ἄξιον. τῶ γὰρ γέλωτι ἀκρατεῖ — λογισ΄ τὲ
ὁ εὐγνώμοσι καὶ ἀδιαλειῖτ' μνήμαις τῶν ὑπαρξάντων ἡμῖν παρὰ
ϑεοῦ ἀγαθ᾽. ἀφ᾽ ὧν ἐγγίνεται τῆ ψυχῆ τὸ dr χν τὸν IV
σ΄ ἐξολ τῆς καρδίας | καὶ τὰ ἑξῆς) 126" [= ρχγ Ἵ Isaiae
abbatis orationes in illud ‘attende tibi’, 129” de malitiae
I ramis, 130" de animi morbis (latine ap. M. 40, 1194 sqq.,
ἢ 1197 sqq., 1155 sqq.) 131 [= 9x7] τοῦ ὁσίου rraroòs ἡμῶν
μακαρίου ἐχλογαὶ διάφοροι ἐκ τοῦ πρώτου λόγου (Ὁ τῶν ἁπάντων
δεσπότης ὃ pare ϑεὸς. apoo” τῶ γένει τῶν ἀνϑρώπων
χαρίζεται πάντοϊ — οὐ δὲ ἀσφαλίζεται av τὴν καρδ(ίανΣ
χαὶ τὰ ho) μελετ 7 ὕω) ἀτάκτως πορεύεσ). οὗτος ἀπολε-
ha
dea i
si. ria va i sh
) ἡ... ᾽ς Anni Mae Oi Va
3 Ἢ ΕἸ
Ἧν, νὰ
290
v IU - SI
è ἢ
Me
λυμένην ἔχει τὴν v. οὔπω γὰρ εἰσῆ) SAM neo.
plura). i MAI
Membran., cm. 13,5 X 11; ff. 1-4”, quae supplevit et exar. manus:
recentior 5. XV; + ff. 4‘-138 — «-94e, una eademque manu scripta
(ut mihi videtur, sed cf. Allen) 5. XI vel XII;-- ff. τὰν, quae sunt — —
palimps. ex ms. unciali et quaedam liturgica praebent s. XII-XIII
exarata.
13. (II A 18)
,
1 Menologium 7 arootodosv® . εἰς διαφόρους uv ἁγίων.
9 “ήλωσις ἀκριβὴς ov καϑεχάζστην) κεφαλαίων τοῦ
Giov) χρόνου τοῦ ἀπο ἀρχομένης Sic) απὸ τῆς me <= w'?)
x: {= xvoraxijs) τοῦ πάσχα 11 Acta Apostolorum
77 Epistulae: catholica Iacobi, 83" prior et altera Petri,
94” I-III Iohannis, 103 Iudae, 104” Pauli ad Romanos ab
initio usque ad v. εἰς ὑπακοὴν πίστεως ἐν πᾶσι (I 5).
Membran., cm. 10,7 X 8; ff. 1-9, 10" (vac.), 107-104, 105 (vac.);
s. XV. F. 10": Praxes uarie incerto auctore. F. 104": Reliqua in codice
sequen., sc. in cod. deperdito 14; id quod confirmatur a Gabardi I 84:
‘ pars reliqua <epistulae D. Pauli ad Romanos), ne littera quidem
omissa, cum ceteris paulinis epistolis habetur descripia ab eadem
manu in sequenti codice eiusdem omnino formae cum hoc. Quare
conicere licet unum eundemque codicem bibliopegam in duos vel
errore vel certa quadam causa divisisse ’.
+14. (II A 14)
Desideratur hic codex. Gabardi I 35: ‘ Epistolae omnes
Divi Pauli Apostoli eodem ordine quo sunt editae. — Codex
membranaceus saeculi XV in 12°. Est pars, ut modo dixi
{v. ad cod. 13), superioris codicis, sed integrior. Periodos
illas epistolae ad Romanos, quae ibi insunt, recentior ma-
nus hic in altera paginula descripsit ’.
*15. (III A 1)
1” adnotationes quaedam philosophicae, geographicae, astro-
nomicae ete., quas manus recentior exaravit 17 Nice-
phori Blemmidae isagogicae epitomes liber II de auscul-
tatione naturali, praemisso indice capitum (Migne 142,
1021-1320); subiciuntnr (f. 155 = 047) diagrammata duo
astronomica 157 [= gu] fragmenta philosophica: a ἱστωϊ-
tato τρεῖς — λογικὴ, ? περὶ τὸν λόγον καὶ τὴν διάλεξιν ;
ὁ Ὁ τέλειος ὀφείλει εἶναι καὶ ϑεωρητικὸς τῶν ὄντων -- καὶ
ato 8 -16. 7
e) cn τὴν μὲν σοφίαν τῶν ϑείων καὶ IRAN:
ἰστήμην - τέχνης, ἥγουν τῆς ἀρετῆς; ὃ ἀρεταὶ δὲ γενικώ-
προΐστασϑαι τῶν τέχνων; d (Msc ἐστὶν ἀρχὴ κινήσεως καὶ
ἠρεμίας --- πάντα γὰρ ὅσα μὴ ἀπὸ τύχης ἢ ἀνάγκης, ταῦτα
φυσικὰ; e (Οδὲ περὶ ἀρίωνα καὶ πλάτωνα, διαφέρειν ἡγοῦνται,
ἀρχὴν καὶ στοιχεῖον --- γίνεται ἔμψυχον ἢ ἄψυχον; f ἡ στέ-
ρησις ϑεωρεῖται ri τῶν tum spatium vac.) ὡς τὰ παιδία
δυνάμει γραμματικὰ ὄντα, ἐστέρηνται ταύτης; I {(Θ)αλῆς φι-
λοσοφήσας ἐν αἰγύπτω, ἦλϑεν εἰς μίλητον πρεσβύ77, οὗτος
δοκεῖ nec plura 158 diagramma astrologicum, cui subi-
citur explanatio: τουτὶ τὸ διάγραμμα καλεῖται Isua"?. χεῖται
δὲ ἐν δώδεκα τμήμασιν. ἤγουν ἐν δώδεκα ζωδίοις — εἶτ᾽ ἀφε-
λόμενος ὑπὸ τῶν ἢ, ὃ ενατπολοιφϑεὶς ἀριϑμὸς, οὗτος τίϑεται
ἢ τῷ πρὸ αὐτοῦ ἢ τῶ μετ᾽ αὐτὸ ζωδίῳ, τοῦ ὑπὲρ γῆς μεσου-
ρανήματος ἢ τοῦ ὑπὸ γῆς: -ἰ- 175 Procli diadochi lycii
elementa physica 228 [= ocra] Definitiones in ordinem
alphabet. digestae: ἀρχή ἔστι (tum spatium vac.) | «tria
ἐστὶ (sp. vac.) ἀπόδειξεις ἐστὶ, μέϑοδος διὰ συλλογισμῶν,
ὅταν ἐξ ἀληϑῶν καὶ πρώτων ὃ συλλογισμὸς γίνεται --- Χρόνος
ἐστὶ μέτρον τῆς τῶν κινουμένων κινήσεως.
Chartac., cm. 21,2 X 14,7; ff. 1. (vac.), 1‘-2, 3-16" (vacua), 16°
[S. Nicephori Monachi et Presbyteri Opera), 17-155, 156 (vac.), 157”,
157" (vac.), 158, 159-174 (vacua), 175-181, 182-227 (vacua), 228-229;
ff. 18-229 numerantur «-008; s. XV.
16. (III A 2)
2 adverbiorum elenchus (χρόνου δηλωτηκα: a νῦν. τότε. ὅτε.
αὖϑις --- εἰρωνίσεως : “« αἰβοῖ: a) ib. mg. nomina anima-
lium 3" Anonymi schedographia (ἀρχὴ σὺν ϑεῶ ἁγίω
τῶν μικρῶν σχεδίων: “« [περὶ σχεδίων del.] Σοφὸς τίς ἐρωτη-
ϑεὶς. τί ἐστὶ φίλος, ἔφη. μία ψυχὴ ἐν δυσὶ σώμασιν --- ὃ αὐτὸς
ἐρωτηϑεὶς ποῖος βασιλεὺς ἄριστος, ἔφη. ὃ τοὺς φίλους δωρεαῖς
συνέχων τοὺς δὲ ἐχϑροὺς διὰ τῶν εὐεργεσιῶν φίλους ττοιούμενος)
5 [Gregorii Nazianzeri] Christus patiens usque ad v. 2593
(Καὶ σοὶ χαριστήριον ete; Migne 38, 338) 108 fragmenta
varia ascetica: a μνημόσυνον τὸ λογομὲν sic) τὴ e τῆς
ἀπόκρεω ete.; ὃ Ἔτι dedueda te ὁσίας AAT αἱ ὃ ἰανα-
παύσεως etc. --- e Τὸν ὑπεράτπειρον καὶ τπτάνμεγαν ἔλεον τοῦ
ϑεοῦ ete.; des. καὶ συμφώνοις τιτασμοῖς ὑπὲρ αὐτῆς αἰτησώμεϑα.
Chartac., cm. 21,3 X 15,3; ff. 1" [Gregorij Nazanzeni sic) | poema
dramaticu), 1” (vac.), 2-4 (recent. manus), 5-106, 107 (vac.), 108 (recent.
man.), 108" (vac.); s. XV. F. 5 summo mg.: 2 Ζς
γι] χα
17. (III A 3)
Aristophanis: 1 Plutus a v. 218 πολλοὶ γ᾽ sic) ἔσονται
χ᾽ ἄρτεροι (sic) νῶϊν ξύμμαχοι usque ad finem, cum glossis
interl. et scholiis marg.; 28" Nubes cum glossis interl.
praemisso argumento VIII (Diibner) et indice personarum.
Chartac., cm. 21,8 X 14,6; ff. 1-69; 5. XV ([ 28": EzZioo0di τὸ μέσον
τοῦ βιβλίου ἐν uivì ucotiw ἢ w®' ΕἾ! τοῦ ἔτους sot (= 8 marzo 1469)
N sic); f. 69": δόξα τῷ δὼ" τῶ τελειώσαντι τὴν παροῦσαν δέλτον :»
Ἐτελειώϑη τῶ παρῶν βιβλίον ἐν uivei μαρτί (510) τς ὥρα ιβ mol èvd. B: |
(rubr.) τελος εἵλειφεν πυχτὶς τέρμα τοῦ ϑεοδόρου :- | ὥσπερ ξένοι χαί-
ρουσιν ἡδὲν πατρίδα. χαὶ οἱ ϑαλλαττεύοντες εὐρεῖν λημένα. οὗτος χαὶ
ἢ γράφοντες εἰδὴν βιβλίου τέλος :- | (rubr.) | ἐτελειώϑη ὑ παροῦσα δέλ-
τος [ἡρ 3. delet.] χιώχιθος, χαμοῦ τοῦ ϑεώδορου :- tum monocondylion).
Cf. Zuretti, Analecta Aristoph. p. 15.
18. (III A 4)
| Nemesii episc. Emesae de natura hominis (Migne 40, 504-817).
Chartac., cm. 22 X 14; ff. 1-66; s. XV. F. 1" s. mg.: 200 . carte.
*19. (III A: 5)
1 Iohannis Chrysostomi liturgia [20 ‘ Missa Scti Ioan-
nis Chrysostomi . e . greco . in : latinum traducta : //°
48 ‘ Ritus missae Caldeorum <sic) Maronitarum ab Am-
brosio Comite. V. J. doctore Canonico Congregationis Late-
ranensis ad uerbum servata de industria verborum puritate
fideliter traslati’ Paratus sacerdos etc. [latine] 88° al-
phabetum syriacum 154-91" liturgica syriace binis co-
lumnis exarata 158 liturgica aethiopice 170 Basilii
Magni liturgia armenice].
Chartac., cm. 20,8 X 14; ff. 1" (vac.), 1”, 1-18, 19 (vac.), 20-44”,
145-41 (vacua), 48-86”, 86‘-88" (vacua), 88", 89-91" (vacua), 91"-154,
x
Me,
dal
pa Hi ἧς ἢ ΤῊΝ | Zius Gariffte dn Gartenia (Allen) ἢ | ced) |
Augusti MDXVII; f. 169 (rubr.): missale în lingua armio®:: (spatium
vacuum, tum) cti qui sunt în cypri | humilissimus Episcopus arme-
niora | dauid (david mg. ead. manu) istam missam in linguam | ur-
menicam, qui sic) fecit sanctus basilius | m° . cccc° 19 : în octobrio .
34 (510) : || ἐγῶ επΐσκοπος τῶν ἀρηιένιών (sic) ἔγραψα τὴν | λουτριν (sic)
τὴν ἀρῃιένϊκὴν . τοῦ αγϊοῦ βασιλίοῦ : in custodiae folio post. recto (recent.
manus): Scritto in Roma del 1519 li 24 sic) di ottobre da Davide
Vescovo di Cipro). F. 1": 1. Aliqui ritus Ecclesiastici [Liturgici add.
manus recent.] Ca/deorà Maronitarà | 2 mummmummumunm. FL. 155°
et 156" imagines Crucis ornatae.
20. (III A 6)
1 Theodoreti episc. cyrensis de providentia orationes I-IX
usque ad v. καϑάπερ τινὶ τάφῳ παραδιδόμενα, εἶτα χωννύ-
μενα χαὶ (Migne 83, 556-737 lin. 1) 113 eiusd. graecarum
affectionum curationis sermo VI de providentia Dei (M. 83,
956-992).
Chartac., cm. 20,8 X 12,8; ff. 1-133, 134-136 (vacua); s. XV. F. 113
s. mg.: ex opere theodoreti in duodecim libros distributo. hic unus ex-
cerptus est qui est de prouidentia diuina vt cum decem alijs de proui-
dentia sermonibus coniungi commode posset.
21, (III A 7)
2 <«Constantini Lascaris) de verbo (capiti περὶ τῶν εἰς ui
subiciuntur quaedam στερὶ τῶν δημάτων τῶν μέχρι παρατα-
τικοῦ κλινομένων ; des. rubr. ἔτι τὰ εἰς ὦ χαϑαρὸν τὴ vi διφ-
ϑόγγῳ παραληγόμενα. οἷον ὀπυίω. ἀγυίω. τι Ksic, 1. ἔτι) τὰ
εἰς δὼ πρὸ τοῦ δῦ ἔχοντα. οἷον κυλίνδω. σπένϑω :) 22 σερὴ
τῶν συνωνύμων ῥημάτων κατὰ στοιχεῖον. (ἀρχὴ τοῦ α. ᾿᾿γαπῶ.
φιλῶ. ἀσπάζομαι. στέργω. [ἐρῶ ὅϑεν ἔρως mg.] ποϑῶ --
Ὠφελῶ. ὀνίνημι. λυσιτελῶ. συντελῶ: Τέλος) 32 ᾿Ιωάννου
φυλϊκαίνου <del.; φιλοττόνου mg.) ἀλεξανδρέως τοῦ γραμμα-
τικοῦ περὶ τῶν διάφορα σημαινόντων διαφόροις τόνοις καὶ τενεύ-
μασι κατὰ στοιχεῖον (ἀρχὴ τοῦ a: ᾿γέλαιος ὃ ἀμαϑὴς. ἂγε-
λαῖος ete.); ed. P. Egenolff, Breslau 1880 44 λεξικὸν περὶ
πνευμάτων ἐκλεγὲν ἐκ τῶν πνευμάτων τρύφωνος χοιροβοσκοῦ
ϑεωδωρίτου χαὶ ἑτέρων (Τὸ @ πρὸ ἑαυτοῦ ψιλοῦται ἀεὶ Τὸ ἃ
‘i $
13
Erioò τοῦ β. i, ἄβυδος ᾿ἀβειρὼν toe ogni 54. 3
τῶν πνευμάτων τῶν ἕξ διφϑόγγων | αι ἐπιφερομένος ton ἐν
ταῖς ὑπὲρ μίαν συλλαβὴν λέξεσι, ψιλοῦται --- οὖς δὲ τὸ ὠτίον
καὶ οὔ ἀρνητικὸν ἐπίῤῥημα ψιλοῦται) 4) περὶ τόνων ἐκ
τῶν χοιροβοσχὸῦ αἰϑερίου φιλοϊτόνου καὶ ἑτέρων (πᾶν ὄνομα
μονοσύλλαβον οὐδέτερον περισπᾶται. οἷον πᾶν. πῦρ. κῆρ. ὧς
— βουβὼν. ἑλικὼν καὶ χιτὼν ξενὼν ἅμα νιφὼν. κιϑαιρὼν.
Τ᾽ ἄλλα πλὴν κανὼν μόνο) Θ᾽ Excerpta grammaticalia:
a Τὸ αὖ ὅτε ἔνι παραττληρωματικὸς σύνδεσμος, συντάσσεται
μετὰ εὐχτικοῦ — οἷον παρὰ ἀριστείδη πάντας ἂν ἡγοῦμαι φῆς
σαι μὴ εἶναι καλλίω τῆςδε λαβεῖν ἀριστοχρατίας εἰχόνα; ὃ Ἐπι-
τατικὰ μόρια εἰσὶν ἑπτὰ. ἃ --- ἐριπόϑητος è ἄγαν ποϑητός;
c Στερητικὰ μόρια πέντε. ἃ — καὶ νόϑος ὃ ξένος καὶ ἀλλό-
τρίος; d etymologia vocum λύπη et Vione, e Τὸ ἃ πρὸ
δύο συμφώνων ὀξεῖαν ἔχει. οἷον κάλλος --- εἰ δὲ ἀπὸ Ontani
γίγονται περισπομένην ἔχουσι οἷον μαῖα γραῖα σὺν τούτοις καὶ
τὸ γαῖα.
Chartac., cm. 20,5 X 14,5; ff. 1” (vac.), 1"-185, 18*-21" (vacua),
21"-30, 31 (vac.), 32-39”, 39Y-43 (vacua), 44-64”, 64" (vac.), 65”, 65" (vac.);
5. XV scripsit Georgius Valla (£. 21": yewoyioo ὃ οὔαλλα (corr. βάλλας)
πλαχεντίνος ἔγραψε; f. 307 γεώργιος 6 οὐάλλα corr. βάλλας) πλακεντίνος
ἔγραψε; f. 39: γεώργιος 6 οὐάλλα corr. βάλλας πλαχεντίνος ἔγραψε ἔστι
dè καὶ τοῦτο τὸ YU (βιβλίον Ὁ) μετὰ éregoîs (sic, ut videtur) ἐωάννου
ἀντωνίου τοῦ φυλικαίνου ἐμοὶ πρὸς ἅπαντας φιλτάτου; f. 65: γεώργιος
ὁ βάλλας {sic 18 m.) πλακεντῖνος sic) ἐξέγραψε ἑαυτῶν καὶ τοῖς φίλοις,
κοινὰ γὰρ τὰ τῶν φίλων, ὡς πυλάδης παρὰ τῷ Εὐριπίδῃ ex τοῦ Εὐριπίδου)
ἔφη). F. 1: ᾿λβέρτου πΐου καρπαίων ἄρχοντος χτῆμα; ib. index latinus.
22. (III A 8)
1 Heliodori grammatici commentarium ad Dionysii Thracis
artem gramm. (Ὅτι μὲν οὖν χρησιμώτατον τῶ βίω τέχνη.
παντί που δῆλον. ἀπαλάττει γὰρ πενίας --- ἀσϑενὴς μὲν ἐγὼ...
σὺ δὲ ἰσχυρὸς. καὶ ὅμως ἀσϑενὴς ὧν. σὲ ἰσχυρὸν ἔτυνψια)
73 Gregorii Corinthii de graecae linguae dialectis usque
ad ἀλκαῖος ἀλκάος. καὶ ἀρχαῖος, ἀρχάος: x Τέλος τῶν dia
λέχτων (p. 596, 5 Schàfer) 80 Ida περὶ τῆς κλίσεως τῶν
ἀρσενικῶν ὀνομάτων (Ἅπαν ἀρσενικὸν ἑλληνικὸν ὄνομα. εἰς ἕν
τῶν σπιέντε τούτων συμφώνων τελευτᾶ. ἢ γὰρ εἰς σ΄. di" ὡς
αἴας. καὶ δημοσϑένης — Περὶ δὲ κυρίων καὶ προσηγοριχῶν
\
ἐν}
è
9 ᾿ Καὶ σιερὶ μὲν ὀνόματος τοσαῦτα)
"
rata” τύ
ΥΩ τὰ
ia ἘΝ 2 na)
o scan καὶ ἀριϑμητικῶν ἐν τοῖς ἔμπροσϑεν εἴρηται ἡμῖν:
99 Nomina mensium
apud Romanos, Aegyptios, Macedones, Cappadoces, Grae-
cos, Bithynos, Cyprios et Athenienses (vacua est columna
cui titulus {M)mves ἑβραίων).
Chartac., cm. 21,2 X 15,5; ff. 1-99", 99" (vac.); 5. XV.
23. (III A 9)
1 τοῦ ἁγίου μαξίμου: Aéyer ὃ ϑεοφόρος καὶ ὁμολογητὴς μάξι-
μος év τῆ ἐξηγήσ(ειΣ τῆς ἱερᾶς Aerrovoy(sias), ἧς ἡ ἐπιγραφὴ.
περὶ τοῦ τίνων σύμβολον ete., sc. Maximi confess. mystagogia
cap. VIII (Migne 91, 688); des. οἷον νεκρὸς μετὰ μικρὸν τῇ
τοῦ ζωοποιοῦ πνεύματος ἐνεργείᾳ ζωοῦται καὶ πρὸς αὐτὸ τὸ
ζωοποιὸν σῶμα καὶ «iua μετασκευάζεται 2 Symeonis thes-
salonicensis arch. de divino templo, de eius ministris, epi-
scopo, sacerdote, diacono, de sacris eorum vestibus et de
sacrosancta missa (Πρόλογος : + ἘΣ ἀγάπης Isias κεχινημέ-
vor — τῆς αὐτοῦ χαταξιωϑῶμεν ἀνεκφράστου καὶ αἰωνίου κοι-
vovias. χάριτι καὶ φιλανία αὐτοῦ qu” τοῦ υἱοῦ τοῦ ζῶντος
ϑὺυ ὦ πρέπει δόξα ete.); ed. in Goari Euchologio p. 179
24° Nicolai Cabasilae explanatio divinae et sacrae liturgiae,
praemisso indice capitum (sunt capp. e-us; primum est
περὶ τῶν τελουμένων ἐν τῇ τροσαγωγὴ τῶν τιμίων δώρων.
διατί μὴ ἐξ ἀρχῆς ἐν τῷ ϑυσιαστηρίῳ τίϑεται τὰ τίμια δῶρα;
extr. est περὶ τῆς ἐπὶ τῇ κοινωνίᾳ τῶν μυστηρίων. κοινῆς
εὐχαριστίας. καὶ τῶν πρὸς τῷ τέλει τῆς ἱερουργίας εὐχῶν; des.
ἀλλ᾽ ὃν ὕστερον μόλις εὕρομεν, ὃ ἀληϑινὸς ϑεὸς ἡμῶν cum
doxologia) 92 εὐχὴ ὅταν ϑέλει ὃ ἱερεὺς κοινωνῆσαι ἄνϑρω-
πον (Κύριε inoodò χριστὲ υἱὲ καὶ λόγε τοῦ ϑεοῦ τοῦ ζῶντος...
ποιμὴν καὶ ἀμνέ — ὅτι σὺ εἶ μόνος ἀναμάρτητος καὶ δυνά-
μενος ἀφιέναι ἁμαρτίας. ἀνομίας καὶ ἀκαϑαρσίας. καὶ σοὶ
rosea πτῶσα δόξα etc.) 94 varia ascetica; sc. a ἀπορίαι
et λύσεις (ex gr. Εἰς τὸ, ὅτι πνὰα διῆλθεν ev αὐτῶ καὶ
οὐχ ὑπάρξει etc.: du Καλείσϑω μὲν ἡ λογικὴ πνεῦμα τόπος
δὲ ταύτης τὸ σῶμα etc.); ὃ Ἰππολύτου. εἰς τὸ i) σοφία @xo-
δόμη“ ἑαυτῆ οἶκον (Χριστὸς ἡ τοῦ ϑεοῦ σοφία καὶ δύναμις
τὴν ἑαυτοῦ σάρκα -- τὴν ϑείαν αὐτοῦ σάρκα καὶ τὸ ἅγιον
αὐτοῦ αἷμα, δέδωκεν ἡμῖν ἐσϑίειν καὶ rive, εἰς ἄφεσιν ἅμαρ-
ASTE ς Πάλιν pre, τοῦτο ἄνες EDS γοῦν. ὅτι χρειττοτέρι
ΝΕ ὁδὸς αὕτη ὑπάρχει, ἵνα ἕκαστος τὸ ἀγαϑὸν ὅπερ μετὰ Yes SS
ἘΣ τον ἐλπίζει --- ἕν τι ἐξ ὁρατῶν καὶ ἀοράτων γινόμενον; d Πολ-
A λοὺς ἔχω φύσει μισοῦντας — καὶ τὸ μαχόμενον, περιγενέσϑαι
τῶν ἡδονῶν; 6 τοῦ γερμανοῦ + τὸ μοναχικὸν σχῆμά ἔστι
: κατὰ μίμησιν τοῦ Sen orrore χαὶ βαπτιστοῦ ἰωάννου — καὶ
ci ζώνη δερματίνη περὶ τὴν do αὐτοῦ 96 index rerum in
bo. cod. memorabilium (mg. + εἰς τὴν oranra! λειτουρῖ %)
È E Chartac., cm. 21,5 X 15,3; ff. 1-91", 91" (vac.), 92-96; 5. XV. Ff.1
ἃ i» et 96" exaravit manus recentior. Ff. 2-96 numerantur us.
è
na
24, (III A 10)
the 1 Index latinus 2 <Procli lycii diadochi) libellus de
a A, sphaera (Ἄξων χαλεῖται τοῦ xbcuov ἡ διάμετρος αὐτοῦ — ὃ {
Ra; δὴμερον (Sic) προστεϑὲν τῆ τοῦ τετραγώνου τελευρᾶ. τετραγω- i
ee γικὴν ττλευρὰν. τοῦ δοδέντος ποιεῖ) 9 eiusd. hypotyposis i
positionum astronomicarum (Πλάτων ὃ μέγας © ἑταῖρε — ἵνα --
A γένηται καταληπτὸν τὸ μέρον τῶν ἐν αὐτοῖς) 44 Εἰ βούλει
δ ὦ εὑρίσκειν ἀπὸ τῶν αἰγυτιτιακῶν μηνῶν, τούς te ἑλληνιχοὺς καὶ
pe δωμαικοὺς μῆνας, λάμβανε — ὃ κατὰ ῥωμαίους μὴν. καὶ αἱ
καταλειπόμεναι ἡμέραι εἰ τύχοι; et similia 49 Iohannis
fa» Philoponi de usu astrolabii (Τὴν ἐν τῶ ἀστρολάβω — ἐπὶ
<a ϑάτερα); tum 61°-62 capita tria eadem quae in cod. Ma-
ὯΝ δὲ gliabech. 2 f. 160 (Studi ital. ΤΙ 546).
Ra PA Chartac., cm. 20,8 X 14; ff. 1", 1" (vac.), 2-48”, 487 (vac.), 49-62;
c s. XV. Nonnulla marg. adnotavit, ff. 61-62 exaravit Georgius Valla.
be 25. (III A 11) |
ST 1 index graecus 2-101" + 113-132 Libanii rhetoris epi-
ΝΕ stulae (Wolf) 197, 532, 1, 326, 1120, 82, 623, 841, 425, 109,
Da 121, 143, 223, 222, 192, 211-212, 214-216, 225, 242, 228, ἧ
“Di 230, 237, 240-241, 243, 245, 247, 255, 259, 262-264, 270-272,
JR 337, 345-346, 1590, 367, 258, 302, 1126, 374, 380, 388, 384,
394, 396-400, 402, 408, 415, 423-424, 436, 430, 439-441,
450, 466, 461, 239, 207, 8, 12-13, 19, 21-23, 26-27, 30, 33-35,
37, 41-42, 59-60, 64, 66-68, 70-71, 73, 80-81, 83, 93, 95,
a 100-102, 104, 106, 112, 114, 119, 122, 125, 132, 153, 155, x
i 157, 183-184, 191, 195, 203, 224, 965, 1039, 1038, 1096,
Ψ Ἂν »
toria; RSI
MVTINENS. 24-26.
48-49, 163, 378, 167, 1183, 372, 62, 1184, 429, 333, 1033,
i "i 417, 1143, 1147, 1105, 550, 1111, 1086", 718, op (Arre
dip: Φάλβιος οὑτοσὶ νῦν εἰ καὶ μὴ πρότερον — καὶ ἔχοις ἂν,
2 , 5 È -
ὥσπερ ὃ ἔχτωρ λέγειν. οἶδ᾽ ἐπὶ δεξιὰ, οἶδ᾽ ἐπαριστερὰ), 923,
256, 335, 1060, 1148, 354, 580, 78, 227, 79, 1125, 1045, 491,
1054, 1088, 414, 1185, 449, 1186, 429, 327, 137, 250, 304,
1122, 1133, 1118, 1132, 827, 1034, 532, 131, 978, 605, 611-612,
658, 690, 182, 707, 3888, 301, 1119, 875, 1046, 866, 883, 423,
1069, ‘721, 1135, 1035, 1040, 1047, 551, 1028’, 673, 730,
1059, 1062, [f. 113] 336, 946, 167, 18, 303, 1042, 1134, 159,
776, 382, 1187, 791, 320, 248, 643, 1071, 683, 653, 1091,
1044, 293, 1078, 1051, 1053, 1140, 1041, 494, 983, 96 usque
ad v. καὶ προστίϑεμεν εὐχὰς τοῖς γράμμασι, κἂν ἐχεῖνοι Ὁ. DO
lin. 1 ab imo 102-112 Aeschinis oratoris epistulae
(Hercher) 12, 1-11 [initio epist. 12 adiecta est in mg. in-
terpretatio latina, quae incipit: ἴσο me ad rem. pu. con-
tuli trigesimo terti(o) etatis anno: non me hercule ea scena
vt aiebat demostenes etc.] 133 fragm. Genesis, ab initio
a
usque ad v. ὃ
Chartac. cm. 21 X 14; ff. 1”, 1' (vac.), 2-101", 101° (vac.), 102-132”,
132” (vac.), 133-134, 135-137 (vacua); 5. XV. Ff. 133-134 exaravit re-
cent. imperitus librarius. F. 2" inf. mg. stemma quoddam gentilicium
variis coloribus pictum.
ἔχει ἐν ἑαυτῶ καρττὸν σττέρματος σπόριμον 1 29.
26. (III A 12)
1 alphabetum graecum, oratio dominica, salutatio evan-
gelica, sententiae variae, index latinus 2 <«Constantini
Lascaris) de octo partibus orationis pp. qii-dv ed. Ald. 1512;
subicitur: α περὶ τῶν καταλέξεων τῶν ἐπιϑέτων (Τῶν ἐπι-
ϑέτων τὰ μὲν sis as οἷον ὃ πᾶς τοῦ παντὸς --- ὅτι τὰ οὐδέ-
τέρα τῶν ἐπιϑέτων ἔπονται τῇ κλίσει τῶν ἰδίων ἀρσενικῶν);
ὃ σημείωσαι ὅτι τὰ εἰς ος καϑαρὸν λήγοντα ὀνόματα συναι-
ου ου
δ: , » -
ροῦνται ἐν πάσαις ταῖς πτώσεσιν — πλόον ὦ πλόε
»" ς pag PSE
47 περὶ ἀνωμάλων δημάτων κατὰ στοιχεῖον (ἀρχὴ τοῦ a. Atw
27 tà 2725
ἀόριστος ἀάσϑη, ἄγαμαι. μέλλων ἀγάσομαι — π΄ ὠφέληκα
ἀόριστος ἃ ὠφέλησα); pp. dvi*-siii laud. ed. Ald. 55° Try-
phonis grammatici de passionibus dictionum, pp. dv-dvI
#4 1 ξ Ke x ea È » ᾿ ì Lal e
'GIsIIRa RAC ARI NI CALCRRO
eiusd. edit. (des. ἫΝ δῶ ἀντὶ δῶμα A (sic) ἀντὶ ἜΤΗ -
λωνα. τέλος τῶν παϑῶν) 58" Choerobosci de tropis poe-
ticis (τρόποι ποιητικοὶ οὗτοι. ‘AXlnyogia Μεταφορὰ — ἢ προ-
como. ἢ χρονω. ἢ διαϑέσει. ἢ ἐγκλίσει. ἢ σχήματί :- τέλος);
οἵ. Walz VIII 802 sqq. 62 ἀγαμέμνων (Ὁ βασιλεὺς ἀγα-
μένων. μέγας ἦν. λευκὸς εὔρινος. δασυπώγων μελάνϑριξ ete.):
πενέλαος (μενέλαος. ὃ τούτου αὐτάδελφος, κονδὸς εὔσϑητος etc.)
— πύῤῥδος ὃ καὶ νεοπτόλεμος ὃ υἱὸς τοῦ toga ἀχιλλέως
(τύῤῥος ὃ καὶ νεοπτόλεμος, εὐήλεξ. λεπτὸς etc. ; des. οὗτος δὲ
ὑπηρχὲν υἱὸς τοῦ ἀχιλλέωο) ΟἿ Τοῦ σοῦδα {8. v. Γράμματαλ):
Ὅτι τὰ γράμματα, φοίνικες ἐφεῦρον πρῶτοι ete.; des. ταύτην
δὲ τὴν ἐπιστήμην ἐφεῦρον αἰγύπτιοι ἐκ τοῦ ἀπλέτου τῆς γῆς
χαὶ διαιρέσεως τῶν χώρων προδιδαχϑέντες, εἴτα καὶ συγγρά-
ψαντες 67" graecarum litterarum inventores Palamedes,
Cadmus, Simonides, Epicharmus; cf. cod. 2 f. 116 68 0d-
δέποτε πρὸ τοῦ Δ. 7. π. Ὁ. G δύναται γράφεσϑαι 7 — πρὸ
δὲ τοῦ ζ. Gi ἀπολείπει οἷον συζητῶ συστρατεύω 10. πλά-
τῶν τῆς πεδεύσεως ψυχὴς οὔτε ἄνϑρωποις οὔτε ϑέοις τιμιώ-
τερον etc. ib. ἑτερόφϑαλμος et μονόφϑαλμος quid signi-
ficent [ib. testimonia <Plinii VII 56), Cornelii Taciti
{Ann. XI 14), Lucani <III 320-321) de origine litterarum
alphabeti] 69 Georgii Choerobosci de spiritibus (Τὸ στε-.
ρητικὸν a ψιλοῦται. πλὴν τοῦ ἅλυσις χαὶ dns — καὶ τὰ λοιπὰ
σπλὴν τοῦ È ἀφ᾽ db (sic) ἑαυτοῦ. ἑαυτῷ ἑαυτὸν καὶ ἔϑεν. ὡς
χαὶ ὅμηρος οὗ ἔϑεν ἐστί χερείων: Τέλος πνευμάτων ἢ τῶν
δασινομένων φωνηεντῶν γεωργίου τοῦ χοιροβοσκοῦ) 83 περὶ
ἀντωνυμιῶν: ἐκ διαφόρων (ex εἰς διαφορῶν) [διὰ κωνσταντί-
vov add. 2* m.] (ἀντωνυμία ἐστὶ μέρος λόγου πτωτικὸν ἀντὶ
ὀνόματος τιϑέμενον --- καὶ αὐτοὺς. αὐτὰς αὐτὰ. καὶ We δω-
ρικῶς ἄρτι αὐτὰς : τελὸσ (Sic) τῶν ἀντωνυμιῶν) 89 Apo-
phthegmata septem sapientum (σόλωνος ϑεὸν σέβου. γονεῖς
αἰδου --- φείδου τῶν ἰσίων καὶ τῶν ἡδέων) 90 varia; in
his de genealogia Eteoclis et Polynicis, Orestis etc.
90" nomina mensium apud Aegyptios, Romanos, Macedones,
Hebraeos, Athenienses 91 ἐπίγραμμα ἀριστοτέλους ἐπὶ
τῷ πλάτωνος τάφῳ (Βωμὸν ἀριστοτέλης ete.; Anth. Pal. ap-
pend. III 47 vv. 1-2 Cougny).
di
hi
Ù
Ms
asa
TINTE pesi: ="
| Cha aa o XI 14; ff. 1-64, 845.88 ἘΣ 67-92; 5. XV
pserunt tres librarii, a = ff. 2-20, © = ff. 21-58‘, c = ἢ 58-64
L 69-91; varii recentiores addiderunt quae o in f. 1, 67-68
τ τοὺ [htine exar.] 92”.
27. (III A 13)
1" Aristophanis Plutus praemisso indice personarum [post
ἱερεὺς δὸς subicitur προλογίζει de ὃ καρίων], DT Nubes a
v. 50 ὄζων tovyòs etc. usque ad finem; cum glossis interl.
et nonnullis scholiis marg.
Chartac., cm. 20,1 X 15; ff. 1-53, 54-56 (vacua), 57-114; s. XV.
Indicem personarum Pluti et scholia marg. exaravit manus recentior.
F. 1": Aristopha” Comediae. Cf. Zuretti Analecta Aristoph. p. 16.
28. (III A 14)
1 ἀριστοφάνους Bios XV (Diibner) 1" Aristophanis Plutus
praemisso (ff. 1" + 2°) argumento I et indice personarum,
44 Nubes praemisso argum. VIII; cum glossis interl. (nigro
atram. exaratis ad Plutum, rubro ad Nubes) et scholiis marg.
Chartac., cm. 20,5 X 14; ff. 1-11" (vacua), 11", 1, 2” (vac.), 27-97,
᾿ 98" (vac.), 98", 1-τ| (vacua); 5. XV. Ordo foliorum ita restituendus:
τοῖν + 1-76 + 85-92 + 77-84 + 93 sqq. F. 97" τὸ τέρμ ὧδ᾽ ἐστὶ dodua-
τος τοῦ δευτέρου: “κ τέλος τοῦ ἀριστοφάνους. F. 2% - δημητρίου καὶ sU-
φημΐας : τοῦ πανιδιωτου (rec. man.). F. 11" (in principio): Τοῦ ἐπιφα-
vovs ἄρχοντος ἀλβέρτου πίου τὸ βιβλίον | Aristophanis plutus. nephele.
F. 98": Γεωργίου τοῦ βάλλα <sic) ἔστι τὸ βιβλίον. Cf. Zuretti 1. 1.
29. (III A 15)
{Michaelis Pselli) metaphrasis in Aristot. de anima libros
(<"H) περὶ ψυχῆς πραγματεία. οὐ μόνον ὅτι καλλίστη καὶ ϑεο-
tati, ἀλλ᾽ οἷς καὶ διαφερόντως ἀνϑρώποις τῶν ἄλλων οἰχεία ---
δεῖ δὴ οὖν ἀρετῆς καὶ προταύτης εὐσεβείας. ἑκάτερον γὰρ éxa-
τέρου χωρὶς. οὐδὲν ἢ μικρὸν ὥνησεν: a).
Chartac., cm. 20,5 X 13,7; ff. 1, 1‘, (vac.), 2-146, 146‘-147" (vacua),
147°, 148-149 (vacua); 5. XV. F. 1": pselli de anima ψελλοῦ μετά-
φρασις τοῖς περὶ ψυχῆς ἀριστοτέλους; tum eadem latine et 7/45. In filo-
sofia. F. 147" notula geometrica latine.
* 30. (III A 16)
1 {Moschopuli schedographia pp. 060-219 lin. 7 ed. Rob.
Stephani 1545) γεωργηϑεὶς ὑπὸ ΠΡ ΡΣ -- ἐξ ἈΝ δέ. È τὸν
78 eiusd. Sylloge vo-
ὑβρισμὸν ἡ λητώ, τοὺς nec plura
cum atticarum collecta ex technologia imaginum Philo-
strati etc. (ἀρχὴ τοῦ ἃ στοιχείου | Τὸ ἃ μόριον, ποτὲ μὲν
δηλοῖ στέρησιν ete.; cf. ed. A1d. 1524) 165 de adverbiis
(Ἰστέον ὅτι ἀπὸ πλειόνων προϑέσεων γίνονται ἐπιρρήματα
κατὰ σημασίαν αὐτῶν — tà δὲ ἐνίοτε μὲν δηλοῦνται κοίνησιν.
ἐνίοτε δὲ στᾶσιν, ταῦτα. ἄνω κάτω ἔξω πόρρω. χαμαὶ δεῦρο
ἐνταῦϑα. ὧδε καὶ τῆδε καὶ ἕτερα) 100 ἀφεῖμαι ἀντὶ τοῦ
ἀπολέλυμαι. καὶ ἀφεῖσαι καὶ ἀφεῖται. καὶ ἀφειμένος — ἀπὸ
τούτου ἡ μετοχὴ ἀφειμένος. καὶ ὃ ἀόριστος ἀφείϑη. σημειω-
τέον τὸ ἐρρέϑη καὶ ἐλέχϑη: 1014. Τέσσαρα εἰσὶ ϑεματα
σημαίνοντα τὸ πορεύομαι εἴω — ὅσα δὲ γίνονται ἀπὸ τοῦ ἵημει
τὸ σπιέμττω, τεροπτερισττῶνται, οἷον ἀφιᾶσιν 167 περιενεργείας
καὶ πάϑους τοῦ κυροῦ μαζνουὴλ) (sc. Manuelis Moschopuli)
χρήσιμος τεχνολογία (κατὰ λέγεται φωνήεντα δίχρονα. ὅτι ἔν
τισι μὲν εἰσὶν ἀεὶ μακρὰ. ἔν τισι δὲ καὶ μακρὰ καὶ βραχέα ---
ev ἄλλω μέντοι καὶ ἄλλω, οὐδὲν κωλύει. καὶ περὶ τὸν αὐτὸν
ἄνϑρωπον, ϑεωρεῖσθαι τὸ ποιεῖν ἅμα καὶ τὸ πάσχειν)
167" de aoristo primo passivo, ὅτε &ro τοῦ παϑητικοῦ πα-
ρακειμένου ποιοῦσιν αὐτὸν (tà γὰρ αὐτοῦ πάντα φαίνεται ἔχων.
τόν te χρόνον τῆς παραληγούσης, τήν te τῶν φωνηέντων γρα-
φὴν — tod ἔχτεινα διὰ τῆς εἰ διφϑόγγου ἐκφερομένου, ἢ μὴ
ἐνοχλείτωσαν τοῖς καλῶς παραδεδομένοις) 168 de prono-
mine tertiae personae (ὅτι ἡ ἀντωνυμία τοῦ τρίτου τεροσώπου
ἡ οὗ. καὶ οἵ καὶ È --- καὶ οὐδέποτε ἐν ἀρχῆ λόγου τιϑέμενα)
169 μαγίστρου [mg. sup.], sc. Thomae Magistri eclogae
vocum atticarum (AîyudZotov ποιῶ — μὴ δὲ μίαν τοῦ ἂν
diva) μιν ἔχοντος) 260" τοῦ λακαπηνοῦ sc. Georgii La-
capeni περὶ συντάξεων κατὰ στοιχεῖον (ἀγορανομῶ, γενικῆ.
ἀκούω καὶ γενιχῆ καὶ αἰτιατικῆ — ὑποχαλῶ, γενικῆ ὑττοχωρῶ,
δοτικῆ vw σε αἰτιατικῆ) 270 Lexicon graecum (τὸ & δα-
συνόμενον, st μὲν πεερισπαϑείη δηλοῖ τὸ ὦ — εξ οὗ καὶ ὄσφρησις
λεγόμενον, καὶ ἐπὶ τοῦ ὀφραντοῦ, καὶ ἐπὶ τοῦ ὀσφραινομένου.
ἀττικώτερον δέ ἐστι τὸ ὀσφρᾶσϑαι).
Chartac., cm. 20,2 X 14; ff. 1-75, 76-77 (vacua), 718-168, 168" (vac.),
169-306, 306‘ (vac.); 5. XV. Adnotationes gramm. f. 167-168" exaravit.
altera manus; ff. 273-274 + 281-806" supplevit recentior librarius.
16.3. 96
3
MNT MvriNENS. 31-32.
ΠΙΆ CIT)
i pistulae: Chionis (Hercher) I-XVI usque ad v. ἀπο-
Ἢ ληφϑείην ὥστε οὐδέν cor p. 205 (9) lin. 5; 9" Socraticoram ὟΝ
ΝΠ XVI-XVII, XIX-XX, XXIV, XXVII-XXXI, XXXV- in.
ς΄ _ XXXVI, XXXII-XXXIV, XXXVII; 19 Isocratis ad Phi- A
lippum III 21 Musaei de Herone et Leandro 29 Scho- "i
lia in Aristophanis Plutum, praemissis (ff. 29-34) prolegom.
de comoedia (Diibner) II, VIII, ibid. in nota [ὅτε κατὰ τρό- Ἃ
᾿ς ποὺς t διαφέρει τὸ ἑλληνίζειν τοῦ ἀττικίζειν ete.], XII [Ari-
«| —stophò. vita], III usque ad v. ἀντιλέγονται d' lin. 23, VI, VII,
_ —fabulae argumentis VI, III, IV usque ad v. δι᾽ ἐχείνου χα- ᾿
ϑῆκε κώκαλον, prolegom. de comoedia XVI [= Anth. Palat. ἊΝ
4 IX 186], XI in nota [ὑποκριταὶ — λεγόμενον τοῦ χοροῦ col. 2, di ‘
11. 3-10], fab. argum. II; et (f. 84) Nubes usque ad v. ὅτι (i.
χρηστάς ἀριστοφάνης, τοὺς δανειστὰς λέγει. ἡ μὲν γὰρ συνήϑεια ΧΕ
nec plura (v. 240; Ὁ. p. 92, 1 lin. 1), praemissis (ff. 84-85) ‘Sa
fab. argum. I, prolegom. VII [ὁ χορὸς — παραβῆναι), argum. ἊΝ
II, III usque ad v. μαϑητὴν σωκχράτους ἐκκαλέσας lin. 30, ὩΝ
IV, III (rurs.), V+ VI, VII usque ad ν. οἱ δὲ κατηγορή- "δῇ
| σάαντὲς σωχράτους, μέλητος καὶ ἄνυτος: cf. Zuretti ‘ Analecta be.
Aristoph.? p. 69 sqq. ἐὰν
Chartac., cm. 20,5 X 14; ff. 1-19, 20 (vac.), 21-27, 28 (vac.), 29-91;
5. XV seripserunt duo librarii, a = ff. 1-19 4- 21-27, ὁ = ff. 28 sqq.
F. 33, prima manu (= d): εἰς τὴν γέννησιν τῆς Isorozov ἀφϊκόμην ds.
“ 32. (III A 18)
1 Gregorii «Palamae) adversus processionem S. Sancti ex
Filio orationes I (Πάλιν ὃ δεινὸς καὶ ἀρχέκακος ὄφις etc.) et Ἂν
II (ὧν μὲν οὖν ἔδει καὶ αὐτῶ τῶν εὐσεβούντων καταλόγω πρὸς
διασάφησίν τε καὶ βεβαίωσιν τοῦ ὀρϑοῦ φρονήματος etc.) e
101 <eiusd.) confutatio propositionum Latinorum, seu epi- ‘HR
graphae oppositae epigraphis Iohannis Vecci(A4arîvo φασὶν.
ὡς ἐν ταῖς ϑείαις γραφαῖς εὑρίσκομεν ποῦ μὲν ἐκ τοῦ υἱοῦ τὸ
πνεῦμα εἶναι --- τόλμαν ἐγκαλοῦσι τοῖς εὐσεβῶς καὶ νουνεχῶς
φρονοῦσι, αὐτοὶ τολμητίαι περὶ to δυσσεβεῖν τυγχάνοντες).
Chartac., cm. 20,2 X 13,6; ff. 1-42, 42" (vac.), 439-107; 5. XV.
Studi ital. di filol. class. IV. 26
> va gigio δ λυ προς ς
33. (IT 4-19). (rsa ga, ui:
1 Georgii Codini excerpta ex libro chronico ἢ ΤῊΣ τς
Constantinopolitanis, ab initio usque ad v. χαὶ ἔνα χινου-
μένη ἡ Idhacca, καταϑρασεται ταῖς πέτραις, καὶ γαληνιῶσα,
πρὸς πελαζει τοῖς τείχεσι (pp. 1-50 ed. Venet. 1729)
33 <eiusd. de officialibus Palatii) “εσπότης. σημείωσαι, ὅτι
oi τοῦ βασιλέως υἱοὶ --- φιλοφρονούμεναι βασιλικῶς αὐτὴν καὶ
ϑεραπεύουσαι (ib. pp. 15-124), praemissis indice capitum et
adnotatione ᾿Ιστέον ὅτι τὰ χρυσοχόκινα σκιάδια φοροῦσιν ete.
(ib. pp. 160-161) 107" <eiusd.) de annis ab orbe condito
usque ad imperium Constantini magni, et de iis qui in
ipsa urbium regina regnarunt usque dum ab Agarenis
capta est 121 {Nicephori Xanthopuli) catalogus patriar-
charum CPolitanorum versibus iambicis concinnatus (‘4oyn-
ϑύ της πρωτιστὸς ἐν πόλη μέγας, | Ἄριστος ἀνὴρ — Εἶτα δὲ
λεήμονος, μημητὴς ξένος. | Γλυκὶς φαεινὸς καὶ λαμπρὸς ἱωὰν-
vîjs. | Γέρας μοναστῶν, γεράσιμος μαγγάνων ᾿Ισάηας αὔϑης
τὲ πέλων ἐξ ὅρους: x Cf. ed. Basil. 1536 post Theodori Pro-
dromi epigramm.) 123 <G. Codini) de structura templi
S. Sophiae (pp. 50-59 ed. Venet. 1729).
Chartac., cm. 19,7 X 14; ff. 1-11 (vacua; f. 11” adglutinata est
chartula cum titulo Georgi Codini excerpta etc.) + 1-139, 139" (vac.);
a. 1541 scripsit Nicolaus βάρελη (f. 139" + E τὸ παρὸν βήβλίων
ri
διὰ χειρὸς ἐμοῦ vixo” βάρελη tri ἀπὸ τῆς ἐν σάρκου ale oo uelaS τοῦ χυ-
giov ἡμῶν ἰησοῦ χριστοῦ ἀφμα' ἐν μηνὶ νοεβρίω λ' ἐνδιχτιῶνος edge, —).
Folia inde a 108 plerumque inquinata et lacera.
34, (III Α 20)
1 Theocriti idyllia II (inde a v. 11 φαῖνε καλοὺ <sic) etc.),
ITI-XV, iterum VII inde a v. 102 (ὡς èx παιδὸς) usque ad
finem 41. Philostrati imagines ab initio usque ad verba
σχόπει γὰρ ὅσος μὲν κεῖται κατὰ γῆς ὅσος dè τῶν βοστρύχων
(cap: VII 2'= di ϑὺῦ; 5.ΚῸ) 51 Pindari olym. I-XIII
usque ad v. [Mommsen] 105 πελλάνα τε. καὶ σικυὼν. | καὶ
ueyao” <
{Dar ἐλασὶς. καὶ λιπαρὰ μαραϑὼν | ταὶ I ὑπαίτνω nec
plura [108 syntagma de mensibus et lunae cursu. Incipit:
Ma SPLIT ἰδῶ,
tor
di ERO 33-36.
κῶν Lo:
ἥ Do, ΠΣ τῶν ἐνιαυτῶν ete.; 103" περὶ διαφόρων ἐνιαυτῶν
pio dè λέγονται ἀαριϑμῆσαι τὸν ἐνιαυτὸν τεσσάρων μης-
_ vv etc.); 104 περὶ διαφορων μηνῶν (Οἱ μῆνες δυοκαίδεκα
παρὰ πᾶσιν ὄντες, ἄλλοις ἔϑνεσιν ἅλλως προσαγορέονται ete.;
Pi
αἱ
subiciuntur nomina mensium ap. Athenienses, Graecos,
Hebraeos, Romanos). Desinit: εἰ dè σελήνης. ταῦτα μὲν od-
κέτι. φϑορὰν δὲ βρεφῶν καὶ σπτανιν τῶν ἐπιτηδείων. ἔαρ dè
nec plura 113° πυροῦται ὃ ἀνὴρ ἡ dè γυνὴ πυροῦται καὶ
ὑπερττυροῦται: x ὃν οὗ τύπτει νόμος τύπτει δάβδος: a tum:
ὁ ἀγαχείρας: x
Chartac., cm. 19,7 X 14,5; ff. 1-38, 39-40 (vacua,; 40‘ haec tantum:
ἐὺγξ ἕλκε τὺ τῆνον Euov ποτὶ δώμα τὸν ἄνδρα), 41-47, 47-50 (vacua),
51-84, 85-102 (vacua), 103-105, 105-118 (vacua), 119"; s. XV scripse-
runt quinque librarii, a = ff. 1-36 + 38, ὃ = f. 37 [Theocriti id. VII
inde a v. 102 usquead v. 137 νυμφᾶν ete.], ὁ = ff. 41-47, ἃ = ff. 51-84,
“a
da “
e= ff. 103-105”.
35. (III A 21)
— 4 Maximi Planudis) Vita Aesopi (Πραγμάτων φύσιν — τῶ
᾿ς αἰσώπου ϑανάτω γεγόνασι; Eberhard Fab. rom. p. 226-305)
124 ἐκ τοῦ ᾿Ιεροκλέους, sc. ex Hieroclis facetiis: Syo-
— λαστικὸς χολυμβᾶν βουλόμενος ete.; 134 περὶ δυσκόλων ;
᾿ς 186 περὶ φιλαργύρων; 136° περὶ λιμοξήρων; 191" περὶ ὀκνη-
4
r
x
ic
106
LA
ρῶν: 138" περὶ γυναικῶν; 139" περὶ εὐτραπέλων. Desinit:
ἀλλὰ σὺ μᾶλλον διαχείρισαι τὸν ἐμὸν. κἀγὼ τὸν σὸν Mg.),
καὶ κακῆς φήμης ἐχφύγομεν. τέλος.
Chartac., cm. 19,8 X 14; ff. 1" [Aesopi vita et fabulae aliquot | et
ex Hierocle quidam sic) 184; tum (rubr.) QVESTEL nec plura],
1'-3 (vacua), 4-120, 120-123 (vacua), 124-142, 143 (vac.). Adiecta sunt
duo folia membranea in fine, quorum primum est vacuum, alterum
versus praebet latine exaratos (Corporea wires mentis sine wiribus
ullis etc.) et sententias, ex. gr. ἀρετὴ πάντα veizo, Virtus omnia uincit ete.
36. (III A 22)
A. [f. 1": ‘ Ammonius in predicabilia sic) ᾽] ἤΖπειδη
π239333 (5. usque ad finem lineae) | ὄρος ἐστὶ τὸ ἀγαϑ272
L'eta
NI
A
SI
-ς hi
ν =
ORE
NEI
ἀγαϑὸν 222 <cas., ut SELES Ἢ ἜΞΩ ἐπ᾿ Gotta Ar ul; ΔῊΝ
δὲ ἀγαϑ9»;»77 ὅϑεν καὶ γραμματικῆς παῖδες παραΐ22 ΤῊ ΤῊΣ
ἀγαϑέστερον καὶ ἀγαϑότατον ete.; 8° πρᾶξις ἕχτη | (Ο)ὺ uo-
γον ὃ κλεὔμβροτος, ἀλλὰ καὶ οἱ στοϊκοὶ φιλόσοφοι --- [63] καὶ |
αὐτὰ εἰσὶ τὰ χαραχτηρίστικὰ, ἰδιώματα τὰ χαρακχτηρίζοντα τὴν
ὑπόστασιν. ἀδύνατον δὲ δύο ὑποστάσεις μὴ διαφέρειν ἀλλήλων
τοῖς ἰδιώμασιν καὶ τοῖς ἀχωρίστοις συμβεβηκόσιν; 64 diagram-
mata philosophicum et astronomicum; 65 (sup. mg.) + περὶ
| τῶν ῶ222, van rubr. + ἡ TETRA τῆς τῶν ὄντων
gg ὀνομαῦ77,7, Ἔστι γὰρ αὐτῆς λεγόμενα. τὰ μὲν ὥσπερ ἕν
πρ27759 ete.; ib. περὶ τῆς τῶν ὄντων καὶ ἐναντίων διαιρέ-
σεως | περὶ φωνῆς | διαίρεσις φωνὴς “ιαιρεῖται ἡ φωγὴ, εἰς ὃ.
ἔστι γὰρ αὐτῆς ete.; 65" «4ιαιδρεῖται ἡ ψυχὴ εἰς γ. εἰς λο-
γικὸν, ϑυμικὸν, καὶ ἐπιϑυμικὸν — (τὸ δὲ ϑυμικὸν, © nic
api καὶ ὀργιζόμεϑα. καὶ ϑρασοῦμεν.
B. Iohannis Damasceni) expositio accurata fidei ortho-
doxae ab initio usque ad v. ἐπεὶ xaì ὃ κατὰ τὴν τοῦ κυρίου
δι’ ἡμᾶς κατὰ σάρκα φιλάνϑρωπον καὶ σωτήριον γέννησιν
(Migne 94, 896 lin. 3); et
C. inde a v. οἵχοι πλανητῶν κριὸς καὶ σκορπίος. ταῦρος
καὶ ζυγὸς usque ad v. τὸν αἰσϑητῆς βρώσεως ἐν μετουσίᾳ γι-
γόμενον (Migne 94, 897 C-917 D); subicitur: ἢ ξύλον μὲν
ζωῆς i μετοχὴ τοῦ ϑεοῦ. di ἧς καὶ oi ἄγγελοι τρέφονται. de ἧς
τὴν αφϑαρσίαν λαμβάνειν μέλλομεν — ide δὲ ὃ ἐχϑρὸς ἐκ
τῆς πείρας ὅτι to προεδρεύειν ϑεῶ. ϑεώσεως καὶ ζωῆς αἰωνίου
γίνεται πρόξενον.
A. ‘ Haec pars codicis {miserrime corrupta) extat in involucro
quodam inconsuto ’ (Gab.). Chartac., cm. 20 X 14 (ca.); ff. 1-67 = qua-
terniones « [deest unum folium in principio) -n + binio 4; ff. 43" et
63” vacua; 5. XV. Adiecta sunt duo folia membran. in principio,
ex florilegio quodam, ut videtur, desumpta.
B. Membran., cm. 20 X 13,5; ff. 1-24, s. XII.
C. ΕΠ membran. 1-10, cm. 18 X 13,5; 5. XII: est pars altera
eiusdem (B) codicis.
*37. (III A 23)
4-168 + 170-327 Psalterium (inest ps. ove, II p. 766 Jager)
329 Cantica; sc. Exod. XV 1-19; XXXII 1-43; Regnor.
lib. I cap. II 1-10 (usque ad v. καὶ ὑψώσει κέρας χριστοῦ
NI «δον ì daga LF |
ἘΠῚ o MVITINENS.. ὅτ 85. Na
el ΠῚ 26-88; ΟΝ Lucae I 46-55; 68. no
Volumina duo membran. in unum compacta: I = ft. 1-3" (vacua),
__3‘-168, 169 (vac.) = quatern. «'-x' + ternio χα', adiectis tribus foliis
| din principio (= 1-3); II = ff. 170-357, 861-889 (vacua) = quatern. «'-xd",
abscissis duobus foliis in quatern. d'; ‘large archaising hand,
saec. XV, not, ut Cat. «sc. ap. Gabardi), X. Illuminations in the
early style’ Allen p. 7. Notulae Georgii Vallae manu exaratae hic
illic in marginibus obviae. F. 3‘: ᾿Αλβέρτου πίου χαρπαίων ἄρχοντος
χτήμα; sed infra perspicitur rasura, in qua fortasse olim signata erat
G. Vallae possessio. — Cfr. cod. Bon. Univ. 2925.
38. (II B 1)
2 Aristotelis Ethicorum Nicomach. libri X.
Chartac., cm. 24 X 16,7; ff. 1" (vac.), 1"-97, 98.100 (vacua: 987
haec tantum ex Plinii NH. XXVII, 8 excerpta: Alsine quam quidam
myosoton appellant etc.). F. 1": ᾿Αλβέρτου πίου χαρπαίων ἄρχοντος χτῆμα;
tum adnotationes quaedam philosophicae, et titulus Aristotelis Mo-
ralia etc. Adiecta sunt tria folia vacua in principio.
39. (II B 2)
2 Phalaridis epistulae (Hercher) I-XII, XIV, XIII, XV-
XXXVI, CXX, XXXVII-LV, LVII, LVI, LVIII-LX,
XXX, LXI-LXXXIV, CIX, LXXXV-LXXXVII, CXXIII,
ΘΠ ΟΠ LXXXVIII, XV, ΧΟ, LXXXIX, XCL
XCITI, CXXI, CIX, CXLVIII, CX-CXI, XCVI, XCVIII,
XCVII, XCIX-C, CVI, CI, CXIV, CV, CXVII, CXXIV-
CXXVII, CXXIX-CXXX, CXXXV, CXXXVIITI-CXXXIX,
Ex CXXTI, CXLIII, CITI, CXLII 50" Atticorum
mensium cum latinis (a martio ad februarium) comparatio
52 Bruti epistulae (Hercher) I-XVI, XXIX-XXX, LI-
LVIII, XVII-XX, XXXI-XXXII, LXIX-LXX, XXXV-L,
XXI-XXVIII, LIX-LXV [des. κατασκευάσαντες οὖν τὰς ναῦς
ὅνττερ τρόπον ἐπεστείλλαμεν (Sic) σὺν τοῖς ἐργάταις: +]
61” Dionysii Halicarn. de veteribus scriptoribus censura
(Ὅτι δεῖ τοῖς τῶν ἀρχαίων — τῆ μίξει γίνεται) 68 γένος
νικάνδρου ποιητοῦ (Bussemaker Scholia in Nic. p. 173)
ib. Nicandri Theriaca, cum scholiis usque ad v. 932 (ϑερα-
VO
406
σπεύσει τὸν A Bussem. P
phei Argonautica 132 n icon cum glossis ἕξ
interlin.
68-98”, 98" (vac.), 99- 1805, 130-131 (vacua), 132-177 = ἢ 14 qua-
tern. «'-8' + quinio s' -- quatern. &-e' + quatern. εβ', in quo abscissa
sunt duo folia, adiectum unum [f. 98] contin. vv. 944 sqq. Nicandri
Ther. ab alia m. exaratos, + quatern. ey" #- ιη΄, in quo unum
folium desideratur (sed textus nullam praebet lacunam), --- quatern.
v9'-8'; scripserunt 5. XV-XVI sex librarii, a = ff. 2-50, ὃ = ff. 52-65,
o. fi 68:91, ΑἸ ΞΞ ΕΠ 38: Te HEN8991307 0 RI a
latini in f. 1 recto et verso. In eodem f. verso: ἀλβέρτου πίου χαρ-
παίων ἄρχοντος xtjua. Ibid. et f. 177" Γεωργίου τοῦ βάλλα ἐστὶ τὸ βι-
βλίον obliterata.
40. (II B 3)
2 ᾿(Ελξήγησις CA)vovvuos («Ελὶς τὴν τετράβιβλον <T)od πτο-
λεμαίου (Τὰ προοίμια ποιεῖται ὃ πτολεμαῖος — ἔξομεν sic)
τὰς ἀρχὰς πάντων τῶν κέντρων) = ‘ In ΟἹ. Ptol. Quadri-
partitum Enarrator ignoti nominis, quem tamen Proclum
fuisse quidam existimant ’ etc. [Basileae 1559] pp. 1-180
162 Πορφυρίου φιλοσόφου, εἰσαγωγὴ. εἰς ἀποτελεσματικὴν
πτολεμαίου (ibid. pp. 181-192) 172 σχολὴ (810) ἐκ τῶν
δημοφίλου (ibid. pp. 193-204; * in edit. Basil. nonnulla de-
siderantur quae in hoc cod. habentur: deest inter caetera
caput inscriptum εἰς πόσας μοίρας ἀφικνοῦνται αἱ ἀκτῖνες
τῶν ζ' πλανητῶν ἔμπροσϑεν καὶ ὄπισϑεν ᾿ Gab.) 188" παύ-
λου ἀλεξανδρέως, ττερὶ οἰκοδεσποτείας (CO) τῆς οἰκοδεσποτείας
τρόπος, χατὰλαμβάνεται οὕτως ete.; cfr. Fabricium Bibl. gr.
III cap. XX, 9 p. 503 sqq.); subicitur: {Τέλος (is μα-
ϑηματικῆς καὶ ἀποτελεσματικῆς βίβλου τετρακτὶς πτολεμαίου
τοῦ αἱγυπτίου: 1895 -Ε 190Ὑ-191 diagrammata astronomica.
Chartac., cm. 22,4 X 16,2; ff. 1" (vac.), 1‘-189, 190" (vac.), 190-191,
192-195" (vacua), 195‘, 196 Gel: a. 1490 scripsit Michael Suliardus
(£. 1897: "E)yoaP mao ἑμοῦ (sic) μιχαήλ covdiagd* ἐχ χώρας vavni' ἄρ-
γους ἐνέτει <Duy. ἰνδ. 8' μηζνὸς) 00’, χ' ἐν μεϑώνη, ἡμφέγρζῳ γ'
Wola) γ' τῆς ἡμζέγ)ρζας) : =). F. 1" Τοῦ ἐπιφανοῦς ἄρχοντος ἀλβέρτου
ἱπίου om.) τὸ βιβλίον cum indice latino. F. 195: Γεωργίου τοῦ fera
ἐστὶ τὸ βιβλίον.
δι
ἐν
Pa d
Chartac., cm. 23,9 X 16,8; ff. 1-50, 51 (vac.), 52-65, 66-67 (vacua), —
pe eta
» Ly
4 scholia in Sophoclis Aiacem praemisso fab. argumento
(Τὸ δρᾶμα τῆς τρωϊκῆς etc.) et personarum indice, 32” Oe-
. dipum Regem, 56° Philoctetem pr. argum. (Ἀπαγωγὴ ge
λοχτήτου ete., usque ad v. ἐκ γερόντων τῶν τῷ νεοπτολέμῳ TA
cvuràs0rtmv) et person. indice, 70" Electram pr. arg. (Ὑπό- ΤΩΝ
χειται ὧδε τροφεὺς δεικνὺς — μὴ χαὶ αὐτὸν φονεύσωσι σὺν I
τῶ πατρὶ et Τροφεὺς ἐστὶν ὃ προλογίζων πρεσβύτης rada A
γωγὸς ὑποκείμενος — δείκνυσιν αὐτῶ τὰ ἐν ἄργει) et pers.
| πᾶ, 95 Antigonem pr. arg. (ἀποθανόντα πολυνείκην — τῆς Mio
ο΄ γαμετῆς ϑάνατον et Τὸ μὲν δρᾶμα — ἡ dè διδασκαλία τοῦ Si
δράματος ἕστὶ τριακοστὸν δεύτερον) et pers. ind., 117 Oedi- A
pum Coloneum pr. arg. (Ὁ ἐπὶ xoZovò oîdirrovs — προλο- i
γίζει δὲ ὃ otdirrovs) et pers. ind., 138" Trachinias usque ad pt
᾿ς ν. 112 ἀχάμαντος: ὥσπερ γὰρ ἄν τις ϑεωροίη — τὸ δὲ αὖ- TE
᾿ς Sousvov ἀπόχειται (Brunck p. 252) pr. arg. (Ἡρακλῆς παρα-
γενόμενος sis καλυδῶνα — ποιεῖ παῖδας, ἀλεξιάνην, καὶ ἀνή- di
xntov (sic) = Apollod. Bibl. III 7, 5) 151 ‘Dem. Tri- 1
clinii) scholia in Sophoclis Aiacem, 171 Electram pr. arg. vi
(Ὑπόκειται ὧδε ὃ παιδαγωγὸς. δεικνὺς τῶ ὀρότη (sic) — οὕτως
γὰρ ἔστι σύνηϑες ποιεῖν) et pers. ind., 177 Oedipum Regem
usque ad v. 1111 πρέσβυ σταϑμεῖσϑαι sic) pr. arg. (metr. si
λιπὼν χόρινϑον οἰδίπτους — Οἀγχόνας divieto et Ὁ τύραννος 4g
otdirrovs — εὐφημότερον γὰρ ἐχεῖνο τὸ ὄνομα) et pers. ind. |
Chartac. cm. 22,3 X 16; ff. ττῖν (vacua), 1-143, 144-150 (vacua),
151-197, 198-199 (vacua); s. XV. In f. 143” post scholium ad Soph.
Trach. v. 112 adnotavit librarius: ἐνταῦϑα λείπουσζι) τὰ σχόλζιαν, ὅτι δι
di dedi» καὶ σχεδὸν σεσηπωμένον (-vwv 1% m.) ἡν τὸ βιβλίον ἤγουν τὸ προ- 3 ‘
τοτυπον : N i
Ve)
Di.
ì è
42. (II B 5) VCR
Lì ΄ - ΄ , , x x " È
1 ἐξαιρέτως τῆς παναγίας ἀαχράντου — ϑεοτόκου καὶ ἀεὶ πιαρ- è S
ϑέϊνου] μαρίας; tum excerptum ex Basilio Magno Οὑδεὶς +7
- » > ΄ ἌΝ Az
ο΄ ἄξιος τῶν σὺνδεδεμμένων ταῖς caouzaîe ἐπιϑυμίαις ete. ΤΑ
. Β “15 τ Αι ᾿ di SR
1” Index rerum in codice notabilium 2" 8x τοῦ δευτέ- x ui
ρου λόγου συνάγματα ὀλίγα, sc. ex libro II Philippi Solitarii
Dioptrae (διάλεξις ψυχῆς μετὰ τοῦ σώματος — ὁμοίως γοῦν ἣΣ
οἱ χαϑεξῆς, ἄνϑρωποι καὶ εἰς δεῦρο) 3 Index latinus CIA
ΚΝ
ἐᾷ
e
ib. <«Philippi Solitarii Dios ἐλευ ως i
μονᾶσαντος, ἁμαρτωλοῦ καὶ ξένου. πρὸς μοναχὸν γε 0
τὸ γένος χηρσενίτην (Ti κελεύσει etc.), et singulorum capi-
tum libri I argumentum versibus politicis exaratum. Inc.
Κλαυϑμοὶ καὶ ϑρήνοι μοναχοῦ ἁμαρτωλοῦ καὶ ξένου | dl ὧν
καὶ ἀπελέγετο πρὸς ψυχὴν τὴν ἰδίαν: ST Πῶς 20 πῶς due
quuvets etc. Des. ἀλλ᾽ εἰς τὸν νοῦν μοι πρόσεχε καὶ δύναμιν
τοῦ λόγου, | εἴπερ ζητείῆς ψυχικὴν ὠφέλειαν εὑρᾶσϑαι. Latine
ap. Migne 127, 709 sqq. ‘ In Crusii T'urco-graecia p. 198
afferuntur primi sex versus Dioptrae, qui, si primum exci-
pias, ita differunt a nostris, ut alterius operis esse videantur.
Fortasse sunt ex Dioptra quam Phialitus recensuit inssu
Dionysii Metropolitae Mitylenaei ? Gabardi; cf. cod. 160
et Migne p. 703-704 in nota. Libris II, III et IV subicitur
stichometria (,agUe' αχνδ' | ,@g£'). 117" στίχοι τοῦ xv-
ροῦ κωνσταντίνου βέστου τοῦ yossavatov (510) (Ὁ τὴνδ᾽ ἂν-
àyvoùs ἀπροσέχτως τὴν βίβλον — “As πρὸς τὸ ϑεῖον ἱλαρῶς
ἀναφέρει) ib. Ὅρασις περὶ τῆς ἀναιμάκτου ϑυσίας (Ἔλεγέ
τις ἀδελφὸς. ὅτι γενομένης συνάξεως τῆ ἁγία κυριακ(ῆ) — χαὶ
πολλὴν κατάνυξιν λαβόντες ἀνεχώρησαν εἰς τὰ κελία αὐτῶν
δοξάζοντες τὸν ἀληϑινὸν ϑεὸν ἡ μων) 118° περὶ ἀποκαλύ-
ywewos τινὸς μοναχοῦ εὐλογίου ἀποκαλυφϑείσης αὐτῶ. ἐν τῆ συ-
γάξει τῆς ἀγρυπνίας τῆς ἁγίας κυριακῆς. περὶ τῆς εἰς τοὺς ψάλ-
λοντας διανομῆς τῶν δώρων τοῦ ϑεοῦ (“Ζιηγήσατο ἡμῖν γέρων,
ὥσττερϊ άλλου Sic) τινὸς τάχα -- στόμα πρὸς στόμα ειπῶν,
σφόδρα ἡμᾶς ὠφέλησεν) 119“ πρὸς τελείους μοναχοὺς ἐπί-
touos διδασχαλία (Ὁ χριστιανὸς. μᾶλλον δὲ ὃ μοναχὸς ἐὰν
ὀμνύη τὸ ὄνομα τοῦ ϑεοῦ — πῶς ἐλεηϑήσεται ἄλλως σωτηρία
οὐκ ἔστιν) 120" Petri patriarchae Antiocheni σρὸς τὸν
àoyisriozorov βραδένσης. ὑπτηλεγένσης. τπεερὶ πρώτης καϑέδρας
καὶ περὶ τῶν ἀζύμων (Πολλῆς ἡμῖν εὐφροσύνης. αἴτια τὰ σὰ
καϑέστηχαν ἱερὰ γράμματα — ἀγάπζη καὶ σωφροσύνη καὶ
ϑεωρία καὶ προσευχ(ὴ)) 122 τοῦ πάπα ῥώμης) εἰς τὰς
ἐπιγραφὰς τῶν ᾿ψαλμῶν (Τῶν ἕν τοῖς Wahuoîs ἐπιγραμμάτων
τὸ μὲν ὑπὲρ τῆς κληρονομοῦ — βασκάνως διαϑεσμοϑετήσαντες
τοὺς Walmnoys) 123 quaedam de monachis (οναχὸν δρί-
ζομεν τὸν ὃν Ihiyer μονώτατον — καταγωνιστῆς καὶ τροϊταιο-
φόρος), et de silentio (Μὴ χρίνε μὲν σιγῶντα — εἰ σὲ λάϑοι
ἢ
:
0 193" de ἘΠΕ (Τὸ πήγανον καὶ ἐν σκεύεσι
κεραμίοις ὙΠ φυτεύεται --- sl τις τοῖς ἀπαλοῖς φύλλοις τοῖς
ο΄ ἐγκαρδίοις τὰ ὦτα βύσσειε) ib. de apibus (0 τόπος ἐν ὦ
ἔσονται αἵ μέλισσαι. τετράφϑαι πρὸς χειμερινὰς — χυλῶ dè
χρίεσϑαι τὸν τρυγόντα) 125 Ἠρώτησεν ὃ ἀββᾶς ἀνοὺβ περὶ
τῶν ἀκαϑάρτων λογισμῶν ὧν γεννᾶ ἡ καρδ(ία) τοῦ ἀνϑρώ-
x
που — μή ποτε ἡ ἐπιϑυμία ἐπιϑολώσεϊ, σου τὸν γοῦν)
125" Gregorii Nazianzeni doxologia vespertina (Ss χαὶ νῦν
ευλογοῦμεν y(oiot)g μου λόγε etc.); ‘ similem hymnum ve-
spertinum v. in miscellaneis prioribus Thomae Smithi ed.
Lond. 1686 ’ Gab. ib. Nicetae philosophi Paphlagonis
περὶ συντελείας (Ἐπειδὴ χερὶ τῆς καϑόλου συντελείας ἐκινη-
ϑησαν λόγοι τινὲς δλίγα ἄττα πτερὶ ταύτης ἐροῦμεν --- μετὰ τοῦ
ο΄ ἐχτοῦ ἐν τῶ πέρατι τοῦ κόσμου συνυττάρχειν), 127 [τκθ mg]
Ἢ τῶν μεγάλων πραγμάτων τὰς ὑποθέσεις πόρρωϑεν κατα-
: βαλλομένη ἐνύπόστατος τοῦ ϑεοῦ σοφία — ἕν ὑγεία τὲ καὶ
Ì ταύτην καὶ εὐθυμία διατηροῦ εἰς μαχρότητα ἡμερῶν 1285 τοῦ
mana) φώμζης) πρὸς τὸν αὐτὸν π΄ατ)ριάρχζηνΣ ἀντιοχ(είαςΣ
(“έων ἐπίσκοτεζυοςΣ ὃ δοῦλος τῶν δούζλων» τοῦ ϑεοῦ. πέτρω
τῷ ἀγαπτητῶ ἀδεζφλφῶ ete. Χαίρω ἐν ϑεῶ καὶ λίαν εὐφραί-
vouor --- κατὰ τὴν ἰδίαν ἐπιστημ(ὴν) τεχνῶν καὶ ἐπιστήμην
ἐπιστημῶν); ᾿ est fragm. epistolae Leonis IX latine edita ἃ
Surio ad calcem opp. S. Leonis I «Col. Agrippinae a. 1569),
ab eaque etiam plurimum differt ἡ Gab. 129" τωῦ αὐτοῦ
À χερὶ τοῦ γεωγραφικοῦ πίνακος (Ὁ τῆς οἰχουμένης πίναξ περὶ
od ἡρώτησας γραμμῆ τινὶ διαιρεῖται δίχα --- τὸ δὲ πρὸς δύσιν
i χελτούς. τὸ dè πρὸς βορᾶν ἄνεμον σκύϑας) 191 τοῦ αὐτοῦ
ὅτι πολυάσχολον πρᾶγμα i ἀστρολογία (οὐ βουλομένοις ἡμῖν
εὐϑὺς παραγίνεται τὸ ἀστρονομεῖν. ἢ τὸ ἀστρολογεῖν — μὴ δ᾽ εὐ-
ϑὺς βουλομένοις τὴν γνῶσιν τοῦτων ἀκολουθεῖν) 133 στι-
χίοι τοῦ μελι18 () (ex. gr. πρὸς τὸν κριτὴν τὸν λεγόμενον
ο΄ matto: ματζω ti ped χαρτίων ὧν οὐ den. σοφοὶ χρήζουσι χαρ-
τίων σὺ χορδίων — καὶ δαίμονες ϑνήσκουσι καὶ miotevz®*; etc.)
133" Τοῦ mo moòs βασιλέα ἡράκλειον (Μελεμβαφὲς
: πέϑιλον ἐλίξας πόδας βάψας ἐρυϑρὸν περσιχῶν ἐξαιμάτων)
10. Ἐφάνησαν δὲ ἐν τῶννείλζωΣ ποταμῶ ἡλίου ἀνατέλον-
τοζς) ἀνϑρωπόμορφα ζῶα -- καὶ ἐχπηδήσαντες πολλοὺς τῶν
ἀνϑρώπων διέφϑειραν ib. Ἐπὶ τοῦ βασιλέως) κώνσταντοζς»
λοὺς dè καὶ tv τῶν all = pezza cr ib. 7
ἐστι ὃ συντετριμμένος κάλαμος. ἢ τὸ τυφόμενον λίνον, et si-
milia 134 Τοῦτο τὸ ὑπόδημα — ἀρισταγόρας Herod. Z 1)
(τὸ παρὸν ἀπόφϑεγμα τταροιμιακὴν ἔχει τὴν τάξιν — καὶ ἐξο-
νειδίζων ὃ σατράπης εἰς αὐτὸν προκειμένην χρείαν ἀπέρριψεν)
134" De venerabili cruce (Ἐπὶ δὲ τρισὶ ξύλῴοις) ὃ τίμιος
σταυρὸς διετυττοῦτο --- τὰ παρὰ τοῦ ἰουστίνζουΣ ἐξαπαμείας
ἀποχομισϑέντ(α)) 10. περὶ τοῦ τυφλοῦ xvvo//i (Ἦλϑε δὲ
καὶ ἐκ τῆς δύσεως ἄνϑρωτστος xopodoo! ἐν κωγνσταντινουχτόλζει».
ὃς εἶχε κύνα ξαν (tum spatium vac.) χαὶ τυφλὸν — ὅϑεν
ἔλεγον ὅτι τινζεῦμ)α πύϑωνος ἔχει) ib. {Γ)έγονε διαστροφὴ
περὶ τοῦ πάσχ(α). καὶ ὃ μὲν λαὸς — καὶ εὑρέϑζη) ὃ λαὸς
νηστεύων, ἡμέρας περισσοτ(έδρζας) 135 Ὁ βασιλεὺς ὃ pov-
gixioc ἔκτισε τὸν ναὸν τὸν ἁγίων n — καὶ τὸ δὴ πέρας evelj
ἐπιμημνησκχόμενοι ib. varia ascetica 136 «Petri episc.
Antiocheni epistula ad Michaelem Cerularium patriarcham
CPolitanum) inde a v. (4)Z2Z@ κἂν τοσέψημα ete. usque ad
v. πάντα τὰ ἔργα αὐτοῦ = pp. 151 lin. 5 — 156 lin. 15 ap.
Cotelerium Eccl. gr. monum. II [1681] 137° φλύαρὸςς»
χατηγορία 77777 κατηγόρει τοῦ &ykiov). ὅτι ἡφώρισεν αὐτὸν.
διότι τὸν οἰχεῖ7; 7,2 ἔτυψεν ὅτι Ἰωάννης τίς μοναχοζς) ἔξετσει-
τροττῆς τοῦ ἁγζίουΣ ἐτύφϑη — καὶ yoruta)ta) τοῖς br αὐτοῦ
χειροτονουμένοις ἐπισχόποις δίδωσιν 7777777 καταπονΐ777τοὺς
κληρικούς ᾿ Quid ultima pagina contineat omnino ignoro.
Ea est maculis adeo inquinata, characterque adeo rudis, ut
vix millesima eius pars intelligi possit ’ Gab.
Ff. chartac. 1-4" + 10-13 + 30-43 (2" vac.) cm. 22X 15, 8. XV;
membranacea 4-9 + 14-29 + 44-137, cm. 22,5 X 15, s. XIII (?). F. 118
ld Ν "Ὁ ! 4 r -
(rubr.): ᾿Ἐταιλειώϑη τὸ παρὸν δίαστιζ᾽, δοξάζω dé σε καὶ ὑμνεῖν τὸν
πώντων γὰρ δεσπότην + ἐγὼ μοναχὸς yonyogio(s) +
43. II B 6).
1 Expositio canonis in Natalem (77 χζριστὸδς βροτὸς γενό-
usvos ἤγουν ἄνϑρωπος — Ἢ βαβυλὼν σκῦλα καὶ λάφυρα τῆς
βασιλίδος nec plura) 9 Nicephori Callisti Xanthopuli
ἐξήγησις εἰς τοὺς ἀναβαϑμοὺς τῶν ὀχτῶ ἥχων (ὃ πρόλογζος),
πρὸς τὸν αἰτησάμενον ὁσιώτατον ἀρχιμανδρίτην τῆς τοῦ χου-
EC
‘ E a: sha È ie P I}
ὰ μονῆς, ᾿προμόναχον ἘΠ daria — Σὺ μὲν ὦ τοῦ
ἑοῦ ἄνϑρωπε - — χαὶ τῶ πόνω ἔστω ἀντιμισϑία εν μα
Na, χ(ριστ)ῶ etc.) 82°" eiusd. πρὸς τὸν αὐτὸν ἐρωτήσαντα.
περὶ τῆς ὑπακχ7͵7 τοῦ κοντ(α)χζίουΣ. τοῦ οἴχου καὶ τοῦ ἐξα-
ποστειλαρίου πόϑεν οὕτω ΄ ἐχλήϑησαν (Σοὶ μὲν ἀεὶ σπουδὴ —
ἐμοὶ μέντοι τὸ πρῶτον εἶναι δοχεῖ ἀσφαλέστερον) 84" eiusd.
ἐξήγησις εἰς τὴν τιμιωτέραν. πρὸς τὸν ἀπὸ τῆς ὁδηγητρίας
ἱερομόναχον καὶ ἐκκλησιάρχην κύριν νεύόφητον (Οὔτε σὲ τοῦ
ϑάρους ἐπαινεῖν ἔχω — λήϑη καὶ ἀφανεία ὡς χρεῶν δοϑησό-
μενον) 98 Theophylacti Bulgariae archiep. expositio in
D. Pauli epistulam ad Romanos ab initio usque ad v. ὃν
ἀπὸδέχεται, ὃν πρὸσλαμβάνεται Àéov τῶν ἄλλων, ὃν οἰχειοῦται
(Migne 124, p. 336 sqq.) . 125" [recent. m.] fragm. chro-
nographicum byzant. (4- περὶ βασύ779ᾧΡ, (Κγωνσταντίνος ὃ
μέγῴζας» éB. ἔτη. λγ — ἀντιχρατορία χωνσταντίνου τοῦ 7στορ-
φιρογενίτου).
Chartac., em. 22,5 X 15; ff. 1° (vac.), 1" [Nicephoro Calisto | în
alc<un)i . Salmi], 1-125; 5. XIV.
44, II B Ὁ
1 Manuelis Moschopuli) grammaticae artis methodus usque
ad v. Τὸ τετυψόμενον τοῦ τετυψομένου p. 155 ed. Basil.
a. 1540 47 Pseudophocylidea cum glossis interl.
Chartac., cm. 22 X 14,5; ff. 1-46”, 46" (vac.), 47-54; s. XV (f. 54
monocond., tum ἀμήν. | “Erovs «ὌΠ (non str Allen)).
45. (II B 8)
1 Dionysii Areopagitae episc. Athen. De caelesti hierarchia
ad Timotheum, praem. indice capitum et epigrammatibus
a ᾿4γγελικῆς σοφίης οἷο. (quod v. ap. Corderium ed. Venet. 1755),
ὃ Ἄρεος ἀμφιπάγον μαχήσατο παῦλος ἀϑήναις — Οἷος ἐώνδε,
φάλαγγα τόσιν σχίσε ϑαῦμα ἰδέσϑαι (4 vv.) 94 eiud. De
divinis nominibus, praem. indice capp. et [mg. recent. m.]
epigr. εἷς νόον αἰγλήεντα etc. (+ διωρϑωϑενῖ παρ᾽ ἐμοῦ ζα-
χαρίου:) δὅδ8 eiusd. De ecclesiastica hierarchia 122° In-
dex capitum libri eiusd. Dionysii de mystica theologia, et
epigr. Καὶ νόον αἰγλήεντα λεῖπες etc. 123 διαίρεσις τῆς
A τς serpe ani Sa ‘Gab Wii
quae hic sequuntur continent particulam capitis tertii ceto
integrum caput quartum libri De divinis nominibus ?]
125 eiusd. De ecclesiastica hierarchia cap. III inde a v. 9@-
μὲν αὐτοῦ τῆ ϑειοτάτη ζωῆ ete. usque ad finem et cap. IV
(p. 197 lin. 18 ab imo — 215 Cord.) 126 Μυστήριον uo-
Pi γαχικῆς τελειώσεως (Ὁ μὲν ἱερεὺς — τῶν ϑεαρχικῶν μυστη-
: giov); Cord. p. 251 126" eiusd. De divinis nominibus
127" eiusd. De mystica theologia 131" eiusd. Epi-
stulae I-X 148 Ἐπισκειττέον ὅτι περ καὶ ἑτέρων αὐτῶ
πραγματειῶν ἐν τῆδε τῆ βίβλζωΣ μνήμην ποιεῖται ὀνομαστί: ἢ
μήπω ἐλϑουσῶν εἰς ἡμᾶς. ἐπιγεγραμμένων οὕτως ete.; tum
Μέμνηται δὲ καὶ ἑτέρων αὐτοῦ πραγματειῶν ἀνωνύμως. μὴ
δὲ αὐτῶν εἰς ἡμᾶς ἐλϑουσῶν ete. 148° πρόλογος εἰς τὸν
ἅγιον διονύσιον. τὸν ἀρεοπαγίτην. [παχιμερίου recent. manus]
(Τὴν μὲν εὐγένειαν. τό, τε περιφανὲς ἐν πλούτω --- παρατέ-
ϑεικα κατὰ τὰ ἑξῆς παρακειμένους λόγους ods τέως εἰς τὰς ἐμὰς
(tum spatium vac.), συμβέβηκε χεῖρας); plurimum differt ab
edito ap. Corder. I p. XXVI sqq. 151 λέξεις {ox λέξις)
χατὰ στοιχεῖον. ἀπὸ τὰς λέξεις {ox λέξις) τὰς δυσευρέτους τοῦ
ἁγζίουΣ διονησίου τοῦ ἀρεοπαγιτῴουδ: --- (ἃ | ἀγάμενος, ϑαυ-
μάσας, ἐχκττλαγεὶς --- ὠλέναι, χεῖρες. πήχεις. βραχίονες).
Chartac., cm. 22 X 14,3; ff. 1-128, 128-124: (vacua), 124-154”,
154*-155" (vacua), 155‘; 5. XIV-XV. Ff. 7-30 + 33 + 86-101 -+ 125-130
exaravit prima manus; cetera (= cm. 22 X 16) supplevit recentior
librarius. F. 2 mg. ἐζησοῦ)ς χῴριστο)ς ; f. 7 mg. è(700) è βοήϑη μοι. F..155:
+ μηνὶ ὀχτωβρ' ς' {(?) ἐμάϑαμεν πῶς ἐπάσασι τὰ δύο καράβια τὰ βενέ-
τίχα oi φούστες, εἰς τὰ στροφάδίια: F. 154" monocond. î
46. (II B 9)
1 (Nucebaoa: Blemmidae) de syllogismo capita, ut videtur,
tria (σπτερὶ μίξεων | Tivovrar συλλογισμοὶ ἁπλοῖ καὶ ἐκ dio
ὑπαρχουσῶν ὑλῶν. καὶ ἐκ δύο ἀναγκαίων — - ταῦτα μὲν καὶ
περὶ τῶν κατὰ συμβεβηκὸς προβλημάτων. καὶ αἱ τούτων xe |
τασκευαὶ, καὶ ai ἀνασκευαί); cf. cod. 50 ff. 192, et 266 Ul
25 <Platonis Cratylus) (erravit librarius in titulo: φαίδων.
ἢ περι ψυχῆς etc.) DI Θεοφράστου τῶν μετὰ τὰ φυσικὰ: π
ς ἀφορίσαι δεῖ — καὶ πῶς ἔχει πρὸς ἄλληλα, sc. Theophrasti
LI Plone
ἣ me 0: pie am lib. 1; ΕΟ ΩΝ τος Τοῦτο τὸ BiBàlov =
Dre ὅλης πραγματείας de qua v. Fabricium Bibl. gr. lib. ΠῚ
. IX, 14 67 Procli Diadochi in primum Euclidis ele-
CEE libri quatuor.
Chartac., cm. 21,5 X 15,4; ff. 1-24”, 24" (vac.), 25-52”, 52'-56
(vacua), 57-66", 66" (vac.), 67-241", 2417-242 (vacua); 5. XV-XVI seri-
pserunt tres librarii, a = ff. 1-24" 1 25-52”, ὃ = ff. 57-66", c (Geor-
gius Valla?) = 67-241".
47. (II B 10)
Theodori {Gazae) Introductivae grammatices libri quatuor;
pp. am-Zvi" ed. Ald. a 1495. Cf. cod. 108.
Chartac., cm. 21,6 X 14; ff. 1-131, 132-133 (vacua); s. XV.
48. (II B 11)
1 διάλεξις τοῦ πιαναγιωτζάγτῴζουΣ κυροῦ xmvotartivov τοῦ εὖ-
φροσύνου ἔν κωνσταντινουπόλει. ὅτε ὃ βέχκων ἰωάννης ἀπὸ
τοῦ πάπα ἐλήλυϑε μετὰ ἑτέρων δώδεκα γαρδηναλίων — καὶ
ἀπεστειλέσας εἰς τὸν ἀγρὸν, βόσκειν χοίρους. εἰς τὸν κόσμον
δηλονότι + τέλος 18 Symeonis Metaphrastae) βίος καὶ
πολιτεία τοῦ ὁσίου πατρὸς ἡμῶν ἰωάννου ἀρχιεττισκόπου κων-
σταντινουτόλεως τοῦ χρυσοστόμου ((Κ)αὶ πάντων μὲν τῶν κατὰ
ϑεὸν πολιτευσαμένων ὃ βίος ete.); cf. ed. lat. Chrysostomi
Amstelod. a. 1687, I p. τὸ sqq. 142 Nicephori Callisti
Xanthopuli Synaxaria in praecipua Triodii festa, quibus
uniuscuiusque eorum indicatur origo etc. (Κατὰ dè τὴν
παροῦσαν ἡμέραν, καὶ τοῦ τριωδίου ἀρχόμεϑα — καὶ σῶσον
ἡμᾶς, ὡς μόνος ἅγιος καὶ φιλάνθρωπος + τέλος τῶν τριωδίου
συναξαρίων ὅλων +); cf. L. Allatium De Synodo Photiana
[1662] pp. 326 et 527 218 S. Basilii Magni homiliae IX
in Hexaemeron (Migne 29, 4-208): [scatent lacunis.]
355 Oeci in S. Dei genitricem Mariam (τῇ ὑπερμάχω στρα-
τηγῶ, τὰ νικητήρια — καὶ τῆς μελλούσης λύτρωσαι χολάσεως.
τοὺς ἐκβοῶντας, ἀλληλούϊα).
Chartac., cm. 21,8 X 14,3; ff. 1-12”, 12° (vac.), 13-216, 217 (vac.),
218-369”, 369*-370" (vacua), 370"; s. XV scripserunt duo librarii, a ab
initio usque ad f. 354, ὃ ff. 355-369. F. 142: + &{soro)zg βοήϑει μοι +
ΠΈΣ
Μὴ F. 916": TO porri IE: τῶν SOTA aa ἄρισ - + Fr
τὸ παρῶν nec plura. F. 370” manus recentior nonnulla soniotitaliovi i
vel adnotavit; in his (&ye)vounr διάκωνος τοῦ ayiov MMMMiov :. ἔτους
ς i
ct, εἰ (sic). N, δεκάτης. VMMUMOV αρχηέρέως, χερσώνς. καὶ εἰς τὰς
ζεἴγχοσί névte τοῦ ἰοὐνΐου rubi 4 τῆς αὐτῆς ἐνδικτιδνος, ἡμζέρ)α χυρϊάἀχῆ
ἐγενόμην πρεσβήτερος, εἰς τὸν ἄγίων παύλων, παρατοῦ ἀρχηἐρέως με-
λήτου: —
49. (II B 12)
+ εἰσαγωγὴ εἰς τὴν γραμματικὴν ἐπιτομώτερον, ἐχδοϑεῖσα καὶ
σαφέστερον. ὑπὸ τοῦ σοφοτάτου καὶ λογιωτάτου κυροῦ ματ-
ϑαίου τοῦ καμαριώτου: (Τί ἐστι στοιχεῖον. ἀφ᾽ οὗ πρώτου yi
γεταί τι. καὶ εἰς ὃ ἔσχατον ἀναλύεται - καὶ ἡμῖν 209 ὑδονὴν,
χαὶ τοῖς χρωμένοις οὐκ ἄχαρις εἴης. τοῦ ϑεοῦ δι ἀρετὴν λοιπὸν,
γινομένου σοι πάντα). ,
Chartac., cm. 21,7 X 14,8; ff. 1-51, 52-54" (vacua), 54" [haec tan-
tum: Γεωργίου τοῦ βάλλα ἐστι τὸ βιβλίον deletal; 5. XV.
50. (II B 18)
5 fragmenta philosophica tria: a δρισμοῖς ἑκατέρας τὴν ἀπό-
govow ὡς γένος παραλαμβάνων: + Πῶς ἡ φωνὴ, γένος οὖσα
τοῦ λόγου, μνήμης οὐκ ἠξίωται πταρὰ τῶ ἀριστοτέλει — ϑεω-
ροῦντες, ὡς ποσοῦ τι ϑεωροῦμεν εἶδος, καὶ οὐκ οὐσίαν; ὃ Ot
τῶν ἀτόμων οὐκ ἔστι ἐπιστήμη. τῶν γὰρ φϑαρτῶν, οὐκ ἔστιν
ὥς ἀριστοτῴ(έ)λζης)Σ φησὶν ἕν τοῖς ὑστέροις. τὰ δὲ ἄτομα,
φϑαρτὰ — ἀρχὴν γὰρ ἐπιστὴμης, εἶναι τὰ μερικὰ φησὶν ὃ
φιλόσοφος. ἀδύνατον ἄρα τῶν μερικῶν μὴ εἶναι ἐπιστήμην;
c Εἰ πὲρ ἄλλω τινι καὶ σοὶ τὰς ἀπαρχὰς τῶν ἡμετέρων ἔργων
ὀφείλων, πάντα ἀρίστη καὶ βασιλικωτάτη ψυχὴ — ἀλλὰ σύ
τὲ εὐτυχοίης, καὶ βοηϑοίης τοῖς πράγμασιν, ὡς ἂν αὐτὸς βού-
λοιο. καὶ ἡμεῖς σοι περὶ τὴν τῶν λόγων ὡς οὕτως εἰπεῖν, ἄνα-
βίωσιν nec plura 10 Georgii Scholarii προλεγόμενα εἰς
τὴν λογικὴν καὶ εἰς τὴν πορφυρίου εἰσαγωγὴν. éx διαφόρων
συλλεγέντα βιβλίων μετὰ ἰδίων ἐπιστασιῶν (Τέσσαρα τινὰ τῶ
ἀνϑρώττω ἐκ τῆς φιλοσοφίας προσγίγονται --- ἀρκεῖ δὲ καὶ ἡμῖν
τὰ ὡς ἐν ἐξηγήσεως μέρει. περὶ αὐτῶν εἰρημένα, τοῖς εἴἰσαγο-
μένοις πρεπόντως: Τέλος τῆς ἐξηγήσεως etc.) 66 eiusd.
Expositio in Aristot. Categorias (Ὅσα μὲν ἔδει περὶ τῆς ge
Hi Rap sr ΠΟ ἈΥΤΙΧΩΝΒ, <
καὶ fo,” ai εἰς αὐτὰ ee ϑεῶ καὶ τούτου εἵνεκα, χάριν
Mc ἀναφέρουσιν) 180 eiusd. e latina in gr. linguam
versio libri Gilberti (= Guilelmi) Porretani de sex prin-
cipiis (Εἶδος ἐστὶ τὸ τῆ συνϑέσει συμβαῖνον — ἔστι δὲ ©
ἐνυπάρχει κατὰ φύσιν κινεῖσϑαι. οἷον, τὸ τεῦρ) 156 ὁσαχῶς
συμτελεχομένων ἀλλήλαις ἑαυταῖς τῶν φωνῶν ταυτὸν δ᾽ εἰττεῖν
τῶν κατηγορικῶν, αἵ κατηγορίαι γίνονται τινὸς κατά τινος (Ὅταν
γένος γενικώτζαγτζον») κατὰ ὑπαλλήλου — Ὅταν συμβεβηκὸς
κατὰ συμβεβηκότος. οἷον, τί λευκὸν μουσιχόν: + παρὰ φύσιν);
subicitur πᾶσα κατηγορία, ἢ καϑαυτὴν -- ἢ παρὰ φύσιν.
136" ὁρισμὸς τοῦ ἐλέγχους (Ἔλεγχός ἐστιν, ἀντίφασις τοῦ αὐτοῦ
χαὶ ἑνὸς --- τὸ μὲν, χϑὲς. τὸ δὲ, σήμερον); sc. Nicephori Blem-
midae Epitomes logicae c. 39 (α΄-ι) = Migne 142, 993-996 A
137 Georgii Scholarii Expositio in librum <Aristot.)
De interpretatione (Ἢ μὲν ὑλικὴ αἰτία τούτου τοῦ βιβλίου
ἐστὶν, αἱ προτάσεις --- καὶ ἔτι πρὸ τούτων, εἰς τὰς 'πορφυρίου
φωνὰς. χάριν ϑεῶ πάντων εἵνεκα τῶν ἄλλων, καὶ τούτου νῦν
ἀναφέρουσιν) 191 eiusd. de syllogismo (Τοῦ ἁπλοῦ καὶ
χυρίως συλλογισμοῦ τρεῖς ἔχοντος ὄρους — καὶ τὴν κειμένην
ἀεὶ πρότασιν ἥ τις ἐστὶ διδάξει. καὶ ἑττομένως τὴν σιωπη ϑεῖσαν)
192 diagrammata duo εἰς τὸ περὶ εὐπορίας προτάσεων
τοῦ ἀριζστο)τῴ(έλδλζουςΣ : 1925 + τοῦ βλεμίδῴουΣ. εἰς τὸ
περὶ εὐπορίας προτάσεων: [tod ἀριστοτέλους deleta] (Πορίζον-
ται δὲ αἵ προτάσεις --- εἰς συλλογισμῶν); sc. opusculi de syl-
logismo (cfr. cod. 46, f. 1 sqq.) caput secundum 193 περὶ
τοῦ ὑποϑετικοῦ συλλογισμοῦ. πόσοι εἰσὶν αὐτοῦ τρόποι. καὶ
ὅπως μορφοῦνται (Τῶν ὑποϑετικῶν συλλογισμῶν, οἱ μὲν εἰσὶν
ὅλοι διόλου ὑποϑετικοὶ --- τούτων δὲ πάλιν. ὡς ἐπιτοπλεῖστον
χρῶνται τοῖς ἐξ ἀχολουϑίας) 194 ἐκ τῆς διαλεκτικῆς τοῦ
μαΐστωρος πέτρου τοῦ ἱσπανοῦ: ἑρμηνεία τοῦ σχολαρίζου» (4τα-
λεχτική ἔστι τέχνη τεχνῶν — ὅϑεν πᾶσα σύγχυσις ἐστὶ τῆ
araya) τοῦ οἱ", ἢ τοῦ τρόπου); cfr. Migne 160, 1211-1212
223 περὶ τῶν σοφισμάτων ἐκ τῶν τοῦ φιλοσόφου ϑωμᾶ
(Ἐπειδὴ ἡ λογικὴ ἐπιστήμη, ἐστὶ περὶ λόγους — δῆλον οὖν,
ὅτι τὸ σόφισμα τοῦτο πρόεισι, κατὰ τὸ ἕν καὶ πολλὰ. καὶ ταῦτα
μὲν περὶ τῶν σοφισμάτων ἀρκείτω); sc. (G. Scholarii?) versio
libri 5. Thomae de syllogismo sophistico seu de fallacia
Ta Migne 1]. È Ἂν Kodi Pa - LAI 86). i s' al PI
nudae ? cf. ad cod. Riccard. 50 in ἡ Studi ital. ’ II 504 sq A
versio libri Boethii de arte dialectica (Πρότασις ἐστὶ, λόγος,
ἀλήϑειαν ἢ ψεῦδος σημαίνων — ἀπὸ ὁμοιώσεως ; tum ead.
manu λείχει τὸ δ᾽" τῶν τοπικῶν. ὅ ἐστι καὶ τελευταῖον. ἐν
© ὡς οἶμαι διαλαμβάνει ὃ βοήτιος, τετερὶ τῶν ῥητορικῶν τόπων:
-|- ‘ Ilud animadverto libri primi prooemium vel ἃ li-
brario vel ab interprete omissum fuisse ’ Gab.) 262 ‘ De-
finitiones plures, tum divisiones philosophiae ab anonymo
confictae cum totius logices summario seu prospectu ? (G.):
Ti ἐστι φιλοσοφία. γνῶσις τῶν ὄντων — ἅπαν τὸ dr ἑαυτὸ
ὃν, αἴτιόν ἐστι τοῦ δι ἄλλο 266 τοῦ βλεμίδου de syllogismo,
ut in cod. 46 ff. 1-24" 281 Anonymi metaphrasis dia-
lecticae Aristot. (᾿Ἐπείπερ ἡ διαλεκτικὴ πρὸς τὸν Exròs λόγον
οὖσα. ἐν ἐρωτήσει καὶ ἀποκρίσει συνίσταται, σκοττὸς ἐστὶν ἡμῖν
ἐν τῷ παρόντι βιβλίω ὀγδόω --- ἢ ἀναιρεῖ. τὸ μὲν διδοὺς. τὸ
dè, οὐ, τῶν προτεινομένων: + tum παράγγελμα περὶ τῶν
διαλεξομένων ἀλλήλοις ἀναγκαίων nec plura.
Chartac., cm. 21,4 X 14; ff. 1" [27 300 cart. | 299; et indices duo
latini), 1‘-4 (vacua), 5-303, 304-306 (vacua); s. XV. Ff. 5", 261", 265”,
267” manus recent. varia adnotavit vel conscribillavit.
51. (II B 14)
1 Arati Phaenomena cum scholiis margin., praemissis Arati
vita (Ἴρατος πατρὸς μὲν ἦν ἀϑηνοδώρου — οἱ dè, ἡσιόδου
μᾶλλον), argamento (Πρῶτον ἀπαγγέλλει προοίμιον εἰς τὸν
dia — χαϑάπερ οἱ φιλόσοφοι), et de sphaera commentatio-
nibus duabus (‘O βουλόμενος τῶ κόσμω ϑεῖναι τὴν σφαῖ-
ραν ete. — διαιρεῖται ἡ σφαῖρα etc.) ut in astronom. seri-
ptorum ed. Ald. a. 1499 p. Nuw®® 53" sup. mg. στίχοι
ἰαμβικοὶ ἰωζάννλου τζέτζου: tum rubr. στίχοι ἰαμβικοὶ ἰωζάνν)ου
χέκου περὶ ποιητῶν (Ποιητικῶν μέλλουσιν --- βάδιζε πρὸς λό-
yovs τρίβου) {55 Hymni homerici (Goodwin) VIII-XVIII,
ΠῚ [= I) usque ad v. 185 χρυσέου ὑπὸ πλήχτρου etc.
65 Hesiodi Theogonia, cum scholiis inde a v. 91 ἐρχόμε-
γον etc. 99 eiusd. Scutum Herculis cum scholiis marg.
praemissis argum. Y, 4, B (Goettling-Flach p. 117-118)
1.4.96
; i ) MAS NR CENE, Cox)
e vvrinens. 561-58. 417
e PLUS e ,
ς΄ 116 Lycophronis Alexandra cum scholiis marg., prae-
4 δ missis versiculis [6] φερωνύμως λέλογχε τὴν κλῆσιν μόνος --
τζέτζης ἰσαάκιος ξἐύστροφα πείσματα λύσας, Isaaci Tzetzae
prolegomenis εἰς τοὺς ποιητὰς (Τοῖς τῶν ποιητικῶν βίβλων
χκατάρχεσϑαι μέλλουσι --- περὶ τοῦ μονωδοῦ τούτου λυκόφρονος),
Lycophronis vita (ὃ λυκόφρων οὑτοσὶ, τῶ μὲν γένει — ὅϑεν
ὁ πόλεμος ἀνερράγη βαρβάροις καὶ ἕλλησιν), Alexandrae ar-
gumento (πρίαμος, ὃ λευκίπττης καὶ λαομέδοντος — ἀρχούντως
ἐρρέθη) et scholio de Alex. titulo (40 δὲ καὶ περὶ τῆς ἐπι-
γραφῆς — - καὶ γὰρ οἱ λύκοι ττανοῦργρι); subiciuntur epigram-
mata a Τήνδε λυκοφρονέων τὴν βαρβαρόφων ἰυγήν --- ὕμνον
ὀφείλω, ὃ “υχκόφρονος δύσφασα πληρώσας ἔπη — ἣ δόξα χίρι-
È συδῶ τῶ συνεργῶ τοῦ τέλους 188 Pindari Pyth. <non
È: Olymp. (Allen ap. Goodwin hymn. hom. praef. p. vi)) cum
scholiis marg., praemissis vita Pindari metrica Πίνδαρον
ὑψαγόρην etc. (Heyne III p. 6), scholio de quinque certam.
(Adua πόδος. δίσκου tè βολὴ — δρόμος), versibus περὶ τῶν
ἐννέα λυρικῶν ποιητῶν (ib. p. 7-8), Pyth. argum. Ὁ τῶν πύυ-
ϑίων ἀγὼν, ξἐτέϑη μὲν — καὶ ὅτι εὐρύλοχος ὃ ϑεσσαλὸς τοῖς
κυρραίοις ἐπόρϑησε etc. (ib. p. 127-128) et scholio “Ἰέρων
ἄνωϑεν συρακούσιος ἐστὶ — στέφονται δὲ δάφνη oi νικῶντες
(ib. p. 129, 1); 248" Nem. I-IV usque ad v. 68 ἐξέφαναν ἐς
γενεὰς αὐτῶ, VI inde a v. 37 δυνατοὶ. rraogysr sic) πολὺν
ὕμνον usque ad v. 50 ὑπ᾽ @yvyios ὄρεσιν, praemissis argum.
Τὸν ἀγῶνα τῶν νεμέων — παισὶ cvvaywvitec9er (ib. p. 199,
1-2) et χαϑ' ὃν χρόνον — γυμνικὸς (ib. p. 200, 1-2).
:
᾿ς Chartac., cm. 21,6 X 15 sic); ff. 1-11" (vacua), mn", 1-64”, 64°
(vac.), 65-262, 263-264 (vacua), 265”, 265-268 (vacua), Iv”, IV"-vI (vacua).
F. m°: Γεωργίου τοῦ βάλλα ἔστι τὸ βιβλίον obliterata, tum ᾿Αλβέρτου
πίου καρπαίων ἄρχοντος et index latinus. F. iv": Γεωργίου etc. ut in
f. 111”, sed non deleta; tum ἀλβέρτου πίου χρατοῦντος καὶ σοφωτάτου
ἐστὲ to βιβλίον.
io Κ. 963. olim II B 15)
[Ex Gabardi huius codicis deperditi descriptione, I p.
130 sqq.:] I. Anonymi tractatus de caelo (Ὁ οὐρανός ἔστι
περιοχὴ ὁρατῶν, τε καὶ ἀορατῶν κτισμάτων etc.) II. «He-
| ronis) geodaesia, ut in codd. 148 bibl. Coislin, et 323 bibl.
Ὁ. Marci Ven. (Σημεῖον ἐστὶν οὐ μέρος οὐϑὲν ete. (cf. He-
Studi ital. di filol. class. IV. 27
-
<PA
%
| CODICES GK ABCO
ἐδ ΣΝ io EA
ronis No Geometr. etc. ed. Hultsch p. 419); * praecedit
brevissimum caput quatuordecim circiter linearum, conti-
nens definitiones digitorum, palmorum, pedum (‘Etdsvor χρὴ
ὅτι ὃ δάκτυλος πρῶτος ἐστὶν — “H παλαιστὴ δὲ δακχτύλους
ἔχει δ) III. eiusd. introductiones τῶν γεωμετρουμένων
(Ἢ ἐπίπεδος γεωμετρία συνέστηκεν ἔκ τε κλιμάτων ete.), prae-
misso prooemio χαϑῶς ἡμᾶς ὃ παλαιὸς ete., de quo ν. Fa-
bricium Bibl. gr. II p. 594 (οἴ. Hultsch p. 43 sqq.)
IV. eiusd. definitiones geometricorum nominum. ‘ Index
qui praeit duplici columna exaratus numerat capita 139.
Prooemium sic incipit: Κατὰ μὲν πρὸ τῆς γεωμετρικῆς στοι-
χειώσεως τεχνολογούμενα ᾿ etc. V. Anatolii fragmentum
(Ἀριστοτέλης συνεστάναι — καϑ' ἕτερον δὲ σημαινόμενον ἡ ἐν
ῥητορικῆ); ed. Fabricius in Bibl. gr. II p. 275 <«Hultsch
p. 276, 16-279, 13) VI. Heronis (Hultsch p. 153) in-
troductiones in stereometriam (Spaioes δοϑείσης τῆς dia-
μέτρου ποδῶν i. etc.) VII. Didymi Alexandr. liber de
marmoribus et lignis omnium generum (Τῆς τῶν μαρμάρων
tè καὶ ξύλων μετρήσεως etc. <Hultsch p. 238 sqq.))
VIII. Heronis introductiones (ἡ σπτρώτη γεωμετρία καϑ' ἡμᾶς
ὃ παλαιὸς ete.); οἵ. Montfaucon Palaeogr. gr. V, 5 et
Nessel Bibl. Vind. IV cod. 309 «Hultsch p. 138 sqq.)
IX. Anonymi <i. Heronis p. 172) ΜΜέτρησις τεραστόου
‘ sic et quidem perspi-
îjror τραμακᾶρου ἐπὶ τετραγώγου
cue fert scriptura ᾿ (ἔστω ἡ πλευρὰ ιβ' ταῦτα ἐφ᾽ ἑαυτὰ
πόδες o ud I va dis Γ' or etc.). ‘ Sequuntur deinde
tractatus plures Arithmetici sine ullo auctoris nomine, quo-
rum titulos et initia satis est exhibere: 1 Ψηφηφύρικα.
ζητήματα καὶ προβλήματα è ‘de μετὰ τῶν οἰχείων μεϑόδων.
ἔχαστον συγκχειται (Χρυσίον ἔχων ete.); — 2 Utiles methodi
ad comparationes (‘4 χρησιμοι εἰς τοὺς λογαριασμοὺς μέϑοδοι
εἰσὶν αὐταὶ etc.); — 3 Rerum astronomicarum et arithme-
ticarum nullo titulo nulloque auctoris nomine praefixo far-
rago informis; — 4 Calculatoria de fenore ex pecuniis
(τεσσαράκοντα νομίσματα δέδωκα diavarò etce.).. Huic subi-
ciuntur problemata nonnulla et Hipparchi fragmentum ne- »
scio quod de sphaera coelesti.’ X. Maximi Planudis Cal-
culatoria magna Indorum XI. Anonymi tractatus de
| φὸν μὲν εἴπωμεν περι τῆς εὐ το τῷ ἤγουν τῶν τρικεφά-
__ γῶν etc.) XII. Series christianor. imperatorum CPolis
a Constantino magno usque ad Nicephorum Phocam, addito
rerum ab iis gestarum summario (Κωνσταντῖνος ὃ ἅγιος ὃ
᾿μέγας ὃ νικητὴς ὃ πρῶτος etc.). ‘ Codex chartaceus in 4°
non una manu exaratus, cum titulis et initialibus et figuris
Ε geometricis et arithmeticis rubricatis. Pars prima putris
_ et lacera spectat ad saec. XIV, quod etiam haec adnotatio
n manu antiqua in fine tractatus primi integri scripta indi-
care videtur: ἔτους soxy unv Μαρτὶω 1 ἡμέρα κυριακῆ
ἑσπέρα ἣν δὲ τῶν βαὶων ἐχοιμήϑη ὃ δοῦλους τοῦ ϑεοῦ ἵερο-
: μόναχος κύρις Νικήφορος ὃ αυϑὲέντης μου ὃ πατήρ μου --- Anno
mundi 6823 [Chr. 1315] mensis martii die sexta {510 » et
decima indictione tertia decima <sic!) die dominica palmarum
vespere obiit Hieromonachus Domnus Nicephorus dominus
meus et pater meus. Posterior pars aqua vel alio liquore
inquinata pertinet ad saec. XV. Fuit Georgii Vallae, tum
i Alberti Pii. In priorum chartarum reliquiis tabulae pa-
schales aut aliquod <sic) simile apparet etc.’
i: ᾿ 53. (III B 1)
1 γένος ἀριστοφάνους τοῦ ποιητοῦ, ΧΟ (Diibner) ib. Ari-
È. stophanis: Plutus, praemissis argumento I (Diibner) usque
᾿ς Δ v. πένητες ἦσαν, prolegom. πόϑεν ἐχλήϑη ἡ zouodie
i (Kouodia ἐχλήϑη, ἀπὸ τοῦ ἐν κώμαις ἄδεσϑαι --- οἱ ὑποκριταὶ
τὰ ποιήματα), indice personarum, prolegom. ᾿Ιστέον δὲ ὅτι
τὰ τοῦ δράματος τιρόσωττα — εἰς τὸν δῆμον (D. p. 323);
57 Nubes, praemisso argum. VIII; cum glossis interlin. et
scholiis marg.
È Chartac., cm. 22,3 X 15,8; ff. 1-1365, 136-137 (vacua); s. XV.
È Adiecta sunt quattuor folia chartac. in fine, quorum in MI” et Iv"
manus recentior παραδείγματα nonnulla articulorum et pronominum
exaravit. Cf. Zuretti Analecta Aristoph. p. 16.
54. (III B 2)
1 Plutarchi apophthegmata et instituta laconica, lacaenar.
apophthegm. 61 [Aristotelis] de virtutibus et vitiis (des.
ara
E n UR
SG ar ei i
"RAI eu.
- ; SALDATI ον αι τ Εν È
ἅπαντα dè τὰ τῆς κακίας καὶ τὰ παρακολουϑοῦντα αὐτῆ, τῶν hi ἄν
ui; ψεγομένων ἐστί); cf. Susemihlii ed. post Ethica Eudem. 3 ὃ
ΤῊΝ Teubner. 66 Epistulae: Diogenis Cynici (Hercher) I-XIX;
<A 77° Cratetis I-XIV; 80" Chionis I-XVII; 97 Pythagoreo-
ἣν, rum IV-VI; 102 Euripidis I-III; 108 Anacharsidis I-IX
Mi usque ad v. ὀλιγόβιον εὕρηνται τρυφὴν. ἵνα τὲ γῆς (sic)
e (1, lin. 8 ab imo); 107 Apollonii Tyanens. I, LVIII, LV,
i: L;, XIV, XX:XV; 113 Hutipidis TV; (119% Pythagord®
pe rum II*; 121 Hippocratis I-V, XI-XVII usque ad v. ὠχριακὼς
ΝΣ πάνυ (p. 299, 1 lin. 4).
pr Chartac., cm. 22 X 14,5; ff. 1-59, 59"-60 (vacua), 61-110, 111-112
ἣ 13 (vacua), 113-119, 120 (vac.), 121-182, 132-136 (vacua), 137, 137‘-140
(vacua) = quatern. ce'-î' + binio ἐγ’ + quatern. υ9'-χ δ" + binio χε' 4
quatern. x5'-x' + binio xd"); s. XV. Epistulam Pythagoreor. 1Is®
er: (f. 119") exaravit manus recentior. F. 137": Γεωργίου τοῦ βάλλα ἔστι
τοῦτο βιβλίον <sic); infra, sed in chartula folio adglutinata: Τοῦ ἐπι-
φανοῦς ἄρχοντος ἀλβέρτου πίου τὸ βιβλίον.
Δ #55. (III B 3)
ἀπ. 1 Synesii Cyrenaei episc. Ptolem. epistulae Z'-9v5' (ine. aceph.
+06 τοὺς φύλακας εἶναι. ἐστράτευται γέ τοι καὶ οὗτος, κομιδῆ μει-
Ur”. ράκιον ὧν etc.) 82 Eunapii <Sardiani) ex Vitis sophi-
i starum «Ζιβάνιον ἀντιόχεια μὲν ἤνεγκεν — τύχης συμβάντων.
ἌΡ sc. Libanii rhet. vita p. 494-495 Boisson. 82" Libanii:
ATO oratio Menelai; 85 de inexplebili cupiditate; 86 irae vitu-
ds perium; 88 bovis laudatio; 89 ruris et urbis comparatio;
90 expositio curriculi heroum; 90° expressio alterius tabulae
: quae in curia [des. χαίρουσι δ᾽ οἶμαι καὶ οἵ ϑεοὶ τοῖς ἀπὸ
vi SS τούτων στεφάνοις]; 91" kalendarum, 92 ebrietatis, 92° belli,
CAD 93° picturae in senatu descriptiones; 94 quod inique divitem
κν fieri miserabilius sit quam pauperem esse; 94° dissert. mor.
de amicis 96 eiusd. epistulae CCLXIV [18 est χλεάρχω:
Ἔμελλον γράφων δεήσεσϑαι ete.; extr., quae numeratur ctf,
di: est τῶ αὐτῷ (= τῷ μεγάλῳ βασιλείῳ): Εἰ μέν τι ete. (1591
“i Wolf)]; subicitur (ead. manu) + αὗται αἱ ἐπιστολαὶ τοῦ λιβα-
viov ἧσαν γεγραμμέναι εἰς τὸ βιβλίον κυροῦ γεωργίου τοῦ λακα-
πηγνοῦ. ἤτοι ὁμοῦ αἱ ὅλαι, διακόσιαι ἑξηκοντατέσσαρες: --- tum
eadem recent. m. exarata 162 Basilii Magni πρὸς τοὺς
νέους rms ἂν ἐξ ἑλληνικῶν ὠφελοῖντο λόγων (Πολλά μὲ
I: î » po Di n ἢ ἃ :
A è παρακαλοῦντά ἔστι — τοὺς ὀρθῶς ἔχοντας τῶν λογισμῶν
ἀποφεύγοντες) [167" quaedam cancellis septa, quae non
iS
possunt legi] 168 τοῦ λακαττηνοῦ κυροῦ γεωργίου καὶ τοῦ Ε΄
ζαρίδου κυροῦ ἀνδρονίκου epistulae XXXII (inc. Τῷ μηδὲν a
ἡμᾶς σοι γράφειν ἀχϑόμενος etc.] 253 Maximi Planudis
de grammatica dialogus et de syntaxi (Bachmann, Anecd. δι":
II 1-166) Ἑ 808 <eiusd.) Aesopi vita (Eberhard Fab. rom. ufo
I 226-350) 313" fabulae aesopicae C [extr. est 321 Halm δὶ
usque ad v. οὕτως οὐκ ἔστι ζηλωτὰ τὰ μετὰ nec plura]. ᾿
Chartac., cm. 21,6 X 14,6; ff. 1-323; 5. XV. F. 95° (recent. m.): »
mumovos 6 διὰ τοὺ ϑείου καὶ ἀγγελικοῦ σχήματος μετονομασϑεὶς ϑεο- κα
φάνης μοναχὸς ἐν ἔτει ςωπ'. ἡμζέδοζῳ) κυρζιαχῇν. φευρζαρίουΣ κϑ' τῆς A
στζαυλροπροσκυζνήσεως). F. 81‘: Γεωργίου τοῦ βάλλα τὸ βιβλίον delet., ͵
tum ἀλβέρτου πίου ἄρχοντος καρπαίων τὸ βιβλίον; 252": Γεωργίου τοῦ }
βάλλα ἔστι (iv 2° m.) τὸ βιβλίον παρόν. F. 94 summo mg. (rec. m.): E°
ὁ 9805 ὃ ϑεὸς ὃ μόνος ἀγαϑὸς χαὶ φιλάνθρωπος, σώσοι τὸν ταύτην ἔχοντα τας, ta
τὴν βίβλον. --- Cf. Montfaucon Diar. Ital. 1 [1702] p. 32; R. Foerster, xd
De Libanii libris mss. Upsaliensibus et Lincop., p. 8. h
56. (III B 4) τ |
1° Nicomachi Geraseni introductionis arithmeticae libri I-II n
cum Ioh. Philoponi commentario (cf. cod. 105) 76 adno- h, τὰ "i
tationes geometricae : -ἰ- ἐπειδὴ τρεῖς εἰσὶ τοῦ τριγώνου κατὰ 1
τὰς πλευρὰς διαφοραὶ ἰσοτελεύρου ἰσοσκελοῦς ete.; TT 4 τινὲς di
διὰ τὸ τὸν sùxher” μετολίγον ἰσοσκελοῦς μεμνῆσϑαι --- τέως τὸ si
ἰσοσκελὲς ἑκατέρως συνέσταται τρίγωνον: + TT περὶ τοῦ Cad
γνῶναι εἴτε περιέσται ὃ νοσῶν site ἀποϑανεῖται (Κράτησον τοῦ ἀν
μαρτίου μηνὸς, ἡμέρας ε. καὶ τῶν ἐφεξῆς μηνῶν τὰς ἡμέρας --- fi
ἐπικουφίζει γὰρ λειψίφωτος οὖσα ἡ σελήνη, τὰ πάϑη) 73 Eu- δ -
clidis element. geometriae planae ll. I-X; 231" solidorum ἊΝ
11. I-II bu
Chartac., cm. 22 X 13,6; ff. 1-75, 75' (vac.), 76-77 (recent. m. exa- Bis
rata), 8-292; s. XIV. F. 1: to paron uiublion sic) periechi arithmitichin ΠΥ»):
tu gerasinu. che geometrian efchlidhu: — ‘ Fuit Georgii Vallae tum di;
Alberti Pii ’: ita Gab.; sed codex nullam praebet possessoris notam. £ 1 :
{
97. (III B 5) ν
2 Constantini Lascaris προοίμιον τοῦ περὶ ὀνόματος καὶ ῥή-
ματος τρίτου βιβλίου (Ἐν τοῖς προεχδοϑεῖσιν --- ἐπαινετώτεροι
pp. pi ed. Ald. a. 1512); 4 περὶ δήματος (Τί μὲν οὖν ἐστι i,
7 1 fe A METRI ΤΩΝ ΟῚ
' ῥῆμα --- ἔτει ἀπὸ ϑεογονίας javis' ἘΝ ΟΕ 997 npos di
«né mov τοῦ δευτέρου βιβλίου (Τούτων οὕτως sionueévor, ἕποιτ᾽ ἂν-- ὃ
ἶ παραβάλλειν ἐξέσται p. svi); 30 περὶ τῆς συντάξεως τινῶν fi
(ον ῥημάτων κατὰ διαϑέσεις (Ἐπειδὴ δὲ ἡμῖν è λόγος — ἔτει ἀπὸ ὦ
; ϑεογονίας αὐυξς΄. τὰ δὲ ἑπόμενα εἰσιν ἐν τῶ ἐντετυπωμένῳ :
ἣν πρώτῳ: pp. ἐν1-ζν 11) 49 Georgii Cyprii laudatio S. Geor-
5308 gii (Migne 142, 300-346) 83 ἐκ τῶν τοῦ στράβωνος γεω-
vd γραφικῶν. περὶ τοῦ τῆς γῆς τῆς οἰχουμένης σχήματος ἐπιδιορ-
ca ϑωϑὲν παρὰ τοῦ Γεμιστοῦ τελήϑωνος (edo) διὰ τὸ πλάτος
5 Pa ΠῚ
è Si ἐχλήϑη. ἀσία διὰ τὴν ὑγρασίαν — τὰ dè πολλὰ αὐτῶ, εὖτε
| καὶ καλλῶς sic) λέγεται).
ἜΝ Chartac., cm. 21,7 X 15; ff. 1" (vac.), 15-26, 27-29" (vacua), 29 -48,
R N° 48” (vac.), 49-88, 897 (vac.), 89"; 5. XV scripserunt duo librari: a =
ΕΝ a ff. 2-81, ὃ = ff. 83-88". F. 88": «Tè σφ sic, = 1482; non srl Allen)
e. μαρτιο | nueoe xvigviazie vio στὰς E στρας THG ELUEORS ἐγένετο vos ue (Ὁ.
ρηωσειλυιοσ εἰσ στον 9 vor. F. 1" summo mg. ἀλβέρτου πίου χαρπαίων
DA ἄρχοντος κτῆμα, tum Γεωργίου τοῦ falda ἔστι τὸ βιβλίον delet.; etiam
ΟΝ f. 89° T. t. f. Fori Ksic) etc.
pro 58. (III B 6)
δ 2 Manuelis «Moschopuli) grammaticae artis graecae me-
thodus usque ad v. ἡ τετυψομένη τοῦ tetvwougvov (sic) p. 155
pr ed. Basil. a. 1540 106 ἀρχὴ σὺν ϑεῶ τῶν κατὰ στοιχείον
I ἐπιμερισμῶν τῶν ἐχόντων Ev τῆ @ συλλζαβὴῆ) τῆς λέξεως τὸ
ἀντίστιχον (Οἱ παρόντες ἐπιμερισμοὶ συντέϑεινται χατὰ ott
χεῖον οὕτω. ἀρχύμεϑα ἀπὸ τοῦ P — τὰ δὲ τοῦ ὦ μεγζάδλζου)
Me προεγράφησαν ἐν τοῖς 0 μικροῦν; 145" ἕτεροι ἐπιμερισμοὶ κατὰ
“a στοιχεῖον. ἔχοντες τὸ ἀντίστιχον χατὰ τὴν δευτέραν ἢ τὴν tot
ΤᾺ τὴν συλλαβὴν τῆς λέξεως ἢ τινα τῶν ἐφεξῆς (Οἱ παρόντες
Med, ἐπιμερισμοὶ — διαταχέως. διαβραχέως. διαβραδέος. καὶ dia-
ΠΝ παντός) 178 Theodosii gramm. alexandr. ἐρωτήματα περὶ
hi προσωδιῶν (Προσωδίαι εἰσὶ, déxa. ὀξεῖα — ὑπὸ κάτω τοῦ
ἐσχάτου γράμματος. μήπω πεπληρωμένου τοῦ νοήματος)
178" Excerpta ex Dionysit Thracis grammatica cum com-
mentario (περὶ γραμματικῆς. γραμματικὴ ἐστὶ ἐμπειρία etc.
Τί ἐστι γραμματική. καὶ τί ἐστιν ἐμπειρία — ἐναντιοματικοὶ
δὲ λέγονται, διὰ τὸ πρὸς ἐναντίους λέγεσθαι. οἷον. εἰ καὶ
ἀσϑενὴς ἐγὼ, ἀλλ᾽ ὅμως, σὲ τὸν ἰσχυρὸν ἐνίχησα) 1925 περὶ
βαρυτόνων ῥημάτων (Τὰ εἰς ὧν συγχριτικὰ, διὰ τοῦ O μιχροῦ
χλίνονται. ἡδίονος --- καὶ πτιληϑυντικὰ ἐν τοῖς τρίτοις ττροσώποις)
199 Ἔω ῥῆμα τὸ προτότυπον καὶ σημαίνει τὸ ὑπάρχ(ωΣ --
καὶ ἀφέϑην. καὶ ἀφείϑην. ὁμοίως καὶ τὰ λοιττά 194 Elen-
chus adverbiorum in τί, srt, κτι; fi, ve ete. exeunt.
10. περὶ τῶν πέντε διαλέχτων (Ζιάλεκτοι εἰσὶ πέντε. las. ἀτ-
dis ete.; 194“ περὶ ἰάδος, 190 περὶ ἀτϑίδος, 196" περὶ δω-
gidos, ib. αἰολίς --- τὸ γὰρ ἐμττάσσω, ἐμπάζω λέγουσι. καὶ τὸ
ἐπιτελήσσω. ἐτειττλάζω καὶ τὰ ὅμοια) 198 περὶ βαρβαρισμοῦ
καὶ σολλοικισμοῦ (Ἰστέον δὲ ὅτι ὃ βαρβαρισμὸς γίνεται ἐν λέ-
Est, ὅταν — καὶ ὅλον τοῦ λόγου σαφηγιεῖ) 198" Ἰστέον δὲ.
ὅτι τέσσαρά εἰσι, τὰ χαρακτηρίζοντα. τὸν κύριον ποιητήν — τὴν
ποικιλότητα τῶν ποιητιχῶν τρόπων 199 Michaelis Pselli
σύντομος ἐξήγησις περὶ τῶν ὀχτὼ μερῶν τοῦ λόγου. τοῦ μὴ
βαρβαρίζειν καὶ σολλοικίζειν ἐν ταῖς τοῦ λόγου συντάξεσιν
(Koi) οὖν γινώσκειν ὦ προσφιλέστατε, ὅτι ὡς οἶδας πάντα τὰ
μέρη τοῦ λόγου ὀκτὼ εἰσὶ --- ὁμοίως καὶ τὸ πῆ καὶ τὰ ὅμοια:
τῷ αὐτῷ tgorw)) 206° <Tryphonis) de tropis (Walz VIII
128-760); subicitur: 212" εἰσὶ dè καί tiva πάϑη λέξεων λε-
youeva καὶ αὐτὰ τρόποι παρά τισι — τὰ ἐμὰ, τἄμὰ. καὶ ἐγὼ,
ν x , κι
χἀγὼ; 214" εἰσὶ δὲ καὶ ἕτεροι τρόποι ἑπτὰ --- λόγος κατεξοχήν,
ἰδίως προτιϑέμενος 214" Aenigmata tria (Οὐδεὶς βλέπων οἴο.,
Anth. Pal. XIV 110; Σὺ τετράγραμμον etc., Append. (Cougny)
VII 33; Ἅπας δρᾶ us etc.) ib. de rhapsodia (Τί ἐστι ῥδαψω-
dia. ποίημα ἐμπεριειληφὼς τινὰ ὑπόϑεσιν — μακρὰν τινὰ στερι-
σέτειαν) 10. ἀναγκαῖον δὲ καὶ τοῦτο ἐπιμνησϑῆναι. ὅτι τινὶ
χρόνω τὰ τοῦ ὀμήρου ποιήματα — Τρίς μὲ τυραννήσαντα ete.,
se. scholia in Dionysii Thracis gramm. ap. Bekker Anecd.
gr. II 767 sqq. 216 δήλωσις μερικὴ ἐπιρρημάτων (ἀγερω-
στεῖ, ἀγρυπνεῖ: ἀγέλοφι. ἐν ἀγέλη — ὁμῶς δὲ ὁμοίως. @unoti)
224" adnotationes variae recent. manu exaratae: a σερὶ
ἐγχεντρισμοῦ διαφόρων δένδρων (ἡ συκὴ ἐγκεντρίζεται εἰς ov-
κάμινον --- ἣ ζυτζηβία εἰς παλοίρροιαν εἰς προυνέαν εἰς βερι-
κόκη. ἡ ἐλαία εἰς ἰτέαν); τῶν πέντε τρόπων τῆς συντυχίας
τοὺς τρεῖς ἐπίλεξαι ete.; ὁ φϑορὰ et διαφϑορὰ quia signifi
cent; d τίς ὃ λόγος τὸν ποιητὴν τρία ποιεῖν ἀντίφωνα ete.;
e πόϑεν οἵ ἀναβαϑμοὶ κέκληνται ete.
Chartac., cm. 21 X 14; ff. 1" (vac.), 1"-104, 105 (vac.), 106-220,
221-224" (vacua), 224-226, 226" (vac.); 5. XV-XVI scripserunt quatuor
et
x Lie 4
% È a
VET ro ; : ἀν ΣΡ A PEN γ᾽ CRA . ᾿ς n “ἢ %
ig 424 " (CODICES GRAECIO ὃ ORE
Υ̓ : ἡ ΡΝ κα΄.
librarii: a = ff. 2-84 + 100-177; ὃ [recentior quam a)= ft. 85-99;
ὁ = ff. 178-220 [f. 2207: - εἰς αὐμϑ' (= 1449) ἐγράφη to παρὸν βιβλίον] ;
d= ff. 224-226". F. 106 sup. mg. (rubr.) 7{@7)e0 προηγοῦ καὶ συνερ-
γάζου λόγε. τὸ nvledu)a δ᾽ αὖ μοι σὔμπερεῖνε! τὴν δέλτον 4 F. 1": Τοῦ
πολυχράτους ἀλβέρτου χτῆμα.
59. (III B 77)
2 τροφωγίου σοφιστοῦ: (εἰ ῥητορικῆς axoodcacdar ϑέλεις, μὴ
παραδράμης μηδαμῶς ταῦτα φίλος, δός γάρ ἐστιν ἁπλανὴς
πρὸς τὴν τέχνην: Επειδὴ τέσσαρες εἰσὶν αἱ ἀνωτάτω ζητήσεις,
φημὶ δὴ τὸ st ἔστι, τί ἐστιν -- καὶ τὸ διὰ τοὺς μὲν πονηροὺς
ψόφων ἀξιοῦν. τοὺς δὲ χρηστοὺς ἐγκωμίων) 5" Maximi
Planudis) Προλεγόμενα τῶν στάσεων usque ad v. συλλογισμὸς.
ἀμφιβολία (Walz V 230 lin. 3) 8 <eiusd.) Πῶς ἐπιγνω-
σόμεϑα τὰς στάσεις — παρεγγραφὴν sic) (ib. 291)
Θ᾽ <eiusd.) Προλεγόμενα τῶν εὑρέσεων (ib. 363-369 lin. 18);
subic.: a τί διαφέρει τόμος καὶ τμῆμα. διαφέρει ὅτι --- μερικῆς
χαὶ οὐ τελείας; ὃ Τί ἐστιν εὕρεσις. λόγος νοημάτων ete.; c Τί
ἔστι προοίμιον. λόγος παρασκευαστικὸς ete.; d καὶ ἄλλως.
προοίμιον ἐστὶ λόγος ete.; e καὶ ἄλλως εὕρεσις ἐστὶν ete; f ἐκ
τοῦ προχοϊτίου τοῦ ἱστοριογράφου (ὅτι ἡ νῦν καλουμένη δρή-
στρα πόλις τὸ παλαιὸν δωρότολος ἐκαλεῖτο --- ὀδυσσόπολις ἡ
βάρνα. κρώμνα ἡ νῦν ἄμαστρις) 11 περὶ σχημάτων ὧν
ἑρμογένης μνημονεύει οἷο. (Walz III 704-711) 13 Maximi
Planudis Prolegomena Rbhetorices (W. V 212-221)
15" Anonymi scholia in Aphthonii Progymn. (W. II 5
lin. 1-23 + nota 10) 16 Aphthonii Progymnasmata inde
a v. μειράκιον ἑωρακώς (sic) ἀτακτοῦν ete. usque ad finem
{W.1 63.4lino. 7 809) 99) Τὸ βιβλίον τῶν στάσεων
παραδίδωσι ὃ ἑρμογένης --- ἀλλὰ τὴν τῶν κεφαλαίων διαιρέ-
σεων; ib. ἡ στάσις συνίσταται ἐκ dio — - ἀλλὰ διαφέρει κατὰ
τι 10. ἡ ῥητορικὴ περὶ μερικὴν πράγματα κατάγεται --- καὶ
αὐτὰ μερικὰ λέγονται; et sim. 34 Hermogenis περὶ στά-
σεων et περὶ εὑρέσεων (W.III 1-188) 97" Max. Planudis)
προλεγόμενα τῶν ἰδεῶν ΟΝ. V 437-439) 98 Hermogenis
περὶ ἰδεῶν (W. III 189 sqq.): ff. 102-103 insunt Max. Pla-
nudis) scholia usque ad v. τὸ δεινὸν ἔχει (W. V 439-446
lin. 25) 166 Hermogenis περὶ μεϑόδου δεινότητος (W. ΠῚ
402-445) 176 Michaelis Pselli σύνοψις τῆς δητορικῆς ete.
> tl
U
pi
; 887-108). 181 στίχοι μιτυληναίου χριστοφόρου ἀνακρεόν-
vio ἐπὶ τῆ ἀδελφὴ αὐτοῦ ϑανούση καὶ το τς, (“Podos-
_xéhyv γυναῖκα — TELE αἱρουμένω); ib. εἰς τὴν ὁσίαν μα-
ρίαν (Κρήμασι λεπτοῖς εἰ δυνατὸν ζωγράφε ete.); tum alii
versus, in his τοῦ ψελλοῦ εἰς τὴν αὐτὴν ὁσίαν μαρίαν (ἡ γῆ
χαϑέλκχει δεικνύουσα τὴν φύσιν etc.) 181" ἱστορίαι περὶ ὧν
ἐμνήσϑη ὃ ἑρμογένης ἐν τῇ διδασκαλία αὐτοῦ (Τὸ ῥήτωρ τῆς
ἑβδόμης δὲ ἁπλῆς προσηγορίας. τὰ δημοσϑένους ἅπαντα —
ὥχετο τούτοις ἀποδρὰς. δείξει τοῦ ποϑυμένου) 187 Ano-
nymi epitome artis rhetorices (Ποία ἡ τάξις τῶν στάσεων.
χαὶ πόσαι εἶσιν --- δ περ οἰ ον δὲ ἢ τόπον ἢ χρόνον. ἢ αἱ-
τίαν, μετάληψις εἴη ἄγραφος) 190 Luciani dial. deor. sup.
2-3 (Iacobitz) 191 Dionysii Halicarn. de compositione
verborum (“Δῶρον τοι — διὰ ταύτας γινόμενα τὰς αἰτίας p. 60
lin. 14 ed. Oxon. a. 1704) 203" Anonymi problemata
rhetorica (W. VIII 402-413) 207 Theophrasti Notatio-
nes morum I-XXVIII (praemittitur prooemium quod in-
scribitur Θεόφραστος Πολυκλεῖ; subic. index).
Chartac., cm. 21,3 X 14,5; ff. i ΠΌΘΕσΕΙ 16-21 + 23-94 +
103-190 AS a s. XIV (Ὁ); 2-15 + 95-102 + 191-215 RICA b,
22 c, 1905-1907 [Luciani dial.] exaravit d, 5. XV. F. 1" nonnulla con-
scribillavit, ut videtur, ὃ ; 1” ᾿Αλβέρτου πίου χαρπαίων ἄρχοντος χτῆμα
tum index latinus; ib. et 215" Γεωργίου τοῦ βάλλα ἔστι τὸ βιβλίον delet.
F. 189” mg. adnotationes quaedam chronolog. rec. m. exaratae (ex
gr. ἐπί εἴ spy. um) μαρτίω estas. χϑ' ημζέρλα d ἐπαρελζαδβε
ξἰσμαηλή τὴν μ(εγαάσλζην) πόλζιν» ϑεσαλωνίκη: --- etc.)
60, (III B 8)
A. 2 [ex 8110 cod.] ζκσαὶ τὰ τέρατα αὐτοῦ ἐν πεδίω τάνεως.
μετέστρεψεν εἰς αἷμα τοὺς ποταμοὺς -- καὶ ἀνέλαβεν αὐτὸν
ἐκ τῶν ποιμνίων τῶν προβάτων (κ)αὶ τὰ μαρτύρια αὐτοῦ nec
plura (cfr. Exod. VII, 17 sqq.) 3 {Lycophronis Alexan-
drae vv. 43-47) ἕϊεζπωνΣ ταρακτὴς — ἄυϑις πατὴρ 4 πεν-
τηκοστάριον σὺν ϑί(εδῶ ἁγίω ἔχον τὴν ἅπασαν ἀκολζου) ϑ(ίαν)
ἀπὸ τὴν κυρζιαχὴν) τῆς λαμπρᾶς, μέχρι καὶ τῶν ἁγίων πάν-
των (des. in festum S. Georgii diem, sc. ΧΧΤΥ͂ aprilis).
B. 219 sqq. alius Pentecostarii fragm. inde ἃ festo
S. Georgii; des. χαὶ τὸ εὐα(γγέλιδον κοινωνικὸν. εἰς μνη-
μόσυνον αἰώνιον: καὶ γίνεται è μεγάλη Aria. ole | ERE bi.
φοῖς: τέλος. $
Chartac., cm. A ZI x 14,5 — B 22 X 16; ff. A. [1-2] 8-218,
B 219-248 (245‘-248 vacua); 5. XV. F. 1 adnotationes variae, ex. gr.
ΠΝ cun’ (= 1480) χαϑομολογὸ ἐγὸ διμειτριδαν χοντόπουλῴζος). σιγαδούρος
ὅτι ἐπαράλαβα ἀπὸ ἐσενπὸν ππ' νηχωλ σκοραλ 00344 He: τὸ πίον ete.
F. 3 invocatio Domini (Κύριε ἅγιξ δέσποτα. ἡ ἄμπελος 1 ἀληϑινὴ --- καὶ
μεταποιηϑῆναι εἰς al (sic) τοῦ χριστοῦ σου cum ἄοχο].). F. 8. + To
παρὸν πεντηχοστάριον eve ἐμοῦ ζαχαρίου τοῦ μέγα γιἄννη: 4
61. (III. B 9)
2 Theophili Protospatharii liber de urinis (Ideler I 261-283)
14 <«Galeni) de medicamentis succedaneis (Ἐν ἀληξαν-
dosia φησὶν ἐπίτινος γυναικός --- ὠκιμοειδές, ἡδιὸς μον ἄγριον)
17" eiusd. lexicon botanicum (‘Axréa, ἡ κουφοξυλέα --- Quuor,
τὸ βασιλικόν); subic. Οἱ γὰρ νοσέοντες ἅμα tO σώζεσϑαι, ἢ
ϑεοῖσιν ἢ τύχης, τὴν αἰτίαν ττροσνέμουσι 23 eiusd. Prae-
sagium experientia confirmatum (Ἔτι τὸν ϑέλοντα πιρογι-
γώσκειν etc.) 29" Ἱπποκχράτειος ὄρχος (Αὐτόν ἐν ἀχράντοισι
μέγα ϑεόν αἰέν ἐόντα ὄμνυμι --- πορσύνων πάντεσιν ὀλβιόδωρον
ὑγείην) ib. Aetii {Amideni) fragm. Ἕπονται δὲ καὶ τοῖς
πυρετοῖς ἱδρῶτες ποτὲ τρόπω τοιούτω — ἔστιν εἰδεῖν στοχά-
σασϑαι τοῖς ἀτμοῖς ἕν λουτροῖς ib. Ὑδρῶτας δὲ κινεῖ xdy-
χρυον. καὶ σπέρμα νάρϑηκος λεῖον --- ἢ λύκου ῥίζαν κατάπλαττε
λεῖαν καὶ ϑαυμάσης 80 De ponderibus et mensuris (Ὁ
μεδιμνος. ἔχει dikroas) oud'. ὃ dè ἄλλος 0UB' — Τὸ ποντικὸν
χάριον, κεζράτιαλ ιη΄. αἱ τρεῖς <" β' xo°° ς') 31 excerpta
varia ex Theophili, Galeni, Hippocratis ceterorum medi-
corum operibus 99. <Michaelis) Pselli πρὸς κωγσταντί-
vov (810) de victus ratione libri I-II (Καὶ τοῦτο τῆς σῆς
ἔργον προνοίας — οὐδέν dè ἕτερον φαῦλον ἔχει, τὸ τοιοῦτον
ἰχϑύδιον); cfr. ed. Basil. a. 1529 50 Symeonis) Sethi
Syntagma de alimentorum facultatibus, praem. prooemio
Πολλῶν καὶ λογίων ‘ete. [des. ὡς χαὶ διεγνώσϑη καὶ εὔϑη
εἶπον + Cf. Langkavel p. 125]; subic. epigr. (4 vv.) ἐγεροί
ὅλω τῶ κόσμω, ἣν τρεῖς μοῦνοι — ἱπποχράτης ϑεῖος γαληνός
τέ καί μάγνος: +
ΠΥ ESE RA MVTINENS. 61-63.
I ἰλῚ ‘SÈ ù
«_—Chartac., cm. 21, 8 X 16; ff. 1° [haec tantum Oharte | 100], 1-99:
Ὶ ᾿ gio) = f. 1 + quatern. e':8" +- ff. duo; 5. XV. Passim ἐγέβενπός Ὁ
τς μοῖδθ marg. manu G. Vallae exaratae. F. 1": Τοῦ ἐπίφανοῦς ἄρχοντος.
ti ᾿ἀλβέρτου τὸ βιβλίον ; tum index latinus.
ἢ di ;
62. (III B 10)
1 Constantini Harmenopuli Hexabiblos, praemissis prolego- Li
menis pp. 2-12 Heimbach [Lipsiae 1851] et, unicuique libro,
indicibus titulorum; subiciuntur (f. 180) alii tituli diversi ΠΑ
pp. 778-819 Heimb. 188 Constitutio Magni Constantini ot
de papa Romae (ib. p. 820-822) 189 Tres tomi synodici Un
(ib. p. 822) 189° τοῦ αὐτοῦ (56. Const. Harmenop.) ἐπι- πο.
| tom τῶν ἱερῶν καὶ ϑείων κανόνων (περὶ ἐπισκόπων, τμῆμα ἘΝ
πρῶτον: -ἰ- περὶ ψήφου καὶ χειροτονίας αὐτῶν — καὶ ἡ τὰ Ro
| Téxva καταλιμπάνουσα εὐλαβείας τεροφάσει, εἴη ἀνάϑεμα), prae-
᾿ς χηϊδβᾶ protheoria Τῶν χανόνων., οἱ μέν εἰσι τῶν ἀποστόλων etc.
È 223" eiusd. Expositio fidei orthodoxae (Πιστεύειν δεῖ
τὸν ὄντως χριστιανὸν, ὡς «i ἅγιαι καὶ οἰχουμενικοὶ σύνοδοι -- ἣν
καὶ τὴν τῶν ἁμαρτωλῶν κόλασιν ἀτελεύτητονἡ͵ 4224" <eiusd.?) ai
de haeresibus (Οἱ περὶ τὸν ἄρειον, κτίσμια τὸν υἱὸν τοῦ ϑεοῦ '
᾿ λέγοντες — κατὰ τὴν τῶν σχημάτων τούτων διαφοράν)
229 Officia Palatii ((@) “εσπότης. β σεβαστοχράτωρ — YU καὶ si
È κόμης); subic. Ἰστέον ὅτι, τὰ χρυσοκόχκινα σκιάδια, φοροῦσιν ete. + "4
. (Georgii Codini ed. Venet. 1729, p. 161) 229’ Leonis fe
sapientis Ordo thronorum ecclesiastic. patriarchae CPolis ΕἾΝ
subiectorum (@ Ἢ καισάρεια -- ϑετταλιχῶν τεμπῶν) τες:
230" Officia magnae ecclesiae (ae Ὁ μέγας οἰκονόμος -- ha
ὃ πριμμικήριος τῶν ταβουλλαρίωγ). È:
Chartac., em. 21,8 X 14; ff. 1-232; a. 1393 (f. 280": + ᾿Ἐτελειώϑη
τὸ παρὸν, noi LovdXi{w) xd' îvd. α΄. ἔτους ςηνα' +). ΕἾ. 231-232 adno- vet DDA
tationes variae recent. manus. F. 230: -Ε Τὸ παρὸν βιβλίον ἔστι ἐμοῦ Ri;
᾿ς ἀντωνίου χαλοσυνῶ. ἀπουΐϊ!! ἀγόρασα (?) ἀποῦ τὸν αὐλόν(αν εἰς (?) epéa' ᾿
{= 1561) μηνὲ γεναρίω στας ιβ΄; 232 + εἰς αφξα' μηνὶ γεναρίου στὰς fe,
ιβ' ἀγώρασα toto) τὸ βιβλίον ἀποῦ τὸν αὐλώνα ἐγὼ aviuvis aho-
| συνὰς υἱὸς τοῦ net yswoyiov) καλοσυνᾶ; tum Ant? Calossina fio * (2)
pp” calosse. n)
*63. (III B 11) LA
I Epigrammata Anth. Pal. IX 138, 394, X 41, 61, IX 221, $i
γ»
, SRP
oa ͵
ite ἀσης 4
pre ROSS rata: ἮΝ Ara è tal se ' Si
δ CODICES. GRARCI VÀ at,
du #7:
459, X 29 2 haec tantum: καὶ ) γὰρ ita χολάζει ὃ νό- A
μος. οὐ τὸν δράσαντα μόνον, ἀλλὰ καὶ τὸν βουληϑέντα |
3 Dionysii periegetae vita (Ὁ διόνυσιος γέγονε υἱὸς δίω- Du
vos — μέμνηται τῶν πόλεων καὶ τῶν ποταμῶν) ib. Dio- ΣΝ
nysii perieg. orbis descriptio cum paraphrasi (Miller
Geogr. gr. min. II 104-176, 409-425) 73 epitheta deo-
rum ((᾿ Ιγκέσιος. ('E)pé0ios. ζΌγρκιος — CA)ugiyes. € )iv-
τιος. (A)uvios) τὸ excerpta ex Aeliano: Φάλαγγες τὰ
Inoia δωρα cfr. Var. Hist. I, 2; 5 etc. = pp. 298 sqa.
Hercher) — uo. δοκοῦσι μαϑεῖν καὶ oi ἄνϑρωτποι μάϑημα καὶ
τοῦτο οὐχ ἀγαϑόν (De natur. animal. V, 16 = p. 79 lin. 25 ib.)
126" Aeliani vita (Αἰλιανὸς τῶ μὲν γένει ῥωμαῖος ἣν —
ov τοῦ παρόντος καιροῦ φιλοσοφῆσαι) 128" {Marci Argen-
tarii) epigr. Ἡσιόδου ποτὲ βίβλον οἷο. (Ant. Pal. IX 161)
129 Hesiodi Opera et Dies, cum glossis interl. usque
ad v. 716 Flach 157 Theognidis vv. 1-1220 182" Her-
metis Trismegisti [ἐν ἄλλω ὀρφέως] de terrae motibus (Φρά-
ζεο δὴ καὶ τόνδε λόγον — ἀν᾽ ἄστεα καὶ κατὰ χῶρας)
184 Euclidis epigr. Ἡμίονος καὶ ὄνος etc. (Anth. Pal. Ap-
pend. VII 2 Cougny) 184 ἡφαιστίωνος περὶ μέτρων (Εἰ
μέλοιμεν ἐμμελῶς καὶ εὐρίϑμως τὸν τοῦ νοὸς ἄγγελον -- ἐν
μέσω στίχων ἀνανεούμενος); οἵ. Studemund in Jahrbb. f.
class. philol. 1867, p. 612 sqq. 211” Aurei versus Py-
thagoreorum (Mullach I 193-199) 213 Homeri Batra-
chomyomachia [ff. 213-215 + 218-228 = vv. 1-41 + 70-225
Baum. formis excusa, cum paraphrasi interlin.; ff. 216-217
+ 229-230 ms.] 231” Epigramm. Anth. Palat. XVI 297;
ὃς μὲν ἀπηνὴς αὐτὸς ἔχκαι᾿ (sic) ἀπηνέα εἴδη -- πάντας
ἐπ᾿ ἀνθρώπους πολλοὶ τὲ μιν ἐσϑλὸν ἔειπον (6 vv.); 292" εἰς
ζῶα marcu sic) Ζικτυβόλος κραναῇ παρὰ δίκτυα πέτρη --
Ἐχ πυρὸς δαίμων εἰς φλόγα μ᾽ εἰσέφερεν; Ant. Pal. IX 370,
18, 88, 192, 395 [cum var. εἶπεν ὅμηρος -- δέκα καλλιόπας],
458; Τίναν (sic; sc. Τίν ἂν εἴπτοι λόγον ἀχιλλευς ἰδὼν ὀδυσ-
osa ἐν der (Ἀζηχέως πάντων πολυμήχανος ἔστιν ὀδυσσεὺς ---
ἐν νεχύεσσιν ὀδυσσεὺς; 6 νν.).
Chartac., cm. 21,3 X 14,5; ff. 1-2, 2" (vac.), 3-74, 74" (vac.), 168-120,
127‘-128" (vacua), 128-166, 156" (vac.), 157-230, 981" (vac.), 231%, 2327
(vac.), 232Y-234; scripserunt s. XV-XVI sex librari: a=ff. 3-74,
TO Has È e ἀν ΣΝ
| MVTINENS. 64.
715-127 (fi 126”: αἰλιανοῖο βίβλῳ μάρχου χεὶρ ὠὦπασε τέρμα), ὁ =
ff, 129-156, d = ff‘ 157-212, e = ff 216-217 |- 229.930; = ff. 1-L 198‘
| +231+ 232-284 [sc. epigramm.).
64. (III B 12)
1 Sapientia Salomonis ab initio usque ad v. τὸ ὄνομα διαλλάτ-
tovow (XIX 17) 15" eiusd. Proverbia inde a v. (Are
ai παροιμίαι sic) σολομῶντος ai ἀδιάκριτοι ete. (XXV 1)
usque ad finem 20 Ecclesiastes 29 Iob 56° Salom.
. Proverbia ab initio usque ad v. διάκρινε dè πένητα καὶ
ἀσϑενῆ (XXIV 9) 79° Sapientia Sirach, praemisso pro-
logo πολλῶν — βιοτεύειν (Jager II 273) 124 Canticum
canticor. 128" <T)od χρυσοστόμου ((T)geîs εἰσὶ τοῦ σοφω-
τάτου σολομῶντὸς al ττραγματεῖαι --- τῆς ψυχῆς περιέχον οἰκείω-
σιν) ib. (Ελἰσὶν ἐν τῆ τοῦ ἰὼβ βίβλω. «διάλογοι. ξβ' ete.,
| sc. index, manu G. Vallae exaratus ib. (T)od μεγάλου
«Β)ασιλείου ((O)ù τὸ τυχὸν δὲ πρὸς τὸ πύϑεσϑαι συντελεῖ,
καὶ τὸν βασιλέα εἶναι τὸν συγγραφέα τουλόγου — ὃ dè, τοῖς
ἀρχομένοις ὠφέλιμος ἐκχττορίζει 191 Apophthegmata quae-
dam decerpta e scriptoribus tum ecclesiasticis cum ethnicis.
Inc. XoKvoootduov): Οὗτος μάλιστά ἐστιν ὃ ἑαυτὸν εἰδὼς. ὃ
μὴδὲν ἑαυτὸν εἶναι νομίζων etc. Des. τοῦ μεγζάλλζουΣ βασιλείου:
Τοιαύτη γὰρ ἡ τοῦ φωτὸς φύσις λεπτὴ — ἐπιπάντα ἑαυτοῦ τὰ
πέρατα ὑποδέχεται + 138 Georgii Acropolitae expositio
in Gregorii Nazianzeni sententias ‘ Potest unum, si a se
ipso dissideat, multa fieri’ et ‘Quare unitas a principio,
in binarium mota, in ternarium consistat? (Πολλοὶ μὲν
χαὶ ἄλλοι τῶν φίλων --- καὶ τὴν νοοποιὸν τελειότζη)τί(α))
144 ἀλληλούϊα τί ἐρμηνεύεται (interpret. quatuor) 144“ Gre-
gorii Nazianzeni epistula XLVI (Migne 37, 96) 145 Plu-
res modi conficiendi aureum liquorem ad scriptionem
146" ἡμέτερος κατὰ προφορὰν λόγος, πᾶσιν ἐπίσης μερίζεται,
καὶ ὅλος ἐν ἑκάστω ἡμῶν γίνεται — ἂν γάρ τις βιβλίον λαβὼν
σχίση τὸ σῶμα τοῦ λόγου. οὐ τὸν λόγον αὐτὸν ἔτεμεν. οὐ γὰρ
συναλίσκεται. ὃ λόγος τῶ γράμματι: + τέλος.
Chartac., cm. 20,6 X 16; ff. 1-129, 129-150 (vacua), 131-146, 147-150
(vacua); 5. XVI. F. 129: {Εἴπερ παρεσφάλημεν, Ex τινος τύχη, (Sic) |
{ δ νόι (sic) μὴ κρίνετε, βρωτὸς κἀγώ γαρ. | (K)aì σφαλμάτων, πέπλησμαι
o Vita DO ΙΑ) Nata
“ἄχρι σφοϑήλου. - αν, δὲ γὰρ Pac Γ πεντακοσίω. IK mai τὴν δ
δὲ, τοῦ IRE λέγω πάντα. | {(Π)ρώτη ue ϑέχα, τοῦ μηνὸς δικεβρίου.
“ζΠὴν καὶ ἡμέρα, τετρὰς τοῦ γεγραμμένου: x
65. (III B 18)
1 Apollinarii ep. Laodiceni interpret. in psalmos (Ὄλβιος ὅστις
ἀνὴρ — ἐν ἀνδράσιν. ἔμπα γενέϑλην Migne 38, 1313-1537);
titulus: &rroZivagiov μετάφρασις εἰς τὸν τναλτῆρα. καὶ ἰωζάν-
r)ov γεωμέτρου. ἐνοὶς ἔγραψε καὶ εὐδοχία αὐγούστου. καὶ
δι᾿ ἰάμβων δωρόϑεος ἱεροσολυμίτης 135 Iohannis Geome-
trae metaphrasis iambica canticor. S. Seripturae (χοᾶ. 15,
Deut. 32, I Regum 2, Ambac. 3, Esaiae 25, Ionae 2, Dan. 3,
Lucae 1).
Chartac., cm. 20,8 X 13,5; ff. 1-145, 145-146 (vacua); 5. XV.
66. (III B 14)
2 Syriani in Aristot. Metaphys. (pp. 837-865° 5 [subser. ut
in cod. Hamburg. ap. Usenerum]. 878? 129-942) 27 Usener)
201 Εἰς τὰ περὶ προνοίας etc. (sc. Alexandri Aphrodi-
siensis Quaest. I 25 pp. 39, 9-41, 19 Bruns).
Chartac., cm. 20,8 X 13,8; ff. 1" [cart. 102; tum index latinus
manu P. Loschi exaratus], 1" (vac.), 2-203, 203'-206 (vacua); 5. XV.
67. (III B 15)
Historia Barlaami et Ioasaphi (tit. + ἱστορία ψυχοφελὴς.
ἐκ τῆς ἐνδοτέρας αἰϑιόπων χώρας τῶν ἰνδῶν λεγομένης rode
τὴν ἁγίαν πόλιν μετενεχϑῆσα. διὰ ἰωάννου al <= μοναχοῦ)
ἀνδρὸς τιμίου καὶ ἐναρέτου. μονῆς τοῦ ἁγίου cda); ed. Bois-
sonade, Anecd. gr. IV 1-365.
Chartac., cm. 21 X 14; ff. 1-214 [quorum permulta supplevit re-
centior librarius]; s. XV. Cf. cod. 138.
68. (II C 1)
17 Dionysii Halicarn. de Demosthenis admir. dicendi VII
50 epistula ad Ammaeum I (pp. 191-200 ed. Oxon. 1704);
56 de oratoribus antiquis [agitur hic solum de Lysia, Iso-
crate et Isaeo]; 89 epistula ad Cn. Pompeium; 96 de Thu-
δ᾽ harac Hof 96. 107" Ἐν τοῖς na pa — χρη-
μάτων, οὐκ ἔχοντες οὐδὲ γῆν φῦ nec plura, p. 211 lin. 4
| eiusd. ed.; tum f. 115" μὴ δεδουλωμένοι ete., ib. lin. 13,
usque ad ina
Chartac., cm. 26 X 19; ff. 1" [index latinus], 1‘-16 (vacua), 17-107,
108-115” Fiacua) 115-150, 131- 136 (vacua); s. XV-XVI.
69. (II C 2)
1" Olympiodori philos. εἰς τὰ προλεγόμενα τῆς λογικῆς (Ἐπειδὴ
Ἶ πηγῆς ἐϑέλομεν ἀπολαύειν ἀγαϑῶν — - καὶ πάσης τῆς ἀριστο-
τέλους φιλοσοφίας) 205 eiusd. σχό(λιαΣ εἰς τὰς ἀριστοτέλους
4 , ς , © ΄ ΄ x
| χατηγο(ζρίας» (Ὁμώνυμα λέγεται, ὧν ὄνομα μόνον κοινόν — χαϑὸ
περιέχουσι τὰ ττεριεχόμενα) 136" Porphyrii in Aristot.
. Categorias, κατὰ πεῦσιν καὶ ἀπόκριζσινΣ; pp. 55-142 Busse.
Chartac., cm. 25 X 19; ff. 1" [haec tantum; 200 cart.), 1'-199;
5. XIV @}). Codex ‘ situ corruptus, lacer, sordidus, tineis blattisque
| erosus — fuit olim Rizzorum Papiensium, tum Georgii Vallae, tandem
| Alberti Pii”. Ita Gab.; cf. Busse (in Comment. Aristot. Berolin. IV 1)
p. LIV sq.
40. (LI. C 3)
Iohannis Chrysostomi: de diabolo tentatore (Migne 49,
È 257-264); de sacerdotio libri I-VI (M. 48, 623-692); de incom-
᾿
È
prehensibili dei natura hom. I-V, XI, VII-VIII (ib. 701-748,
196-802, 755-778); adversus Iudaeos hom. I, IV-VIII (ib.
844-856, 872-942); ad eos qui scandalizati sunt ob adver-
sitates etc. (Δ. 52, 479-528); in illud ‘ vidi dominum etc. ἢ
hom. I, IV, II-III, V-VI (M. 56, 97-142); de Lazaro I-V
(M. 48, 963-1026); in parabolam decem millium talento-
rum etc. (M. 51, 17-30); in Annam sermones I-V (M. 54,
631-676); * in beatum Iobum hom. I-IV (M. 56, 563-582);
de Chananaea (M. 52, 449-460); ad populum Antiochenum
hom. XX® (M. 49, 197-212); de capto Eutropio etc. (Δ. 52,
395-414); | περὶ κατανύξεως καὶ δακρύων. καὶ εἰς τὸν &yKov)
ΠαῦλζονΣ τὸν ἀπόστολον (Χρὴ πάντα χριστιανὸν. μάλιστα τὸν
ἐμφιλόσοφον βίον etc.); | τοῦ αὐτοῦ εἰς τὸν σεισμὸν (Ἴδε τοῦ
ϑεοῦ δύναμιν οἴ6.); * ὃ μαχάριος ἀπόστολος παῦλος ὃ τῶν
ἐϑνῶν etc., sc. Tohannis Ieiunatoris) de poenitentia et con-
Mczenni (M. 88, 1937 8qg; O * no: esa sin ASTA c
evangelio (M. 61, 785-788); Ὁ in illud ' Nemo potest duobus
dominis servire ’; in epist. ad hebraeos hom. XX? (M. 63,
143-148); ad Theodorum Lapsum liber II (M. 47, 309-316);
* in illud ‘ Nos sine impedimento etc. ’ (ἀγαπητοὶ οὐκ ἀρκεῖ
τὸ ἁπλῶς ete.); de instituenda secundum Deum vita (M. 51,
41-48); * hom. paraenetica de poenitentia (M. 60, 681 sqq.);
{ in opificii verba in Adam et Cain et Abel (Ὁρῶν ὑμῶν
τῆς φιληκοίας τὸ ἀκόρεστον ete.); | de anima Adami; in Ge-
nesim sermo VI (Migne 54, 604-607); * de Iosepho (M. 54,
547-558); * de Susanna (M. 56, 589-594); in illud ‘ Exiit
qui seminat etc. ᾿ (M. 61, 771-776); * de eleemosyna (M. 60,
744 sqq.); in divitem cui ferax erat ager; * in Zacchaeum
E (ΔΓ. 61, 767 sq.); + quod non oporteat in Chri-
stianis versare superbiam (ἐπίσπλαστος δόξα οὐχὶ δόξα λέγε-
ται etc.); ἴῃ illud ‘ Quidam iudex in civitate nec Deum
timebat ᾿ (οἱ ἐξεράνου τινὸς τὴν ἑαυτῶν ζωὴν ete.); de beato
Philogono (Migne 48, 747-756); de perfecta charitate etc.
(M. 56, 279-290); de oratione II (M. 50, 779-786); quod non
oporteat peccata fratrum evulgare (M. 51, 353-364); Ὁ in
Davidem prophetam et de poenitentia; de poenitentia et
maestitia regis Achab (M. 49, 283-292); de Davide et Saule
hom. I-IIIT (ΔΙ. 54, 675-708); [342"] Μὴ ἀδικία παρὰ τῶ
ϑεῶ, μὴ γένοιτο — γένοιτο dè ἡμᾶς ἰατρευομένους ϑεῶ δόξαν
ἀναπέμπειν εἰς τοὺ αἰῶνας τῶν αἰώνων ἀμήν: π,
Chartac., cm. 24,7 X 16,5; ff. 1-346, 346” (vac.), 847; s. XV.
Ff. 345‘-346" initia tantum leguntur aliquot orationum Chrysost. re-
centiori manu exarata; recentioris m. sunt quoque ff. 1-3. F. 3":
Τοῦ avtwriov Cizghoù τὸ παρὸν βιβλίον ; tum Γεωργίου τοῦ βάλλα τοῦτο
τὸ βιβλίον È ἔστι; f. 4 sup. mg. ἀλβέρτου πίου χαρπαίων ἄρχοντος κτῆμα;
Ε 841: Ant panormita.
71. (II C 4)
1 Συναξάριον συν IK) περιέχον τὰ segalhota) τῶν πράξεων
καὶ ἐπιστολῶν. τῶν τε σαββατοχυριάχων καὶ τοῦ μενολοζγίου)
ἠκριβομ : — 8 <Euthalii Sulcensis episc.) πρόλογος 7r90-
τασσόμενος τῆς βίβλου (Παῦλος è ἀπόστολος ἑβραῖος μὲν ἦν
— τῆς οὐρανίου βασι(λείαςΣ. κληρονόμοι» χκαϑίστανται)
13. 4.96
«nl ti “
433
16 ‘Hippolyti Thebani chronographi ἐν ἔκ τῶν χρονικῶν αὐτοῦ
γραμμάτζωνΣ (Ἰάκωβος ἐπίσκοπος πρῶτος ἱεροσολύμων — ἀδελ-
φὸς ἐνομίζετο) 16" <Euthalii) ἀποδημία παύλου τοῦ
ἀποστόλου (Migne 85, 649-652) 18 μαρτύριον τοῦ ἁγίου
ἀπο(στόλουΣ παύλου (Ἐπὶ νέρωνος καίσαρος — fuso) #');
Montf. Bibl. Coisl. p. 77 25 Acta Apostolorum, prae-
missis [f. 18 sqq.] argumento Ἔστιν ὁ διηγούμενος — me
στεως. ἐϑαυματούργησαν (ed. Henten in Oecumenii ed. Antw.
a. 1545), (Pseudo-Dorothei ep. Tyri) de XII apostolis
indiculo Πέτρος ὁ ἀπόστολος ἐν γαλλία — ϑάπτεται ἐκεῖ,
et Pamphili martyris) expositione capitum (Migne 10,
1549-1557) 91 Epistulae: Iacobi; 98 Petri; 110 Iohannis;
120 Iudae; 122 Pauli ad Romanos, 147” Corinthios, 186 Ga-
latas, 194 Ephesios, 202” Philippenses, 208” Colossenses,
215 Thessalonicenses, 224" Timotheum, 236” Titum, 239" Phi-
lemonem, 242 Hebraeos; pluribus earum subiciuntur no-'
tae stichometricae; unicuique praemittitur (Euthalii) ar-
gumentum 259 Catalogus locorum unde XIV Paulinae
epistulae scriptae sunt; itemque catalogus epistularum,
quas suo tantum vel aliorum etiam nomine Paulus scripsit
(ταρεγράφησαν δὲ ἐκ διαφόρων πατρίδων etc.) 260 Νο-
mina diaconorum, quos apostoli constituerunt itemque mi-
racula ab apostolis patrata (τῶν ἐγκατασταϑέντων διακόνων
παρὰ τῶν ἀποστόλων τὰ ὀνόματα ἐστὶ ταῦτα: + Στέφανος.
φίλιπτος etc.) 261 ἐχ τῶν ἀποστολικῶν διδαγμάτων λόγος
MVTINENS. n
(Τοῦ νομοϑέτου μωύσέως εἰρηκότος τοῖς ἰσραηλίταις — δι᾿ ἣν
γίνονται φόνοι πορνίαι καὶ τὰ λοιπά) 264 Collectio cano-
num apostolorum concilii chalcedonensis etc. (Edvodygos, εἰ
μὲν sE ἐπηρίας ἀνϑρώπων ἐξευνουχίσϑη — πάντων οὖν τῶν
ἀλλοτρίων καὶ διαβολικῶν ἀπέχου): ᾿ qui est primus et vi-
cesimus canonum apostolorum, ponitur hic primo loco; qui
vero est ultimus, hic aliis canonibus inseritur’ Gab.
Membr., cm. 24,5 X 18; ff. 1-279 binis columnis exarata ; 8. XI
scripsit Georgius Achreius (f. 24” aureo colore exar.: + γλυχεῖς φυ-
τητὰς èKnoo)v τοῦ πραέος : ἐρῶν ἐξόχως. καὶ στέργων ἐκ χαρδίας: ὥκιστα
πράξεις τῶνδε τὰς ἡδυτάτους : δημάτων ϑείων ἐπιστολὰς ἐνθέους: γέγραφα
δέλτων γεώργιος ἀχρεῖος : ἴαμα ταύτας ψυχικῶν ἀλγημάτων : οἷονεὶ φέρων
καὶ βλέπων ἀσπασίως: ὑψίστου νόμους σαφῶς ὡς πεφυχυῖας: μόνοι γὰρ
Studi ital. di filol. class. IV. 28
È j 5 ᾿ . e f; Chi n
e} 4. Mi, A
οὗτοι ἐναργοῦς ϑεοπτίας: οἰκειώσεως ποῦ χῴφιστογῦ καὶ Pergirai 0: νόμ οὐ
χρείττονι ἠξίωνται πρὸ πάντων : ἀγαπητοὺς peo τούτους χαλει χαὶ φίλους: δι 8
xKouoto)s ἡ χαρὰ τῶν αὐτῶι πεποιϑότων : οὖς γε χαὶ πρέσβεις πρὸς autor
n000zehov : ὕψους δεξιᾶς τοῦ τυχεῖν κληρουχίας). Adiecta sunt singula
ff. membranea in principio et fine.
72. (IIC 5)
1 Basilii Magni homiliae TX in Hexaemeron (Migne 29,
4-208) 108 Gregorii Nysseni de hominis opificio (M. 44,
125 sqq.) 208 Photii excerpta ex Athanasii vita (M. 104,
132 B sqq.) 226 Gregorii Nazianzeni oratio in laudem
Athanasii ab initio usque ad v. Ταῦτ᾽ οὖν ὁρῶν καὶ ἀκούων ὃ
μακάριος ἐκεῖνος καὶ ὡς nec plura (Migne 35, 1081-1125 lin. 12).
Membran., cm. 25 X 17,8; ff. 1-107, 107" (vac.), 108-125, 125"
(vac.), 126-207, 207" (vac.), 208-243; s. XI.
*73. (II C 6)
Evangelia ut per annum dicuntur.
Membran., cm. 24,5 X 15,8; ff. 1-288; 5. X (?). Litterae pictae et
ornamenta passim. De forma litterarum et de aetate cod. cf. Allen
p. 10. Scriptio evanescit in fine.
715. (REC)
Euchologium: insunt canones, troparia et stichera dicenda
in sanctorum festis mensium martii, aprilis et maii. Des.
[mutil.] σὲ τὸν ἐν σταδίω ὄντα. καὶ ἀνὑμνοῦντα χῴριστόνν.
ἐνϑέως nec plura.
Membran., cm. 24,5 X 18,5; ff. 1-213; s. X-XI. Adiecta sunt in
principio, custodiae loco, duo ff. membranea ex cod. quodam liturgico
depromta recentiori et deteriori manu scripta.
75. (I_ C 8)
2 Maximi Planudis de constructione verborum, ἤτοι περὶ
τῶν μεταβατικῶν καὶ ἀμεταβάτων ῥημάτων (Τῶν ῥημάτων τὰ
μὲν — ἵνα βρέξη. ἢ οὔ); οἵ. cod. Laur. Conv. Soppr. 8 in
‘ Studi ital.’ I 232 [addenda] 24 ex τῶν Ἰωάννου φιλο-
πόνου <ex φιλοτόπνουΣ γραμματιχοῦ ἀλεξανδρέως περὶ dia-
λέκτων ((«Τ)ιάλεκτος ἐστὶ γλώττης ἰδίωμα. εἰσὶ δὲ διάλεκτοι
o δὲ A
δ τ, ua”
N ὃ
Me τη τ’ Mvrinene, 72-75. RE 435
ἢ πέντε -- λέων κατὰ ταῦρον ἐδηδὼς ἀντὶ κατεδηδὼς. κατὰ
ο΄ δ ἔχτεινον ἀντὶ τοῦ κατέχτεινον); cf. cod. Bonon. Univ. 2638
ΠΡ 21 29 Manuelis Moschopali de dialectis, καὶ πρῶτον
ο΄ περὶ τῆς ἰάδος ἧ ὅμηρος χρῆται (Ἰὰς διάλεκτος λέγεται ἡ τῶν
ἰώνων — ποιοῖμι ποιοίην καὶ ἕτεροὶ) 36 Epistulae: Theo-
phylacti (Hercher) IX, XI-XVI, LXXIII (Τοὺς πολύπο-
das — δηγνύοντα; subic. Εὐπρέπειαν οὐκ ἦϑος οἱ ποϑοῦντες —
βέλος ἀφροδίσιον οὐχ ἅπτεται), XVIII-XL; Philippi [Ao
στοτέλους cod.) Olympiadi VIII* Alexandri Aristoteli α΄,
Aristotelis Alexandro V? 46" Libanii epistulae (Wolf)
582, 671, 947, 635, 194, 392, 783, ἰουλιανὸς ἰαμβλίχω (Αἰσϑά-
γομαι σοῦ τῆς ἐν τῆ μέμψει γλυχύτητος — ἀμελῆσαι τολμή-
σαντα), 158, 411, 1188, 623, 131, 1125, 911, 1067, 128, 1154,
612, 240, 532, 961, sine tit. Oùros αὐτῶ μοι δοκῶς — περὶ
τὸν λόγον φειδίου, 429, 386, 597, 182, ἰουλιανὸς αὐτοχράτωρ
λιβανίω etc. p. 321 n. 17 Wolf, 670 D6 τοῦ ξενοφῶντος
λόγος παρεναιτικὸς sic) (Ai μὲν ῥᾳδιουργίαι --- δήμασιν ἢ
ἐγὼ νῦν); sc. Xenophontis Comm. II 1, 20-34 60 Iso-
cratis or. ad Demonicum et (f. 68") ad Nicoclem de regno
80 Tryphonis grammatici de passionibus dictionum
(Τὰ τῶν λέξεων πάϑη εἰς δύο γενικώτατα διαιροῦνται — ἢ dia-
ϑέσει ἢ ἐγκλίσει ἢ σχήματι) 88 ἐπιτομὴ τῶν ἐννεαμέτρων
Ex τοῦ ἐγχειριδίου ἡφαιστίωνος (Τὸ ἰαμβικὸν μέτρον δέχεται ---
ἐν δὲ τῶ τέλει τοῦ ἄσματος ἀστερίσκος; f. 107" περὶ τῶν κώλων
τῶν στροφῶν καὶ ἀντιστροφῶν τοῦ δευτῴζέρ)ου εἴδους τῶν που-
΄ 2 - ἢ > υ I RA Ν 709. x -
ϑίων [mg. rubr. ἐντεῦϑεν ἐμητρήϑί(η) τὰ πύϑια παρὰ τοῦ
λογιωτάτου κυροῦ δημητρίου τοῦ τρικλ(ινίου)): Τοῦ δευτέρου
εἶδος τῶν πυϑίων — ἔστι δὲ τὸ ἄσμα ιγ΄ στροφῶν) ; οἵ. Stude-
mund in ‘ Jahrbb. f. class. Philol.’ XCVI ἃ. 1867 p. 610, 4
111" notulae a de ludis graecorum (ἐπειδὴ τέσσαρες
᾿ς ἃἁγῶνες οἷο. cf. scholia in Pind. Olymp. I, 1), è de elementis
(στοιχεῖα τὰ τὸ πᾶν συνιστῶντα. ττῦρ ete.), c παϑὴ (Sic) κατὰ
ἔλληψιν ex πλεονασμὸν» μειοῦρος α΄ μείειν etc. 112 Con-
stantini Lascaris de nomine (CEY) τῷ προεκδοϑέντι — παλαιὰ
δυσσεύρετα) pp. n-xvii ed. Ald. a. 1512 186 Lysiae epi-
taphius.
Chartac., cm. 24X.17; ff. 1, 1" (vac.), 2-34, 34‘-35 (vacua), 36-77,
7-79 (vacua), 80-84, 84"-87 (vacua), 88-110, 111" (vac.), 111"-183,
7%
ἡ ὦ ἵν ἐν. ὀχ» γι, Ὁ
Bi è + VA da να: x
QI LI EA ἘΣ ΑΓΩΝ Lari
να » " h
e BD. 5 td
436 BOVA peozio cp
Τεώργιος ὃ ουάλλα (sic, βάλλα ex corr.) ἔγραψε; f. 111°: γεώργιος ὃ οὐάλλα
{βάλλα ex corr.) πλακεντίνος ἔγραψε). F. 185%: Γεωργίου τοῦ βάλλα ἔστι.
τὸ βιβλίον; f. 1": Αλβέρτου πίου χαρπαίων ἄρχοντος χτῆμα, tum index
latinus.
76. (IIC 9)
2 Aristotelis de sensu et sensili; 19” de memoria et re-
miniscentia; 25" de somno et vigilia; 32” de insomniis;
38" de divinatione per somnum; 41° de animalium mo-
tione; 50" de longitudine et brevitate vitae; 54" de iu-
ventute et senectute, de vita et morte, de respiratione
et exspir.; 72" de coloribus; 84" de generatione et cor-
ruptione 122 Τίτλος δεύτερος. κεφάλαιον πρῶτον Περὶ
ἀτόμων γραμμῶν, sc. (Georgii Pachymeris?) de lineis inseca-
bilibus (Τοῦ παρμενίδου λέγοντος ἕν τὸ ὄν etc.) 134" Ari-
stotelis Mechanica (Θαυμάζεται — ἀϑροίζεσϑαι).
Chartac. cm. 23,5 X 16,8; ff. 1" (vac.), 1" [᾿4λβέρτου πίου καρπαίων
ἄρχοντος κτῆμα et index lat.), 2-120, 120-121 (vacua), 122-155", 156”
fmotantur cod. ff. 153], 156" [154, sc. cod. ff.]; s. XV scripsit Michael
Suliardus, (f. 155": Τέλος δόξα σοι ὃ ϑῴεό)ς: ® +". Ieo)ù τὸ δῶρον
χαὶ πόνος μιχαήλου ἀργίου : A).
77. (II C 10)
1 Scholia in Apollonii Rhodii Argonautica, praemissis
Apollonii vita (ἀπολλώνιος è τῶν ἀργοναυτικῶν ποιητής --
τοῦτον ἔχει τὸν τρόπον), Argonat. argumento (Τυρὼ ἡ σαλ-
μωνέως ϑυγάτηρ — ἢ ἐν τῆ ϑαλάσση ναυαγήσειν; tum A9duas
υἱὸς αἰόλου — καὶ οὕτως ἐκεῖ τελευτᾶ), Apollonii vita altera
(ἡπολλώνιος ὃ ποιητὴς. τὸ μὲν γένος — σὺν αὐτῶ τῶ καλλι-
μάχω); cf. cod. 112 f. 101-188: 138 diagrammata tria
astronomica 139 fragm. mathem. s. astron. cum diagr.
(ἀπὸ γὰρ τοῦ αὐτοῦ σημείου πρὸς τὸ αὐτὸ σημεῖον αἱ ἴσαι κλα-
σϑήσονται ἐπικύκλου γραμμῆς αἰεὶ --- ἡ γὰρ εἰς ὕνψνος πρόοδος
τοῦ ἡλίου, ἀμφοτέρων αἰτία).
Chartac., cm. 23,8 X 16,7; ff. 1-140, 140-142" (vacua), 1425, 143
(vac.); 5. XV scripserunt duo librarii: a = ff. 1-137, ὃ = ff. 188-140.
F. 142* haec tantum: Γεωργίου τοῦ βάλλα ἐστὶ τὸ βιβλίον.
183*-185" (vacua), 186-900, 200-201 (ost): 5. XVAXVI Qi bor: e χη |
CE MVTINENS. 76-79.
78.001)
Galeni de temperatura simplicium medicamentorum libri XI.
Chartac., cm. 24 Χ 1; ff. 1" [titulus et numerus ff. 428], I°
(vac.), 1-196, 196" (vac.), 197-428, 428"-432 (vacua); 5. XV. F. 428”:
Τῷ σύὐντελεστῃῇ τῶ Ie) ἡμῶν δόξα.
79. (II C 12)
1 Iohannis Damasceni fidei orthodoxae accurata expositio
(ὅτε ἀκατάληπτον τὸ ϑεῖον — μᾶλλον ἢ ὠφεληϑήσεται)
(4 Γέγραπται sv τῶ εὐαγγελίω, φεύγειν ὃ κζ(ύριο)ςς τὸν ϑάνα-
τὸν -- ἡ φύσις φεύγει τοῦτον; tum vv. Θῴεὸδν δέσποτα γί-
γωσχεὲ σωμάτων ἀσωμάτων — χαὶ λεγομένων δέσποτα εἰς τὴν
οἰχονομίαν τῦ Excerpta ex epistula synodica Sophronii
patriarchae Hierosol. (Χρὴ πάντα χριστιανὸν ὁμολογεῖν — χαὶ
πάντας τοὺς τὰ αὐτὰ φρονήσαντας ἢ φρονοῦντας); οἵ. Mi-
gne 87, 3147 sqq. SO" Τῆς xa ἡμᾶς ἄπαντας βροτοὺς
οὐσίας ἣ σύστασις ἐχ ψυχῆς λογικῆς τὲ μὴν καὶ νοερᾶς καὶ
τῆς τῶν στοιχείων συνδρομῆς --- καὶ ἀκούσας αὐτοῦ ἀποβαλ-
λομένου καὶ λίαν μυσαττομένου καὶ καϑύβρίζοντος τὴν ἐλλη-
γνιχὴν σοφίαν; tum varia dogmatica 82 Σὺν Ke)@ ὅροι
διάφοροι κατὰ τὴν παράδοσιν καὶ πίστιν τῆς ἀγίας καϑολικῆς
ἐχκλησίας λεγόμενοι. συλλεγέντες ἀπό te Κλήμεντος καὶ ἑτέρων
ὁσίων ete. (Τί ἐστιν ὅρος, καὶ κατὰ τί εἴρηται ὅρος --- περιφρονεῖ
φῶν σολοίκων καὶ τῆς στίξεως) 96 <«Anonymi) de natura ex
veteri et novo testamento (Ὅτι οὐδὲν ἔτερον σημαίζνει» τὸ
λέγειν φύσει ϑ(εὸδν τὸν χ(ριστὸδν --- οὔτε ἄγγελος εξ οὐρανοῦ
χκαινοτομῆσαι ἢ ἀνατρέψαι δύναται εἰς τὸν αἰῶνα) 96° ἔκχ-
Peo) averuto!! (sic) περὶ πίστεως (Ἰστέον καὶ μὴ ἀγνοητέον.
ὅτι οὐ δεῖ ἡμᾶς etc.) 100 <Anonymi) contra Iudaeos de
individua Trinitate (μωύσῆς ἐν ti) &0% sic) τῆς κοσμοποιΐας
— ἀχώριστον ἔχει ἐν αὐτῷ διαμένοντ(αν); subic. [f. 101° sgg.]
de eadem re testimonia Basilii, Gregorii, aliorum
106 Gregorii Nysseni adversus Iudaeos de verbo Dei et
S. S. sermo <sive potius excerpta ex variis Nysseni ope-
ribus) (Ἐρωτήσωμεν αὐτοὺς εἰ ἄλογον ἡγοῦνται τὸν ϑεὸν —
τῶν δὲ εἰς πλῆϑος ἐσκεδασμένων ὃ τῆς ἑνότητες (sic) λό(γος))
109 <eiusd.) delecta testimonia adversus Iudaeos (Mi,
gne 46, 193 sqq.) 129 περὶ τοῦ παλαιοῦ πάσχα καὶ πῶς
Ἢ - Ὁ ) i H
RAZIONE DICI EAT. 5.
é Li Xi
4
τύπος ἦν τοῦ ἡμετέρου) ete. (Γέγραπται ΕΖ τῆ ᾿ἐξόδ n= (apo
γὰρ συμπάσχομεν gprcè) συνδοξασϑησόμεϑα) 161 Testi
monia nonnulla e SS. Patribus decerpta de individua Tri-
nitate (τοῦ αγζίουΣ μαξίμου: εἷς ϑεὸς. ὅτι μία ϑεότης — More)
χαὶ μέχρι τοῦ μεσσονυχτίου τοῦ uie)y(d),Kov) σα(ββάτουΣ τὴν
γηστειαν gv nec plura) 165 «Germani patriarchae CPo-
litani compendiosa expositio septem synodorum) ἀπεβά-
Lovro). διὰ dè δοϑοδοξοπίστιν ἐκράτυναν. ὁμοούσιον τῶ Kat) gì
τὸν υἱὸν χηρύξαντες — διωρίσατο παραττλησίως ταῦτα τῶ
ot{av)oò προσκυνεῖσθαι; οἷν. Migne 98, 10-11; et cod. 113
168 Gregorii Nysseni Quod non sint tres dii ad Abla-
bium, inde a v. 4οκεῖ μὲν τοῖς πολλοῖς etc. usque ad finem (Mi-
gne 45, 120 extr. 1. — 136) 175 Κανόνα πίστεως καὶ
εἰκόνα πραότητος -- τῆ πτωχεία τὰ πλούσια: “' Ἢ γνῶ-
σις τῶν πρός τι, τινῶν γὰρ γνῶσις, πραγμάτων, ἥγουν --- τοῦ
ἁγζίουΣ ττζατ) ρ(ό)ς ἡμῶν νικολζάου), φυλάσσοντζες) τὸ εὔγνω-
uov πρὸς αὐτὸν καὶ εὐχαρισζαν)τζες) ἔν χζ(ριστ)ῶ cum doxo-
logia 178 Ἀρχὴ τῶν κοιμηϑέντων | ᾿Ανοίξατέ μοι πύλας
δικαιοσύνης ἵνα εἰσελϑὼν — ἔνϑα συνεῖη τῶ χαρῶ (Sic)
τῶν ἀγγέλων αἰνῶν τὸν ϑῴεὸδν ἐγγχζριστ)ῶ cum doxol.
182 υἱοὶ τῆς μ(ητ)ρ(ό)ς μου ἐμαχήσαντο -- ἐκ προ-
σώπου τῆς νύμφης: + Ὁ αἰσϑητὸς βασιλεὺς σολομὼν — ὁ
πολυειδὴς τῶν ϑείων ἀρετῶν ἐστὶ x0{o)uoKc) τῶν 'συνϑαλου-
σῶν τῶ πνῴ(εύματ)ι 186 κεῖται. πᾶν οὖν δένδρον, μὴ
ποιοῦν καρπὸν ἐκκόπτεται --- év εὐαγγελίοις: x Ταῦτα
τὰ ῥητὰ ἃ προεϑέμην ὑμῖν i) τρυγὼν ἡ φιλέρημος ἰωζάν)νζης
— ἔνϑα ἀπέδρα ὀδύνη λύπη καὶ στεναγμός, ἐν y(oiot)a cum
doxol.
Chartac., cm. 22 X 14,8; ff. 1-189; s. XIV-XV scripserunt qua-
tuor librarii : a = ff. 1-128, ὃ -- ff. 129-160, c = ff. 161-174, d = ff. 175-189.
F. 160 notantur tituli vel numeri capitum in Ioh. Damasceni fidei
orth. expositionem.
80. (III C 1)
1 <Alexandri Aphrodis. in Aristot. meteor.) χαὶ τὰ σχήματα.
ταύτας dè μόνας ἔλεγον συνεχεῖς" τὰ γὰρ ἄλλα τὰ δοκοῦντα —
ἅ ἐστιν ἐκ τούτων 148 VU περι αἰσϑήφςσεως),
καὶ αἰσϑητῶν ἀριστίοτέλους), sc. (eiusd.) comment. in Arist.
LS
ΝΣ
Ἅ
3 pon (437
ti 6 "i VITI IC
ἐδ pes oe »
si de sensu et sensili (Εἰπὼν ἕν τοῖς περὶ ψυχῆς. περί τὲ Ὑ
ἊΝ ᾿ χῆς τῆς συμπάσης -- 72, πέντε ἐστι. δύναται δέ φησιν ἀνε ἐν
ο΄ ἀλέξανδρος ὥΖ22). di
6 Chartac., cm. 25,2 X 18; ff. 1-147, 147” (vac.), 148-170; 5. XIV (2). 968
"ὦ Codex ‘ dissolutus aqua et situ foedissime corruptus et inquina- ‘ei
Β, 1 (6. ΟΝ
È 81. (III C 2) i
1 Hephaestionis de metris ench.; 23" περὶ ποιημάτων (Τῶν
ποιημάτων — δοχεῖν) pp. 59-63 Westphal; 25" περὶ στί-
χου, κώλου, χόμματος καὶ συστήματος (Στίχος — ἐπιρρήματι) A
pp. 64-74 W.; 80 περὶ σημείων (Τὰ σημεῖα — ἀνταποδίδοται) i
pp. 14-77 w. [92 diagrammata varia] 33° scholia in 1
Heph. ench. (cf. Studemund in ‘Jahrbb. f. class. Phil. ? b*
XCVI a. 1867 p. 615, n. 14); 50 ἔτι περὶ τῶν αὐτῶν ἐν συ- ΠΝ
γόψει (Ἰστέον ὅτι ποὺς ἐστι μετρικὸν συστημα - ἑκατόν καὶ τὸν
πεντήχοντα); 56" περὶ διαφορῶν τοῦ ἡρωϊκοῦ (Πιαφοραὶ δὲ κ
τοῦ ἡρωιχοῦ — τῶ λογοειδεῖ); DT περὶ ποδῶν (Ποῦς ἐστι ποιῶν a
| χαὶ ποσῶν — ἕν ἕτέρω μέτρω ἐμπίστειν. τέλος: tO) Peo) da
è dda). si
| Chartac., om. 238X 16,7; fl. 1-72, 72‘-73 (vacua); 5. XVI. i A
5 Ὁ»
82. (III C 8) “bag
1 Gregorii s. Georgii) Cyprii sermo de vita sua (Πῴατ)ρὶς POR
μὲν — ψῆφον ἐξενεγχτέον); Migne 142, 20-29 7 eiusd. κυ
epistulae CCXV (post. ep. CCXIV inseritur Nili fragm. SE,
εἰ μὲν ἐκ τῆς ἐντεῦϑεν ψήφου ἐβεβαιοῦτο παρὰ τῶ ἀδικάστω ; ΠΣ,
κριτῆ -- ὧν ἡ πληροφορία οὐδὲν ἡμᾶς εἰς τὴν ἄνω δίκην ὀνί- "AG
voi, τὰ ὄντα βλέπουσαν) 192 <eiusd.) synodalis senten- hei
tia (Ἢ ἰκυ]ριότης ἡμῶν, συνάμα τῆ περὶ αὐτὴν isomr ine a) — ἢ ᾽
| χαὶ πάντων τῶν ἁγίων, ἀμήν) 193" <eiusd.) libellus abdi- SP
cationis throni (Ἐμὲ προυβίβασαν εἰς τὸν ϑρόνον — τῶν et
ἁγίων πρεσβείαις) ib. eiusd. epistula cuidam antistiti Di
(δέσποτα τιμιώτζαγ)τ(ε). ἐπειδὴ --- ἐν ἔτει <w4Y0'); ed. P. de ν
Rubeis in Dissert. I subiecta vitae G. C. p. 120 194 Geor- vi,
| gii Moschamperis epist. ad Georgium Cyprium (Εὐλογητὸς ὃ - È:
nd
‘ Sr
ϑεὺς ἡμῶν ete.); ed. P. ilo Ρ. 198 194 fp
to μέχρι τοῦδε σιγᾶν ἐπέσχου ἄχρι τοῦ δεῦρο πὰρεμαυτῶ τοῦ
πόϑου --- λογισμοὺς ἐκείνους πάντας ὀπίσω λιπὼν, πρὸς ἑἕτέ-
ρους αὐτόμολος γίνομαι.
Chartac., cm. 23,3 X 15,8; ff. I (vac.), 1-169, 170 (vac.), 171-195,
195" (vac.), 1-11 (vacua); 5. XIV. F. 195": Hic liber est mei Benedicti
de Ductarijs de vincentia Secretarij Serenissimi d(omi)ni. x Regis Jeru-
salem Cipri (sic) et Armenie etc. MCCCCLIJ.
83. (III C 4)
1° [rec. m.] Ἔϑος ἐστὶν ἀρχαῖον ῥωμαίοις πιλύτα (Sic) σβενύναι
τὰ πυρὰ κατὰ τὴν ἑσπέραν τοῦ μεγάλου σαββάτου --- ἔστι
πόνημα τοῦ ἐν ἁγίους πί(ατ)ρζὸ)ς ἡμῶν γρηγορίου πάπα δώ-
μης ib. feiusd. m.] εὐχὴ (4γαλλιάσϑω τῶν ἀγγέλων ὃ
δῆμος — ἐνότητε πγνζ(εύματο)ς ἁγίου ϑῴ(εὸ)ς ὧν. εἰς αἰῶνας
αἰώνων, ἀμήν) 4 Anonymi Florilegium: I Περὶ ἀρετῆς καὶ
κακίας, ΤΙ Περὶ φρονήσεως καὶ βουλὴς, III Περὶ ἐλεημοσύνης ---
LXV Περὶ τοῦ ὅτι οὐκ ἀεὶ τὸ πλεῖον ἄριστον (ἀναβλέψας dè
εἶδε τοὺς βάλλοντας τὰ δῶρα αὐτῶν --- ἀποστόλου: Ἐνεκλλησία
sic) ϑέλω πέντε λόγους διὰ tovvo nec plura); cf. Maximi
Confessoris Florilegium ap. Migne 91, 722 sqq.
Chartac., cm. 24 (ca) X 16,5 (ca); ff. 1" (vac.), 1"-2, 2"-3" (vacua),
3" (indices imperfecti], 4-179; 5. XIII (9).
+84. (L. V. 363; olim III C 5)
Descripsit codicem, nunc deperditum, Gabardi I 274: ‘ Ari-
stophanis comoediae tres Plutus, Nubes et Ranae. Singulis
comoediis suum argumentum praefigitur. Praeit vita seu
compendium vitae Aristophanis --: Σύνοψις τοῦ τε βίου
Ἀριστοφάνους, καὶ τῶν αὐτοῦ δραμάτων ὑπόϑεσις ἔτι καὶ σης
μειώσεων, ἃς ἐξέϑετο ὃ γραμματικώτατος ἀνὴρ άγιστρος
(ἀριστοφάνης ὃ κωμωδοποιὸς γένει μὲν ἦν ᾿Αϑηναῖος etc.)
Argumentum primi dramatis incipit sic: Βουλόμενος Ag
στοφάνης cao ᾿Αϑηναίους ete. Cetera ut in editis. — Co-
dex chart. in 4° optime servatus, cum titulis et initialibus
litteris et glossa interlineari rubricatis. Aliquot scholia ad
marginem coniecta sunt. ἢ
MVTINENS. 83-85. | 441
ΤῊΝ 4
TA 88. τῷ Ο 6)
δ Κλαυδίου πτολομαίου κεφάλαια τῆς ἀστρονομικῆς τέχνης,
praemissis Ptolem. vita Οὗτος ὃ πτολομαῖος, κατὰ τοὺς ἂν-
δριανοῦ μὲν ἤνϑησε χρόνους — καὶ ἱστορίας ἀναγράφουσι, et
prooemio Τῶν τὸ δι᾿ ἀστρονομίας προγνωστικὸν τέλος xara-
σκευαζόντον ὦ σύρε — ἐμφανιζόντων. Sunt capita XXXI, ex
quibus XIX depromta ex Ptolem. Quadripartiti libro I.
Ultimum caput est περὶ συνόδου ἡλίου καὶ 0843915; quod des.
in v. ἐν δὲ τῶ πέμπτω λεπτῶ ἐξέρχεται 42 ἐκ τῶν ἀν-
φιόχου ᾿ϑησαυρῶν. ἐξήγησις καὶ ἐπίλυσις πτάςσης) ἀστρονομίας.
Incipit ut in cod. Vindob. 179 (Nessel IV 103). Numerantur
capita XXX; sed capiti XXVIII [f. 58] praefigitur titulus:
σχόλεα διάφορα ἀστρολογουμένων (Ὅτι ὃ ζωδιαχὸς Θ΄ μέγιστος
ἐστὶν etc.); subiciuntur 74" capita περὶ χαλανδῶν (Ἐὰν
γένηται χάλανδα -- καὶ ποταμῶν κινήσεις ἐκ πολυομβρίας) et
περὶ τῆς τοῦ κυνὸς ἐπιτολῆς (Ἡ τοῦ κυνὸς ἐπιτολὴ. γίγνεται
διαφαινούσης τῆς x' τοῦ ἰουλλίου μηνὸς --- xaì σπάνησις 7το-
ταμῶν, καὶ πηγῶν) 75 Orphei de terrae motibus (Φράζεο
δὴ — καὶ κατὰ χώρας) 7% Pythagorae divinatio per nu-
meros (Πολλὰ μαϑὼν καὶ πολλὰ πειρασϑεὶς — καὶ ὅπεριττά-
Ger (sic) νικήσει); subiciuntur 77" τὸ κανόνιον τῶν ἐννεάδων;
178 ἑτέρα ψῆφος περὶ τῆς αὐτῆς ὑποθέσεως; ib. τοῦ αὐτοῦ
ψῆφος περὶ ζωῆς καὶ ϑανάτου {8 epigrammata nonnulla
(in his Τοῖσι μὲν εὖ πράττουσι ete., Anth. Pal. X 28; Ὀχεῖαι
χάριτες ete., ib. X 30) 19 παύλου ἀλεξανδρέως ἐπίσκειψις
ἀστρονομική. Constat quinque capitibus: I περὶ τῶν εβ΄ ζω-
δίων ἐξήγησις (Πρῶτον ζώδιον ὃ a ἀρσενικὸν, ἰσημερινὸν etc.),
II περὶ ἐποχῆς καὶ IZ. xol κλήρων, τῶν ἑπτὰ πλανωμένων
ἀστέρων; III περὶ ἀνέμων προγνώσεως; IV περὶ δωδεκατη-
μορίων; V περὶ τῶν δώδεκα τόπων τῶν ἀστρολογικῶν διαϑέ-
σεων (quod des. in v. τὸ δὲ σχῆμα τοῦ ϑεάματος κατὰ γράφε-
ται οὕτως) 83 tovhiavod λαοδικέως ἐπίσκεψις ἀστρονομικὴ
(Περὶ τῆς τῶν μετεώρων σημειώσεως ἡλίου καὶ σελήνης καὶ
ἄλλων: Χρήσιμοι δ᾽ ἂν εἶεν — ὑπὸ τῆς ἄγαν ϑερμότητος τὸ
στερέωμα = ce. I-XI) 88° diagramma de quatuor scientiis
mathematicis, Arithmetica, Musica, Geometria et Astrono-
mia; tum aliud, cui subic. brevis explicatio de numeris
qui vocantur ἀρτιάκις ἄρτιοι, περισάρτιοι (Sic) et ἀρτιοπέ-
oca ib. ἡφακλείτου Σ ΣΎ ΡΑΝ περὶ δον orti
(Ἐπεὶ dé φασί τινες εἰς αρχάς sic) κεῖσϑαι — μέχρις οὗ ἐθέλη —
ὁ ποιήσας αὐτόν) 89" diagrammata quinque, quorum
primo subicitur Ἰστέον ὅτι ὃ μὲν ὠκεανὸς οἷόν τις rrorauos
ἔστι --- κἀντεῦϑεν τὰ αὐτοφυῆ ϑερμὰ ὕδατα ἀναδίδονται,
cetera sunt de XII signis zodiaci 91 Ἧ γῆ ὡς οἷά τις
στιγμὴ ἐν μέσω τοῦ οὐρανοῦ κειμένη --- οἱονεὶ ὡς (510) γλωσ-
σίδες ἐξ αὐτοῦ ἐξερχόμεναι ἰἴν. σχῆμα O, πρόχλου οὐρα-
γνοδρόμου, quod explanatur Τὸ μὲν ἄνωϑεν τῆς γῆς ἡμισφαί-
ρίον μοίρας ἔχει ἡλιακὰς grr' etc. 91" ἱστέον δὲ CO
ὃ οὐρανὸς φαίνεται ao ἀνϑρώποις. ποτὲ μὲν τὸ ἄνω χάτω —
εἰς τὴν ἀνατολὴν δύσιν ἡλίου 10. ἱστέον δὲ ὅτι ἡ πρώτη
καὶ ἀνωτάτω ζώνη τοῦ οὐρανοῦ ἐλθεῖν, εἶναι -- δι᾿ ἡμέρας κϑ'
καὶ δ΄" 92 ἱστέον δὲ ὅτι ὃ O τοῦ ἡλίου χρόνου ἀπταρτί-
ζεται εἰς ἡμέρας τξε' — ἰδοὺ ἡμέρα μία; ὃ δὲ τῆς σελήνης —
γίνεται κατὰ ὃ Ri χρόνον 10. Χρὴ δὲ γινώσκειν, ὅτι ἀπὸ τὸν
πρῶτον κύκλον τῆς σελήνης κατὰ τρία ἔτη -- ὃς καὶ ἐμβόλιμος
λέγεται ib. ἑτέρα μέϑοδος περὶ τῶν τῆς σελήνης προγγώ-
σέων. μελάμπους (sic, compend.) τοῦ ἀστρολόγου (Ἐὰν τῶ mn ἡ
σελήνη κατὰ τὴν πρώτην φυλακὴν -- εἰ δὲ σεισμὸς φϑορὰν
σημαίνει κτηνῶν; subic. ἱστέον δὲ ὅτι ἡ εἰρημένη πρόγνωσις ---
μερικῶς δὲ εἰς τὸ μηνιαῖον) 93° ἑτέρα ἐπίσκεψις τῶν ἑπτὰ
πλανήτων (Ἐν ταῖς ἀπορουμέναις καὶ ἀμυδραῖς εὑρέσεσιν —
καὶ μὴ ἔχων στέγην ταυτύτητος) 94 πέρσου φιλοσόφου καὶ
ἀστρολόγου τοῦ μαζονατῆ (sic, cf. cod. Bon. Univ. 3632
f. 296 in ‘ Studi ital.’ III p. 451). ἐπίσκεψις ἡ παροῦσα
σιαρατηρήσιμος (Ae σε γινώσκειν ὅτι εἰ τύχη εἰχοστῆ τοῦ ab
γούστου μηνὸς — βιοϑανάτον sic) ἔσται. καὶ ὀλιγοχρόνιον);
cfr. Montfaucon Bibl. Bibl. I p. 529,1B 945" περὶ ἀστέρων
ποιούντων τάραξιν εἰς τὴν ὑπ᾽ οὐζρα)νὸν ἢ ὄμβρους. ἢ ἀνέ-
μους. ἢ (sic) σημεῖα τινὰ etc. (Μηνὶ ἰαννουαρίω εἰς τὰς d'
κυριεύει ἀστὴρ ὀνόματα (sic) γαμπίνας — καὶ ποιεῖ τὰ πλὴν
ϑωρικὰ πάϑη 95 Ἱπποχράτους πρόγνωσις περί (sic) τῶν
δ' ὡρῶν (Av μὲν χειμὼν αὐχμηρὸς — χόριζαι χρόνιαι, ἐνίοισι
δὲ καὶ μελαγχολίαι).
Chartac., cm. 23,5 X 17; ff. 1-4" (vacua), 4” [[4λβέρτου πίου χαρ-
παίων ἄρχοντος χτῆμα et index latinus], 5-41, 41" (vac.), 42-96, 96-100"
(vacua), 100‘ [Γεωργίου τοῦ βάλλα ἐστὶ τὸ βιβλίον delet.]; 5. XV scripsit
»ἴς «ἢ
y
ἐν ἕ
| MVTINENS.
dea a
i CORR s ΣΕ i
© Michael Suliardus (f. 96" rubr. Tò συντελεστῆ τῶν καλῶν FKe)ò χάρις.
᾿ς ϑ(εολῦ τὸ δῶρον, καὶ πόνος μιχαήλου: σουλιώρδου τοιγαροῦν èx χώρας
τῶν ἀργείων : A) “dI
| 86. (III C Ὁ val
[ἀλεξάνδρου ἀφροδισέως recent. m.] in Aristot. 1. de sophi- ὮΝ
sticis elenchis (Ὅτε μὲν ὃ περὶ ἀποδείξεως λόγος τέλος ἐστὶ mir
τῆς λογικῆς τῆ εἴρηται dè ὅτι ὡς ἔχει ἡ ψευδογραφικὴ πρὸς
τὴν γεωμεῖθ, οὕτως ἡ σοφιστικὴ πρὸς τὴν διαλεχτικὴν).
Ἰ ΟΠ τίαο., cm. 23,8 X 15; f£. 1-62; 5. XVI. a
Ε΄. 87. (ΠΠ C 8)
_ 1 «Demetri Triclinii) scholia in Sophoclis Aiacem, 19 Ele- F
| ctram, 84 Antigonem, 46” Oedipum R. 65 eiusd. de a
metris quibus Sophocles usus est in Aiace, 71" Electra
usque ad v. ὑπερχατάληκτον doguaizòv (p. 444" lin. 17 ed.
._Ioach. Camerarii a. 1568), 76 Oedipo R. inde a v. xaì δά-
ο΄ χεῦλος ἔστιν ὅτε (p. 445° lin. 15) usque ad finem 81 ἐκ man
| τοῦ αἴαντος Asì μὲν ὦ παῖ. Τὸ προοίμιον προσφωνητιχὸν. e.
καὶ νῦν ἐπὶ σκηνῆς. ἐνταῦϑα ἡ κατασκευὴ ete.; sim. de -ἢ
Electra et de Oed. R. 83° περὶ ἐγκλιτικῶν (Ἰστέον ὅτι ΝΠ
τὰ ἐγκλιτικὰ, οὐκ εἰσὶν ἐν τοῖς ὀκτώ sic) μέρεσιν --- ἐν τῆ ΔΩ
ἀποβολῆ τοῦ x πρώτης ἐγένητο) 88 Scholia in Theocriti
idyll. IXVIII usque ad v. χαὶ ἑρμιόνην (p. 100, 1 lin. 5
Dilbner) 128 Scholia in Platonis dialogos (tetralog. I-VIII,
usque ad Reip. 1. III) 166 μέερα οἷς ἐχρήσατο πίνδαρος
ἕν ὀλυμπίοις (Τοῦ δευτέρου εἴδους ἡ στροφὴ καὶ ἀντίστροφος. ἐς
κώλων ιδ' --- τὸ e ἰωνικὸν πενϑημιμερὲ) 171° ἄριστον Σ ΕΣ.
μὲν ὕδωρ. οὐδὲν ἕτερον --- καὶ κεφαλαιωδέστερον τῶν ἄλλων HR
ἀποδείκνυσιν, sc. schol. in Pindari Olymp. I 1 172 Epi-
grammata: λέσβιον εἰρίννης ete., Anth. Pal. IX, 190; στη- i
σίχορον ζαπληϑὲς ete., ib. VII 75; ἐναχίης οὐκ εἰμὶ ete.,
ib. VII 169 ib. Πίνδαρος ὃ μελοποιὸς ἐρωτηϑεὶς dT6 τινος,
τί πρίονος ὀξύτερον --- Σουσαρίων ἐρωτηϑεὶς περὶ γυναικῶν, i Ἄι
ἔφη" κακὸν γυναῖκες, ἀλλ ὅμως ὦ δημόται οὐκ ἔστιν οἰχεῖν ie:
οἰκίαν ἄνευ κακοῦ 174 τῶν È σοφῶν ἀποφϑέγματα, ἅτινα δον
εὑρέϑησαν ἐγκεχκολαμμένα ἐπὶ τοῦ ἐν de(Ap)oîs κίονος (Ἔπου i
Feo. ϑεὸν σέβου — χρόνου μὴ φείδου) 174” Epigram- i
mata: Παλλὰς ἐγὼ da Ang: Pal. XIV 2; pasa ἐρέ
εἰνε ete., ib. 4; Χάλκεός εἰμὶ sic) λέων ete., ib. 7 ib. εἷς,
τὴν τοῦ ΑΔ ἀρεει γεωγραφίαν vv. 47 (Θαῦμα μέγα χϑονίοιο, 1
περίτροχον ἄντυγα κόσμου — καὶ χάρις ὀψιγόνοισι μετ᾽ ἀνδρά-
σιν ἕνεχα τοῖο) 175" ἄλλο εἰς τὴν αὐτὴν; 3 vv. (Εἰς πόλον
εἶ γαίηϑεν ἴδης — ἔμεν᾽ ἐς πόλον οἴου) 115 <«Claudii
Ptolemaei) παράλληλοι in tab. 1-10 Europae, 1-4 Lybiae,
1-12 Asiae 179 Qui post Commodum imperarunt past
τὴν βασιλείαν κομόδου ἐβασίλευε περτίναξ — καὶ μῆνες ΕἾ
ἡμέραι x) 179" Epigr. Νητρεκὴς ὥσπερ ἔοικεν etc., Anth.
graec. Append. (Cougny) III 288.
Chartac., cm. 23,5 X 17; ff. 1-11? (vacua), 11° [ἀλβέρτου πίου καρ-
παίων ἄρχοντος χτῆμα | Γεωργίου τοῦ βάλλα ἔστι τὸ βιβλίον delet. | n° 73 |
index latinus], 1-64, 64" (vac.), 65-85, 85*-S7 (vacua), 88-127, 127" (vac.).
128-162, 163-165 (vacua), 166-172, 173 (vac.), 174-180, 180-181" (vacua),
181" [Γεωργίου ete., del. ut in f. 11d); 5. XV. Adiecta sunt in principio
et fine custodiae loco singula folia membran. e cod. latino depromta.
88. (ΠῚ C 9)
5 Aristoteli Magn. Moralium libri I-II [f. 4 et mg. ff. 5, -
6, 9°, 10 sententiae variae Cyrilli, Porphyrii, Platonis,
G. Plethonis, Aristotelis].
Chartac., cm. 23,7 X 16,7; ff. 1-3 (vacua), 4-46, 47-50" (vacua),
504 ΒΟ KV scripsit Georgius Valla (f. 50: Γεώργιος ὃ βάλλαϊς adiect.]
ἐξέγραψε ἑαυτῶ καὶ τοῖς φίλοις αὐτοῦ καὶ ἐαχώβῳ τῷ MMmmagrw sic)
καὶ βαπτίστῃ τῶ MMmotiwwdMmM4” Τέλος). F. AV: ᾿Αλβέρτου πίου χκαρπαίων
ἄρχοντος χτῆμα, titulus latine, tum: Georgius Valla latine reddidit.
89. (III C 10)
2 Platonis Critias, 16 Timaeus, 84" Minos, 92 de iusto,
95 definitiones 99" Oracula: a Anth. graec. append.
(Cougny) VI 122; ὃ ib. 149 100 ἑρμῆς ὃ τρισμέγιστος ---
ἵλεος ἔσο (Suidas 5. v.).
Chartac., cm. 23,2 X 16,5; ff. 1" (vac.), 1" [4λβέρτου πίου καρπαίων
ἄρχοντος χτῆμα et index lat.], 2-100, 100" (vac.); s. XV scripsit Georgius
Valla.
90. (ITI C 11)
1 Α΄ Συνοπτικὸν σύνταγμα φιλοσοφίας (Ὥσπερ οἱ ἀναγινώ-
σχοντὲς — καὶ τέχνην ἰχνηλατεῖν); sub n. Gregorii Anepo-
pymi ed. Wegelinus [Aug. Vindelic. a. MDC] 44” B' &y-
radi ἀριϑμῶν συντομωτέρα φράσις (Μέλλοντί μοι καὶ περὶ
| φῶν τεσσάρων μαϑηματικῶν — ἥλιον δὲ καὶ ἑρμῆν μέσους È
xa συνδιατιϑεμένους πῶς. οἷς ἂν τῶν λοιπῶν ἐμπελάσαιεν. (SI
καὶ γένους. ἕκαστον εἶναι, ὡς Exa nec plura); sc. {Michaelis È
Pselli) liber de quatuor mathematicis scientiis etc. (Cfr. >
ed. Guil. Xylandri Basil. a. 1556) 97 Tamblichi Chal-
| cidensis) τὰ ϑεολογούμενα τῆς ἀριϑμητικῆς (Movàs δὲ ἐστὶν --
; 77)77υπερβὰς τὰ μέσα, ἀναφέρει τὰς περατώσεις τῆς ψυχῆς
ἐπὶ τὴν ἀκρότιηἤ) nec plura); ed. Fr. Ast. Lips. 1817
È, 110 «Anonymi) disceptatio christiani cum iudaeo (ἐρώ-
tous) | χριστιανῶν τὲ καὶ ἱουδαίων χζριστὸδν ὁμολογούντων.
ἀμφιβαλλόντων δὲ — διὰ τῆς τῶν ἁγίων αὐτοῦ ἐντολῶν ἐχ-
πληρώσεως. ὅπως καὶ τῶν αἰωνίων καὶ ἀτελευτήτων ἀγαϑῶν ;
ἐπιτύχωμεν ν αὐτῶ χ(ριστδῶ τῶ Ke) ἡμῶν cum doxol.). sa
Ff. membran. 1-96, chartac. 97-104, 104" (vac.); cm. (ca) 23,5 X 16;
scripserunt tres librarii, quorum a 5. XI ff. 2-96, ὃ s. XIV (?) ff. 97-109, ΓΝ
cs. XV 110-114"; f. 1 supplevit librarius 5. XV. Adiecta sunt duo
ff. chartacea in principio, quorum in altero verso manus recentissima. fé
exscripsit initium syntagmatis philosophiae e f. 1”.
Ù 91. (III C 12) δ
1 {Anonymi) παράφρασις εἰς τὴν σοφιστικὴν, sc. in Aristot. i
1. de sophisticis argument. (Οὐκ αὐτόϑεν τοῖς φιλοσοφοῦσι “ta
τὸ περὶ τὴν σοφιστικὴν ττρραγματεύεσϑαι --- τοῖς μὲν παραλε- rd
λειμμένοις τῆς μεϑόδου συγγνώμην, τοῖς δ᾽ εὑρημένοις πολλὴν
ἔχειν χάριν : τέλος | παράφρασις εἰς τὴν σοφιστικήν); pp. 1-68
Hayduck 61 Musaei de Herone et Leandro.
Chartac., cm. 23,2 X 16; ff. 1-57, 57'-60 (vacua), 61-70; 5. XV-XVI
scripserunt tres librari: a = ff. 1-57”, ὁ = ff. 61-68 (usque ad v.
Musaei δεινὸς ἔρως. καὶ πόντος ete.), c — ff. 68-70. In charta ex alio,
ut videtur, codice depromta, qua suppletur margo abscissus f.l' 69, È:
legitur: 753 cart.; tum: Γεωργίου τοῦ βάλλα ἐστὶ τὸ βιβλίον delet. n
92. (III C 13) εἰ
.Scholia in Euripidis: 1 Phoenissas; 53" Orestem; 114 He- ἽΝ
_ cubam.
i Chartac., cm. 23 X 16; ff. 1-130, 131-132 (vacua); 5. XV.
n Sb
ty SRI ῳ
TUT γὺ; Ana
È Ù A L N Pa
ΩΣ Στ ας
“ἢ
93. (III 0 14) : |
1 Scholia in Euripidis H solai 9" Orestem; 16 La
nissas 19" Scholia in δ RIE Plutum; 36” Nebulas —
praem. argum. X (Diibner); 52" Ranas praemissis argum. II
Mas0v — Αἰσχύλος ὃν καὶ ἀνάγει διόνυσος εἰς φῶς, I οὐ ds-
δήλωται --- ὄντα (11. 36-38), ἄλλως. ὃ διόνυσος μετὰ ϑεράπον-
τος — ἀνέρχεται, IV ὃ παρὼν ποιητὴς ---- φιλοσοφίαν (1. 24),
ϑεολογίχα ὡς ἀκαταλήπτου — ἐξέϑετο δρᾶμα (11. 26-45), ὃ
διόνυσος μέλλων ἀφίξεσθαι — οἵ ϑεαταί (cf. cod. Laur.
XXXI 13) 13 περὶ xouodias (IXa Diibner p. xvII sqq.)
81 de metris quibus usi sunt Euripides in Hecuba,
85° Oreste, 92" Phoenissis; 99 Aristophanes in Pluto,
100 Nebulis, 105" Ranis 113-159 + 161-169” Scholia in
Odysseae Il. @-x + £-g, cum argumentis omnium singulor. ll.
(Argum. e inc. Τῶν ἐθελησάντων etc., des. ἡλληγόρησεν ὁμοιω-
ϑεῖσαν γέροντι ἥκειν) 177 Scholia in Iliadis ll. 4-B, Ψ-Ω
189" Epigrammata: a εἰς διδὼ (Anth. Palat. XVI 151);
b'Aoyias εἰς τοὺς τέσσαρας ἀγῶνας (ib. IX 357) 195 Ἰστέον
ὅτι εἰσὶ τινὰ ῥήματα, ἐνεργητικὰ καὶ τῆ φωνῆ καὶ τῆ σημα-
σία --- καὶ εἰσὶ ταῦτα: ὅσα ἐπὶ φιλίας ete.; καὶ τὰ ἕναν-
tia οἷο. --- ὅσα ἐπὶ πλησιασμοῦ ete.; καὶ τὰ ἐναντία etc.
206-210" de variis poetarum generibus (Ὅτι οἱ κατ᾽ ἐξοχὴν
λεγόμενοι ποιηταὶ — αἶγα διδυματόκον ἐπὶ τὸ ἀμέλξαι αὐτὴν
τρὶς, καὶ κισσύβιον ἥδιστον. ὃ καὶ nec plura), cum nonnullis
additam. marg. (in his [f. 206 ΘΡΙΡΥ. a εἰς ἱτεττώναχτα᾽ οὐ βό-
τρυν — εὔχου κατω, d εἰς τὸν μίδου τάφον Anth. Pal. VII 158).
Chartac., cm. 22,8 X 16,5; ff. 1" (vac.), 1" [ἀλβέρτου πίου καρπαίων
ἄρχοντος xt]ua | Γεωργίου τοῦ βάλλα ἐστὶ τὸ βιβλίον non delet. | n° 74 |
index lat.), 1-72, 72" (vac.), 73-77, 78-80 (vacua), 81-111, 111‘-112 (vacua),
113-159, 160 (vac.), 161-169, 169‘-176 (vacua), 177-188, 189" (vac.), 189”,
190” (vac.), 190" [Γεωργίου ete. ut in f.° 1", non del.]), 191-194 (vacua),
195-205, 205" (vac.), 206-210, 211-213 (vacua); s. XV. Recentiorum
librar. a ff. 73-74" (περὶ χωμωδίας usque ad v. ὡς ὁ διόνυσος εἰς ἡρακλῆ
p. xvi, 2 extr. Diibner), ὃ ff. 195-205”, ὁ ff. 206 sqq. Adiecta sunt
in principio et fine singula folia membran. ὁ cod. latino depromta.
Cf. Zuretti, Anal. Aristoph. p. 16.
94. (III C 15)
1 Iohannis Raithun. epistula etc. (Migne 88, 624-625)
2 {Anonymi) in Iohannis Climaci Scalam Paradisi praefatio
τ indico XXX capp. eiusdem Scalae 3" Prologus in vi-
“ νυ ἵ ᾿ alt
BOCA STRA mA i de
(RAT, AMVTINENS. 93-96. Foa ὃ
ἜΠΟΣ èv vi 17) la tene ζωῆς — - διδάσκει εὖ ἈΠ: σοφῶς) cum
"tam Ioh. Climaci (Ἐσκόπησεν ὄντως — τοῖς δράμασιν), cui
| praefig. titulus πρὸς τὸν λιμένα [sed cf. cod. Vindob. 211
ap. Nessel I 312]; et f. 4 Vita conscripta a Daniele mo-
nacho etc. (Migne ib., 596-608 lin. 1 λέγοντα τάδε) 95 Ioh.
Climaci epist. ad Ioh. Raithun. (Δ. ib., 625-628) 11° τοῦτο
to χεφάλαιον, ὀφείλει) εἶναι πρὸ τοῦ πρὸ αὐτοῦ λόγου. ἤτοι
μετὰ τὴν πλήρωσιν τοῦ λόγου δανιὴλ τοῦ ραϊϑηνοῦ (ἀναβαί-
vete ἀναβαίνετε ἀναβάσεις προϑύμως --- εἴπερ 7) ἀγάπη ἐστὶν
ὃ ϑεὸς cum doxol.) 12 Ioh. Climaci Scala (M. ib.,
632-1160) 119° eiusd. liber ad Pastorem (M. ib. 1165-1208)
237" manus delineata et mensium, dierum “ΕΝ ἘΠΕ in-
structa, cui subiciuntur Saona duae: a εὰν ϑεῖ va
εὕρις πόσους ποῦντους ἔχει ὃ χρόνος — ὁ χρύνος ἐχοίνος, ᾧ ἐὰν
ϑεῖ νὰ VOS τὸ πασχα ἄρχου ἀπο ta πεντί(ε) --- ἔχοι ἔνε τὸ
"πασχα.
Chartac., cm. 22 X 14; ff. 1-237, 237" (vac.), 5. XIV.
95. (III C 16)
1 Achillis <Tatii) isagoge in Arati phaenomena (Dion.
Petavii Uranolog., Paris. a. 1630, pp. 121-164) 41 Arati
vita (ib. pp. 268-271) 44 de enarratione phaenom. Arati
(ib. pp. 271-272) 48° ἐξ ἑτέρων σχολίων εἰσαγωγὴ προοί-
mov (Καλὸν κατὰ --- φοράν; ib. pp. 165-169) 57 Erato-
sthenis [ἐν ἄλλω ἱπιτάρχου cod.] ad Arati phaenomena (Τὴν
μὲν — ἀντίποδες; ib. pp. 256-266) 67 catalogus scripto-
rum qui Aratum commentariis suis illustrarunt (ib. p. 267).
Chartac., cm. 22,1 X 16,2; ff. 1-67, 68 (vac.); s. XVI.
96. (III C 17)
A. 1 <C1. Ptolemaei Harmonicorum) libri III cum in-
dicibus et diagramm.; des. in 1. III cap. cs’, cui tit. πῶς
ἂν λαμβάνοιντο διὰ τῶν S' οἱ τῶν οἰχείων κινήσεων λόγοι.
cum notula ζήτζει τὸ ἑξκαιδέχατον κεζφάλαιδον ὄπισϑεν
μετὰ d' φύλλων; ad 1: III cap. ἐγ΄ (cuius ad finem manus
recentior adiecit Τέλος τῶν πτολεμαίου ἁρμονιχῶν) Georgius
Pe foi
ὁ a νὼ i
bed; Ἂν
Pe Υ 4
sal h x Mist, 4
+ deo ΠῚ
i î, Pa a
A Valla margini adscripsit scholium. Tò παρὸν pioli lei πὰ ì ὦ È
. δ di τὸ ἐφεξῆς ἰστέον ἀπὸ πάντων τῶν παλαιῶν βιβλίων he
n, πουσι ete.; subicitur f. 65" [recent. m.] σχόλαιον. τοῦ xe
d φαλαίου. ὅπερ ἄρχεται. ἐνήγαγε δ᾽ οὖν ἡμᾶς ὃ λόγος ete.
JIA (ὅσα γὰρ εἴδη ἔχει τὸ διὰ τεσσάρων, τοσούτους ἔχει καὶ τοὺς. Ἷ
Vie ᾿ λόγους --- καὶ καϑεξῆς ὡσαύτως ὥστε ἀδύνατος πλείους τῶν i
Na, ἑπτὰ εἶναι τόνων) 66 περὶ τῆς δυσχρησίας τοῦ μονυχόρδου
χανόνος diagrammata duo manu Georgii Vallae delineata.
n. B. 67 ταυρικὴ ἔϑνος. ἔνϑα καὶ ἡ ταυρικὴ χερρόνησος
VAR μεγάλη οὖσα — μετ᾽ ἐπιϑέτου προσφυεστάτου ἐξήνεγχε 7777
aa Ἴων καὶ φράζων (scholiain Dionysii Periegesin vv. 163-1107).
Duo codd. chartac. in unum compacti: A = ff. 1-66, 66" (vac.),.
ἜΣ: cm. 20,7 X 14; B= ff. 67-171, cm. 22X 16; A et Bs. XV.
ὩΣ 97. (III C 18)
{Galeni ars medica) Τρεῖς εἰσὶν ai πᾶσαι διδασκαλίαι — τὴν
ἐπιγραφὴν ἕξοντα.
Chartac., cm. 22,7 X 16; ff. 1°, 1" (vac.), 2-71; s. XVI P. 1:
Jacobi Ferdinandi filij Ex Ca+ij @ non ex libris).
98. (III C 19)
Hymni pro ecclesiast. Graecorum officio, notis musicis in-
structi (cf. Montf. Palaeogr. gr. p. 357). Inc. aceph. στε
σου 0 ϑαμασιος. τὴν axonv καὶ φοβω etc. Des. mutil. ανυ-
μνουμὲν de χριστε 0 ϑεος. δωρησαι.
Membran., cm. 21,7 X 15,7; ff. 1-155 = quatern. y/-2'j 5. XI-XII
᾿- 99. (III C 20)
Εν. 1 Pindari Olymp. II inde a v. 85 (Boeckh) φωνᾶντα συνε-.
p: τοῖσιν, III-IX, XI, X, XII-XIV, cum scholiis margin.
; 28" excerpta metrica vel grammaticalia 29 Hesiodi
i Opera et Dies cum scholiis marg. et glossis interl.
60° [rec. m.] εἰδύλλιον λέγεται τὸ μικρὸν ποίημα — ἐοίκό-.
τὲς sic) γὰρ τοῖς προσώποις εἰσὶν οἱ λόγοι 61 Theocriti
i idyllia I-VIII cum scholiis marg. et glossis interl.
Ni. 85 Sophoclis: Aiax inde a v. 312 ἔπειτ᾽ ἐμοὶ etc. usque ad
7 v. 1390 μνήμων τ᾽ Ἐριννὺς καὶ τελεσφόρος Aia [f. 84° re-
bai
ἐν
DE 20. 4.96
| cel tor ii praemisit nai ea 190 Ele-
| ctra; 1425 Oedipus rex; cum scholiis marg. et glossis
πύου]. 178’ Euripidis ci (Εὐριπίδης μνησάρχου. ἢ μνη-
σαρχίδου καὶ κλειτοῦς. οἱ φεύγοντες --- τελευτᾶ δὲ ἐπὶ τῆς ἐννε-
νηκοστῆς τρίτης ὀλυμπιάδος) «= 178'-195+206-213+196" Eu
ripidis Hecuba praemissis argum. (Μετὰ τὴν ἰλίου πολιορκίαν
— τὸν κατάρξαντα) et indice person.: 190-205 + 214-237
Orestes praemissis argum. (Ὀρέστης τὸν φόνον τοῦ πατρὸς —
ἄργους ἄρχειν; Ἢ μὲν σκηνὴ -- προλογίζει δὲ ἠλέκερα; Τὸ
δρᾶμα κωμικωτέραν --- τὴν πρόφασιν τῆς torav//7; Τὸ δρᾶμα
τῆς ἐπὶ σκηνῆς --- φαῦλοι ἧσαν) et a person.; 238 Phoenis-
sae praem. argum. (Ἐτεοκλῆς παραλαβὼν — τὴν δυστυχίαν
ἐλεήσας) et ind. person.; cum scholiis marg. et glossis interl.
Chartac., cm. 21,7 X 14,5; ff. 1-238; s. XIV-XV. ἘΠῚ 206 et 213 sup-
plevit recentior librarius. Folio 238" aliud adglutinatum est (238 bis)
in quo finem Phoenissarum inde a v. 1755 Σεμέλας ϑίασον Georgius
Valla exaravit.
100. (II D 1)
1" Excerpta geometrica et metrologica, manu G. Vallae
exarata: a μείουρος τὸ προεσκαριφευμένον οὗ τὰ (Sic) μὲν
μή πλ. τὸ δὲ πλάτος — ὃ δὲ 9' πρὸς τὸν ς΄ ἐν διπελασίω
xaP ἣν ἡ διὰ πασῶν; b Heronis definitiones; c Εἴδη τῆς
μετρήσεως ete.; d [f. 8] ἥρωνος ἄρχων (810, 1. ἀρχὴ τῶν γεω-
μετρουμένων (Καϑὼς — ἡ χρεία; Hultsch Metrol. script.
I 30-31); e Εὕρηται ἡ γεωμετρία --- ἀλλήλοις ἧσαν (b, c, d, e:
sc. Heronis geometr. et Procli excerptum ut in cod. Ric-
card. 42 f. 1-2 [' Stud. ital.’ II 500]); f Τὰ δὲ μέτρα, ἐξηύ-
θηνται — i σπιϑαμὴ ἔχ sic) παλαιστὰς τρεῖς δακτύλους ιβ,
sc. Tabula Heroniana V (pp. 187-188, 12 Hultsch); g Ταύρου
cidoviov ἐστὶν ὑπόμνημα — ζήνων dè, ἕξιν πρὸς δείξιν φαν-
τασίων ἀμεταπτώτως ὑπὸ dixov; h Γεωμετρία ἐστὶν, ἔπιι-
στήμη — - δύο χαϑ ἑκάστην. καλοῦσι δὲ ταύτας κινήσεις κατὰ
τόπον; è [f. 4] εὔδοξος εἰς τὸν διονύσιον (αἷ΄ sic) ἀρχαὶ τῆς
γεωμετρίας, διαιροῦνται εἰς ἀξίωμα --- οὐκ ἔστιν ἐν ἐκείνῳ τῷ
προβλήματι) 5 Demetrii De elocutione (Walz IX 1-126)
40" Aristotelis De arte poetica ff. 5-61 mg. et 62-63"
adnotationes quamplurimae m. G. Vallae exaratae; in his:
Studi ital. di filol. class. IV, 29
Pe i RES "RI να FIORI REVO
7 na da a 40° oi RESA I oi on Bo Jobs ai ἐν Gia γος
᾿ ὃ κυϑήριος καὶ ὃ ἀρίων ὃ μηϑυμναῖος; Ὁ 44 μέλος τοίνυν. #orì ΤΣ
τέλειοσιι sic), τὸ èx re ἁρμονίας — τὸ ἐκ φϑόγγων te καὶ
διαστημάτων συγκείμενον; € ib. μελοποιΐα δὲ ἐστι, χρῆσις — ᾿
τόνῳ ὥς δώριος. φρύγιος. λύδιος; tum 62 d Ὁπτικὴ sic)
μέρη λέγοιτο μὲν ἂν κατὰ τὰς διαφόρους ὕλας -- καὶ τὰ μέ-
vovta κινούμενα; et sim. 64 <Plutarchi) Artaxersis vita.
Duo codices chartac. s. XV in unum compacti, cm. 29,6 X 21,3:
A = ff. 1" (vac.), 1"-4, 4" (index latinus], 5-63, 63" (vac.), fuit Georgii
Vallae (f. 61": Γεωργίου βάλλα τὸ βιβλίον ἔστὲ sic) tovro); B= ff. 64-76,
76" (vac.).
101. (II D 2)
2 TJosephi Rhacendytae) in Aristot. de anima; 26 de vir-
tute; 36 de pietate; 50 in Aristot. de sensu et sensili; 67" de
memoria et reminiscentia; 71" de motu animalium; 73" de
animi principatu; 77 de insomniis et de divinatione; 80 de
longitudine et hbrevitate vitae; 81 de iuventute et sene-
ctute, de vita et morte, de respiratione et expiratione;
84 de corpore; 98 de caelo; 108” de generatione et corru-
ptione; 118 de meteoris; 142” de mundo; 157 de parti-
bus animalium; 166" de generatione animal. — Cf. cod.
laur. LVIII:20=% Studi atal, LI 491. ΠῚ 951-
Chartac.; cm: 80X ΟΣ ΡΣ (vac.), 1‘ [2355 | x} tum index
latinus]), 2-49, 49" (vac.), 50-83, 83" (vac.), 84-95, 95-97 (vacua [f. 97"
haec tantum: ἐωζάννη)ς ὃ Toyyogo delet.]), 98-175; 5. XV. F. 175"
(non ead. m. quae codicem exaravit): + sc. monocondyl. quod non
expedio) μουσούρος: “ιν vor 1508) GeroP? È” | + dî εὐχῶν τῶν
ἀγίων πφατέδρων ἡμῶν. χζύριδε ἰζησοδῦ χῴριστδὲ ὃ ICe0)s ἡμῶν ἐλέησον
΄ - 9 ΄
ἡμᾶς ἀμὴν.
102. (II D 3)
Lectiones ex SOA Actibus et Epistulis desumptae
178* ἤδησις πῶς με εὑρίσκειν τὸν hs τοῦ doo . τὸ ἐυδ
! n
τὸν ἡζ. τὸ 85°. σὺν τῶ io!” 179° rrgoxî" καὶ ἀλλ τῶν
toe |
au a IRE. n\ »
ἀναστί τῶν ἢ ἤχων.
Chartac., cm. 29,2 X 20; ff. 1" (vac.), 1" [Τοῦ ϑεοφιλεστάτου ἄρ-
zovtos ᾿Αλβέρτου πίου τὸ βιβλίον), 1-180; s. XV. Ff. 1-2 et 180 supplevit
| recomandationem Le ἘΠΩ͂Ν como sapanià me trovo aroma eperquesto tea-
| wiso; tum scripturae graecae compendia nonnulla.
x
MSC 103, (II D 4) "e
2 Eutocii Ascalon. Commentar. in Apollonii Conica (II Wi
168-360 Heiberg) 27 Apollonii Pergaei Conicorum li-
_ brit-IV(12— II 96 Heiberg) 100 Georgii Gem. Ple-
thonis Platonicae et Aristotelicae philosophiae comparatio
(Migne 160, 889-928).
Chartac., cm. 23,4 X 21,6; ff. 1" (vac.), 1”-112, 113-115 (vacua),
Medio, 116% (vac.); s. XVI. F. 1”: Τοῦ Loan EEE CoVo κράντορος ‘Aipéorov
ο΄ πίου τὸ βιβλίον; f., 116": Γεωργίου τοῦ βάλλα ἐστὶ τὸ βιβλίον.
᾿ 104. (II D 5)
1 (aceph.) τοῦ κυρίως μετενηνεγμένη τῆ ἀμφοτέρων ἀναλογία
777 κυρίως γὰρ λεγομένου ποιμένος τοῦ τῶν ποιμνίων τεροϊστα-
μένου, ὃ πτοιητὴς --- Τέλος ἐνταῦϑα τῆς ἀκριβείας τῶν διαλέκτων
πασῶν. καὶ τῶν πτοιητικῶν τρόπων. καὶ τῶν σχημάτων. καὶ τῆς
τῶν πτώσεων ἐναλλαγῆς. καὶ τῶν παραβολῶν. καὶ τῶν ὁμοιο-
τήτων. χαὶ τῶν ἑξῆς ἐνταῦϑα φιλοττόνως ἐχκτεϑέντων ἐκ συλ-
λογῆς παλαιῶν. ἣν ὃ πορφυρογέννητος ἰσαάκιος διὰ τὴν
᾿ς φῶν πολλῶν pela ἀνεξέϑετο (sic). ῥήματά τινα ἀσαφῆ καὶ
λέξεις δυσλήπτους τῶν παλαιῶν διδυκρινήσας καὶ μεταμείιμας
εἷς τὴν ἐπαινουμένην σαφήνειαν τοῦ σοφοχλέους λέγοντος, ὡς
ο΄ σοφὸν τὸ σαφὲς οὐ τὸ μὴ σαφές. εἰς δὲ παράστασιν τῶν λεχ-
ϑέντων τούτων ἀρκέσει καὶ τῶν ἑξῆς ἐν τῶ ὁμήρω παρὰ τοῦ ῥη-
ϑέντος πορφυρογεννήτου ἐχτεϑέντων σχολίων, ἡ μαρτυρία τῆς
ἑπομένης τούτοις τοῦ πορφυρογεννήτου, ἐχϑέσεως καὶ ἐχδό-
σεως: + sit Isaaci Porphyrogeniti prooemium, ut in cod.
Paris. gr. 2682 (Omont III 25), quo de v. Villoison, Prolego-
mena ad Hom. p. xIv n.) 6" Argumentum libri I Iliadis
(Ἐν τῶ παρόντι γράμματι παραγίνεται yovons — οἵ dè τὸ λοι-
πὸν τῆς ἡμέρας εὐωχηϑέντες, εἰς ὕτενον τρέπονται) ib. (89- ;
siodi et Hom. certam. p. 363 lin. 7-14 Goettling-Flach)
ὅμηρος ἡσιόδω ἐρωτήσαντι --- κρέας ἧσαν ἀχαιοί { Iliadis
libri I-IV usque ad v. 297 ἱππῆας μὲν πρῶτα ete., cum du-
plici scholiorum serie (in his τοῦ πορφυρογεννήτου) et glossis
interlin.; ff. 10V-11" intercalantur excerpta varia I
(a Τὸ ἡρωικὸν μέτρον, δέχεται πόδας d' ete.; ; ὃ γίνωσκε ὅτι τὸ
ἰαμβικὸν μέτρον etc. — g ἰστέον ὅτι πάντα τὰ μέτρα χρονικῶς
ἔχουσι τὴν τῶν ἰδίων ποδῶν κατάρτησιν etc.) 66 Homeri
vitae duae: ἃ μάρωνος ogvit, κατὰ de QUAI, καὶ κριϑηίδος
γύμφηςς». ἄλλοι δὲ, αὐτοῦ τὸ γένος, εἰς καλλιόπην — κοσμή-
toga ϑεῖον ὅμηρον; ὃ Ὅμηρος ὃ ποιητὴς πατρός μέν ἣν μέ-
λητος — κοσμήτορα ϑεῖον ὅμηρον 10. Argumentum Iliadis
(CH) ἑἐχάβη ἐγκυμονοῦσα --- ἀνεῖλον οἱ τρῶες; ed. Matranga
Anecd. gr. II 361-363 lin. 13 ib. 77AeEavdoov χρόνου
συνεβουλεύσαντο τοῖς τρωσὶ τοὺς πρέσβεις ἀνελεῖν — τῶ δω-
δεχάτω πᾶσαν τὴν τροίαν κατέσκαψαν 66" de nomine
Homeri (//4evos, ἢ ἀπὸ τοῦ μὴ ὁρᾶν ὠνόμασται ete.)
67 Argumenta A libr. Iliadis metrica (CA2)ga, λιτὰς
χρύσου. λοιμὸν στρατοῦ. Ex dos ἀνάκτων etc.) 10. 77 xd-
fas ὃ χρόνος. ὅτι κατὰ λύχους βαίνζει). ὥσττερ γὰρ ἐκεῖνοι
τὰς οὐρὰς οἷο. 67" quaedam de argumento Odysseae;
de Thetide et Peleo (7/4 τῆς ϑέτιδος καὶ τοῦ πηλέως γά-
μους ἦγον ἕν πτολίω — γενέσϑαι, ξἕλλησι τε καὶ τρωσὶ); me-
trica (7777, ἐξάμετρόν ἐστιν. ἕξ γὰρ πόδας ἔχει --- ὡς μαχρὰν
καὶ ὡς βραχεῖαν δέξασϑαι. ὡσαύτως δὲ τὴν βραχεῖαν. οἷον
nec plura).
Chartac., cm. 29 X 21; ff. 1-67; 5. XIV-XV. ἘΠ, 66-67 margines
abscisi.
105. (II D 6)
1 Nicomachi Geraseni introductionis arithmeticae libri I-II
cum <Ioh. Philoponi) commentario (cf. cod. 56) 55 [re-
centior. m.] ἀρχὴ σὺν Ka) τῶν σοφωτάτων πασχαλίων
(Ἡ ἴνδικτος ἄρχεται μὲν ἀπὸ σε ne μηνὸς — ἣ νηστεία τῶν
ἁγίων ἀπτοστόλωγ).
Chartac., cm. 28,5 X 21; ff. 1-55; 5. XIV.
*106. (II D 7)
Libanii declam.: 1 Menelai ad Troianos inde a v. δικαίων
τύχοιμεν, οὐ τ᾽ ἂν ὑμεῖς etc. (p. 194 lin. 15 Morelli); 3" Ulyssis
ad eosdem; 25 Achillis adversus Ulyssem; 40 Patrocli ad
ὍΣ e ia
ai E)
tra LI
illem; po Orestis maternae caedis accusati; 62” Caeci
parricidii suspecti apologia; 75‘ abdicati apologia; 82 avari
filium pium abdicantis; 88" morosi in se ipsum deferen-
tis; 96 de Daphnaei sila fano igne exusto lamentatio;
104" panegyricus Iuliano dictus; 110 in Tuliani imper.
necem oratio; 148" adv. Aristidem pro saltatoribus.
Chartac., cm. 28,2 X 20; ff. 1-168; s. XV.
107. (II D 8)
Galeni de temperatura simplicium medicamentorum li-
bri XI: unicuique libro praemittitur index capitum.
Chartac., cm. 28 X 21; ff. 1" (vac.), 1" [Τοῦ νουνεχεστάτου ἄρχοντος
ἀλβέρτου πίου χτῆμα, cum ἐπ πὰ lat.]), 1- Do I-VI (vacua), 103-202,
T-11" (vacua), τ΄ [Γεωργίου τοῦ βάλλα τὸ βιβλίον); 5. XV.
108. (II D 9)
Theodori Gazae) Introductivae grammatices libri I-IV;
pp. an-Zvir” ed. Ald. 1495. Cf. cod. 47.
Chartac., cm. 28 X 19; ff. 1-136, 136 (vac.); s. XV. In fine libri III
monocond. τέλος τοῦ τρίτου. F. 1" inf. mg.: v παροῦσα γραμματικὴ vat
ἐμοῦ βασιλείου βάρελη.
109. (II D 10)
3 Alexandri Aphrodisiensis Problemat. sectiones I-II (Ide-
ler I 6, 1 — 80, 36); 24" ᾿Αλεξάνδρου ἀφροοδισέως φυσικῶν ἄτπτο-
ρημάτων ἐχλογαὶ: x Τόμος ΕΟ Ἀριστοτέλους περὶ ζώων
ἐδιότητος (Οἱ μὲν πλεῖστοι --- ἢ παϑῶν καὶ τῶν παραπλησίων;
tum problemata κβ΄, quorum primum est Mari τῶν ἐν γά-
λαχτι πο πονῶν. ἀλεχερυόνων etc. p. 291-295 Bussemaker);
27 ἀριστοτέλους ἰαυρικῶν προβλημάτων καὶ φυσιχῶν ἀπορη-
μάτων ἐχλογαὶ: τόμος τρίτος : + ἀριστόλους (Sic) φυσικὰ προ-
βλήματα. τόμος τέταρτος (problemata 7d', quorum primum
est [Bussemaker p. 296] Ζιατί οἵ τὴν κάτω κοιλίαν ῥευματιζό-
μενοι ete., extrem. Ζιατί ἐν τοῖς δήμμασιν ἐπὶ τῶν ἐκ πληγῆς
δηγνυμένων etc.); subic. notula de differentia vocum ψάμμος
et ἄμμος (Ti διαφέρει ψάμιιος — αἰγιαλὸν) 38° Galeni de
curatione ad Glauconem libri I-II usque ad v. τῶν φαρμάκων
| CODICES RI ΒΑ ΔΚ
SAVA: τι τῶν πρὸς τὰ f 1197 ΠΕ: 43 ed. Ad 1525;
63” de sectis ad eos qui arte medica initiantur; 69 de optima Ἢ
corporis nostri constitutione: 71" λόγου δευτέρου se
χτερὶ εὐεξίας (Πρῶτον κεφάλαιον, ti κοινὸν ἢ ἁτιλῶς εὐεξία —
εἰς ἀνάψυξιν διαπενοῆς -ἰ- Τέλος γαληνοῦ περὶ εὐεξίας + Cf. I
ff. 116'-117 ed. Ald.); 73" de inaequali dyscrasia 78 Pro-
blemata 008 - 04f (Mari ai παχεῖαι τρίχες. οὐ γίνονται μα-
χραὶ etc. — (ἡ ιατ(ί) τὰς ἵππους καὶ τὰς ὄνους ὅταν ὀχευ-
ϑῶσι διώκουσιν: ἢ ὅτι οὐροῦσιυ εὐϑὺς. σημαίνει οὖν ἐξουρεῖν
τὴν γονήν); cf. cod. Bonon. Univ. 3635 f. 51" [᾿ Studi ital.’
III p. 457] 79° Cassii Felicis iatrosophistae problemata
(Ideler I 144, 1 — 152, 4); subic. Albertus. In L. de AV/U(ili,
dentes. corium. oculos lupi sì quis secum afferat non vincet{ur)
in ca si aduocatum habeat. et erit dives inter o(mn)es gentes.
Chartac., cm. 28 X 21,5; ff. 1" (vac.), 1" [Γεωργίου τοῦ βάλλα ἔστι
τὸ βιβλίον delet.; tum ᾿Αλβέρτου πίου καρπαίων ἄρχοντος χτῆμα cum in-
dice latino], 2" [Γεωργίου etc. ut in f.° 1", sed non delet.), 2" (vac.),
3-82; 5. XIV-XV scripserunt duo librari: a = ff. 3-68, ὃ — ff. 69-82.
110. (II D 11)
Homeri Odyssea; praemissis Horatii {Epist. II 3, 140-152)
et Ovidii «Amor. III 9, 25-26) de Homero testimoniis, et
epigr. © τῶν ἁπάντων ποιητῶν ἡδυλόγε — σοφοί te πάντες
καλέουσιν εἰκότως (( VV.) 200 [recent. et deter. m.] scholia
nonnulla ad Odyss. A 1.
Chartac., cm. 27,9 X 19,3; ff. 1" (vac.), 1" [τοῦ σοφωτῴ(άγτῴουν ἄρ--
govtos ἀλβέρτου πίου τὸ βιβλίον], 2-200, 201" (vac.), 201" [Γεωργίου τοῦ
βάλλα ἐστὶ τὸ βιβλίον); 5. XV.
111. (II D 12)
1 Anonymi Florilegium. Inc. (aceph.) εἰσποροεύσηι κληρο-
γομῆσαι τὴν γῆν αὐτῶν. ἀλλὰ διὰ τὴν ἀνομίαν τῶν ἐϑνῶν
τούτων. κζύριοης ἐξολοϑρεύσει αὐτοὺς ete. Numerantur ca-
pita CCLXXI. Primum, cuius exstet titulus, est [f. 1 γ᾽:
Περὶ ἀγάπης καὶ φόβου πρὸς τὸν ϑεόν; extrem. [= goa] est
Περὶ μοναχῶν καὶ τῆς ἀσκήσεως αὐτῶν, et des. in v. (Κλή-
uevros) Ov τῶν χαϑευδόντων καὶ βλακευόντων ἐστὶν ἡ βασι-
Àgta τῶν O SEPARA alle TOV Aaa Miaorai γὰρ 0 ἁρπάζουσιν
LR τήν: x Concordat plerumque cum Maximi Conf. et An-
| tonii mon. florilegiis [184 Excerpta ex Salomonis Prover-
| biis, 187 ex Ecelesiaste, 1584 ex Salom. Sapientia, 190 ex
Ecclesiastico 198” 7 7 ἦι! ἀϑανασίου È (= μοναχοῦ) ἑις
᾿ς χὸ ὃ κχ(ύριο)ς ἐβασίλευσεν (hymnus notis musicis instructus:
Νε visse x) sovvissss etc.) 199 [recent. m.] - ἰδοὺ χαγὼ
civdaxovoiv ἀρχόμῴενδο(ς)Σ εὐλόγως ἐν μετανοία κράζω σοι
σζωτ)έρ ἰλάσϑητί μοι — ὅϑεν λοιττὸν οἰκτίρησον καὶ σῶσον
ἡμὰς λόις + È
Membran., cm. 28 X 22,5; ff. 1-92, 92" (vac.), 93-118, 118" (vac.),
119 140, 1407 dda recentiori manu scripta], 141-148, 148" [avis
| quaedam calamo descripta], 149-152, 152’ [caput avis delineatum ut
ΟΕ 148", postea abrasum], 153-158, 158" (vac.), 159-176, 176" (vac.),
| 177-180, 1807 (vac.), 181-182, 182 (vac.), 183-198, 199 (in hoc f. verso,
quod est custodiae folio membr. adglutinatum, perspicitur aquila
( calamo descripta]; s. X-XI. Nonnulla ff. exciderunt inter c. 10 et
E e. 17 Florilegii. F. 183": Τῶ συντελεστῇ τῶν καλῶν Fe), χάρις: π΄
bi 112. (II D 13)
| 1 Apollonii Rhodii Argonautica, cum nonnullis glossis et
. scholiis marg. 99" [recent. m.] epitheta deorum (διὸς,
διονύσου, @INvas, δημήτερος, ἀφροδίτης. ἀρτέμιδος, ἥρας, ἀττόλ-
— Amvos, ποσειδῶνος, éQuod, ἄρεος, ἡφαίστου); οἵ. Studemund
— Anecd. gr. p. 264 sqq. 100 [recent. m.] ταυρόκρανοι oi
ποταμοὶ διετυποῦντο ἢ ὅτι — i διὰ τὸ χαμπὰς ποιεῖν, ὡς
| χεράτων 101 Scholia in Apollonii Rh. Argon. etc. ut in
Med: 7{ ‘fe. 1-137.
Chartac., cm. 28 X 22; ff. 1" (vac.), 1” [Γεωργίου τοῦ βάλλα ἐστὶ
τὸ βιβλίον delet.; tum ἀλβέρτου πίου καρπαίων ἄρχοντος κτῆμα cum +
— lat.], 1-100, 100" (vac.), 101-183, 183-190 (vacua), I-II (vacua), I
| [Pewgyiov etc. ut supra), III" (prnia inquit cratera ad sitim per a --
| quarta ad insaniam | «πουλιος. ὃ πρῶτος χρατὴρ προσήκει τῇ δίψη οἷο. ;
tum eadem recentiori manu iterata], 1v (vac.); 5. XV scripserunt duo
librari: a = ff. 1-99", ὃ = ff. 101-183".
113. (II D 14)
1 Nicolai Cabasilae explanatio divinae et sacrae liturgiae,
praemisso indice capitum (Περὶ τῶν τελουμένων — ἀλλ᾽ ὃν
hd
Borsoov μόλις εὕρομεν. ὃ ἀληϑιάδει ‘Pad Nieto cum. ‘doxolo=®
δ 65:8.
gia); cf. cod. 23 f. 24” 71 Photii Patriarchae Contra
Latinos (Τί ὅλως ἀνάσχοιτο τῶν ἐν χριστιανοῖς τελούντων — “"
εἰς τὴν κοινὴν ταμιευομένων συνέλευσιν); cf. L. Allatium De
utriusque ecclesiae consensu II, 6 73 eiusd. De S. Spi-
ritus mystagogia (Migne 102, 280 sqq.; des. in v. ἔργω dè
τῆ κατασχευαζούση ψυχῆ τὸ οἰκεῖον βούλημα. εἰς τὴν τῶν
ϑεομάχων καὶ φϑοροποιῶν μῆραν ἑαυτοὺς ἀπελαύνουσι)
91 Marci Ephesini Ὁμολογία τῆς ὀρϑῆς πίστεως ἐχτεϑεῖσα ἐν
φλωρεντία. κατὰ τὴν πρὸς λατίνους γενομένην σύνοδον (Ἐγὼ
τῆ τοῦ IKeo)d χάριτι δόγμασιν ἐντραφεὶς --- ἀποφερόμεγος
τὴν εὐσέβειαν) 94" Athanasii magni confessio orth. fidei
(Ὅστις ϑέλει σωθῆναι — βεβαίως πιστεύη, σωϑῆναι οὐ δύ-
γαται) 90 Τοῖς ἀπανταχοῦ γῆς καὶ τῶν νήσων ὀρϑοδόξοις
χριστιανοῖς μάρκος ἐπίσκοπος τῆς ἐφεσίων μί(ητ)ροπόλεως ἕν
κυρίω χαίρειν (Οἱ τὴν κακίστην — καὶ μεγαλοπρεπὲς ὄνομα
τοῦ m(at)o(ò)s etc.); cf. Acta concil. ed. Paris. a. 1714, IX
p. 602 58). 98 Trium Patriarcharum Syriae <epistula sy-
nodalis contra Metrophanem II Patriarcham etc.) (Ἐπειδὴ
ἧχε — ἔτη javuy); ed. Allatius 1. c. III 4 100 <eorumd.
a ad Iohannem imper.) Αράτιστε καὶ ἡμερότατε —
Μοηνὶ δικενμβρίω (sic). N° = (cf. Allatium ib.) 102 Τό-
μος συνοδικὸς κατὰ “τῆς τῶν λατίνων αἱρέσεως. ἐχτεϑεὶς κατὰ
μῆνα τῆς (510) N°" τοῦ 30 ἔτους (Καϑερῶν μὲν ἰωάννην τὸν
Bexzov τοῦ πίατ)ριαρχιχοῦ ϑρόνου --- ὅτι σφοδρῶς ἐνέχεται
τῆ καχοδοξία ὅτι καὶ αὐτὸν αὐτοῖς ἀποστῆναι πείϑειν): ᾿ Pars
solum tomi, non tomus integer hic habetur, quem emisit
{Georgius) Cyprius adversus Beccum et Becci fautores
anno 1286 vel 1287. — numericae notae exhibentes in ti-
tulo annum 6800 [Christi 1292] refingendae omnino sunt,
atque eo magis quod Cyprius a. 1289 e vivis cessit et anno
superiore Iohannes Beccus ᾿ Gabardi; cf. Migne 142, 227 sqq.
107 κατὰ ποίους καιροὺς καὶ πότε καὶ παρατίνων, οἵ ἰταλοὶ
ἐδιδάχϑησαν, καὶ ἤρξαντο λέγειν καὶ ἐχ τοῦ υἱοῦ τὸ ἅγιον
veda ἐχκπορεύεσϑαι ete. (Ἐν δὲ τῆ ἑβδόμη συνόδω, ἀδρια-
νὸς πάπα ῥώμης — ἔστερξάν te καὶ ἐβεβαίωσαν τὴν ἀπὸ τῶν
διπτύχων τοῦ πάππα ἐξέωσιν); ct. cod. Vindob. CLXVIII
ap. Nessel I 249 109° Πῶς δεῖ πιστεύειν εἰς τὴν ἁγίαν
nymi quaestiones I- XIX: prima est τί ἐστι ϑεός; extrema
le: ti χρείαν εἶχεν" ὃ υἱὸς καὶ λόγος τοῦ ϑεοῦ ἵνα σαρκωϑῆ καὶ
᾿ὥᾧς ἄνϑρωπος περιπατεῖν ἐν τῷ χόσμῷ: initio conveniunt
cum S. Athanasii quaest. 114" Symbolum fidei Chri-
stianae (Πιστεύω εἰς ἕνα ϑεὸν — χαὶ ἐλεήμονι ϑῴεδῷ ἀμήν)
115 ‘ Quaestiones <I-XV) superioribus <f. 109" non
absimiles, quae speciem catechismi referunt ? (Gab.): prima
est ὁποῖον δεῖ ἔχειν ἡμᾶς τὸ φρόνημα περὶ ϑεοῦ; extr.
διατί λέγεται ἀπαύγασμα τῆς δόξης τοῦ πατρὸς ὃ υἱὸς:
119° Athanasii archiep. Alex. quaestiones I-XIV: prima est
περὶ τῆς ἁγίας τριάδος; extr. περὶ τοῦ αἰῶνος 123 <Ger-
3 mani Patriarchae CPolitani) synopsis septem synodorum
fa,
PI
γῇ
(σύνοδος al: Ἢ πρώτη ἁγία καὶ οἰκουμενικὴ σύνοδος --- ἄπο-
᾿ς βάλεται ὡς ἐχϑροὺς τῆς ἀληϑείας); cf. Le Moyne Var. Sacr. I
68 sqq. et cod. 79 f. 165 126" a τὰ ἑπτὰ μυστήρια τῆς
| ἐχκλησίας; ὃ τὰ ἑπτὰ ϑανάσιμα ἁμαρτήματα; c τὰ ἑπτὰ ἔργα
τῆς ἐλεημοσύνης; d τὰ ἑπτὰ δῶρα τοῦ ἁγίου πνεύματος; ὁ αἱ
ἑπτὰ ἀρεταὶ; f αἱ ἑπτὰ πνευματικαὶ ἐλεημοσύναι; g αἱ ἑπτὰ
ὑποσχέσεις τῆς πίστεως; h αἱ ἐννέα ἐντολαὶ; i ai ἐννέα μα-
χκαριότητες 121 Gregorii Nazianzeni Mydeîs δὲ πολυπραγ-
| μογείτω, πῶς ὃ πατὴρ ἐγέννησεν τὸν υἱὸν --- τὰ πάντα κρί-
| γοντα. τὰ πάντα ζωογονοῦντα ἀνάϑεμα ἔστω 128 Manuelis
<«Holoboli) epistula ad f. Franciscum ordinis Praedicatorum
— (Tò ἐπιστολιμᾶλον (sic) σου πρὸς ἡμᾶς — νοῦν te λαλοῦσαν
οἰχετήριον. ἔρρωσο: tum T)oîs ἀσινῆ ϑέλουσι τηρεῖν τὴν
πίστιν — τὴν σφῶν ἀνυψώσουσιν ἔνδοξον δόξαν vv. 6); plu-
timum differt ab edita ap. Le Moyne Var. sacror. I 210.
Chartac., cm, 28,5 X 19,3; ff. 1-2, 3-4 (vacua), 5-67, 67-70 [70
haec tantum: Phocij Patriarchae contra Latinos), 71-90, 90” (Confessio
rectae fidei etc. recentiss. m.], 91-132; 5. XVI (ff. 1-2, 5-67 exaravit
Andreas Darmarius a. 1560; f. 67": + ἐν ἔτεσι παρὰ ἀνδρέου νταρ-
μάρου τοῦ ἐπιδαυριότου: αφξ' νοεμβίω (sic) id’ -L).
114. (II D 15)
4 Orphei Argonautica, praemissis [f. 5] epigr. Anth. Pa-
lat. (Diitbner) VII 617 et nonnullis scholiis 29 Solonis
VU Ρ ἘΝ pria È
ds SA a
j fi ἧς SR
᾿ : e È “ c ᾿ : n ἦν sti = 7
elegia IVa E: taniieioe dè sa co 80 Pseudo pho- >
cylidea 34 Platonis Epinomis. δι
Chartac., cm. 27,8 x 20,6; ff. 1" [155 delet., tum 905], 1"-3” (vacua),
3' [ἀλβέρτου ni0v χκαρπαίων ἄρχοντος κτῆμα cum ind. lat.], 4-46, 46"-4T
(vacua); s. XV scripsit Georgius Valla (f. 25" Tewoyioo ὃ οὐάλλα ndae-
zevtivoo ἔγραψε {βάλλας — πλακεντῖνος — ἐξέγραψε ex Corr.)).
115. (II D 16)
2 Index plantarum etc. in P. Dioscoridis de Materia me-
dica libros (cf. f. 19 sqq.) 9 Ex Galeni et Theophili
Protospatharii libris de urinis (Τὴν περὶ τῆς τῶν οὔρων
διαφορᾶς πραγματείαν --- oi δὲ φϑινοπωρινοὶ, μαχροὶ. καὶ
μᾶλλον οἱ πρὸς τὸν χειμῶνα συνάπτοντες) 12 Hippocratis
epistula ad regem Ptolemaeum de fabrica hominis (Συνέ-
στηκὲν ὃ κύσμος. ἐκ στοιχείων τεσσάρων — τότε συνάγεται ὃ
ἐνιαυτὸς εἷς ἡμέρας τἕε' d') 19 Pedacii Dioscoridis Ana-
zarbaei de materia medica libri I-V, praemisso indice; su-
biciuntur 167‘ liber de venenis eorumque praecautione etc.
(II 1-41 Sprengel), et 175 de iis quae virus eiaculantur ani-
malibus etc. (p. 42 sqq. ib.) 186 Dioclis Carystii epistula
ad Antigonum regem de conservanda valetudine (Ἐπειδή
σοι συμβαίνει — εἰσὶ dè εἰς τροπὰς χειμερινὰς ἡμέρζαι), ue)
187 Ped. Dioscoridis de mensuris et ponderibus (Ἐγὼ
φίλτατε — πλάγιον dè 1, ὀβολῶν <sic)); Hultsch Metrol.
script. I 239-244 lin. 3.
Chartac., cm. 28 X 20,3; ff. 1" (vac.), 1' [Τοῦ πολὺμαϑοῦσ ἄρχοντος
ἀλβέρτου πίου χτῆμα cum duobus indicib. latinis), 2-11, 11" (vac.),
12-13, 14-16 (vacua), 17-187, 187'-190" (vacua), 190" [Γεωργίου τοῦ
βάλλα ἔστι τὸ βιβλίον); s. XV pluribus m. exaratus, sc. : a = ff. 2-13,
Ὁ = ff. 17-38, c [Georgius Valla?] = tf. 39-82, ἃ [Nicolaus Vlastos;
f. 185": Νικζόγλζαοὺ)ς ὃ βλαστὸς χξ νοευρίου αὐπζ' {1481)} = ff. 83-185,
e = RUE 87
116. (II D 17)
90-96 + 81-88 + 73-81 + 65-69 Theonis Progymnasmata
(Walz I 145-257) 70-72 Rufi Rhetorica (W. III 447-460)
72+- 57-58 Tiberii de figuris ap. Demosthenem ab
initio usque ad v. φαντασίαν μεταβαλών (W. VIII 527-550
Ren MV TINENS. 115 ia. vi
56-61 osi Planudis Prolegomena Rbhetorices
CAVIA In 61°-62 Anonymi scholia in Aphthonium
Ù τ (W. II 511. 1-23 + nota 10) 62-64+ 49-56 + 41-48 + 33
. Aphthonii Progymnasmata, praem. indice (W. I 59-120),
cum anonymi scholiis (W. II 9-68) 33-36 {Maximi Pla-
nudis) προλεγόμενα τῶν στάσεων (W. V 222-230) 36-36"
_<eiusd.) πῶς ἐπιγνωσόμεϑα τὰς στάσεις (W. V 231)
— 36” eadem cum schemate 37-40 + 25-32 + 17-24+ 9-16
+1-8 Hermogenis Ars rhetorica ab initio usque ad v.
φαίνεται γὰρ τοῦ πράγῴζματοςΣ (W. III 1 — 81 lin. 7), interca-
latis scholiis Max. Planudis (W. V 232 sqq.): reliqua in
cod. 117.
Chartac., cm. 27,8 X 21; ff. 1-89 (vac.), 2-96, quorum ordo valde
perturbatus; 5. XV. Cf. cod. 117.
1 {{Π|}0 19)
1 Hermogenis Ars rhetorica inde a v. (rody)ueros πλατυνο-
μένου. τοῖς τρόποις usque ad finem (Walz III 81 lin. 7 — 445),
intercalatis scholiis Max. Planudis ut in cod. 116 103
Anonymi de figuris ap. Hermogenem (W. III 704-711)
104" index graecus imperfectus.
Chartac., cm. 27,8 X 21,5 <sic); ff. 1-104; s. XV. Est pars altera
codicis 116. Cf. Walz I p. 139.
118. (II D 19)
1 Porphyrii Isagoge 10" Aristotelis: de praedicamen-
tis; 27 de interpretatione; 37 analytica priora et poste-
riora; 128 topicorum libri I-VIII; 199” de sophisticis
elenchis.
Chartac., cm. 27,8X 20,2; ff. 1-221, 221'-224 (vacua); a. 1400
Beripsit Georgius Gregoropulus (Ε 221": + ’Ere4eta9(n) ἡ παροῦσα
βίβλος, ἔν ἔτει ny. ἐν μηνὶ μαΐω ra'. dic χειρὸς ἐμοῦ ἱερέως ueaapi pa
τοῦ yoyyooorosiov) : XL ἐλεηϑῆ ὃ youwas, σὐγχωρηϑὴ ὁ ἔχων).
119. (II D 20)
Plutarchi: 9 Quomodo quis in virtute se profecisse sen-
Spa 459
| CODICES SO dat to ἘῸΝ DEIR
tiat; 25 ἂς Alexandri Magni fortuna aut virtute orat. HI; Ἔ
55 de fortuna Romanorum.
Membran., cm. 27,5 X 19,7; ff. 1 (vac.), 2" [56 | 520], 2‘-8" (vacua),
8‘ [Plutarchus de anima), 9-52, 53-54 (vacua), 55-70, 71-77 (vacua);
s. XVI. ‘ Tituli aurei, ornatus elegantissime picti, et initiales litterae
in fundo graphice picto exaratae ’ (G.); f. 25 stemma quoddam gen-
tilicium.
120. (III D 1)
Iohannis Chrysostomi Homiliae in Genesim I-III usque
ad v. ὥσπερ γὰρ νηφόντων ἡμῶν (Migne 53, 38 lin. 35),
IV inde a v. [f. 191] τὸ εἰδέναι ὅτι οὐχαπιλῶς (p. 40 lin. 20),
V-XI usque ad v. ὦ δ᾽ ἄν τις τολμᾶ ἐν &gpooosvn) (p. 96
lin.28) + [f. 81] ἐν ψευδαδέλφοις. κινδύνοις ete. (p. 97 lin. 19)
usque ad finem, XII-XV usque ad v. {e)didefev ἡμᾶς ὅτι
βούζλεται (p. 120 lin. 32) + [f. 114] (ἐχρήσατο, πῶς ἂν
μαϑεῖν ete. (p. 121 lin. 17) usque ad finem, XVI usque ad
v. τῆς καταδιανοιαν; τὸ ἀὐτὸ ἂν εἵποιεν καὶ (p. 132 lin. 14) 4
[f. 127] {dvo)uaciav τοὶς τόποις ἐπιτηϑέναι ete. (p. 133 lin. 4)
usque ad finem, XVI-XXX.
Membran., cm. 27,5 X 21,5; ff. 1-8 [= quaternio a recentiori li-
brario <s. XIII?) suppletus], 9-15 [= quaternio, 1° f.° defic.], 16-21
[= ternio], 22-85 [= quaterniones 8], 86-92 [= quaternio, £.° 2° defic.],
93-108 [quaterniones 2], 109-115 [= quaternio, f.° 6° defic.], 116-123
[= quaternio], 124-130 [= quaternio, f.° 4° defic.], 131-218 [= quater-
niones 11], 226, 227-282 (= quaterniones 7], 283-289 [= quaternio, uno
f.° defic.], 290-305 (= quaterniones 2], 306-310 [= binio, cui adiectum
est unum folium <= 310)]; binis columnis exarat.j 5. XI.
*121. (III D 2) i
Hesiodi: 2 Opera et Dies; 17" Theogonia; 36 Scutum. Prae-
mittuntur f. 1" Dionysii Halicarn. (Ἡσίοδος μὲν γὰρ ἐφρόν-
τισεν — χαὶ συνϑέσεως ἐμμελοῦς), Quintiliani (raro assurgit
hesiodus — in illo medio genere dicendi), Solini (Inter home-
rum et hesiodum — c.exeviii anni medij fuer) testimo-
nia, et de Hesiodi et Homeri aetate <cf. f. 47°) ἔστι καὶ
ἕτερος Gungos οὗπερ ἐγὼ τὸν ἡσίοδον νομίζω ἰσόχρονον —
ὥσπερ 6 ἀνδρόμαχος βυζάντιος. Subiciuntur: 46 Plutarchi
Pippo ta
ἢ «ἢ
ΐ < 46" Isaaci Tzetzae pi περὶ
Ἃ ποιητῶν (Τοῖς ποιητικῶν βίβλων κατάρχεσϑαι --- δράιματα
γεγραφὼς; tum “Ἑπτὰ ποιηταὶ. ϑεόχριτος --- ὥσπερ ὃ ἀνδρο-
μάχου (sic) βυζάντιος); 48 eiusd. περὶ τοῦ βίου τοῦ ἡσιό-
δου ete. (Ὁ μὲν σοφὸς πρόκλος ἐπεξηγούμενος τὴν παροῦσαν
βίβλον τῶν ἔργων καὶ ἡμερῶν — ἀληϑείας λόγον ἀφορῶντες);
48° περὶ τῆς τῶν ποιητῶν αἱρέσεως (Περὶ τῆς τῶν ποιητῶν
αἱρέσεως --- ἡσίοδος ὃ ἀσχραῖος οὗ τὴν βίβλον ἐξηγησόμεϑα);
49 γένος ἡσιόδου (Ἡσίοδος χυμαῖος. νέος δὲ κομισϑεὶς --
τῆς πρώτης ὀλυμπιάδος); ib. Plutarchi Conviv. 10 Ὑπολα-
βὼν οὖν ὃ περίανδρος --- τυχεῖν (p. 182 Ill. 24-43 Diibner);
᾿ 495 γένος ἡσιόδου καὶ βίος (Ἡσίοδος ὃ ποιητὴς υἱὸς ἐγένετο
diov --- τὸ παρὸν βιβλίον ἐξέϑετο); 50° scholium de athetesi
| prooemii Oper. et Dier. ᾿Ιστέον ὅτι ἀρίσταρχος καὶ πραξι-
φάνης --- εἴπερ ἀληϑείας ἔχονται; DI ὀρφέως ἐκ τῶν γεωργικῶν
(Εἰ δὲ γεωπονίας φιλομβρότου — καὶ ἐπηετανὸν ὄλβον ὁπάζειν).
F 20° mg. scholium &x τοῦ πρόκλου (ad Theog. 195 sqq.):
χύπριδα μὲν πρῶτον. τὸ ἐπίϑετον ἀφροδίτης — ἔχουσα ἐν
ἑαυτῇ πάσης τῆς ἐρωτικῆς φιλίας.
% Chartac., cm. 27,1 X 20; ff. 1” (vac.), 1°-45, 45” (vac.), 46-51,
51‘-65 (vac.); 5. XV exaravit Georgius Valla (f. 51": Γεώργϊοσ ὃ οὐάλλα
πλαχεντίνος ἔγραψε {βάλλας — πλαχεντῖνος ex corr.)). F. 1’: Τοῦ ἐπι-
φανοῦς ἄρχοντος ἀλβέρτου {om. πίουΣ τὸ βιβλίον. | Hesiodi Georgica. theo-
| gonia. Aspis.
*122. (III Ὁ 3)
1 Varia; sc. a ventorum nomina (ἀπιλιῶτης. εὖρος — βύρας.
χαὶ κίας); ὃ dies SII et nefasti (Δάρτης Cn ϑ' --- Φευ-
ρουάριος ιβ' ιδ' ιϑ' x; Maovns d' x — Φευρουάριος ς΄ 1a’);
ce Avayxatov δὲ ca περιτούτου. οὕτως γὰρ ὃ κλωτπαὰς
ἀδελφὸς ἣν ἱωακὴμ τοῦ m(at)oKò)s τὴς YKeoto)xov --- τήν te
ἐσθὴρ καὶ τὴν μάρταν. ἐκ τῆς γυναικὸς αὐτοῦ σαλῶμης [1 bis
(deperditum; v. Gabardi descriptionem): r. epigrammata qua-
tuor sepulcralia, sc. Mauritii, Basilii Bulgaroctoni (cf. Ban-
durium Antiquit. CP. I 8), Iustini, Manuelis; v. nonnullo-
rum cum graecorum tum turcarum regum anni emortuales]
2 Anonymi chronologia: a Ἁπετοῦ èdau ἔως τοῦ κατα-
χλησμου ET) δισχήλια draxdo lia): τἰσαράχοντα ΕΣ: -- σαν.
ad Moysen) καὶ καταβὰς ἀπετοῦ ὅρους δεδοξασμένος ; b Mar
σὴς ér() μ' — (usque ad Sedeciam) ἔως τούτου ἡ βασιλία
τῶν ἱουδαίων γέγονε καὶ κατελύϑη; c Ἱεροβοὰμ ὃ υἱὸς ναβατ,
et) κβ' — ἀπέχϑησαν αἰκμάλωτοι εἰς βαβυλῶνα παρατοῦ
γαυουχοδωγνόσωρ; d (prophetae) Ἐπιμὲ σαοῦλ δαδ' καὶ σα-
μουὴλ — - προἐφύτευσαν ἐν βαβυλῶνι; e (reges assyrii) Να-
βουχοδώσωρ (sic) ἐβασίλευσεν et{n) xd' --- δαρείος ὃ agod-
uov ἕτζῃη» s'; f (graeci) ᾿Δλλέξανδρος ὁ μακεδῶν ὃ μέγας
er) ιη΄ — Κλεοπάτρα ἡ ϑυγάτηρ αὐτοῦ ἕτζη) xP'; I (romani)
᾿Ιούλιος ὃ καίσαρ ὃ μηγενηϑεὶς ἐβασίλευσεν ἕτζη) ιη΄ — ὃ μέγας
χωγσταντιγὸς; h (christiani) Κωνσταντίνος ὃ μέγας ἐβασίλευσε
ἕτζη) 28° --- Κωνσταντίννος δράγασις ὁ παλαιδλόγος ἀδελφὸς
αὐτοῦ, ἐτζη) δ΄. ἀνηρέϑη. ἐν τὴ ἀναλώση ὑποτῶν ἀγαρηνῶν.
εἰς τὸν ἅγιον ρωμανὸν ἔμπροσθεν. ἐν ἔτη sDéa'. ἰνδ. α΄. noto
΄ τῆς ἁγίας ϑεοδωσίας ἡμέρα τετάρτη, Goa β τὴς ἡμέρας. ὦ
τὴς ἀνοχείσου λόγε. μυστήριον ξένον καὶ παράδοξον. φρικτὸν
μέγα τὸ δηνὸν τὴς ἡμέρας ἐκείνης; tum 5° ἀρχὴ τῶν
ρωμαίων βασιλεία sic). καὶ περὶ ἰουλίου καίσαρος τὸ μεῖ δ"
97 Sor {sic) (Ἰούλιος ὃ καίσαρ εὐασίλευσε ἕτζη) εη΄ — καὶ ἀντί-
πατρὸς ὃ ἡρώδου π(ατ)ήρ, βασιλεὺ (sic) τὴς inbdaias κατέστη);
ib. βασιλεία αὐγούστῴζουΣ καίσζαρος) (Μετὰ δὲ ἱούλιον — ἡ δὲ
χλεόδπάτρα στρὶν ϑανατοδοῦς, οὗτο κατασκεϑάσας μετα ἄντω-
γίου. nec plura) 6 Iohannis Zonarae Epitome inde a v.
κωλῆ . καὶ ανεκομίσϑη (lib. X, 30 = II 429 lin. 1 Dindorf)
usque ad v. λόγοις ἐντεϑραμένον τοὶς τι (sic) (lib. XVIII 25
ΞΞ ΤῊ 301 lm, 9. Ddl) 289 Imperatores qui post Ale-
xium Comnenum CPoli regnarunt (Ἰωάννης è vide ἀλλεξίου
ὃ χομνηνὸς ire, xd' — boa β' τὴς ἡμέρζας). ὦ τὴς ἀνοχήσου
d0yK£)) ib. Augustae quae CPoli regnar. (Ἑλένη ἡ ἁγία
μήτηρ τοῦ svosfods — καὶ dogiva κωνσταντίνου σιαλαιδλόγου)
2897 Officia regum Romanorum (Βασιλεὺ sic). 4#-
σποινα. — ρογκάριος τοῦ στόλου. Οὐ νοτάριοι) 290 Pa-
triarchae CPolitani (Ἡζητ)ροφάνης ἔτη ι' — ἔΓριγόριος ἡμαμὴ
ἐτζη), (tum spatium vac.) καὶ ἐξεβλήϑη) ib. Metropoles
CPolis (H Καισάρια. ἡ ἔφεσος — ἡ μουντουνήτζα)͵ 291 Se-
pulcra imperatorum CPolitanorum (Ἐν τω ἡροῶο τοῦ ἁγίου
καὶ εὐσεβοῦς κωνσταντίνου --- ἑτάφὴ εν τὸ μυρελαίω ἡ ϑεο-
toria Reni: 292" Series altera [cf. f. 2 1] imperato-
rum a Constantino Magno usque ad Constantinum Palaeolo-
fo (Κωνσταντίνος ὃ εν ἀγίοις ἀοΐδη μος ἕνζῃ) λα' -- καὶ
| &rygs9y ete.); subiciuntur effigies depictae XXIV CP. im-
| peratorum 295 ὁ lovoriviàvòs. | «Πλλησίον τοῦ ναοῦ τὴς
᾿ ἁγίας σοφίας ἕστισεν στήλεν ἔφιπον. δυκνίων τοὶς πολίτες ὅτι
i #76 ἡμὴ ὁ χτήτωρ — καὶ ἐκ τότε ζήσας, ἐν noivi) πολεως
| ἐξτελευτ(η)σέν.
Chartac., em. (ca) 26 X 16 ; ff. 1, 1" (vac.), [1 bis deperd.], 2-285,
| 286-288 (vacua), 289-295; ia tres librarii: a s. XIV = ff. 6-263;
Me XV ff. 1°, 2-5, 264-285, 295; 6 s. XV = ff. 289-294. Folio post 295
; | custodiae loco diecto ui sunt chartulae tres, quae praebent
imagines delineatas aliquot sanctorum. Plures ff. margines vetustate
| etusu corrupti, restituti sunt. F. 1 sup. mg. (© + μου | βοήϑει μοι;
f. 2 sup. mg. ἐν μου ἘΠῚ σῶσον(ὶ (sic).
È: 123. (III D 4)
Homeri Ilias.
Chartac., cm. 27 X 19,5; ff. 1-201, 201” (vac.), 202-395, 395-398
+ (vacua); s. XV. F. 2" mg. nonnulla adnotavit Georgius Valla.
8
*124, (III D δ)
1 zxsiva τὰ αἰώνια. iva καταισχυνϑῆ ὃ κ΄ «uòv ἀγωνιζόμενος.
Foto δὲ ὑμῶν ὃ λόγος. ναὶ. ναί᾽ οὗ. οὔ (Matth. V, 37 --
| εἰσήγαγον ἐν τῆ παρ᾽ αὐτοῦ οἰχοδομὴ nec plura 2 ϑεοδοσίου
uovagod λεξικὸν τῶν ἱἁμιβικῶν xavévov (ἀρχὴ τοῦ α΄ :- ἄφεγ-
γεῖς -- τὸ μὴ ἔχων φῶς — ὧς dnua: ὧς πνζεῦμ)α ἄην γὰρ
τὸ ven») 5' Ἀρχῆ συνθῴεδῶ ἁγίω. σύνϑεσις λέξεως ἄμα
ἐπίτω αὐτζῶ»: Ὁρμαϑὺς, τὸ πλῆϑος. ἡ τάξις. τὸ ἀὐτῶ. δῆμος.
στῆφος. διιήγυρις etc. 6° Officia ecclesiastica (ἡ πρώτη
ἐξὰσ sic, 1. πεντὰς) -:- Ὁ μέγας otzovouos — ἔκδικος καὶ πρῶ-
τὸς τοῦ fnuar:os)) 7 de Elisaeo {Regum lib. IV 5, 15-27)
i — 10 βασιλέως λέοντῴζος) τοῦ σοφοῦ. στίχζοιΣ ἀνακρεόντιοι.
| χἂν ὠδάριά τινὰ σχετλιστικὰ (στίχοι πρὸς ἀὐτὸν ἵχμβοι. “έων
βασιλεὺς φιλόχριστος δεσπότζης) etc. Des. “ινῶς ἐκεῖσε κοι-
τάζων — χατὰ πιεῖν μὲ πικρὸς σχάλιξ. τοὺς (Ὁ) χατεμὲ πλη-
È μελοῦντας) ib. τὸ μίλφιοον) ἔχει στάδ(ια), E — oi δὲ δάκ-
0
i ΡΣ AS ISO i,
τυλοι τῶν κ΄. μιλίων, εἰσὶν τετρακοσίαι 10 rirdos, ἵ. Γ. gotiov
πῴίατ)ριἄρχου κατὰ τὸν τῆς παλαιᾶς δώμης. ὅτι ἐκ τοῦ π(ατ)ρζὸς.
μόνου ἐχπορεύεται τὸ ἅγιον πινζεῦμ)α. ἀλλ᾽ οὐχὶ καὶ ἐκ τοῦ
υἱοῦ «i εἰ ἁπλοῦν μὲν τὸ πνῴ(εῦμ)α ete. Des. τὸ ἐλλιπές τε καὶ
ἀτελὲς τοῦ νόμου, ἐπλήρωσεν. καὶ τοῦτον τελειῶσας, κατέπαυ-
σεν: x 11 Decretum unionis Graecor. et Latinor. ab
Eugenio IV editum (Hardouin Concilior. collect. IX 419 sqq.)
13 ὃ οὖν μακάριος dad προτῆς τελευτῆς αὐτοῦ χαλέσας
τὸν υἱὸν ἀυτοῦ — ἡνοιξε καὶ αὐτὸς τὸν τάφον. καὶ χρίματα
μὲν οὐχ εὗρεν. κόσμον δὲ χρύσεον καὶ κειμεῖληα πάνπολα ἀνή-
Adatto) 185 <O)rros γράφουσιν ἡ μῴητ)ρόπολίτζαι τοῖς
πῴ(ατ)ριἄρχαις. καὶ τοῖς μζ(ητ)ρόπολίταις. ὅπος γράφουσιν. τῶ
κωνσταντίνου πόλεσ ((M)avayiwr(a)t{) ἀῤϑέντα καὶ dé
σποτα etc.) --- (Ὅπως γοάφουσιν oi μζητ)ροσπολῖται τῆς ἔπι-
σκχόποις (des. οὕτω καὶ τοῖς ὑπὸ ἑτέρους μῴζητ)ροττολίτας)
16 τὴν ἐν αὐτῆ δηλοῦσα πρώτην ἣ δευτέραν σχέσιν. εἴδη δὲ
εἰσὶ δύο. πρωτότυπον, καὶ παράγωγον. σχήμα δὲ ἐστὶ λέξεων
ποσότης --- κριτῆς γὰρ ὃ κρίνων καὶ ἐνεργῶν. χκριτὸς γὰρ λέ-
γεται, ὃ κρινόμενος χαὶ πᾶσχων 16" Lexici fragmentum
(Goyxì)) [τοῦ ρ΄ mg.]: δήγιον. τόπος. ῥήϊστον. εὔκολον — ρη-
τρεύω. ρητορεύω: x καὶ ῥήτρη nec plura) 18 aliud Lexici
fragm. (Ἅγιος Ἅγιος “Aytos κζύριο)ς. ὅτι — ἀγαϑοεργία. προ-
ϑυμία ἔργου ἀγαϑοῦ:- ἀγωγ(ὴ». ἀναστροφὴ: ἀγρήφ ἡ σκάφη)
ib. brevis dissertatio de die Antichristi ((K)er& τὴν
ϑεὅδλεχκτον φωνὴν τοῦ εὐα(γγελίου). ὁτὰν ἀκούσητε πολέμους ---
χεαρευϑῆς ἔγγειος εὐρεϑήσεται. καὶ τεχϑήσεται) 24 Frag-
mentum Lexici ordine alphabetico digesti. Inc. (aceph.):
τὰ ὑφ᾽ ἡμῶν γενόμενα τινὸς ἔξωϑεν ἀν 7777τος. ἀκίχητα. μὴ
χαταλαμβανόμενα ete. Des. φιλέταιρος. ὃ τοὺς φίλους ἀγαπῶν.
φιμὸς. ὃ χαλινός. Nonnulla subiciuntur [f. 161] usque ad
litteram cum g coniunctam, ab altera manu exarata:
φιλοτησία, δεξίωσις : φιλομήλα, ὄνομα ἰχϑύος (Sic) — φρύνοι,
οἱ βάτραχοι; tum “Iorgov δὲ ὅτι d' ἀρεταὶ εἰσὶν : φρόνησις οἷο.
161" Cosmae Vestitoris oratio εἰς τὸν ἐν ἁγίοις τεζατέδρα
ἡμῶν ἴωζάννη)ν τὸν χρυσόστομον ete. (Μέγας ὃ πλοῦς τοῦ
χρυσοστομικοῦ πελάγους --- τῶ δικαίω χριτῆ πρὸς ἐνεχϑῶμεν
χζρισιδῶ cum doxologia) 167" Exarchiae Metropolitarum
([α] {O 2* m.) χκαισσαρίας, καππαδοκίας, ὑπέρτιμων ete.; [wu]
2.5.96
VE
ATOR
τινὲς —
| τῶν διδομένων ἱερεῦσιν. ἕν ταῖς ἐκκλησίαις (Τελευτῶν τίς τῶν
a ἀρχόντων epridios — λόγον δοῦναι τῶ φιλανζϑρω)πῶ Ke)éd,
ἐνιμέρα κρίσεως) 168" Theodori Studitae σπεριτῶν τριῶν
τεσσαρακοστῶν. ἧγουν τῆς uSe)y(a)Anc), μι. τῶν ἀγίων ἄττζο-
᾿ς στ)όλζωνΣ καὶ τῆς τῶν Y(ouoto)d γέννων (Sic) (Ἴστέον ὅτι τὴν
ἁγίαν μεγάλην τεσσαρακοστὴν νηστεύομεν — ὲν πνεύματι καὶ
ἀλή)Ἔοια δεῖ προσκυνεῖν) 169 Ioh. Chrysostomi <?) oratio
in Annuntiationem B. Virginis (Migne 50, 791-796)
172" ἄρχοντες + Οἱ ἐν ti ϑεόσώστω καὶ περιφανεῖ r6àket).
᾿ς γείδ(εΣ. εὑρισκόμενοι. εὐγενέστατοι ἄρχοντες ete.; ἐχκλισια-
στιχοί: τιμιώτζαγ)τζοιΣ ἐκκλησιαστικοὶ — χαὶ ἀγάπη πλυϑυν-
᾿ς ϑεῖν. ἀπὸ Keo)d πῴ(ατ)ρζὸ)ς etc. 173 Ioh. Chrysostomi <?)
| Catechicus sermo (Migne 59, 721-724), praemisso Theodori
Studitae prologo (Τί rosrosro (sic) ἁγαπητοὶ ἁδελφοὶ — 0
cis μετανίας κύρυξ è δεύτερος) 175° 323233223 παυόμενοι
᾿ς διὸ παρακαλῶ ὑμᾶς τοὺς ἁγιωτάτους. συνάναφέρειν τὴν ἐμὴν
᾿ ταπείνωσιν — παρακαλῶ τοῦτο ὑμᾶς διάτελεῖν διὰ τὴν ἀγάπην
τοῦ y(oioto)d; tum excepta varia, ex gr. τίνες οἱ δέκα λόγζοι»
οἱ γεγραμμένοι ἐν ταῖς πραξὶν etc.
F.1membr. cm. 24,5 X 17; ff. 2-175 chartac.; quorum 2-9 | 169-175
cem. 22 X 15, 10-168 cm. 26 X 18; ff. 9", 14-15, 17, 207-28 vacua; scripse-
MWrunt tres librari: a s. X vel XI= f. 1, bs. XV= ff. 2-23; 161-175,
__cs. XIV= ff, 24-160. Ff. 169", 169", 173 (mg.) adnotationes chronol.
. ad annos 1454-55 spectantes.
125. (III D 6)
. Bessarionis Reprehensio calumniarum in Platonem (ἐφ ίκετο
ἡμῖν ἐς χεῖρας — ὄψεται αὐτὴν ἄνω καὶ κάτω).
Membran., cm. 96,2 X 17,5; ff. 1-158, 159-160 (vacua), = qui-
niones @'-c5'; 5. XV. Ff. 1, 32”, 90 litterae aureo colore depictae et
ornamenta.
126. (III D 7)
2 Clementis Alexandr. Cohortatio ad gentes cum scholiis
marg. (Migne 8, 49-215) 48‘ eiusd. Paedagogus; subic.
Studi ital. di filol. class. IV. 30
bi
A
Paedagogum vv. Σοὶ τόνδε — βίου τέλος (ib. 216-684)
175 ἐκ τῆς ἐν χαλκηδόνι ἁγίας συνόδου (Τῶν εὐτυχιανιστῶν
λεγόντων τὸν ἕνα τῆς ἁγίας τριάδος πιστεύειν --- καὶ τῶν τριῶν
ὑποστάσεων τὸ ἀληϑὲς πιαραδηλοῦσα) ib. (Pseudo-)Iustini
martyris epistula ad Zenam et Serenum (M. 6, 1184-1204)
173 Iustini mart. «immo Apollinarii Laodiceni) Cohor-
tatio ad Graecos (ib. 241-312) 200 Tatiani oratio adversus
Graecos (ib. 804-888) 226" ἰουστίνου φιλοσόφου μάρτυρος
ἔχϑεσις πίστεως : περὶ τῆς ὀρϑῆς ὁμολογίας ἤτοι περὶ τριάδος
(Ixavòs τὸν κατὰ ἰουδαίων καὶ ἑλλήνων λέξαντες — ἀνωτάτω
βασιλείας); cf. codd. Riccard. 80 et Bonon. Univ. 1497;
f. 237" subic. dira) ἀϑηναγόρου πρεσβείαν περὶ χριστια-
γῶν, ἕν τῇ β ὄψει τοῦ φύλλου. τοῦ ἐχομένου τετραδίου : a
238 νωντὲς (sic) καὶ ἀναγραφῆς αὐτῶν -- ἀνεξαρτήτου: τα-
τιανοῦ πρὸς ἕλληνας deleta; sc. Tatiani adv. gr. p. 885 C
lin. 31 (M.) usque ad finem 238" Athenagorae Athenien-
sis philos. christiani Legatio pro Christianis (ib. 889-972)
266 eiusd. De resurrectione mortuorum (ib. 973-1024)
288" ex τῶν φιρμινιανοῦ: λακταντίου τοῦ δωμαίου, rregì
σιβύλλης καὶ τῶν λοιπῶν (Ἐπειδὴ δὲ τῶν προσφάτων λόγων
ἡ παράϑεσις τῶν παλαιῶν ἱκανωτέρα — τὸν σκελίσαντα τὴν
εύαν. τον χειμασαντα τὸ av-Iowr)srov γένος. τὸν ἀμνή nec
plura; cf. De falsa religione VI, 1); subicitur [recent. m.]
<Orac. Sibyll. V_ 107 Rzach) οὕτως ἔφη. ἥξει καὶ μακάρων
ἐϑνῶν πόλιν ἐξαλαπάξαι — ἀλλὰ ti δὴ ϑνητοίσιν. ἀνείδεα
ταῦτ᾽ ἐπιβάλλω. καὶ μεϑ' ἕτερα [De scholiis in marginem
coniectis ‘ a prima manu ’ (Gab.) cf. Allen].
Membran., cm. 26 X 16,9; ff. 1" [Clementis Alerandrini, tum ind.
lat. delet.], 1" [index graecus], 2-294, 295” (vac.), 295" [quaedam con-
scribill.]; scripserunt quatuor librarii: a = ff. 2-237, ὃ = ff. 238-288",
c= ff. 288Y-292, d = ff. 293-294; a dc s. X; ds. XIV (?). Cf. Mont-
faucon Diar. Ital. [1702] p. 31.
127. (III D 8)
1 Prolegomena de comoedia (Dibner) I, II, VIII, ib. in È
nota ὅτι κατὰ τρόπους εἰ διαφέρει τὸ ἑλληνίζειν τοῦ ἀτεικίζειν
nico
ui
i, TRE
i [καὶ 01 Dieta ΣῈ Dani, XI Ἀριστοφάνους βίος,
VII, XI p. XXVII in nota SZxodi® λέγεται — σκολιὰ ἐλέ-
o. ib. Ὑποχριταὶ ἀριστοφάνους — τὰ ἰδιωτικά, ib. Πόσα
μέρη κωμῳδίας -- τοῦ χορικοῦ ὃ Aristophanis Plutus, prae-
| missis argumentis II, III, IV (Ἐδιδάχϑη — de ἐκείνου καϑῆκ!
«quibus manus recentior subiecit [χκαϑῆϊχκε [κ]ώκαλον, omissis
xa Αἰολοσίκωνα), prolegom. de comoedia XVI 2, XII, XIII,
V, VI, VII, argum. VI et personarum indice; 40 Nubes,
pr. argum. I, prolegom. de com. VII, argum. II, III (usque
adv. μαϑεῖν τὸν ἥττονα λόγον lin. 25; quibus subicitur μὴ
πειϑομένου dè τοῦ μειρακίου, αὐτὸς ἐλϑὼν, μανϑάνει. μαϑη-
τὴν σωκράτους ἐχχαλέσας), IV, VII (haec tantum: τὸ dè
δρᾶμα τοῦτο, τῆς ὅλης ποιήσεως — τεχνικώτατον), III (Moe
σβύτης --- πεποιημένων), V, VI, VII (usque ad ν. οἱ δὲ κα-
τηγορήσαντες σωχράτους, μέλιτος καὶ ἄνυτος) et person. indice;
᾿ς 88" Ranae pr. argum. IT, I (ab initio usque ad v. τοὺς ζῶν-
tas ἀνέρχεται 1, 36; Τὸ δὲ δρᾶμα 1, 89 — Δικαίαρχος 2, 4;
Οὐ δεδήλωται 1, 36 — ϑηβαῖον 1, 38) et person. ind.; 135
Equites pr. argum. I, II (usque ad v. ἀνεδίδαξε τὸ δρᾶμα
2, 13), III, II (ἐδιδάχϑη 2, 30 — ὀλοφύροις sic) 2, 33; εἰς
Mo μέρη 2, 27 — εἰς ϑῆτας 2, 29; οἰκία, ἡ πόλις. δεσπότης
6 δῆμος. ϑεράποντες οἱ στρατηγοί. ἔοικεν 2, 14 — οἱ δύο 2, 16)
et person. ind.; 1697 Aves pr. argum. IV, III, I (ἐδὲ-
δάχϑη 9 — συχοφαντεῖν 30), II et person. ind.; 199" Achar-
nenses pr. argum. I, II: omnibus comoediis adscripta sunt:
scholia marginalia et glossae interiin.
Chartac., cm. 25,5 X 17,5; ff. 1-11, 1IT-IV (vacua), 1-230; 5. XV.
ἘΝ 1": De miser Marco musuro | (rubr.) QVESTO LIBRO, È, DE MI
ANDRONICO MANOLESSO | Aluise barbaro (delet.); f. 1" inf. mg.:
Iste {non hoc) Aristophanes *** volumen, quod legit Zuretti ‘ Ana-
lecta Aristoph. ’ p. 835, non perspicio) 2 {3 è = est) fran barbari
veneti patricij. Glossae aristophaneae, addita interpretatione latina,
in f. n.
128, (III Ὁ 9)
{Theophylacti Bulgariae archiep.) enarratio in evangelium
Matthaei ab initio usque ad v. ὅτι αὐτοὶ πτεροεβάλλοντο sic)
(Migne 123, 364 lin. 6), tum [deficiente quatern. 91 inde
) il a. le
ΤΥ ΝᾺ Ὁ ΒΟΥ ν᾽ LAY
ἬΝ > ag ἈΣΤῸΝ CRA e, I
© x
ΕΝ ! Α n " dei
» ΣΥΝ, 468 ἌΜΕ NU εν» 4 COD ICES . ὍΝ : | :
Ra” dat » 5 n gi
a V. γεωργοῦσιν PE (ib. 381 lin. nine ἐκ Vi dio per È
δομάρτυρες (ib. 456 lin. 10). di
Membran., cm. 23 X 17; ff. 1-56 [= quaterniones αἰ-ζΊ, 57-80
(= quatern. 1-8"), 81-88 [= quaternio 7’); 5, XII. F. 1 sup. mg.:
car. 206.
129. (III D 10)
1 Xenophontis Convivium; 26” Oeconomicus 77 Platonis
Parmenides.
Chartac., cm. 23,3 X 16,3; ff. 1-75, 76 (vac.), 717-114, 115-118 (7aGna)i
SXV. FÉ 95- 98 <= Platonis Parm. p. 144 Ο οὐδὲν μὲν τοι μέρος χαὶ
πῶς ὧν τι τοῦτο — p. 148 D χαὶ ἀνόμοιο τοῖς ἄλλοις: πάνυ γε: οὐκ οὖν»
supplevit Georgius Valla.
130. (III D 11)
1‘-2" + 147" Index graeco-latinus verborum aliquot, quae
in Isocratis orationibus occurrunt [exaravit G. Valla]
3 Isocratis: ad Demonicum inde a v. δὲ τὰ χρήσιμα
λαμβάνουσαν, οὕτω χρὴ. καὶ τοὺς παιδείας ὀρεγομένους ete.
(c. 52) usque ad finem; ib. Panegyricus; 30 Helenae enco-
mium; 39 ad Nicoclem; 46 Nicocles; 55 Evagoras; 65" Bu-
siris; 72 contra doplicnsi τὸ Plataicus; 82" Areopagiticus;
93 adversus Euthynum; 95° contra Lochitem; 98 de Pace;
115" Panathenaicus: praemittuntur 2 index graecus, 2° de .
Isocrate testimonia Ciceronis Brut. 8, 32-33 usque ad v.
et quaedam ad numerum conclusio nulla erat, Quintiliani
Instit. orator. X 1, 79, Suidae ad v. ᾿Ισοχράτης (des. in v.
οὗτος dè ἰσοχράτης καὶ ϑεοδήκτῃ τῷ δήτορι καὶ τραγῳδοποιῷ καὶ
ϑεοπόστῳ (Sic) τῷ χίῳ ἅμα τῷ χίῳ τῷ ναυχρατήτι διηγωνίσατο).
Membran., cm. 23,6 X 17; ff. 1” (vac.), 15-147| 5. XV scripserunt
duo librarii: a = ff. 3-10, è = ff. 11-146. F. 2” ἀλβέρτου πίου καρπαίων
ἄρχοντος χτῆμα; 2" philosophica quaedam latine ‘ de unius entis in-
finitate ’; 147" Γεωργίου τοῦ βάλλα τὸ βιβλίον (delet.).
131. (III Ὁ 12)
Theognidis vv. 1-1220 Bgk.
Chartac., cm. 23,6 X 16,5; ff. 1" [in quo notantur ff. 42), 1*-n1"
(vacua), 11", 1-42, 425-485 (vacua), 43", 44 (vac.); a. 1492 secripsit
᾽
fichael: Fida (£ 42" rubx.: χεὶρ ἘΝ ἀργείου, PETE %
ln sa ἜΝ n: Τοῦ ἐπιφανοῦς ἄρχοντος ἀλβέρτου (om. πίου τὸ βι-
| βλίον; f. 48": Γεωργίου τοῦ βάλλα ἐστὶ τὸ βιβλίον quae librarius Alberti ei
Pii non delevit. A
“Le 132. (III Ὁ 18)
«2 <Anonymi) commentatio in titulos capitum CI. Ptolemaei
| deperditorum (Ἐπεὶ dè χαὶ τὰς ἐπιγραφὰς τῶν μὴ σωζομένων
᾿ς χεφαλαίων ἀπαιτεῖς --- ἐν δὲ τῶ ις΄ τὴν χατὰ τὰς δυνάμεις : λέ-
γομεν τοίνυν > δόξα σοι ὃ ϑεό)ς) 13 Ammonii Hermiae
filii ?) ἑτέρα ἐξήγησις περὶ τοῦ ἀστρολάβου (Εἰ βούλη (510) etc.),
| subiectis capitibus iisdem quae in cod. Magliab. 2 f. 161 544.
Ν΄ [0Ε © Studi ital. * II 546] 16° Τοῦ γρηγορῶ κυροῦ νικη-
᾿ς φόρου τοῦ φιλοσόφου, πόνζηλμ(ας περὶ κατασκευῆς καὶ γενέ-
Ε΄ σεως ἀστρολάβου (Περὶ τῶν τοῦ ὀργάνου τυμπάνων — χατα-
᾿ς γεγραμμένον χειμερινὸν x0xA)ov); tum 26 capita tria a. Ἴστεον
dè καὶ τοῦτο — πρὸς βορρὰν Θ΄ i, b. Ἐπειδὲ τῶ λόγω — τῶν
χαϑ' ἡμᾶς λογιωτέρων ἀνδρῶν, ὁ. Ὅταν ἀπὸ τυμττάνου τοῦ τοῖς
τρισὶ κύχλοις --- καὶ τοῦτο μὲν τοιοῦτον, prorsus ut in laud.
cod. Magliab. 90 Claudii Ptolemaei Quadripartitum;
unicuique libro praemittitur index capitum 128 <«Rhe-
. torii) de duodecim zodiaci signis (Τοῦ ζωδιακοῦ O εἰς εβ'
ζώδια τετμημένου — ἡμῖν καὶ τὸ δυ"5 διαδείκνυται); οἵ. Fa-
bricium Bib. gr. III 20 p. 515 [1707] et Ducange 5. v. Asxevoi
413 Claudii Ptolemaei Carpus ad Syrum 142 περὶ
τῶν τῆς σελήνης ἡμερινῶν παρόδων τι" σηςμαίνλ)ει i ἑχά-
στην αὐτῆς. ν τοῖς τῶν ζωδίων δεκανοῖς. διάφορον παρδ' sic)
χαὶ σημασίαν (Τῆς σελήνης ἀπτὸ α' μοι Ὑ μεχρῷ μοι ιβ'
uo x" -- γαμεῖν δὲ λυσιτελὲς. πλεῖν δὲ ἀσύμφορον. 6 de-
σμευϑεὶς οὐ λυϑήσεται).
I Chartac. cm. 22,1 X 16,2; ff. 1" (vac.), 1" (index latinus], 2-12, 12"
. (vac.), 13-25, 25" (vac.), 26-27, 27-29 (vacua), 30-126, 126-127 (vacua),
128-133, 133" (vac.), 134-141, 141" (vac.), 142-146, 147 (vac.); 5. XV.
di 133. (III D 14)
1 Aristophanis Ranae (tit. ‘Agrorog@vovs δράμα τρίτον (510).
βάτραχοι), praemissis argumentis (Dibner) II, I, indice per-
sonar. et scholio: Ὁ ξανϑίας ἐπὶ ὄνου καϑεζόμενος εἰσαγε-
tai sic). χαὶ τὰ στρώματα. ἐπὶ ἀν ΠΝ σὲ φέρων Moreno ΠΥΡᾺ è;
διὸ καὶ ἀστεῖον τὶ λέξαι βουλόμενος ὑπὸ διόνυσον (sic) χω-
λύεται (cf. Ditbner p. 274, 2 lin. 25); 60 Equites, pr. ar-
gum. I, II (usque ad v. @vedidete τὸ δρᾶμα 2, 13), III, II
(Εδιδάχϑη 80 — ὀλοφύροις (Sic) 33; Εἰς τέσσαρα μέρη 21 —
εἰς ϑήτας (sic) 29; Ἔοικεν 14 — οἱ δύο 26) et person. ind.;
116 Aves, pr. argum. IV, III, I (Ἐδιδάχϑη ἐπὶ χαβρίου 9 —
συκοφαντεῖν 20), II et person. ind.; 188 Acharnenses, pr.
argum. I, II et person. ind.: perraro adiciuntur scholia
marg. et glossae interlin. rubro colore exaratae.
Chartac., cm. 22,7 X 16; ff. 1, 2" (vac.), 2‘-59, 59" (vac.), 60-114,
115 (vac.), 116-235; quorum 1-59 [Ranae] = α' senio -{- β' quaternio +
γ' quinio + d'-8' quaterniones + ς΄ quaternio cui adiectum est unum
folium -|- ζ΄ binio; 60-115 [Equites] = e'-l' quatern.; 116-187 [Aves]
= «'-9' quatern.; 188-235 [Acharn.] = &'-s8' quatern. + ς' duo ff. 4- 6)
ternio; 5. XV. Cf. Zuretti ‘ Analecta Aristoph. ’ p. 17.
134, (ΠΤ E 1)
1 5. Augustini De Trinitate libri I-V e latino in graecum
conversi a Maximo Planude (4eîv εἶναι φημὶ τὸν τάδε ava-
γνωσόμενον ete.) 2185 Max. Planudis De processione Spi-
ritus sancti et contra Latinos (Ἐρωτητέον πότερον — ἡ dè
οὐσία, τῆς ἁφῆς μόνης ἂν str) 219” Demetrii Cydonis
adversus capita Max. Planudis (Θαυμάσαι τις ἂν — καὶ δε-
σμῶν ἑαυτὸν ἀπαλλάξαι) ib. Bessarionis Responsio ad qua-
tuor argum. Max. Planudis de processione S. S. (‘Arroxgr-
vousta ὅτι — καὶ τοῖς μὴ συνορᾶν δυναμένοις ἀνακαλύτττων)
221“. χζύριοηςς ἡμῶν ἰζησοῦ)ς χῴριστὸ)ς, ἐδήλωσεν ἑαὐτὸν
οὕτως ἀπελευσόμενον — ἀπείη τοῦτο λέγειν. ἀπτείη χριστιανῶν
χαρδίας τοιαῦτα λογίζεσϑαι 229 Oratio de Dei veritatis
cognitione ex soliloquiis S. Augustini (Εὐχαριστῶ σοι φῶς
ἐμὸν — λέγοντα κῴ(ύριλ)ε xdor)e τίς ὅμοιός σοι).
Chartac., cm. 29,1 X 20,3; ff. 1" [index lat.], 1" (vac.), 1-230,
230-281 (vacua); s. XV.
135. (II E 2)
3 Aristotelis Problem. sect. I-XXXVITI pp. 108-290 Bussem.
118 Alexandri Aphrodisiensis Problemata (Meri τοὺς
ἀνϑρώπους — ὁμοίως dè καὶ ἐπὶ νεφελῶν: Tehos ete.)
ἄγος ὁ ἂν 3 ΠΣ I 168- -183).
Chartac., cm. 29 X 20,2; ff. 1, 1"-2" (vacua), 2‘-115, 116-117 (vacua),
118-150, 131-132" (vacua), 132"; = quatern. «'-8' + s quaternio uno
folio defic. + 7/10” quatern. + ce binio; 5. XV scripserunt duo li-
brarii: a = ff. 2-115", ὃ [Antonius Damilas; f. 1307: ἀντώνιος δαμιλὰς
χαὶ τοῦτο ἐν χρήτη ἐξέγραψεν)] = ff. 118-130. Ff. 1" et 132" Γεωργίου του
βάλλα ἐστὶ τὸ “βιβλίον. F. 2‘: Τοῦ μεγαλοπρεποῦς ἄρχοντος ἀλβέρτου niov
χτῆμα cum indice latino.
*136. (II E 3)
_ 2 Theodori Prodromi Expositio Canonum. Praemittitur
προοίμιον, εἰς τὸν ὀρφανοτρόφον (cfr. Migne 133, 1229 sqq.).
Des. mutil. f. 95" xa ὃν ἄβατον τὴν ϑάλασσαν εἶπε. κυ-
μαινομένην ττροσέϑηκε. διζότιν : reliqua supersunt in cod. 240
Md: 196 sqgq: 97 Gregorii papae dialogor. liber I {a Za-
| charia Pontifice graece versus) etc. cum Anonymi prae-
fatione (pp. 121-206 ed. Venet. a. 1744) 122 5. Athae
nasii Magni disputatio habita in Nicaena synodo adversus
MA rium (Τῇ τοῦ ϑεοῦ προνοίᾳ ἀττήειν προσεληλυϑὼς — καϑὼς
ἔφη ἡ ἀλήϑεια: -ἰ- Τέλος etc...
Chartac., cm. 99,8 Χ 90,5; ff. 15 (index lat.), 1" (vac.), 2-95, 967
[haec tantum: Gregoriî Pape dialogus), 96% da ) 97-143, 143" (vac.):
5. XVI scripserunt duo librarii: a = ff. 2-95, ὃ [Andreas Darmarius]
917-143.
137. (II E 4)
Alexandri Aphrodisiensis in Aristot. Meteor. ab initio usque
«adv. [lib. IV, 12] αἰτία ψυχρότης ἢ ϑερμότης. καὶ ἡ ἀπό τινος τὰ
᾿ τούτων κίνησις. τοῦ δὲ τὰ nec plura (f. 140" lin. 10 ab imo va
fed Ald. a. 1527). 5...
Chartac., tm. 29,4 X 21,3; ff. 1-125, 195..126 (vacua); 5. XVI.
138. (II E 5) "I
Historia Barlaami et Ioasaphi, praemisso indice (tit. f. 2 |
rubr.: ᾿Ιωάννου τοῦ σιναίτου <sic) ἱστορία ποίημα αὐτοῦ: fi
βλος βαρλὰμ sic) καὶ ἰωασὰφ: ἔ. 4 mg. sup. sed prima
manu: + ἰωάννου τοῦ συναΐτου καὶ μοναχοῦ: | ib. praefixo
e ἊΝ τὰς ΓΕ. εἶ
τηϑὶ ων Ὁ}; de Wi: pi
ΡΤ} A]
v FI p di n
osi
”
” f i, »
ta
AE A)
ornamento : “Tortogia ΠΈΣΕΉΣ ἐν èx ἜΑ ἌΗΘΕΣ τῶν ΔΘ
mov χώρας τῆς indov καλουμένης ττρὸς τὴν (Sic) ἁγίαν πόλιν
μετεγεχϑεῖσαν (Sic) διὰ ἰωζάννγου μοναχοῦ ἀνδρὸς τιμίου καὶ
ἐναρέτζουΣ τῆς μονῆς τοῦ ἁγίου συναίτου <sic) : Cf. cod. 67);
ed. Boissonade, Anecd. Gr. IV 1-365.
Chartac., cm. 29 X 21; ff. 1 (vac.), 2, 3 (vac), 4-150, 150" (vac.)
[buius f. resecti sunt margines]; a. 1560 scripsit A. Darmarius (f. 150
rubr.: - Ἔν ἔτεσι παρὰ ἀνδρέου νταρμάρου τοῦ ἐπιδαυριότου. «φξ' ἐν
βενετίᾳ μηνὶ δεκευρίω ἡ: +).
139. (II E 6)
Excerpta ex Polybii hist.; sc. [f. 1] lib. VII 6 Ddf. (Ἡ γὰρ
τῶν λεοντίνων πόλιν — ὑπάρχειν), 9 (Ὅρκος ὃν ἔϑετο — ὡς
ἂν ἡμῖν δοκεῖ (sic) ἀμφοτέροις), [2] 11 (Κατὰ δὲ τὸν ἐϑισμὸν
— ὁδόν), 15-18 (Περὶ δὲ τὰς Σάρδεις --- κύριος ἀντίοχος); [4]
VIII 1, 1" lin. 6 — 2 (Περὶ δὲ τῶν τοιούτων — τοῖς πράξασι),
[5] 3-4, 11 lin. 11 (Οὐκ ἀλλότριον --- ἱστορίας), 6-9 (Ὁ δὲ μάρ-
χος — σικελίαν), [{ 14 (Φίλιππος δὲ --- κινδύνοις), [8] 15-23
(Πάλαι δὲ — ἀνϑρώπους ὄντας), [12] 26-56 (Τὰ μὲν οὖν —
χατὰ χώραν); [1] IX 1-9 (dî μὲν οὖν — τὰ πραττό-
μενα), [21] 10, 2-18, lin. 2 (ἐκρίϑη --- ἀλλοτρίας συμφοράς),
12-20 (Πολλὴν μὲν ἐπισκέψεως -- ἡμῖν εἰρήσϑω), [20 27
Il. 6-31 (ἡ δὲ τῶν ἀχραγαντίνων — λείπεσϑαι), 28-39 (Ὅτι
μὲν οὖν ὦ ἄνδρες --- τῆς τούτων ἀδικίας), [90] 40, 2 (προ-
ϑυμίας (Sic) γὰρ φίλων --- συμμαχίαν), 41 (Προϑέμενος --
κατασκευὰς), [91] 44 (6 γὰρ εὐφράτης --- τὸν πλοῦν); [92] X 1
(Ὄντων --- ἐπινοίας), 2, 5-20 (οἱ μὲν οὖν ἄλλοι -- καὶ τοὺς
ὁμήρους), [40] 23-25, 5 (ἦσαν δὲ κινήσεις --- ἅμα καὶ τούτοις
καὶ τοὺς ἄλλους ἕλληνας ὑφ᾽ αὑτοὺς ποιέενται sic), [41°]
27-31, 18 (ἼἜἜστι τοίνυν --- παρέδοσαν), [44] 32-33, 7 (βου-
λόμενοι --- περιττετειῶν), [45] 34-49 (Κατὰ δὲ τὴν --- βακρια-
νῆς); [02] XI 2-3 lin. 13 (ἀμσδρούβαν sic) δέ — παρεῖναι),
[54] 4-6 (Ὅτι μὲν οὔτε — νομίζειν), [55 9-18 (Μεγάλα —
τῶν ὅπλων), [59] 19-29,9 (Τίς οὐκ ἂν --- ἀνεκομίσθησαν sic) —
oi ῥωμαῖοι), [02] 25 lin. 2 — 34 (πόπλιος δὲ καίπερ — εὐρώπτην»)} —
[66 XII 3-4 (τὴν μὲν τῆς χώρας — ἐπὶ τοσοῦτον), [0] 5-6, 6
(ἐμοὶ δὲ συμβαίνει — λοχροῖς), [68] 12 (χαϑάπερ γὰρ ὑπὸ (sic)
τῶν xavovov -- ἔχειν), 14, ὃ — 15, 11 (καϑάπερ γὰρ οἱ νοῦν
È ς — ἐν ταῖς ἱστορίαις), [69] 15-22 (γεανίσχων — εἰρή-
— 090), [{1 26, 1-8 (πρῶτον μὲν οἴεται — ἕτερα σεαρατιλήσια),
[12] 27-28,9 (δυοῖν γὰρ ὄντων — ἐκ σπεαραβολῆς τὴν ἱστορίαν,
È τοῖς ἐπιδεικτικοῖς λόγοις : x); [73] XIII 2, 2 (Καϑάπερ ἐπὶ
τῶν — λύγω τινὶ διορϑωσάμενον), 3-4 (ἐγένετο --- γεγονέναι),
3 5,4-6 (καί μοι δοκεῖ --- τὸ weddos), [14] 6-7 (Ὁ δὲ τῶν λακε-
δαιμονίων — ἐξαρνουμένων); [(5] XIV 1"-10, 11 (Οὗ μὲν οὖν
ὕπατοι — τέτταρας τὸ βάϑος χἀπειτα); [81] XV 1 lin. 8 --- 20 ἊΝ
(0 δὲ πόπλιος βαρέως μὲν ἔφερε — συμπτώμασι), [90] 21, 2 ᾿
lin. 21 — 23 (κυανοὶ sic) μὲν οὖν ττεριέπτεσον -- ποιεῖν δ᾽ οὐ- Mi
δὲν υἱός τε ἦν), [91] 26-30, 10 (πρώτους dè συναϑροίσας --- μήτε
φέρπειν δυναμένων); [960] XVI 2-10 (Ὁ δὲ Φίλιππος --- ὑπὲρ
τῆς πατρίδος καιρούς; quibus subicitur f. 99: εἰ οὖν ἣν τὸ
τῆς ὅρμης (sic) ἐπιλαβόμενον. οὐδὲν ἕτερον, ἀλλ᾽ ἡ φύσις τῶν
πραγμάτων -- διὰ τὴν ἀμηχανίαν καὶ δυσχρηστίαν τῶν ἅπαν-
"Μᾳ:ᾳ tousvov), [100] 11-12 (μετὰ ταῦτα δὲ ποιησάμενος — δόξαν),
— 23 (Πόπλιος — μεγαλοψυχίαν), [101] 28 (ἀλλ᾽ ἐμοὶ δοκεῖ —
ἀντιπάλους), 29, ὃ --- 34 (Τὴν δὲ τῆς ἀβύδου --- ϑάνατον),
[104] 36-37 (ὃ δὲ φιλοποίμην --- ἑάλωσαν αὐτῶν); [105] XVIII
᾿ς {1η cod. (ζ recentioris m.) 1-12 (ἀπελθόντος ‘sic, sed 24 rubr.)
δὲ — στρατοπέδων; quibus subic. f. 109": Τὸ τῶν ἀνϑρώπων
γένος δοχοῦν πανουργότατον εἶναι τῶν ζώων — διατὴν ἄλογι-
È στίαν, ἢ (sic) διὰ τὴν φύσιν. ἀμαρτάνειν (510)), [110] 18-33
(ὃ dè τίττος οὐ δυνάμενος — λάρισσαν), [111] 40, 1-4 (ὅτι
toîs αὐτοῖς καὶ διὰ τῶν — ταῦτα τῶν Sic) φρενῶν), 50-51
— (κατὰ δὲ τὸν καιρὸν — ἀλλήλαις), [118] 53-55 (τῶν γὰρ πα-
ραβόλων — ἀπρεπῆ), [120] iterum 28-33 <in cod. ἐκ τοῦ è
λόγου κατ᾽ ἐπιτομὴν recent. m.) (Ἐγὼ dè κατὰ — λάρισσαν);
[123] X 19,3 — 20 «in cod. ἐκ τοῦ 19 λόγουΣ (Κατὰ δὲ τὸν
χαιρὸν τοῦτον νεανίσκοι τινὲς — καὶ τοὺς ὁμήρους), 23-25, ὃ (ἧσαν
δὲ κινήσεις — ἕλληνας ὑφ᾽ ἑαυτοὺς ἐχείνους ποιοῦντας (810);
ς [126] 27 (περὶ μηδίας] Ἔστι τοίνυν — ταλάντων).
Chartac., cm. 28,9 X 20,7; ff. 1-125, 126 (vac.); 5. XVI.
140. (II E Ὁ)
Apollonii Rhodii Argonautica.
Chartac., cm. 28,5 X 20; ff. 1-150, 150" (vac.); 5. XV. Adiecta
sunt duo ff. membran. in principio; quorum I" est vacuum; 1" praebet
414
Quintiliani de Apollonio R. testim. (Apollonius în ordinem a gram-
maticis — edidit opus aequali quadam mediocritate); 11" Tswoyiov τοῦ
βάλλα ἔστι τὸ βιβλίον | 902. A; 11° Τοῦ φιλανϑρωποτάτου ἄρχοντος ἀλ--
βέρτου πίου χτῆμα | Apollonij Rhodij Argonautica. Littera ‘A vocis 4ρ-
χόμενος (f. 1) est aureo colore picta et ornamentis praedita.
CODICES GRAECI Ma;
141. (1 E 8)
τοῦ σοφωτάτου καὶ λογιωτάτου. πανσῖδ τοῦ ἀχτουαρίου κυροῦ
ἰωζάννλου τοῦ ζαχαρίου: 2 de differentia urinarum (Πάλαι
μὲν ἴσως φιλοτιμίας ἔργον τιϑέμενος --- τῶν μετὰ τοῦτον λόγον
ἁψάμεϑα); 17 de urinar. indiciis libri duo (Ἐπειδὴ τὸ μαν-
ϑάνειν ἐθέλειν — λόγοις ἀληϑείας πιστούμενα); 42° de urinar.
causis libri duo (Ἐπειδὴ τῶ περί τινος αἱρουμένω — - ἐναρ-
κεέον δ᾽ ἤδη καὶ τοῦ περὶ προγνώσεως οὔρων); 80 de praevi-
dentia ex urinis libri duo (Ἐδόκει τισὶ τῶν τὰς διαγνώσεις ---
αὐτῶν δὲ τῶν λόγων, ἀκριβής τις ἐπίσκειμις) : unicuique libro
praemittitur index capitum.
Chartac. (f. 1 membr.), cm. 28,9 X 20; ff. 1" (vac.), 1"-106, 106-107
(vacua); s. XV. F. 1‘: ἀλβέρτου πίου καρπαίων ἄρχοντος χτῆμα | Γεωργίου
τοῦ βάλλα ἔστι τὸ βιβλίον (delet.) | Joannis Zacharie actuarij de vrinis.
142. (II. E 9)
2 Euclidis Elementorum libri I-XIII: plura scholia et sche-
mata manus prima, nonnulla margini recentior apposuit
(F. 113 ad finem libri IX manus prima haec rubr. exaravit:
+ tmavvov πίατ)ριαρχικοῦ νοταρίου τοῦ χορτασμένου : a (0.
cod. Laur. Conv. Soppr. 26 in ‘ Studi ital.’ I 141) + ὃ
τὴν γεωμετρίαν ἐνδιδάξας ὃ quiocog@r{@)tos ὑπῆρχε πρωτέκχ-
dixos τῆς ἁγιωτάτης τοῦ ϑῴεογῦ μεγάλης ἐκκλησίας διάκονος
xi μιχαὴλ è βαλσαμῶν — ὡς te εἶναι τοὺς περὶ τούτου xa-
I ὅμηρον καὶ ἐσομένοισι πυϑέσϑαι: “«) 216 [recent. m.]
Phalaridis epistula CXXII* ‘Agixero ete. (Hercher p. 445).
Chartac., cm. 29 X 21; ff. 1 (vac.), 2-216; s. XIV-XV. Pars fi! 170,
in qua olim fortasse legebatur possessoris nomen vel simile quid,
resecta est.
143. (II E 10)
1" Index verborum et locutionum aliquot graeco-latinus
(Tong. γόητες in plurali. Seductores, venefici, blandi | ἅτινα
ἐστ τὶ τοῦ τ λεοῦ. quod est deù — Enia n assumpsit Ι σχο-
"rio. "considerans) 2 Index latinus locorum S. Scripturae
qui infra occurrunt in Triodio 3° Oratio dominica et
salutatio evangelica 4 Triodium (Tit. “Yuvor τριαδικοὶ
_ xat ἦχον λεγόμενοι τῇ ἁγία καὶ μεγζάλλφ τεσσαρακοστῆ!: πὶ
[μο. Σωματικαῖς μορφώσεσι τῶν ἀσωμάτων δυνάμεων ete. Des.
᾿ Καὶ καϑεξῆς ἡ ϑεία λειτουργζία) τοῦ ϑείου χρυσοστόμου: κοι-
| γωγιχὸν. σῶμα Yyouoro)d μεταλάβετε: + τέλος).
Chartac. (ff. 1, 198 membran.), cm. 29,1 X 20,5; ff. 1" [adnota-
tiones quaedam latine], 1"-2, 2"-3" (vacua), 3‘-4, 5 (vac.), 6-191, 1927
© (vac.), 193-198. (conglutinata), 193” [adnotationes ut in f° 1"); a. 1439
CR Gregorius Muzalon (f. 191°: &re4sta9) τὸ παρὸν τριώδιζονν).
ἐν Ere sub. vd. δευτέρας. μηνὶ lavCova)giCw) ϑ'. ἐν τῆ βενετία . - tum
Ep οἰοεταρβῖοο: + ζρϑοὲν 29° 827 ζρβίληάλχ, wi{ ξλχγϑοσνλω: τς
᾿ς = γραφὲν παρ᾽ ἐμοῦ γρηγορίου, τοῦ μουζάλωνος)). F. 3°: μουσούρου καὶ
| τῶν χρωμένων.
144, (II E 11) »
«1 {Anonymi) chronographia byzant. ([a] ὁ παγιαζύτης ἀπέ-
— Savsv ἐπὶ ἔτους ς»22 — [ta] ἡ πόλις ἐἀλώϑη ὑποτῶν aya-
| ρινὸν. &rritrovs ς»ξα' etc.) 2 quaedam de sepulcris regum
ἥ si byzant., sc. a ἔν τες ἡμέρες ἀλεξίου ἀγκέλου τοῦ ἀδελφοκτώ-
vov. οἵνειξαν ὃ τάφους — καὶ ποδέας τὸν ἐχλησιῶν παντα-
fi: χῶϑεν ἠφάνισεν; ὦ ἐλλέγιον ἐν τὸ tego uavorxtiov) (ἅδ᾽ ἐγῶ
ἡ τριτάλαινα --- ϑρίκίοις ἀνέμοις Antholog. Append. c. II 732
p. 214 Cougny); ὁ εἷς τὸν τάφον βασιλείου [βουλγαροκτώνου rec.)
— (ἅλλοι μὲν ἅλους τῶν πάλαι βασιλέων (οἴ. ib. 740 p. 216) —
εὐχαὶς ἀμίβου ταὶς 8uas στρατιγίαις); d ἰουστίνου τάφος (Οὗτος
_ δλάρναξ ὃ μικρὸς --- τὰ πολὰ μοι βλάψας τεροξενήσαντα : μέγα);
e λόγος ὧν ὕπε ὁ τύραννος ἀνδούνικος [εἰς τον τάφον μανουὴλ
rec.] (ὅστης δίεσὲ racer τὴν γὴν διστιχῶς διῆλθον — ὃν ὑποσοῦ
᾿ χαχὸς ἔπαϑον ἐντημεγαλοπόλη ταύτη) 3 Constantini Har-
menopuli Hexabiblos; praemittuntur prolegomena (pp. 2-12
_ Heimbach) et, unicuique libro, indices titulorum; subiciun-
—turalii tituli diversi (pp. 778-818), f. 109 ᾿Ιστέον dè ὅτι.
— ἐπὶ ἀναρρύσει — τοὺς αἰχμαλώτων ἀγοράσαι (p. 818 vu), ib.
Leges agrariae ex libris Iustiniani imp. selectae ab initio
(Χρὴ τὸν γεωργὸν etc.) usque ad v. iva διέρχηται τὸ ὕδωρ
δ ἘΠΕ δ τς BACIO ᾿ SREVCAZI Sac
dr αὐτῶν, τοῦτο ἄδειαν ἐχέτωσον (tit. x 9 La 850 1. 36)
112 Timaei Locri de anima mundi usque ad v. oevé
σταχε σωμάτων (p. 39 1. 14 Mullach) 115 Hermiae phi-
losophi protheoria ad Porphyrii Isagogem (έλλοντας ἡμᾶς
— ὡς ἐνετζέ)ρω δειξωμεν; 80. Ammonius p. 1 — 23, 24 Busse
[cf. Bussei praef. p. xxx de cod. Paris. 963 et eiusdem praef. —
in Porph. Isag. etc. p. xxxIv sq.]) 119 Mayixà λόγια, τῶν
ἀπὸ ζωροάστρου μάγων (Aite0 od ψυχῆς ὁχετὸν --- ἐνϑρώσκει,
σιειϑὼ δ᾽ ἐπιχεύει), cum [{ 119] Georgii Gem. Plethonis com-
mentario (Οἱ ἀποζωροάστρου μάγοι -- τῶν τρωικῶν πρεσβύτερον
ἱστορεῖσθαι); ed Lod. Toletanus Paris. a. 1538 123 Ari-
stotelis de mundo ad Alexandrum; subic. f. 130 σοφοῖσιν
ἐξέδωκας ὅντων τὴν φύσιν — χρυσοῦν ἀριστότελες ὄργανον
λόγων 190 Manuelis Rhaul epistula ad Metochitam
(Οὔϑ᾽ ἡμεῖς οἷοι τῶν φίλων ὀλιγωρεῖν — ὧν ἡ ἀναίδια, κἂν,
λίϑους srit)v ἀντιλογίαν sas) 131 excerpta varia phi-
losophica et sententiae 132 quaedam de verbo (Τὸ ῥῆμα,
μέρος λόγου ἐστὶ τὼ καιρώτατον — τροπῆ τῆς μὴν εἰς μένος (Sic) .
ἡ τυφϑησόμενος καὶ τυπησόμενος μετοχὴ) 141 Μάρχου
Τουλλίου Κικέρωνος περὶ μνήμης τεχνικῆς (= Rbhetor. ad He-
renn. III 10 sqq.) μετενέγχϑη éx τοῦ λατινικοῦ (Περὶ τῆς
μνήμης πότερον ἔχει τι τέχνης — λέγειν φιλοτιμεῖσϑαι); sc.
Maximi Planudis versio 142 Isocratis ad Demonicum
144 τοῦ ἱπποχράτου (τὸν ἰατρὸν δοχέη per ἄριστον εἶναι
σιρώνηαν ἐπιτειδέβειν -- χαὶ τὰ μέλλωντα αἰσεσϑαιὴ
145 excerpta ex Salomonis Sapientia (“Ζιὰ τοῦτο εὐξάμην
καὶ φρόνησις ἐδόϑη μοι — dix ἐπεξέρχεται ἀεὶ τὴν τῶν
ἀδίκων τταράβασιν) 147 Nicephori Gregorae μονωδία ἐπὶ
τῇ τελευτῆ τοῦ μεγάλου λογοϑθέτου (Ἐμοὶ dè ὦ παρόντες —
τῶν πάλαι σοφῶν) = Histor. byzant. pp. 860 — 558
lin. 19 ed. Venet. a. 1729 148 Porphyrii sententiae ad
intelligibilia ducentes, usque ad v. ἀλλ᾽ ἀναμέρος ἑκατέρων
μετέχον (pp. xxxI-xxxvI lin. extr. Creuzer et Moser)
150 «Sext. Empirici Hypotyp. p. 5, 8 sqq. Bekk.) περὶ τῶν ς΄
κεφαλαίων, τῶν σκεπτικῶν (ἀρχὴν dè τῆς σκεπτιχῆς αἰτιώδη μὲν
φαμὲν φαμὲν εἶναι -- ἀλλὰ μόνα ἐχεῖνα τὰ τρία γένη τῶν
ποιοτήτων ὑπάρχειν. ὧν ἀντιλαμβάνεσϑαι nec plura)
152 Theodori Metochitae {ad quemdam discipulum οὐ fa-
᾿ ΠΕ [ib inf mg. «Εἰς 5 Τὸν πρὸς papreds χερώτταττον
ἡμέτερον, ϑεόδωρζονΣ τὸν μετοχήτην: ϑεόδωρος. ΠΧ ΕΠ
CELIO δημήτριος. μ(ήενηρ ἐμῆ. oe ΤΕ τας
ν᾽ πρός ye τὸ λύειν ἑξῆς καὶ ἡμᾶς ὁπόσα προβάλλειν ἑξῆς σοι
| περίξστιν ;- ὃ σὸς δημήτριος: 1δ4 σλύνιος ἐν ττρώτω (= Plin.
Nat. hist. II 4 (6)) τῆς φυσικῆς ἱστορίας (τούτων δὲ μέσος ὃ
ἥλιος περὶ φέρεται --- τῆς φύσεως πρῶτον ἐπιστάτην τὲ καὶ θεὸν,
| οἴητέον) 155 Georgii Gem. Plethonis {quatuor virtutum
| iusta explicatio) ἀρετὴ ἐστιν ἕξις — πράξαιμεν; 157" (summa
᾿ virtutis κατὰ σχηματισμόνΣ Τῶν ἀρετῶν γενικαὶ μὲν — περὶ
i ἡδονάς (Migne 160, 865-882); subic. τάξις ἀρετῶν xe ἣν δεῖ
μετέρχεσθαι ταύτας cum schem. 158 <Pseudo-)Aristo-
F telis de virtutibus et vitiis ( Ἐπαινετὰ μέν εἰσι τὰ χαλὰ — τῶν
Weyousvov ἐστὶν = Stobaei floril. I 194 [III p. 137,7 --
| 148, 12 Hense]); 160 ὅροι ἀρετῶν καὶ καχῶν. ἀπὸ τῶν ἡϑικῶν
(ἀρετή ἐστιν ἕξις προαιρετικὴ --- καὶ οὔτε πάϑη.. οὔτε δυνάμεις)
᾿- 162 Luciani de calumn. non tem. cred. (subic. στάντα γὰρ
— dia, τοῦ λόγου καὶ ἐπενετά. τῶ δὲ πέρας χαὶ ἔτι ἀγιολογώ-
| γχέερον, χαὶ ἐπενετώρον (510)}; 165 de luctu 167 μάρκου
τουλίου κικέρωνος. σκεπίωνος ὅνιρος. μετηνέγχϑη ἐκ τοῦ λα-
τινικοῦ [παρὰ μαξίμου τοῦ πλανούδη recent. m.]) (Ἡνίκα ἐπὶ
τὴν ἀφριχὴν ἀφικόμην — ἐγὼ δὲ, τοῦ ὕπνου εὐθὺς ἀπελύϑην)
Ò 170 ϑεώριμα δημητρίου ἕλληνος λακεδαιμονίου (οἵ. Diog.
Laert. X 26). Inc. Oergov ταύτην τὴν σφαῖραν ὥσπτερ στρα-
τόπεδον εἶναι κατὰ πεπυκνωμένον ete. Des. in variorum idem
sentientium testimonia; ‘ subiciuntur etiam sententiae ali-
quot philosophorum, Aristotelis videlicet, Pyrrhonis, Pla-
. tonis, Theophrasti.... quas collegit et ad usum suum se-
_posuit librarius seu potius libri dominus ’ (G.) 178 Geor-
| gii Gem. <Plethonis) epistulae duae: a δημητρζίω) ded
O καβάκη (τὴν φιλικὴν γραφήν σου ἐδεξάμην — καὶ περὶ
_ πάντων τὸ αὐτὸ ὑπὸλαβεὶ); ὃ eiusd. γεωργζίωΣ τῶ σχολαρίω
((τὴν γραφγ)ήν σου ἐδεξάμην ἡδέως --- πρὸς ἅὥ οὐ χαλεπὸν
ἀπαντᾶν) 178 <«Theophylacti) τοῦ σιμοκάτου: σωσίπατρὸς,
᾿ς τερπάνδρω: Νύμος ἐστὶ ταῖς ἵπποις ὡς γέ μοι — τοῖς δάκρυσι τῆς
᾿ς φύσεως τὴν ἑαὐτῆς ἀκονήσασα μάχαιραν <epist. VII p. 764 sq.
dA
il
478 CODICES GRAECI
Hercher) 119 Georgii Scholarii epistula δημητρζί)ω δαοὺλ
τῶ καβάχζη) (αὐθϑέντη μου ἀδελφέ μου. τοῦ ϑεοῦ δέομαι —
ὥς καὶ ἡμεῖς ποιήσομεν πολλὰ τὰ ἔτη σου) 179" haec
tantum: ἔρως οὐδεὶς εἰς ἄγνωστον φέρετε, tum elephas calamo
delineatus 180 Matthaei Camariotae epistula δημητρίζω)
δαοὺλ τῶ καβάκη (Aouevos ἐκτεπλήρωκα σου τοὐπίταγμα —
πάνϑ᾽ do ἂν ἐπιτάξειας ἔσται γεγενημένα) 180" notulae
quaedam de viris illustribus tum graecis cum romanis (ex.
gr. σύλλας] + πολέμων dè ἀγῶσι καὶ στρατηγικαῖς πράξεσι.
καὶ πλήϑει τροπαίων. καὶ μεγέϑει κινδύνων, ἀσύγκριτος ὃ
σύλλας etc.) 181" Gabrielis hieromonachi epistula d7uy-
to‘im) ζὁ)αοὺλ τῶ καβάκ(ζη) (ἐχάρην βυζάντιὸν σε νῦν γεγο-
γὸτα — ὡς παρὰ τὸ δίκαιον οὐ φιλῆ: εὖ πιράττοις).
Chartac., cm. 28,6 X 19,6 (f. 1 cm. 26 X 16); ff. 1, 2 [recentiss.:
Libro di uarie Cose — Grec®-Man.!° tum: Collectio Canonum Greco-
rum. Anonymi et index manu P. Loschi exaratus], 3-112, 112" [quae-
dam conseribill.), 113 [recentiss., vacuum), 114" (vac.), 114" [index
graecus], 115-122, 122° (vac.), 123-131, 131" (vac.), 132-154, 154” (vac.),
155-181; s. XV varii librarii scripserunt, in his ff. 123-130" a. 1441
Nicolaus Notarius (f. 130": | ὁ y{guoro)s αὐτός ἐστὶν ἀρχὴ καὶ τέλος
+ ᾿Ἐπληρώϑ(η) ὃ παρὸν sic) λόγος διὰ χειρὸς ἐμοῦ voragiov τῆς dyiw-
τζάγτησ μζ(ητ)ροπόλεως λαχεδαιμονίας WWW νϊκολάου τοῦ λεμενῖτι. unvi
ἐουλλίω èvd. EU. ἔτους enu9 1 ὃ αὐτὸς λόγος ἐστὶν χυρζοῦν δημητρίου
καὶ αὐζϑέ)ντζουΣ μου δαοῦλλ τοῦ χκαβάχη :- + yooizos δέ ἐστὶν εἰς τὸ
γράφειν, χαὶ διὰ τὸν x(voro)v εὔχεσθαι καὶ μὴ καταράσϑαι +).
145. (II E 12)
Plutarchi: De virtute et vitio; 3 de liberis educandis;
11 quomodo quispiam sentiat in virtute se profecisse; 18 qua
ratione quis ex hostibus utilitatem capiat; 22 de amicitia;
24" de fortuna; 26" de avaritia; 30 de superstitione ad
Epic.; 34" consolatio ad Apoll.; 48 de curiositate, usque ad
v. τοῦ ζητεῖν τὰ μὴ προσήχοντα (p. 630 lin. 13 Diibner)
52 Alexandri Aphrodisiensis Problemat. τόμος @°° (Prooe-
mium: Τῶν προβλημάτων, τὰ μὲν — τὸν διδασκόμενον ἂρ-
ξώμεϑα τῶν λύσεων [f. 52°); tum (aliquot foliis deficient.)
μιλίας καὶ διηγήματα xovpitet καὶ πτταραμυϑεῖσϑαι ete. usque
ad probl. out διατὶ sia ὑπὸ διάδος δηχϑέντων --- ἰδίας
ὁπλιζόμενοι); D6' τόμος β΄ ° (prooemium: Τὸ ἀσκληπιοῦ δῶ-
® διὰ co i. χρείαν; tum Esa, È τρχβ΄, quorum extr. Sa
to διατὶ ἐναντίον ὃ λευκὸς καὶ ὃ μέλας ἐλέβορος — Ῥῴϑερμασίας
ξ ᾿ἀνηνέχϑη); 65 τοῦ αὐτοῦ περὶ τετραπόδων ἀπορίαι καὶ λύσεις BS
διάφοροι. Τόμος Ἐξ" (s recent. m.) (Mati τῶν τετραπόδων
᾿ς οὐδὲν -- συμβάνει οὖν ἐξουρεῖν τὴν γονήν = probl. &-£y')
_ O Cassiì <Felicis) iatrosophistae problemata αἰ-χ' (Seri τὰ
στρογγύλα ἕλκη — τισιν ἄλλοις, συμβαίνει βῆχα γίνεσϑαι nec
plura: Ideler I 144-151, 90) {4 Plutarchi physicae quae-
stiones, ab initio usque ad v. [XXIX] πομφόλυγος δίκην
χεκόσμηται (p. 1125 lin. 5 Diibner) (9 eiusd. de placitis
philosophorum 1]. I-V, praemissis unicuique libro indicibus
104 Xenophontis: Hieron; 111 Lacedaemon. Respu-
blica; 121” de vectigalibus; 127 apologia Socratis.
Chartac., cm. 28,1 X 20,5; ff. 1" (vac.), 1" [{4λβέρτου πίου καρπαίων
“ἄρχοντος χτῆμα cum indice latino), 2-57, 57 ‘-59 (vacua), 60-73, 73" (vac.),
74-100, 101-103 (vac.), 104-129, 150-133" (vac.), 153" [Γεωργίου τοῦ βάλλα
ἐστὶ τὸ βιβλίον non del.]; 5. XV scripserunt duo librarii: a = ff. 2-51;
τὸ = ff. 52 sqa.
146. (II E 13)
ΠῚ Theocriti idyllia (Fritsche) I-III, V, IV, VII-VIII, X,
Ix, XI-XVIII: idylliis II-V, VII-XIII praemittuntur ar-
« gumenta; omnia sunt glossis et scholiis instructa
᾿ς 84 Moschi) Epitaphium Bionis, 36" Europa, 39" Amor ἢ
᾿ς {αυρὶῦ., 40 Megara 48 Theocriti vita (Fr. I A p. 3-4) FU
ib. Τὰ βουκολικὰ φασὶν — καὶ συνήϑειαν (Fr. ITA = ì
p. 4-5) 43" Τὰ dè βουκολικὰ ἔχει — εἰς ἀμετάβολον
ΠῚ {τ III A-B p. 6) ib. εἴδειν Sic) dè φασὶν — ἂν ἔχα-
_Ascavco (810) tiva (Fr. II B p. 5-6) ib. ἀρτεμιδώρου
| γραμματικοῦ ἐπὶ τῇ ἀϑροίσει τῶν βουκολικῶν ποιημάτων (Bus-
» semaker [scholia in Theocr.] IV p. 2) ib. ἄλλος ὁ yîos
ϑεόκχριτος — ἐφελχυσάμην (Bussem. V p. 2) 44 Ἰστέον
ὅτι εἰδύλλιον λέγεται — τὸ εὐφραίνων (Fr. III F p. Ὁ); subic.
Σημείωσαι ἐπὶ αἰγῶν αἰπόλια. ἐπὶ βοῶν βουκόλια. ἐπὶ 7r90-
βάτων ποίμνια. ἐπὶ συῶν συβύσιαἡ —ib. Πᾶσα ποίησις τρεῖς ---
ὑχεερόγγον (sic) τῆς ποιήσεως (Fr. IV A p. Ὁ ib. Εἰδύλ-
Mov λέγεται — εἴρηται εἰδύλλιον (Fr. III G p. Ὁ ib. ar-
/ a JP, ΧΦ
#4, 4 ΠῚ È - “ἘΠ
eli ας in Theoer. ‘ayll ἢ (A. lè ὑπόϑεσις — cd ἔστι
γνωστόν; Fr. p. 13); tum: ZANE ἐν τούτω τῶ εἰδυλλίω SIA ù
τὸ τοῦ αἰπόλου ὄνομα 44" scholia in Theocr. Bussem.
p. 3, 1 ll. 17-20 et Il. 25-29 ib. Πῶς βουλικὰ Sic) ὕπε-
στράφησαν --- ὑπέγραψαν (Fr. III D p. 6) ib. Εἰδύλλια
λέγονται — οἱ λόγοι (Fr. III H p. 7) ib. Πῶς οὐκ ἐπι-
γράφονται --- ὑπεγράφησαν εἰδύλλια (Fr. INI E p. 7); subic.
Πῶς οὐκ ἐπεγράφη ἕν tO εἰδυλλίω τὸ τοῦ αἰπόλου ὄνομα.
ἀλλὰ τοῦ ποιμένος διὰ τὸ μέλλειν παρεισαχϑῆναι τὸν ποιμένα
κρειττόνως τῇ καλάμη φϑεγγόμενον ib. Ἰστέον ὅτι ὁ ϑεό-
χριτος — τοῦ φιλαδέλφου (Fr. I B p. 4) ib. quaedam de
titulo idyll. I (ϑεοκρίτου ϑύρσις ἢ @d7 Sic). τουτέστιν ὃ βου-
λόμενος ϑύρσιν ὑπογραφέτω --ὀ ὡδὴ τὸ μέλισμα τὸ φϑεγγό-
uevov) 45 Epigramma εἰς βουκολικήν (Fr. VI p. 8 = Bus-
sem. VI p. 2) ib. scholia nonnulla in Theocr. idyll. I
vv. 1-8, ex. gr.: Bussem. p. 4, 1 lin. 29 sqg.; p. 4,2
lin. 39 sqg.; p. 5,1 lin. 14 sqg.; p. 4,2 lin. 48 sqq.; etc.
Chartac., cm. 29 X 20,5; ff. 1-42” 42 (vac.), 43-45, 46-50 (vacua); —
s. XV. In verso folio, adiecto in principio custodiae loco: ἀλβέρτου
niov (sic) χαρπαίων ἄρχοντος xt]jua | Theocriti Bucolica. F. 42": Tewo-
γῖος ὃ βάλλαϊς adiect.] πλακεντίνος {κέν antea scriptum erat) ἔγραψε.
147. (II E 14)
2 Theodori Metochitae capita philosophica et historica mi-
scellanea, @' (= prooemium) — γ΄ usque ad v. πρὸς ἀλέξαν-
doov τὸν βασιλέα ἑπιτετιμηκότα περὶ τούτων αὐτῶ. ὡς nec
plura. Reliqua supersunt in cod. 240 f. 134 sqq. 11 <Dio-
nysii Halicarn. Antiqu. Rom.; [I 66] p. 48 lin. 41 — [IV 15]
p. 203 lin. 46 Kiessling et Prou) δ᾽ ἐν αὐτῆ πολιτευόμενον
σχιλῆϑος — ἃς αὐτὸς φυλὰς καὶ τὰς ἀστυκὰς (tum spatium
vacuum).
Chartac., cm. 29 X 20,5; ff. 1 [titul.], 1" (vac.), 2-5 [index capitum
phil. et hist. Th. Metochitae], 6-7 (vacua), 8-109, 109"-110 (vacua);
5. XVI scripserunt duo librari: a {Andreas Darmarius] = ff. 2-5
8:10; ὃ = #f. 11-109”.
148. (II E 15)
1 «Georgii Scholarii) orationes II-III ad synodum (Migne
160, 440 sqq.) 29 Nicolai V PM. ad Constantinum Ro-
31.8.90
si ι nina - Lo, i τὰ
ἤρα ἐν {ὁ NI "|. MVTINE ἥ Let SITR rà
Cia E Sui: ἊΨ pit) ἧ Al
ΩΣ
Chartac., cm. 29,1 X 20; ff. 1-37, 315-88: (vacua), 38" [Sermones
« de pace et ep<istu)le quaedam Nicolai V]; s. XVI. F. 25 supplevit re-
centior librarius. ‘ Male feriatus homo dum codicis folia cultro exae-
quat, lineas integras in imo margine et nonnulla verba in exter. mg.
ff. 254- 27-36) perdidit ’ (Gab.).
149. (II E 16)
2 Porphyrii in Harmonica Ptolemaei commentarius, omisso
prooemio (Τὴν μουσικὴν — τοῦ ἤϑους ποιεῖ) 38 Marini
| philosophi in Data Euclidis praefatio (Gregor. Oxon. 1703,
pp. 453-459) 42 Euclidis Data (ib., pp. 461-529); subic.
᾿Αλλὰ δὴ συναμφοτέρων τὸ x) τοῦ αὐτοῦ τοῦ γβ δοϑέντι μεῖζον
ἔσται ἢ ἐν λόγω ete.; f. 77" [σζ] dià τῆς ἐπαγωγῆς κατα-
σκευάζει ὅτι tace διδασκαλία ἐκ τιρουτεαρχούσης γίνεται ἑνώ-
σεως — τῶν μερικῶν γνώσεων τὰς καϑόλου πιστοῦνται. ἀληϑὲς
οὖν τὸ ἀξίωμα 78 Aristotelis Analytica Posteriora, cum
commentario [' Marini’ f. 1° delet.] (ὅτε διττὸν το μανϑά-
νειν τὸ μὲν ἐπὶ τοῦ διδάσκειν — καὶ στερεοῦ. διὰ τῶν ἀτό-
μων εἴληττται), et nonnullis scholiis margin.
Chartac., cm. 28X 21; ff. 1" (vac.), 1°-126, 126-131” (vacua), 191";
s. XV. F. 1": Τοῦ Fewoytizwr(d)t{ov) ἄρχοντος ἀλβέρτου πίου χτῆμα cum
indice latino manu librarii Alb. Pii exarato; tum notula qua recen-
tior librarius perperam contendit commentarium in Ptolem. Harm.
f. 2 sqq. non esse Porphyrii. F. 131": Γεωργίου τοῦ perda ἐστὶ τὸ βιβλίον.
150. (II E 17)
Manuelis Moschopuli grammaticae artis methodus ab initio
usque ad v. {πδόϑεν μοῦσα. παρὰ τὸ μῶσϑαι τὸ ζητεῖν. ζη-
τητικὴ γάρ ἐστιν ἡ μοῦσα. καὶ ἀπὸ ζητήσεως nec plura.
Chartac., cm. 28,5 X 19,8; ff. τ (vac.), 1" [Prosodia Graeca Manu-
scripta Auctore Anonimo, tum recentior. m. idest incerto), 1-75, 76 (vac.);
ymo, ip ) i ῃ
ΠΡ ΟΥΑΙ
151. (II E 18)
1 Excerpta ex Galeno et curationes variae 1) Claudii
Ptolemaei Harmonicorum libri III, praemissis unicuique
Studi ital. di filol. class. IV. 9
[Ὁ
507. imp..epi tula de unione ETRE Pheodoro ds:
| interprete. (M. ib., 1201-1212) 81" Bessarionis encyclica
. ad Graecos (M. 161, 449-480). |
x
- 3 PRI
ἥν libro indicibus; ‘ in AA Ἂ- Ἀπὸ: apping antur ΠΝ mu- di:
sicae quales exhibet ex codice Colbertino saec. XI Montfau-l N ᾿
conius <Palaeogr. gr. p. 357)’ (Gab.) 57 Cleomedis de
motu circulari corporum caelestium libri II; subiciuntur
[ff. 84‘-87"] adnotationes variae variisque recentioribus ma-
nibus exaratae, quarum plurimae de rebus astronomicis.
Chartac., cm. 28,6 X 21,1; ff. 1" [index], 1‘-111 (vacua), 1-87, 87”
(vac.); s. XV.
152. (II E 19) i
2 Dionis Chrysostomi: De regno orationes I-IV (subic. Geor-
gii Vallae adnotatio: νῦν ἀπώλεσάς μὲ περάνας τὸν λόγον.
ποῦ δ᾽ ἔνϑεν ἀλέξανδρος ἐκπέφευγε σε); 98 Diogenes sen de
tyrannide; 37" Euboicus seu Venator; 51 Diogenes seu de
virtute 54" Excerpta varia physica ex Aristotele, manu
G. Vallae exarata 58 Piutarchi de musica 15 Por-
phyrii in Harmonica Ptolemaei commentarius (p. 189 sqq.
Wallis; des. in v. «09 οὕτως τὰ αὐτῶ ἀρέσκονται τίϑησιν. ὧν
ἀπ᾽ ἄλλης ἀρχῆς, τὴν ἐξήγησιν ποιησόμεϑα).
Chartac., cm. 28 X 19; ff. 1-55, δ -ὅ1 (vacua), 58-132, 182-188
(vacua); s. XV. F. 1" Τεωργίου τοῦ βάλλα ἔστι τὸ βιβλίον ; 1" index;
2 sup. mg. ᾿Αλβέρτου πίου χαρπαίων ἄρχοντος χτῆμα, tum Γεωργίου τοῦ
para ἀνδρὸσ εὐγενοὺσ za) σοφοῦ τὸ βιβλίον : x manu librarii Alb, Pii
exarata. F. 2" ornamenta.
153. (II E 20)
Triodium a dominica publicani usque ad festum sanctorum
omnium (τριωδίου ἔναρξιν edlbya Ira. ἀπὸ τελώνου ete.;
τῆ xvoraxti)) ενὴ (sic) ἀναγινώσκεται τὸ ἱερὸν sdalyyé)AKtov)
τοῦ τελώνου --- εἰς τὰς πράξεις τῶν ἀποστόλων ἀπὸ τῆς ἀρχῆς
τοῦ βίβλου: a ἀμήν). ᾿
Chartac., cm. 28,5 X 20,5; ff. 1-282, quorum 223-280 binis columnis
exarata, 279-280 recentiori manu scripta, 281-282" vacua; s. XV. Fo-
lium membran., in principio adiectum, ex vetustiore cod. depromtum,
praebet aliùs triodii fragmentum (9{s0)s τοῦ ἰζσραδὴλ. évoîs επισχέ-
waro ἡμᾶς avatohj — ὅπως γνώσι ue Fe0)v ἐπιτῆς γῆς βαδή | nec plura).
P. 282": Diuine Laudes ad usum grece eccl<esi)e. 4
« « u «
MVTINENS. 152-155. 483
154. (III E 1)
1 Anastasii Sinaitae quaestiones XXII (Prima est Τί ἐστι
τὸ σημεῖον ete. = Migne 89, 329; extr. ‘Anrddertis ὅτι τὸ ϑεῖον
Pa
Das
È καὶ ἀγγελικὸν τὸ ἱερατικὸν ἀξίωμα. καὶ ὅτι ἀδύνατον ἀνακρί- 3
i γεσϑαι ἱερεὺς ὑπτὸ λαϊκοῦ etc.) 70 Commentarius in Can-
i ticum canticorum; insunt scholia φίλωνος, γρηγορίου νύσσης, |
È διδύμου, ἀϑανασίου; praemittuntur: ἐχ τοῦ εὐσεβίου εἰς τὸ ;
: i
:
ἄσμα τῶν ἀσμάτων (Acue ἀσμάτων διὰ τοῦτο καλεῖται --- τὰ
ὅμοια οὐτοῖς ὁμοίοις συνάπτων κατὰ νοῦν + tum rubr. Ἔχει
δὲ τὸ βιβλίον στίχους, oms:); 13° ὑπόϑεσις εἰς τὸ ἄσμα τῶν
ἀσμάτων, συμμιγὴς (φιέρώσας τίς τῷ ϑεῷ τὸ ἑαὐτοῦ φρό-
γημα — καὶ ἡ κοίτη ἀμίαντοςν; T4" ἐκ τῶν γρηγορίου τοῦ νύσσης
σύντομος ὑπόϑεσις (Ὅσοι λευσχημονεῖται (Sic) τοῖς καϑαροῖς —
προδιαγράφει δὲ τοῦ εὐαγγελίου τὴν δύναμιν); {Ὁ ῥήσεις κατὰ
2 Ν. ΠΙΆ,
μέλος ἑβραϊκαὶ. ὧν ἡ δήλωσις γέγραπται πρόχειρος (Tinti ὅρασις
εἰρήνη — ϑαλπῖιὼϑ, ἐπάλξεις ἢ ὑψιλὰ) 122 Andreae Cae-
sariensis archiepisc. commentarius in Apocalypsim, prae-
misso indice capitum (Migne 106, 211-457); cf. cod. 190 f. 319.
Chartac., cm. 30,5 X 20,5; ff. 1" [index], 1” (vac.), 1-68, 69 (vac.),
‘0-95, 95-96 (vacua), 97-98 [ex alio cod. depromta], 99-101 (vacua),
102-119, 120-121 (vac.), 122-124, 124" (vac.), 125-246, 2467-247 (vacua);
s. XVI totum scripsit Andreas Darmarius (f. 68”: | Διαχειρὸς ἀνδρέου
νταρμάρου τοῦ ἐκ μονεμβασίας ἥτις χαλεῖται ἐπίδαυρος. ἐτελλειώϑη τὸ παρὸν
1 βιβλίδτιον : +). Ff. 180, 182”, 202 imagines pictae ad Apocalypsim spe-
, ctantes. F. 95": Queste due carte mancano in vno delli volumi greci,
cioè nel libro intitolato Eusebius in Cantica quale e ligato insieme con
Anastasio, de Vita Christiana et Andrea super Apocalypsim /et in loco
de queste due scritte sono restate due carte bianche /imperciò sara bisogno
di incolarui queste due scritte con destrezza et tagliar fuori quelle «due
bianche cuero quel volume sia rimandato tutto et si farano scrivere queste
due carte su quelle bianche / per non lasciar il libro imperfetto /.
i
PE e e RA, O
bd 155. (III E 2)
1 Anastasii Sinaitae Anagogicarum contemplationum in
Hexaemeron libri undecim [om. XII] (latine ap. Migne
189, 851 sqq.) 198 γνεοφύτου πρεσβυτέρου ἂζ (= μοναχοῦ»
χαὶ ἐγχλείστου, πρόλογος εἰς τὸ dona τῶν ἀσμάτων (Τὰ ἐν
τῷ ἄσματι τῶν ἀσμάτων φαινόμενα — τοῦ νυμφίου χζριστο)ῦ,
καὶ ἀληϑινοῦ ϑῴεο)ῦ καὶ σζφωτῆγρζο)ς ἡμῶν cum doxol.)
200 <Procopii Gazaei) Commentarii in Canticum canticor.
A
}
|
Ὡς ως ΟΝ
e
“€
484 CODICES GRAECI
inde a v. Ksiuevov:- ἡ νύμφη. Φιλησάτω pe ete. usque ad
finem (Migne 87, 1548 B — 1753) 302" eiusd. Commen-
tarii in Salom. Proverbia (cfr. Migne ib., 1221 sgq.); prae-
mittitur f. 299" περὶ παροιμιῶν [mg. ἐξ ἑτέρας Bî1 (Σοφὸς
μὲν δαζυϊ) δι πεπαρρησιασμένως εἰπὼν --- καὶ λιμοῦ μαστιγω-
μένου, ἄφρων πανουργότερος γίνεται) 406 Salomonis Ec-
clesiastes (praemittitur argum. τοῦ α' xsg., adiciuntur scho-
lia marg.); 416" Sapientia.
Chartac., cm. 30,3 X 20,3; ff. 1-192, 193-197 (vacua), 198-431,
432-436 (vacua); scripserunt duo librarii: a s. XV = ff. 1-192; ὃ (Geor-
gius Tryphon]= ff. 198 sgg. (f. 431": «φν' (= 1550) ἀπριλλζίουΣ ἅ
ἐπληρώϑῴη» τὸ παρὸν βιβλζίονν, τὸ èrovouatduler)ov εἰς τὸ doua (sic,
non δόγμα Allen) τῶν ἀσμάώτων τοῦ σοφοῦ σολομῶντος διαχειρὸς χαμοῦ
γεωργζίουΣ τρῦφῶν καὶ oi ἀναγινώσκοντες αὐτὸ εὔχεσϑαὶ (sic) μοι διὰ
τὸν κζύριο)ν : A). F. 199": Ἱστέον ὅτι ἡ παροῦσα βίβλος ἀντεγράφη ἐξαν--
τιβολζίουΣ λίαν πεπαλαιωμένου. ὅϑεν χαὶ ἐν πολλοῖς τόποις καὶ στοῖχος
χαὶ ἐπέκεινα παρείληπται ἄγραφος, da τὸ ur) ὅλως φαίνεσϑαι. καὶ ἕτζε)ρον
ἀντιβόζλιον μὴ εὑρίσχεσϑαι, ἐδείκνυτο δὲ ἐν αὐτῶ ὅτι πρὸ τῆς ἄντικρυς
ἐνάρξεως, εἶχεν TGUSEOOIA, τινεὶ ἀναγκαιοτάτην. ire σὺν ἄλλαις
τισὶν εὐνοίαις, καὶ περὶ τῶν τῆς ἑρμηνείας διδασκάλων, καί γε τὸν πώντων
τὰς ἐξηγήσεις ὑφ᾽ ἕν ἐν συντόμω συντάξαντα. ταῦτα δὲ τῷ τοῦ χαιροῖ
unzer παλαιωϑείσης τῆς βίβλου ὡς εἴρηται, τέλεον ἔφϑαρται, χαὶ ζημίαν
οὐ τὴν τυχοῦσαν τοῖς ἀναγιγνώσχειν ἐθέλουσιν προεξένησεν. διὰ τοῦτο
γοῦν τὸ παρὸν φύλζλονΣ ἐνθάδε κατελείψαμεν ἄγραφον, καὶ εἴ που τις
ταῦτα εὕρηται. μὴ ὀκνήση ϑεῖναι χἀνταῦϑα, καὶ ἐν τοῖς ἄλλοις μέρεσὶ τοῦ
βιβλίου τὰ ἐλλείποντα ἀναπληρῶσαι. οὕτω γὰρ ποιήσας, λήψεται τὸν μισϑὸν
παρὰ τοῦ μισϑαποδότου y(oroto)ù τοῦ Feo)ù ἡμῶν. ἀμήν.
156. (III E 3)
1 Iohannis Vecci Epigraphae (Migne 141, 613-724) 81 Nili
Cabasilae Thessalonic. episc. De SRO Sancto: interca-
lantur capita [f. 298] τοῦ αὐτοῦ. ὅτι οὐκ ἔστι λατίνοις συλ-
λογισμοῖς χρωμένοις. ἀποδεῖξαι) τὸ πινζ(εῦμ)α τοἅγιον. ἔκ τοῦ
υἱοῦ ἐχπορευόμενον (“οιπὰ δὲ οἱ συλλογισμοὶ. οἷς τοσοῦτον
ἰσχύος μέτεστιν ete.), οὐ [f. 819] λατένων κεφάλαιων λε΄ ete.
(Τοῦτο δὲ καὶ ἐξ ἀναντιρρήτων λόγων, δῆλόν ἐστιν. ἐν γὰρ
τοῖς πράγμασιν ete.); de quibus cf. Oudin. III 917
Chartac., cm. 30,3 X 20,3; ff. I (vac.), 1-79, 195-80 (vacua), 81-371;
s. XVI scripsit totum Andreas Darmarius (f. 79 + ἐν ἔτεσὶ παρὰ ἀν-
δρέου, νταρμάρου τοῦ Enidevorotov ἀαφξ' (= 1560) μηνὲ σεπτευρίῳ, λ΄:
+ τέλος). F. 811": is, 75, E νικα.
È ὁ PN etto Homiliae I-XLIII (al. XLIV) ino
| evang. Matthaei (Migne δῦ, 13-464): ‘ praeit <ff. 1-4) index
omnium homiliarum exhibens evangelii textum et singu-
larum initium, attingitque summam orationis moralis, qua
Chrysostomus homilias concludere consuevit, uti admonet
sequens nota initio epitomes praeposita: Ἐπειδὴ ἔϑος ἦν τῶ
μακαρίω ἰωάννη τῶ χρῴ(υσοστόμωΣ, μετὰ τὸ ἑρμηνεῦσαι τὸ
mag αὐτ(οῦ προτεϑὲν εὐαγγελικὸν ῥητὸν. sic ἡϑικὰ κατα-
παύειν τὸν λόγον. ἀναγκαῖον ἐνόμισα καὶ παρ᾽ αὐτοῦ ἐν τῶ
ἠϑικῶ καταπλάτος εἰρημένα. ev συντόμω προτάξαι. ἵνα ἔχη
ὁ βουλόμενος τὴν δύναμιν τοῦ παντὸς ἠϑικοῦ. ἀπόνως καὶ ἐν
συντόμω εὑρίσκειν: ᾿ (Gab.).
Chartac., cm. 80,4 X 20,4; ff. 1" [index manu P. Loschi exarat.],
I" (vac.), 1-4, 5 (vac.), 6-386, 386” (vac.); 5. XVI scripsit Andreas
Darmarius.
158. (III E 5)
Michaelis Glycae epistulae LV: prima est ad domn. Iohan-
nem Sinaitam monachum ete. (Migne 158, 648 sqq.); extr.
est de Iuda etc. (ib., 904 sqq.); cf. Krumbacher in Sitzungsber.
der bayr. Akad. 1894 p. 399 sq.
Chartac., cm. 30,2 X 20; ff. 1-3, 4-5 (vacua), 6-308; s. XVI scripsit
A. Darmarius (f. 304: αὕτη ἐγράφη ἡ παροῦσα βίβλος, ἀπὸ χειρὸς ἀν-
δρέου νταρμάρου, τοῦ ἐχμονεμβασίας. χαὶ εἰ οὐκ ἔχει ἀληϑὲς μέρος εὖὔχε-
σϑαι. δτὶ 0 γράφων παραγράφει: +). F. 1 sup. mg. ὡραῖον πάνυ τὸν
ϑέλοντα σπεύδειν (manu A. Darm. exar.), tum πίναξ τοῦ παρόντος βι-
βλίου οἷο.
159. (III E 6)
Philippi Solitarii Dioptra. Praemittuntur: 2 πρόγραμμα
τοῦ πανσόφου καὶ ὑπερτίμου κυρ μιχκαὴλ τοῦ ψελλοῦ. Εἰς τὸν
βίον τῆς διόπτρας (Χροεῖσσον gua) ὀλίγον τῷ δικαίῳ ὑπερ-
πλοῦτον ἁμαρτωλῶν πολὺν — καὶ ἄλλοις ἄλλα παρόμοια πολ-
᾿λάκις συντέτακται: + τέλος τῆς προϑεωρίας); ὃ Ἐπιστολὴ πρὸς
“μοναχὸν φιλόπονον, φιλίππου ἐν μονοτρόποις ἀλιτροῦ. καὶ τας-
σεινοῦ. καὶ ξένου (Τῇ κελεύσει σοῦ εἴξας --- καὶ τῆς βασιλείας
ἀπόλαυσις); 3" στίχοι τοῦ mat)o(ò)s καὶ συγγραφέως (Πρὸς
‘RIA
#. n
eè
pr
i ἰὼ νὰ
vi "è lata z dip δὴ
ΑΣΑ ὃ μὴ ἀκ το — τοῦτο φρονῶ, ΣΡ “λέγω =
4” προϑεωρία τοῦ φιαλίτου ἐπὶ τῇ παρ᾽ αὐτοῦ ΤΕΣ διορ- si
ϑώσει τῆς διόπτρας. προτροττῆ τοῦ μαχαριωτάτου μῴητλροπο-
λίτου μιτυλήνης κυρ διονυσίου. ᾧ πί(ατ)ρὶς πελοπτόνησος. 8ὖ-
ζώιτος δὲ τὸ ἐπώνυμον (Ὅτι μὲν ἡ τῆς διόπερας ἥδε βίβλος --
χρῶ γὰρ δῆλον καὶ ὃ φερεκύδης φησίν + τέλος τῆς προϑεω-
ρίας φιαλίτου); 4+-6 sqq. index et summa capitum ex re-
cens. Phialiti ?) uniuscuiusque libri. Incipit Dioptra f. 170:
Κλαυϑμοὶ καὶ ϑρῆνοι βέλτιστε φιλίππτου μονοτρόπου. Διειλεγ-
μένου, κάλλιστα πρός γε ψυχὴν αὐτόϑεν: (Πῶς κάϑη. πῶς
ἀμεριμνεῖς etc.) ‘ Psellus, vel quivis alius, suas notas vete-
rumque PP. sententias adiecit, quarum breviores in margine
sunt appositae, prolixiores in contextum sunt receptae, ita
tamen ut a Dioptra nullo negotio internoscantur ’ (Gab.). —
Latine ap. Migne 127, 709 sqq. Cf. cod. 42.
Chartac., cm. 80,5 X 20,4; ff. 1 (vac.), 2-177, 177-178 (vacua);
BREVI scripsit totum A. Darmarius (f. 169": -| ἐν ἔτεσὶ παρα ἄν-
δρέου νταρμάρου τοῦ ἐπιδαυριότου. api (= 1560) μηνὶ σεπτευρίῳ τε: +).
Ἐ160, (III E τὴ
᾿Αϑανασίου ἀρχιεττισκόπου ἀλεξανδρείας περὶ τῆς ἁγίας ἐνυπτο-
στάτου καὶ ὁμοουσίου τριάδος, seu S. Cyrilli Alexandr. episc.
Thesaurus (Migne 75, 9-659); subiciuntur: 241" Μαρτυρίαι
ἀπὸ τῆς Isias γραφῆς di ὧν ἐστιν ἰδεῖν ὅτι γεννητὸς ἐκ πῴα-
t)oò)s ὃ υἱὸς. καὶ οὐχὶ πεποιημένος (Ἡ σοφία φησὶ πρὸ τοῦ
αἰῶνος ἐϑεμελίωσέ σε — καὶ τὸ πνζ(εῦμ)λα μου ἐφέστηκεν ἐν
μέσω ὑμῶν); 251" Athanasii Alexandr. episc. expositio fidei
(Πιστεύομεν εἰς πατέρα — τὰς τῶν αἱρετικῶν βλασφημίας),
quae non concordat cum edita ap. Migne 25, 200-208.
Chartac., cm. 29,8 X 19,8; ff. 1-254, 254" (vac.); s. XV.
161. (II_ E 8)
“Ἱαμασκίου {immo Simplicii) comment. in Aristot. libros de
caelo, ab initio usque ad v. διελεῖν τὸ ὑποχείμενον (p. 323° 7
Karsten); cf. Heiberg p. vI.
Chartac., cm. 28,5 X 19,5; ff. 1-278; 5. XIII-XIV.
MVTINENS. 160-164. 457
\ *162. (III E 9)
{Buthymii Zigabeni Panoplia) Καὶ πάντα μὲν - οἵ, ἀντῖ
ἀγάϑων τοῦ ἁγιωτάτζουΣ πάπα ῥώμης, VA qov τάξιν EU modvro .
καὶ τοῦτο ἀλεξάνδρου δὲ μεγάλου 7/4 (Migne 180, 20 sqq.).
Praemittitur index capitum.
Chartac., cm. 28,5 X 20; ff. 1-278; 5, XIII (2).
163. (III E 10)
1-4 + 290-290 [recentior. m.] quaedam biblica vel ascetica
5 Gregorii Nazianzeni) orationes theolog. I-V (Migne
36, 12-172); epistulae CI-CII (M. 37, 176-201); orat. XXV
(M. 35, 1197-1225), XXXIV (M. 36, 241-256); Gregorii
Nysseni? Cf. M. 37, 385 sqq.) ad Evagrium monachum de
divinitate (Xgodoov ce ϑαυμάζω ete.); (Greg. Nazianz.)
orat. XX (M. 35, 1063-80), XXXII (M. 36, 173-212), VI
(M. 35, 721-752), XXIII (ib., 1152-68), XXII (ib., 1132-52),
XXXIII (M. 36, 213-237), XXXVI (ib., 265-280), XXVI
(M. 35, 1228-52), XVII (ib., 964-982); cum scholiis margin.
256 Nonni Abbatis) collectio et explanatio historia-
rum, quarum meminit Greg. Nazianz. in orat. XXXIX [in
S. Lumina], XLIII [in laudem Basilii M.], IV-V [adv. Iu-
lianum] 270 Gregorii s. Georgii Cyprii laudatio S. Geor-
gli (M. 142, 300-345).
Chartac., cm. 29,3 X 20,3; ff. 1-255, 255” (vac.), 256-290" [binis
columnis exar.], 290-295; scripserunt tres librarii: a 5. XIV = ff. 5-255;
bs. XV (9) ΞΞ Β 256-2907; ὁ s. XVI = ff. 1-4-|- 290-295. F. 5: Rune
librum ego fr. franciscus grecus pdicator (non peccator Allen) emi in
insula rhodi et uwalet aureos 5 (non 9 All.
164. (III E 11)
11 <Orphei lith. vv. 29-62) ναὶ μὲν καὶ ϑήρεσσιν ὄρεσι ---
danuocsviv ἀτίουσι͵ —1-10+12-26+-85-86" Orphei hymni;
26 ὕμνος κοινὸς (Χαῖρε ϑεῶν μῆτερ πολυώνυμε — χαῖρ ὕπατε
ζεῦ); ib. εἰς ἀϑηνᾶν πολύμητιν (Κλῦϑι μου αἰγιόχοιο διὸς ---
οὗας ὑπόσχες); tum Ἐς δία ὀρφικὴ ϑεολογία, sc. Orph. fragm.
VI vv. 10-43 (ζεὺς πρῶτος — μέρμερα ῥέζων) ap. Mullach I
pp. 168-169; quibus subic. propertius | Intonet arguto pectore
calimachus 28. Callimachi hymni 50 Homeri hymni III
7 ἐς % 4 Ra
Mr ἢ - ΧΧΧΠΙ Cale, subic. 84: pù pesto Ds (δεῖσ sped Le —
ζεὺς), sc. Hom. epigr. I Baum. 91" varia gramm. variis
recentioribus m. exarata: a ἀγιεὺς δὲ ἐστι, κίων εἰς ὀξὺ na
yov — σὺ μέμνησό μου <scholia ad Aristoph. Vesp. 875,
p. 457* Diibner); ὃ ἀγυίλαον, ὄνομα κύριον | &yzbàn εἶδος
ἀκοντίου — τῆς σκηνῆς τοῦ μουσέως (sic); e ὁμηρίδαι οἱ τὰ
ὁμήρου ὑποχρινόμενοι --- ἐντεῦϑεν ὁμήρους φασὶ γενέσϑαι;
d ὅμηρος ὃ ποιητὴς μέλητος τοῦ ἐν σμύρνῃ ποταμοῦ -- μετὰ
τὴν τροίαν ἅλωσιν ἐνιαυτοῖς ὕστερον, vi; € πονήματα δὲ aù-
τοῦ ἀναμφίλεκτα, ἰλιὰς καὶ ὀδύσσεια — κοσμήτορα ϑεῖον ὅμητ
ρον; 7) πρόκλου | δοϑέντα χίοις εἰς ὁμηρείαν, ὅμηρον κληϑῆναι
οἱ δὲ ἀπὸ τῆς — yoyias (510) dè ὃ Zsovtîvos εἰς μουσαῖον
αὐτὸν ἀνάγει.
Chartac., cm. 29,5 X 20,6 <sic) ; ff. 11-4- 1-10 + 12-92, 92° (vac.);
5. XV seripsit Georgius Valla (f. 84": γεώργϊοσ ὁ cid {βάλλας ex
corr.) πλαχεντίνος {πλακεντῖνος ex corr.) ἔγραψε). F. 11": ᾿Αλβέρτου
miov χαρτιαίων ἄρχοντος χτῆμα cum indice latino. Cf. Hollander in
Jahrbb. f. Philol. 1892 p. 544.
165. (III E 12)
1 Συναγωγὴ λέξεων συλλεγεῖσα ἐκ διαφόρων βίβλων ete.
((ςἄδαπτος. ὃ ἀπροσπέλαστος. παρὰ τὸ ἅπτω — ἀπὸ τοῦ
ὀψωνέω ὀψωνῶ. δηλονότι, οἱ τὰ ὄψα ὠνούμενοι. ὄψον γὰρ τὸ
προσφάγιον.: δόξα σοι yKouor)é τῶ δόντι τέλος. 1); cf. ex. gr.
cod. Bonon. Univ. 3559 et cod. Laur. Conv. Soppr. 146
[‘ Studi ital.’ I 160, III 429] 204 ζώων τετραπόδων καὶ
πετεινῶν φωναι (sic) (Ἐπὶ κύκνου, ἄδειν --- Ἐπὶ ἀμαξῶν τε-
τριγέναι); οἵ. ᾿ Studi ital.’ I 75 sgg. 204 περὶ τοῦ HERO
ὅπως ragà τοῖς πταλαιοῖς dpr (Tòv μῆνα oi Tad εἰς
τρία διήρουν --- αἱ μὲν νόνναι ἀπὸ τῆς ξ΄ τοῦ μηνὸς. oi δὲ
εἰδοῖ, ἀπὸ τῆς 18%") 204" περὶ συντάξεως ῥημάτων (mg.
ἀρχὴ τοῦ @) ᾿γάλλομαι, δοτικῆ. τῆ χαμευνία ἠγάλλετο. ἀντὶ
τοῦ ἐτέρτπτετο — ὡραΐζομαι δοζτικῆδ. ὠτακουστῶ, γεζνικῆν.
ὠφελῶ, αἰζτιατιχῆν) 06 περὶ τῆς εὑρέζσεως) τῶν στοιχείων
(Τὸ ἄλφα. πρῶτον τῶν ἄλλων στοιχείων. ἀπὸ τῶν ἐβραίων
ξ DO τὸς CRE ;
τοῦτο λαβόντες oi ἕλληνες — καὶ ἡ β΄ τῶν παραλειπομένων.
iI ς enti, | x e e n È ΄ -
καὶ ἡ a" καὶ β΄ τοῦ ἔσδρα) 206" λέξεις ἀναγκαῖαι μερι-
καὶ (ντίρησις καὶ ἀνασχευὴ διαφέρει. ἀντίρησις μὲν λέγεται,
ἂν
FO
Wi;
ΩΝ
DI
*I
| φρέἕέπεται ὃν τῆ συνϑέσει, καὶ τότε οὔ; ib. περὶ τοῦ πῶς δεῖ
net
> MVTINENS. 1656.
ne v εἰς λεπτὰ τομὴ — καϑόλου δὲ προγύμνασμα,
ἄσκησις μετρίων πρὸς μειζόνων erriogwoiv τιραγμάτων)
207 Excerpta gramm.: a ἕτερα παραγγέλματα ταμέγιστα συμ-
βάλλοντα εἰς ὀρϑογραφίαν (Ὅτι ἐν τοῖς ἀρσενικοῖς ὀνόμασιν,
ἀκολουϑεῖ πολλάκις κατὰ τὸ ἀντίστοιχον ete.; tum ἀρχὴ τῶν
ἀρσενικῶν; 211 περὶ ϑηλυκῶν; 212 περὶ οὐδετέρων ὀνομάτων:
214 περὶ ἐπιρρημάτων; 214" περὶ τοῦ δὶς 24; ib. πότε τὸ 7
διαιρεῖν τὴν λέξιν ἐν τέλει ὀρδίνων; 215 περὶ τοῦ ἐφελκυστι-
κοῦ v; 10. περὶ τῶν ἐγκλινομένων; ib. περὶ τῶν τονιζομένων
λέξεων ete.); ὃ 218“ περὶ πνευμάτων (Πρὸ τοῦ λεξιχοῦ, τῶν
ν᾽ z x > x S » - ΄
πργευμάτων σημειωτέον ταῦτα. Ἐπὶ τῶν ὀνομάτων, τῆς εὐϑείας
τὸ πνεῦμα, φυλάττουσιν ete.; 219 τὸ ἃ πρὸ ἑαυτοῦ. Τὸ @ πρὸ
ἑαυτοῦ, ψιλοῦται ἀεὶ. ἀαρὼν ἄατπττος ὃ ἀπροσπέλαστος καὶ τὰ
λοιπὰ — -χαὶ ταῦτα γὰρ Wiodvrar. σὺν τούτοις καὶ ὠρίων);
ὁ 222 χανόνες διάφοροι περὶ πνευμάτων (Πᾶν φωνῆεν λῆγον
εἰς 0, ἐπιφερομένου δασέως, {ψιλοῦται — πλὴν τοῦ οὗς ἄρϑρου
ὑποταχτικοῦ. οὗτος. καὶ οὕτως ἐπιρρήματος); d 222 ἀρχὴ σὺν
ded περὶ συντάξεως τῶν ὀχτὼ μερῶν τοῦ λόγου (Οκχτώ εἰσὶ
πάντα τὰ μέρη τοῦ λόγου ete.; 223 περὶ πλαγιασμοῦ — χκατέ-
ογνῶν σου. ἐπέγνων. σου); e 225 περὶ σολοικισμοῦ καὶ περὶ βαρ-
βαρισμοῦ (Ἀρκεῖ ταῦτα περὶ συντάξεως δημάτων — ὃ δὲ σο-
᾿λοικισμὸς ἐν λόγω); f ib. περὶ γραμματικῆς (Ταῦτα τοίνυν
τηρῶν, κατὰ τὴν τέχνην βαδίσεις --- καὶ τὴν τῶν ἐϑνῶν ἐνη-
λαγμένην ὁμιλίαν); g ib. περὶ στοιχείων (Ιστέον ὅτι τινὰ τῶν
συμφώνων — - καὶ τὸ p καὶ χ τοῦ 3, κατὰ τὸν αὐτὸν λόγον):
h 225" περὶ συλλαβῆς (συλλαβή ἐστι συνέλευσις --- οἷον πά-
τροκλέ μοι δειλῆ τιλεῖστον κεχαρισμένε ϑυμῶ); i ib. quaedam
᾿ς de accentu verbor. εἶμι, ἵημι, εἰμί; [226 Τάδ᾽ ἐν συνόψει σοι
> - 3 ΄ Ἂν τς =. FARO
παρ ἡμῶν ὦ φίλος, | Γραμματικῆς ἕνεκα τῆς πολυπλάνου. |
σε δ᾽ οὖν σοφίσαι κἀμὲ καισῶσαι πλέον, | Î) τοῦ sod πηγαία
RO.
μόνη cogia:-) k 226 ποσαχῶς λέγεται ὃ λόγος (Ἰστέον ὅτι
λόγος σημαίνει πλεῖστα τινὰ ete.); l 221) περὶ ἀμεταβάτων
δημάτων; 291“ περὶ ἀπροσώπων δημάτων; ib. περὶ ὀνομάτων;
232" περὶ συνδέσμων; ib. περὶ ἄρϑρων; 233 περὶ ἀντωνυ-
μιῶν; ib. περὶ μετοχῶν; 299) περὶ προϑέσεων ; 1b. “τερὶ πτώ-
σέων 234" Περι σχημάτων καὶ τρόπων οἷς χρῶνται οἱ di
togss [mg. περὶ δητορικῶν σχημάτων] (Τρόπος ἐστὶ λέξις ἢ
PPT
edo ἐκ τῶν κατὰ φύσιν αὐτῆς͵ μετ. mesi ἰσὶ dè » "δι e 6.)
255 ὀνόματα γῆς καὶ μερῶν αὐτῆς; 235" τῶν τῆς πό, is st
μερῶν; μερῶν τοῦ οἴχου; δενδρῶν (sic) χαὶ μερῶν αὐτῶν; anni.
temporum; ἐργαλεῖα γεωργῶν; ὀνόματα οἰκημάτων διαφόρων; Ὁ
ὑδάτων; 236 ζώων; δούλων; μισϑῶν; βασιλέως χαὶ ἀρχόντων; È
περὶ βουλῆς; 236" ὀνόματα δένδρων καὶ βοτανῶν; τῶν τοῦ di: 3
ἀνϑρώπου μελῶν; 237 consanguinitatis graduum; 237" νηῶν
χαὶ μερῶν αὐτῶν; darrtov καὶ τῶν αὐτου (sic) σχευῶν; ζω-
νῶν ete. 238” quaedam περὶ στιγμῆς 299 excerpta :ιο
metrica : tI
Chartac., cm. 29 X 21,5; ff. 1-241, 241"-243 (vacua), 244-245; 5. XV.
Ff. 244", 245" imagines variae corporis humani ad caput περὶ cro-
μάτων τῶν τοῦ ἀνθρώπου μελῶν (f. 236") spectantes. F. 245": Γεωργίου
χοῦ βάλλα ἐστὶ τὸ βιβλίον.
166. (II F 1)
Gregorii Nazianzeni orationes (Migne) I-III, VII-VIII, VI,
XXIII Χ ΧΙ ΤΙΝ ΧΙ ἈΠ ΜΗΣ
Membran., cm. 81,4 X 22; ff. 1-102; s. XV. F. l": ex thessalo-
nica costantinopolim et inde venetias hic liber aduectus € 1486 sic) a
dno Georgio ualla; tum: Gxorg**s X'gaerus (Ὁ) Cretensis e *hythym*;
1” Τοῦ ἐπιφανοῦς ἄρχοντος ἀλβέρτου πίου τὸ βιβλίον cum ind. 1a :
»
e.
bd
167. (II. F 2) :d
Τοῦ ἐν ἁγίοις mar)oKò)c ἡμῶν κυρίλλου πατριάρχου ἀλεξαν- v
δρείας, πιερὶ ζώων ἰδιότητος καὶ φυτῶν, διὰ στίχων. πρὸς τὸν
τῆς κωνσταντινουπόλεως πατριάρχην κὺρ σέργιον (Ὁ παντὸς
ἔργευ --- καὶ σοφὴ πανταιτία: τέλος καὶ τῶ ϑζεδῶ χάρις |
Χριστὲ δίδευ πονέσαντι τεὴν πολύολβον ἀρωγήν"); sc. Georgii
Pisidae Hexaemeron pp. 603-662 Hercher.
Chartac., cm. 30,5 X 21,4; ff. 1, 1” (vac.), 2-37, 38-40 (vacua); Ὁ
s. XV. Τὸ 1’: x***x de squinternati; tum recentiss. m.: Georgiî Pi-
sidis seu Pisidae ete. Carmen de Proprietate Animalium etc. De Cyrillo
ef. Fabric.-Harl. VIII 613 n.
168. (II F 3)
1 Ioh. Philoponi comment. in Aristotelis de anima È
291° [recentior m.] ἀεὶ γὰρ λέγομεν νοεῖν. οὐκ ἐπὶ τοῦ ἑνὸς —
ἊΝ
AR
tI
Vi
ti AR
n 1 A 4 ch ᾿ di Lis
| MVTINENS de 66-16 Not
sà
4 N te, ῖ
ν Pay
gua NERI ἜΡΩΣ
e de ἐπὶ πάντων, doro καὶ ἀεὶ ζῆν tori |
τὸν ἄνζϑρωπ)ον οὐ διὰ Σωχράτους ἀλλ᾽ ὅτι --- πανταχοῦ γὰρ
τῆς διδασκαλίας ἀπὸ τῶν σαφεστέρων καλὸν τὴν ἀρχὴν ποιή-
Pa) σασϑαι. H50 τοῦ νοῦ οὖν διδάξας ἦλϑεν ἐπὶ τὸ νοητὸν :
Chartac., cm. 31 X 21; ff. 1-285, 286-291" (vacua), 291-292; 5. XV.
169. (II F 4)
_ 3 Epistulae: Libanii (Wolf) 19-27, 1160-1162, 1128, 1163-
. 1164, 29-78, 1165, 79-353, 1590, 354-392, 1155, 1038,-1166,
1096, 1153, 1039, 293, 394*?-412, 1167-1168, 1132, 1169-1170,
Mit, 1139, 1115, 1100, 1171-1172, 1141, 1173, 1140, 1174,
1142, [f. 103] Τατιανῶ: ὃ (Οὐ χαίρειν ἡμετέροις γράμμασιν —
Micca γοῦν ἔχοντι μεῖζον), 1175, 414-415, 1603, 417-644,
646, 645, 647-671, 1588, 672*-1030, 1092, 1120, 1176, 1089,
1177-1181, 1125, 1098, 1182, 701, 768°, ‘787, 809, 824, 863,
#96, 1045, 1031, 1134, 1136, 1135, 1035; [£. 241) μαι είς
| (Hercher) 97-98, 101-104, 113-118, 59, 122, 124-147, 105, 73;
[f. 253] Mithridatis 15 (pp. 177-178 H.) et Bruti 30, 66-68,
| 38-34; [f. 254] Phalaridis 572; [f. 9541 Pythagorae 95:
[ἢ 257) Phalaridis 110 inde a v. μὲν γὰρ ἵνα μὲ }ίνηται
(p- 441 lin. 11 H.), 120, 118, 121, 94, 109, 148, 111-112, 96,
— 99-100, 106; [f. 260] Bruti 1-16, 29-30, 51-58, 17-20, 31-32,
—_ 69-70, 35-50, 21-28, 59-65 268 Georgii Choerobosci de
| tropis et figuris poeticis, ab initio usque ad v. οἶνος μ᾽ ἔπεισε
Ἢ δαιμόνων ὑπέρτατος καὶ ὅσα τοιαῦτα (Walz VIII pp. 802-812
da lin. 9) 273 περὶ πόδων sic) καὶ μέτρων (Ἐπ μέλλοιμεν
| ἐμμελῶς etc.), ut in cod. 63 f. 184; tum excerpta metrica
| {ex scholiis B ad Hephaest.), rhetorica ete., in his Τοῖς
tv ποιητῶν βύβλων κατάρχεσθαι μέλλουσι δέον εἰδέναι περῶ-
τὸν τὰς τῶν ποιητῶν διαφορὰς — καὶ διατί λέγεται λυχόφρων,
dà τὸ αἰνιγματωδῶς καὶ ττανούργως λέγειν. καὶ γὰρ οἱ λύκοι
᾿ πανοῦργοι.
AR
bi
i
ut
Chartac., cm. 31,1 X 21; ff. 1-2" (vacua), 2" [index latinus],
3-240, 240” (vac.), 241-254, 255-256 (vacua), 257-285, 285-286 (vacua);
5. XV-XVI scripserunt tres librarii: a = ff. 3-240", ὁ = ff. 241-254,
| c= ff. 257-285". Cf. Studemund Jahrbb. f. class. Philol XCV a. 1867,
Rie p. 612 sq.; R. Forster, De Libanii libris mss. etc. p. 6.
ie
Ὧν
170. ar F 8 ΠΟΥ
Theophylacti Bulgariae a en in D. Paul i di Ἐ
epistulas (Migne 124, 235 sqq.): ‘ comment. in epist. ad
Hebraeos commentariis in epistulas secundam ad Corinthios
et unicam ad Galatas interiacet ’ (Gab.).
Chartac., cm. 81 X 21; ff. 1-518, 519-520 (vacua); 5. XV.
171 (II :b)
1 Theodoreti episc. Cyrensis interpretatio in psalmos (Mi-
gne 80, 857-1997) 282 eiusd. interpretatio in Canticum
canticor. Praemittuntur prooemium (Migne 81, 28-48);
291" ἑτέρα ἑρμηνεία κατὰ παράφρασιν τοῦ ἄσματος τῶν ἀσμά-
τῶν συλλεγεῖσα ἀπό τε τῶν εἰς τοῦτο ἑρμηνειῶν τοῦ ἁγίου
γρηγορίου νύσσης. τοῦ ἁγίου νείλου. καὶ τοῦ ἁγίου μαξίμου
(Ἐπειδὴ καὶ τὰς παροιμίας --- ἀπὸ τοῦ νομιζομένου τὸν πόϑον
ἡμῶνγ; ib. ἑτέρα ἐξήγησις εἰς τὸ ἄσμα τῶν ἀσμάτων ἐξηγηϑὲν
παρὰ τοῦ Welloò, διὰ στίχων πολιτικῶν ( Ἐπείπερ τὸ φιλομα-
ϑὲς τὸ σὸν ὦ στεφηφόύρε -- ἀλλ ἀπαρξόμεϑα λοιπὸν σύν γε
ϑεῶ τῶν λόγων).
Chartac., cm. 30,3 X 20; ff. 1-280, 281 (vac.), 282-442; scripserunt
duo librarii: a = ff. 1-280, ὃ [A. Darmarius] = ff. 282-442 (f. 442":
+ ἐν ἔτεσι παρὰ ἀνδρέου νταρμάρου τοῦ ἐπιδαυριότου. αφξ' (= 1560) :
μηνὶ σεπτευρίῳ. χϑ: — ἐν ἐνετιῶν: -).
172. (II F 7)
1 Sermones XXIV de moribus ex S. Basilii Magni operibus
selecti per Symeonem Metaphrasten. Praemittitur omnium —
sermonum index; subicitur [f. 0e]: Ὁ ἄξιος τῷ ὄντι λογοϑέτης ᾿
τοῦ δρόμου. ὃ ἐν ἁγίοις ἐκεῖνος συμεὼν ὃ μεταφραστὴς, τοὺς
σιροτεταγμένους xd λόγους συνέϑετο. συλλέξας ἀπὸ τῶν τοῦ È
μεγάλου βασιλείου πάντων λόγω τὰς πρυσφόρους χρήσεις: ἡ
105” Iohannis Damasceni oratio de iis qui in fide dor-.
mierunt etc. (Migne 95, 248- 277) 115 [mg. ἑἰαννου 9 xf].
«Cosmae Vestitoris) Ἐγχώμιον εἰς τὴν ἐπάνοδον τοῦ den pe vanni n
τοῦ ἐν ἁγίοις mat)o<ò)s ἡμῶν ἰωζάννλου τοῦ χρυσοστόμου
(Ἤκχουσται πάντως --- συνοικεῖν μετὰ ϑεοῦ καταξιοῦται cum
doxol.) 120” [mg. γοεμβρίῳ 17] Symeonis Metaphrastae) |
mi
ΠῚ
MVTINENS. 170-173. 493
Bios καὶ πολιτεία Ioh. Chrysostomi (Καὶ πάντων μὲν — ἧς
γένοιτο πάντας ἡμᾶς ἐπιτυχεῖν cum doxol.) 195 [mg. Tò
σαββάτω τῆς ἀκαϑίστου] (Theodosii Zygomalae?) “Ζιήγησις
ὀφέλιμος ἐκ παλαιὰς ἱστορίας συλλεγεῖσις καὶ ἀνάμνησις δη-
λοῦσα τοῦ παραδόξως γενομένου ϑαύματος ἡνίκα πέρσαι καὶ
βάρβαροι τὴν βασιλίδα πασῶν πόλεων τὴν κωνσταντινούπολιν
φημὶ ττεριεξκύκλωσαν. οἱ καὶ ἀπώλοντο. ἡ δὲ πόλις ἀσινὴς τη-
ρηϑεῖσα πρεσβείαις τῆς ϑζεοτόγ)κου. ἑτησίως ἔκτοτε ἄδει εὐχα-
ριστήριον ἀκάϑιστον τὴν ἡμέραν κατονομάζουσα. Εὐλόγησον
π(άτ)ερ: (Ἐν τοῖς χρόνοις ἡρακλείου -- καὶ τῶν ἀπορρήτων
ἀγαϑῶν ἐπιτύχωμεν. χάριτι καὶ φιλανζϑρωτιδία τοῦ x<voio)v
cum doxol.) 202 [mg. Τῇ aykia) καὶ uCe)y(&)An) παρα-
σχευῇ} Georgii Mytilenaei oratio εἰς τὰ ἅγια πάϑη τοῦ xv
οίοδυ ἡμῶν ἰζησολῦ y(oroto)d. Εὐλόγησον πζάτ)ερ (Σήμερον ὃ
κύριος ἡμῶν — τὰ ἄχραντα αὐτοῦ πάϑη, ζωὴν αἰώνιον. ὅτι
αὐτῶ τερέττει etc.)
Chartac., cm. 30,5 X 21,5; ff. 1" [index manu P. Loschi exar.),
I” (vac.), 11" [index sententiarum et rerum in cod. notabilium], 11°1v”
(vacua), 1v” [index gr. imperfectus], 1-204, 205 (vac.); s. XV. F. 194":
(®)w97 ὁ ἔχων, ἐλεηϑὴ ὁ γράψας. δόξα σοι ὃ FKeo)s ἡμῶν δόξα σοι.
«ἫΣ μὲν χεὶρ 1) γράψασα. σήπεται τάφῳ. ἡ δὲ γραφὴ μένει, εἰς χρόνους
πληρεστάτουσ: --- (I)hews ἔσο μοι κζύριδε ἰζησοδῦ χῴριστ)ὲ ἐν τῇ τῆς
χρίσεως ὥρα. ἀμήν: +
173. (II. F 8)
1 Manuelis Bryennii Harmonicorum lib. I-ITI (pp. 359-508
Wallis) 60 Aristidis Quintiliani de musica lib. I-III
(pp. 1-164 Meibom.) 86” <«Bacchii Isagoge) Movorxì) τίς
ἔστιν εἴδησις — οἷον ἄωτον (sic) πίτυος στέφανον (pp. 292-316
Jan) 108 εἰσαγωγὴ τέχνης μουσικῆς βακχχείου τοῦ γέροντος
(H μουσικὴ τέχνη καὶ πᾶσα ἡ μελοποιία συντετάχϑαι φαίνε-
ται -- χρῶνται δὲ τῆ αἰσϑήσει κριτηρίω ἄλλων οὕτως: a
|©|H|z]| cum diagramm. mg.); subic. 110 Τῆς μουσικῆς
ἔλεξε βακχεῖος γέρων. τόνους τρόπους. μέλη te καὶ συμφωνίας ---
ταύτης προσῆκεν οὐδαμῶς εἶναι ξένον; tum hymni in Musam,
in Solem, in Nemesin (pp. 460-473 Jan) 112 (Pseudo-)
Herodoti Vita Homeri 119” Iuliani imp. Caesares
(pp. 306-336 ed. Weidm. Lips. a. 1696); 129 de Constantii
494 CODICES GRAECI
imp. rebus gestis, ab initio usque ad v. ἐνομίζοντο τῶν
ϑεῶν παῖδες. δῆλον dè ἐνθένδε (pp. 49-82 C, 6 ib.).
Chartac., cm. 29,3 X 21,8; ff. 1[membr.; 1" vac.; 1" ᾿Αλβέρτου πίου
zagnaimv ἄρχοντος χτῆμα cum indice lat., et Γεωργίου τοῦ βάλλα ἔστι τὸ
βιβλίον delet.), 1-141, 141-144" (vacua), 144" [Γεωργίου ete. πὖ in f. 1", sed
non delet.); s. XV scripserunt, ut mihi videtur, duo tantum librarii:
a= ff. 1-61", d= ff. 61" sqq. Cf. C. Jan, Mustîci scriptores gracci, p. 4.
174. II F 9)
3 diagrammata astronomica 3" quaedam geometrica:
a Τὸ ὑπὸ τῆς ay καὶ Yi, ἴσον ἐστὶ τῶ ἀπὸ τῆς γὸ τετραγώ-
γου -- εἴημεν ἂν εὑρηκότες ὀρϑῶς, μοῖ λα' γ' 4"; ὃ διὰ τοῦ
σιροτέρου ϑεωρήματος, εὑρέϑη ἡμῖν εὐϑ ἡ τὰς λ' uo — διὰ
ταύτης τῆς μεϑόδου πλείστας εὐϑείας εὑρήσεις 4 Claudii
Ptolemaei Quadripartitum, praemisso epigr. οἶδ᾽ ὅτι ϑνητὸς —
ἀμβροσίης = Anth. Palat. IX 577 Dibner 259 a δέον ὃν
τὰς ἐποχὰς τῶν καϑ' ἑκάστην ἐπαρχίαν ἐπισημασίας ἀξίων πό-
λεων ἐπισκέψαι κατὰ μῆκος — - ἐπὶ τὸν ἰσημερινὸν πρὸς ἄνα-
τολὰς; ὦ πλάτος πόλεως λέγεται 7) περιφέρεια — ὧς ἐν ταῖς
σεληνιακαῖς ἑτηρήϑη ἐκλείψεσι 259" Claudii Ptolemaei
Carpus ad Syrum 262 Petosiridis epistula ad Nechepso
regem (Περὶ τῶν κατακλινομένων ἐν ἀρρωστίαις εἰ ῥήσονται ---
ὄργανον ὑπέργειον ἀστρονομικὸν); οἵ, Fabricium Bibl. gr.
1. III 22, 7 et 9. Subiciuntur: 263 Ἑτέρα ψῆφος περὶ δια-
γνώσεως ἀῤῥδώστων εἰ ἀναστήσονται ἢ τεϑνήξονται καὶ ποίαν
ἡμέραν τελευτῶσιν οἱ εὑρισκόμενοι εἰς τὸν τοῦ ϑανάτου λαχμὸν
(Ἐὰν ἐν κυριαχῆ ἢ τετράδι κατακαιϑῆ τις --- ἡ τεταρτή, De
ἡ πέμπτη A); ib. Ψῆφος διαγνωστική, ζωῆς καὶ ϑανάτου
(Made πὸτέ κατεκλίϑη ὃ ἄῤδωστος — ἔνϑα γράφει y°/ ζωὴ
σκότος ὑττεργῆν); tum diagrammata duo astronomica: a Τὸ
brrto γῆς ἡμισφαίριον; ὃ Τὸ ὑπὸ γῆς ἡμισφαίριον.
Chartac., cm. 29 X 21,5; ff. 1-2" (vacua), 2" (index latinus], 3-257,
257‘-258 (vacua), 259-264, 264-266 (vacua); 5. XV scripsit totum
G. Valla (f. 257": Γεώργιος ὃ βάλλας πλαχεντῖνος ἐξέγραψε ἐν ἑνετίαις
ἔτει ἀπὸ ϑεογονίας αὐπη' {= 1488) ποιανεψιῶνος {|| δεχάτη ἱσταμένου).
175. (II F 10)
Galeni de naturalibus facultatibus lib. I-III
Chartac., cm. 18,8 X 20,5; ff. 1-61; s. XV.
MVTINENS. 174-179. 495
176. {Π ΠΕ)
Euthymii Zigabeni) commentari: DE in psalmos; 225 in
decem S. Scripturae cantica.
Chartac. cm. 29,3 X 20; ff. 1-237; a. 1464 scripsit Antonius quidam
ὡς v NEA Ca 3 = , x LA. x [AAA c DA
(£ 237" rubr. Sé τῶν ὠδῶν τέλος σὺν Me) δὲ dyiw: + ἕξαςχιλε
népure τῶν λυχαβαντ. | δὺς ὁ τετρακὸς καὶ τῆς ἑἕἑχατοντάδος. | ἑβϑδομή-
, a 2 2 ὦ 9 n > x
— zovta χαὶ dio οὐχὶ πλέον. | δεκάτης καὶ δευτέρης èvdiatiovns . | εἰχοστὸς
” , Libia sa > sh ΄ 5 . ’
χαὶ ὄγδοος ἡλίου 20475. avtovio τλήμονὶ καὶ tpisa9hiw:).
*177. (I F 12)
Toh. Zonarae historiar. epitome.
Chartac., cm. (ca) 29X 20; ff. 1-11, 1-563, 563-566" (vacua),
566-567; 5. XIV. Historiarum initium usque ad v. χαὶ #É7298 νῶε
χαὶ ἡ γυνὴ αὐτοῦ. καὶ οἵ υἱοὶ αὐτῶν, ab alia τὰ. in ff. 1-1 iterum de-
scriptum est. F. 563": Γεωργίου τοῦ βάλλα ἔστι τοῦτο τὸ βιβλίου. F. 566”:
Zonara | Iste liber est mei ymmummmmmuu.; tam ᾿Αλβέρτου πίου xag-
παίων ἄρχοντος χτῆμα cum oper. titulo latine. F. 567 quaedam inepte
conscribillata.
178. (II F 13)
1 <Theophylacti Bulgariae archiep.) commentarii in Marci,
Lucae et Iohannis evangelia (Migne 123, 492 sqq.)
244 lunarum cyclus pro hebraeorum paschate.
Chartac., cm. 29,5 X 22; ff. 1-245, 245" (vac.) [inde a f. 114 binis
«columnis exar.]; s. XIV. F. 1 sup. mg. χῴριστ)δὲ προὴἡγοῦ τῶν ἐμῶν
o Xe
vI χά
πονημζάστων, tum . Monocondylia, quae f. 69" Allenius vidit,
non inveni.
179. 0Π| Ὁ. 1).
2 Περὶ τοῦ γένους τῶν φατεμιτῶν | Ιστέον ὅτι ἡ φατὲμ —
ò δὲ μάσαλμας διὰ ξηρᾶς (sc. Constantini Porphyrogeniti
de administrando imperio capp. XV-X.X = pp. 68-74 lin. 11
ap. Bandurium Imp. Orient. II Paris. 1781) ( 4 εἰς τὸ
ὄνομα τοῦ ϑ(εο)ῦ τοῦ ἐλεήμονος καὶ ἐλεοῦντος, ἐπιστολὴ πιέρσου
- È È)
τοῦ campari) σφαγανῆ. πρὸς τὸν μοναχὸν μελέτιον: ἡδελφὲ
ἠγαπημένε --- ἀπὸ ἀβραὰμ εὑρίσκεται. -ἰ- τέλος τῆς ἐπιστολῆς
καὶ ἀρχὴ τῆς ἀποκρίσεως πάνυ ὡραῖα: (Migne 154, 373-377)
9 {Iohannis Cantacuzeni adversus Mahometis errores
υἱὸς τοῦ ὃ. AGI Per ἂπ Ὁ
gaia al: Μέγας ὃ ϑζδὸς τῶν χριστιανῶν — καὶ τὰ ἐν αὖτ'
ἀποκείμενα ἀγαϑά. ἀμήν (Migne ib., 377-584).
Chartac., cm. 32,4 X 22,4; ff. 1" [haec tantum: Historia Saraci-
norum], 1” ἐδ ), 2-104; 8. XVI scripsit Andreas Darmarius.
180. (III F 2)
1 Alexandri Aphrodisiensis comment. in Aristotelis de sensu.
et sensili 58 <Michaelis Ephesii comment. in Aristot.
de memoria et reminiscentia) Εἰττὼν ἐν τοῖς Fre: wuyîs — he
ἀπὸ τῶν δακτυλίων.. :
Chartac., cm. 32,6 X 22,5; Ν᾿. 1-68, 68‘-70 (vacua); s. XV.
181. (III F 3)
Libanii rhetoris: Pro se ipso ob Antiochi defensionem; de
servitute; in eos qui doctrinam ipsius eludebant; ad im-
peratorem contra assessores magistratuum; invidus se de-
ferens; Orestes maternae caedis accusatus; [f. ὅ8 Nouos
ἦν μετὰ τοῦ τυράννου καὶ τοὺς reîdas ἀποσφάττεσθαι. ἕτερος
νόμος, τὸν τυρανγοκτόνον ὅ τι βούλοιτο αἰτεῖν. γυνὴ τὸν ἑαυτῆς
ἄνδρα τυραννοῦντα ἀποσφάξασα, εἰς δωρεὰν αἰτεῖ τοὺς παῖδας.
μελετῶμεν τὸν ὑπὲρ τῆς τυραννοχτόνου λέγοντα (Ἔδει μὲν ᾧ
τρῶες τὴν ete.; Reiskii Liban. IV 798. 799, 22 sqq.); ad Theo-
dosium imp. de seditione Antiochena; Socratis apologia;
invidus se deferens [ut sup.]; actio contra adulteros; ad
Eustathium Carem; ad Theodosium imp. post reconcilia-
tionem cum Antiochenis; ad Antiochenos de placanda Iu-
liani imp. ira; panegyricus Iuliano dictus; Patroclis ad
Achillem oratio; Caeci apologia; ad senatum (Ὅσοις μὲν ete.,
p. 30 sqq. Bongiov.); Basilicus, inde a v. @r0)grvevrss ἃ
μὲν ἐτύγχανον εἰδότες etc. (II p. 112 lin. 8 ab imo Morelli);
ad Icarium; adversus Icarium; adv. paedagogi On
cum corollario (p. 675 sqq. M.); in eos qui dicere nolunt;
ad Antiochenos pro rhetoribus.
Chartac., cm. 31,9 X 23; ff. 1-65, 65" (vac.), 66-113, 113" (vac.),
114-200, 200-201 (vacua); 5. XV. ‘ Incommodum gravissimunm et
nulla ope reparabile, quod codicis tam praestantis plures chartae
hic atque illic situ et iniuria defluxerint et interciderint ἢ (Gab.).
30.5.9
Ῥ
ἃ
MVTINENS. 180-185. 497
182. (III F 4)
4 Simplicii comment. in Aristotelis de anima Tal * τούτων
3 γοητῶν — τελειοτέρα); Ὁ. 3,1 — 329, 34 Hayduck (cf. p. V)
Εν: 200 ἐωάννου ἀλεξανδρέως εἰς τὸν τιερὶ ἱϑυχῆς ἀριστοτέλους
: καὶ ἀποσημειώσεις ἐκ τῶν συνουσιῶν ἀμμωνίου τοῦ ἑομείου
; μετά τινων ἰδίων ἐπιστάσεων (AC) τῆς ψυχῆς δυνάμεις --- ὅτι
j κατὰ ταύτην τὴν δύναμιν τὸ ζῆν Ev τοῖς ἐμψύχοις ὑπάρχει);
cf. cod. Riccard. 63 f. 41 [‘ Studi ital. ° II 515 sq.l.
: Chartac., cm. 31,1 X 21,6; ff. 1-3 (vacua), 4-301, 302-304 (vacua) ;
s. XV. In dala f. 3047 e «βγ-- κα e | «Bf — ta na-
σαν αὗται τῶν nunnovyyic εἰσὶ ἘΡΕΈ ον πλὴν τῆς κα ἥτιερ ἐστὶ μο-
γάδιον χαὶ τῆς ta vr (?). ἥτις ἐστὶ τριάσδιον.
183. (III F 5)
Iohannis Chrysostomi homiliae XLVI-XC in Matthaei
evang. (Migne 58, 475 sqq.).
Membran., cm. 31 X 22; ff. 1-306, binis columnis exar.; 5. XI.
Codex ‘ nitidissimus et integerrimus, primo folio excepto, quod fere
dimidia sui parte lacerum a secunda manu restitutum fuit; eadem
forte manu, eadem certe quidem aetate descriptus ac codex COXXX
— — Tituli et initiales rubricatae sunt. Tota scriptura subrubescit ’
(Gab.); de ceteris cf. Allen.
184. (III F 6)
1 Simplicii in Aristot. Phys. usque ad v. ὁ dè φιλοπονώτα-
τος αὐτοῦ (p. (95, 35 Diels; cf. Dielesii cod. E) 3(( [re-
centior. m.] Τῶν τοῦ ciutÀiziov λόγων εἰς τετραγωνισμὸν τοῦ
᾿ς χύκλου μέρος. ὃ δὴ ἔλειπε συγγράμμασι τοῖς εἰς τὸ @ βιβλίον τῆς
φυσικῆς ἀκροάσεως (Τινὲς — οὖσιν); p. 58, 25 — 69, 34 Diels.
È Chartac., cm. 812 Χ 21,8; ff. 1-367, 367'-376 (vacua), 377-382, d
382-385" (vacua), 385"; 5. XV. F. 385‘: κατάλογος drdriwr τῶν χαρ- :
τῶν τούτου τοῦ βιβλίου. «.β. ---ε.ζ. — W.au. — 00. πάντα πεντά- Po
φυλλὰ ἐστί, πλὶν BR ἑξαφύλλου. 2. 1.0.0.t.v.p.{.W.w.aa.il. τε- ᾿
τραφύλλων. χαὶ 0 δυφύλλου καὶ E μονοφύλλου : --- î
*185. (III F 7)
! ΓΠ Diodori Bibl. hist. libri I-V 84,1 Deda ad v. καὶ τῆς σίας
i τῆς παραϑαλαττίου κατέσχεν ta ζηΐ. — tnt]
S Chartac., cm. 30,3 X 20,4; ff. 1-215, 216 (vac.); 5. XV scripsit
«»_—Michael Apostolius (f. 215%: -- μιχαῆλος ἀποστόλης βυζάντιος. μετά τήν
. Studi ital. di filol. class. IV. 32
SI
ta
,
498 CODICES GRAECI
ἅλωσιν τῆς αὐτοῦ π(ατ)ρίδος πενία συζῶν, χαὶ τῆνδε τὴν βίβλον μισϑῶ ἐν
χρήτη ἐξέγραψεν : x). Singula ff. membran. adiecta sunt custodiae loco
in principio et fine; quorum in anter. recto legitur tit. Diodori ete.,
verso possessoris nomen: μουσούρου κτέαρ ἣν εὔτε τάδ᾽ ἐγράφετο.
186. (III F 8)
Joh. Philoponi in Aristot. 1]. de anima (Πέλλοντας ἡμᾶς ---
σεληροῦται) 307 sententiae variae (ὃν ἅπασι τὸ τέλειον ἀδύ-
γατον — ἐπιτυφλοῦται τὸ φιλοῦν περὶ τὸ φιλούμενον. τελάτωνγ).
Chartac., cm. 31,2 X 21,3; ff. 1-307, 801" (vac.); 5. XV. F. 307:
a β-- ες — λα. πᾶσαι αὗται τῶν χαρτῶν συζυγίαι εἰσὶ πεντάδια. πλὴν
τῆς λα. ἥπερ ἐστὶ τετράσιον.
187. {Π|1}0ὴ
Iohannis Chrysostomi epistulae COXXVII. Prima est = Va
Olympiadi (Δ. 52, 596 sqq.); extr. = I* Olymp. (ib., 549 sqq.).
cono cm. 30,3 X 20,7; ff. 1-8 (vacua; in f. 1" haec tantum:
Si, SO atto epistolae), 9 149, 150-156 (vacua); s. XVI scripsit
ae Darmarius.
188. (III F 10)
Iohannis Xiphilini patriarchae CPolitani homiliae L in
evangelia dominicalia totius anni; subic. 524" versus: Οὐ
μωσαϊκῶς πιρροσκϊὰν μόνον βλέπει, τὰ ϑητὰ ῥηματὰ τοῦ σοφοῦ
ξιφιλίνου. ὑψοῖ δὲ τὸν νοῦν μυστῖκαῖς ϑεωρίαις, εὐαγγελϊκὴν
ἀποδισκεύων χάριν:
Chartac., em. 30,5 X 20,5; ff. 1--τι (vacua), 1-524; 5. XVI. F. 524";
de
Prede) κα παροῦσα δέλτος, δῶρον τίμιον Keo), διαχειρὸς κἀμοῦ iwar-
νου πιζάνου εὐτελοῦς te καὶ ἀμαϑοῦς. καὶ οἱ ἀναγινώσχοντες εὔχεσϑέ μοι
διὸ τὸν xKvpio)v: x
189. (III F 11)
1 diagrammata astronomica 20 versus χριὸς προηγός ἐστιν
ἀρχὴ τοῦ χρόνου. | ζώων dè πάντων ζεῦξις ἐν τοῖς διδύμοις —
ὁ δ᾽ αἰγόκερως ἀγρίων παρρησία. | οἱ δ᾽ ἰχϑύες δήλωσις ἰχϑύων
γένους: x 3 Aristotelis vita (Ὁ ἀριστοτέλης τὸ μὲν γένος
ἦν μακεδὼν etc.), quam excipit synopsis logices aristoteleae
9 Porphyrii Isagoge Aristotelis: 22" categoriae;
τ Many. L'ad Mi % Ἦν
atta vizi
Si Π δὰ ΄ ἕ
MVTINENS. 186-190. 499
57 de interpretatione; 73° analyticor. priorum ll. II;
169" analyticor. poster. ll. II; 239" topicorum ll. VIII;
361 de sophisticis elenchis; cum nonnullis scholiis marg.
et glossis interl. 397 Michaelis Pselli paraphrasis in
._Aristotelis de interpretatione lib.) Πρὸ τῆς ἀχριβοῦς ἐχϑέ-
᾿ς σέεῶς τῶν προτάσεων — δφείλομεν κατατάττειν, τὸ τῆς ἀντιφά-
᾿ς σέεῶς ὄνομα. Subic. πᾶς ἄνζϑρωπ)ος πᾶν ζῶον --- οὐ πᾶς ἄν-
— ζϑρωπνος οὐ πᾶν ζῶον 405° excerpta philosophica: a Εἰ
μή τις ἐνίσταται λόγον καὶ πὴ δόξαν φάσκων τῶν τοιούτων
È. εἶναι — ὡσαύτως δὲ χαὶ ἐπὶ τῆ ς δόξης ἐροῦμεν; ὃ rubr. al
σϑησις ἐστὶ κατ᾽ ἀριστοτέλην LOCA ἀντιληπτεικὴ — τοῦ dè
ποσοῦ, τὸ μὲν ἐστι διωρισμόν. τὸ dè συνεχὲς (“Ζευτέραν ἔχει
τάξιν ἐν ταῖς κατηγορίαις --- καὶ τῆ ἐπιδιαιρέσει πάλιν ὕττο-
διαιρεῖ τὸ ποσὸν κατ᾽ ἄλλον τρόπον τινὰ); e rubr. Ἔτι τὸ μὲν
τετράττηχυ καὶ τὸ τετράπηχυ καὶ ἕκαστον 727;Ρ 2377 ὦ γὰρ
κυρίως φησὶ ποσὸν καὶ περὶ ὅσον ἐστὶ --- ἄρχεται δὲ τῆς ἂν-
τιπαραστάσεως ἐνταῦϑαλ); d rubr. ἔτι ἐὰν τιϑῆ τις αὐτὰ πόσα
᾿ς εἶναι. ἐάν τὲ χαὶ μὴ τιϑῆ οὐκ ἔστιν αὐτοῖς ἐναντίον οὐδὲν
«(0 δὲ λέγει. τοιοῦτον ἐστὶ — sò οὕτως ἀλλήλοις συμβάλλε-
σϑαι); e rubr. Ἔτι εἰ ἔσται τὸ μέγα καὶ τὸ μικρὸν ἐναντία, '
συμβήσεται τὸ αὐτὸ ἅμα τὰ ἐναντία ἐπιδέχεσθαι (Ἔχ τούτων 4
διὰ τῆς εἰς ἀδύνατον ἀπαγωγῆς — διὰ τοῦτο τὴν γῆν κάτω
ο΄ κοἶγαι βούλονται); subic. rubr. ἐνταῦϑα ἐστὶ τὸ τέλος τῆς
23223222 καὶ τὸ παρὸν σημεῖον Si; f Πρὸ τῆς τῶν πρός
᾿ς τι διδασχαλίας πέγτε ταῦτα χοὴ ζητεῖν — ὃ καὶ τυπτόμενος
ὑπὸ τοῦ τύπτοντος τύπτεται 409” quaedam de zodiaci è
signis (cf. f. 2")
Chartac., cm. 30,7 X 22,7 (ca); ff. 1-409; s. XIV. Ff. 1-8, 4055 sqq.
sunt altera m. exarata ; f. 58 supplevit recentior i
vai
1 Mb Ra
190. (III F 12)
| 1 Dionysii Areopagitae episc. Athen. De caelesti hierarchia
| ad Timotheum; intercalantur {(Maximi conf.) scholia; prae-
mittuntur: <eiusd. Maximi) πρόλογος (Corder. II p. xl sqq.); i
| 3" Ἐπισκεπτέον ὅτι xa) ἑτέρων αὐτοῦ πραγματειῶν μνήμην
ποιεῖται ἐν τῆ βίβλω — ἐν δὲ τῆ συμβολιχῆ ϑεολογία, τάδε
καὶ τάδε (cf. cod. 45 f. 148); 4 Οὗτος ὁ ἐν ἁγίοις ττζατ)ὴρ ἡμῶν
é
. μ +
siii i δι aa Lane
A i =
TRONI REANO
διονύσιος, εἴωθε λέγειν τελεστὰς Rn — xei soa ,
τικὴν καὶ ϑεωρητικὴν; 4" index capitum 42 eiusd. De
ecclesiastica hierarchia; intercal. Maximi scholia; praemitt. ic
index capitum et Pastyiastio capitis I dente τα usque
ad v. τὰ τῆς πίστεως μετὰ πίστεως (Corder. I p. 161) da >
78 eiusd. De divinis nominibus, cum Max. scholiis intere.; po
praemitt. epigr. Εἰς νόον αἰγλήεντα, index capitum et Pa- Bri
chymeris capitis I paraphr. ab initio usque ad v. καὶ ἐξηρη- Vi ΤᾺ
μένως τὸ ϑεῖον ἐστὶ (Corder. I p. 298 lin. 4) 170° eiusd.
De mystica Theologia, cum Max. scholiis interc., praemisso
indice capitum 176" eiusd. epistulae I-X (ut ap. Corder.), —
cum Max. scholiis interc. 203 Basilii Magni Antirrhe-
tici contra Eunomium I-V 269" eiusd. Capita XXX ad
Amphilochium 308" varia de sancto paschate, chrono-
logica etc.; περὶ τοῦ ἁγίου πιάσχα, ματϑαῖος ἔγνω ταυτὰ συν-
τεταχέναι: + Εἶτα τὰς μὲν ἄλλας τῶν ὑποϑέσεων ἃς τὸ πτρο-
astusvov ἀπταιτῴεῖδ σύνταγμα ete.; 914 χανόνιον δεικνύον, ἐν
σοίοις ἔτεσιν ἡ κατὰ τὸ νομικὸν πάσχα πανσέληνος ποία συ-
γέρχεται ποστῆ τοῦ μηνὸς ete.; 914" οἱ κύκλοι τοῦ ἡλίου, et
simil.; tum 318" prospectus concilior. contra haeret. (σίλ-
βεστρος | νίκαια | ἀρείου: κτίσμα τὸν υἱὸν βλασφημοῦντα —
ἀδριανός | νίκαια | εἰχονομάχων) 319 Andreae Caesarensis
archiepisc. Commentarius in Apocalypsim, praemisso indice
capitum (M. 106, 211-457); cf. cod. 154 f. 122 381 [re-
centior m.] S. Augustini ἐκ τοῦ πρὸς rérgov et Basilii M.
ἐχ τῶν κατευνομίου testimonia de processione S. S. ex Patre
et Filio 383" [recentior. m.] ‘ Anonymi annotatio in
crucis nomen, quod in commentario apocalypsis constare |
dicitur ex septem litteris ’ (G.): (Ελὗρον ἐν τῆ ἑρμηνεία
τῆς ἀπὸ καλύψεως. τοῦ ἁγίου iw(arr)ov τοῦ ϑεολόγου ete.;
tum ἱστέον καὶ τοῦτο. λέγεται σημεῖον γενέσϑαι τῆς συντελείας.
τὸ προτριἄάκοντα ἐτῶν, μὴ φανῆναι τὸ ἐν οὐζφραν)ῶ. τόξον:
Chartac., cm. 30,3 X 19; ff. 1" [index lat.], 1"-11 (vacua), 1-80,
80-81 (vacua), 82-197, 191-202 (vacua), 203-316, 317-318" (vacua),
918-981, 382 (vac.), 1 = 383 (383" vac.), 11 — 384 (384" quaedam con- —
scribill.); s. XIV. Adiecta sunt in principio et fine custodiae loco
singula ff. membranacea (A-B), ex cod. s. IX (Gab.) depromta, un-
. . . . TI 5 . . 5 » ἘΞ
ciali liturgica, quae dicitur, scriptura, binis columnis exarata; quo-
3
=
lb
dai
ui di, se n si
pe MVTI VENS. -1
Bro ti XPYCIMMOY. NPECBYTEPOY ἵερωςο-
| AYMUN KàI ΜΑΘΗΤΟΥ TOY GIWTÀYOY EYEYMIOY.
È τ ΗΝ EI (sic) TON àFION IWANNHN TON MPO-
i APOMON Kàl BÀMTHCTHN: x Ἦχος CAANIFTOC. AYPÀC
S MNIKHC ete.
*191° (II F‘13)
| 3 Epistulae: Euripidis (Hercher) I-V; 5 Hippocratis I-V,
_ XI-XVIII, XX; 16" Heracliti Ephesii τ VIII; 21 Diogenis
{ cynici IXXIX:; 27 Cratetis I-XIV; 28" | ora-
οὐ ΤΟ ΨΙΕΥΤΙ, I 29" λιβανίου ἐν τῶ ἐπιταφίω. Τὸν
dè, ὁ λαχὼν δαίμων, ἐκίνει πρὸς ἔρωτα λόγων = orat. X
u» 262 D Morelli; quibus subic. ἕν᾽ εἰ μὲν ἐν ἰδίωτου (sic)
μοίρα μείνειεν, ἔξει τὴν φιλοσοφίαν --- κοσμήσει τῆ φιλοσοφία,
τὴν βασιλείαν 90 quaedam de natura et moribus ani-
malium excerpta ex Aeliano aliisque, ut videtur, de hac
È re scriptoribus. Incip. Περὶ φαλάγγων. Φάλαγγες τὰ ϑηρία,
δῶρα ἐργάνης δαίμονος οὐκ ἰσασι etc. = Aeliani ΝῊ I 2. Des.
À ὅταν ϑεάσωνται νεχρὰν ἔχιδναν, oi dè ἐμπίπτουσιν. καὶ φαρ-
᾿μάττουσι τὸ κέντρον. ὅϑεν μοι δοχοῦσι μαϑεῖν καὶ οἱ ἄνϑρωποι
ἢ econo χαὶ τοῦτο οὐχ ἀγαϑόν: Ke)ò χάρις +
Chartac., cm. 29,4 X 20; ff. 1-2" (vacua), 2" [Τοῦ ἐπιφανοῦς @0-
χοντος dARSorov πίου χτῆμα cum ind. lat.], 3-58; 5. XV scripserunt duo
fplibrarit: a — ΤΕ, 3-18, b= ff. 19 sqq.
| 192. (III F 14)
ΟΠ πίναξ τοῦ παρόντος βιβλίου 5 <Sexti Iulii Africani
Kectoi, inde a cap. XXX usque ad finem = pp. 301-316 in
Veterum Mathematic. Opp. ed. Paris. 1693) ἄλλως fawe βέν-
᾿ς γον διαβάϑους — τῶν πλευρῶν τῆς φάλαγγος 22 [va] ὅπως
<
» χρὴ τὸν τῆς πτολιορχουμένης πόλεως στρατηγὸν πρὸς τὴν πὸο-
λιορκίαν τάττεσϑαι οἷο. (ib., pp. 317-330 [ἐπὶ τῶ στόματι
tod λιμένος] + 361-364) 43 [νβ] παρεκβολαὶ ἐκ τῶν στρα-
| φηγικῶν παρατάξεων. ττερὶ τοῦ ὅποῖον εἶναι δεῖ τὸν στρατηγὸν
1% (0 SE χαὶ ὀξὺν καὶ ἀνδρεῖον καὶ εὐεργετικὸν. καὶ
“n πρὸς τοὺς κινδύνους μὴ ὀκνοῦντα etc.); ‘ haec parecbolae nihil
aliud fere sunt quam sententiae militares Leonis imp. a
502 CODICES GRAECI
cap. 181 usque ad epilogi finem, et Polyaeni stratage-
mata ᾽ (Gab.) 13 νικηφόρου βασιλέως: x [Us"] περὶ κατα-
στάσεως ἀπιλήκτου. καὶ ὅτι ὃ στρατηγὸς ἀπὸ τοῦ πιλήϑους τῶν
ὁπλιτῶν ev ταῖς ταξιαρχίαις τεταγμένων. δύναται τὴν ὅλην
τοῦ ἀπιλήχτου διαγνῶσαι καὶ ἀπαρτίσας περίμετρον : x (Οἱ τῶν
στρατηγῶν ἄριστοι καὶ πολλὴν ἐμπειρίαν τῷ μαχρῷ χρόνῳ συλ-
si λεξάμενοι ete.) — [od] πῶς δεῖ ποιεῖν τὴν ἐκ τοῦ ἀπλήκτου
dh τοῦ στρατοπέδου παντὸς ἀποκίνησιν (desin. in v. ἐξίτωσαν
τοῦ ἀπλήχτου μετὰ τὴν ἑπομένων αὐτῶ παρατάξεων).
Chartac., cm. 28,1 X 21,1; ff. 1-76, 77 [diagramma ad Nicephori
imp. cap. περὶ καταστάσεως ἀπλήκτου ete.), TT" (vac.), 78-81, 81" (vac.),
82-86; s. XV.
el ul'itone
*193. (III F 15)
Luciani: 1 Phalar. I, inde a v. [lin. 11 3] {&y@)vexror τὸ
πλέον (cap. 6) usque ad v. βουληϑῆτε τοῦμον (c. 10); 2 Hip-
pias, inde a v. {ζστρατολπέδου μιᾷ νυκεὶ (c. 2) usque ad finem;
3 Bacchus; 5 Hercules; 6 de electro; 7 muscae encomium;
8‘ Nigrinus; 15 Demonax; 24 patriae encomium; 25° ver.
histor. I — [f. 34") II; 43" calumniae non tem. cred.;
r 48° iudicium vocalium; 50" convivium; 58 pseudosophista ;
61 cataplus; 67" Iuppiter confutatus; 71" Iuppiter tra-
goedus; 79" adversus indoctum; 84” de mercede conductis ;
93 rhetorum praeceptor; 97" de luctu; 99" de sacrificiis;
102 Gallus; 110 Prometheus s. Caucasus, ab initio usque
ad v. ἁπανταχόϑι paiverai) (c. 12); 112 dearum iudicium
[= super. deor. dial. X.X], inde a v. ἤρετο. διὰ μὴ χαλεπῶς
ἔπεχε ΟΣ (6. 4) usque ad finem; 113" pro lapsu in salut.,
ab initio usque ad v. ἀνάμεστον om. ἔτι) ὥοντό με (c. 1).
Membran., cm. (ca) 80 X 23; ff. 1-113; 5. XI (?). Cf. Nils Fre-
drik Nilén, Luciani codex Mutinensis, Upsala 1888.
194. (1 G 1)
Michaelis Ephesii comment. in Aristotelis: 7 de partibus
animalium ll. IV (ὥσπερ ἐν τοῖς ἠϑικοῖς — καὶ διὰ τὸ ἔχειν
ora, οὐδὲν δὲ πτηνὸν ὦτα ἔχει); 63 de incessu animalium (Τῆς
προκειμένης πραγματείας -- τὴν περὶ ψυχῆς πραγματείαν);
3” de generatione ERA Il Vv CH ta pbvda πραγμα-
SH tela) — ἀλλὰ διὰ τὸ ὑγιαίνειν, οὗ ἕνεκα τὸ Ersuev, ἐνταῦϑα
poor καὶ τὸ πάρον βιβλῶν, καὶ ἡ παροῦσα πραγματεία
A περὶ ζώων γενέζσεωςΣ καὶ εἰς αὐτὴν σχολαί: <P).
NT]
Mi,
Chartac., cm. 332X 232: ff. 1-6 (vacua; f. 2" haec tantum:
| Michaelis Ephesij glossae in primum lib. de partibus animalium), 7-82,
188" (vac.), 837-222, 222Y-226 (vacua); 5. XV.
195. (II G 2)
1 τοῦ μαγεντινοῦ: — [latinus titulus antiquus: Magentinus
È | in Porphyrium de quinque vocibus) (Ζ)ητητέον τὰ ὀχτὼ κεφά-
Ao τὰ εἰωϑότα ζητεῖσϑαι ἐπὶ πάσης πραγματείας --- οὐδ᾽ ἂν-
| φιστρέφει πρὸς τὸ brroxsiuevov καϑ' οὗ κατηγορεῖται, καὶ ποιεῖ
τὸ συμβεβηκός) 17 Iohannis Philoponi expositio in quin-
que voces ((K)aè τὸ πρὸς ὠφέλειαν μὴ μόνον τῶν οἰκείων
᾿μαϑι τῶν. ἀλλὰ καὶ πάντων τῶν ττερὶ λόγους ἑσπουδαχότων —
È οἷον τὸ λευχὸν καὶ τὸ μέλαν μιγνύμενα, ποιοῦσι φαιὸν); οἵ.
᾿ς 886 praef. δα Porph. Isag. p. xxxvuI sq. n. 91 Davidis
| philosophi χερολεγόμενα σὺν IKe)ò τῆς φιλοσοφίας, ἤτοι τῶν
È 8 φωνῶν (Οἱ τῶν τῆς φιλοσοφίας λόγων ἐρῶντες — δίφρου
| μὲν, τὸ καϑίσαι. νηὸς δὲ, τὸ πλεῖν. καὶ τῶν ἄλλων ἀναλόγως);
δ΄ οἵ. Busse 10.. Ὁ. χχχνι 866. 2530 diagrammata varia phi-
. losophica, vel διαιρέσεις (ἡ φωνὴ | τὸ εἶδος | ἡ διαφορὰ |
Ἢ τὸ ἴδιον etc.). |
Ἢ Chartac., cm. 83 X 23; ff. 1-16, 16" (vac.), 17-89, 89 "-90 (vacua),
| 91-234, 234" (vac.); 5. XV.
196. (II G 3)
II-VIII + 1-41" Acta Apostolorum 42 Epistulae: Iacobi;
. 52" Petri I-II; 68 Iohannis I-III; 86 Iudae; 93 Pauli [100]
ad Romanos, 142 Corinthios Eni 216 dala 230 Ephe-
sios, 243 Philippenses, 251 Colossenses, 259" Thessaloni-
ΟΠ censes I-II, 271 Timotheum I-II, 282 Titum, 285 Philemo-
| nem, 286" Hebraeos: omnes instructae sunt commentario;
| unicuique praemitt. argumentum et index capitum, Pau-
τῇ linis quoque [f. 93] Pauli vita (Παῦλος ἀπόστολος. ἑβραῖος
È ἢ μὲν ἣν τὸ γένος -- ὡς ἐν συντόμω εἰπεῖν αὔται), peregrinatio
de 4 " ἣ "' « τῷ ua
δ πὸ Siino ἘΜΈ: τ᾿ — τριάκοντα καὶ ), ma dal
γέρωνος τοῦ καίσαρος — τῆς τοῦ σωτῆρος ἡμῶν. n: χριστοῦ È
παρουσίας); subic. notae stichometricae. Cf. codd. 71 et 948, Ἷ
teu
Membran., cm. 32,7 X 22,2; ff. 1-8, 9-14, 15-61, 617 (vac.), 62-311; ὲ
quorum 1-8 -Ἐ- 9-14 -|- 15-30 unciali liturgica, 39-41 semiunciali, 42 mi-
nuscula scriptura, s. IX-X exarata sunt. Praemittuntur ff. 1-vim char-
tac. cm. 29X 21,4; intercalantur ΙΧ = 8bis chartac. cm. 28,2 X 21,2,
x = 14bis chartac. cm. 28,7 X 21,4; a recentiss. librario suppleta:
1" = index lat., 1" vac., I-vinm = Acta Ap. ab initio usque ad cap. V, 28
(τῆς διδαχῆς ΡΣ ΝΣ IX ΙΒ bis — Acta Ap. IX, 89 --- X, 19 (αἱ χῆραι κλαίουσι
— εἰπεν αὐτῶ τὸ. πν(εῦμλα, ἐδοῦ), x [1455] — Acta Ap. XIII, 36 — XIV, 3
(idia γενεᾷ ὑπηρετήσας — διδόντι σημεῖα καὶ τέρατα).
*197. (II G 4)
Eustratii, Aspasii, Anonymi, Michaelis Ephesit commen-
tarii in Aristotelis Eth. Nicomachea; Alexandri Aphrodi-
siensis quaestiones morales III, X et XXX. Singula re-
censet Heylbutius (Comment. in Ar. Graeca XIX p. vi,
XX p. vir; cf. Supplem. Ar. II 2 p. xxvi sq.)
Chartac., cm. 33 X 23; ff. 1-423, 423" (vac.), 424-432, 432" (vac.),
433-486, 486-481 (vacua); 5. XVI. F. 486": monocond. = σωϑο ἔχων.
ἐλεη ὃ γράφων; tum: Τὸ παρὸν βιβλίον πέρας εἴληφε, προστάγματι καὶ
δαπάνῃ τοῦ ἐχφανεστάτου καὶ λογιωτάτου χόμιτος ᾿Αλβέρτου πίου τοῦ χαρ-
παίων ἄρχοντος. χαὶ τὰ ἑξῆς.
Ἐ198, (II G 5)
2 Alexandri Aphrodisiensis in Aristotelis Meteor. librum III
(pp. 113-141 ed. Ald. a. 1527) 58 Cleomedis de motu cir-
culari corporum caelestium libri II (Tod κύσμου ττολλαχῶς -—
εἴλητετ αι) = 101 <Ammonii?) Ἐξήγησις μερικὴ περὶ τοῦ ἀστρο-
λάβου, σαφεστάτη καὶ σύντομος (Εἰ βούλει γινώσκειν τὴν τοῦ
ἀστρολάβου μέϑοδον ete.), additis capitibus iisdem (a-d) quae
in cod. Magliabech. 2 f. 161; cf. cod. 132 f. 13 105 περὶ
αἰσϑήσεως καὶ αἰσϑητῶν (Τῶν αἰσϑητῶν, τὰ μὲν χαϑ' αὑτά
ἐστι αἰσϑητὰ — ἡ γὰρ λογική ve καὶ διανοητικὴ δύναμις odca
καὶ αὐτῇ κριτικὴ, ἴδιός ἐστιν ἀνζϑρώπ)λουν; cf. Alex. Aphrod.
De Anima p. 40, 20 sqq. 115 περὶ τοῦ ποῦ τακτέον τὸ
ἡγεμονικὸν τῆς ψυχῆς. καὶ ἐν ποίῳ μορίῳ τοῦ σώματος (Ale-
xandri IS, De Anima p. 94,7 — 100, 17 Bruns); ce- ἡ
MVTINENS. 197-203.
| terum haec et quae praecedunt manaverint ex Iosephi Rha-
fi cendytae Synopsi.
Chartac., cm. 33 X 23; ff. 1 [index lat.), 2-103, 104 (vac. ), 105-116,
116 (vac.); 5. XVI scripserunt tres librarii: a = ff. 2-57, © = ff. 568-108,
Ὁ ΞΞΞ Τὸ, 105-116.
Ἐ199. (II G 6)
Toh. Philoponi comment. in Aristot. de anima (έλλοντας
ἡμᾶς — πληροῦται).
Chartac., cm. 32,8 X 28; ff. 1-312; 5. XVI.
*200. (II G 7)
. Toh. Philoponi in Aristot. Analyticor. prior. 11. II comment.
Ἤδη μὲν ἐν τοῖς προλαβοῦσι --- ἡ οὐκ ἐπί πλέον τὸ @. τοῦ β
ὡς τὸ β. τοῦ γ. ἀλλ᾽ ἶσα καὶ avrizzza ΟΣ. Τέλος | Πεπλή-
ρωται σὺν ϑεῶ τὰ σχόλια εἰς τὰ προτερὰ ἀναλυτικά.
Chartac., cm. 82,2 X 22,4; ff. 1-36 [37 deperd.], 38-92, 995-98
(vacua), 94-186, 186" (vac.), 187-189, 190-191 (vacua); 5. XV variis ma-
nibus exarat.: a = ff. 1-36, ὃ — ff. 38-92", c— ff. 94-153, d= ff. 154-1865,
e ff. 181-189:
*201. (II G 8)
Simplicii in Aristot. de caelo usque ad p. 327,16 Heib.;
οἵ. Heiberg in SA der Berl. Akad. 1892 p. 62 et 65.
Cf. cod. 223.
Chartac., cm. 32,7 X 23,2; ff. 1-533; 5. XV.
202. (II G 9)
Olympiodori philos. Alexandr. comment. in Aristot. Me-
teor. ll. IV (Περὶ μὲν οὖν τῶν πρώτων — ποῖα δὲ ὕδατος
μόνον, ποῖα δὲ γῆς καὶ ὕδατος).
Chartac., cm. 32,4 X 22,6; ff. 1 (vac.), 2-290, 291-292 (vacua); s. XV.
203. (II G 10)
Psalterium, ab initio usque ad ps. LXXVI (Εἰς τὸ 18405,
ὑπὲρ ᾿Ιδιϑοὺν Waluòs τῷ Aceg), cum ἑρμηνγείᾳ.
᾿ς Μοιῦγϑα,, em. 82 X 22; ff. 1" (vac.), 1'-310, 310" (vac.); 8. ΧΙ.
Litterae init. et psalmor. tituli aureo colore exarati; f. 2 ornamentum
LE”,
506 CODICES GRAECI
ρα, τα
pictum. F. 1” (recent. m.): | ἐτέϑη ἡ βίβλοσ αὕτη ἐν τὴ ἁγία μονῆ
ὑπὲρ ἀφέσεως τῶν ἁμαρτῖων μοναχοῦ ϑεοδοσΐου τοῦ ξύλαλα. καὶ ὃ ἀνα-
γινώσκων (non ἀναγιγνώσκων Allen) ταύτην διὰ τὸν χζύριο)ν, @G ua-
χαρίζη αὐτόν. καὶ do δέεται ὑπὲρ τῆς ψῦχῆσ αὐτοῦ +
204, (II G 11)
Ioh. Philoponi in Aristot. analyt. priora et posteriora
comment. (Ἤδη μὲν ἡμῖν ἐν τοῖς προλαβοῦσιν — σαφῆ dè
τὰ λεγόμενα καὶ ἤδη ἡμῖν, εἴρηται: + {(Τ)έλος τοῦ πρώτου
τῆς ἀποδειχτικῆς: |).
Chartac., cm. 31,2 X 21; ff. 1-391 [initio notantur 888 cart.); 5. XV.
205. (III G 1)
2-7 + 11-247" Ioh. Philoponi in Aristot. analytic. prior.
librum 1 (Ἤδη μὲν ἡμῖν — ἀλλ᾽ οὐ τοῦ βὶ μόνον ἀπόφασις
τὸ È, ἀλλὰ καὶ τοῦ β καὶ @); intercalantur: Ὧν" quaestiones
aliquot geometricae (a ἡ ὅλη γξ, μονάδων τ. αἵ τινὲς © μονά-
δες, μερίζονται εἰς τὰ τρία τμήματα τῆς αὐτῆς γραμμῆς ete. —
9g Ἐὰν δύο τρίγωνα τὰς δύο πλευρὰς ταῖς δυσὶ τιλευραῖς ἴσας
ἔχη ete.); 9" ἀπορήσας μὲ τὶς τῶν σοφῶν περὶ τοῦ τί ἐστιν
ὄργανον. ὡς ἐγχωροῦν ἣν ἐμοὶ τὴν ἀπορίζαν) ἐπέλυσα sic) :
+ ὄργανον λέγομεν, τὰ τελείας τινὸς ἐργασίας --- ὡς ἑκάστης
ἐπιστήμων ἔϑετο συλλεξάμενοι. ἐν τῇ ἀρχῇ ταύτη σχημάτων
τινὰ. ἀλλὰ δὴ καὶ διὰ μέσου καὶ ἐφεξῆς τῆς ἐξηγήσεως, ἐϑέ-
μεϑα; 10 quaedam etymologica (βιβλίον δὲ λέγεται, τταρὰ τὸ
ἐμβεβλημμένη ἔχειν ete. — φῦλλον βιβλίου λέγεται. παρὰ τὸ
ἅλεσϑαι ete.); 10" Ἔφοδος σύντομος καὶ σαφὴς τῆς εὑρέσεως
τῶν συλλογισμῶν τῶν τριῶν σχημάτων τῆς λογικῆς πραγμα-
τείας τοῦ ἀριστοτέλους, γεγονυῖα παρὰ τοῦ ὑπάτου τῶν φιλο-
σόφων καὶ πατρικίου κυροῦ μιχαὴλ τοῦ υελλοῦ, πῶς ὀφείλει
εὑρίσκειν ὃ ζητῶν ἕκαστον αὐτῶν ὡς ἔχει τάξιν. ἤτοι ἐν πρώτῳ
ἢ ἐν δευτέρῳ ἢ ἐν τρίτῳ σχήματι (Ιστέον οὖν ὅτι τὸ μὲν ἃ
ἐν ἑκάστω στιχιδίω --- τοῦ τρίτου σχήματος ἕξ) 247" Ma-
gentini in Aristot. analytic. prior. librum II explanatio
(Ἐν πόσοις μὲν οὖν ete.] “ιαφόρως τῆς παρούσης πραγμα-
τείας — ὡς μὴ δυνάμενον εἰς εἴδη τέμνεσϑαι. ἀλλ᾽ εἰς μερικά).
Chartac., cm. 88,4 Χ 23,2; ff 1-298, 299-300 (vacua); 5. XVI.
F. 1": 352; f. 1": Jo: Grdmaticus in p.” prior, DE sic) cd aliquibue
Magentinj mixtis. F. 9": + ἀρρωστὲ χριστὲ xa. ϑεοῦ ϑεῖος λόγος ἄναρχε
MVTINENS. 204-209. i 507
υἱὲ πζατ)ρ(ὃ)ς ἐξ ἀναιτίου, σκέποις με τὸν σὸν Fednsuntov ἱχέτην, i ἐχ-
περανῶ τὴν παροῦσαν πυχτίδα: x F. 298” [recent. m.]: Τουτὶ τὸ βιβλίον
πέρας εἴληφε προστάγματι καὶ δαπάνῃ τοῦ ἐχφανεστάώτου χαὶ λογιωτάτου
κόμητος ἀλβέρτου πίου τοῦ χαρπαίων ἄρχοντος, καὶ τὰ ἑξῆς.
206. (III G 2)
Alexandri Aphrodisiensis in Aristot. analyticor. prior. li-
brum I comment. (pp. 2-141" ed. Ald. a. 1520).
Chartac., cm. 33,5 X 23; ff. 1" [tit.], 1" (vac.), 2-229, 230 (vac.),
231-247, 247"-248 (vacua); 5. XVI.
207. (III G 3)
. 1 Alexandri Aphrodisiensis in Aristot. de sensu et sensili
comment. (pp. 983-125 ed. Ald. a. 1527) 54 Procli Ele-
menta physica 65 Ioh. Philoponi {immo Simplicii) in
Aristot. Phys. V-VIII usque ad v. κινοῦντος γίνεται (Sim-
plic. p. 1265, 7 Diels).
Chartac., cm. 84 X 23,5; ff. 1-61, 62-64 (vacua), 65-217, 217-222
(vacua); s. XVI scripserunt duo librarii; quorum a = Ambrosius
(Leo) Nolanus ff. 1-61 (f. 53": ἔγραφε ὁ Aufoogtos ὃ Νωλανεὺς ὃ τοῦ
Magivov υἱὸς ἐνετίησι γαμηλιῶνος ἱσταμένου T. «peg (= 1522); f. 61°:
Καὶ ταῦτα γραγέντα ὑπὸ τοῦ αὐτοῦ ᾿Αμβροσίου); ὃ tt. 65 sqq. F. 61":
α-β.γ».6.ε.ξ. ἡ. ὧν τὰ μὲν α.β.γ. διε. πεντάφυλλα: τὸ δὲ. ζ'. τε-
τράφυλλον: τὸ δὲ. η΄. τρίφυλλον ἐστὶν.
208. (III G 4)
Alexandri Aphrodisiensis in Aristot. metaphys. comment.
(ὅτι dè ἔστι τιμιώτερον κτλ. [cf. cod. A ap. Hayduck p. 2, 3] —
γοήσει τὸ ἕν Ὁ. 825, 14 Hayd.); cf. cod. 214.
Chartac., cm. 33,4 X 23; ff. 1-469, 470 (vac.); s. XVI.
209. (III G 5)
{Michaelis Ephesii) adnotationes in Aristot. libros: 5 de
generatione animalium; 185 de incessu animalium ; 218 de
senectute et iuventute, de vita et morte, et de respiratione;
248" de animalium motione; 269 de memoria et remini-
scentia; 291 de somno et vigilia.
Chartac., cm. 33,1 X 22,5; ff. 1" [tit.: G/osae etc.]), 1" -4 (vacua),
5-182, 183-184 (vacua), 185-211, 212 (vac.), 213-264, 265-268 (vacua),
269-315, 316 (vac.); s. XVI.
508 CODICES GRAECI
210. (III G 6)
2 Alexandri <{Aphrodisiensis) in Aristot. de sensu et sensili
comment. (= cod. 207 f. 1-53") 80 <«Michaelis Ephesili)
in Aristot. de memoria et reminiscentia; 102 de somno et
vigilia, de somniis, de divinatione per somnium; 126" de
motu animalium; 142 de longitudine et brevitate vitae;
148" de iuventute et senectute etc. et de respiratione
165 Procli elementa physica 178 Alexandri Aphrodi-
siensis Quaestionum libri IV (p. 1-163 Bruns) et [f. 273]
De Fato (ib. pp. 164-212) 299" Alexandri Aphrodisien-
515. ἐατρικῶν ἀπορημάτων καὶ φυσικῶν ττροβλημάτων sectio-
nes I-II (Ideler, Phys. et med. gr. minores, I pp. 3-80)
343" Ἀριστοτέλους rregì ζώων ἐδιότητος (Οἱ μὲν πλεῖστοι
τῶν παλαιοτέρων ἰατρῶν --- ἐξουρεῖν τὴν γονήν); cf. cod. Bon.
Univ. 3635 f. 51" [‘ Studi ital. ’ III 457] 371 Cassii
{Felicis) iatrosophistae προβλήματα (Ideler, I pp. 144-167);
subic. notula de differentia vocum ψάμμος et ἄμμος, ut
in cod. 109 et in laud. cod. Bon. f. 94 387 Galeni
ὅροι ἰατρικοὶ (Τὴν τῶν ὅρων πραγματείαν — ἢ συμβόλων
ἀκούσαντες).
Chartac., cm. 33,5 X 22,5; ff. 1" [index lat.], 1" (vac.), 2-83, 89"-84"
[haec tantum: οὐδὲν | λείπει], 84%-176, 177 (vac.), 178-414, 415-418
(vacua); s. XVI.
+211. {ΠῚ 67)
{Hippocratis De morbis popularibus ll. I et III cum Ga-
leni expositione) μόνον προγνώσεται τὰς γινομένας νόσους ---
ἔνδον τοῦ περιτοναίου μορίων: τέλος (Gal. XVII, 1 p. 5
lin. 13 — p. 191 lin. extr. Kiihn); subic. f. 162: ἃ Τοῖσι
μὲν οὖν σπιλείστοισιν αὐτέων ἀποστάσιες ἐς ἐμπνήματα — ττερὶ
δὲ τοὺς παροξυσμοὺς, λήϑη καὶ ἄφεσις, καὶ ἀφωνίη; d οὐδ᾽ ἄλλο
χρὶσιμον οὐδὲν τοῖσιν οὕτως ἔχουσιν ἐπεφαίνετο — ἐκ πολλοῦ
«poro
dé τινος ἀφ᾽ ὧν οἱ ἱδρῶτες πολλοὶ; c ἅπαντες dè οὗτοι μετὰ
πολλῆς ταραχῆς ἐγίνοντο, κοιλίαι τε γὰρ τοῖσι πλείστοισι τας
ραχώδεες — ἀλλὰ πάνυ διῆγον ἀδίψως.
Chartac., cm. 32,5 X 22; ff. 1-161, 161" (vac.), 162-163, 163-164
(vacua); s. XV.
212. qu 8 8)
fr: Faso scholia in Aristot. Ethicor. Nicomach. 1]. LIV,
VII-VIII (‘H περὶ τὰ ἠϑικὰ πραγματεία — ἢ διὰ τὸ ἀπο
μον. ἢ ἂν ἀρετήν): scatent lacunis.
Chartac., em. 39,1 X 22,3; ff. 1-88, 89 (vac.), 90-124, 124-126
(vacua); s. XV.
*213. (III G 9)
| 3 Galeni: De locis affectis, ab initio usque ad v. φαίνεσϑαι
᾿ς χῶν καταμηνίων ἐπεχομένων [Astri ὅλον τὸ φύλλον] (III
ff. 27-63 lin. 31 ed. Ald. a. 1525); 143 de facultate pur-
gantium medicamentorum (des. in v. χαὶ τοὺς xa ἕχαστον
᾿ς αὐτῶν τρόπους τῆς ἰάσεως); 154 de dignotione ex insomniis ;
155 quomodo coarguendi sint qui fingunt se aegrotare;
157 quosnam oportet purgare et qualibus medicamentis ete.;
161” de atra bile; 175 de plenitudine; 198° introductio
vel medicus, ab initio usque ad cap. περὶ ἐμβοοχῶν ΤΥ 5"
laud. ed. Ald.) 218 {E)rrirayna τοῦ πορφυρογεννήτου βα-
σιλέως κωνσταντίνου ἐπτίτομον ττερὶ τροφῶν (Καὶ τοῦτο τῆς σῆς
— ἔργον προνοίας, καὶ μεγαλοφυοῦς ἐπινοίας — τὴν παχύνουσαν
καὶ λειττύνουσαν (= prooemium); tum 218” περὶ εὐχύμων ;
. 219" ὅσα εὔπεπτα; 220 ὅσα δύσπεπτα -- 224“ ὅσα ψύχει
τὸ σῶμα); cf. cod. Laur. Append. 2 f. 84" sqq. [᾿ Studi
ital.’ I 214] 224" opuscula et excerpta varia medica:
περὶ πυρετῶν (Οἱ τελεῖστοι τῶν πυρετῶν γίνονται ἀπὸ χολῆς ete.),
225 περὶ τριταίου et περὶ τεταρταίου ; ib. περὶ διαίτης χυμῶ-
γος (sic), 225" αἴαρος (510), ib. ϑέρους, ib. φϑινοπώρου;
226 περὶ δυσκολίην (Sic) (Ὁκόσοισι δὲ ἀνεπητήδειον ἀπεμέειν
tà σιτία ete.); 229 περὶ λουτρῶν; 229° περὶ διαιρέσεως ἐνιαυ-
τοῦ (Τὸν μὲν ἐνιαυτὸν εἰς τέσσαρα μέρη διαιροῦσιν etce.),
230" περὶ διαίτης ἔαρος, ib. ϑέρεος, 231 φϑινοπώρου. ib. ῥί-
povs; 231" περὶ ἱδρῶτος; 232 περὶ φρενίτιδος; 232" Ὕδωρ
πόμα ϑερμὸν, ἰσχναίνει. ὡσαύτως δὲ καὶ ψυχρὸν ete.; 234 περὶ
δὲ ζώων τῶν ἐσϑιομένων, ὧδε χρὴ γινώσκειν (Βόεια κρέα ete.);
235 ἹἽπποχράτους περὶ διαίτης γυναικῶν (Τὰς γυναῖκας, ὧδε
χρὴ διαιτᾶσϑαι -- καὶ τὰς σχιατραφίας); 10. περὶ διαίτης τται-
δίων; 235” περὶ προγνωστικῶν σημείων ὑγείας te καὶ ζωῆς
τῶν ἀρρώστων (Εὔχρουν πρόσωπον. καὶ αἱ ἐν αὐτῶ αἰσϑήσεις
A
᾿ς
fs
Ὡς
ἐν CODICES GRAECI
οὖσαι κατὰ φύσιν ete.), ib. σημεῖα ϑανάτου (Κροτάφων σύμ-
πτῶσις ete.); 236 περὶ τῆς κατασκευῆς τοῦ χόσμου, καὶ τοῦ
ἀνϑρώπου (Ὁ κόσμος οὗτος, συνέστη ἐκ τεσσάρων στοιχείων ---
ὅλον καλὸν τῶ εἴδει. ταχέως. πολιᾶς ἐκβάλλοντα); 237 περὶ
συλλήψεως ἀνϑρώπου (Νόμος μὲν πάντα κρατύνει. ἡ δὲ γονὴ
τοῦ ἀνδρὸς ἀρχὴ πάντων ete.); 239" ἑρμηνεία τῆς φλεβοτο-
μίας. καὶ ὅσαι φλέβες εἰσὶν ἐν τῶ σώματι τοῦ ἀνϑρώπου (Ὁ
ἄνϑρωπος ἔχει φλέβας δύο ὄπισϑεν εἰς τὰ ὠτία --- καὶ μακρὰ
γίνεται i) ζωὴ. καὶ ττιρὸς ὑγείαν τῶν ταύτην ἐν καιρῶ προσφε-
ρομένων ἑαυτοῖς).
Chartac., cm. 33 X 23; ff. 1 (vac.), 2 (index), 3-242, 242" (vac.); 5. XV.
214. (III G 10)
Alexandri Aphrodisiensis in Aristot. Metaphys. comment.
(ΞΞΞ: οοῦ. 208):
Chartac., cm. 33,1 X 22,5; ff. 1" [tit.], 1055 (vacna), 4-574, 575 [haec
tantum: τὸν ὀρφέα (quibus verbis incipit f. 576) χαὶ ἑξῆς. οὐδὲν λεί-
πῴειδ; 575" rursus: οὐδὲν λείπῴει»), 576-578, 579-581 (vacua); s. XVI.
215. (III G 11)
2 Cleomedis de motu circulari corporum caelestium libri I-II
cum [mg.] Ioh. Pediasimi expositione (τοῦ σοφωτάτου χαρ-
τοφύλαχος τῆς σιρώτης ἰουστινιανῆς καὶ πάσης βουλγαρίας τοῦ
καὶ 2222 {ΞΞ ὑπάτου» τῶν ri κυροῦ ἰωάννου dia-
κόνου τοῦ στεδιασίμου ἐξήγησις mai sic tiva τοῦ κλεομήδους
σαν θέσι δεόμενα: 3337 εἰς τὴν ἐπιγραφὴν : Κυκλικῆς
μὲν εἴρηται etc.); cf. cod. Bon. Univ. 1497 ff. 92 et 138
[' Studi ital. ’ III 388]. Subiciuntur: f. 34 <«Ioh. Pedia-
simi ?) de lunae diebus, de cometis et de planetis (4eov
χαὶ περὶ τῶν ἡμερῶν τῆς σελήνης βραχύ τι φάναι --- ἕτερος
γράφει δύο σημεῖα καὶ ταῦτα μὲν οὕτως); BT τοῦ αὐτοῦ ὑπτὰ-
του τῶν φιλοσόφων (Τὸ δὲ τοὺς ἀστέρας τοὺς ἑπτὰ. τοὺς πελά-
γητας ὠνομασμένους --- εἰ δὲ καὶ καλῶς εἰδεῖεν ἂν oi συνετῶς
τὰ τοιαῦτα ἐρευνῶντες); 33° ἐπινόηται καὶ τοῦτο τὸ σχῆμα.
καὶ ταυτὶ πρὸς δήλωσιν γέγραπται παρὰ κυροῦ δημητρίου
τοῦ τοιχλυνίου (Εἰδέναι χρὴ ὡς οἱ τῆς σελήνης σχηματισμοὶ —
χαὶ ἡμᾶς ἂν σχοίη συντιϑεμένους. τέλος); tum 42-44: dia-
Ὗ
È
ὅ
LI
MVTINENS. 214-216. 511
_grammata varia astronomica (a σχῆμα τοῦ πρώτου λόγου;
db σχῆμα τοῦ δευτέρου λόγου. ἐπινόημα δὲ, κυροῦ νικχολάου τοῦ
χαβάσιλα; ὁ ἕτερον σχῆμα τοῦ εἰρημένου; d ἀπιλανὴς σφαῖρα ete.)
44° [manu Georgii Vallae exar.] ὃ μὲν χρόνος ἐκληρώ-
cato ἀπὸ τῶν ζώων δράκοντας καὶ ὄφεις etc.; ὃ δὲ ζεὺς ἀν-
ϑοώπους ete.; ὃ δὲ ἄρης κύνας — χαὶ πάπυρον καὶ βούτου-
μενον (510) χαὶ κάναβιν καὶ λῖνον χαὶ βάμβυκα καὶ μέταξαν
καὶ τὰ τοιαῦτα: A
Chartac., cm. 33,7 X 23,7; ff. 1" (vac.), 1‘ [Τοῦ ἐπιφανοῦς ἄρχον-
τος ἀλβέρτου πίου τὸ βιβλίον cum ind. lat.), 2-41, 41" (vac.), 42-44, 45
(vac.); s. XV.
216. (II H 1) :
1 (aceph.) μὲν αὐτὸς ὃ υἱὸς ἐστιν, ὡς αὐτός φησιν. ἐγὼ εἰμὶ
ἡ ἀλήϑεια — οὕτω καὶ οὗτοι, τὰ ica τολμῶντες ἀσύγγνωστον
χαὶ ὧδε καὶ μεταταῦτα τὴν τιμωρίαν μετ᾿ ἐχείνων ὑπομείνωσιν
I" Ephraemi Syri λόγος εἰς τὴν δευτέραν παρουσίαν τοῦ
κυρίου ἡμῶν ἰησοῦ χριστοῦ, ab initio (Πᾶσα ἑορτὴ καὶ πᾶσα
πρᾶξις etc.) usque ad v. ἐν πνεύματι καὶ ἀληϑεία δεῖ προ-
σχυγνεῖν. δὲδεικται τοίνυν ἐντεῦϑεν, ὡς ἀλήϑεια | nec plura
(cf. ed. Rom. a. 1743, II 247) 25 (a) οὕτως οὖν τὸ ἀφέ-
Wnua αὐτοῦ τὰς ἐν μήτρα φλεγμονὰς — εἰ γὰρ ἐμινύχει με-
τρίως καὶ ἀδήχκτως ξηραίνει; [90] (0) ὅσα ἐστὶ μέσα τῶν ϑερ-
μαινόντων τε καὶ ψυχόντων | } | ἀδίαντῴος) — 18 ὅσα ἐκπυκτικὰ |
Χρησιμώτατόν ἐστι — οἷον ἐστὶ τὸ παλαιὸν καὶ τὸ σικυόνιον
(sc. ‘ Galeni fragm. duo, praesertim ex libro VI de sim-
plic. medicam. et ex 1. de simpl. calefacient. et refrige-
rant.’ G.) 41 «Gregorii Nysseni) de beatudinibus orat. I
inde a v. τὴν τῶν κακῶν πενίαν ἑαυτῷ (Migne 44, 1200 B
lin. 10) usque ad f., IIT-III usque ad v. προτιμότερον ἑαυτῷ
xgivav. εἰ δέ εἰς ἀκριζβέστερον) (M. ib., 1229 C lin. 12);
DI τῷ βίῳ. ἀλλ᾽ ἔδει καί τῶν ἰσραηλιτῶν τήν παρανομίαν èva-
φανῆναι. ἔδει καί τήν ἀσυρίων βασιλίαν. καί τοῦ ναβουχοδο-
νόσορ τήν ὑπερηφάνειαν ete.; 60 legitur finis orat. De ‘dei-
tate Filii etc. (M. 46, 576); 61 initium orat. In diem Natalem
Christi, usque ad v. τὸν ἱερέα ἱερουργήσαντα (M. ib., 1137 B:
lin. 6); 64 <uovo)yenje σοι ὁ τύχος οὗτος — ἐξαμφοτέρων
ϑαυμάσω (= De deitate Filii ete.; M. ib., 569 B lin. 6 —
CODICES GRAFCI
572 B lin. 11); tum 65-74 aliarum orationum fragmenta
varia.
Chartac., cm. 32,7 X 23, e trium codd. s. XVI reliquiis constans,
sc. a= ff, 1-24, ὃ = ff. 25-66, ὦ = 67-74.
417. (11 Ἢ 9)
Galeni: 1 Ars medica; 34 Introductio 5. medicus, usque
ad ν. δηλῶν τὴν εἰς ταῦτα διάλυσιν. ὡς dè ἐκ τῶν δευτέρων,
χαὶ (XIV 696, 6 Kiihn); 42 ἄρτοι φαυλότεροι γίνονται. καὶ
παρά γε τοῖς ῥωμαίοις --- ἢ ἧττον ἀποκαϑαίρεσις ὠφέλιμον
εἴη σοι (sc. De alimentorum facultatibus, inde a lib. I cap. β'
= VI 483, 13 Kihn usque ad cap. περὶ χαϑαρτηρίων).
Chartac., cm. 33 X 23,8; ff. 1-40, 41 (vac.), 42-149, 149" (vac.);
5. XVI scripserunt duo librarii: a = ff. 1-40, ὃ = ff. 42-149”.
218. (II H 3)
2 Galeni: De iudiciis libri III, praemisso indice; 102 de
temporibus morborum 110" Hippocratis De genitura,
ab initio usque ad v. ἀναβήσομαι δ᾽ αὖϑις ἐς τὸν λόγον ὃν
ἔλεγον (p. 490, 12 Ermerins).
Chartac., cm. 33,4 X 23,4; ff. 1 (vac.), 2-101, 101° (vac.), 102-113,
113" (vac.), 114" [haec tantum summo mg.: δόξα πατρὶ καὶ vio καὶ ayuw
πνεὺυ (sic)], 114"-116 (vacua); 5. XVI.
219. (II H 4)
Galeni De usu partium corporis humani (des. in v. τῆςδε
μαϑὼν ὅσα πλέξε φύσηιν ϑεὸ)-ς).
Chartac., cm. 33 X 23,3; 1-4 (vacua), 5-9337, 991-941 (vacua);
s. XVI. F. 337": εὑρὼν τέλος γέγηϑα βιβλίου λόγε + tum rubr. τῶ dè
ϑζε)ῶ ἡμῶν δόξα, εἰς τοὺς αἰῶνας ἀμήν: —
220, (II H 5)
Hippocratis: 2 De humoribus; 6 de alimento; 8 de ulce-
ribus; 14 de morbo sacro; 21” de morbis libri I-III; 63" de:
aére, aquis et locis; 71 de morbis liber IV; 86” de affectio-
nibus; 100" de internis affectionibus; 129" de victus ratione
8. 6.96
MVTINENS. 217-225. 513
libri I-III; 164 de insomniis [=
168” de visu; 169” de diebus iudicatoriis.
5. XV.
*221. (II H 6)
Herodoti histor. libri IX.
Chartac., cm. 34,1 X 23,4; ff. 1-180, 181-183 (vacua); 5. XV-XVI.
Pertinet codicum ad genus quod notatur |w|; Stein (1869) I p. xxvu sq.
222. (I_ H_ ἢ
1 διδασκαλίαι, ἃπό διαφόρων ἐλλογίμων ἀνδρῶν, ἀπό τε τοῦ
| χρυσοστόμου καὶ ἑτέρων. εἰς τὰ κατὰ κυριακὴν ἀναγινωσχόμενα
ἅγια εὐαγγέλια. συλλεγεῖσαι παρὰ κυρῶ (Sic) φιλοϑέου ἄρχιε-
πισκόποου κωνσταντινουπόλεως (Sunt διδασκαλίαι XXIV, qua-
rum prima incipit <‘H) εἰς τὸν τελώνην καὶ τὸν φαρισαῖον
παραβολὴ ete., extr. des. in v. καὶ λυπηϑέντες γὰρ καὶ vo-
μήσαντες χείρον τὶ μετὰ ταῦτα παϑεῖν. παρακαλοῦσι τὸν χίρι-
στό)ν μεταβῆναι ἀπὸ τῶν | nec plura) 84) Anonymi expo-
sitio in aliquot Evangelior. locos.
Chartac., cm. 34,5 X 23,5; ff. 1-84 (83-84" vacua) binis columnis
exar.; s. XV.
Ἢ 223. II H 8)
— <Simplicii) in Aristot. de caelo, ut in cod. 201.
ἐν Chartac., cm. 33,5 X 22; ff. 1" [oper. tit.], 1" (vac.), 2-192, 192"-199
— (vacua), 194-381, 882-386 (vacua); 5. XVI.
224-225. (II H 9-10)
Ioh. Cantacuzeni historiar. libri IV (ΔΓ. 153, 42 — 154, 369).
Chartac., cm. 34,2 X 24; 224= ff. 1" [tit. lat.], 1" (vac.), 1 (vac.),
2-246, 246*-248 (vacua); 225 = ff. 1-400, 400 (vac.); a. 1555 scripsit
Johannes Mauromates (225 f. 400": τέλος εἴληφε τὸ παρὸν βιβλίον, dia
χειρὸς ἐμοῦ imdyvov μαυρομάτου τοῦ ἐκ χερχύρων χαταμῆνα μάϊον 307.
τοῦ apre 00. ἔτους τῆς κατασάρχα γεννήσεως κοῦ Xv χαὶ ϑῴεολῦ χαὶ σω-
΄τῆρος ἡμῶν è{noo)ù χῴριστολῦ -: —). 224, 2 et 225, 1: Francisci Bologneti.
Studi ital. di filol. class. IV. 33
= de victus ratione liber IV];
Chartac., cm. 32,7 X 23,3; ff. 1" (vac.), 1" [index graecus], 2-171;
996. BIO II O
Galeni: 1 De pulsuum differentia; 86 Ho aeociali pul- i
sibus; 144 de pulsuum causis; 204 de praenotione ex pul-. ὃ
sibus; 271 de anatomia internarum et externarum partium. Ὁ cy»
δ
Chartac., cm. 33,5 X 23,5; ff. 1-298, 298-800 (vacua); s. XVI. "I ν᾿
ta
Tot
DI, (CISH-19) "SI
Hippocratis: 3 De flatibus; 7" de ossium natura; 21 de ἢ
fractis; 39" de officina medici; 43 de fetus in utero mortui si
exsectione [tit. περὶ ἐνκατατομῆς εμβρίου; incipit, ut vulgo,
Περὶ dè τῶν μὴ κατατρόπων ete.; cf. Ermerins II 821]; μ
44 de morbis mulierum libri I-II; 110 de mulieribus se
rilibus; 128 de superfetatione ; 184 de septimestri partu;
137" de octimestri partu; 139 de his quae ad virgines
spectant; 139" de natura muliebri; 163 de fetus in utero Ἵ
mortui exsectione [tit. περὶ ἐγκατατομῆς παιδίου; inc. Ἐγχα-
τατομὴν σαιδίου Tono st etc.; cf. ‘ad ἢ 458]; 164 de fistulis 5 » n.
167 de haemorrhoidibus. π᾿
Chartac., cm. 33,3 X 24 ; ff. 1-2" (vacua), 2" [index graecus), 3-168—
169-172 (vacua); 5. XVI.
228. (II H 13)
Theodori Metochitae <capita philosophica et historica mil %
scellanea «-ox', praemisso [ff. 3-6] indice): f. 2 (post. tit.
Τοῦ σοφωτάτου etc.) intercalatur fragm. |xyg rouov. καὶ μὴν a
ri σπιλέον χρόνου τινὸς ὀλίγου πάνυ tor γενόμενος ἕν pone
dovia — οἷς ἂν ξυλλάχωσιν ἐξαρχῆς, τόποις καὶ πατρίσιν. i % di
Chartac., cm. 34,7 X 23,2; ff. 1" [tit. lat.], 1" (vac.), 2, 2" (vae.);
3-263, 263-265 (vacua); a. 1560 scripsit Michael Malele (f. 269
A: ’Everinoiv πὰ αϊχαήλου μαλέα: x [σὦ: Τοῦ ἐπιδαυρίότου. apt: n La
αι: μαρτίου ξ΄: | RU
229. (III H 1) 7
Epistulae : 1 Gregorii Nazianzeni να -σλζ᾽ [να΄ incipit (initio |
mutila) χατανύξεις. ὡς μέγας τῶν ψυχῶν ϑεραπευτής. καὶ τῶ,
χανόνι ete.; σλζ'΄ des. οἷς ἄγεις τὰς νέας οὐ πρὸς ϑ(εὸνν. dh
CATA ἢ ara
| MVTINENS. 226-232.
» δὶς le Pdewdeos]; 57 Basilii Magni a-r1' [prima nua (γρη-
γορίωι ἑταίρωι) Ἐγὼ τοῦ ἀδελφοῦ μοι ἐπιστείλαντος ete.; extre-
mae haec tantum supersunt: Aùrò uo. περισπούδαστον ἦν
᾿ συντυχεῖν 77 τῆ λογιότητι nec plura]; ordine diverso dispo-
sitae ac in ed. Mignei (37, 21 sqg.; 33, 220 sqq.).
Chartac., cm. 33,8 X 27; ff. 1-56, 56" (vac.), 57-286; 5. XI.
i 230. (III H 2)
— Iohannis Chrysostomi homiliae XXXIII in Genesim.
si Membran., cm. 35 X 27; ff. 1-262 binis columnis exar. (Il. 34);
a. 1051 scripsit Τπβπμθε monachus et presb. (f. 262: + Ἐγράφη ἡ ἱερὰ
STAI etc., ut ed. Vitelli in ‘ Mus. ital. di Ant. class.’ ΠῚ 316 sq., tum
| versus Toe τῆ ποιχτῆ (non ποικιλὴῆ Allen) ἐντυγχάνετε ταύτη. χαὶ τοῦ
govoavyovs ἐντρυφᾶτε τοῖς λόγοις οὖς ἐκ πνζεύματο)ς συνέταξεν ἁγίου ἐκ
τῶν ἱερῶν βίβλων τοῦ μωύσέως, μνείαν ποιεῖσϑε iù; ἑμῆς οὐϑενίας - ὅπως
τύχυμι (sic) ὡς ὁμόνυμον τοῦτον, οὕτω χαὶ πρέσβ πρὸς χῴριστὸ)ν χαὶ
προστάτην : “«). F. 262" [m. Ioh. monachi et presb.]: τέλος μοι ze. 6 τῆς
ζωῆς βραβήτωρ. F. 64 [rec. m.] νηχωλὰας ἁναγνωστῆς πρωεταξαὴσ to'°.
| F. 253: + χαὶ μεγάλη δευτέρα ue coloro | ze μου σώσον τὸν tenfetròv)
vinodafov) +. F. 262": un<vi) îdvrovagGiov) κς' «Ὁ èvd. ἔτους sid
Εΐ-- 1826) ἐκημήϑ(η» ὁ δούλζοςΣ τοῦ IKeo)v vixodiuo(s) μοναχὸς {in comp.)
ὁ povoucygo(s) ὁ ἐπονομασϑῆς verzodiuos). 10. fin ras.]: Γεωργίου tot
Bedda ἔστι τοῦτο τὸ βιβλίον. i
*231. (III H 3)
Photii Bibliotheca (praef. index, om. epistula ad Tarasium).
‘Chartac., cm. 355 X 23,5; ff. 1" [tit. lat.] 17 (vac.), 2-8, 9 (vac.),
10-720, 720" (vac.) a. 1559 scripsit Cornelius Murmureus (f. 720":
ἡ βίβλος αὕτη ὑπ᾽ ἐμοῦ κορνηλίου τοῦ ναυπλιέως τῶν μουρμουρέων, υἱοῦ
᾿ἀνδρέου, μετὰ τὴν τῆς πατρίδος ὑπὸ τούρχων, ἅλωσιν ἐνετίησι διατρίβον-
ΡΣ ΠΟΤᾺ
«<TR ΡΝ Di ; -
τος ἐξεγράφη [Ἔτει τῶ ἀπὸ τῆς ϑεογονίας «. φ. v. ϑ..).
,᾿ 232. III H 4)
Index librorum graecorum Vaticanae bibliothecae. Incipit:
Πίναξ σὺν ϑεῶ ἁγίῳ πάντων τῶν βιβλίων τῆς βιβλιοϑήκης τῆς
ἀποστολικῆς τῆς α΄ τραπέζης: ἡ τάξις τῶν βιβλίων | “«“ιδύμου
σχόλια, εἰς τὴν ὁμήρου ἡλιάδα. | Ὁμήρου ἡλιᾶς μετὰ τῆς ἐξη-
᾿γήσεως etc. Desinit: μοσχοπούλζου» τὰ πρῶτα σχέδι͵ ἄνευ
516 CODICES GRAECI —
ἀρχῆς καὶ τέλους μεταφραστῆς περιέχον βίους διαφόρων ἁγίων]
τέλος ἄμην: x Cf. cod. Bonon. Univ. 3645 [' Studi ital. ᾿
III 466).
Chartac., cm. 31,5 X 23,5 (ff. 1-2, 4 cm. 31,5X 28,5); ff. 1-84,
84"-86 (vacua); 5. XVI.
*233. (III H 5)
3 λεξικὸν κατὰ ἀλφαβήτου (ἀρχὴ τοῦ ἃ otorystov | ᾿Ιγκυρομήλη.
ἄγκιστρον ἄγροφον, ὄρινον | ἀέτωμα τὸ εἰς ὕψος ἀνατεταμέ-
vov --- ὡρέοντα, φροντίζοντα. ὅτι καὶ ὥρα ἡ φροντίς | ὥρου,
ἐγιαυτοῦ) 13 Hippocratis: Aphorismi; 33 epidemiorum
libri I-VII; 127 de natura hominis; 139° de genitura;
144 de natura pueri [incip. (H)v ἡ γονὴ μείνη ἀπ᾽ au-
φοῖν ete.; Ermerins II 490, 18]; 159° de articulis [incip.
ὥμου dè ἄρϑρον ἕνα τρόπον ete.; Ermerins III 55, 8].
Chartac., cm. 34,6 X 24,5; ff. 1, 1'-2" (vacua), 2" [ind. gr. et lat.],
3-30, 31-82 (vacua), 383-124, 125-126 (vacua), 127-195, 195Y-196 (vacua);
5. XVI. F. 1": νικολοινὸς ὁ βοναχιόλλος [cf. Borseti Histor. Ferrar.
Gymnasii 11 59]; tum eadem pluries ab alia manu repetita.
Li
234, (III H 6)
Acta concilii Florentini (Τὴν μὲν ἀποκωνσταντινουπόλεως
ἐς ἰταλίαν — π᾿ιαχώμιος ἱερομόναχος. καὶ ἀββὰς τοῦ ἁγίου παύ-
λου ἀρκετὸς ὑῖ7θ΄: x Τέλος τῶν ὑττογραφῶν) ; Hardouin, Con-
cilior. Coll. IX 1-429 Β.
Chartac., cm. 35,2 X 25; ff. 1-142, 143-144 (vacua); s. XVI.
235. (III H 77)
1 ἔτι τε ἐν ἅπαντι δεῖ κατηγορικὸν, τινὰ τῶν ὅρων εἶναι ---
ἢ τῶν af ϑάτερον, ἢ ἄλλό τι παρὰ ταῦτα. δεῖ μὲν τὸ E. ἢ
τῶν αβ ϑάτερον, ἢ hs <= πλείους) ἔσονται οἱ συλλο-
γισμοί nec plura 2 Porphyrii Isagoge 14 ἀριστοτέλους
Bios καὶ συγγράμματα αὐτοῦ (ριστοτέλης. υἱὸς νιχομάχου καὶ
φεστυάδος. ὃ δὲ νικόμαχος ἰατρὸς ἣν --- πρὸς ἀλέξανδρον στερὶ
μεϑόδου) 16" Aristotelis: Categoriae; 39 de interpre- |
tatione; 52 analyticor. prior. libri II; 133" analyticor. po-
sterior. libri II; 183 topicorum libri VIII; 259 de sophi- —
-
palio . 28 Lat
| atiois Sona libri ἘΠῚ AV0 ΠΕ È i A ὡς fara Sarà:
διὰ πλειόνων reoaivecdoi συμβαίνει — τὸ μὲν γὰρ ἐν πλείοσι
σχήμασι καὶ διὰ πλειόνων πτώσεων περαινόμενον, δᾶον, τὸ δὲ
ον ἕλλάτωσι καὶ nec plura.
; Chartac., cm. 35,5 X 24; ff. 1-272, 272" (vac.), 273, 274 (vac.);
variis manibus exarat., sc. a = ff. 2-31 + 33-82 + 103-112 + 114-182,
ὃ = ff. 895-102 + 183-253 | 969. 266, ὁ = ff. 254-258 + 267-272", d= ff. 1
br 32 + 113 |. 273; a s. XIV; de ἃ 5. XV-XVI. F. 16 (rubr.): ue
| x005 — παλλακαῖς συνημμένος: aa (recent. m.]: ἀναλφάβητος — λάλος
(sc. Epigramma in Aristotelem et in eum qui hoc composuit ; Anthol.
| App. n. 821).
Di 236. (III F 18)
ἢ [1 Michaelis Pselli Cantici canticor. explanatio versibus
| politicis concinnata, ab initio usque ad v. τὰς φανερὰς καὶ
᾿ς σαρχιχὰς ἐχ[είνου διατ)]άξεις (Migne 122, 359 — 598 lin. 19):
AQ | praemitt. proleg. « Τὰ πρόσωπα τοῦ βιβλίου τοῦ ἄσματος ---
| τῆς ἐχκλησίας ἀκόλουϑοι; ὺ Τὸ ἄσμα τῶν ἀσμάτων, τρόπον
| ῥποδείκνυσι — τῆς ψυχῆς περιέχει οἰχείωσιν; © ‘Acua ἀσμάτων
; καλεῖται — προδιαγράφει τοῦ εὐαγγελίου τὴν δύναμιν
di 28 Symeonis thessalonicensis arch. De divino templo, de
| eius ministris, episcopo, sacerdote, diacono, de sacris eorum
È vestibus et de sacrosancta missa (ἘΣ ἀγάπης ϑείας κεκινη-
᾿ς μένοι ete.; cf. cod. 23 f. 2); praemittuntur στίχοι: Ἐπίσκοπόν
08 ϑεσσαλονίκης κλέος. Συμεὼν κλῆτος τῶν δαιτυμόνων. Hav-
Ε΄ Ev τρυφῇ σοῖς ἐνϑέοις ἔπεσιν 45 <«Euthymii Zigabeni
comment. in Psalmos) dè δρᾷς, ἵνα παραδῷς αὐτὸν ὕστερον,
: vi εἰς τὰς τιμωρίας σου — χαὶ τῆ βασιλίσση πιαρεδυνάστευσε. ττε-
È oneri; dè (= Μ. 128, 161 C lin. 12 — 681 Blin. 15) 107 Sexti
— Empirici Adversus mathematicos, ab initio usque ad v.
i Β΄ ἐμά δὲ πραγμάτων μή γενομένων μέν, ὁζμοίως) (p. 272, 19
Fabricius [Lips. 1718]) 134 Iohannis Chrysostomi: In
fia ad Thessal. I 4 homilia VIII (Migne 62, 439 sqq.);
laudatio SS. omnium qui martyrium toto lena orbe passi
n (M. 50, 705 sqq.); oratio catechetica in dictum evan-
| gelii ‘ simile est regnum caelorum etc. ’ (M. 59, 577 sqq.);
— tum oratio Ὥσπερ ἀνϑρώπων ἄρουρα ὅταν ὑπὸ ἐμπείρων ete.,
| quam in indice orationum Chrys. ap. M. 64 p. 1423 non
3
DA
bar
Ἢ ϊ ? δωνὰ ἐς ii” ἮΝ
- DORIA TOPORA SIT ἊΣ pi
Ἢ - » Lt
Ἂ
518 i CODICES GRAFCI
invenio 156 Libanii sophistae: oratio funebr. super
Tuliani imp. nece (Morelli II 260-331); concio funebr. super
Iuliani imp. caede, ab initio usque ad v. οὐ γὰρ τοὺς μὲν
ΩΝ : εὐώχει (ib., II 251 — 252, 17); panegyricus antiochenus
Er, (ib., II 382-888).
Chartac., cm. 29,5 X 21, e diversorum codd. s. XVI reliquis con-
, stans, sc. a = ff. 1-6, © = ff. 7-44 [scripsit A. Darmarius], c = ff. 45-106
AO {binis columnis exar.], ὦ = ff. 107-133, e = ff. 134-153, 168-158 (vacua),
155‘ [haec tantum: S. Chrysostomi Homilia in Sabato pentecostis; cf.
f. 134); f= ff. 156-225, 2525} (vac.).
237. (ITI α 18)
4 Galeni: 3 in Hippocratis praedictiones et (93) praenotiones
ἡ [commentario in praenotiones praemittitur (92) prologus
} (Ὁ) oxorròs ἐστὶν ἐνταῦϑα τῶ παλαιῶ παραδοῦναι ἡμῖν —
; συνοπτικὸς γὰρ ἣν ὃ ἱδρώς" ἀνάγκλητος δὲ ἔμεινεν ἡ τέχνη,
: cum adnotatione ᾿Ιστέον ὅτι ὃ πρόλογος οὗτος, οὐκ ἔστι τοῦ
γαληνοῦ. ἐπεὶ οὔτε τῆ φράσει, οὔτε τῆ ἐκείνου γνώμη ἔοικεν};
181 de difficultate et (24) de causis spirationis; 249 de
" musculorum motu; 273 de differentia et causis morborum;
; 298" de differentia symptomatum : subiciuntur (368) quae-
ἣν dam de febribus (ἔοικεν ὁ ἑχτικὸς πυρετὸς — ὁμοῖαν ττοιησά-
μενοι τοῖς ἐφημέροις, ll. 4).
Chartac., cm. 33,9 X 23; ff. 1" [368 | Galeni Opera in Hipocratem), .
1" (vac.), 2" [index graecus], 2" (vac.), 3-367, 367" (vac.), 368, 368”
(vac.); s. XVI.
4 238. (III H 10)
i 1 Syriani in Aristot. Metaphys. (pp. 881 — 865° 5 [subser.
È ut in cod. Hamburg. ap. Usenerum]. 8782 12 — 942° 27
i; Usener) 144 Εἰς τὰ περὶ προνοίας ete. (sc. Alexandri
| Aphrodisiens. Quaest. I 25 pp. 39,9 — 41, 19 Bruns).
] Chartac., cm. 33,9 X 23,9; ff. 1-145; 5. XVI. Cf. cod. 66.
Ὶ
3 239. (III F 16)
ὃ 1 Anonymi [Procli] in Ptolemaei Quadripartitum, 139 Por-
; phyrii isagoge in Ptolem. cum Demophili scholiis; pp. 1-204
È ed Bai i a. 1559. Cfr. codd. Bolo ἘΠΕ 2980. Maglia
ἐν Studi ital.’ ITI 898, II 548] etc.
Chartac., cm. 30 X 21; ff. 1-160; s. XV.
“RA + È NEO, i
; RR PN 37-2
240. (III F 17)
1 Index orationum <Gregorii Nysseni) «‘-x7) 2 Gregorii
. Nysseni oratio de deitate Filii et Spiritus Sancti ab initio
(Migne 46, 553) usque ad v. οἵοις δ᾽ ἂν ἐχρήσατο λόγοις.
φεῖσαι τῆς φύσεως ἄνερ᾽ μὴ γένῃ πονηρόν τοῦ βίου διήγημα.
uovo | nec plura 8 Galeni in lib. Hippocratis de natura
.ominis ab initio usque ad v. τὰ περὶ τῆν γῆν. οὐ μὴν xe
Bo χραμένον ye (XV pp. 1-50, 3 Kiihn) 18 <Anonymi ho-
— miliae in Genesim) καὶ ἀσέβειαν καταποντισάντων με. ταῦτα
καὶ τὰ τοιαῦτα ἐπιτιλείονας χρόνους τοῦ ἀνϑρώπου πρὸς ϑεὸν
βοῶντος ete.; 24" Αὕτη κληϑήσεται γυνὴ ὅτι ἔκ τοῦ ἀνδρὸς
αὐτῆς ἐλήφϑη ete.; 84 Ἤδη μὲν ὑμῖν προβραχέως ἀποδέδεικται
ὅτι πρὸ τῆς βρώσεως — καὶ τὰς ϑυγατέρας αὐτῆςςΣ, σοὶ καὶ
τοῖς δαιμονί- | 42 σωματικὸν καὶ πνευματικὸν ἀδὰμ — ἡμεῖς
δὲ ἐνταῦϑα τὸν λόγον διἀναπαύσαντες. τῶ πιαμβασιλεῖ χριστῶ
ο΄ δόξαν οἷο. 46 Constantini Meliteniotae De ecclesiastica
unione Latinoram et Graecorum etc. oratio I (Allatius
Graecia Orthod. [1659] II 642 sqq.) 94 Nicephori Blem-
midae De nonnullis dogmaticis quaestionibus etc. (1b., I
39-60) 103" πρόσταγμα τοῦ βασιλέως ἡμῶν, τοῦ κυρίου
ἰσαακίου τοῦ ἀγγέλου, δικαιοῦν τὰς ἁγιωτάτας πάσας μητρο-
πόλεις etc. (Ἔφϑασεν ὃ ἐν βασιλεῦσι μὲν ἀοίδιμος περιπό-
ϑητος ϑεῖος τῆς βασιλείας μου κύριος μανουῆλος ὁ κομνηγὸς —
καὶ τὸ διὰ τοῦ μεσοποταμίου τοῦ xmvotartivov: τέλος etc.)
110 (aceph.) τῆς τοῦ μονογενοῦς αὐτοῦ δόξης. λέγει
| γὰρ πέτρος ἐν ταῖς πράξεσι. πρὸς ἀνανίαν. οὐχὶ μένον σοι
ἔμενε --- ἕκαστον γὰρ τούτων ἐχ τοῦ καρποῦ γινώσκεται, καϑὼς
ἔφη ἡ ἀλήϑεια 111" Nemesii archiepisc. Emes. De na-
tura hominis usque ad v. καὶ τῆς ἐνεργείας λαμβάνοντες. δέον
— (Migne 40 p. 601, 5) 134 καὶ τοὺς ἄλλους ἀξιοῦν πείϑειν,
μετὰ τοσούτου συμμάχου δυσαντιβλέπτου -- καὶ ἐλευϑέριον
φύσιν καὶ τῶν ἀγαθῶν πολυδότειραν ἀλλ᾽ ἀεὶ κατὰ τὸν βίον
ἄνω καὶ κάτω) nec plura ‘sc. Theodori Metochitae capita
ὶ
΄
γα, ΠΡ ΟΝ
ἘΦ i TOI
520 £ CODICES GRAECI
philosophica et historica miscellanea, y'-0x'; cfr. cod. 147
ff. 2-10) 164 «Anonymi) Expositio in nonnulla cantica
ecclesiastica: 770dgs τομέλζος) καὶ τὸν δυϑμὸν τῶν ὡδῶν. εἰ
μὴ γὰρ οὕτως, οὖκ ἔμβρυϑμον ἔσται τομέλος ἀλλ᾽ ἐνάρμοστον
φώνημα. | oa ἦχος @': x Σοῦ ἡ τροπαιοὗῦχος δεξιὰ ϑεῦτερε-
mos ἐν ἱσχύι -- οὗ ὃ νοῦς οὗτος ὅτι μὲν οἱ ἰουδαῖοι διὰ |
180 καὶ ἅνζϑρωπ)ος. οὐκ dv(Iowr)os μόνον ἀμαρῖ èrroxst!”.
ἀλλ᾽ ἄνζϑρωτε)ος ᾿ἀναμαρῖ OT) καὶ ϑῴεό)ς — ὅτι ὃ ὧν σὺ
ὅνζϑρωπ)ος yevo"”, εὐλογη " χαὶ ὑπερένδοξος τουτἔστι ϑῴεό)ς
196 «Theodori Prodromi Expositio Canonum [cf. cod. 136
f. 90) ότι γὰρ κυμαινομένη. διατοῦτο καὶ ἄβατος. διατί δὲ
οὐκ εἶπε ξηράντι. ἀλλ᾽ ἀναξηράντι --- εὐρήσε (sic) ἂν μὴ δια
ψευδομένους, ἡμᾶς : 201° τῇ ἁγία καὶ μεγάλη τρίτη διώδου τοῦ
αὐτοῦ ποιητοῦ κοσμᾶ ete. (Μάταιος ἂν εἴη --- τοῦ προσώπου
δόξαν ϑεάσασϑαι); 208" τοῦ αὐτοῦ ἐξήγησις εἰς ἐπὶ τῇ ἁγίᾳ
mevtizooti; etc. (Τὰ μὲν δὴ τοῦ υἱοῦ πέρας ἔχει — Ὁ μέν
τοι λέγων δεῦτε ἀναβῶμεν εἰς τὸ ὅρος κυ΄. καὶ εἰς τὸν οἶχον
τοῦ ϑεοῦ ἰακὼβ. καὶ πάλιν ἰδοὺ δὴ τί καλόν nec plura)
211 <fragm. philosoph.) 2222) "Ἠῶ. τὸ γὰρ εἶδος © χρῆται
τοιᾶσδε ὕλης V/M εἰ μέλλοι τὸ ἑαυτοῦ ἕγον εὖ ἀποϑδώ-
σειν. ἄλλη 777227ῦ7σ ἐστὶ τῶν ἀρχιτεχτονικῶν λεγομένων —
στοῖον σχῆμα νεὼς τελοιμώτερον. οὐ μέντοι γε) ὃχ παντὸς ξύλου
ναυπηγοῦντος ἀ(ζν)άσχοιτο ἂν. ἀλλὰ 22
Variorum codicum chartac. fragmenta: ὦ = ff. 1-7; b= ff, 8-17;
c = ff. 18-45 [scripsit A. Darmarius; f. 45": | χεὶρ ἀνδρέου νταρμάρου
τοῦ ἐχμονεμβασίας: |], 45" vac.; ἃ = ff. 46-133; e = ff. 134-163 [eadem
manu quae ff. 2-5 --- 8-10 cod. 147 exaravit]; f = ff. 164-195; g= ff.
196-210; ἃ = ff.211-217, 218 vac. [putrida et lacera]; a-h cm. 28,8 X 21,2,
5. XV-XVI, i quaternio membran. formis excusus, cm. (ca)
28 X 19, ex Demosthenis editione Ald. a. 1504 (E pp. 65-80) depromtus.
241. (III A 24)
Anjyyow εἰς τὰς πράξεις, τοῦ περιβοήτου στρατηγοῦ τῶν dw-
μαίων μεγάλου βελισαρίου. Incipit: Ὃ Θαυμαστὸν παράδοξον
ὦ συμφορὰ μεγάλη. | καὶ στεναγμοὶ καὶ ὁδυρμοὶ ete. Desinit :
διὰ τοῦτο χαὶ ἀνάκλησιν, οὐκ ἠἡμποροῦναϊ δοῦσιν. | οὐδὲ ϑεά-
ζωνται ποτὲ, ὅσα καὶ ἀντραγουδοῦσιν: — Subicitur: Τέλος
τῆς διηγήσεως τοῦ στρατηγοῦ τῶν δωμαίων. μεγάλου βελισα-
MVTINENS. 241-243. 521
giov. || Χίλιοι πεντακόσιοι, ἐκ τῆς ϑεογονείας, | πολευϑερώϑη
ὃ ἀδὰμ ἀπὸ τῆς ἁμαρτίας : || Πέντε καὶ εἴχοσι δμοῦ, μηνὶ ἰανου-
αρίω. | ἐν βενετία τὸ παρὸν ἐβάλϑη στηπαρίω: Cf. Krum-
bacher Gesch. d. Byz. Litt. $ 253.
Chartac., cm. 10,6 X 7,5; ff. 1-84, 84'-86 (vacua) [f.i 84 pars in-
ferior abscisa]; s. XVI.
*242. (III B 16)
1-2" + 310 quaedam liturgica 2° (rubr.) Ὑπόϑεσις xa-
γόνων τῆς τῶν εὐαγγελιστῶν συμφωνίας) -1- εὐσέβιος καρτιιανῶ
ἀγαπητῶ ἀδελφῶ ἐν xvoi)m χαίρειν. ἀμμώνιος μὲν ὃ ἀλεξαν-
δρεὺς. πολλὴν ὡς εἰκὸς φιλοϊτονίαν — ἀλλὰ πρὸς τὴν ὁμοφωνίαν
ἄγουσιν αὐτὴν τῶν ἐναχϑεισῶν φωνῶν τοῖς εὐαγγελισταῖς; tum
(ff. 5-8, rubr.) indices ad rem spect. 9 Evangelia: Mat-
thaei, praemisso argum. (iozé0v ὅτι τὸ κατὰ ματϑαῖον ἅγιον
εὐαγγέλιον ἑβραΐδ( διαλέκτζῳ» γραφὲν etc.) et indice cap.
[subie. stichom. βχΊ; 90 Marci, inde a v. πειραζόμενος ὑπὸ
τοῦ σατανᾶ (I 13) usque ad finem; 138 Lucae, praemisso
indice cap.; 223 Iohannis 282 Synaxarium per totum
annum.
Chartac., cm. 18,5 X 13,5; ff. 1-4, 4" (vac.), 5-89, 89" (vac.), 90-186,
137 (vac.), 138-140, 140° (vac.), 141-310; s. XIII-XIV. F. 281" haec
I
ΠΥ: δ᾽ χὸ METAL LA
tantum (rubr.) -- 00, « {ΞΞ μοναχὸς) ὁ avtiyovi +
*243. (III B 17)
1 Acta Apostolorum 79 Epistulae: Iacobi; Petri I-II;
Iohannis I-III; Iudae; Pauli ad Romanos, Corinthios I-II,
Galatas, Ephesios, Philipp., Coloss., Thessalon. I-II, Timo-
theum I-II, Titum, Philemonem, Hebraeos usque ad. v. σεάν-
τας τοὺς ἁγίους ἀσπάζονται (XIII 24): unicuique praemitt.
argument. [deest tantum in ep. Pauli I ad Corinth.]; su-
biciuntur plerumque notae stichom.
Membran., cm. 18 X 13,5; ff. 1-292; s. XI. Insunt passim orna-
menta et litterae aureo colore exaratae. F. 292‘ (recent. m.]: + Eyw
x x τ . ; Ἶ
imodia avdie (ΟΣ φραν τῷ uao”. Adiectum est in fine unum f. mem-
bran. recentioris et deter. notae, ex cod. quodam liturgico depromtum.
522 CODICES GRAECI
244, (III Ὁ 21)
1 Iohannis Tzetzae Antehomer. 283-406. Homer. 1-5 cum
scholiis interlin. et marg. { Εὐχ(ὴ ἐπὶ πιγνυμένης toa-
σπέζης (Κζύριδε è ϑεὸς ὃ σζωτ)ήρ μου ὃ πάντα ποιῶν καὶ 7τραγ-
ματευόμενος ἐπὶ σζωτη)ρία τοῦ γένους τῶν ἀνζϑρώτπεγων etc.)
8 αἱ συγγένειαι τῶν γάμων (rr(at)o ὃ ῥαιδηνός, ἀδελφοι,
μιχαήλ. ἅννα | κεκωλυμένος ὃ γάμος --- tadrla) ὦ ἰερὶ σρό-
σεχε, καὶ γεννήση ϑεῶ εὐάρεστος) 10 Philonis episc. Car.
pasii enarratio in Canticum canticorum (Migne 40, 28-153)
ὅδ᾽ τάξις τῶν ὡρῶν (πρώτη tavazia Mé)y(dtKa) δὲ ἐκεί-
vv τὴν δύναμιν ἢν ὃ xKdoto)s ποίησεν, ὀτἂν ἔσφαξε τὰ 7τρο-
τότοκζα) τῶν αἰγοπτίων --- ὃ τρίτος λέγει, bè σαμβάτων nec
plura D6 ws σὺν αϑροίζεται πλήϑος ὑπὸ ἀνέμου καὶ ἔσται
αὐτοὶ λιμὸς ἀφϑόνως. καὶ ἁρϑήσονται εἰς ὑπεριφάνειαν, καὶ
χρατήσουσι τὴν ἔξοδον καὶ τὴν εἴσοδον τοῦ βορρὰν καὶ τῆς
εώας — χκαὶ οἰκοδομήσουσιν πόλιν καὶ ἐλευϑερωϑήσονται ἐκ
τῶν ϑλήψεων.
Membran., cm. (ca) 22,5 X 14,8; ff. 1-58; 5. XI variis manib.
exarat., sc. a= ff. 1-6, b=f..7, c= ff. 8-10, d= ff. 10-55, e= ff. b6-58.
245. (III G 12)
1 Nicomachi Geraseni introductionis arithmeticae libri I-II
38 <Ex Asclepio Tralliano et Philopono) ἐξήγησις τῆς
vixouazov ἀριϑμητικῆς εἰσαγωγῆς (Ἐπεὶ ἡ ψυχὴ διττὰς ἔχει τὰς
ἐνεργείας --- καὶ τοῦτο τοῦ ἐπιτετραμεροῦς; f. 89 [in libr. II)
Ἐνταῦϑα μέλλει δεῖξαι --- ποιεῖ τὴν διὰ τεασῶν᾽ καὶ διὰ πέντε);
cfr. cod. Taurinens. 8 [ap. Zuretti in ‘ Studi ital.” IV 205 5α.].
Chartac., cm. 33,4 X 22,5; ff. 1-107, 108 (vac.) s. XV. In chartula
f. 108" adglutinata: δοχίμιοτοῦ τοῦ χονδιλλίου καὶ τοῦ ushaviov χαὶ τοῦ
χερείου μου καὶ τοῦ χαρτίου μου: i
246. (III G 13)
1 Dionysii Areopagitae episc. Athen. De caelesti hierar-
chia ad Timotheum, praemissis «Maximi Conf.) prologo
(Corder. II 1x-x11, 11), et indice capitum; cum <Maximi)
scholiis mg. (ib. II 1 844.) et glossis interl. 28° eiusd.
De ecclesiastica hierarchia, praem. epigr. ‘AyysZix®v γραφί-
E dov RA ΠΣ vonadbestoy ἄστρον, et indice cap.; ‘ori 000 24 ii) i
E | scholiis mg. et glossis inter]. 64 eiusd. De divinis no-
minibus, praem. epigr. (E)is νόον αἰγλήεντα ete. (ib. I xxxIt)
| et indice cap.; cum {Maximi) scholiis mg. usque ad cap. V
τᾷ 112 eiusd. De mystica theologia 116 eiusd. Epistu-
lae I-X. Cf. cod. 45.
Chartac., cm. 29,5 X 22; ff. 1-128, 129 (vac.); s. XIV. Crux or-
nata f. 4 sup. mg.
i 247. (III D 20)
Ἷ è: Athenagorae Athen. philosophbi christiani De mortuorum
— —resurrectione (Migne 6, 973-1024) 90 eiusd. Legatio pro
ο΄ christianis (M. ib., 889-972) 68 <Pseudo-)Iustini martyris
| —epistula ad Zenam et Serenum (M. ib., 1184-1204) 81 Ta-
| tbiani oratio adversus Graecos (M. ib. 803-888).
ἘΞ Chartac., cm. 22,8 X 17; ff. 1-67, 67".(vac.), 68-80, 80" (vac.),
«_—81-116, 117-119 (vacua); 5. XV. F. 1": Hec. &?) Hoc in volumine con-
tinentur. quae florentie exscribi fecit. Jo. Fr. picus mirandj) & *?);
tum [ead. m.] index latinus; infra: di S. Spirito di reggio. F. 1° |re-
cent. m.] index alter rerum quae in cod. continentur.
e,
’
een 45
- p LEN]
ra e e N° n da
te SIA Ἢ n
n x ἐν fp ἂν
ΔΑ LI
Sidi
«ἡ
è
4
fo
τὰ
ἐπ
1 248. (III G 14)
Σ | Βιχτορος pr νεροῦ αντιοχείας ἑρμηνεία εἰς τὸ κατὰ αρκον
| ξυαγγελίον (τις ἡ ditta τῆς παροῦσης γραφῆς τοῦ evayyehov |
ΤᾺΝ Πολλῶν ἐίς τὸν κατὰ Ματϑαῖον καὶ tic τὸν κατὰ ᾿Ιώννην —
᾿ς χαὶ τῶν λοιίπων δὲ δογμάτων. συμφώνως ὑπτὸ πάντων κηρυτ-
| φομένων); cum notis et versione P. Benedicti Bacchini (ine.
— Quandoquidem permulti in Matthei et Iohannis, pauci vero
__—én Lucae, nulli autem etc.).
RUE,
A SÈ. i
La
VIT e t
i Chartac.; s. XVIII scripserunt tres librarii: a = ff. 1-99, 100 vac.
(cm. 27,5 X 20); d=ff. 101-122, 122-126 vacua (cm. 30,5 X 21,2);
di 6- ff. 127-160, 160‘-162 vacua (cm. 31,8 X 21,2).
249. (II G 13)
1 Iohannis Chrysostomi: Ad Demetrium monachum de
compunctione libri I-II (Migne 47, 393 sqq.); ad Stagirum
« —ascetam a daemonio vexatum libri I-III (M. ib., 423 sqq.);
È” de siccitate (M. 61, 723 sqq.); ad Theodorum Lapsum liber II
524 | —CODICES GRARCI
(M. 47,309 sqq.) cum Theodori responsione (M. 48, 1063 sqq.);
Brisoni epistula (= CCXXXIV; M. 52, 730); adversus op-
pugnatores vitae monasticae libri I-III (M. 47, 319 sqq.);
ζΌ)σον ἠνίασεν ἡμᾶς πρότερον φήμη λυπηρὰ τὰς ἀκοὰς ἡμῶν
περιηχήσασα — καὶ αὐτοὶ δ᾽ ἂν περὶ ὧν ἐπιζητοῦμεν, εὕροιμέν
τινα παρ ὑμῶν πληροφορίαν 192 τοῦ φιλοσόφου ἐλεγεῖοι
(ὦ φίλος ἀϑάνατον καὶ ἀγήρατον ἴσϑι ψυυχὰν -- καὶ τόδε σῶμα
χεεσὸν αὖϑις ἀνιστάμενος; 6 VV.) 192" «Gregorii Nysseni)
De anima et resurrectione dialogus qui inscribitur Macrina
(Migne 46, 11 sqq.); de beatitudinibus orat. I-VIII (M. 44,
1193 sqq.); de pauperibus amandis oratio II * (M. 46, 472 sqq.);
in sanctum Pascha orat. I-II (M. ib., 600 sqq.); [f. 283]
CE)ot μὲν χαὶ πᾶσιν ὑμῖν τοῖς τὴν ἰατρικὴν ete.; quod non
sint tres dii ad Ablatium (M. 45, 116 sqq.); de deitate Filii
et Spiritus Sancti (M. 46, 553 sqq.); in laudem fratris Ba-
5111 (M. ib., 788 sqq.); in S. Stephanum protomart. enco-
mium (M. ib., 701 sqq.); [f. 315%] {ςψγυχῆς ἡμῖν διδασκαλίαν
ὃ ϑεῖος — ποίους γὰρ ὀφϑαλμοὺς ἐτταίρει ἐν τῶ ἅδη ὃ πλού-
σιος, τοὺς τῆς σαρχός, ἐναφείς τῶ τάφω nec plura 319 Pla-
tonis: Gorgias; 346 Phaedon; 369° Halcyon; cum scholiis
373 <Anonymi) in Platon. comment.) Ἴστέον ὅτι ὃ διά-
λογος περιέχει διαλεγόμενα πρόσωπα. καὶ διὰ τοῦτο καὶ οἱ
λόγοι ττλάτωνος διάλογοι τεροσαγορεύονται --- οὕτω γοῦν καὶ οἱ
κωμικοὶ φασὶν. ὅτι μὲν τέττιγες, ἐπὶ δύο μῆνας ἄδουσι. οἱ δὲ
ἀϑηναῖοι nec plura 453 βοετίου φιλοσόφου περὶ τέχνης
διαλεκτικῆς (Πρότασις ἐστὶ, λόγος ἀλήϑειαν ἢ ψεῦδος σημαί-
γων --- ὥστε τῆ ἀναιρέσει τοῦ ἑπομένου, ἀναιρεῖται τὸ ἡγούμε-
γον Τέλος τῆς τοῦ Postiov φιλοσόφου διαλεχτικῆς τέχνης).
Quinque codices in unum (cm. 28,8 X 21,5) compacti: a = ff. 1-190,
191 (vac.); ὃ = ff. 192-818, 318" (vac.); ὁ = ff. 319-370, 371-372 (vacua);
d= ff. 373-452; e = ff. 453-477; c s. XIV-XV, abde s. XV-XVI. In
integum. anter.: τοῦ φιλοσόφου ἐλεγεῖοι (ἠέλιον μὲν ἀνῆψε zat οὐρανὸν
ἀστερόεντα --- οὕνεχα σειρήνων φϑέγχετο sic) ἡδύτερον; 10 vv.).
250. (III C 21)
Pindari: 1 Olymp.; 37 Pyth.; 81 Nem. I-IV usque ad v. 68
(ἐς γενεὰς αὐτῶ), VI vv. 39-50 (δυνατοὶ — ὄρεσιν), IV-XI;
Isthm. V-VII.
MVTINENS. 250-252. 525
Membran., cm. 19,7 X 12; ff. 1-89, 90-91 (vacua), 92, 92" (vac.),
93-132; a. 1485 scripsit Iohannes presbyter Rhosus Cret. (f. 132: Μμε-
τεγράφη. ὃ παρὼν nivdegos. ἀναλώμασι τοῦ tiutov ἀνδρὸς. κυρίου. [λαυ-
ρεντ]ΐου [A]co[v]o[e]re[vov] dia χειρὸς ἐμοῦ ἐωζάννγ)ου πρεσβύτέρου, δώσου,
τοῦ χρητός. | χιλιοστῶ. τετραχοσϊοστῶ. ὀγδοηκοστῶ, πέμπτω. μηνὸς de-
᾿ χεζμ)βρίου {u add. 25 m.), πέμπτη.). F. 1" titulus et littera init. aureo
colore exar. In charta integum. anteriori adglutinata stemma gen-
tilicium Obizzorum: cf. (Luigi Carbonieri) ‘ Cenni storici della R. Bi-
blioteca Estense di M.’ etc., 1873, p. xxxIv.
251. (II ς 32)
Manuelis Chrysolorae Erotemata, ab initio usque ad v. Tò
ἐσόμενον. τοῦ ἐσομένου (p. 96 ed. Ald. a. 1526; cf. cod. Bonon.
‘Univ. 3558 [' Studi ital.’ III 429)).
A Chartac., cm. 14,5 X 9,5; ff. 1-71; 5. XVI. Adiectum est unum
z f. membran. in principio, in quo verso legitur notula de auctore Ero-
tematum, ‘ quae.... a multis Guarino Veronensi Emanuelis Chry-
solorae discipulo tribuuntur ἡ.
252. (II ς 33)
1 Paradigmata aliquot nomin. verb. pronom. (χοινῇ, ἄττι-
κῶς, ἰωνικῶς. δωρικῶς), alphabetum graecum, diphthongi,
compendia tachygraphica 2 Manuelis Chrysolorae) Ero-
temata, ab initio usque ad v. τὸ ἐσόμενον. τοῦ ἐσομένου
(p. 96 ed. Ald. a. 1526; cf. cod. 251); subiciuntur (f. 98)
quaedam de adverbiis, de coniunctionibus, de praepositio-
nibus ( Errigénua ἐστι μέρον λόγου ἄκλιτον. κατὰ dijuatos λε-
γόμενον --- καὶ τὸ μὲν μα. ὡς τὰ πολλὰ ἀποφάσκει. τὸ dè νη,
καταφάσκει) 104" dipthongi gr., oratio dominica, duplex
salutatio ad B. Virginem (a Χαῖρε κεχαριτωμένη ete.; ὃ Χαῖρε
δέσποινα μῆτερ ἐλέους etc.), symbolum Apostolorum, evan-
gelium S. Iohannis ab initio usque ad v. πλήρης χάριτος
καὶ ἀληϑείας (I 14); cf. Iohannis Setzerii ed. pp. Aii-Bili
[110 Expositio in Erotemata Chrysolorae, latine]
146" Fabulae aesopicae (Halm) 45, 39, 9, 14, 22, 47, 59,
55, 24, 74, 90, 111, 221, 301°, 144°, 189, 232, 248, 286, 296,
308, 351, 370, 169, 392, 202, 25, 421, 398, 336, 333, 110,
127, 808, 289, 192, 86, 328, 4, 401, 374, 214, 78°, 281, 343,
329, 323%, 412, 260, 246, 275, 135, 247°, 58, 66, 157, 97°,
e: 386, 179° 171, ‘are τ μα δης, quae graece exarata su sunt
in cod., adscripta est interpretatio latina. i
Chartac., cm. 21,2 X 15,5; ff. 1-145, 145-146 (vacua), 146-180,
180‘-182 (vacua); a. 1525-1526 scripsit Ferrariae Franciscus Bovius.
Deo gratia. ferrarie Anno Christi 1526 σαν"
(F. 104": τῷ ϑεῷ δόξα. | ᾽᾿Επὶ τῆς φεῤδῥαρίας. ἔτει χριστοῦ αφκς' Cex
Die vero 18 Junij franciscus Bowius scripsit Mu
μαφρχη ὃ) | Ἡμέρα dè in. ἰουνίου. Poayziozos ὃ βοβιός ἔγραψε: x F. 119:
finis Libro ferrariae | Anno. M.D.XXV. Die 26 .Julij: x F. 1805: i
Τέλος τῷ βιβλίῳ ἐπὶ τῆς φερραρίας. | Ἔτει. α'. φ'. κε΄. ἡμέρα. κς΄. tov-
λίου: A). :
ic
ες -- a
:
Ù
Va
ma
di i
[253. (II G 12)
‘ Facsimile Codicis Parisiensis celeberrimi qui dicitur >
Ephraemi Syri Rescriptus ᾿ quod ‘ Viro Excellentiss. ssi
Doctiss. ac Perillustri Ant. Lombardi ’ Const. Tischendorf 10
d. dedit m. Octobr. a. 1843 [f. 27]. È ra
A
Chartac., cm. 27,5 X 22; ff. 1-4. Facsimile (cm. 22 X 4,5) adpli-— Ἢ
᾿ catum est f.° 3", in quo etiam notulam exaravit ipse C. T.:‘ Accentus
reliquaque signa - - - Locus Ni Ti ad quem facsimile pertinet legitur
in S. Pauli ad Timotheum epistola, cap. IV. v. 2 (συ νείδησιν. κωλυόν- |
των ete.) — 6. (ἡ παρακολούϑησας).᾽ F. 1 Ant. Lombardi adscripsit | —
‘ Ephraim Syrus”. Ff. 2°, 3'-4 (vacua).| ἼΩΝ
ἯΙ
pe
Numeri codicum veteres cum novis comparati.
II A 1-14 1-14 | III C 1-20 = 80-99
B 1-15 38-52 | » 21 = 250
C. 112 68-79 | 1-14 = 120-133
D 1-20 100-119 20 247
E 1-20 134-153 | 21 244
Ἐν 1.15 166-178 ] 1-12 154-165
G 1-11 194-204 1-15 179-193
» 12 253 16-17 — 239-240
» 18 249 18 236
H 1-13 216-228 eli 205-215
* 32-33 — 251-252 12-13 = 245-246
A 1-23 15-37 14 248
» 24 241 18 237
B 1-15 53-67 3 229-235
» 16-17 — 242-243 » 10 238
Pit o ta II
le, (vt NAS
INDICES
A. Auctores et Opera.
Achilles Tatius 95.
Acropolites v. Georgius.
Acta Apostolorum 13. 71. 102. 196. 243.
Actuarius v. Iohannes.
Aelianus 63. 191.
Aeschines 25. 191.
Aesopus 35. 55. 252.
Aetherius 21 54°”.
Aétius Amidenus 61.
Agapetus Diaconus 2.
Albertus (Magnus?) 109.
Alexander Aphrodis. 66. 80. 86. 109.
135. 137. 145. 180. 197. 198. 206. 207.
208. 210. 214. 238.
Alexandri Magni epist. 75.
Ambrosius Comes (doct. canon. con-
gregationis lateranensis) 19.
Ammonius Hermiae 36. 132. 144, 182.
198.
Anacharsidis epist. 54.
Anastasius Sinaita 8. 154. 155.
Anatolius 52 [inter Heroniana,).
Andreas Caesar. episc. 154. 190.
Andronicus Zarides 55.
Anonymus. a) theologica, ascetica,
liturgica etc. 6. 15. 16. 23. 36. 42. 60.
62. 74. 79. 83. 102. 105. 113. 122. 124.
134. 143. 157. 159. 160. 163. 188. 190.
216.240. 242.243.244. (preces)23.244.
(oratio dominica) 11. 26. 143. 252.
(salutatio angel.) 26. 143. 252. (exor-
cismi) 9. (liturgica palimps.) 12.
(syriace, armenice etc.) 19. (expo-
(Anonymus)
sitio canonis in Natalem) 43. (apo-
stolorum canones, miracula etc.)
2. 71. (περὶ τοῦ παλαιοῦ πάσχα etc.)
19. (de cruce) 42 134". 190. (de die
Antichristi) 124. (de processione
S. S.) 113. 156. 190. (contra Iudaeos
de indiv. Trinitate) 79. (disceptatio
Christiani cum Iudaeo) 90. (apo-
phthegm. Patrum, διδασκαλίαν ete).
42. 222. (monachica) 42. (de natura
ex veteri et novo Testam.) 79. Eu-
chologium, Hymni, Menologium,
Pentecostarium, Synaxarium, Trio-
dium; Concilia etc.; v. s. vv.
b) philosophica, ethica, physica ete.
2 252 sqg. 4. 10. 15. 36. 38. 50. 64. 79.
85. 130. 144. 168. 189. 195. 197. 198.
205. 235. 240. (metaphr. dialect.
Aristot.) 50 251. (synopsis logices
Aristot.) 189. (in Aristot. sophist.
elench.) 91. (problemata) 109. (de
elementis) 75.
c) grammatica 2. 21. 22. 26. 30.
53. 75. 93. 164. 165. 252. (de en-
cliticis) 87. (de verbo) 144. (de ver-
bis barytonis) 58. (περὶ τῶν συ-
νωνύμων ῥημάτων) 21. (de adver-
biis) 16. 30. 58. (de barbarismo et
soloecismo) 58. (Focszoi οἱ “Ἕλληνες
ἀπὸ κώμης τινὸς etc.) 2. (de dia-
lectis 2. 58. (ἀττιχισμοὶ τῶν λογίων)
2. (epimerismi sec. alphab.) 58.
LEA
,
5
(Anonymus)
(schedographia) 16. (alphab., ta-
chygraph.) 11. (alphabetum syria-
cum) 19. (alphab. gr.) 26. (graeca-
rum litterarum inventores) 26. 165.
(de etymologia, etymologica) 2. 21.
205. (de diff. voc. waupos et ἄμμος)
109.210. (ἑτερόφϑαλμος et μονόφρϑαλ-
μος quid significent) 26. (24472001
ti ἑρμηνεύεται) 64.
d) metrica 63. 75. 81. 87. 93. 99.
104. 165. 169.
e) lexica 21. 30. (in Dionys. Areop.)
45. (lexic. botan.) 61. 124. (glossae
aristoph. cum interpr. latina) 127.
(in Isocr. orat.) 150. 143. (δήσεις
ἑβραϊκαὶ) 154. 165. 253.
f) mythologica 26. (epitheta deo-
rum) 63. 112. 215.
g) musica 85. 96. 100. (notae mu-
sicae) 111. 151. 173.
h) rhetorica 59. 68. 75. 116. 117.
169.
1) historica, chronologica etc. (de
viris illustribus etc.) 144. (in-
dex Palaeologorum) 2. Cf. 122.
(index patriarch. et imperat.) 6.
Cf. 43. 52. 122. (index imperat. post
Commodum) 87. (post Alex. Com-
nenum) 122. (Augustae quae CPoli
regnarunt)122.(Metropoles CPolis)
122. (sepulecra imperat.) 122. 144.
(officia regum Romanorum etc.) 62.
122. 124. (Belisarii historia) 241.
(nonae, kalendae etc.) 2 252”. 165.
(mentes atticorum etc.) 2. 22. 26.
94. 39. (εἰ βούλει εὑρίσχειν ἀπὸ
τῶν αἰγυπτιαχῶν μηνῶν τοὺς ἕλλη-
vizoès etc.) 24. (varia de paschate)
52. 122. 178. 190. Cf. 94237”. 102. 105.
h) metrologica et geographica 15.
52. 61. 85. 100. 115. 124. 174. (de
mensura terrae) 2. (nomina vento-
rum) 122. (ἡ ἀρχὴ καὶ ἡ ἐξουσία ἣν-
τινα ἡ Κωνσταντινούτιολις ἦρχεν etc.)
2 253".
1) mathematica (latine) 29. 52. 56.
77. 85. 100. 142. 174. 205. (tractatus
CODD. GRAEC. MVTINENS. INDICES.
(Anonymus)
de arithmetica) 52. (theologum.
arithm.) 90. (strategica) 192.
m) astronomica et astrologica 2.
15. 24. 36. 40. 51. 52. 77. 85. 132. 151.
165. 174. 189. 198. 239. (de mensi-
bus et lunae cursu) 34. (tractatus
de caelo) 52. (in Ptolem. Quadri-
part.) 40. 132. (Orphei de terrae mo-
tibus) 85. (dies auspicati et nefasti)
122. (de lunae diebus, de come-
tis etc.) 215.
n) medica 61. 211. 213. 237. (εἰς
χκάϑαρσιν ὀδόντων etc.) 2 251”. (cu-
rationes variae) 151. (prognostica)
56. 174. i
o) botanica 58. 61. 115.
p) versus (in Petrum et Paulum,
in Crucem, in timorem mortis, in
Horologium, in sanctorum vitas
per totum annum, in Greg. Naz.)
2. (in quattuor Evangelistas) 5.
(Christus patiens trag.) 16. (in Dio-
nys. Areopag.) 45. 190. 246. (oeci
in S. Dei genitricem) 48. (in Ly-
cophronis Alexandrum, de quin-
que certaminibus, de novem poe-
tis lyricis etc.) 51. (aenigmata) 58.
(variorum versus) 59. (ἐητροὶ 04%
τῷ κόσμω ete.) 61. (τίν ἂν εἴποι 4χιλ-
λεὺς ἰδὼν Ὀδυσσέα ἐν“ Αιδῃ)} 63 extr.
(epigramm. varia) 85. (in Ptolem.
geograph.) 87. (oracula) 89. (in Ho-
merum) 110. (epigrammata sepul-
cralia) 122. 144. (hymnus Christi
servatoris) 126. (εἰς βουχολιχήν) 146.
in grammaticam) 165 226. (in Zo-
diaci signa) 189. (in Aristot.) 235.
(in Symeon. Thessal.) 236. (in Ioh.
Chrysostom. et Gregor. Nyssenum)
249. Cf. Anthologia, Hymni ete.
q) varia: (proverbia, sententiae,
apopthegmata ctc.) 2. 34. 55. 64. 87.
186. (ὅτι τρία δεῖ πρὸ πάντων ζητεῖν
τὸν ἐξηγητήν οἷς.) 2. (voces anima»
lium) 2 253. 165. (palimpsestus) 12.
(de apibus et varia de natura
et moribus animalium ) 42 123”
18.6.96
191. (nomina animalium) 16. (de
| ruta)42 123". (ἐράνησαν ἐν τῷ Νείλῳ
ποταμῷ ἀνθϑρωπόμορφα ξῷα etc.)
— 42 133". (de ludis graec.) 75. (de var.
| poetarum generibus) 93. (prolego-
mena de comoedia) 93. 127. Cf. Ari-
ΞΡ stoph. (ai συγγένειαι τῶν γάμων)
ς΄ 6,44. (in Plat. comment.) 249. Cf. 42.
ΕΠ 9 90. 89087. 100.111. 112. 122.
«228. 244. Aristotelis, Aristopha-
mis etc. vita; Aristoteles, Aristo-
_ —phanesetc. Florilegium, Kyzrosetc.,
Anthologia gr. 10. 26. 31. 58. 63. 85.
MS 89:95: 114. 122 144. 2835.
| Antiochus (astronom.) 85.
Antonius mon. (Π]έλισσα) 111.
| Aphthonius 59. 116.
. Apocalypsis v. Testam. Nov.
pollinarius Laodicenus 65. 126. 247.
| Apollodorus 41.
. Apollonius Pergaeus 103.
| Apollonius Rhodius 77. 112. 140.
| Apollonii Tyan. epist. 54.
. erovàvos 112.
Aratus 51. 95.
Aristides Quintilianus 173.
Aristophanes 17. 27. 28. 31. 53. 84. 93.
"107. 133. 164.
Aristoteles 2. 4. 15. 26. 29. 36. 38. 50.
84. 66. 69. 75. 76. 80. 86. 88. 91. 100.
101. 109. 118. 135. 137. 144. 149. 152.
161. 168. 180. 182. 184. 186. 189. 194.
MU 197.198. 199. 200. 201. 202. 204. 205.
᾿ς 806. 207.208. 209. 210. 212. 214. 223.
rc 285 288.
τᾷ Arrianus (Epictet.) 10.
{ ei, (in Aristot.) 197. 212.
Athanasius 113. 136. 154. 160. 240 110.
È, | Athenagoras 126. 247.
Augustinus 134. 190.
| IBacchini Benedictus 248.
Ἄς δε ui hist. 67. 188.
ἔραν Studi îtal. di filo. class. IV.
ΟῚ ἐν GEA
| copD. ( GRARO. MVTINENS. INDICES. cu
Basilius Magnus 8. 19. 42. 48, 55. 64.
12. 172, 190. 299:
Beccus v. Iohannes Veccus.
Belisarii historia 241.
Bessario 125. 184. 148.
Blemmides v. Nicephorus.
Boethius 50. 249.
Bruti epist. 39. 169.
Cabasilas v. Nicolaus, Nilus.
Callimachus 164.
Camariotes v. Matthaeus.
Cantacuzenus v. Iohannes.
Cantica v. Psalterium.
Canticum canticorum 64. 154.155.171.
236. 244.
Cassius Felix 109. 145. 210.
Chionis epist. 31. 54.
Choeroboscus v. Georgius.
Chortasmenus v. Iohannes.
Christophorus Mytilenaeus 59.
Christus patiens (tragoed.) 16.
Chrysippus presb. Hierosol. 190.
Chrysoloras v. Manuel.
Cicero 130. 144.
Claudius v. Ptolemaeus.
Clemens 79 52.
Clemens Alexandr. 126.
Cleomedes 151. 198. 215.
Codinus v. Georgius.
Concilia etc. 71. 113. 124. 126. 190. 234.
Κωνσταντίνου βέστου τοῦ yo+*avetov 42.
Constantinus Euphrosynus 48.
Constantinus Harmenopulus 62. 144.
Constantinus Lascaris 2. 21. 26. 57. 75.
Constantinus Magnus (constit. de papa
Romae) 61.
Constantinus Meliteniotes 240.
Constantinus Porphyrogennetus 179.
213.
Cornelius Tacitus 26.
Cosmas Vestitor 124. 172.
Cratetis epist. 54. 191.
Cyrilli sententiae 88.
Cyrillus Alexandr. episc. 160. 167.
. Damascenus v. Iohannes.
Damascius 161.
Daniel monachus (vita Ioh. Clim.) 94.
David philos. 195.
83.
La
dea.
530 CODD. GRAEC. MVTINENS. INDICES.
Demetrius (de eloc.) 100.
Demetrius Cydon. 134. (?) 144.
Demetrius Lacedaem. 144.
Demetrius Triclinius 41. 87.
Demophilus 40. 239.
Demosthenes 116. 240.
Diadochus v. Marcus.
διϑασχαλίαι ἀπὸ διαφόρων ete. v. Phi-
lotheus.
Didymus Alexandr. (mensura mar-
mor.) 52.
Didymus (in Canticum cantic.) 154.
Dio Chrysostomus 152.
Diocles Carystius 115.
Diodorus Siculus 185.
Diogenes Cyn. 54. 191.
Diogenes Laertius 144.
Dionysius (de inv. litterarum) 2.
Dionysius Areopag. 45. 190. 246.
Dionysius Halicarn. 39. 59. 68. 121. 149.
Dionysius Periegetes 63.
Dionysius Thrax 22. 58.
Dioscorides 115.
Dorotheus ep. Tyri. 71.
Ecclesiastes, Ecclesiasticus v. Te-
stam. V. etc.
Ephraim Syrus 216. 253.
Epictetus v. Arrianus.
Epigrammata v. Anthologia, Anony-
mus (versus) etc.
Epitheta deorum 63. 112.
Epistulae v. Anonymus, Testam. N.,
Johannes, Iuda, Iacobus ete. (epi-
stuiarum forma) 124 13". (epistula
synodalis contra Metrophanem etc.
et ad Ioh. imper.) 113.
Eratosthenes 95.
Evangelia 1. 5. 9. 13. 37. 65. 73. 128.
178. 222. 242. 248. 252.
Euchologium 74.
Euclides 56. 63. 142. 149.
Eunapius 55.
Euphrosynus v. Constantinus.
Euripides 54. 92. 93. 99. 191.
Eusebius (in Cantic. canticor.) 154.
242.
Eustratius (in Aristot.) 197.
Futhalius 71.
Euthymius Zigabenus 162. 176. 236.
Eutocius 103.
Exorcismi 9.
Florilegium 86. 83. 111. Cfr. Κῆπος.
Gabriel hieromonachus 144.
Galenus 61. 78. 97. 107. 109. 115. 151.
175. 210. 211. 213. 216. 217. 218. 219.
226. 237. 240.
Gaza v. Theodorus.
Genesis fragm. 25.
Georgius Acropolites 64.
Georgius Choeroboscus 21. 26. 169.
Georgius Codinus 33. 62.
Georgius Cyprius 57. 82. 113. 163.
Georgius Gemistus Plethon 57. 88.
103. 144.
Georgius Lacapenus 30. 55.
Georgius Moschamper 82.
Georgius Mytilenaeus 172.
Georgius Pachymeres 45 148”. 16. 190 42.
Georgius Pisides 167. Cf. 42?
Georgius Scholarius 50. 144. 148.
Germanus 23 (p. 396).
Germanus CPolit. patriarcha 79. 113.
Gilbertus (Guilelmus) Porretanus 50.
Gregorius Aneponymus 90.
Gregorius Corinthius 22.
Gregorius Cyprius v. Georgius.
Gregorius Nazianzenus 2. 16. 42. 64.
‘72. 9. 113. 163. 166. 229.
Gregorius Nyssenus 72. 79. 154. (?) 163.
171. 216. 240. 249.
Gregorius Palamas 32.
Gregorius Papa Magnus (dialog.) 136.
Harmenopulus v. Constantinus.
Harmenopulus (lexicon alphabet.) 2.
Heliodorus (gramm.) 22.
Hephaestio 63. 75. 81. 169.
Heraclitus (philos.) 85. (epist.) 191.
Hermes Trismegistus 63.
Hermias 144.
Hermogenes 59. 116. 117.
Hero Alexandr. 52. 100. i
Herodotus 42 134. 221. (Pseudoerodoti
Vita Hom.) 173.
Hesiodus 51. 63. 99. 104, 121.
Hierocles 35.
Hipparchus 52. 95.
ODD. GRAEC. MVTINENS.
pae
ENS211. 213: ‘1918, 290. 297. 238. 237. 240.
Hippolytus 23 94.
Ε΄ θοϊγῦυΣ Thebanus 71.
Homerus 51. 63. 93. 104. 110. 121. 123.
“164. 173.
Horatius 110.
. Hymni v. Anonymus, Mesomedes etc.
Tacobi epist. 13. 71. 196. 243.
Tamblichus 90.
Index libror. graecor. Biblioth. Vati-
| canae 232.
Ioasaphi historia v. Barlaam.
ΟΡ (liber) 64.
annes Actuarius 141.
annes Apost. (epist.)13. 71. 196.243.
annes Cantacuzenus 179. 224-225.
. Johannes Carpathius 12.
Johannes Chortasmenus 142.
Johannes Chrysostomus 2. 19. 64. 70.
120. 124. 157. 188. 187. 222. 280.
256. 249.
yhannes Climacus 94.
Iohannes Damascenus 7. 36. 79. 172.
Tohannes Evang. 252.
TIohannes Geometra 65.
Iohannes Ieiunator 70.
Iohannes νομιχὸς βοτανιάτης 2.
Iohannes Pediasimus 215.
Johannes (grammaticus) Philoponus
fl 02. 4. 21. 24. 56. 75. 105. 168. 182.
| 186.195. 199. 200. 204. 205. 207. 245.
- Johannes Rhaituensis 94.
È 1 ‘ohannes Sinaites 67. 188.
Iohannes Stobaeus 144.
Re ohannes Tzetzes 51. 244.
Iohannes Veccus 32 [cf. 48]. 156.
| Iohannes Xiphilinus 188.
>; NET ohannes Zonaras 122. 177.
Iosephus Rhacendyta 101. 198.
Isaacus ὁ Ἄγγελος (πρόσταγμα etc.) 240.
Isaacus Porphyrogennetus (prosopo-
| graph. Hom.) 26 62 [v. Addenda].
. (schol. Hom. etc.) 104.
Isaacus Tzetzes 51. 121.
Isaias abbas 12.
as Nicomediensis 124 1638.
Isocrates 31. 75. 150. 144.
INDICI
Tudae epist. 13. τι. 196. 243,
Tulianus imper. 173. (epist.) 75.
Iulianus Laodicenus (astron.) 85.
Iulius Sextus Africanus v. Sextus
Iulius A.
Iustinianus 144.
Tustinus 126. 247.
Κῆπος (florileg.) 6.
Lacapenus v. Georgius.
Lactantius 126.
Lascaris v. Constantinus.
Lectionarium 102. ì
Leo (papa IX) 42 122 (?). 128" sqq.
Leo sapiens (ordo thron. eccl.) 62.
(anacreontica) 124. (tactica) 192.
Libanius 25. 55. 75. 106. 169. 181. 191.
236.
Loci communes etc. v. Anonymus
(varia), Florilegium, Κῆπος.
Lucanus 26.
Lucianus 2. 59. 144. 193.
Lycophron 51. 60.
Lysias 75.
Macarius 12.
Magentinus 195. 205.
Mayo λόγια οἷο. 144.
Manasses 2 171.
Manuel Bryennius 173.
Manuel Chrysoloras 3. 11. 251. 252.
Manuel Holobolus 113. i
Manuel Moschopulus 2. 30. 44, 58. 75.
150.
Manuel Rhaul 144.
Marcus Argentarius 63.
Marcus Diadochus 12.
Marcus Ephesinus 113.
Marcus evang. v. Evangelia etc.
Marcus monachus et eremita 12.
Marinus 149.
Matthaeus evang. v. Evangelia etc.
Matthaeus Camariotes 49. 144.
Maximus confess. 12. 23. 83. 111. 171.
190. 246.
Maximus mon. Mazaris 2.
Maximus Planudes 35. 50. 52. 55. 59.
75. 116. 117. 134. 144.
Μαζονατὴ (πέρσου φιλοσόφου za. ἀστρο-
λόγου 85.
>
FRS SIZZZN I pra RO SO, RI
552 CODD. GRAEC. MVTINENS. INDICES.
Melampus (astrol.) 85 93".
Meliteniotes v. Constantinus.
peli (versus) 42 133.
Menologium 13.
Mesomedes (hymni) 173.
Metaphrastes v. Symeon.
Michael Balsamon 142.
Michael Ephesius180.194.197.209. 210.
Michael Glycas 158.
Michael Psellus 2 119”. 29. 58. 59. 61.
90. 159. 171. 189. 205. 236.
Mithridatis epist. 169.
Moschopulus v. Manuel.
Moschus 146.
Musaeus 31. 91.
Nemesius Emes. 18. 240.
Neophytus presb. monach. 155.
Nicander 39.
Nicephorus Blemmides 15. 46. 50. 240.
Nicephorus Callistus Xanthopulus 33.
43. 48.
Nicephorus Gregoras 132. 144.
Nicephorus imp. 192.
Nicetas philos. Paphlag. 42.
Nicolaus Cabasilas 23. 113.
Nicolaus Cpolitanus patriarch. 2.
Nicolaus papa V (ad Constantinum)etc.
148.
Nicomachus Gerasenus 56. 105. 245.
Nilus 82. 171.
Nilus Cabasilas Thessal. 156.
Nonnus abbas 163.
γοταριχὴ ἐπιστήμη 52.
Oceci in S. Dei genitricem. 48.
Olympiodorus philos. 69. 202.
Oracula v. Anonymus.
Oracula sibyll. 126.
Orpheus 39. 85. 114. 121. 164.
Ovidius 110.
Pachymeres v. Georgius.
Palamas v. Gregorius.
Pamphilus martyr 71.
Patres SS. 79
Paulus Alexandr. 40. 85.
Paulus (apost.) 13. 14. 43. 71. 170. 196.
243. 253. (vita et martyrium) 71.
196.
Pediasimus v. Iohannes.
Pentecostarium 60.
πέρσου σαμψατὴ etc. Vv. σαμψατῆ.
πιέρσου φιλοσόφου ete. v. μαζονατῆ.
Petosiridis epist. 174.
Petrus Antiochenus 42 120". 136.
Petrus apost. 13. 71. 196. 243.
Petrus Hispanus 50.
Phalaridis epist. 39. 142. 169.
Phialitus 42. 159.
Philippi epist. 75.
Philippus Solitarius 42. 159.
Philo ep. Carpasii 244. (in Canticum
cantic.) 154.
Philoponus v. Iohannes.
Philostratus 34. (Moschopuli technol.)
90.
Philotheus CPolitanus archiep. 222.
Phocylides (Pseudoph.) 44. 114.
Photius 72. 113. 124. 291.
Pindarus 84. 51. 75. 87 99. 250.
mo (Georgii Pisidae?) 42 133”.
Planudes v. Maximus.
Plato 46. 87. 88. 89. 114. 129. 144. 249.
Plinius (Nat. hist.) 26. 38. 144.
Plutarchus 54. 100. 119. 121. 145. 152.
Polyaenus 192.
Polybius 139.
Porphyrius 40. 50. 69. 88. 118. 144. 149,
152. 189. 195. 235. 239.
Porphyrogenitus v. Constantinus et
Isaacus.
Porretanus v. Gilbertus.
Proclus 15. 24. 40. 46. 100. 207. 210. 239.
Procopius Gazaeus 155.
Propertius 164.
Psalterium et cantica 37. 42 122.
171. 176. 203. 236.
Psellus v. Michael.
Pseudophocylidea v. Phocylides.
Ptolemaens 40. 85. 87. 96. 182. 149. 151, |
152. 174. 239.
Pythagoras, Pythagorei etc. 10. 54. 63.
85 [divinatio per numeros). 169. i:
Pythagoreorum συστοιχίαι 2 252.
Pyrrho 144. BE
Quintilianus 121. 130. 140. s
Rbhetorius 132.
Rufus 116.
+
5 lomonis RE ce: 64. Ἢ. 144.
155 (v. Testam. V.).
᾿Σαμψατῆ σφαγανῆ SPA ad Meletium)
109;
| Schedographia 18. 90.
Scholia in Aristophanem, Euripi-
dem etc. v. Aristophanes, Euripi-
des etc.
Sententiae v. Anonymus.
È pren sapient. apophth. 26. 87.
Seth v. Symeon.
n LE Empiricus 144 150. 236.
Sextus Iulius Africanus 192.
_ Simplicius 4. 161. 182. 184. 201. 207. 223.
Sirach 64.
| Soeraticorum epist. 31.
È Solinus 121.
Solitarius v. Philippus.
| Solon 114.
| Sophocles 39. 41.87. 99.
| Sophronius patr. Hierosol. 79.
Zpayavi V. Σαμψατῆ.
Stobaeus v. Iohannes.
Strabo 57.
- Suidas 26. 89. 130.
Symbolum fidei 113. 252.
4 peo: Metaphrastes 48. 172.
Symeon Seth 61.
| Symeon Thessalon. 23. 236.
τ Synaxarium ΤΠ δ: 4801249
— Synesius 55.
Synodici tomi tres 62, Synod. to-
di mus etc. 113 102.
Syntagma de mensibus et lunae cursu
ΠΥ 9,4.
Syrianus 66. 238.
| ‘Tatianus 126. 247.
Taurus Sidonius 100.
— Testamentum vetus et novum 25. 37.
T° 43. 60. 64. 65. 71. 111. 124. 128. 144.
È, via 154. 155. 170. 171. 176. 178. 190. 196.
SAR 203. 236. 242. 243. 244. 248. 252.
| 258. Cf. Psalterium, Evangelia,
_ Acta apostolor., Epistulae etc.
| Thalassius 12.
ἘΠΕ τ I TOSO
Theo 116.
Theocritus 34. 87. 99. 146.
Theodoretus Cyrens. 20. 171.
Theodoretus gramm. 21.
Theodorus Gaza 47. 108. 148.
Theodorus Lapsus 249.
Theodorus Metochita 144. 147. 228.
240 134.
Theodorus Prodromus 186. 240.
Theodorus Studites 124.
Theodosius (gramm.) 58.
Theodosius monachus (lex. canon.
iambic.) 124.
| Theodosius Zygomala 172.
Theognis 63. 131.
Theophilus Protospatharius 61. 115.
Theophrastus 46. 59. 144.
Theophylactus Bulg. arch. 43. 128. 170.
178.
Theophylactus Simocat. 75. 135. 144.
Thomas Aquinas 50.
Thomas Magister 30. 84.
Tiberius 116.
Timaeus Locrus 10. 144.
Triclinius v. Demetrius.
Triodium 143. 153.
Trium Patriarcharum Syriae epist.
synodalis etc. 113.
Trophonius sophistes 59.
Trypho 21. 26. 58. 75.
Tzetzes v. Iohannes, Isaacus.
Veccus v. Iohannes.
| Victor presbyter 248.
Xanthopulus v. Nicephorus.
i Xenophon 75. 129. 145.
Xiphilinus v. Iohannes.
Ziacharias Pontifex 136.
Zarides v. Andronicus.
Zeno 100.
Zigabenus v. Euthymius.
Zonaras v. Iohannes.
Zoroaster 144.
Zygomala v. Theodosius.
CODD., GRAEC. MVTINENS, INDICES.
ἘΣ. Codicum scriptores.
Ambrosius (Leo) Nolanus 207.
Andreas Darmarius 113. 136. 138. 147.
154. 156. 157. 158. 159. 171. 179. 187.
236. 240.
Antonius 176.
Antonius Damilas 135.
Cornelius Murmureus 231.
David Cypri episc. 19.
Franciscus Bovius 252.
Georgius Achreius 71.
Georgius Gregoropulus 118.
Georgius Tryphon 155.
Georgius Valla 21. 24. 37. 46. 61. 64. 75.
88. 89. 96. 99. 100. 114. 115 (?). 121.
123. 129. 130. 146. 152. 164. 174. 215.
Gregorius monachus 42.
Gregorius Muzalon 143.
Iohannes Mauromates 224-225.
Johannes monachus et presb. 230.
Johannes πιζώνος 188.
Johannes Rhosus 250.
Loeliùs Garuffus 19.
Marcus 63.
Matthaeus Camariotes 10.
Matthaeus Sebastus Lampudes 11.
Michael Apostolius 185.
Michael Maleas 228.
Michael Suliardus 40. 76. 85. 181.
Nicolaus βάρελη 33.
Nicolaus Notarius 144.
Nicolaus Vlastos 115.
Theodorus 17.
C. Annorum notae in codicibus obviae.
1051 230. | 1469 17. 1522 207.
1815 52. | 1480 60. | 1525 241.
1326 230. 1482 57. 1525-26 252.
1357 48. | 1484 10. | 1541 33.
1872 55. | 1485 250. 1550 155.
1393 62. | 1486 166. 1555 224-5.
1400 118. 1487 115. 1559 231.
1448 44. | 1488 174. 1560 113.
1430 59, | 1490 40. ss 108
1439 143. 1492 131. “π΄
1441 144. 1505 (Ὁ) 64. , ὯΝ
1449 68. 1508 101. n SUI
1454-55 124. 1517 19. . 228,
1464 176. 1519 19. 1561 62,
sia
Pad ΣνΔ..,
- dada
2 Shel Bai
Adnotationes variae chronologicae,
historicae etc. 57. 59. 60. 124. 149.
ἩΓΕ 995. 945. 251.
Albertus Pius 21. 28. 37. 88. 89. 40.
bi 52. 54. 55. D6. 57. 58. 59. 61. 69.
5 15: 10: 85. 81.. 88. 89. 95. 102.
T09ZI0 109: 110. 112. 114. 115. 121.
190! 131. 135. 140. 141. 145. 146.
ἘΠΕ δῶ. 164. 166. 173. 177. 191.
197. 205. 215.
Aldina ed. Demosthenis (a. 1504) 240.
Aluise Barbaro 127.
avdie ΟΣ φραν" lo ucog*S 243.
Andronico Manolesso 127.
ἀντιβόλιον 155. (v. πρωτότυπον).
Antonius Calossina 62.
Antonius Panormita 70.
Βαπτίστῃ τῷ MMotrdt)), 88.
Basilius Βάρελη 108.
Bénedictus de Ductarijs 82.
Bibliothèque Nationale de Paris p.379. |
Boccolari (Antonio) ib.
Chrysographia 64.
Codices: Bononienses Univ. (2702) 2, |
(2700) 11, (2925) 37, (3632) 85, (3635)
109, 210, (1497) 126, 215, (3559) 165,
(3645) 232, (2280) 239, (3558) 251;
Laurentiani (LVIII 20) 101, (Conv.
sopp. 26) 142, (Conv. sopp. 146) 165,
(S. Marci 308) 11; Magliab. (2) 132,
(7) 239; Paris. (gr. 2682) 104; Ric-
cara. (50) 50, (42) 100, (80) 126; Vin-
dobon. (179) 85, (211) 94, (168) 113. |
Cod. lat. 87. — Codd. Vatie. 232. | Monocondylia 17. 45. 101. (178?). 197
Cryptographica 143.
δϑημητρίου καὶ εὐφημΐας: τοῦ πανιδιω-
του 28.
re i a pera Ἀν
ΣΎ ον TA SI 4
CODD. GRAEC., MVTINENS. INDICES. 595
D. Possessores codicum. — Varia.
Facsimile 253.
Fran(ciscus) Barbarus Venetus patri-
cius 127.
Franciscus Bologneti 224-25.
Franciscus (fr.) graecus praedicator
163.
Frati Carolus p. 379.
Gabardi (Ioachim.) p.379 et passim.
Georgius Valla 10. 28. 37. 39. 40. 49. 51.
52. 54. 55. 56. 57. 59. 69. 70. 75. Ὁ
85. 87. 91. 93. 100. 103. 107. 1409!
110. 112. 115. 130. 131. 135. 140. 141.
145. 149. 152. 165. 166. 173. 177. 230.
G(e)org(iu)s X'gaerus ?) Cretensis
166.
Guarinus Veronensis 251.
Iacobi Ferdinandi filij Ex Casij ?)
91:
ἐακώβῳ τῷ VMMMmaioro (sic) 88.
Imagines pictae vel delineatae 1. 94.
111. 122. 144. 154. 165.
Invocationes 1. 3. 4. 6. 9. 17. 42. 45.
48. 55. 58. 60. 76. 78. 85. 111. 122.
144. 172. 178. 188. 203. 205. 219. 230.
MITO ἘΠ,
ἐωζάννηςΣ ὁ Γρηγό΄ 101.
| Κατάλογος τῶν χαρτῶν 182. 184. 186. 207.
Laurentius Lauretanus 250.
Litterae aureo vel rubro colore exa-
ratae 37. 71. 73. 84. 119. 125. 140.
183. 203. 243. 250.
Lombardi (Antonio) p. 379 et cod. 253.
Loschi (Pellegrinus) 66. 144. 157. 172.
207.
Musurus 101. 127. 143. 185.
Nicephorus monachus 52.
Nicodemus monachus 230.
2 ., ὌΨΙ
SI
ì
|
Ao
Le
*
ai n SE E I i Θ᾽ Ἢ
Nicolas (avay DURO) 230.
Nicolinus Bonaccioli 233.
Obizzi 250.
‘009 μοναχὸς ὁ ἀντιγονιτ' 242.
Ornamenta 1. 19. 73. 195. 140. 203. 243.
FPalimpsestus 12.
Picus Mirandulanus 247.
πρωτότυπον 4L (v. ἀντιβόλιον).
Rizzi Papienses 69.
Scriptura (uncialis liturgica) 12. 190.
196.
ADDENDA ET CORRIGENDA
Cod. 26 f. 62 sqq. [p. 398] adde:
heroum charact. p. 80, 21-84, 3 [ed. post Polemonis declamationes H. Hinck,
hoc etiam codice usus; cf. praef. pi XII}}. 0
5. Spirito di Reggio 247.
Squinternati (**** de) 167.
Stemma gentilicium 25. 119. 250.
Stichometria 5. 42. 11. 154. 196. 242.
243. 3
Theocletus 2. :
Theodosius monachus(7zov ξυλαλα) 203.
Theophanes monachus 55. “ΑΝ
Tischendorf (Constant.) 259. 4
Vicus 102. ᾿
Ζαχαρίου τοῦ μέγα yi@vvn 60. di
(sce. Isaaci Porphyrogenneti Homer.
᾿
i)
+ DE
ἣν
A proposito del noto acrostico della Sibilla Eritrea Ἰησοῦς
Χρειστὸς Θεοῦ Υἱὸς Σωτὴρ Σταυρός lo Rzach riferisce il passo
di 5. Giustino 4), Cohort. ad gentil. c. 30 (= vol. II, p. 124,
Otto?) πλὴν ἀλλ᾽ ἐπειδήπερ, ὦ ἄνδρες Ἕλληνες, οὐκ ἐν ποιητι-
κοῖς μέτροις τὰ τῆς ἀληϑοῦς ϑεοσεβείας πράγματα οὐδὲ ἐν τῇ
παρ᾽ ὑμῖν εὐδοκιμούσῃ παιδεύσει. ἀφέμενοι λοιπὸν τῆς τῶν μέ-
τρῶν χαὶ λόγων ἀκριβείας τοῖς nr αὐτῆς (τῆς Σιβύλλης) ston-
μένοις ἀφιλονείκως τεροσέχοντες γνῶτε πόσων ὑμῖν ἀγαϑῶν αἰτία
ἔσται, τὴν τοῦ σωτῆρος ἡμῶν Ιησοῦ Χριστοῦ ἄφιξιν σαφῶς καὶ
φανερῶς προαγορεύουσα. Ora che S. Giustino alluda all’ acro-
stico mi pare da escludersi addirittura: tralasciando anche
come egli avrebbe pur fatta menzione dell’acrostico e no-
tato certo che la Sibilla avea predetto non solo la venuta,
ma il nome stesso di Cristo in forma così notevole, l’ ἄφιξις
di cui egli parla non è 1 ἄφιξις dell’acrostico, la venuta
di Gesù Cristo nel giorno del giudizio : S. Giustino allude
invece all’Incarnazione del Verbo, ed egli stesso poi dice,
valendosi dell’espressione propria, come la Sibilla profetò
περὶ... τῆς τοῦ σωτῆρος ἡμῶν ᾿Ιησοῦ Χριστοῦ μελλούσης ἔσεσϑαι
παρουσίας καὶ περὶ πάντων τῶν ὑπ᾽ αὐτοῦ γίνεσϑαι μελ-
λόντων σαφῶς καὶ φανερῶς. Nemmeno Atenagora (Leg. pro
Christ. 30. ed. Maur.) e 5. Teofilo Antiocheno (ad Autolye.
II, 9, 31, 36, ed. Maur.), che pure conoscono e credono ad
oracoli sibillini, mostrano di conoscere l’ acrostico. Lat-
tanzio ne cita quattro versi (224, 239, 241, 242): ma non
parla d’acrostico e attribuisce questi versi non alla Sibilla
Eritrea, ma ad una Sibilla indeterminatamente (deinde aput
1) Non importa per lo scopo nostro che l’ attribuzione della
‘ Cohortatio ’ a S. Giustino sia falsa, e che in realtà ne sia autore
Apollinario Laodiceno.
» MSI TE
A MANCINI μων κι
0 aliam). Il v. 224 comincia nella maggior μπῶ dei ‘voci
| lattanziani con zgiyovow e non con giwovow, che appare per
Da altro genuina lezione per il raffronto con ITI, 606 ἃ (εἴδωλα)
ῥίψουσιν βροτοὶ αὐτοί, XI, 88 εἴδωλα dè δίψει. Inoltre si può |
credere che Lattanzio avesse presenti i versi 234-237 o
versi affini ad essi nel passo ‘ montes quoque altissimi de-
cident et planis aequabuntur, mare innavigabile consti-
tuetur ’ (Inst. VII, 16, 11). Di acrostico insomma non vi
è parola: e per trovarne menzione dobbiamo ricorrere al-
l’Oratio Constantini ad Sanctorum coetum (Βασιλέως Κων-
otavtivov λόγος ὃν ἔγραψε τῷ τῶν ἁγίων συλλόγῳ), che io
credo di aver dimostrato (negli Stud? storici, Pisa, 1894,
Vol. III, fasc. 1, 11) non essere altro che una falsificazione
posteriore certo alla prima metà del secolo 4°. La dissi
anche posteriore a S. Agostino; e sebbene a questa opinione
sia certo sempre proclive, non mi dissimulo però 1" obie-
zione che la forma più piena dell’ acrostico riferita nel-
l’Oratio possa essersi ottenuta con l’interpolazione degli
ultimi sette versi. Ciò nonostante le mie argomentazioni
rimangono salde: o la falsificazione è posteriore a S. Ago-
stino e poteva trovarsi fin da principio nel testo l’acro-
stico di 33 versi, o è anteriore e certo mancavano gli ultimi
7 versi formanti acrosticamente la parola Σεαυρός. Che
questi 7 versi siano stati appiccicati in fondo alla profezia
da uno che voleva far dire alla Sibilla ancora di più di
quel che le avevan fatto dire, mi pare evidente: mentre,
per dire il vero, v'è nei vv. 217-243 una certa unità di con-
cepimento e di ispirazione, nulla di più stentato di questi
ultimi sette, particolarmente dei vv. 244-245, 249, 250, Si
noti poi che mentre ammettendo l’acrostico nei vv. 217-243 ὩΣ
si ha lo scherzo su cinque parole sintatticamente unite, lo
Σταυρός finale è proprio fuor di posto: senza di esso si ha
poi anche l’esatta rispondenza, cui certo i sibillisti bada-
vano (cfr. S. Agosr., De civ. Dei, XVIII, 23), con ἰχϑύς. ὦ
A me poi sembra definitivo della quistione il passo (De civ.
Dei, XVIII, 28) in cui S. Agostino cita l’acrostico senza
gli ultimi 7 versi: ‘ vir clarissimus Flaccianus... Graecum
nobis codicem protulit carmina esse dicens Sibyllae Ery-
I I
ΤᾺΣ ERA PAC ARTE
-
at Lear
al n Ὁ IATA Log. | >
OSTICO DELLA SIBILLA ERITREA. ©
no.
; | SULL’ACR
thraeae, ubi ostendit quodam loco in capitibus versuum
ordinem litterarum ita se habentem, ut haec in eo verba
legerentur: Ἰησοῦς Χρειστὸς Θεοῦ Υἱὸς Σωτήρ quod est latine
Iesus Christus Dei filius salvator. ᾽ S. Agostino, si noti, non
dà notizie di seconda mano, ma ha avuto egli stesso un co-
dice degli Oracoli sibillini da un uomo ‘ facillimae facun-
diae multaeque doctrinae ’: così chiama Flacciano. Noi non
crediamo che nel codice di cui si valse S. Agostino potes-
sero mancare, se esistevano in quella data forma e dispo-
sizione, gli ultimi sette versi: una volta ammesso che la
Sibilla avesse profetato e profetato in quella strana ma-
niera, non vi doveva proprio esser difficoltà ad ammettere
i sette versi dello Σεαυρός: i quali quindi al tempo di S. A go-
stino, in acrostico almeno, se egli non li cita, non esistevano:
Ὁ se anche, ipotesi remotissima, esistevano, verano copie
degli oracoli in cui mancavano: essi erano quindi fuor di
dubbio una tarda aggiunta. Mi pare quindi resulti evidente:
1.9 Che l’acrostico dei primi 26 versi è posteriore certo ἃ
Lattanzio, Eusebio e Costantino, cioè alla metà del IV se-
colo; 2.9 Che gli ultimi 7 versi formanti nell’acrostico la
parola Xrevoos sono tarda interpolazione, posteriore forse
a S. Agostino.
Come si formarono questi acrostici? La quistione è con-
nessa con quella per nulla ben definita della composizione
di tutti quanti gli oracoli sibillini. Lattanzio e tutti quanti
gli scrittori precedenti o contemporanei a lui non solo non
parlano mai di acrostico, ma citano sparsamente i versi
della Sibilla. Evidentemente la redazione del testo del-
l’acrostico, forse anche quella di tutti gli oracoli sibillini,
cade fra la prima metà del secolo quarto e la prima del
secolo quinto, fra Lattanzio e S. Agostino. Sulla composi-
zione dell’acrostico mi permetto di esporre queste conget-
ture. Si noti anzitutto come i versi 224, 239, 241, 242 si
trovino già in Lattanzio e come Lattanzio stesso dovesse
pur conoscere i versi 234-237 o versi affini a questi, dal
redattore dell’acrostico modificati poi per combinare la serie
delle iniziali. Raffronti col testo dell’ Acrostico si possono
stabilire per i capp. 16, 19, 20, del settimo libro delle In-
SR di Titano ora questi ERA eater come ὁ
il 15, 24, 25, dipendono in molti altri luoghi da testi si-
billini, come fu notato diligentemente dallo Rzach e dal
Brandt nell’apparato critico delle loro edizioni, da passi
sibillini del libro ottavo. Caratteristico mi pare il fatto
che il passo Inst. VII 16, 10 dipende dal v. 204 sgg.;_
VII, 10, 8 da 190-194, versi appartenenti al lib. VIII e che
il $ 11 dello stesso capitolo del libro settimo delle Insti-
tutiones ricorda i vv. 239 sg. dell’ Acrostico. A me pare
probabilissimo che i versi onde è formato l’acrostico si
trovassero appunto nel libro ottavo, il quale presenta con
esso strettissime affinità di contenuto; tanto che il passo
delle Inst. VII, 16,8 può avere per fonte così i vv. 190-194
del libro ottavo, come i vv. 232 sgg. dell’acrostico. È πο-
tevole poi che non manchino lacune nel libro ottavo e
sopratutto che sia compreso fra lacune il passo (vv. 213-216)
καὶ χρίσις ἀϑανάτοιο ϑεοῦ {μεγάλου βασιλῆος;
ἀλλ ὅτ᾽ ἂν ἀλλάξῃ xatoods ϑεὺς, τ τὸ-
χεῖμα ϑέρος ποιῶν, τότε ϑέσφατα {πάντα τελεῖται).
Ad dre soanoc holder ta ce
che consuona intieramente col nostro acrostico. Non è forse
congettura improbabile, che le lacune si debbano ai versi
tolti per la formazione dell’acrostico stesso, e non è certo
difficile trovare un posto non disadatto ai quattro versi
citati da Lattanzio. Ma quali versi inoltre togliesse il re-
dattore dell’acrostico dai versi preesistenti, che cosa ag-
giungesse di suo e quali modificazioni poi introducesse, non
si può determinare: solo credo di potere affermare che
l’acrostico fu formato sopra un fondo dato dai versi del
nostro libro ottavo con aggiunte, modificazioni e correzioni.
Quanto però all’ultima parte di esso, cioè ai vv. 244-250,
dei quali non si trova prima di S. Agostino nè citazione
alcuna nè accenno, credo la si debba credere inventata di
sana pianta. La quistione del resto si complica con quella
generale della redazione del testo degli oracoli, della quale
nulla di sicuro è anche stabilito.
Auausto MANCINI.
DUE CODICI GRECI A LIVORNO
Nella Biblioteca Labronica Comunale di Livorno (Toscana)
esistono ignorati due codici greci:
(12. Db. 8)
‘ Codice Esopiano ’ (sic). Contiene 51 favole, che ritrovo
tutte fuorchè una nell'edizione delle favole volgarmente
attribuite a Planude (cfr. A. Hausrath, Untersuchungen zur
Ueberlieferung der cisopischen Fabeln, in Jahrbiicher fiir class.
Philologie, Supplementband XXI pp. 263-265) curata dallo
Heusinger e dallo Schaefer (Lipsiae 1818). Sono respetti-
vamente le favole di quest’ edizione 4, 5, 3, 6, 10, 11, 12,
16, 17, 19, 20, 24, 25, 26, 27, 33, 34, 37, 40, 41, 44, 48,
ἜΝ τ τῶ, 102, 87, 60, 113, 79; 65, 56, 85, 67, 81, 58, 95?
134, ‘1, 78, 135, 35, 136, 45, 66, 59, 38, 137, 138, 139.
Tra il n. 113 e il n. 79 51 trova nel codice la fav. 333
(ed. Halm. περὶ ὄνου καὶ δορᾶς λέοντος). L'edizione dello
Schaefer riproduce le favole nello stesso ordine delle altre
più antiche del Neveletus (Francofurti, Gerlach, MDCLX)
e dell’ Hervagius (Basileae, MDL), che alla loro volta di-
pendono dall’ Accursiana (1479). Siccome poi 1᾿ Accursiana
non è che la riproduzione di un codice della famiglia del
Laur. plut. 89, cod. 79 (cfr. Bandini, Catalogo etc. IIIJ
p. 415-416. Hausrath, p. 248), la silloge del ms. livornese
fu fatta, probabilmente per uso scolastico, secondo un co-
dice della stessa famiglia. L'inserzione della fav. 333 (Halm)
si spiega chiaramente, perchè il n. 113 immediatamente
precedente ha il titolo περὶ ὄνου καὶ λεοντῆς. L'ultima fa-
vola (139) manca della morale, ciò che fa dubitare che il
codice sia mozzo. Del resto non vi occorrono discrepanze
notevoli dalla volgata. Solo la fav. 333 (Halm).ha le se-
542 A. MANCINI, DUE CODICI GRECI A LIVORNO.
guenti varianti φυγὴ dè 644. φυγὴ δὲ καὶ cod. — Ὡς de
ἀνέμου πνεύσαντος ἡ δορὰ περιῃρέϑη καὶ γυμνὸς ὃ ὄνος ἣν,
τότε πάντες ἐπιδραμόντες ξύλοις καὶ ῥοπάλοις αὐτὸν ἔπαιον
edd. Ὡς δὲ ἀνέμου τενεύσαντος τὴν δορὰν ἀφῃρέϑη καὶ γυμνὸς
γέγονε τῆς ἐκ ταύτης σκέπης, τότε στάντες ἔπαιον δοτάλοις
καὶ ξύλοις cod. — Ὅτι πένης καὶ ἰδιώτης ὧν μὴ μιμοῦ τὰ τῶν
σπτλουσίων, μή ποτε καταγελασϑῆς καὶ κινδυνεύσῃης" τὸ γὰρ ξένον
ἀνοίχειον edd. Ὁ μῦϑος δηλοῖ ὅτι πένης ὧν μὴ μιμοῦ τὰ πλου-
σίων μή πως γελασϑῆς καὶ κινδυνεύσης πλέον cod.
l Membran, cm. 14 X 9,5; ff. 56 intieramente scritti. Sec. XIV.
È tutto della stessa mano: i titoli delle favole e talora le iniziali
dei capoversi sono scritti in inchiostro rosso. Ortograficamente è assai
scorretto: talvolta la stessa mano si è corretta, e talora anche vi sono
correzioni ortografiche di una mano che sembra diversa.
TI-(112. (3.26)
‘ Varia mss. et typis impressa ’. È un volume di Miscel-
lanea che nell'indice è dato come Joh. Bapt. Politi. Oltre
un indice latino dei libri Retorici di Aristotele (n. 2), una
versione del primo libro dell’ Etica a Nicomaco (n. 8) e una
del De Astrologia di Luciano per P. Severum monach. Ci-
sterniensem (sic; n. 9) abbiamo: a) Serapionis simplicium
medicinarum nomina graeca et latina (n. 6): una lunga
nota in 18 pagine di 470 nomi di erbe ed altri termini
di medicina, per lo più in latino e greco, sempre in greco
(mala medica sive Citria [μῆλα μηδικὰ — πνεύμονες); Ὁ) In
una pagina e mezzo di scrittura finissima si hanno delle
varianti ad epigrammi dell’ Antologia (Anth. Pal. 9, 189, 2:
λεσβίδες αὐροπόδων corr. ἀβρὰ ποδῶν; 9, 260, 2 οὔ μὰ κύπριν"
οὐδ᾽ ἡ κύπρις ἔστιν ἐμοὶ ὅσον ὅρκος corr. οὔ κύπριν οὐδ᾽ ἡ
κύπρις ἔτ᾽ ἔστ᾽ ἐμοὶ οὐδ᾽ ὅσον ὅρκος; 10, 91 οὗτος μεγίστην
μωρίαν κατεισάγει COrTr. ὀφλισκάνει. etc.) con sigle non sap-
piamo a qual codice o edizione riferentisi; c) Athenaei lo-
corum index (n. 7). Un indice di sole 36 parole (βιβλιοϑῆς-
καὶ — ἱέρωνος ναῦς) in 9 pagine.
Cartaceo, mm. 215 X 150, di scrittura varia e molto recente.
AuGusto MANCINI.
18.6.95
Studi italiani di filologia
classica
<miuo Ὁ
a, Hd
ht
PLEASE DO NOT REMOVE
CARDS OR SLIPS FROM THIS POCKET
UNIVERSITY OF TORONTO LIBRARY